OIKOYMENH
KNIHOVNA
RANÃ KÿESçANSK… TRADICE
XI
¯ÌdÌ
Lenka KarfÌkov· a Maty·ö Havrda
KLEMENT ALEXANDRIJSK›
Stromata
V
P¯eklad, ˙vod a pozn·mky k textu
Maty·ö Havrda
ÿecko-ËeskÈ vyd·nÌ
PRAHA
2009
OIKOYMENH
Hennerova 223
150 00 Praha 5
www.oikoymenh.cz
KATALOGIZACE V KNIZE ñ N¡RODNÕ KNIHOVNA »R
KlÈmÈns z Alexandreie, ca 150-ca 215
[Stromata. »esky & ÿecky]
Stromata V : ¯ecko-ËeskÈ vyd·nÌ / Klement Alexandrijsk˝ ; p¯eklad,
˙vod a pozn·mky k textu Maty·ö Havrda. ñ 1. vyd. ñ Praha :
OIKOYMENH, 2009. ñ 397 s. ñ (Knihovna ranÏ k¯esùanskÈ tradice ; 11)
ISBN 978-80-7298-318-6 (broû.)
27-184.3 * 101 * 165 * 165.023.1 * 165.212 * 27 * 14:27 * 27-9"01/07"284 * 27-9"01/07"-284-051(=14)
ï KlÈmÈns z Alexandreie, ca 150-ca 215. Stromata. Liber 5
ï k¯esùansk· vÌra ñ filozofickÈ pojetÌ
ï teorie pozn·nÌ ñ k¯esùanskÈ pojetÌ
ï pravda ñ k¯esùanskÈ pojetÌ
ï symboly ñ k¯esùanskÈ pojetÌ
ï k¯esùansk· filozofie ñ 2.-3. stol.
ï patristickÈ texty ñ 2.-3. stol.
ï ¯eËtÌ cÌrkevnÌ otcovÈ ñ 2.-3. stol.
ï pojedn·nÌ
ï komentovan· vyd·nÌ
ï studie
2-1 ñ P¯irozen· teologie. N·boûensk· filozofie. Religionistika [5]
Kniha vych·zÌ v r·mci v˝zkumnÈho z·mÏru MSM
6198959202 Centrum pro pr·ci s patristick˝mi, st¯edovÏk˝mi a renesanËnÌmi texty (p¯Ìjemce Univerzita
PalackÈho v Olomouci)
Greek text © Verlag Walter de Gruyter & Co. GmbH, 1985
Copyright © Maty·ö Havrda, 2009
© OIKOYMENH, 2009
ISBN 978-80-7298-318-6
OBSAH
VÕRA, SYMBOL, POZN¡NÕ
P·t· kniha Stromat v r·mci Klementova
filosofickÈho projektu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
I. Autor a jeho projekt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
Zlomky ûivotabÏhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
P¯edbÏûn· vymezenÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
Rozvrh dÌla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
Kontext projektu k¯esùanskÈ gnÛse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
Kontinuita zjevenÌ a duchovnÌ postup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
Projekt pravÈ filosofie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
N·vrat k poË·tk˘m . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
Filosofick· syntÈza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39
II. VÌra, symbol, pozn·nÌ: k problematice p·tÈ knihy . . . . . . . . . . . . 46
(A) VÌra a zkoum·nÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48
VÌra jako anticipace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50
VÌra jako souhlas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52
Dva druhy vÌry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57
Vyvolenost a volba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61
VÌra a zkoum·nÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63
Zkoum·nÌ a pravda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65
(B) Pravda symbolu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70
Symbolick· v˝uka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70
Slova a vÏci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73
Zp˘soby ËtenÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75
PodmÌnky zkoum·nÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79
ProË se pravda skr˝v· . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82
TajemstvÌ symbol˘ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
TajemstvÌ poË·tku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89
Milost pozn·nÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99
KLEMENT ALEXANDRIJSK›: STROMATA V
Od vÌry k pozn·nÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107
Jak hledat pravdu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135
LidÈ jsou zprvu a vÏtöinou nevÏdomÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147
Pravda se vyjad¯uje skrytÏ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153
Pythagorejsk· symbola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165
Symbolika svatost·nku a veleknÏûskÈho roucha . . . . . . . . . . . . 177
DalöÌ p¯Ìklady symbolickÈho û·nru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195
Ne vöichni majÌ pozn·nÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219
Jak poznat nepoznatelnÈ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235
Poklady barbarskÈ filosofie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 279
Bibliografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 365
Zkratky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 391
EdiËnÌ pozn·mka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 394
6
VÕRA, SYMBOL, POZN¡NÕ
P·t· kniha Stromat v r·mci Klementova
filosofickÈho projektu
I. Autor a jeho projekt
Zlomky ûivotabÏhu
Od svÈho jmenovce Klementa ÿÌmskÈho je ¯eck˝ k¯esùansk˝ autor
Titus Flavius Klement v tradici odliöov·n p¯Ìzviskem Klµmhq
“ Strvmate’q (Klement StrÛmateus, tj. autor Stromat) nebo Klµmhq “ Alejandre’q (Klement Alexandrijsk˝). Podle cÌrkevnÌho historika ranÈho t¯etÌho stoletÌ Julia Africana p˘sobil Klement
v Alexandrii, egyptskÈ metropoli na z·padnÌm okraji nilskÈ Delty,
v dobÏ vl·dy cÌsa¯e Commoda, tj. mezi lety 180ñ192.1 O tom, ûe
pr·vÏ v EgyptÏ zavröil svou Ñloveckou v˝pravuì za vzdÏl·nÌm, zah·jenou kdesi v ÿecku, pÌöe s·m autor v prvnÌ knize sv˝ch Stromat.2 ZmÌnka u Epifania ze Salaminy (4. stoletÌ), ûe nÏkterÈ prameny Klementa oznaËujÌ jako AthÈÚana,3 podporujÌ domnÏnku, ûe
rodiötÏm a mÌstem, kde zÌskal svÈ prvnÌ vzdÏl·nÌ, byly AthÈny.4
1
Odkaz uv·dÌ byzantsk˝ historik Cedrenus, Comp. hist. 251c1ñ3 (Bekker I,441,8ñ10).
2
Strom. I,11,2.
3
Epifanios, Pan. 32,6,1 (GCS I,445,17ñ18).
DalöÌ d˘vody uv·dÌ R. B. Tollinton, Clement of Alexandria. A Study in
Christian Liberalism, vol. 1, London 1914, str. 3ñ4; srv. tÈû A. MÈhat, …tude sur les ÇStromatesë de ClÈment díAlexandrie, Paris 1966, str. 43.
4
7
VÌra, symbol, pozn·nÌ
O KlementovÏ ûivotÏ vÌme jen velmi m·lo. Kdyû ve svÈm nejstaröÌm zn·mÈm dÌle PobÌdka ÿek˘m popisoval re·lie ¯eck˝ch mysterijnÌch kult˘, vych·zel podle Eusebia z Kaisareie (4. stoletÌ)
z vlastnÌ zkuöenosti.5 Pokud je toto tvrzenÌ pravdivÈ (a nejde o pouh˝ odhad motivovan˝ apologetick˝m z·jmem), znamen· to, ûe Klement p¯ijal k¯esùanskou vÌru teprve v dospÏlÈm vÏku.6 Z mimo¯·dnÈ ˙rovnÏ jeho stylu, navazujÌcÌho na nejlepöÌ tradice tzv. druhÈ
sofistiky, m˘ûeme soudit, ûe (jeötÏ snad jako AthÈÚan) zÌskal kvalitnÌ pr˘pravu v gramatice a rÈtorice.7 Zda pokraËoval standardnÌm
studiem v nÏkterÈ z filosofick˝ch ökol, rozhodnÏ nenÌ jistÈ.8 VzdÏ5
Eusebios z Kaisareie, Praep. evang. II,2,64 (GCS 43/1, 78,9ñ13).
Eusebiovu zpr·vu zpochybÚuje C. Riedweg, Mysterienterminologie bei
Platon, Philon und Klemens von Alexandrien, Berlin 1986, str. 117ñ123,
kter˝ rovnÏû ukazuje, ûe Klementovy refer·ty o mysterijnÌch ritech vych·zejÌ z liter·rnÌ p¯edlohy. K hodnovÏrnosti Eusebiova tvrzenÌ srv. tÈû A. MÈhat, …tude, str. 43, pozn. 5ñ6, podle nÏhoû nejjistÏjöÌm indik·torem Klementova pohanskÈho p˘vodu je nakonec jeho kulturnÌ helÈnismus.
6
Ke KlementovÏ stylu v kontextu dobovÈ umÏleckÈ prÛzy srv. J. Scham,
Der Optativgebrauch bei Klemens von Alexandrien, Paderborn 1913, zejm.
str. 142ñ178; H. Steneker, PEIQOYS DHMIOYRGIA. Observations sur
la fonction du style dans le Protreptique de ClÈment díAlexandrie, Nijmegen 1967.
7
8
Ke vzdÏl·vacÌmu systÈmu v dobÏ ¯ÌmskÈho cÌsa¯stvÌ srv. I. Hadot, Arts
libÈraux et philosophie dans la pensÈe antique, Paris 1984, str. 215ñ261;
autorka ukazuje, ûe k nejrozö̯enÏjöÌm obor˘m pat¯ila v tÈto dobÏ pr·vÏ gramatika a rÈtorika, zatÌmco matematickÈ disciplÌny (m˙sika, tj. nauka o harmonii, aritmetika, geometrie a astronomie) byly zpravidla vyuËov·ny v r·mci elitnÌho filosofickÈho studia. P¯edstavu, ûe Klement v nÏkterÈ athÈnskÈ
instituci (nap¯Ìklad na kated¯e platÛnskÈ filosofie, kterou nechal roku 176
z¯Ìdit cÌsa¯ Marcus Aurelius) absolvoval nejen tyto obory, ale i vyööÌ filosofickou pr˘pravu (jak se domnÌv· R. B. Tollinton, Clement, str. 5ñ6, a v poslednÌ dobÏ L. Rizzerio, Clemente di Alessandria e la ÑFYSIOLOGIA
veramente gnosticaì. Saggio sulle origini e le implicazioni di uníepistemologia e di uníontologia Ñcristianeì, Leuven 1996, str. 10ñ17), bohuûel
nic nepotvrzuje. SkuteËnost, ûe Klement pojÌm· ÑencyklickÈì disciplÌny
(k nimû kromÏ matematick˝ch obor˘ ¯adÌ takÈ dialektiku) jako propedeutiku k pravÈ filosofii (srv. zejm. Strom. VI,80,1ñ4), samoz¯ejmÏ nemusÌ odr·ûet pr˘bÏh jeho vlastnÌch studiÌ.
8
Autor a jeho projekt
l·val se nicmÈnÏ u soukrom˝ch uËitel˘, z nichû poslednÌho pr˝ nalezl v EgyptÏ.9
V Alexandrii Klement p˘sobil nejmÈnÏ deset, moûn· dvacet let.
V roce 203, kdy se podle Eusebiovy zpr·vy mlad˝ ”rigenÈs ujal
vedenÌ tamnÌ katechetickÈ ökoly, uû ve mÏstÏ nebyl a je pravdÏpodobnÈ, ûe odcestoval kr·tce p¯edtÌm v souvislosti s hrozÌcÌ persekucÌ;10 snad se rozhodl odejÌt z tohoto neklidnÈho mÏsta, aby Ñnenesl
vinu nebo spoluvinu na nÏËem, co je pro nÏkoho zlÈì, jak pÌöe ve
svÈm pojedn·nÌ o muËednictvÌ ve ËtvrtÈ knize Stromat.11 DalöÌ stopu zanech·v· p¯ibliûnÏ o deset let pozdÏji v syrskÈ Antiochii, kdyû
tamnÌ k¯esùanskÈ komunitÏ doruËuje dopis svÈho p¯Ìtele Alexandra,
kappadockÈho a pozdÏji jeruzalÈmskÈho biskupa.12 V S˝rii takÈ
nejspÌöe str·vil sv· poslednÌ lÈta.13
9
Strom. I,11,2.
Srv. Eusebios, Hist. eccl. VI,3,1 (GCS NF 6/2, 524,7ñ9). BÏhem tÈto
persekuce za cÌsa¯e Severa byl mj. popraven ”rigen˘v otec LeÛnidÈs (srv.
tamt., VI,1/518,7ñ8).
10
11
Strom. IV,76,1ñ2; jedn· se v˝klad Mt 10,23: ÑBudou-li v·s v tom mÏstÏ pron·sledovat, uteËte do jinÈho.ì
Eusebios, Hist. eccl. VI,11,6; 11,2 (GCS NF 6/2, 542,24ñ544,3; 540,
24ñ542,6). Podle rekonstrukce T. Zahna, Forschungen zur Geschichte des
neutestamentlichen Kanons und der altkirchlichen Literatur, III. Teil: Supplementum Clementinum, Erlangen 1884, str. 174ñ176, byl dopis naps·n
p¯ed n·stupem Alexandra do biskupskÈho ˙¯adu v JeruzalÈmÏ, k nÏmuû
doölo p¯ibliûnÏ v r. 211 (srv. Eusebios, Hist. eccl. VI,8,7/GCS 536,24ñ28,
kter˝ ud·lost spojuje s poË·tkem vl·dy cÌsa¯e Caracally), a odesl·n pravdÏpodobnÏ z kappadockÈ Kaisareie. Zcela odliönou interpretaci pod·v·
P. Nautin, Lettres et Ècrivains chrÈtiens des IIe et IIIe siÈcles, Paris 1961, str.
114ñ118; 138ñ141, podle nÏhoû byl dopis posl·n z JeruzalÈma, a to potÈ,
kdy se jiû Alexandr stal tamnÌm biskupem, k Ëemuû podle Nautinova v˝poËtu doölo mezi lety 215 a 225 (tamt., str. 112ñ114; 140); srv. ale A. MÈhat,
…tude, str. 48, podle nÏhoû ani tato datace nenÌ dob¯e podloûen·.
12
13
V listu Antiochejsk˝m Alexandr pÌöe, ûe budou mÌt p¯Ìleûitost Klementa, tohoto ÑpoûehnanÈho presbytera, muûe uölechtilÈho a spolehlivÈhoì,
lÈpe poznat. Podle Zahnovy rekonstrukce zmÌnÏnÈ v p¯edchozÌ pozn·mce je
rok 211 terminus post quem pro dataci Klementova ˙mrtÌ. Terminus ante
quem je vymezen datacÌ Alexandrova dopisu ”rigenovi, v nÏmû hovo¯Ì
9
VÌra, symbol, pozn·nÌ
P¯edbÏûn· vymezenÌ
D¯Ìve neû se pokusÌme p¯edstavit celkov˝ projekt Klementova dÌla
a uk·zat, jakÈ mÌsto v nÏm zaujÌm· p·t· kniha Stromat, bude vhodnÈ alespoÚ ponÏkud vyjasnit nÏkterÈ pojmy a p¯edpoklady jeho
myölenÌ, kterÈ dneönÌ Ëten·¯ m˘ûe jen stÏûÌ povaûovat za samoz¯ejmÈ. N·padn˝m rysem Klementova myölenÌ je jeho n·boûensk· zaujatost, a to nejen ve smyslu jakÈsi filosofickÈ vÌry v boûsk˝ z·klad
svÏta, ale takÈ v tom smyslu, ûe je v·z·no urËitou n·boûenskou tradicÌ. Klement je k¯esùansk˝ myslitel zaujat˝ ud·lostmi JeûÌöova
ûivota, kterÈ interpretuje prismatem evangeliÌ a ritu·lnÏ-exegetickÈ
tradice cÌrkevnÌ komunity, k nÌû se hl·sÌ. K tÈto tradici pat¯Ì, ûe JeûÌöovo vystoupenÌ ch·pe jako svÈho druhu epifanii, n·boûenskÈ
zjevenÌ, kterÈ vykl·d· na pozadÌ prastar˝ch biblick˝ch p¯ÌbÏh˘
o stvo¯enÌ svÏta a ËlovÏka a v souvislosti s v˝znamn˝mi ud·lostmi
dÏjin ûidovskÈho n·roda, jak o nich (rovnÏû uû z n·boûenskÈ perspektivy) pojedn·vajÌ ûidovsk· PÌsma. JednÌm z cÌl˘ Klementova
myölenÌ je tyto n·boûenskÈ p¯edpoklady filosoficky vyjasnit, tj. vyloûit je pomocÌ myölenkov˝ch princip˘ vypracovan˝ch na p˘dÏ
¯eckÈ filosofie, aniû by se tÌm ruöila jejich z·vaznost.
Oporu pro tento smÏl˝ projekt nach·zÌ na nÏkolika front·ch. Metoda alegorickÈ exegeze, kterou v n·vaznosti na staröÌ tradice rozvinuli p¯edevöÌm stoikovÈ, se v rukou nÏkter˝ch myslitel˘ ranÏ cÌo ÑpoûehnanÈmì (makarios) Pantainovi a ÑsvatÈmì (hieros) Klementovi
jako o ÑotcÌch a poûehnan˝ch muûÌchì, kte¯Ì jej p¯edeöli a za nimiû zakr·tko s·m odejde (srv. Eusebios, Hist. eccl. VI,14,8ñ9/GCS NF 6/2, 550,
28ñ552,7). Podle Zahna, Forschungen, str. 174ñ176, byl dopis naps·n v dobÏ prvnÌ ”rigenovy cesty do Palestiny, o nÌû pÌöe Eusebios (Hist. eccl.
VI,19,15ñ16/GCS NF 6/2, 564,1), tj. v roce 215 nebo 216. Podle P. Nautina, Lettres, str. 132ñ134; 138ñ141, byl vöak dopis seps·n v dobÏ ”rigenovy cesty z palestinskÈ Kaisareie do AthÈn kolem roku 231. Nautinovu argumentaci p¯ijÌm· A. MÈhat, …tude, str. 49, kter˝ nicmÈnÏ terminus ante quem
Klementova ˙mrtÌ odvozuje z jinÈho dokumentu, totiû z v˝öe zmÌnÏnÈ zpr·vy Julia Africana, jehoû Chronografie byly publikov·ny roku 221 (srv.
A. Harnack, Die Chronologie der altchristlichen Litteratur bis Eusebius, II,
Leipzig 1904, str. 90).
10
Autor a jeho projekt
sa¯skÈ doby st·v· jednou z nejd˘leûitÏjöÌch metod filosofickÈho
zkoum·nÌ.14 T˝k· se to hlavnÏ autor˘, kte¯Ì jsou ke svÈ n·boûenskÈ
tradici v·z·ni v jist˝ch ohledech podobnÏ jako Klement: Pl˙tarchos
z ChairÛneie (1.ñ2. stoletÌ) byl knÏzem ApollÛnova kultu v Delf·ch, kter˝ se v nÏkolika origin·lnÌch spisech pokusil odkr˝t filosofick˝ smysl ritu·lnÌch zvyklostÌ a mytick˝ch p¯edstav svÈ vlastnÌ
tradice i tradic jin˝ch kultur, cenÏn˝ch pro svÈ st·¯Ì.15 Stoick˝ filosof ChairÈmÛn, p˘sobÌcÌ asi o stoletÌ d¯Ìve v egyptskÈ Alexandrii,
byl z·roveÚ knÏzem egyptskÈho chr·movÈho kultu, kter˝ chtÏl svÈ
filosofickÈ vzdÏl·nÌ vyuûÌt k tomu, aby uk·zal filosofickou hloubku
egyptsk˝ch n·boûensk˝ch motiv˘.16 A koneËnÏ ChairÈmÛn˘v souËasnÌk a krajan FilÛn Alexandrijsk˝ byl v˝znamn˝m Ëlenem alexandrijskÈ ûidovskÈ komunity, kter˝ svÈ alegorickÈ v˝klady biblick˝ch text˘ moûn· p¯edn·öel bÏhem synagog·lnÌch bohosluûeb.17
14
K dÏjin·m alegorickÈ exegeze od 6. stoletÌ p¯. Kr. do 5. stoletÌ po Kr.
srv. klasickou studii J. PÈpina Mythe et allÈgorie. Les origines grecques et
les contestations judÈo-chrÈtiennes, Paris 1976; srv. takÈ L. Brisson, Sauver
les mythes, in: L. Brisson ñ C. Jamme ñ A. Pernet, Introduction à la philosophie du mythe, I, Paris 1996. K ˙loze alegorickÈho v˝kladu ve filosofii
ranÏ cÌsa¯skÈ doby srv. tamt., str. 81.
15
Pl˙tarchovu vazbu k tradiËnÌmu kultu zd˘razÚuje J. Dillon, Plutarch
and Second Century Platonism, in: t˝û, The Golden Chain. Studies in the
Development of Platonism and Christianity, Aldershot 1990, XIII, str. 217.
K n·boûenskÈmu pozadÌ Pl˙tarchova myölenÌ srv. takÈ F. E. Brenk, An Imperial Heritage: The Religious Spirit of Plutarch of Chaironeia, in: ANRW
II, 36,1, 1987, zejm. str. 330ñ336; k jeho alegorickÈ exegezi srv. tamt., str.
294ñ303. Srv. takÈ R. Chlup, Plutarchís Dualism and the Delphic Cult, in:
Phronesis 45/2, 2000, str. 138ñ158.
Podle antick˝ch pramen˘ mÏl ChairÈmÛn funkci Ñposv·tnÈho pÌsa¯eì
(hierogrammateus); srv. ChairÈmÛn, zl. 4, 12, 13, test. 6 (van der Horst);
k ˙loze a postavenÌ posv·tnÈho pÌsa¯e v r·mci egyptskÈho kultu srv. K.-T.
Zauzich, Hierogrammat, Lƒ II, 1977, str. 1199ñ1201; P. W. van den Horst,
Chaeremon: Egyptian Priest and Stoic Philosopher, Leiden 1984, str. 61,
pozn. 58. K ChairÈmonovÏ filosofii srv. M. Frede, Chairemon der Stoiker,
in: ANRW II,36,3, 1989, str. 2067ñ2103.
16
17
Srv. G. Delling, Perspektiven der Erforschung des hellenistischen Judentums, in: HUCA 45, 1974, str. 139ñ145; P. Borgen, Philo. Survey of Research Since World War II, in: ANRW II,21,1, 1984, str. 115, 121.
11
VÌra, symbol, pozn·nÌ
Vöechny tyto autory Klement pravdÏpodobnÏ zn· a Ëerp· z jejich
dÌla, nejvÌce je vöak pochopitelnÏ zav·z·n FilÛnovi, s nÌmû sdÌlÌ z·jem o biblickou exegezi a od nÏhoû p¯ejÌm· i nÏkterÈ v˝kladovÈ
postupy.18
KlÌËem k pochopenÌ Klementovy n·vaznosti na FilÛna (a potaûmo na exegetickÈ smÏry ¯eckÈho myölenÌ v˘bec) je pojem logos.
V tomto jedinÈm slovÏ se protÌnajÌ snad vöechny podstatnÈ aspekty
Klementova myölenkovÈho svÏta, vöechny rozporuplnÈ dimenze,
z nichû tento svÏt sest·v· a kterÈ se pokouöÌ sklenout. Chceme-li
dnes jako Ëten·¯i do tohoto svÏta opÏt vstoupit a zorientovat se
v nÏm, m˘ûeme se p¯ipravit nejlÈpe tÌm, ûe si alespoÚ v hrubÈm n·Ërtu p¯ipomeneme z·kladnÌ sÈmantickÈ dimenze onoho klÌËovÈho
pojmu.
Pro Klementa je logos p¯edevöÌm christologick˝ titul zn·m˝ uû
z prologu Janova evangelia, kde ukazuje souvislost mezi p˘sobenÌm JeûÌöe z Nazareta a poË·tkem svÏta; JeûÌö je zde p¯edstaven
jako vtÏlenÈ ÑSlovoì (logos), skrze nÏû na poË·tku bylo vöe stvo¯eno.19 Tento z·kladnÌ motiv k¯esùanskÈ vÌry Klement p¯ijÌm· a d·le
rozvÌjÌ, kdyû vtÏlenÌ Slova interpretuje jako epifanii ÑboûskÈho poË·tkuì, kter· m· jednak pedagogick˝ a jednak spasitelsk˝ rozmÏr:
ÑSamo toto Slovo se nynÌ zjevilo lidem, B˘h i ËlovÏk, jedin˝ obojÌ,
kter˝ je p¯ÌËinou vöeho, co je pro n·s dobrÈ. UËÌ n·s, jak ûÌt spr·vnÏ, a tak n·s prov·zÌ k ûivotu vÏËnÈmu.ì20 Tato interpretace vtÏlenÌ
Klementovi umoûÚuje janovsk˝ model descendence BoûÌho Slova
rozö̯it nad r·mec evangelijnÌho p¯ÌbÏhu, aniû by vtÏlenÌ samÈmu
upÌrala jeho jedineËnost. Uû p¯ed sv˝m p¯Ìchodem v tÏle se podle
Klementa BoûÌ Slovo zjevovalo v dÏjin·ch Izraele, aù uû v r˘zn˝ch
mimo¯·dn˝ch ud·lostech zaznamenan˝ch v MojûÌöov˝ch knih·ch
18
Nejv˝znamnÏjöÌ studiÌ mapujÌcÌ souvislosti mezi FilÛnov˝m a Klementov˝m dÌlem z˘st·v· A. van den Hoek, Clement of Alexandria and His
Use of Philo in the Stromateis, Leiden etc. 1988.
19
Srv. J 1,3.14.
20
Klement, Protr. 7,1; k ÑboûskÈmu poË·tkuì srv. tamt., 6,5.
12
Autor a jeho projekt
nebo ve vystoupenÌch prorok˘. 21 Od tohoto v˝kladu je pak jen
krok k pochopenÌ samotnÈho PÌsma jako ¯eËi, v nÌû (prost¯ednictvÌm prorok˘, mezi nÏû Klement poËÌt· takÈ MojûÌöe, jemuû bylo
p¯ipisov·no autorstvÌ celÈho Pentateuchu) promlouv· B˘h.22
Toto n·boûenskÈ pojetÌ BoûÌho Slova jako zjevujÌcÌho se poË·tku Klement nevytvo¯il, ale v celÈm rozsahu p¯ejal ze staröÌ k¯esùanskÈ tradice (nejlÈpe dochovanÈ u apologety Justina), kter· sama
v mnoha ohledech nav·zala na exegetickÈ tradice ûidovskÈ.23 D·le
je pak rozöi¯uje smÏrem, kter˝ je rovnÏû uû p¯edznamen·n u k¯esùansk˝ch apologet˘, kdyû toto zjevujÌcÌ se Slovo pojÌm· z·roveÚ
jako kosmologick˝ princip, kter˝ lze pozn·vat metodou filosofickÈho zkoum·nÌ, racion·lnÌ princip svÏta, kter˝ je tÈû principem
spr·vnÈho myölenÌ a ¯eËi ËlovÏka, princip podobn˝ tomu, kter˝ uû
stoick· fyzika (nejspÌöe v ohlasu p¯ÌrodnÌ filosofie HÈrakleitovy)
oznaËovala mj. pr·vÏ pojmem logos.24 TÌmto krokem se Klement
dost·v· na ˙roveÚ filosofickÈ interpretace sv˝ch n·boûensk˝ch v˝chodisek, interpretace, jejÌmû ˙kolem nenÌ tato v˝chodiska nahradit, ale myölenkovÏ prohloubit, p¯ÌpadnÏ uk·zat jejich smysl tÏm,
kdo je sami nesdÌlejÌ. Pr·vÏ v tomto ohledu se Klement podob· autor˘m jako Pl˙tarchos, ChairÈmÛn nebo FilÛn, jakkoli propastnÏ
odliönÈ n·boûenskÈ pozice tito auto¯i zast·vajÌ.
21
Protr. 8,3; k z·zraËn˝m ud·lostem srv. tamt., 8,1.
Srv. zejmÈna Strom. V,5,4. K MojûÌöovi jako prorokovi srv. takÈ Paed.
I,96,3: ÑSlovo oded·vna vychov·valo prost¯ednictvÌm MojûÌöe a pozdÏji
takÈ prorok˘. Uû MojûÌö je ale prorok.ì K pojetÌ PÌsma jako BoûÌ promluvy
srv. uû éd 1,1ñ2 (»EP): ÑMnohokr·t a mnoh˝mi zp˘soby mluvÌval B˘h
k otc˘m ˙sty prorok˘; v tomto poslednÌm Ëase k n·m promluvil ve svÈm
Synu, jehoû ustanovil dÏdicem vöeho a skrze nÏhoû stvo¯il i vÏky.ì
22
23
K JustinovÏ pojetÌ Slova (logu) srv. R. Holte, Logos Spermatikos:
Christianity and Ancient Philosophy According to St. Justinís Apologies, in:
StTh 12, 1958, str. 109ñ168; k n·vaznosti na ûidovskÈ motivy srv. tamt., str.
121ñ125.
24
Srv. R. Holte, Logos, str. 119ñ121.
13
VÌra, symbol, pozn·nÌ
JakÈ filosofickÈ implikace m· tedy Klement˘v pojem logu?
V p·tÈ knize Stromat Klement odmÌt· n·zor, ûe ÑSlovo Otce veökerenstvaì (“ to◊ patrŒq tÂn ”lvn lÕgoq) je jakousi ÑvnÏjöÌì ¯eËÌ
(“ proworikÕq [scil. lÕgoq]).25 PravdÏpodobnÏ zde nar·ûÌ na pokus nÏkter˝ch apologet˘ vyloûit vztah Slova a Boha Otce (problÈm,
kter˝ je ponÏkud tajemnÏ nastÌnÏn uû v prologu Janova evangelia)26 pomocÌ opozice Ñvnit¯nÌhoì a ÑvnÏjöÌhoì logu, jÌû dobov· filosofie postihovala rozdÌl mezi myölenÌm a ¯eËÌ.27 Klement tuto
metaforu odmÌt· z¯ejmÏ proto, ûe vytv·¯Ì zav·dÏjÌcÌ implikaci: zatÌmco vnÏjöÌ ¯eË je v bÏûnÈm pojetÌ pouh˝m v˝razem ¯eËi Ñvnit¯nÌì,
Slovo, jak mu Klement rozumÌ, m· samo charakter BoûÌ moudrosti,
tedy myölenÌ, a nikoli jen jejÌho smyslovÏ vnÌmatelnÈho projevu.28
Na jinÈm mÌstÏ tuto myölenku zp¯esÚuje, kdyû vede paralelu mezi tÌm, co Ñbarba¯iì (tj. éidÈ a k¯esùanÈ) naz˝vajÌ ÑBoûÌ Slovoì,
a platÛnskou Ñideouì pochopenou jako BoûÌ myölenka.29 To, co se
naz˝v· ÑBoûÌ Slovoì, nenÌ tedy pouh˝m v˝razem, ale samotn˝m
aktem boûskÈho myölenÌ, moudrostÌ, kterou nelze vidÏt tÏlesn˝ma
oËima, ale jen ÑoËima mysliì, tj. v rozumovÈm n·hledu.30
PodobnÈ formulace v Klementov˝ch spisech svÏdËÌ o tom, ûe
k¯esùansk˝ autor uvaûuje o boûskÈm Slovu v kontextu dobov˝ch
spekulativnÌch proud˘ ¯eckÈ filosofie, a to zejmÈna tÏch, kterÈ v z·kladu smyslovÈ zkuöenosti nach·zejÌ formy ËistÏ duchovnÌho (inteligibilnÌho) r·zu, jeû popisujÌ jako akty myölenÌ transcendentnÌho
poË·tku.31 Z nÏkter˝ch formulacÌ se zd·, ûe Klement ch·pe BoûÌ
25
Strom. V,6,3.
26
Srv. J 1,1ñ2.
27
Srv. M. M¸hl, Der lÕgoq Øndi°uetoq und proworikÕq von der
‰lteren Stoa bis zur Synode von Sirmium 351, in: ABG 7, 1962, str. 48,
pozn. 131.
28
Srv. nÌûe, str. 123, pozn. 46.
29
Strom. V,16,3.
30
Strom. V,16,1; 73,2.
31
Srv. Alkinoos, Didasc. 10,3 (164,27ñ31); nÌûe, str. 144ñ145, pozn. 109.
14
Autor a jeho projekt
Slovo jako nejvyööÌ inteligibilnÌ formu vymezujÌcÌ hranice poznatelnosti prvnÌho poË·tku, kter˝ m· s·m v˘Ëi tÈto formÏ povahu
transcendentnÌ p¯ÌËiny (tŒ Øp≠keina a∆tion).32 Takto Klement p¯inejmenöÌm o Slovu mluvÌ, kdyû se zab˝v· jeho rolÌ prost¯ednÌka
pravÈho pozn·nÌ a zjevovatele toho, co je samo o sobÏ nepoznatelnÈ.33 Na jin˝ch mÌstech vöak zd˘razÚuje roli Slova jako prost¯ednÌka stvo¯enÌ a garanta kosmickÈho ¯·du, a v tÈto souvislosti je p¯edstavuje spÌöe jako imanentnÌ formativnÌ princip, kter˝ Ñpronik·
a prostupuje vöÌmì.34
Harmonizovat Klementovy rozliËnÈ, kontextu·lnÏ podmÌnÏnÈ
v˝povÏdi o BoûÌm Slovu i poË·tku, z nÏhoû Slovo vych·zÌ, asi bezezbytku nelze. Tuto okolnost, kter· nap¯Ìklad E. von Iv·nku vede
k z·vÏru, ûe Klementa metafyzickÈ pojmy zajÌmajÌ spÌöe pro svou
obrazovou hodnotu neûli pro sv˘j filosofick˝ obsah,35 je t¯eba p¯iËÌst na vrub û·nru a celkovÈmu zamϯenÌ spis˘, v nichû se tyto v˝povÏdi dochovaly. AËkoli se tyto spisy dot˝kajÌ ¯ady spekulativnÌch
tÈmat, jejich ˙kolem nenÌ vypracovat k¯esùanskou metafyziku, ale
vyrovnat se s ot·zkami p¯edevöÌm etickÈho a metodologickÈho r·zu, jeû musÌ podle Klementova p¯esvÏdËenÌ takovÈmuto podniku
p¯edch·zet. M˘ûeme snad ¯Ìci, ûe Klementovo dÌlo, zejmÈna jeho
Stromata, majÌ charakter jakÈsi propedeutiky k (jeötÏ nezpracovanÈ) k¯esùanskÈ metafyzice. V nÏkolika pas·ûÌch tento cÌl sice jaksi
p¯edbÏûnÏ prosvÌt·, ale pr·vÏ jen jako p¯Ìslib Ëi n·znak toho, oË
v aktu·lnÏ probÌran˝ch ot·zk·ch koneckonc˘ bÏûÌ. Jak jeötÏ uvidÌme, urËit˝ vrchol zde p¯edstavuje pr·vÏ p·t· kniha Stromat, kter·
n·m nejspÌöe umoûÚuje zahlÈdnout nÏkterÈ rysy tohoto nikdy nenaplnÏnÈho cÌle. Mohli bychom tyto n·znaky domyslet ve svÏtle
pozdÏjöÌch, mnohem propracovanÏjöÌch pokus˘ o k¯esùanskou metafyziku. ZajÌmavost Klementova dÌla tkvÌ ale spÌöe v tom, z jakÈ
32
Strom. VII,2,2ñ3; nÌûe, V,38,6ñ7 a pozn. 252 ad loc.; nÌûe, str. 94ñ99.
33
Srv. zejm. Strom. V,71,5; 82,4; 136,3.
34
Srv. nÌûe, V,89,4 a pozn. 510 ad loc.
35
E. von Iv·nka, Plato christianus, Praha 2003, str. 104.
15
VÌra, symbol, pozn·nÌ
perspektivy k tomuto cÌli p¯istupuje a jak˝ mu d·v· smysl. NaöÌm
˙kolem bude tuto perspektivu alespoÚ v z·kladnÌch obrysech nastÌnit.
Rozvrh dÌla
AËkoli Ë·st svÈho dÌla Klement sepsal aû po svÈm odchodu z Alexandrie, bylo to pr·vÏ v tomto mÏstÏ, kde koncipoval sv˘j velkorys˝ filosofick˝ projekt, kter˝ se mu bohuûel nepoda¯ilo dokonËit.
Jeho nejstaröÌ n·Ërt pod·v· uû v ˙vodu ke spisu Vychovatel, liter·rnÏ brilantnÌmu kompendiu praktick˝ch doporuËenÌ a p¯edpis˘,
urËen˝ch Ëerstv˝m konvertit˘m, kte¯Ì chtÏjÌ ve velkomÏstskÈm prost¯edÌ usilovat o rozumn˝ zp˘sob ûivota. Vychovatel podle Klementa navazuje na jeho PobÌdku ÿek˘m, sleduje vöak jin˝ cÌl: zatÌmco PobÌdka chtÏla p¯esvÏdËit ÑpohanskÈì adres·ty, aby se vzep¯eli
zvyklostem vÏtöiny a p¯estali penÏzi i ûivotem pl˝tvat na svÈ prchavÈ slasti (jejichû Ñarchetypyì Klement spat¯uje v tradiËnÌch kultick˝ch obrazech),36 Vychovatel se obracÌ k posluchaˢm, v jejichû
duöi se jiû zrodila touha naslouchat nÏËemu lepöÌmu. Jeho cÌlem je
takovou duöi vylÈËit z iracion·lnÌch sklon˘ a p¯ivÈst ji k umϯenÈmu
ûivotu.37 Klement v ˙vodu nastiÚuje odv·ûnou koncepci liter·rnÌho
subjektu, kter˝ se liöÌ od spisovatele a je na nÏm do znaËnÈ mÌry
nez·visl˝. Mezi dvÏma uveden˝mi Klementov˝mi spisy existuje
podle nÏho souvislost zajiötÏn· tÌm, co naz˝v· ÑSlovoì (logos); to
sice promlouv· v textu, ale z˘st·v· v˘Ëi nÏmu autonomnÌ a m˘ûe
(v odliönÈ roli a pod jin˝m jmÈnem) p¯ech·zet do textu jinÈho:
ÑKdyû nebesk˝ vl·dce, Slovo, pobÌzel ke sp·se, jmenoval se Slovo
pobÌzejÌcÌ (...). NynÌ je Slovem lÈËebn˝m a z·roveÚ doporuËujÌcÌm.
Navazuje s·m na sebe...ì38 OznaËenÌ Slova jako ÑnebeskÈho vl·dceì znamen·, ûe tento Ñliter·rnÌ subjektì se nejen od spisovatele liöÌ,
36
Srv. Protr. 101,1.
37
Paed. I,1,1ñ4.
38
Paed. I,1,3.
16
Autor a jeho projekt
ale m· v˘Ëi nÏmu charakter boûskÈ autority. Je z¯ejmÈ, ûe Klement
v tÈto interpretaci p¯ipisuje p˘sobenÌ vlastnÌho dÌla tÈmuû boûskÈmu
z·mÏru, kter˝ je principem jednoty PÌsma. VlastnÌ myslitelskÈ ˙silÌ
tak implicitnÏ p¯edstavuje jako pokus nechat znovu Ñpromlouvatì
stejn˝ z·mÏr, kter˝m jsou neseny biblickÈ texty i ud·losti, o nichû
tyto texty pojedn·vajÌ.39 KromÏ ÑpobÌzejÌcÌhoì a ÑpedagogickÈhoì
modu pak koncipuje jeötÏ t¯etÌ ˙roveÚ jeho Ñpromluvyì, Slovo ÑnauËnÈì (“ didaskalikŒq lÕgoq), kterÈ ÑvyjasÚuje a odhaluje dogmatickÈ ot·zkyì a jehoû cÌlem jiû nenÌ jen ÑlÈËbaì, ale tÈû Ñpozn·nÌì, urËenÈ duöi, kter· se jiû oËistila natolik, aby dok·zala pojmout
ÑzjevenÌì (§pok°lyciq) Slova samÈho.40 TÈto ˙rovni vöak û·dnÈ
zn·mÈ Klementovo dÌlo neodpovÌd·, a pokud skuteËnÏ zam˝ölel
napsat trilogii vrcholÌcÌ takov˝mto zjevenÌm (vlastnÏ sebezjevenÌm
Slova), pravdÏpodobnÏ od smÏlÈho pl·nu upustil.41
Nejrozs·hlejöÌ Klementovo dÌlo, Stromata, nem· rozhodnÏ charakter nÏjakÈ nauky, p¯esto i zde Klement k Ëemusi podobnÈmu
smϯuje. Perspektiva liter·rnÌho subjektu rozvinut· ve Vychovateli
je opuötÏna ñ v prvnÌ knize Stromat jsou dokonce autobiografickÈ
pas·ûe ñ, aËkoli ani zde Klement nehovo¯Ì sv˝m jmÈnem, ale jmÈnem Ñblaûen˝ch a poûehnan˝ch muû˘, kter˝m mÏl tu Ëest naslouchatì, sv˝ch uËitel˘, kte¯Ì sami podle jeho p¯esvÏdËenÌ navazovali
na nejstaröÌ k¯esùanskou tradici.42 Dochovan˝ch sedm knih (tzv.
osm· kniha je sbÌrka excerpt, jejichû mÌsto v celku dÌla nenÌ jasnÈ)
p¯edstavuje ucelen˝ tvar, kter˝ autor v z·vÏru sedmÈ knihy charakterizuje jako Èthikos topos (etick˝ oddÌl).43 Jak je z¯ejmÈ z poslednÌ
39
Srv. D. Dawson, Allegorical Readers and Cultural Revisions in Ancient Alexandria, Berkeley etc. 1992, str. 218.
40
Paed. I,2,1; 3,1ñ3.
Diskusi k ot·zce, zda Klement skuteËnÏ pl·noval sepsat trilogii a jak
do tohoto rozvrhu p¯ÌpadnÏ zapadajÌ jeho Stromata, p¯ehlednÏ shrnuje
E. Osborn, Clement of Alexandria, Cambridge 2005, str. 5ñ15.
41
42
Strom. I,11,1ñ3.
43
Strom. VII,110,4; srv. takÈ tamt., VI,1,1.
17
VÌra, symbol, pozn·nÌ
vÏty sedmÈ knihy, po tomto oddÌlu mÏl v˝klad zaËÌt Ñz jinÈho konceì (§pí•llhq §rx∑q).44 O tom, co mÏlo n·sledovat, m˘ûeme
soudit p¯edevöÌm z ˙vodu ke ËtvrtÈ knize, kde Klement nejprve
p¯esnÏ ohl·sÌ tÈmata ËtvrtÈ a p·tÈ knihy45 a potÈ naËrtne dalöÌ pl·ny, kterÈ uû ve Stromatech naplnÏny nebudou: struËn˝ v˝klad
PÌsma polemicky zamϯen˝ proti ÿek˘m a Ñbarbar˘mì, zkoum·nÌ
¯eck˝ch a Ñbarbarsk˝chì n·zor˘ o poË·tcÌch, v˝klad o proroctvÌ
spojen˝ s polemikou proti heterodoxnÌm nauk·m, a p¯edevöÌm to,
co naz˝v· epopteia, totiû fyzika podle ÑgnostickÈ tradiceì zavröen·
theologiÌ.46 NÏkter· fragment·rnÏ dochovan· dÌla a v˝pisky p¯edstavujÌ z¯ejmÏ p¯ÌpravnÈ studie k tomuto pokraËov·nÌ.47
Kontext projektu k¯esùanskÈ gnÛse
Pln˝ n·zev spisu, kter˝ Klement uv·dÌ na konci vÏtöiny dÌl˘, prozrazuje celkovÈ kontury jeho projektu: Stromata (ÑpestrÈ l·tkyì Ëi
snad Ñstrakatinyì) gnostick˝ch pozn·mek sledujÌcÌch pravou filosofii. 48 Uû tento n·zev naznaËuje, ûe Klement sv˘j projekt p¯etvo¯il
zejmÈna s ohledem na polemickÈ kontexty, ve kter˝ch psal, totiû na
44
Strom. VII,111,4.
Klement slibuje, ûe dokonËÌ ˙vahy o v̯e a zkoum·nÌ a uvede tÈma
symbolickÈho û·nru, aby tak struËnÏ uzav¯el Ñetick˝ v˝kladì a souhrnnÏ
uk·zal, Ñkolik dobrÈho ÿekovÈ zÌskali z barbarskÈ filosofieì (Strom. IV,
1,1ñ2). Tomuto rozvrhu odpovÌd· obsah p·tÈ knihy; srv. nÌûe, str. 70.
45
46
Strom. IV,1,3ñ3,2; k odliöenÌ fyziky a theologie srv. DiogenÈs Laertios, Vitae, VII,41, o Kleanthovi.
Diskuse o p˘vodu tÏchto text˘ a jejich postavenÌ v r·mci Klementova
dÌla nenÌ uzav¯en·; srv. k tomu zejmÈna A. MÈhat, …tude, str. 517ñ522; P.
Nautin, La fin des ÑStromatesì et les ÑHypotyposesì de ClÈment díAlexandrie, in: VigChr 30/4, 1976, str. 268ñ302; L. Rizzerio, Foi, gnosis, dialectique, logique: notes à propos de Stromates VIII de ClÈment díAlexandrie, in: StPatr 31, 1997, str. 522ñ529.
47
48
K titulu Klementova dÌla srv. A. MÈhat, …tude, str. 96ñ114. K v˝znamu slova strvmate¡q, kterÈ z¯ejmÏ evokovalo p¯edstavu Ñneuspo¯·da-
18
Autor a jeho projekt
to, ûe k¯esùanskÈ uËenÌ nem˘ûe p¯edstavit d¯Ìve, neû bude vyjasnÏn
pomÏr mezi k¯esùansk˝m pojetÌm pozn·nÌ a ¯eckou filosofiÌ na jednÈ stranÏ a heterodoxnÌmi ökolami na stranÏ druhÈ. Slovo Ñgnostick˝ì je z¯ejmÏ podvratn· nar·ûka na alternativnÌ proudy k¯esùanskÈho myölenÌ, kterÈ si uû o nÏkolik generacÌ d¯Ìve n·rokovaly hluböÌ
porozumÏnÌ k¯esùanskÈ tradici neû to, kterÈ nabÌzelo stanovisko
ÑprostÈ vÌryì.49 Pro tyto ÑgnostickÈì proudy je typickÈ, ûe kladou
ostr˝ p¯edÏl mezi ûidovsk˝ z·kon a evangelium, p¯iËemû z·kon
spojujÌ s jin˝m, niûöÌm boûstvem, neû je Otec JeûÌö˘v, a toto boûstvo ztotoûÚujÌ se stvo¯itelem svÏta.50
Pokus vyloûit novum k¯esùanskÈ zvÏsti pomocÌ theologickÈho
m˝tu o dvou bozÌch (jehoû ko¯eny jsou rozhodnÏ p¯edk¯esùanskÈ,
ale jehoû sloûitou genezi zde nem˘ûeme sledovat) se v prvnÌ polovinÏ 2. stoletÌ setk·v· se znaËn˝m ohlasem, o jehoû p¯ÌËin·ch se
m˘ûeme jen dom˝ölet. V dobÏ, kdy ûidovsk˝ n·rod stÌhajÌ zniËujÌcÌ
pohromy, v nÏm nap¯Ìklad nÏkte¯Ì vzdÏlanÏjöÌ k¯esùanÈ mohli spat¯ovat zp˘sob, jak radik·lnÏ oddÏlit k¯esùanskÈ sebevÏdomÌ od ûidovskÈho dÏdictvÌ a z·roveÚ p¯edstavit k¯esùanstvÌ jako svÈr·zn˝
druh filosofie.51 V cÌrkevnÌch obcÌch, kde se zaËaly prosazovat cennÈ rozmanitostiì (A. MÈhat, …tude, str. 97), srv. Strom. IV,4,1; 6,1ñ3; Eusebios z Kaisareie, Hist. eccl. VI,13,4ñ5 (GCS NF 6/2, 546,21ñ546,6).
49
Srv. A. MÈhat, …tude, str. 113. Srv. Strom. V,1,5 a pozn. 11 ad loc.
NejlepöÌm obecn˝m p¯ehledem tzv. gnostick˝ch skupin a jejich nauk
z˘st·v· kniha K. Rudolpha Die Gnosis. Wesen und Geschichte einer sp‰tantiken Religion, Leipzig 1977. Z novÏjöÌ literatury srv. zejm. A. Marjanen
ñ P. Luomanen (vyd.), A Companion to Second-Century Christian ÑHereticsì, Leiden ñ Boston 2005.
50
51
Srv. C. B. Smith II, No Longer Jews. The Search for Gnostic Origins,
Peabody, Mass. 2004, str. 44ñ71, kter˝ p¯ehlednÏ shrnuje soudobou diskusi
o spoleËensko-politick˝ch podmÌnk·ch, jeû mohly v pr˘bÏhu 1. a 2. stoletÌ
po Kr. podnÌtit rozvoj Ñgnostick˝chì myölenkov˝ch forem. Autor s·m v tÈto souvislosti vÏnuje zvl·ötnÌ pozornost ûidovskÈmu povst·nÌ, k nÏmuû doölo v severnÌ Africe, Mezopot·mii a snad i PalestinÏ v letech 115ñ117 a jeû
mÏlo zejmÈna pro egyptskÈ ûidovstvo katastrof·lnÌ d˘sledky (str. tamt., str.
72ñ112, 141ñ142, 247ñ248). AËkoli je spornÈ, zda tyto a podobnÈ ud·losti
dostateËnÏ vysvÏtlujÌ vznik gnostick˝ch motiv˘, jistÏ platÌ, ûe mohly p¯ispÏt
19
VÌra, symbol, pozn·nÌ
tralistickÈ tendence a etika posluönosti, mohl b˝t n·strojem kritiky
pomÏr˘, vnÌman˝ch jako n·vrat k ûidovskÈmu typu zboûnosti.
MnozÌ tito k¯esùanötÌ Ñintelektu·lovÈì se odvol·vali na vybranÈ motivy z pavlovsk˝ch list˘, kterÈ theologicky rozvÌjeli a radikalizovali, Ëasto pomocÌ koncept˘ p¯evzat˝ch z dobovÈ filosofickÈ koinÈ.
K nejvlivnÏjöÌm z nich pat¯il MarkiÛn ze SinopÈ, kter˝ se na z·kladÏ radik·lnÌho theologickÈho dualismu pokusil o reformu cÌrkve
(p¯edevöÌm o v˝raznou redukci jejÌch posv·tn˝ch text˘) a stal se,
pokud vÌme, v˘bec prvnÌm Ñheretikemì, kter˝ byl z cÌrkve vylouËen.52 Jeho uËenÌ o nesmi¯itelnÈm protikladu mezi bohem éid˘
a k¯esùan˘, mezi krutÏ Ñspravedliv˝mì stvo¯itelem, kter˝ sv˝m vÏrn˝m slibuje obnovu pozemskÈ vlasti a p¯estupnÌk˘m z·kona hrozÌ
krut˝mi tresty, a milosrdn˝m Otcem JeûÌöov˝m, kter˝ ËlovÏku, v˝tvoru jinÈho boha, nabÌzÌ ÑnebeskÈ dÏdictvÌ BoûÌho kr·lovstvÌì, vyvolalo pozdviûenÌ uû v dobÏ svÈho vzniku a podstatnÏ p¯ispÏlo
k tomu, ûe se ot·zka kontinuity mezi Ñstarouì a Ñnovou smlouvouì
(a s tÌm souvisejÌcÌ ot·zka BoûÌ jednoty) stala pro k¯esùanskÈ autory
2. a 3. stoletÌ jednÌm ze z·kladnÌch theologick˝ch problÈm˘.53
k jejich popularitÏ. Kritick˝ p¯ehled pokus˘ o v˝klad p˘vodu gnostickÈho
myölenÌ pod·v· M. A. Williams, Rethinking ÑGnosticismì. An Argument for
Dismantling a Dubious Category, Princeton 1996, str. 219ñ231.
52
MarkiÛn p˘sobil v prvnÌ polovinÏ druhÈho stoletÌ v Pontu, MalÈ Asii
a ÿÌmÏ. Klasick· monografie A. Harnacka Marcion: Das Evangelium vom
Fremden Gott, Leipzig 1924, v nÌû se tohoto autora pokusil p¯edstavit jako
ÑprvnÌho protestantaì (srv. tamt., str. 198), nebyla dosud p¯ekon·na, ale
v nÏkter˝ch aspektech korigov·na; srv. G. May, Marcion in Contemporary
Views: Results and Open Questions, in: SecCen 6, 1987/88, str. 129ñ151; G.
May ñ K. Greschat (vyd.), Marcion und seine kirchengeschichtliche Wirkung, Berlin ñ New York 2002. Podle tradice byl tento n·boûensk˝ reform·tor exkomunikov·n aû t¯ikr·t: nejprve v rodnÈm Pontu (pr˝ vlastnÌm otcem,
biskupem tamnÌ k¯esùanskÈ komunity), potÈ v MalÈ Asii a nakonec v ÿÌmÏ
(srv. A. Harnack, Marcion, str. 21*ñ26*). K definitivnÌmu rozkolu s ¯Ìmskou cÌrkvÌ nejspÌöe doölo roku 144 (srv. Tertulli·n, Adv. Marc. I,19,2;
A. Harnack, Marcion, str. 18*ñ21*). Tento rozkol snad vyprovokoval s·m
MarkiÛn, kdyû se pokusil p¯edstavitele ¯ÌmskÈ cÌrkve p¯esvÏdËit o svÈm uËenÌ; srv. P. Lampe, Die stadtrˆmischen Christen in den ersten beiden Jahrhunderten. Untersuchungen zur Sozialgeschichte, T¸bingen 1989, str. 331.
20
Autor a jeho projekt
PonÏkud jinak neû markionitÈ rozvinuli dualistick˝ theologick˝
model stoupenci Valentina, MarkiÛnova souËasnÌka, kter˝ p˘sobil
v 1. polovinÏ 2. stoletÌ v Alexandrii a pozdÏji v ÿÌmÏ. Z dÌla tohoto
origin·lnÌho homiletika a b·snÌka, kter˝ se podle jednÈ zpr·vy dokonce uch·zel o ˙¯ad ¯ÌmskÈho biskupa, jsou dochov·ny jen zlomky (vÏtöina pr·vÏ v Klementov˝ch Stromatech), ze kter˝ch o jeho
uËenÌ nelze vyvodit tÈmϯ nic jistÈho.54 Pro v˝voj ranÏ k¯esùanskÈho myölenÌ jsou vöak d˘leûitÏjöÌ nauky jeho pokraËovatel˘, o nichû
rozs·hle referuje lyonsk˝ biskup Irenej (kolem r. 180) a jimû takÈ
Klement vÏnoval velkou pozornost, jak o tom nejlÈpe svÏdËÌ studijnÌ materi·l za¯azen˝ za tzv. osmou knihu Stromat pod n·zvem V˝pisky z Theodota a takzvanÈ v˝chodnÌ nauky z doby Valentinovy.55
Sloûitou strukturou valentinovskÈho myölenÌ, kterÈ se navÌc dochovalo v nÏkolika verzÌch, se zde nem˘ûeme zab˝vat. ÿeknÏme jen
tolik, ûe v dÌle tÏchto autor˘ se k¯esùanskÈ motivy poprvÈ konfrontujÌ se svÏtem vyspÏlÈ filosofickÈ spekulace o prvnÌch p¯ÌËin·ch,
jehoû interpretaËnÌm hledisk˘m se zË·sti podvolujÌ a zË·sti ho promÏÚujÌ ke svÈmu obrazu. Je zde tedy p¯edznamen·n pohyb, kter˝
bude v n·sledujÌcÌch staletÌch opakovanÏ zdrojem produktivnÌch
syntÈz, poprvÈ je zde rozvrûen problÈm, kter˝ bude jeötÏ mnohokr·t
hledat svÈ ¯eöenÌ.56 D˘sledky tohoto pion˝rskÈho pokusu pro v˝K uveden˝m prvk˘m MarkiÛnova uËenÌ srv. nÌûe, Strom. V,4,2ñ4
a pozn. 30ñ32 ad loc.
53
54
Srv. C. Markschies, Valentinus Gnosticus? Untersuchungen zur valentinianischen Gnosis mit einem Kommentar zu den Fragmenten Valentins,
T¸bingen 1992, kter˝ pod·v· podrobn˝ v˝klad dochovan˝ch zlomk˘.
K valentinovc˘m obecnÏ srv. F. Sagnard, La gnose valentinienne et le
tÈmoignage de Saint IrÈnÈe, Paris 1947; E. Thomassen, The Spiritual Seed.
The Church of the ëValentiniansí, Leiden ñ Boston 2006.
55
Ke spekulativnÌmu pozadÌ valentinovsk˝ch text˘ srv. A. Orbe, Hacia la
primera teologÌa de la procesiÛn del Verbo (Estudios Valentinianos I), Roma
1958, str. 3ñ99; H. J. Kr‰mer, Der Ursprung der Geistmetaphysik: Untersuchungen zur Geschichte des Platonismus zwischen Platon und Plotin, Amsterdam 1964, str. 238ñ264; J. D. Turner, Sethian Gnosticism and the Platonic Tradition, Louvain ñ Paris 2001, str. 29ñ37, 345ñ405; E. Thomassen, The
Spiritual Seed, str. 269ñ314; srv. takÈ nÌûe, str. 95ñ96.
56
21
VÌra, symbol, pozn·nÌ
klad k¯esùanskÈho zjevenÌ (i smyslu spekulativnÌho myölenÌ samÈho) byly vöak natolik zar·ûejÌcÌ, ûe se v k¯esùanskÈ tradici neujal.
StruËnÏ ¯eËeno, valentinovci svÈ filosofickÈ zdroje transformovali
do podoby jak˝chsi theosofick˝ch m˝t˘, v nichû pojmy nab˝vajÌ
charakteru mytologick˝ch postav, a tomuto vöeobjÌmajÌcÌmu vypr·vÏnÌ, jehoû hlavnÌ z·pletka se odehr·v· v mytickÈm svÏtÏ Ñplnostiì,
pod¯Ìdili smysl biblick˝ch ud·lostÌ i vystoupenÌ JeûÌöova. PodobnÏ
jako u markionit˘ je biblick˝ stvo¯itel svÏta a z·konod·rce odliöen
od nejvyööÌho Boha, nestojÌ vöak v˘Ëi nÏmu v opozici, n˝brû spÌöe
p¯edstavuje niûöÌ ñ p¯es nÏkolik prost¯edkujÌcÌch stupÚ˘ odvozenou
ñ rovinu mytickÈho univerza. Zvl·ötÏ v˝znamn· byla valentinovsk·
nauka o dvou typech n·boûenskÈho postoje, navazujÌcÌ na pavlovskÈ rozliöenÌ ÑduöevnÌhoì a ÑduchovnÌhoì ËlovÏka.57 ZatÌmco
ÑduöevnÌì je podle valentinovc˘ ËlovÏk, kter˝ chce spravedliv˝m
jedn·nÌm dos·hnout sp·sy svÈ duöe (poch·zejÌcÌ od stvo¯itele), ÑduchovnÌì ËlovÏk usiluje o formaci (mÕrwvsiq) duchovnÌho z·rodku
(poch·zejÌcÌho z plnosti),58 a to pozn·nÌm Otce skrze nejvyööÌ formu plnosti, kterou je Syn. DvÏma typ˘m boûstvÌ tedy odpovÌdajÌ
dva cÌle ñ sp·sa duöe zaloûen· spravedliv˝m jedn·nÌm a formace
ducha skrze pozn·nÌ (gnÂsiq). Tyto dvÏ moûnosti ovöem nepat¯Ì
k lidskÈ p¯irozenosti obecnÏ, ale zakl·dajÌ se na ÑduöevnÌmì, resp.
ÑduchovnÌmì nad·nÌ, kterÈ nenÌ udÏleno kaûdÈmu.59
57
1K 2,14; 15,44ñ46; srv. Juda 19.
Podle valentinovc˘ je duchovnÌ z·rodek plodem padlÈ Moudrosti, kter˝ poËala, kdyû hledÏla na andÏly prov·zejÌcÌ Spasitele, jenû sestoupil z plnosti, aby ji ñ bytost bez formy a tvaru (•morwoq ka˘ §ne¯deoq) ñ zformoval v pozn·nÌ; coby plod tÈto plodnÈ podÌvanÈ vznikl duchovnÌ z·rodek
Ñpodle podobnostiì (kau “mo¯vsin) Spasitelov˝ch pr˘vodc˘ (Irenej
z Lyonu, Adv. haer. I,4,5; k amorfnosti padlÈ Sofie srv. tamt., I,4,1).
58
59
Z·kladnÌ rysy valentinovskÈ soteriologie jsem se pokusil nastÌnit ve
studii M. Havrda, ValentinovskÈ pojetÌ milosti, in: L. KarfÌkov· ñ J. Mr·zek
(vyd.), Milost podle PÌsma a starok¯esùansk˝ch autor˘, Jihlava 2004, str.
110ñ135.
22
Autor a jeho projekt
Kontinuita zjevenÌ a duchovnÌ postup
Jestliûe Irenej˘v spis, jehoû ¯eck˝ titul m˘ûeme p¯eloûit UsvÏdËenÌ
a vyvr·cenÌ toho, co se lûivÏ naz˝v· pozn·nÌ, 60 odpovÌd· na valentinovskÈ spekulace obhajobou a systematick˝m rozvedenÌm cÌrkevnÌ vÏrouky (p¯edevöÌm uËenÌ o jednotÏ Boha stvo¯itele a Otce
JeûÌöova) a zd˘razÚuje odpovÏdnost kaûdÈho ËlovÏka za sp·su,
Klementovi navÌc z·leûÌ na tom, aby se s·m pojem pozn·nÌ a n·rok, kter˝ je s nÌm spojen, v k¯esùanskÈm myölenÌ zachoval. JednÌm
z cÌl˘ jeho Ñgnostick˝ch pozn·mekì je uk·zat, za jak˝ch podmÌnek
lze o takovÈm n·roku legitimnÏ uvaûovat. KlÌËov˝m ˙kolem takovÈho projektu nenÌ jen p¯eklenout dichotomii dvou boh˘ a jim odpovÌdajÌcÌch smluv, ale takÈ uk·zat, ûe to, co valentinovci ch·pali
jako dva oddÏlenÈ cÌle, jsou neoddÏlitelnÏ spjatÈ, ba vz·jemnÏ se
podmiÚujÌcÌ aspekty cÌle jednoho.
Snaha nahradit theologick˝ dualismus jeho rival˘ modelem kontinuity boûskÈho p˘sobenÌ prostupuje cel˝m Klementov˝m dÌlem.
To, ûe z·kon, proroci a evangelium hovo¯Ì ÑjednÌm a t˝mû hlasemì,
je z·kladnÌ postul·t jeho myölenÌ a mϯÌtko cÌrkevnÌ pravovÏrnosti.61
Jak bylo zmÌnÏno v˝öe, jednotu jejich rozliËn˝ch projev˘ zajiöùuje
n·boûensk˝ pojem logu, BoûÌho Slova, pochopenÈho jako Ñmnoho60
Ú Elegxoq ka˘ §natrop∂ t∑q ceydvn’moy gn„sevq (¯eck˝ titul dÌla,
kterÈ se aû na pomÏrnÏ ËetnÈ zlomky dochovalo jen v latinskÈm p¯ekladu,
uv·dÌ ¯ada autor˘ poËÌnaje Eusebiem z Kaisareie, Eccl. hist. V,7,1; srv.
A. Rousseau, Introduction, in: IrÈnÈe de Lyon, Contre les hÈrÈsies, I/1, SC
263, Paris 1979, str. 31ñ35). K pojmu ÑlûivÏ naz˝vanÈho pozn·nÌì srv. 1Tm
6,20.
Srv. Strom. VI,125,3; nÌûe, V,1,4 a pozn. 10 ad loc. KlementovÏ metafo¯e BoûÌho hlasu vÏnuje pozornost D. Dawson, Allegorical Readers, str.
199ñ218, podle nÏhoû tato metafora Klementovi umoûÚuje ËÌst interpretovanÈ texty ve svÏtle plnÏ p¯ÌtomnÈho metatextovÈho smyslu. Srv. tÈû A. Le
Boulluec, Voile et ornement: Le texte et líaddition des sens, selon ClÈment
díAlexandrie, in: …tudes de littÈrature ancienne II: Questions de sens, Paris
1982, str. 55, podle nÏhoû je Klementova hermeneutika hled·nÌm slova, kterÈ je p¯ed textem a pod nÌm, a jako takov· p¯edpokl·d· metafyziku p¯Ìtomnosti.
61
23
VÌra, symbol, pozn·nÌ
tvar· moudrost Bohaì (º polypo¯kiloq sow¯a to◊ ueo◊), kter·
tÏmito i jin˝mi zp˘soby lidem k jejich prospÏchu ukazuje svou
moc (t∂n ≤ayt∑q Øndeiknym≠nh d’namin).62 Klement tÈto boûskÈ
moudrosti p¯ipisuje pedagogick˝ z·mÏr, kter˝ se projevuje v biblick˝ch textech i ud·lostech, o nichû tyto texty vypovÌdajÌ.63 Jak
ukazuje sugestivnÌ p¯ehled tÈto Ñpedagogiky sp·syì v PobÌdce ÿek˘m, styl jejÌho projevu se mÏnÌ p¯edevöÌm v z·vislosti na tom, jak
se mÏnÌ lidÈ, k nimû se obracÌ. Klement zde navrhuje model vz·jemnÈ prov·zanosti r˘zn˝ch epifaniÌ, kter˝ zd˘vodÚuje jejich rozdÌln˝
charakter p¯esvÏdËivÏji neû dualistickÈ ¯eöenÌ heterodoxnÌch skupin:
ÑPobÌzÌ n·s dnes ke sp·se, tak jako pobÌzel vûdy: v EgyptÏ pomocÌ z·zrak˘ a znamenÌ, na pouöti skrze trnit˝ ke¯ a oblak, kter˝ z BoûÌ milosti a l·sky k ËlovÏku prov·zel éidy jako sluûebnÌk. TÌmto dÏsiv˝m
zp˘sobem pobÌzel ovöem ty, kdo mÏli zatvrzel· srdce. TeÔ ale prost¯ednictvÌm velkÈho mudrce MojûÌöe, Izaj·öe, milovnÌka pravdy,
i sboru vöech ostatnÌch prorok˘ obracÌ ke svÈmu rozumnÈmu Slovu
kaûdÈho, kdo m· uöi, rozumnÏjöÌm zp˘sobem. [...]
Mnoh˝mi hlasy Spasitel hovo¯Ì a mnoh˝mi zp˘soby usiluje o sp·su lidÌ: hrozbami varuje, spÌl·nÌm obracÌ, bÏdov·nÌm projevuje lÌtost,
zpÏvem povol·v·, promlouv· v trnitÈm ke¯i (lidÈ tehdy pot¯ebovali
znamenÌ a z·zraky) a dÏsÌ lidi ohnÏm, kdyû zapaluje plamen ohnivÈho
sloupu jako uk·zku svÈ milosti i dÏsivosti: svÏtlo pro ty, kdo poslechnou, oheÚ pro ty, kdo neposlechnou. Avöak lidskÈ tÏlo je d˘stojnÏjöÌ
neû sloup nebo ke¯, a proto d·le promlouvajÌ proroci. S·m P·n mluvÌ
v Izaj·öovi, s·m hovo¯Ì v Eli·öovi, on s·m je v ˙stech prorok˘. Pokud
ale nejsi z tÏch, kdo d˘vϯujÌ prorok˘m, a vypr·vÏnÌ o éidech a ohni
povaûujeö za m˝tus, bude k tobÏ hovo¯it P·n osobnÏ [...]. A nynÌ jiû
k tobÏ jasnÏ promlouv· samo Slovo a zahanbuje tvou ned˘vÏru. Ano,
BoûÌ Slovo, kterÈ se stalo ËlovÏkem, abys ses nynÌ i ty od ËlovÏka pouËil, jak by se ËlovÏk mohl st·t bohem.ì64
62
Srv. Strom. I,27,1, k Ef 3,10; éd 1,1.
63
Ke KlementovÏ pedagogickÈ koncepci BoûÌho p˘sobenÌ srv. W. Bierbaum, Geschichte als Paidagogia Theou. Die Heilsgeschichtslehre des Klemens von Alexandrien, in: MThZ 5, 1954, str. 246ñ272; R. Feulner, Clemens
von Alexandrien, Frankfurt a. M. 2006, str. 141ñ156.
64
Protr. 8,1ñ4; srv. Irenej, Adv. haer. III,19,1; k n·vaznosti Klementova
pojetÌ boûskÈ pedagogiky na Irenejovu theologii sp·snÈho pl·nu (vËetnÏ je-
24
Autor a jeho projekt
D˘raz na jednotu zjevenÌ se opakuje i ve Stromatech, a to p¯edevöÌm v souvislosti s pojetÌm z·kona p¯edanÈho MojûÌöovi na Sinaji
jako Ñvychovateleì p¯ipravujÌcÌho éidy na p¯Ìchod Krista.65 K tÈto
chronologii boûskÈ v˝chovy se vr·tÌme v souvislosti s ot·zkou,
jakÈ mÌsto v nÌ podle Klementa p¯ipad· ¯eckÈ filosofii. V kontextu
polemiky proti heterodoxnÌm ökol·m je podstatnÈ to, co z nÌ vypl˝v· nejen pro vztah mezi Ñstarouì a Ñnovouì smlouvou,66 ale i mezi
druhy n·boûenskÈho postoje, kterÈ tyto smlouvy n·rokujÌ. ZatÌmco
p¯Ìsnosti z·kona odpovÌd· posluönost a b·zeÚ p¯ed Bohem, kter·
vede ke spr·vnÈmu jedn·nÌ, evangelium ËlovÏku nabÌzÌ moûnost,
aby Ñvyrostl v l·sceì a byl p¯ijat za BoûÌho syna. Nejde o alternativy, ale etapy duchovnÌho postupu: ÑNejvyööÌ proz¯etelnost, kter·
vöe spravuje, musÌ b˝t vl·dnoucÌ i dobr·,ì pÌöe Klement v polemice proti autor˘m, kte¯Ì (jako nap¯Ìklad markionitÈ) napadajÌ z·kon
za jeho p¯Ìsnost, a pokraËuje:
ÑZp˘sob, jak˝m boûsk· moc uskuteËÚuje pl·n sp·sy, je totiû dvojÌ: jakoûto vl·dkynÏ ËlovÏka trest·nÌm umravÚuje, jakoûto dobrodinec ËlovÏku laskavostÌ prospÌv·. Je moûnÈ neb˝t uû Çsynem neposluönostië
a Çp¯ejÌt z temnoty do ûivotaë (srv. Ef 2,2; 5,6; 1J 3,14). Ten, kdo zaËne poslouchat moudrost, bude nejprve z·kona dbal˝m BoûÌm otrokem a potÈ se stane vÏrn˝m sluûebnÌkem, kter˝ se bojÌ P·na Boha.
Kdo ale postoupÌ jeötÏ d·l, bude zapoËten mezi syny, neboù Çl·ska p¯ikryje mnoûstvÌ h¯Ìch˘ë (1Pt 4,8). Vyroste v l·sce a dos·hne naplnÏnÌ
svÈ blaûenÈ nadÏje, bude za¯azen mezi vyvolenÈ, p¯ijatÈ za syny, kterÈ B˘h naz˝v· p¯·teli.ì67
jÌho polemickÈho kontextu) srv. L. G. Patterson, The Divine Became Human: Irenaean Themes in Clement of Alexandria, in: StPatr 31, 1997, str.
497ñ516, zejm. 500ñ501.
Strom. I,29,3; k pojetÌ z·kona jako vychovatele srv. Ga 3,24: ÑZ·kon
byl tedy naöÌm vychovatelem ke Kristu, abychom byli ospravedlnÏni z vÌryì
(Îste “ nÕmoq paidagvgŒq ºmÂn g≠gonen e≈q XristÕn na Øk p¯stevq dikaivuÂmen).
65
66
K tomuto oznaËenÌ srv. Strom. V,3,3 a pozn. 25 ad loc.
67
Strom. I,173,5ñ6.
25
VÌra, symbol, pozn·nÌ
V r·mci tohoto postupu od posluönosti k l·sce pak Klement vykl·d· i smysl toho, co valentinovci ch·pali jako cÌl duchovnÌho ËlovÏka, tj. pozn·nÌ: ÑM·me za to, ûe vÌra je prvnÌm krokem ke sp·se. Po
nÌ n·sleduje b·zeÚ, nadÏje a kajÌcn· lÌtost, kterÈ n·s spolu se zdrûenlivostÌ a vytrvalostÌ postupnÏ vedou k l·sce a pozn·nÌ (gnÂsiq).ì68 Na rozdÌl od valentinovc˘, kte¯Ì mezi vÌrou a pozn·nÌm
spat¯ovali stejn˝ p¯edÏl jako mezi duöevnÌm a duchovnÌm prvkem,69 zd˘razÚuje Klement n·vaznost obou postoj˘. Tento polemick˝ d˘raz je moûn· jednÌm z d˘vod˘, proË StrÛmateus etick˝m aspekt˘m svÈho ÑgnostickÈhoì projektu vÏnoval tolik pÈËe, ûe se mu
navzdory vöem p¯Ìslib˘m nakonec nepoda¯ilo opustit r·mec etickÈho v˝kladu.
Projekt pravÈ filosofie
Klementova filosofie vÌry je ovöem sloûitÏjöÌ, neû by se z jeho obhajoby staroz·konnÌ bohabojnosti mohlo zd·t. Ale d¯Ìve neû se toto
˙st¯ednÌ tÈma jeho myölenÌ pokusÌme vyloûit podrobnÏji, zastavme
se u druhÈho polemickÈho kontextu, kter˝ je v titulu dÌla naznaËen
zmÌnkou o ÑpravÈ filosofiiì. Co to znamen·, ûe gnostickÈ pozn·mky sledujÌ Ñpravou filosofiiì? V˝znam tohoto pojmu (a jeho ekvivalent˘) se ve Stromatech vymezuje v˘Ëi tomu, co je podle Klementa
filosofiÌ v nevlastnÌm, odvozenÈm smyslu, totiû v˘Ëi jednotliv˝m
ökol·m filosofie ¯eckÈ. Jak pÌöe ve zn·mÈ pas·ûi v prvnÌ knize Stromat:
ÑFilosofiÌ nemÌnÌm tu stoickou nebo platÛnskou, epikurejskou nebo
aristotelskou. Vöe, co bylo v kaûdÈ z tÏchto ökol ¯eËeno spr·vnÏ, co
n·s uËÌ spr·vnÈmu jedn·nÌ spolu se zboûn˝m vÏdÏnÌm, vöechno toto
v˝bÏrovÈ uËenÌ (to◊to s’mpan tŒ ØklektikÕn) dohromady naz˝v·m
filosofiÌ. Ale ty lidskÈ ˙vahy, kterÈ ta kter· ökola oddÏlila a p¯ekroutila, nemohu povaûovat za nÏco boûskÈho.ì70
68
Strom. II,31,1.
69
Strom. II,10,2.
70
Strom. I,37,6.
26
Autor a jeho projekt
Uû z tÏchto slov je z¯ejmÈ, ûe Ñprav· filosofieì m· pro Klementa
dvojÌ v˝znam: na jednÈ stranÏ je to jakÈsi eklektickÈ uËenÌ, kterÈ lze
vytvo¯it vhodn˝m v˝bÏrem z nauk jednotliv˝ch filosofick˝ch ökol;
na druhÈ stranÏ je vöak ËÌmsi p˘vodnÌm, Ñboûsk˝mì, z Ëeho je
v Ñlidsk˝ch ˙vah·chì jednotliv˝ch ökol nÏco zachov·no, nÏco vöak
takÈ ÑoddÏlenoì a Ñp¯ekroucenoì. Ohled k ÑpravÈ filosofiiì je pro
Klementa ohledem k p˘vodu toho, co se jako filosofie obvykle
naz˝v·, a z·roveÚ v˝hledem k cÌli vlastnÌho myslitelskÈho ˙silÌ;
Ñprav· filosofieì je tedy vzorem i projektem jeho Ñgnostick˝ch pozn·mekì. Z·roveÚ je vöak tÌm, co slouûÌ jako mϯÌtko kritickoeklektickÈho p¯Ìstupu ke vöem nauk·m. Je postulov·na jako p˘vodnÌ jednota pravdy rozdÏlen· v mnohost filosofick˝ch uËenÌ:
ÑJelikoû pravda je jedna ..., jsou r˘znÈ ökoly ¯eckÈ i barbarskÈ filosofie jako bakchantky, kterÈ roznesly Pentheovy ˙dy a kaûd· se
chlubÌ Ë·stÌ, kterÈ se zmocnila.ì71 Klement zd˘razÚuje, ûe v tomto
v˝kladu nejde o nÏjakou mytologii, ale Ñtheologii vÏËnÏ jsoucÌho
Slovaì, tj. logu. ⁄kolem k¯esùanskÈho myslitele je provÈst syntÈzu
roztrouöen˝ch Ë·stÌ pravdy a Ñnaz¯Ìtì to, co je z·kladem jejich p˘vodnÌ jednoty: Ñ»lovÏk, kter˝ tyto jednotlivÈ Ë·sti znovu sloûÌ
a sjednotÌ, bezpochyby naz¯e dokonal˝ logos, tj. pravdu.ì72
Tato Ñtheologie loguì pochopenÈho jako p˘vodnÌ jednota pravdy
na jednÈ stranÏ zd˘vodÚuje, proË se m· k¯esùansk˝ myslitel v˘bec
zab˝vat ¯eckou filosofiÌ, na druhÈ stranÏ br·nÌ tomu, aby se k¯esùanskÈ myölenÌ nechalo pohltit nÏkterou z filosofick˝ch ökol.73 P¯ede71
Strom. I,57,1.
72
Strom. I,57,6.
Kritick· otev¯enost v˘Ëi ¯eckÈ filosofii byla z¯ejmÏ v prost¯edÌ alexandrijskÈ cÌrkve p¯inejmenöÌm stejnÏ kontroverznÌ jako pokus vytÏûit nÏkterÈ
ÑgnostickÈì motivy pro koncepci duchovnÌho postupu. Klement s·m se
zmiÚuje o souvÏrcÌch, kte¯Ì filosofii ch·pali jako ohroûenÌ vÌry: ÑZn·m
ovöem ty nevzdÏlanÈ ¯eËi nÏkter˝ch ustraöenc˘, ûe se musÌme zab˝vat jen
tÌm nejnutnÏjöÌm, co udrûuje vÌru, a vöe, co je nad to a p¯ich·zÌ zvenËÌ, nech·vat stranou, protoûe n·s to zbyteËnÏ vyËerp·v· a zdrûuje vÏcmi, kterÈ nijak nep¯ispÌvajÌ k cÌli. NÏkte¯Ì lidÈ dokonce tvrdÌ, ûe filosofie poch·zÌ od
zlÈho, ûe ji na svÏt p¯ivedl jeden zlomysln˝ vyn·lezce, aby ËlovÏka zkazilì
(Strom. I,18,2ñ3). NÏkte¯Ì z tÏchto odp˘rc˘ ¯eckÈho vzdÏl·nÌ vzn·öeli poûa73
27
VÌra, symbol, pozn·nÌ
vöÌm ale k¯esùanskÈmu myölenÌ stanovuje ˙kol promyslet filosofick· tÈmata hloubÏji neû filosofovÈ sami. Toto je nejobecnÏjöÌ r·mec
Stromat, kter˝ autor rozvrhuje a zd˘vodÚuje v prvnÌ knize a kter˝
poËÌnaje druhou knihou aplikuje v souvislosti s etick˝mi ot·zkami.
PojetÌ pravdy jako BoûÌho Slova pak vysvÏtluje roli, kterou v tÈto
interpretaËnÌ pr·ci sehr·v· PÌsmo. PÌsmo jakoûto mÈdium, v nÏmû
(prost¯ednictvÌm prorok˘) promlouv· samo Slovo, m· totiû podle
Klementova v˝kladu odliön˝ zp˘sob ˙Ëasti na pravdÏ neû ¯eck· filosofie. PodÌvejme se na tento d˘leûit˝ p¯edpoklad Klementova
projektu blÌûe.
V prvnÌ knize Stromat Klement pojÌm· vztah mezi PÌsmem a ¯eckou filosofiÌ jako rozdÌl mezi hlavnÌmi a vedlejöÌmi d˘sledky tÈûe
p¯ÌËiny: vöechna dobra majÌ p¯ÌËinu v Bohu, uvaûuje Klement, ale
nÏkter· Ñpodle hlavnÌho d˘voduì (kat¢ prohgo’menon, tj. lÕgon), tj. jako vlastnÌ z·mÏr, jin· Ñjako vedlejöÌ d˘sledekì (kat
Øpakolo’uhma); zatÌmco star· a nov· smlouva byla lidem d·na
Ñpodle hlavnÌho d˘voduì, filosofie je pouze ÑvedlejöÌm d˘sledkemì
BoûÌho p˘sobenÌ.74 Toto na prvnÌ pohled nep¯Ìliö pr˘zraËnÈ rozliöenÌ je d·le rozvedeno o nÏkolik paragraf˘ nÌûe, v diskusi, kter·
davek ÑpouhÈ vÌryì, kter˝ Klement kritizuje se stejnou razancÌ, s jakou se
jinde obracÌ proti heretik˘m: ÑNÏkte¯Ì lidÈ se povaûujÌ za tak chytrÈ, ûe je
pod jejich d˘stojnost zab˝vat se filosofiÌ nebo dialektikou, ba nechtÏjÌ se
vzdÏl·vat ani v p¯ÌrodnÌ vÏdÏ, n˝brû chtÏjÌ vÌru Çpouhouë a Çprostouë, jako
kdyby si mysleli, ûe mohou hned od zaË·tku sklÌzet hrozny, aniû by vÏnovali sebemenöÌ pÈËi vinnÈmu kmeniì (Strom. I,43,1).
74
Strom. I,28,2. Klementovo rozliöenÌ se opÌr· o argumentaci, kterou
(v n·vaznosti na PlatÛna) vypracovali stoikovÈ v r·mci diskuse o p˘vodu
zla ve svÏtÏ vytvo¯enÈm a spravovanÈm boûskou proz¯etelnostÌ (= p¯Ìrodou); podle Aula Gellia, Noct. Attic. VII,1,7ñ13 (= SVF II,1170) se Chrysippos ve ËtvrtÈ knize pojedn·nÌ O proz¯etelnosti zab˝v· ot·zkou, zda nemoci
vznikajÌ v souladu s p¯Ìrodou, a doch·zÌ k z·vÏru, ûe sice Ñnebylo p˘vodnÌm ˙myslem p¯Ìrody (principale naturae consilium) vytvo¯it ËlovÏka n·chylnÈho k nemocemì, ale nemoci, stejnÏ jako dalöÌ nep¯Ìjemnosti s v˝tvory
p¯Ìrody spojenÈ vznikajÌ na zp˘sob Ñnutn˝ch vedlejöÌch d˘sledk˘ì (per sequellas quasdam necessarias), tedy zp˘sobem, kter˝ Chrysippos naz˝v·
kat¢ parakolo’uhsin. P¯Ìkladem je k¯ehkost lidskÈ lebky, kter· je
ÑvnÏjöÌm d˘sledkemì (extrinsecus consecuta) toho, Ëeho si û·d· jemnost
lidskÈho rozumu a hledisko uûiteËnosti. Srv. ohlas tohoto pojetÌ u ”rigena,
28
Autor a jeho projekt
vrcholÌ v˝öe zmÌnÏn˝m exposÈ o Ñv˝bÏrovÈì filosofii. Klement zde
nejprve potvrzuje, ûe ѯeck· propedeutika i samotn· filosofie se
k lidem od Boha nedostaly Çpodle hlavnÌho d˘voduë (kat¢ prohgo’menon)ì. Zp˘sob, jak˝m se k lidem dostaly, pak ilustruje metaforou deötÏ, kter˝ Ñdopad· na ˙rodnou p˘du, na hn˘j i na domyì.
V prost¯edÌ, kam dÈöù dopad·, pak z nÏho ÑËerpajÌ sÌluì rostliny
r˘znÈho druhu a Ñp˘vabuì.75 K tomu Klement p¯ipojuje druhou
metaforu, evangelijnÌ obraz setby do r˘zn˝ch druh˘ p˘dy, kterou
alegoricky vykl·d· jako setbu do lidsk˝ch duöÌ: ÑTu p˘du v lidech
obdÏl·v· jeden rolnÌk, kter˝ od poË·tku, od stvo¯enÌ svÏta, rozsÈv·
˙rodn· semena a v kaûdÈ dobÏ sesÌl· dÈöù svÈho boûskÈho slova,
ale doby a mÌsta, kter· je p¯ijÌmajÌ, vyd·vajÌ r˘znÈ plody.ì76 Co tyto
metafory znamenajÌ?
RolnÌk, kter˝ Ñod poË·tkuì zasÈv· do duöÌ semena a Ñv kaûdÈ
dobÏì sesÌl· ÑdÈöù boûskÈho slovaì, dÌky nÏmuû se naplÚuje jejich
˙rodn· potence, je nepochybnÏ obrazem Slova jako zjevujÌcÌho se
poË·tku.77 Metafora deötÏ pak nejspÌöe popisuje p˘sobenÌ PÌsma
jako boûskÈ promluvy, pop¯. jinÈ, podobnÏ inspirovanÈ ¯eËi, v nÌû
se tento poË·tek (v r˘zn˝ch dob·ch a na r˘zn˝ch mÌstech, v chronologii boûskÈ v˝chovy) zjevuje. Co ale vyjad¯uje obraz setby?
NenÌ vylouËeno, ûe zde Klement navazuje na apologetu Justina,
kter˝ se pomocÌ tÈûe metafory pokusil postihnout rozdÌl mezi n·boûensk˝m pozn·nÌm, k nÏmuû se dopracovali nÏkte¯Ì ¯eËtÌ spisovatelÈ, zvl·ötÏ filosofovÈ a b·snÌci, a tÌm, co naz˝v· ÑKristov˝mi naukamiì (did°gmata to◊ Xristo◊). ZatÌmco k¯esùanÈ jsou podle
Justina vyuËov·ni vtÏlen˝m Slovem (samotn˝m Ñlogem veökerenstvaì), ¯eËtÌ auto¯i jsou odk·z·ni na to, co dok·zali ÑnejasnÏì (§myContra Cels. VI,53 (Marcovich 432,1ñ3), kde jsou rozliöeny ÑhlavnÌì Bohem stvo¯enÈ vÏci, a ty, kterÈ ÑvznikajÌ jako vedlejöÌ d˘sledek s ohledem na
ty hlavnÌì (Øk parakoloyuµsevq geg≠nhtai t∑q prŒq t¢ prohgo’mena); srv. takÈ SVF II,1156, z ”rigena.
75
Strom. I,37,1.
76
Strom. I,37,2. K metafo¯e setby srv. Mt 13,3ñ8; R. Holte, Logos, str.
128.
77
Srv. Klement˘v obraz Slova jako zemÏdÏlce v Protr. 9,3ñ5; 100,4.
29
VÌra, symbol, pozn·nÌ
drÂq) uvidÏt dÌky tomu, ûe je vöem lidem vrozeno Ñsemenoì tohoto Slova/logu (tŒ ∞mwyton pant˘ g≠nei §nur„pvn sp≠rma to◊
lÕgoy), kterÈ je jakousi jeho Ë·stÌ (m≠roq) a n·podobou (m¯mhma)
odpovÌdajÌcÌ jejich moûnostem.78 Klement rovnÏû pracuje s motivem obecnÏ lidskÈ vrozenÈ dispozice k pozn·nÌ pravdy, kterou p¯ÌleûitostnÏ naz˝v· Ñboûsk˝ v˝ronì (§pÕrroia ue¬kµ), Ñp¯irozen˝
odlesk (∞mwasiq) jednoho Bohaì Ëi ÑponÏtÌ o boûstvÌì (ue¯a Ønno¯a), a stejnÏ jako Justin s nÌ spojuje nÏkterÈ vrcholnÈ v˝kony ¯eckÈho myölenÌ.79 Metafora setby v uvedenÈ pas·ûi prvnÌ knihy snad
tedy takÈ poukazuje k tÈto vrozenÈ schopnosti. Obraz deötÏ pak
z¯ejmÏ znamen·, ûe tato vrozen· schopnost se podle Klementa
uskuteËÚuje teprve tehdy, kdyû jsou k tomu zjedn·ny podmÌnky p˘sobenÌm samotnÈho zjevujÌcÌho se Slova. Zp˘sob tohoto uskuteËnÏnÌ, kter˝ autor, jak jsme vidÏli, p¯irovn·v· k r˘stu rostlin ËerpajÌcÌch sÌlu z deötÏ, pak z·leûÌ jednak na druhu a kvalitÏ p¯ÌsluönÈho
semene, jednak na dob·ch a mÌstech, kter· tuto vl·hu p¯ijÌmajÌ.80
78
Justin, Apol. II, 8,1.3; 13,2ñ6. K filosofickÈmu pozadÌ p¯edstavy o vrozen˝ch z·rodcÌch logu srv. R. Holte, Logos, str. 136ñ142; S. R. C. Lilla,
Clement of Alexandria: A Study in Christian Platonism and Gnosticism,
Oxford 1971, str. 13ñ16; 21ñ23.
79
Srv. Klement, Protr. 68,2; Strom. V,87,2.4; srv. nÌûe, str. 274 a pozn.
496. PodrobnÏ tento motiv rozebÌr· S. R. C. Lilla, Clement, str. 12ñ28, kter˝ v obrazu rozsÈvaËe ve Strom. I,37,2 rovnÏû nach·zÌ paralelu k JustinovÏ
koncepci ÑrozsÈvajÌcÌho Slovaì a povaûuje za pravdÏpodobnÈ, ûe Klement
Justina Ëetl, aËkoli ho nikde nezmiÚuje (tamt., str. 26ñ27). Lilla nicmÈnÏ
Justinovu koncepci i Klement˘v v˝klad interpretuje jinak neû my; podle
jeho ËtenÌ Justin rozliöuje mezi setbou Slova vrozenou vöem lidem (kter·
odpovÌd· rozumovÈ schopnosti duöe) a setbou jako BoûÌ inspiracÌ, podobnou inspiraci prorok˘, na nÌû majÌ z ÿek˘ ˙Ëast jen filosofovÈ a b·snÌci
(tamt., str. 21ñ26); Lilla se domnÌv·, ûe v tomto druhÈm smyslu je motiv
setby uûit takÈ ve Strom. I,37,2, a ûe tedy vyjad¯uje pr·vÏ totÈû jako metafora deötÏ (srv. tamt., str. 17ñ19; 26ñ27). Proti LillovÏ v˝kladu Justina srv.
uû J. H. Waszink, Bemerkungen zu Justins Lehre vom Logos Spermatikos,
in: A. Stuiber ñ A. Hermann (vyd.), Mullus. FS Theodor Klauser, M¸nster
1964, str. 380ñ390, kter˝ dle mÈho mÌnÏnÌ spr·vnÏ uzavÌr·, ûe Justinova teorie participace je v j·dru Ñvelmi prost·ì (str. 389).
80
Srv. Strom. I,37,1ñ3.
30
Autor a jeho projekt
P¯ipomeÚme, ûe cÌlem tÏchto metafor nenÌ uk·zat, jak je BoûÌ
Slovo p¯ijÌm·no ve v̯e, ale vysvÏtlit p˘vod ¯eckÈ filosofie. TvrzenÌ, ûe filosofie vznikla jako kdyû dÈöù dopad· na r˘zn· mÌsta, kde
nech·v· vzejÌt rozliËn˝m plod˘m, pravdÏpodobnÏ znamen·, ûe ¯eck· filosofie nevznikla jen dÌky ÑvrozenÈ setbÏì Slova, ale jako
ÑvedlejöÌ d˘sledekì toho zp˘sobu zjevov·nÌ, kterÈ je Bohem p¯Ìmo
zam˝öleno, tj. p¯edevöÌm MojûÌöova z·kona a ¯eËi prorok˘. Klement skuteËnÏ s naprostou v·ûnostÌ zast·v· tezi, ûe nejv˝znamnÏjöÌ
¯eËtÌ filosofovÈ i nÏkte¯Ì b·snÌci znali ûidovsk· PÌsma a bohatÏ
z nich Ëerpali, jakkoli tomu, co Ëetli, nerozumÏli vûdy spr·vnÏ.81
Tato pro dneönÌho Ëten·¯e jistÏ p¯ekvapiv·, v KlementovÏ dobÏ ale
bÏûnÏ p¯ijÌman· teze hraje v jeho koncepci pravÈ filosofie d˘leûitou
roli. UmoûÚuje mu totiû koncipovat Ñpravou filosofiiì jako filosofii
PÌsma, tj. jako filosoficky zaloûenou biblickou interpretaci, a z·roveÚ jako syntetickou reinterpretaci ¯eckÈ filosofie, kter· se zakl·d· na vöeobecnÏ uzn·vanÈm zjevenÌ. Aby takovÈho cÌle dos·hl,
musÌ na jednÈ stranÏ obh·jit metodu filosofickÈho zkoum·nÌ p¯ed
k¯esùansk˝mi hlasateli ÑprostÈ vÌryì, a na stranÏ druhÈ p¯esvÏdËit
¯eckÈ vzdÏlance, ûe vöe, Ëeho si cenÌ ve vlastnÌ duchovnÌ tradici, je
uû na tomto zjevenÌ samo od poË·tku zaloûeno.
*
V KlementovÏ projektu pravÈ filosofie se tak k¯ÌûÌ dva hlavnÌ motivy: snaha obr·tit ¯eckou filosofii k jejÌm zjeven˝m poË·tk˘m
a snaha vytvo¯it na z·kladÏ tÏchto p˘vodnÌch zjevenÌ filosofickou
syntÈzu. V obou tÏchto snah·ch se promÌtajÌ duchovnÌ tendence
prost¯edÌ, v nÏmû Klement sv˘j projekt koncipoval, tendence, kterÈ
p¯ekraËujÌ r·mec k¯esùanskÈho myölenÌ. D¯Ìve neû p¯istoupÌme k tematickÈmu rozboru p·tÈ knihy Stromat, pokusÌme se tyto obecnÏjöÌ
tendence p¯edstavit v kr·tk˝ch exkurzech.
81
Srv. Strom. I,81,4; 87,2; 100,4ñ5; V,10,1ñ3.
31
VÌra, symbol, pozn·nÌ
N·vrat k poË·tk˘m
Klementovo pojetÌ filosofie jako interpretace PÌsma m· sv˘j nejbliûöÌ p¯edobraz v dÌle FilÛna AlexandrijskÈho. Tento origin·lnÌ
ûidovsk˝ myslitel, kter˝ v egyptskÈ metropoli p˘sobil v 1. stoletÌ po
Kr., s·m zast·val tezi o z·vislosti nÏkter˝ch ¯eck˝ch filosof˘ a z·konod·rc˘ na biblick˝ch spisech (nejËastÏji v tÈto souvislosti zmiÚuje HÈrakleita).82 Podle Klementa ji v jakÈmsi (nedochovanÈm)
pojedn·nÌ doloûil mnoha p¯Ìklady, podobnÏ jako p¯ed nÌm uû Aristob˙los (2. stoletÌ p¯. Kr.), ve svÈ dobÏ taktÈû v˝znamn˝ Ëlen alexandrijskÈ ûidovskÈ obce, a Ñmnoho dalöÌchì.83 V prvnÌ knize Stromat se Klement odvol·v· na Aristob˙lovu hypotÈzu, podle nÌû
PlatÛn a dalöÌ filosofovÈ opÌrali svÈ myölenÌ o znalost vybran˝ch
Ë·stÌ MojûÌöov˝ch knih, kterÈ byly p¯eloûeny uû p¯ed p¯Ìchodem
Peröan˘ v 6. stoletÌ p¯. Kr.84 Klement navrhuje i jinÈ v˝klady po82
K HÈrakleitovÏ z·vislosti na MojûÌöovi srv. FilÛn Alexandrijsk˝, Leg.
alleg. I,108; Quaest. et sol. in Gen. III,5; IV,152; Quis rerum div. her. 214;
k z·konod·rc˘m srv. t˝û, De spec. leg. IV,61; srv. t˝û, Quod omnis prob. liber sit, 57 (ZÈnÛn podle ûidovskÈho z·kona); De mut. nom. 167ñ168 (filosofovÈ podle MojûÌöe); srv. d·le t˝û, De somn. II,244; De aet. mundi, 19;
S. R. C. Lilla, Clement, str. 28; A. J. Droge, Homer or Moses? Early Christian Interpretations of the History of Culture, T¸bingen 1989, str. 47ñ48.
83
Strom. I,72,4. Pokud jde o FilÛna, obvykle se soudÌ, ûe Klement odkazuje k jeho obranÏ éid˘ nazvanÈ Hypothetika, z nÌû se dochovaly dva kr·tkÈ zlomky u Eusebia z Kaisareie, Praep. evang. VIII,6ñ7.11. K Aristob˙lovi srv. nÌûe, Strom V,97,7 a pozn. 559 ad loc. K onÏm ÑdalöÌmì snad
pat¯Ì historici Eupolemos a ArtapanÈs (oba 2. stol. p¯. Kr.), kterÈ Klement
rovnÏû zmiÚuje v prvnÌ knize (Strom. I,141,1; 154,2); ˙ryvky z obou autor˘
jsou citov·ny v (nedochovanÈm) dÌle ¯eckÈho historika Alexandra Polyhistora (1. stol. p¯. Kr.) O éidech, z nÏhoû rozs·hle cituje Eusebios; srv. A. J.
Droge, Homer, str. 12ñ35. Srv. takÈ L. H. Feldman, Judaism and Hellenism
Reconsidered, Leiden ñ Boston 2006, str. 121ñ126, kter˝ zpochybÚuje obvyklÈ mÌnÏnÌ, ûe ölo o historiky ûidovskÈ.
84
Srv. Strom. I,150,1ñ2 (citace z Aristob˙la): ÑTakÈ PlatÛn napodobil
(kathkolo’uhke) naöe z·kony a zjevnÏ se velice d˘kladnÏ zab˝val vöÌm,
co je v nich ¯eËeno. JeötÏ p¯ed DÈmÈtriem [FalÈrsk˝m], d¯Ìve neû zemi ovl·-
32
Autor a jeho projekt
Ë·tk˘ ¯eckÈ filosofie, nap¯Ìklad ûe je darem padl˝ch andÏl˘, kte¯Ì
Ñvyzradili nebesk· tajemstvÌì (a je tudÌû produktem jakÈsi pervertovanÈ inspirace),85 anebo dokonce zvaûuje moûnost, ûe byla lidem
d·na Ñpodle hlavnÌho d˘voduì jako doËasn˝ n·stroj boûskÈ pedagogiky (a je tedy inspirovan· podobnÏ jako PÌsmo).86 Aristob˙lova
Ñhistorick·ì hypotÈza nicmÈnÏ v jeho dÌle hraje rozhodujÌcÌ roli.87
Z¯ejmÈ je to p¯edevöÌm v tÏch ˙secÌch, kde se pokouöÌ doloûit z·vislost ¯eckÈ filosofie a n·boûenskÈ literatury na PÌsmu. Z paralel
dochovan˝ch hlavnÏ u Eusebia z Kaisareie m˘ûeme soudit, ûe Klement v tÏchto ˙secÌch (z nichû jeden pokr˝v· poslednÌ t¯etinu p·tÈ
knihy Stromat) do znaËnÈ mÌry Ëerp· pr·vÏ z Aristob˙la nebo z podobnÏ zamϯen˝ch spis˘ vznikl˝ch v prost¯edÌ helÈnistickÈho ûidovstva.88 OË v tÏchto spisech ölo?
Pokusy ûidovsk˝ch vzdÏlanc˘ helÈnistickÈ doby odkr˝t prameny
¯eckÈho pÌsemnictvÌ v posv·tn˝ch ûidovsk˝ch textech nebyly ve
svÈ dobÏ zdaleka tak p¯ekvapivÈ, jak se n·m jevÌ dnes. Specifick˝m
zp˘sobem totiû rozvÌjely tendenci, kterou se od konce 4. stoletÌ
dl Alexandr i PeröanÈ, byly p¯eloûeny ˙ryvky pojedn·vajÌcÌ o odchodu
éid˘, naöich krajan˘, z Egypta, o vöech slavn˝ch ud·lostech, kterÈ se jim
p¯ihodily, o dobytÌ zaslÌbenÈ zemÏ a v˝klad celÈho z·kona.ì V Ë·sti vyznaËenÈ kurzÌvou je publikovan˝ Ëesk˝ p¯eklad nep¯esn˝. Tent˝û ˙ryvek
v r·mci rozs·hlejöÌ citace uv·dÌ Eusebios z Kaisareie, Praep. evang. XIII,
12,1 (GCS 43/2, 190,18ñ191,2). Aristob˙los d·le mezi MojûÌöov˝mi n·sledovnÌky zmiÚuje Pythagoru, SÛkrata, Orfea, HomÈra, HÈsioda a Lina (tamt.,
XIII,12,4.13.16/191,12ñ17; 196,11ñ12; 197,7); srv. nÌûe, Strom. V,107,1ñ4
a pozn. 611 ad loc.
Srv. nÌûe, Strom. V,10,2. Tento v˝klad, kter˝ se opÌr· o Gn 6,1ñ4, Klement naznaËuje uû ve Strom. I,80,5; 81,4 (srv. pozn. 525 ad loc.). K jeho
ko¯en˘m v ûidovskÈ apokryfnÌ literatu¯e a ranÏ k¯esùansk˝m paralel·m srv.
R. Bauckham, The Fall of the Angels as the Source of Philosophy in Hermias and Clement of Alexandria, in: VigChr 39, 1985, str. 313ñ330.
85
86
Strom. I,28,3; srv. tamt., VII,6,4: ÑOn [tj. BoûÌ Syn] je tÌm, kdo dal
prost¯ednictvÌm niûöÌch andÏl˘ filosofii takÈ ÿek˘m.ì
87
Srv. A. J. Droge, Homer, str. 142.
88
Srv. zejm. Strom. V,99,3; 107,1ñ4; 113,1ñ2; 119,2ñ120,2; 123,1
a pozn. 672 ad loc.
33
VÌra, symbol, pozn·nÌ
p¯. Kr., v souvislosti s p¯evratn˝mi zmÏnami politickÈ mapy tehdejöÌho svÏta, vyznaËovala uû helÈnistick· historiografie: je to tendence hledat spoleËn˝ p˘vod vöech kultur, jeû Alexandrovo taûenÌ uËinilo souË·stÌ helÈnistickÈ oikumeny, a p¯edevöÌm p˘vod kultury
¯eckÈ, u nÏkterÈho z Ñbarbarsk˝chì n·rod˘, jejichû ˙zemÌ spravovali Alexandrovi n·stupci.89 Je zn·mo, ûe starobylostÌ egyptskÈ
moudrosti byli p¯itahov·ni uû sta¯Ì ÿekovÈ: ozvuky tohoto zaujetÌ
nach·zÌme u HÈrodota, podle nÏhoû se pr˝ Hekataios z MilÈtu na
sv˝ch cest·ch setkal s egyptsk˝mi knÏzi a byl p¯ekvapen dÈlkou jejich rodokmenu.90 Podobn˝ motiv zaznÌv· ve zn·mÈ historce o SolÛnovÏ n·vötÏvÏ Egypta, kterou uv·dÌ PlatÛn v ˙vodu dialogu Timaios a v nÌû egyptsk˝ knÏz pron·öÌ ok¯Ìdlenou vÏtu: ÑSolÛne,
SolÛne, vy ÿekovÈ jste st·le dÏti a nikdo mezi v·mi nenÌ star˝.ì91
Knihy helÈnistick˝ch historik˘ jdou vöak mnohem d·le: nechtÏjÌ
jen demonstrovat relativnÌ mladost ¯eckÈ kultury, ale takÈ jejÌ historickou odvozenost. Nakolik m˘ûeme soudit z dochovan˝ch zlomk˘, uû Hekataios z AbdÈr, autor spisu o EgyptÏ sepsanÈho koncem
4. stoletÌ p¯. Kr., se pokouöel uk·zat, ûe Ñvöe, zaË jsou ÿekovÈ obdivov·ni, poch·zÌ z Egyptaì.92 Vöichni v˝znamnÏjöÌ kulturnÌ hÈrÛovÈ
89
K problematice pojedn·vanÈ v tomto a n·sledujÌcÌch odstavcÌch srv.
zejmÈna N. Walter, Der Thoraausleger Aristobulos. Untersuchungen zu seinen Fragmenten und zu pseudepigraphischen Resten der j¸disch-hellenistischen Literatur, Berlin 1964, str. 43ñ51; A. J. Droge, Homer, passim. Srv.
tÈû A. Le Boulluec, Alien Wisdom, in: C. Jacob ñ F. de Polignac (vyd.), Alexandria, Third Century BC. The Knowledge of the World in a Single City,
Alexandria 2000, str. 56ñ69.
90
HÈrodotos, Hist. II,143.
91
PlatÛn, Tim. 22b.
Srv. DiodÛros Sicilsk˝, Bibl. hist. I,96,3. Zlomky z Hekataiova dÌla
shrom·ûdil F. Jacoby, Die Fragmente der Griechischen Historiker, III.A,
Leiden 1940, str. 11ñ64, kter˝ v n·vaznosti na Ël·nek Eduarda Schwartze
publikovan˝ roku 1885 povaûuje Hekatai˘v spis o EgyptÏ za hlavnÌ pramen, z nÏhoû Ëerpal DiodÛros Sicilsk˝ v prvnÌ knize svÈ HistorickÈ knihovny. Ke vztahu mezi obÏma prameny a obsahu p˘vodnÌho Hekataiova spisu
srv. F. Jacoby, Die Fragmente, III.a, Kommentar, Leiden 1943, str. 75ñ87;
92
34
Autor a jeho projekt
¯eck˝ch obcÌ, poËÌnaje Orfeem p¯es Daidala, HomÈra, Lyk˙rga, SolÛna Ëi Pythagoru aû po DÈmokrita, PlatÛna a Eudoxa pr˝ navötÌvili
Egypt a poznali tamnÌ posv·tn· uËenÌ, z nichû Ëerpali svou moudrost. Stopy egyptskÈho vlivu lze rozpoznat v n·boûensk˝ch ob¯adech, mystÈriÌch, v mytologii, ale takÈ v socha¯stvÌ, b·snictvÌ,
z·konod·rstvÌ, matematice Ëi astronomii.93 Uû Hekataios z¯ejmÏ
publikoval takÈ n·zor, ûe Egypt je kulturnÌm zdrojem celÈ oikumeny, kter˝ sv˘j vliv ö̯il prost¯ednictvÌm koloniÌ v BabylÛnii, v MykÈn·ch, v KolchidÏ a v Judeji.94
Tento sugestivnÌ historick˝ m˝tus mÏl z¯ejmÏ urËit˝ strategick˝
v˝znam ve sporu o dÏdictvÌ Alexandrova projektu univerz·lnÌ ¯Ìöe.
Ot·zka po p˘vodu veökerÈ kultury byla jistÏ spojena s ot·zkou, kterÈ z kulturnÏ nejstaröÌch oblastÌ helÈnistickÈ oikumeny, zda ptolemaiovskÈmu Egyptu, Ëi seleukovskÈ S˝rii (kam spadala takÈ Mezopot·mie s chaldejskou, tj. babylÛnskou kulturou), n·leûÌ mÌsto
v jejÌm st¯edu.95 Z·hy se do tohoto prestiûnÌho sporu zapojili ¯ecky
vzdÏlanÌ p¯ÌsluönÌci tÏchto Ñbarbarsk˝chì n·rod˘ sam˝ch, kte¯Ì
mohli na z·kladÏ prim·rnÌch zdroj˘ spolehlivÏ rekonstruovat chronologii svÈho n·roda a p¯edloûit d˘kazy o jeho starobylosti. Tak
doölo k rozkvÏtu liter·rnÌho û·nru zn·mÈho jako archaiologia, Ñv˝klad o poË·tcÌchì, jehoû nejzn·mÏjöÌmi proponenty byli ve 3. stoletÌ p¯. Kr. na jednÈ stranÏ egyptsk˝ knÏz ManÈthÛ a na druhÈ Chaldejec BÈrÛssos.96
O. Murray, Hecataeus of Abdera and Pharaonic Kingship, in: JEA 65,
1970, str. 144ñ152; 169ñ170 (Appendix 1).
93
Srv. DiodÛros Sicilsk˝, Bibl. hist. I,96ñ98.
Srv. DiodÛros Sicilsk˝, Bibl. hist. I,28ñ29; O. Murray, Hecataeus, str.
145; 152.
94
95
Srv. F. Jacoby, Die Fragmente, III.a, Kommentar, str. 37; O. Murray,
Hecataeus, str. 145; 166, kter˝ v tÈto souvislosti hovo¯Ì o Ñv·lce knihì
(Ña war of booksì). Srv. takÈ A. J. Droge, Homer, str. 6ñ7.
96
Jak upozorÚuje A. J. Droge, Homer, str. 96, pojem §rxaiolog¯a zn·
uû PlatÛn, kter˝ jÌm oznaËuje v˝klady Ño rodech hÈrÛ˘ i lidÌ a o p˘vodu
osadì (Hipp. mi. 285d6ñ8).
35
VÌra, symbol, pozn·nÌ
Na tento v˝voj nav·zala liter·rnÌ produkce ¯ecky pÌöÌcÌch éid˘,
a to p¯edevöÌm v Alexandrii, kde ûila z¯ejmÏ jiû od zaloûenÌ mÏsta
poËetn· a prosperujÌcÌ ûidovsk· menöina.97 P¯edch·zela tomu ud·lost, kter· v˝znamnou mÏrou p¯ispÏla k tomu, ûe se ûidovsk· kultura, z hlediska helÈnistickÈ oikumeny okrajov·, mohla st·t po
staletÌch jednou ze z·kladnÌch ingrediencÌ evropskÈ identity. Touto
ud·lostÌ byl p¯eklad pÏti MojûÌöov˝ch knih do ¯eËtiny. Okolnostmi
p¯ekladu a d˘vody, kterÈ k nÏmu vedly, se zde nem˘ûeme zab˝vat.
Dodejme jen, ûe po nÏm n·sledovaly p¯eklady prorok˘ a dalöÌch
knih, s nimiû vytvo¯il soubor text˘ pozdÏji zn·m˝ jako Septuaginta.98 Vznik Septuaginty bezpochyby povzbudil n·boûenskÈ a kulturnÌ sebevÏdomÌ helenizovan˝ch éid˘. P¯eklad jejich posv·tn˝ch
spis˘ umoûnil p¯Ìmou konfrontaci s pam·tkami ¯eckÈ literatury a filosofie a p¯edvedl éidy p¯ed tv·¯Ì oikumeny jako jedny z nositel˘
K nejstaröÌm dÏjin·m ûidovskÈ komunity v Alexandrii srv. E. StarobinskiñSafran, La communautÈ juive díAlexandrie à líÈpoque de Philon, in:
ALEJANDRINA. HellÈnisme, judaïsme et christianisme à Alexandrie,
mÈlanges offerts au P. Claude MondÈsert, Paris 1987, str. 45ñ75.
97
N·zev Septuaginta, latinsky Ñsedmdes·tì, poprvÈ dochovan˝ u Augustina, De civ. Dei, XVIII,42, je odvozen od poËtu palestinsk˝ch uËenc˘,
kte¯Ì se podle legendy na p¯ekladu podÌleli (srv. Flavius Josephus, Ant. Jud.
XII,57; 86; Justin, Dial. Tryph. 68,7; 71,1; 120,4; 124,3; 131,1; 137,3; Klement, Strom. I,149,1); podle jinÈ verze bylo p¯ekladatel˘ sedmdes·t dva
(Arist. ep. 39; 47ñ50; Flavius Josephus, Ant Jud. XII,39; 46; 56). Justin,
Dial. Tryph. 124,3, k textu odkazuje jako k Ñp¯ekladu sedmdes·tiì (º tÂn
≤bdomµkonta Øjµghsiq); Eusebios z Kaisareie, Hist. eccl. VI,16,4 (GCS
NF 6/2, 554,17), naz˝v· p¯Ìsluön˝ sloupec v ”rigenov˝ch Hexapl·ch º tÂn
≤bdomµkonta [scil. ∞kdosiq]. V pozadÌ legendy o poËtu p¯ekladatel˘ je
snad zmÌnka o MojûÌöov˝ch pr˘vodcÌch na Sinaj v Ex 24,1.9. V p˘vodnÌ
verzi (Ariste˘v list, Flavius Josephus) se legenda t˝k· pouze pÏti knih MojûÌöov˝ch, k¯esùanÈ 2. stoletÌ uû ovöem pod Ñp¯eklad sedmdes·tiì zahrnujÌ
p¯inejmenöÌm i proroky (srv. Justin, Dial. Tryph. 68,7). P¯eklad Pentateuchu, kter˝ byl j·drem pozdÏjöÌ Septuaginty, vznikl nejspÌöe ve 3. stoletÌ p¯.
Kr., knihy prorok˘ a nÏkterÈ dalöÌ spisy byly p¯eloûeny nejpozdÏji ve stoletÌ
n·sledujÌcÌm (srv. Sir prolog 23ñ26). K celÈ pozn·mce srv. A. C. Sundberg
Jr., The Septuagint: The Bible of Hellenistic Judaism, in: L. M. McDonald ñ
J. A. Sanders (vyd.), The Canon Debate, Peabody, Mass. 2002, str. 68ñ90.
98
36
Autor a jeho projekt
d·vnÈ moudrosti.99 PodobnÏ jako ManÈthÛ a BÈrÛssos, takÈ éidÈ
zaËali ps·t svÈ chronologie a dokazovat st·¯Ì svÈho n·roda.100 PodnÏt k tomu moûn· vyöel pr·vÏ z ManÈthÛsova spisu o EgyptÏ, kter˝ je asi nejstaröÌm liter·rnÌm dokladem protiûidovskÈ p¯edpojatosti. Autor v nÏm mj. odvozuje éidy od Egypùan˘ postiûen˝ch leprou,
kte¯Ì byli pro tuto i dalöÌ nemoce vyhn·ni z Egypta.101 MojûÌö, kter˝ dal éid˘m z·kony, byl podle nÏho p˘vodnÏ egyptsk˝ knÏz.102
éidovötÌ (nebo s ûidovstvÌm sympatizujÌcÌ) auto¯i jako Eupolemos
Ëi ArtapanÈs se s podobnou p¯edpojatostÌ pokouöeli dokl·dat,
ûe Abraham byl uËitelem Egypùan˘ i Chaldejc˘ nebo ûe MojûÌö,
v EgyptÏ naz˝van˝ HermÈs, byl uËitelem Orfeov˝m.103 Takto se
zrodil û·nr ûidovskÈ apologetickÈ literatury, jehoû v˝znam vzrostl zejmÈna od poË·tku ¯ÌmskÈ doby, kdy ve mÏstÏ zesÌlily proti-
Uû ¯eËtÌ auto¯i nicmÈnÏ zahrnovali éidy mezi prastarÈ ÑfilosofickÈì
n·rody; srv. P. Pilhofer, Presbyteron kreitton. Der Alterbeweis der j¸dischen
und christlichen Apologeten und seine Vorgeschichte, T¸bingen 1990, str.
73ñ74, kter˝ v tÈto souvislosti cituje Theofrasta, Megasthena a Klearcha.
Srv. takÈ odkazy, kterÈ shrom·ûdil L. H. Feldman, Judaism, str. 123ñ124.
99
100
NejstaröÌm ûidovsk˝m chronografem, o kterÈm m·me zpr·vy, je jist˝
DÈmÈtrios, kter˝ patrnÏ p˘sobil za Ptolemaia IV. (221ñ205 p¯. Kr.), cf. L. L.
Grabbe, Who Were the First Real Historians? On the Origins of Critical
Historiography, in: t˝û (vyd.), Did Moses Speak Attic? Jewish Historiography and Scripture in the Hellenistic Period, Sheffield 2001, str. 176ñ177.
K ûidovsk˝m historik˘m ptolemaiovskÈ doby srv. takÈ P. Pilhofer, Presbyteron, str. 148ñ163.
101
Flavius Josef, Contra Ap. I,229; srv. N. Walter, Der Thoraausleger,
str. 43; E. Starobinski-Safran, La communautÈ, str. 63.
102
Flavius Josef, Contra Ap. I,250.
Eupolemos a ArtapanÈs b˝vajÌ kladeni do 2. stoletÌ p¯. Kr.; prvnÌ
z nich je snad zmÌnÏn v 1Mak 8,17 a 2Mak 4,11; srv. L. Grabbe, Who Were
the First Real Historians?, str. 177ñ178, kde jsou uvedeny dalöÌ odkazy.
ObvyklÈ mÌnÏnÌ, ûe jde o historiky ûidovskÈ, zpochybÚuje L. H. Feldman,
Judaism, str. 121ñ126. Oba autory Klement zmiÚuje v prvnÌ knize Stromat
(I,141,1; 154,2); ˙ryvky z jejich dÌla citoval ¯eck˝ historik Alexandr Polyhistor (1. stol. p¯. Kr.) ve spisu O éidech, kter˝ se dochoval ve zlomcÌch
u Eusebia z Kaisareie; srv. A. J. Droge, Homer, str. 12ñ35.
103
37
VÌra, symbol, pozn·nÌ
ûidovskÈ n·lady.104 Jako kaûd˝ û·nr i tento mÏl svÈ vÌce a mÈnÏ
kultivovanÈ podoby. Jeden extrÈm p¯edstavovaly liter·rnÌ podvrhy,
kterÈ mÏly dokazovat z·vislost ¯eck˝ch b·snÌk˘ a filosof˘ na MojûÌöovi. Na druhÈ stranÏ byla dÌla vlivn˝ch uËenc˘ jako Aristob˙los
a pozdÏji, na sklonku tohoto ˙dobÌ ûidovsk˝ch dÏjin, FilÛn Alexandrijsk˝.
Na snahu helÈnistick˝ch éid˘ p¯edstavit ¯eckÈmu svÏtu PÌsmo
jako dokument p˘vodnÌ moudrosti nav·zali ve 2. stoletÌ po Kr.
k¯esùanötÌ apologeti, aby proti podez¯enÌ, ûe hl·sajÌ nÏjakÈ novoty,
obh·jili k¯esùanskÈ uËenÌ jako moudrost, kter· je ÑstaröÌ neû vöichni
spisovatelÈ minulostiì.105 Justin˘v û·k Tati·n se ve svÈ apologii
Promluva k ÿek˘m pokusil toto tvrzenÌ doloûit metodou Ñv˝kladu
o poË·tcÌchì, a vytvo¯il tak patrnÏ nejstaröÌ k¯esùanskou chronologii, na niû se v prvnÌ knize Stromat odvol·v· i Klement.106 O tom,
jak˝ v˝znam Klement tÈto ot·zce p¯ikl·dal, svÏdËÌ to, ûe jÌ v ˙vodnÌ
knize sv˝ch Ñpozn·mek sledujÌcÌch pravou filosofiiì vÏnuje vÌce
neû Ëty¯icet paragraf˘, kterÈ vrcholÌ v˝öe zmÌnÏnou citacÌ Aristob˙lovy teze, podle nÌû PlatÛn a Pythagoras mnohÈ ze svÈho uËenÌ
p¯ejali z ûidovsk˝ch spis˘. 107 Snad aby p¯edeöel n·mitce z p¯edpojatosti, posiluje StrÛmateus toto tvrzenÌ v˝rokem N˙mÈnia
z Apameie, platÛnskÈho filosofa 2. stoletÌ po Kr., kter˝ pr˝ PlatÛna
naz˝v· Ñatticky mluvÌcÌ MojûÌöì (Mvys∑q §ttik¯zvn).108
104
Srv. E. Starobinski-Safran, La communautÈ, str. 64.
Justin, Apol. I, 23,1; srv. Tati·n, Or. 31,1. K recepci tohoto motivu
v k¯esùanskÈ apologetickÈ literatu¯e srv. P. Pilhofer, Presbyteron, str. 235ñ
284. Srv. takÈ Klement, Protr. 6,3ñ5; Paed. I,59,2.
105
106
Srv. Strom. I,101,2; k Tati·novi srv. A. J. Droge, Homer, str. 91ñ96;
P. Pilhofer, Presbyteron, str. 253ñ260.
107
Strom. I,101ñ147; 150,1ñ3.
108
Strom. I,150,4.
38
Autor a jeho projekt
Filosofick· syntÈza
ZmÌnka o N˙mÈniovi n·s p¯iv·dÌ k druhÈmu hlavnÌmu motivu Klementova projektu, kter˝ je, jak bylo zmÌnÏno, nejen pokusem o n·vrat k ÑbarbarskÈì moudrosti, ale takÈ (na k¯esùanskÈ p˘dÏ prvnÌm
v·ûn˝m) pokusem poloûit z·klady k jakÈsi filosofii, a to takovÈ,
kter· dok·ûe sjednotit pravdu roztrouöenou v jednotliv˝ch filosofick˝ch ökol·ch a integrovat vöe, Ñco bylo v kaûdÈ z tÏchto ökol ¯eËeno spr·vnÏì.109 PodÌvejme se na tento motiv opÏt v öiröÌch dobov˝ch souvislostech.110
DiogenÈs Laertios zachov·v· zlomek PoseidÛnia z Apameie, filosofa a polyhistora p¯elomu 2. a 1. stoletÌ p¯. Kr., kter˝ pr˝ ve
sv˝ch PobÌdk·ch vyz˝val posluchaËe, aby neopouötÏli filosofii
kv˘li neshod·m, kterÈ v nÌ panujÌ, neboù podle tÈto ˙vahy by ËlovÏk
musel opustit cel˝ sv˘j ûivot.111 ÑNeshodamiì m· PoseidÛnios patrnÏ na mysli polemiky mezi stoupenci nejv˝znamnÏjöÌch helÈnistick˝ch ökol, stoiky, epik˙rejci a akademick˝mi skeptiky, v nichû
se vybruöovaly jejich vz·jemnÏ vÌce Ëi mÈnÏ nekompatibilnÌ postoje k ot·zk·m epistemologie, etiky a fyziky. Zlomek prozrazuje, ûe
tyto svÈho Ëasu produktivnÌ polemiky byly jiû koncem 2. stoletÌ p¯.
Kr. nÏkter˝mi pozorovateli vnÌm·ny jako p¯Ìznak jistÈ vyËerpanosti filosofie, jako nedostatek zpochybÚujÌcÌ smysl filosofickÈho snaûenÌ. P¯irovn·nÌm filosofie k ûivotu PoseidÛnios z¯ejmÏ naznaËuje,
ûe na pozadÌ vöech neshod je t¯eba hledat spoleËn˝ motiv, kter˝m
je toto snaûenÌ p˘vodnÏ neseno. Nakolik m˘ûeme soudit z jinÈho
zdroje, totiû ze Senekova 90. listu, kter˝ je kritick˝m ohlasem PoseidÛniova v˝kladu, autor si p¯i hled·nÌ tohoto p˘vodnÌho motivu
109
Strom. I,37,6; 57,1.6.
K linii n·sledujÌcÌho v˝kladu srv. A. J. Droge, Homer, str. 69ñ72,
147ñ149. Monograficky se pojedn·vanÈ problematice vÏnuje G. R. BoysStones, Post-Hellenistic Philosophy. A Study of its Development from the
Stoics to Origen, Oxford 2001.
110
111
DiogenÈs Laertios, Vitae, VII,129.
39
VÌra, symbol, pozn·nÌ
pom·hal hÈsiodovsk˝m m˝tem o ÑzlatÈm vÏkuì lidstva, kter˝ vylÌËil jako vÏk ÑprvnÌch lidÌì ûijÌcÌch v dokonalÈm souladu s p¯Ìrodou
a dobrovolnÏ se pod¯izujÌcÌch vl·dÏ toho nejlepöÌho mezi nimi,
totiû mudrce. Filosofie, kterou Seneca (snad uû v parafr·zi PoseidÛnia) vykl·d· jako boûsk˝ dar, pak v tÈto primordi·lnÌ dobÏ plnila
sv˘j Ñjedin˝ ˙kolì (opus unum), totiû Ñhledat pravdu o vÏcech boûsk˝ch a lidsk˝chì (de divinis humanisque verum invenire); takovou
filosofii vûdy prov·zela Ñzboûnost, ˙cta, spravedlnost a cel˝ ostatnÌ
pr˘vod ctnostÌ spolu sdruûen˝ch a navz·jem souvisejÌcÌchì. 112
Vl·dcovÈ vedenÌ touto filosofiÌ se pr˝ podle PoseidÛnia ÑnedopouötÏli n·silÌ, chr·nili slaböÌ p¯ed silnÏjöÌmi, radili i varovali a ukazovali, co je uûiteËnÈ nebo neuûiteËnÈ. Jejich prozÌravost peËovala o to,
aby lidem nic nesch·zelo, jejich stateËnost odvracela nebezpeËÌ, jejich dobrotivost pom·hala poddan˝m k r˘stu a rozkvÏtuì.113 PoseidÛnios pak vysvÏtluje, jak v d˘sledku tÈto filosofickÈ pÈËe vznikly
jednak z·kony (SolÛn, Lyk˙rgos aj.), jednak nejr˘znÏjöÌ ¯emesla
a uûiteËnÈ vyn·lezy. ÑTo vöechno,ì ¯Ìk· podle Seneky PoseidÛnios,
Ñvynalezl mudrc; avöak podrobnosti, jejichû rozpracov·nÌ ho nebylo d˘stojnÈ, uloûil niûöÌm pomocnÌk˘m.ì114 AËkoli nezn·me kontext, v nÏmû apamejsk˝ myslitel tento etiologick˝ m˝tus rozvinul,
jeho ˙kol se zd· b˝t nasnadÏ: odkr˝t v z·kladu politiky, ¯emesel
a lidskÈ kultury v˘bec jednotn˝ princip a tento princip p¯edstavit
jako p˘vodnÌ urËenÌ filosofie. Pr·vÏ v tomto komplexnÌm kulturotvornÈm urËenÌ, p¯edstavenÈm jako Ñhled·nÌ pravdyì spojenÈ s pÈËÌ
o obecn˝ prospÏch, snad autor PobÌdek nach·zel onen spoleËn˝
Seneca, Ep. 90,3; v celÈm odstavci cituji podle mÌrnÏ upravenÈho p¯ekladu B. Ryby. K filosofii jako boûskÈmu daru srv. Seneca, Ep. 90,1; srv.
…. des Places, Platonisme moyen et apologÈtique chrÈtinenne au II siècle ap.
J.-C. NumÈnius, Atticus, Justin, in: StPatr 15/1, 1984, str. 439, kter˝ upozorÚuje na moûnou p¯edlohu v PlatÛnovÏ FilÈbovi (Phil. 16c5ñ8); srv. takÈ
PlatÛn, Tim. 47a7ñb2; Cicero, Tusc. disp. I,64; podobn˝ motiv se objevuje
u N˙mÈnia z Apameie, zl. 14, podle Eusebia, Praep. evang. XI,18,15ñ19;
srv. takÈ Justin, Dial. Tryph. 2,1; Klement, Strom. I,20,1.
112
113
Seneca, Ep. 90,5.
114
Seneca, Ep. 90,25.
40
Autor a jeho projekt
motiv p¯ekraËujÌcÌ neshody mezi jednotliv˝mi ökolami ¯eckÈ filosofie.115 CÌlem jeho v˝kladu pravdÏpodobnÏ bylo povzbudit Ëten·¯e
k obnovÏ filosofie v tomto jejÌm p˘vodnÌm urËenÌ.
V PoseidÛniovÏ dÌle tedy nach·zÌme specifickou variantu Ñv˝kladu o poË·tcÌchì, totiû v˝klad o poË·tcÌch filosofie, kter˝ je, jak
se zd·, z·roveÚ projektem jejÌ obnovy. Takov˝ch projekt˘ se na
sklonku helÈnistickÈ doby objevuje vÌce. V podobÏ, kter· v˝znamnÏ ovlivnÌ potomnÌ v˝voj ¯eckÈho myölenÌ, je rozpracov·n v dÌle
PoseidÛniova souËasnÌka Antiocha z AskalÛnu, poslednÌho scholarchy NovÈ Akademie. N·sledkem krize, k nÌû dospÏly epistemologickÈ diskuse s jeho uËitelem FilÛnem z Larissy, se Antiochos v 1.
stoletÌ p¯. Kr. pokusil o reformu akademickÈ filosofie, kterou ch·pal jako n·vrat k p˘vodnÌmu uËenÌ PlatÛna a jeho û·k˘ (mezi nÏû
poËÌtal i Aristotela a Theofrasta).116 Cicero, kter˝ o Antiochovi dochov·v· nejvÌce zpr·v, tento ˙bÏûnÌk Antiochova filosofickÈho
projektu naz˝v· ÑuËenÌ star˝chì (antiquorum sententia), ÑPlatÛnoPokusy o komplexnÌ v˝klad poË·tk˘ kulturnÌch forem se v ¯eckÈ literatu¯e (v n·vaznosti na staröÌ motivy) objevujÌ nejpozdÏji od 5. stoletÌ p¯.
Kr.; srv. zejmÈna PrÛtagorovo rozvedenÌ m˝tu o PromÈtheovi podle PlatÛna, Prot. 322añd; srv. takÈ kritick˝ ohlas tÈto koncepce v pseudoplatÛnskÈm
dialogu Epinomis, 974dñ976b. Ke zdroj˘m a variant·m tÏchto v˝klad˘
a jejich recepci v ûidovskÈm a k¯esùanskÈm prost¯edÌ srv. K. Thraede, Erfinder II, in: RAC 5, sl. 1191ñ1278; k v˝klad˘m o poË·tku filosofie srv. tamt.,
sl. 1221ñ1224. PoseidÛnios snad navazuje na pojedn·nÌ Aristotelova û·ka
Dikaiarcha z Mess·ny nazvanÈ éivot ÿecka (Ò Ell°doq b¯oq); srv. Porfyrios, De abst. 4,2. O DikaiarchovÏ odliönÈm p¯Ìstupu vöak vypovÌd· zmÌnka
Diogena Laertia, Vitae, I,40, podle nÌû tzv. sedm mudrc˘ Ñnepovaûoval za
mudrce ani filosofy, n˝brû za rozumnÈ muûe a schopnÈ z·konod·rceì. Mezi
nejstaröÌ mudrce PoseidÛnios poËÌtal i barbary; srv. Sextos Empeirikos, Adv.
math. IX,363, o FÈniËanu MÛchovi, kter˝ pr˝ vynalezl uËenÌ o atomech.
Ozvuk PoseidÛniova pojetÌ nach·zÌme v prologu Diogena Laertia, Vitae, I,1
(p¯el. A. Kol·¯): ÑNÏkte¯Ì lidÈ ¯ÌkajÌ, ûe pÏstov·nÌ filosofie m· svÈ poË·tky
u barbar˘ (tŒ t∑q wilosow¯aq ∞rgon §pŒ barb°rvn •rjai).ì Srv. takÈ
Cicero, Tusc. disp. V,5ñ11, podle nÏhoû tv˘rcovÈ lidskÈ kultury byli filosofovÈ, aËkoli samotnÈ jmÈno dal filosofii teprve Pythagoras. Podrobn˝ koment·¯ k Senekovu 90. listu pod·v· W. Theiler, Poseidonios. Die Fragmente, II: Erl‰uterungen, Berlin ñ New York 1982, str. 384ñ390.
115
116
Srv. Cicero, De fin. IV,3; V,7.
41
VÌra, symbol, pozn·nÌ
va naukaì (Platonis ratio) apod.117 Od tÈto nauky se podle Antiochova p¯esvÏdËenÌ poprvÈ odch˝lil ZÈnÛn, zakladatel stoickÈ ökoly,
a jeho mladöÌ souËasnÌk Arkesilaos, prvnÌ akademick˝ skeptik.118
Antiochos takto formuluje program obnovy platÛnskÈ filosofie jako
n·vratu ke StarÈ Akademii, kter˝ ch·pe jako n·vrat ke spoleËn˝m
zdroj˘m filosofick˝ch ökol.119
FilosofickÈ myölenÌ 2. stoletÌ p¯. Kr. aû 2. stoletÌ po Kr. b˝v· Ëasto oznaËov·no jako eklektickÈ. VÌme, ûe i Klement p¯edstavil svou
filosofii jako Ñv˝bÏrovouì, tj. eklektickou.120 Typicky jsou vöak
tyto pokusy o v˝bÏrovou syntÈzu neseny snahou rekonstruovat cosi
p˘vodnÌho, aù uû jakousi d·vnou moudrost ve stylu PoseidÛniovÏ,
nebo p˘vodnÌ uËenÌ jednÈ (tÈ nejlepöÌ) filosofickÈ ökoly, jako v p¯ÌpadÏ AntiochovÏ.121 Pr·vÏ pokusy o obnovu uËenÌ PlatÛnova, kterÈ
bylo Ëasto samo nahlÌûeno jako syntÈza staröÌ moudrosti (ËtenÌ, kterÈ se mohlo op¯Ìt o nÏkterÈ nar·ûky v PlatÛnov˝ch dialozÌch), ukazujÌ, ûe tato dvÏ pojetÌ p˘vodu se navz·jem nemusela vyluËovat.
Snaha rekonstruovat p˘vodnÌ PlatÛnovu filosofii vedla ke studiu jejÌch ˙dajn˝ch zdroj˘ v myölenÌ d·vn˝ch mudrc˘, zejmÈna star˝ch
pythagorejc˘, jeû bylo za tÌmto ˙Ëelem samo r˘zn˝mi zp˘soby rekonstruov·no na pozadÌ PlatÛnov˝ch (a Aristotelov˝ch) spis˘, a to
117
Cicero, De fin. V,14; Acad. I,34.
118
T˝û, Acad. I,35; srv. De fin. IV,3.
Srv. G. Karamanolis, Plato and Aristotle in Agreement? Platonists on
Aristotle from Antiochus to Porphyry, Oxford 2006, str. 44ñ84, kter˝ sleduje, jak se toto pojetÌ filosofie Ñstar˝chì promÌt· do Antiochova ËtenÌ stoik˘
a p¯edevöÌm Aristotela. K Antiochovi srv. W. Gˆrler, Antiochos aus Askalon und seine Schule, in: Die Philosophie der Antike, Band 4: Die Hellenistische Philosophie, Basel 1994, str. 938ñ980; H. Tarrant, Antiochus: A New
Begining?, in: R. W. Sharples ñ R. Sorabji (vyd.), Greek and Roman Philosophy 100 BC ñ 200 AD, II, London 2007, str. 317ñ332 (s dalöÌmi odkazy).
119
120
Srv. Strom. I,37,6 a pozn. 245 ad loc.
K tradicionalistickÈmu pozadÌ ¯eckÈho eklekticismu srv. A. H. Armstrong, Pagan and Christian Traditionalism in the First Three Centuries,
in: StPatr 15/1, 1984, str. 416. Jednu z v˝jimek moûn· paradoxnÏ tvo¯Ì autor, s nÌmû byl pojem eklekticismu spojov·n uû v antice, totiû PotamÛn
z Alexandrie (1. stoletÌ p¯. Kr.); srv. DiogenÈs Laertios, Vitae I,21.
121
42
Autor a jeho projekt
vËetnÏ liter·rnÌch stylizacÌ, kterÈ dnes hodnotÌme jako podvrhy.122
V krajnÌ podobÏ, jakou v 1. stoletÌ po Kr. zast·v· nap¯Ìklad Moderatos z Gadeiry, se obnova platonismu prezentuje jako n·vrat
k uËenÌ Pythagorovu, z nÏhoû si PlatÛn a jeho û·ci (vËetnÏ Aristotela) nepoctivÏ p¯isvojili vöechny plodnÈ myölenky.123
UvedenÈ motivy se setk·vajÌ pr·vÏ v dochovan˝ch zlomcÌch N˙mÈnia z Apameie, filosofa p˘sobÌcÌho asi dvÏ generace p¯ed Klementem, na jehoû zmÌnku o PlatÛnovi jako Ñatticky mluvÌcÌm MojûÌöoviì se k¯esùansk˝ autor odvol·v·.124 PodobnÏ jako Antiochos
p¯edkl·d· takÈ N˙mÈnios program obnovy p˘vodnÌho PlatÛnova
uËenÌ, na rozdÌl od Antiocha vöak soudÌ, ûe od tÈto pr„th diadoxµ
se odch˝lili jiû nejstaröÌ PlatÛnovi û·ci. 125 PlatÛna p¯itom ch·pe
jako pythagorejce, kter˝ Ñspojil vÏci v jednotuì (synedµsato t¢
K pythagorejskÈ literatu¯e tÈto doby srv. P. Moraux, Der Aristotelismus bei den Griechen. Von Andronikos bis Alexander von Aphrodisias, Bd.
II: Der Aristotelismus im I. und II. Jh. n. Chr., Berlin ñ New York 1984, str.
605ñ677. K dÏjin·m teze o barbarsk˝ch zdrojÌch PlatÛnovy filosofie a pas·ûÌm v PlatÛnov˝ch dialozÌch, na nÏû se odvol·vala, srv. M. Baltes, Der
Platonismus und die Weisheit der Barbaren, in: J. J. Cleary (vyd.), Traditions of Platonism. Essays in Honour of John Dillon, Aldershot etc. 1999, str.
115ñ138.
122
123
Srv. Moderatos z Gadeiry (1. stoletÌ po Kr.) podle Porfyria, Vita Pyth.
53. Srv. J. Dillon, Speusippus and the Ontological Interpretation of the Parmenides, in: A. HavlÌËek ñ F. KarfÌk (vyd.), Platoís Parmenides. Proceedings of the Fourth Symposium Platonicum Pragensae, Praha 2005, str.
304, podle nÏhoû tento postoj mohl paradoxnÏ vÈst k Moderatovu z·jmu
o dÌlo nejstaröÌch PlatÛnov˝ch û·k˘ Speusippa a Xenokrata, kte¯Ì sami svÈ
teorie s oblibou p¯ipisovali Pythagorovi. K pr˘kopnÌk˘m ÑpythagorejskÈì
reinterpretace PlatÛnova myölenÌ na sklonku helÈnistickÈ doby pat¯il EudÛros z Alexandrie; srv. J. Dillon, The Middle Platonists: A Study of Platonism 80 B.C. to A.D. 220, London 1996, str. 117ñ121. DÏjiny platÛnskÈho
pythagoreismu p¯ehlednÏ shrnuje M. Trapp, Neopythagoreans, in: R. W.
Sharples ñ R. Sorabji (vyd.), Greek and Roman Philosophy 100 BC ñ 200
AD, II, London 2007, str. 347ñ363. K EudÛrovi srv. M. Bonazzi, Eudorus of
Alexandria and Early Imperial Platonism, in: tamt., str. 365ñ377.
124
K N˙mÈniovi srv. M. Frede, Numenius, in: ANRW II,36,2, 1987, str.
1034ñ1075, s p¯ehledem staröÌ literatury.
125
N˙mÈnios, zl. 24, podle Eusebia z Kaisareie, Praep. evang. XIV,5,1.
43
VÌra, symbol, pozn·nÌ
pr°gmata) stejnÏ jako p¯ed nÌm SÛkratÈs, totiû v souladu s uËenÌm Pythagorov˝m. Vyjad¯oval se vöak nezvykle a mÌsty nejasnÏ,
ËÌmû s·m (nikoli ze zlÈho ˙myslu) zavdal p¯ÌËinu k neshodÏ (st°siq), kter· po nÏm zavl·dla, a k Ñroztrh·nÌ jeho naukì (diolk∂ tÂn
dogm°tvn), aËkoli v tomto v˝voji nejspÌöe hr·ly roli i osobnÌ ambice jeho û·k˘.126 N˙mÈnios vytyËuje jako program svÈ filosofie
oddÏlit PlatÛna nejen od Aristotela a ZÈnÛna, ale tÈû od platÛnskÈ
Akademie, a nechat jej b˝t tÌm, ËÌm je Ñs·m od sebeì (a⁄tŒq Øwí
≤ayto◊), tj. pythagorejcem.127 Tento program je z·roveÚ programem syntÈzy vöeho podstatnÈho, co se v jednotliv˝ch ökol·ch ¯eckÈ filosofie z tohoto p˘vodnÌho uËenÌ zachovalo. Zp˘sob, jak˝m je
PlatÛn obsaûen v dobov˝ch filosofick˝ch ökol·ch, N˙mÈnios p¯irovn·v· k ˙dÏlu Penthea roztrhanÈho bakchantkami. Zd˘razÚuje
p¯itom, ûe jako celek, tj. ve svÈ p˘vodnÌ systematickÈ podobÏ, z˘st·v· ÑPlatÛnì nezmÏnÏn: ÑNynÌ je zp˘sobem öÌlenÏjöÌm, neû by
sluöelo Pentheovi, trh·n na kusy (dielkÕmenoq). JednotlivÈ ˙dy
trpÌ, ale cel˝ ze sebe jako celku nic nemÏnÌ ani nenahrazuje.ì128
Metaforu Pentheov˝ch ˙d˘ jiû zn·me: takÈ Klement pomocÌ tÈto
metafory ilustruje sv˘j Ñeklektick˝ì program. Na rozdÌl od N˙mÈnia vöak nechce sjednotit ÑtÏloì PlatÛnova uËenÌ, ale jakousi Ñpravou filosofiiì, kter· je uû filosofiÌ PÌsma.129 Paralely mezi obÏma
projekty nicmÈnÏ sahajÌ d·le. Uvedl jsem, ûe N˙mÈnios vykl·d· rekonstrukci PlatÛnova uËenÌ jako n·vrat k p˘vodnÌmu pythagoreismu. Zlomek z jeho pojedn·nÌ O dobru, dochovan˝ opÏt u Eusebia,
vöak prozrazuje, ûe autor p¯inejmenöÌm v nÏkter˝ch ohledech ch·pal toto p˘vodnÌ pythagorejskÈ uËenÌ jako v˝raz obecnÏjöÌ n·boûenskÈ moudrosti:
126
N˙mÈnios, zl. 24, podle Eusebia z Kaisareie, Praep. evang. XIV,5,7.
127
N˙mÈnios, zl. 24, podle Eusebia z Kaisareie, Praep. evang. XIV,5,8;
srv. M. Frede, Numenius, str. 1044ñ1046.
N˙mÈnios, zl. 24, podle Eusebia z Kaisareie, Praep. evang. XIV,5,8:
Íq n◊n manik„teron ∫ Penue¡ tini pros∑ke dielkmenoq p°sxei mÆn
kat¢ m≠lh ”loq d Øj ”loy ≤ayto◊ metat¯ueta¯ te ka˘ §ntimetat¯uetai o⁄damÂq.
128
129
Strom. I,57,6.
44
Autor a jeho projekt
ÑPotÈ, co jsme promluvili k tÈto vÏci a zpeËetili to PlatÛnov˝mi svÏdectvÌmi, bude t¯eba vr·tit se zpÏt (§naxvrµsasuai) a spojit to
s v˝roky Pythagorov˝mi a dovolat se takÈ proslul˝ch n·rod˘ (t¢
∞unh t¢ e⁄dokimo◊nta) a upozornit na vöechny ob¯ady, nauky a zakl·d·nÌ svatyÚ, kterÈ Br·hmani, éidÈ, MagovÈ a EgypùanÈ prov·dÏjÌ
v souladu s PlatÛnem.ì130
Bohuûel nezn·me tÈma, jehoû se ˙vaha t˝k·, a nevÌme, jak dalece
m˘ûeme tuto myölenkovou figuru zobecnit. Zd· se nicmÈnÏ, ûe nÏkterÈ rysy PlatÛnova Ñp˘vodnÌho uËenÌì (pr„th diadoxµ) nach·zel N˙mÈnios jiû v n·boûensk˝ch zvyklostech a nauk·ch Ñbarbarsk˝chì n·rod˘, vËetnÏ n·roda ûidovskÈho. O tomto pojetÌ ostatnÏ
svÏdËÌ i bonmot o Ñatticky mluvÌcÌm MojûÌöoviì. P¯Ìstup k tÈto d·vnÈ moudrosti N˙mÈniovi prost¯edkujÌ PlatÛnova svÏdectvÌ, kter·
vöak doplÚuje v˝kladem pythagorejsk˝ch v˝rok˘ a studiem n·boûensk˝ch tradic.131 Je zajÌmavÈ, ûe v Klementov˝ch Stromatech (zejmÈna v p·tÈ knize) je nem·lo prostoru vÏnov·no pr·vÏ v˝kladu
pythagorejsk˝ch v˝rok˘ a n·boûenskÈ symboliky, a to nikoli jen
biblickÈ. Klement pravdÏpodobnÏ v nÏkter˝ch pas·ûÌch vych·zÌ ze
zdroj˘, jeû majÌ blÌzko k interpretaËnÌm hledisk˘m N˙mÈniov˝m.132
Ale uû projekt ÑpravÈ filosofieì jako filosofie PÌsma m˘ûeme ch·pat jako specifickou variantu pokusu o filosofickou syntÈzu, jak˝ ve
druhÈm stoletÌ p¯edstavuje nap¯Ìklad myölenÌ N˙mÈniovo.133
130
N˙mÈnios, zl. 1a, podle Eusebia z Kaisareie, Praep. evang. IX,7,1.
131
Srv. M. Frede, Numenius, str. 1047ñ1049, kter˝ zd˘razÚuje, ûe N˙mÈniovo pojetÌ Ñd·vnÈho uËenÌì barbar˘ nesniûuje v jeho oËÌch hodnotu ¯eckÈ
filosofie, kter· toto uËenÌ jasnÏ uchopila a logicky artikulovala (str. 1048).
Srv. uû [PlatÛn], Epin. 987d9ñe1 (p¯el. F. Novotn˝): ÑAle vÏzme, ûe cokoli
p¯ijmou ÿekovÈ od barbar˘, dÏlajÌ to nakonec kr·snÏjöÌm.ì
Srv. Strom. V,27ñ31; 45,2ñ3; 50,1; 57,2ñ3; 59,1; 67,3; 88,1; 100,6;
102,2 a nÌûe, str. 302ñ303, pozn. 588.
132
133
Srv. J. H. Waszink, Some Observations on the Appreciation of ÑThe
Philosophy of the Barbariansì in Early Christian Literature, in: t˝û, Opuscula selecta, Leiden 1979, str. 284/53ñ287/56 (p˘vodnÌ vyd·nÌ 1963);
t˝û, Bemerkungen zum Einfluss des Platonismus im fr¸hen Christentum,
in: VigChr 19, 1969, str. 155ñ158, kter˝ zvaûuje moûnost p¯ÌmÈho N˙mÈniova vlivu na Klement˘v filosofick˝ ÑsystÈmì. Srv. takÈ A. J. Droge, Homer,
45
VÌra, symbol, pozn·nÌ
II. VÌra, symbol, pozn·nÌ: k problematice
p·tÈ knihy
Po tomto obecnÈm n·stinu Klementova projektu se podÌvejme, jak
se konkrÈtnÏ uskuteËÚuje v p·tÈ knize Stromat. Problematiku tÈto
knihy, jejÌû hlavnÌ body jsou shrnuty v n·zvu naöÌ studie, autor
p¯edjÌm· uû v knize druhÈ a pozdÏji s vÏtöÌ p¯esnostÌ v tematickÈm
p¯ehledu knihy ËtvrtÈ. PotÈ, co v ˙vodu druhÈ knihy ohl·sÌ jejÌ
tÈma, kter˝m majÌ b˝t Ñctnosti pravdyì (tj. postoje p¯ispÌvajÌcÌ
k pravdivÈmu pozn·nÌ), pokraËuje slovy:
ÑD·le bude zahrnuto vöe, co si pozn·mky n·sledujÌcÌho oddÌlu vyû·dajÌ. Mimo jinÈ uk·ûeme, ûe auto¯i, kte¯Ì vÏcnÏ prom˝öleli n·zory
d·vn˝ch mudrc˘, velice obdivovali zahalenost barbarskÈ filosofie, jejÌ
symbolick˝ a enigmatick˝ û·nr, kter˝ je nadmÌru uûiteËn˝, ba zcela
nezbytn˝ k pozn·nÌ pravdy.ì134
Tento p¯Ìslib, po nÏmû n·sleduje nÏkolik dalöÌch,135 prozrazuje, ûe
Klement mÏl ve druhÈ knize jeötÏ pomÏrnÏ v·gnÌ p¯edstavu, kudy
str. 146ñ149, kter˝ spat¯uje podobnost mezi N˙mÈniovou koncepcÌ Ñn·vratu
zpÏtì (§naxvrµsasuai) ve zlomku 1a (citov·no v˝öe, str. 45) a Klementov˝m p¯Ìslibem, ûe n·s p¯i hled·nÌ nejstaröÌho uËitele vöech n·rod˘ Ñdovede zpÏtì (§n°gv) k poË·tk˘m lidskÈho rodu (Strom. VI,57,3). Je zajÌmavÈ,
ûe i program filosofickÈ syntÈzy p¯edstavuje Klement pomocÌ tÈûe metafory
jako N˙mÈnios (Strom. I,57,6; N˙mÈnios, zl. 24/des Places 65,5ñ7, citov·no
v˝öe, str. 44 a pozn. 128); srv. G. R. Boys-Stones, Post-Hellenistic Philosophy, str. 140 a pozn. 20; 192ñ193. K n·vaznosti k¯esùanskÈho myölenÌ na
motiv Ñd·vnÈho uËenÌì barbar˘ v souvislosti s myölenkou philosophia perennis srv. takÈ P. Hadot, ThÈologie, exégèse, rÈvÈlation, Ècriture, dans la
philosophie grecque, in: M. Tardieu (vyd.), Les règles de líinterprÈtation,
Paris 1987, str. 24ñ25.
Strom. II,1,2; srv. uû Strom. I,60,1ñ2, o Ñh·dankovitÈmì û·nru ¯eckÈ
filosofie, kter˝ se podob· ûidovskÈmu; ÿekovÈ podle Klementa Ñr·di pouûÌvali kr·tkÈ v˝roky, kterÈ se hodÌ k napomÌn·nÌ a jsou velmi uûiteËnÈì.
134
135
Jedn· se o n·sledujÌcÌ tÈmata: obhajoba toho, zaË ÿekovÈ k¯esùany napadajÌ, kritika zp˘sobu ûivota ¯eck˝ch filosof˘ a ˙dajnÈ originality jejich
46
VÌra, symbol, pozn·nÌ: k problematice p·tÈ knihy
se jeho Ñpozn·mkyì budou ubÌrat. V knize samÈ se skuteËnÏ zab˝v· uveden˝mi Ñctnostmi pravdyì, p¯edevöÌm vÌrou, kter· je jejich
z·kladem, d·le b·znÌ smϯujÌcÌ k l·sce, a koneËnÏ kajÌcnou lÌtostÌ,
kter· je aktem vykroËenÌ z Ñprenat·lnÌhoì ûivota ovl·danÈho v·önÏmi.136 Autor chce uk·zat, ûe tyto a mnohÈ dalöÌ ctnosti jsou cÌlem,
k nÏmuû vychov·v· MojûÌö˘v z·kon i celÈ PÌsmo, kterÈ tak ËlovÏka vede k dokonalosti svÈho druhu, k cÌli, v nÏmû se m· naplnit
BoûÌ v˘le stvo¯it ËlovÏka podle svÈho Ñobrazu a podobnostiì.137
Ot·zka, zda je tento cÌl v rozporu s manûelsk˝m ûivotem a plozenÌm dÏtÌ, jak se domnÌvajÌ enkratitÈ, vede uû v z·vÏru druhÈ knihy k exkurzu na tÈma manûelstvÌ, kter˝ se rozroste do samostatnÈho pojedn·nÌ v knize t¯etÌ. Pr·vÏ v souvislosti s ot·zkou cÌle se pak
Klement ve ËtvrtÈ knize zab˝v· muËednictvÌm jako svÏdectvÌm takovÈ l·sky k dobru, jak· m· zdobit dokonalÈho ËlovÏka Ëili ÑpravÈho gnostikaì.
Na tomto mÌstÏ zaËÌn· kniha p·t·: ÑStruËnÏ jsme pojednali
o tom, kdo je to gnostik, a nynÌ pokroËme d·le.ì138 Autor se postupnÏ dostane k tÈmatu ohl·öenÈmu ve druhÈ knize, k ÑsymbolickÈmu a enigmatickÈmu û·nruì barbarskÈ filosofie, kterÈ vöak
mezitÌm p¯esnÏji zaËlenil do r·mce svÈho ÑetickÈho v˝kladuì. Uû
v ˙vodu ËtvrtÈ knihy vÏdÏl, ûe bude nejprve t¯eba vr·tit se k ot·zce
vÌry.139 Souvislost, v nÌû jej tato ot·zka bude zajÌmat, p¯edstavil jiû
ve druhÈ knize, kdyû uk·zal, ûe nech·pe vÌru jen jako ctnost, kter·
zakl·d· moûnost etickÈ dokonalosti, ale takÈ jako podmÌnku pozn·myölenÌ, v˝klad o z·kladnÌch oborech studia a dalöÌch disciplÌn·ch, jimiû se
ÿekovÈ honosÌ.
136
Strom. II,56,1; 58,1.
Ke KlementovÏ pojetÌ cÌle srv. M. Havrda, Milost a svoboda v myölenÌ
Klementa AlexandrijskÈho, in: J. A. Dus ñ L. KarfÌkov· (vyd.), Milost v antickÈ, ûidovskÈ a k¯esùanskÈ tradici, Jihlava 2009, str. 164ñ168.
137
138
Strom. V,1,1.
Strom. IV,1,2: ÑD·le jeötÏ doplnÌme v˝klad o v̯e a zkoum·nÌ a pojedn·me o symbolickÈm û·nru, abychom v jakÈmsi celkovÈm p¯ehledu
uzav¯eli etick˝ v˝klad a souhrnnÏ uk·zali, kolik dobrÈho ÿekovÈ zÌskali
z barbarskÈ filosofie.ì
139
47
VÌra, symbol, pozn·nÌ
nÌ, kterÈ chce b˝t pozn·nÌm pravdiv˝m.140 Na tuto Ñepistemologickouì diskusi autor nynÌ nav·ûe a pr·vÏ v jejÌm r·mci pojedn· o slibovanÈm tÈmatu. Nep˘jde jen o demonstraci toho, Ñkolik dobrÈho
ÿekovÈ zÌskali z barbarskÈ filosofieì, kdyû p¯evzali jejÌ symbolick˝
û·nr, ale p¯edevöÌm o zamyölenÌ nad tÌm, jak tento û·nr p¯ispÌv·
k pozn·nÌ pravdy.
(A) VÌra a zkoum·nÌ
P¯ipomeÚme, jak˝m zp˘sobem Klement uvaûuje o v̯e ve druhÈ
knize Stromat. Jeho v˝klad tam zaËÌn· p¯Ìslibem ÑbarbarskÈ filosofieì, jak je vyj·d¯en v sedmÈ kapitole Knihy Moudrosti: Ñ[B˘h] mi
dal pravÈ pozn·nÌ toho, co je.ì141 Tento p¯Ìslib se podle Klementa
t˝k· jednak p¯ÌrodnÌ vÏdy (º wysik∂ uevr¯a) o vÏcech vznikajÌcÌch v r·mci smyslovÈho svÏta, jednak inteligibilnÌch jsoucen (t¢
noht°), k nimû odkazuje vÏta: ÑPoznal jsem vöe skrytÈ i zjevnÈ,
str˘jkynÏ vöeho moudrost mne pouËila.ì Tato vÏta je pro Klementa
ÑshrnutÌm toho, co naöe filosofie slibujeì.142 Studium Ñskryt˝ch
i zjevn˝chì vÏcÌ spojenÈ se spr·vn˝m zp˘sobem ûivota vede ËlovÏka prost¯ednictvÌm moudrosti, Ñstr˘jkynÏ vöehoì, k vlada¯i veökerenstva. Ten je vöak ËÌmsi Ñnedostiûn˝m a nepolapiteln˝mì, co
Ñst·le ustupuje a mizÌ svÈmu pron·sledovateli v d·lceì.143 Jestliûe
k nÏmu ËlovÏk p¯ece jen m˘ûe b˝t moudrostÌ veden, je to dÌky Ñnev˝slovnÈmu z·zrakuì (ua◊ma •rrhton) ñ paradoxu, ûe nezrozen˝
B˘h, kter˝ je svou bytnostÌ vzd·len˝ vöemu zrozenÈmu, je p¯ece
blÌzk˝ svou mocÌ, kterou vöechno objÌm·. Jeho moc Ñje st·le p¯Ìtomna a dot˝k· se n·s svou peËujÌcÌ, dobrotivou, vychov·vajÌcÌ silouì.144 Pr·vÏ ona je moudrostÌ, jeû vede ËlovÏka k Bohu, moudros140
Srv. zejm. Strom. II,4ñ31; 47,4ñ54; 76ñ77.
141
Mdr 7,17.
142
Strom. II,5,1ñ2.
143
Strom. II,5,3.
144
Strom. II,5,4ñ5.
48
VÌra a zkoum·nÌ
tÌ p¯ekraËujÌcÌ moudrost lidskou. Uû MojûÌö byl p¯esvÏdËen, ûe
Boha nelze poznat lidskou moudrostÌ, a proto na Sinaji vstoupil do
mraËna, v nÏmû byl BoûÌ hlas, a ¯ekl: ÑZjev se mi.ì145
Z MojûÌöova p¯Ìkladu je podle Klementa z¯ejmÈ, ûe Ñpravdaì
(jak jÌ rozumÌ Ñbarbarsk· filosofieì) je ËlovÏku skryt·.146 P¯ece se
vöak zjevuje v ¯·du svÏta a v Ñhlasuì, kter˝ MojûÌöovi na Sinaji
sdÏlil sv· p¯ik·z·nÌ. V˝chodiskem pojedn·nÌ o Ñctnostech pravdyì
je pak pochvala tÏch, kdo podobn˝ch ctnostÌ dos·hli: ÑJak by si nezaslouûili uzn·nÌ ti, kte¯Ì se chtÏjÌ uËit a dok·ûÌ, jak ¯Ìk· äalamoun,
Çpoznat moudrost a vychov·nÌ, pochopit slova rozumnosti, porozumÏt slovnÌm obrat˘m, pochopit pravou spravedlnost a napravit soudyë (P¯ 1,2ñ3).ì ÑNapravit soudyì podle Klementa znamen·, ûe svÈ
Ñvnit¯nÌ mϯÌtkoì (tŒ kritµrion tŒ Øn ºm¡n) m·me mÌt ÑzdravÈ
a neklamnÈì (figiÆq ka˘ §plan≠q). ÑÇBezelstnÈmu d·m chytrost,
malÈmu chlapci ch·pavost a d˘vtip,ëì cituje Klement z knihy P¯ÌslovÌ a pokraËuje: ÑÇKdyû to uslyöÌ moudr˝,ë to znamen· rozhodnut˝ poslouchat p¯ik·z·nÌ, Çstane se jeötÏ moud¯ejöÌmë dÌky pozn·nÌ.
ÇRozumn˝ zÌsk· schopnost rozumÏt podobenstvÌm, jinotaj˘m, v˝rok˘m a h·dank·m mudrc˘ë (P¯ 1,4ñ6).ì Autor zatÌm neprozrazuje,
co m· na mysli Ñneklamn˝m mϯÌtkemì, ale naznaËuje, ûe dÌky
nÏmu lze dospÏt k pozn·nÌ BoûÌho Ñhlasuì a porozumÏt dvojznaËnÈmu jazyku PÌsma.147
VlastnÌ v˝klad o v̯e pak Klement zahajuje citacÌ HÈrakleitova
zlomku B 17: ÑMnozÌ, kte¯Ì tyto vÏci potk·vajÌ, o nich nep¯em˝ölejÌ, ani kdyû se o nich pouËÌ, nepozn·vajÌ je, aË se to o sobÏ domnÌvajÌ.ì Aù uû tento enigmatick˝ v˝rok znamen· cokoli, Klement jej
ch·pe jako v˝povÏÔ o lidech, kte¯Ì nechtÏjÌ uvϯit ÑuËenÌì (m°uhsiq), a jejichû duöe proto nem˘ûe obs·hnout Ñnadp¯irozen˝ vhledì
(fiperwy£ uevr¯an) do vÏcÌ, o nichû hovo¯Ì PÌsmo. ÑPokud neuvϯÌte, nepochopÌte,ì cituje z Izaj·öe 7,9 podle Septuaginty.148 Pojem
145
Strom. II,6,1, k Ex 20,21; 33,13.
146
Strom. II,6,4.
147
Strom. II,7,1ñ2.
148
Strom. II,8,1ñ3.
49
VÌra, symbol, pozn·nÌ
ÑuËenÌì z˘st·v· nevyjasnÏn, coû m˘ûe znamenat, ûe se jedn· o termÌn, jehoû znalost je u Ëten·¯e p¯edpokl·d·na. Z jin˝ch pas·ûÌ vypl˝v·, ûe autor m· nejspÌöe na mysli jakousi z·kladnÌ cÌrkevnÌ vÏrouku, kter· m· b˝t klÌËem k v˝kladu PÌsma.149 PodstatnÏjöÌ neû
obsah ÑuËenÌì, k nÏmuû se m· vÌra vztahovat, je vöak na tomto
mÌstÏ samotn˝ pojem vÌry. Klement si uvÏdomuje, ûe v ¯eckÈm
myölenÌ nem· vÌra nijak v˝sadnÌ postavenÌ a pokouöÌ se vyloûit jejÌ
smysl pomocÌ analogick˝ch pojm˘ ¯eckÈ epistemologie a etiky.
VÌra jako anticipace
Hned zkraje uveden· vymezenÌ shrnujÌ nejd˘leûitÏjöÌ rysy Klementovy filosofie vÌry: ÑVÌra, kterou ÿekovÈ pomlouvajÌ, protoûe ji
povaûujÌ za nÏco pr·zdnÈho a barbarskÈho,ì je podle Klementa
Ñdobrovolnou anticipacÌì (prÕlhciq ≤ko’sioq) a Ñsouhlasem
zboûnostiì (ueosebe¯aq sygkat°uesiq).150 Co tyto v˝mÏry znamenajÌ?
PodrobnÏjöÌ v˝klad prvÈho z nich autor pod·v· o nÏkolik paragraf˘ nÌûe s p¯ekvapiv˝m odvol·nÌm na Epik˙ra, jehoû jinak povaûuje za myslitele spÌöe druho¯adÈho. P¯ipomeÚme si tuto pozoruhodnou pas·û v plnÈm znÏnÌ:
ÑDokonce i Epik˙ros, kter˝ si mnohem vÌce neû pravdy cenÌ slasti,
povaûuje vÌru za anticipaci mysli (prÕlhcin ... diano¯aq). Anticipaci
definuje jako up¯enÌ [mysli] k nÏËemu jasnÈmu, k jasnÈmu pojmu danÈ vÏci (Øpibol∂n Øp¯ ti ØnargÆq ka˘ Øp˘ t∂n Ønarg∑ to◊ pr°gmatoq Øp¯noian), a tvrdÌ, ûe nikdo se nem˘ûe t·zat ani pochybovat,
soudit ani dokazovat bez anticipace. Jak by se ËlovÏk mohl dozvÏdÏt
to, naË se pt· (per˘ o· zhte¡), kdyby nemÏl anticipaci toho, oË mu jde
(o· Øw¯etai)? Kdo se to dozvÏdÏl, promÏnil jiû anticipaci v uchopenÌ
(kat°lhcin poie¡ t∂n prÕlhcin). Pokud ale ËlovÏku, kter˝ se dozvÌd·, nechybÌ anticipace p¯Ìstupn· sdÏlenÌ (o⁄k •ney prolµcevq
t∑q tÂn legom≠nvn paradektik∑q), s·m m· uöi, kterÈ dok·ûÌ sly-
149
Srv. nÌûe, Strom. V,2,6 a pozn. 21 ad loc.
150
Strom. II,8,4.
50
VÌra a zkoum·nÌ
öet pravdu, a ,öùastn˝ je ten, kdo mluvÌ do uöÌ naslouchajÌcÌchë,151 stejnÏ jako je nepochybnÏ öùastn˝ s·m [naslouchajÌcÌ], protoûe poslouch·.
Uslyöet pak znamen· porozumÏt. Jestliûe tedy vÌra nenÌ nic jinÈho neû
anticipace mysli ohlednÏ sdÏlenÌ (º p¯stiq o⁄dÆn •llo ∫ prÕlhc¯q
Østi diano¯aq per˘ t¢ legÕmena), a v tom, jak bylo uvedeno, spoËÌv· naslouch·nÌ, rozumÏnÌ a p¯esvÏdËenÌ, pak se nelze nic dozvÏdÏt
bez vÌry, jelikoû ani bez anticipace. ée je to pravda, nejlÈpe potvrzujÌ
slova proroka: ÇPokud neuvϯÌte, nepochopÌte.ë152 HÈrakleitos z Efesu
tento v˝rok parafr·zuje: ÇKdo neoËek·v· neËekanÈ, nenalezne to,
neboù je to nepostiûitelnÈ a nep¯ÌstupnÈ.ëì153
Jak jsem se pokusil uk·zat na jinÈm mÌstÏ, Klement zde sice skuteËnÏ vych·zÌ z epikurejsk˝ch pojm˘, podstatnÏ se vöak odkl·nÌ od jejich p˘vodnÌho v˝znamu.154 Na rozdÌl od epikurejc˘, pro nÏû je anticipace jakousi aperceptivnÌ jednotou smyslov˝ch vjem˘, kter· se
utv·¯Ì v mysli na z·kladÏ podobnosti, pro Klementa je rozumov˝m
aktem, Ñup¯enÌmì mysli (Øpibolµ), kter˝m si mysl zjedn·v· p¯Ìstup k ÑjasnÈmu pojmuì toho, co zkoum·. Toto up¯enÌ Klement p¯irovn·v· k ot·zce, p¯i nÌû se t·zajÌcÌ zamϯuje na to, oË mu jde, na
vÏc, kterou chce pochopit. Tento akt, p¯i nÏmû je t·zajÌcÌ Ñp¯Ìstupn˝ sdÏlenÌì, je vlastnÏ vÌrou, ûe z ¯eËi, kterÈ naslouch·, zkoumanou
vÏc pochopÌ. V tomto smyslu prÕlhciq anticipuje ÑuchopenÌì
(kat°lhciq) sdÏlovanÈ vÏci v jasnÈm pojmu. ZatÌmco epikurejsk·
prolÈpsis je p¯edchozÌ znalost zkoumanÈ vÏci, na jejÌmû z·kladÏ lze
posuzovat pravdivost p¯Ìsluön˝ch v˝rok˘ (nap¯. Ñtoto je k˘Úì, Ñtoto
je spravedlivÈì), Klementova prolÈpsis se st·v· znalostÌ teprve tehdy, kdyû mysl porozumÌ sdÏlenÌ.155 Pr·vÏ postoj, kter˝ pochopenÌ
toho, oË mu jde, hled· v nÏjakÈm sdÏlenÌ, Klement naz˝v· vÌrou.
151
SÌr 25,9.
152
Iz 7,9, LXX.
153
Strom. II,16,3ñ17,4; cit·t z HÈrakleita je ¯azen jako zl. B 18 (D-K).
Srv. rozbor Klementova pojetÌ prolÈpsis na pozadÌ epikurejsk˝ch
zlomk˘ v mÈm Ël·nku VÌra jako anticipace smyslu. K filosofii vÌry Klementa AlexandrijskÈho, in: V. Huöek ñ L. Chv·tal ñ J. Pl·tov· (vyd.), Miscellanea patristica, Brno 2007, str. 7ñ21.
154
155
Srv. M. Havrda, VÌra, str. 15ñ16.
51
VÌra, symbol, pozn·nÌ
Bez takovÈ vÌry se podle jeho mÌnÏnÌ skuteËnÈ pozn·nÌ neobejde,
jak uû to vyjad¯uje vÏta, kterou proroku Izaj·öovi p¯ipsali p¯ekladatelÈ Septuaginty: ÑPokud neuvϯÌte, nepochopÌte.ì Je z¯ejmÈ, ûe autor m· na mysli p¯edevöÌm vÌru v n·boûenskÈm smyslu, obr·cenou
k ¯eËi PÌsma a k¯esùanskÈ tradice, kterou ch·pe jako sebesdÏlenÌ
onÈ ÑnedostiûnÈ a nepolapitelnÈ vÏciì (dys°lvtÕn ti xr∑ma ka˘
dysuµraton), o niû v jeho filosofii jde.156 VÌra je tedy anticipace
smyslu tohoto sdÏlenÌ (ÑjasnÈho pojmuì sdÏlovanÈ vÏci), kter· podle Klementovy interpretace HÈrakleitova v˝roku umoûÚuje ËlovÏku
nalÈzt i to, co je ÑnepostiûitelnÈ a nep¯ÌstupnÈì.
VÌra jako souhlas
OznaËenÌm vÌry jako souhlasu (sygkat°uesiq) Klement navazuje
na ökolu jednoho ze sv˝ch ÑheterodoxnÌchì p¯edch˘dc˘, Basileida,
kter˝ p˘sobil v Alexandrii asi o p˘l stoletÌ d¯Ìve. O myölenÌ tohoto
autora bohuûel vÌme jeötÏ mÈnÏ neû o jeho souËasnÌku Valentinovi,
a to opÏt tÈmϯ v˝hradnÏ z Klementov˝ch refer·t˘.157 Podle zmÌnky
ve druhÈ knize Stromat Basileidovi û·ci definovali vÌru jako Ñsouhlas s nÏËÌm, co nepodnÏcuje smysly, protoûe to nenÌ p¯Ìtomnoì.158
VÌra se tedy v jejich pojetÌ vztahuje k nÏËemu, o Ëem nem·me bezprost¯ednÌ smyslovou evidenci, a to na zp˘sob Ñsouhlasuì. Jak zn·mo, pojem souhlasu hraje v˝znamnou roli ve stoicismu, kde p˘vodnÏ oznaËuje prost¯edkujÌcÌ akt mezi ÑuchopujÌcÌì (evidentnÏ
156
Srv. Strom. II,5,3ñ5.
157
Basileidovo dÌlo se dochovalo jen v ohlasech cÌrkevnÌch autor˘, kterÈ
je mimo¯·dnÏ nesnadnÈ harmonizovat. Za nejspolehlivÏjöÌho referenta b˝v·
povaûov·n pr·vÏ Klement, kter˝ vöak cituje jen nÏkolik nejednoznaËn˝ch
zlomk˘. Srv. koment·¯ W. A. Lˆhra, Basilides und seine Schule. Eine Studie
zur Theologie- und Kirchengeschichte des zweiten Jahrhunderts, T¸bingen
1996. Lˆhr˘v kritick˝ p¯Ìstup k pramen˘m ponÏkud koriguje B. A. Pearson,
Basilides the Gnostic, in: A. Marjanen ñ P. Luomanen (vyd.), A Companion,
str. 1ñ31. K Basileidovi srv. tÈû nÌûe, Strom. V,3,2 a pozn. 24 ad loc.
158
Strom. II,27,2.
52
VÌra a zkoum·nÌ
pravdivou) smyslovou p¯edstavou (katalhptik∂ wantas¯a)
a Ñpohybemì (“rmµ), kter˝ tato p¯edstava vyvol·v·. Podle Ciceronova svÏdectvÌ jej uûÌval uû ZÈnÛn z Kitia (4.ñ3. stoletÌ p¯. Kr.),
kter˝ jÌm oznaËoval p¯itak·nÌ (adsensio)159 duöe smyslov˝m p¯edstav·m, kterÈ jsou nad·ny p¯esvÏdËivostÌ (fides), protoûe ÑjasnÏ odpovÌdajÌ vnÌman˝m vÏcemì.160 VÌra podle basileidovc˘ je naopak
souhlasem s nÏËÌm, co smyslovÏ p¯Ìtomno nenÌ (srv. éd 11,1); nenÌ
vöak d·le up¯esnÏno, zda m· b˝t takov˝ souhlas zaloûen jin˝m druhem evidence, nebo zda se jedn· o souhlas s nÏËÌm nez¯ejm˝m
(§dµlÑ sygkat°uesiq), jak pyrrhÛnötÌ skeptikovÈ posmÏönÏ naz˝vali domnÏnky sv˝ch Ñdogmatick˝chì odp˘rc˘.161 V takovÈm
p¯ÌpadÏ by se jednalo o druh ÑslabÈho souhlasuì (§suen∂q sygkat°uesiq), tj. domnÏnku (fipÕlhciq), kter· se podle stoik˘ rovn· nevÏdomosti. Klement, pro nÏhoû vÌra takÈ p¯ekraËuje smyslovÈ
p¯edstavy, nicmÈnÏ doplÚuje, ûe jde o souhlas Ñzboûnostiì (ueosebe¯a), kter˝ se od slabÈ domnÏnky liöÌ jako p¯Ìtel od pochlebnÌka.162 Na Ëem se tento rozdÌl zakl·d·?
V n·vaznosti na basileidovskÈ vymezenÌ vÌry Klement up¯esÚuje, ûe se jedn· o Ñdobrovoln˝ souhlas, kter˝ p¯edch·zÌ d˘kazuì.163
ÑDobrovolnostì z¯ejmÏ nem˘ûe b˝t onÌm rysem odliöujÌcÌm vÌru
a domnÏnku, neboù tato vlastnost souhlasu plyne jiû z jeho definice.
Podle v˝öe zmÌnÏnÈho Ciceronova refer·tu ch·pal uû ZenÛn souhlas jako akt dobrovoln˝ (adsensio voluntaria)164 a pozdÏjöÌ stoick· tradice souhlasem mÌnila pr·vÏ tu p¯ÌËinu jedn·nÌ, kter· je
159
Podle Cicerona, Acad. II,37, adsensio = sygkat°uesiq.
Cicero, Acad. I,40ñ41. P¯edstava nadan· Ñd˘vÏryhodnostÌì, aù uû tento v˝raz sah· skuteËnÏ aû k ZÈnÛnovi, nebo je v˝sledkem pozdÏjöÌ interpretace myölenÌ starÈho stoika, odpovÌd· pr·vÏ stoickÈmu pojmu ÑuchopujÌcÌì
p¯edstavy, jak s·m Cicero potvrzuje (srv. Cicero, Acad. I,41ñ42).
160
161
Sextos Empeirikos, Pyrrh. hyp. I,197.
162
Strom. II,8,4; 16,1.
163
Strom. II,27,4: º ≤ko’sioq prŒ §pode¯jevq sygkat°uesiq.
164
Cicero, Acad. I,40.
53
VÌra, symbol, pozn·nÌ
Ñv naöÌ mociì, jak se o tom ostatnÏ zmiÚuje i Klement.165 Slovem
o dobrovolnosti souhlasu autor nejspÌö jen upozorÚuje na implikaci
basileidovskÈ definice vÌry, kterou podle jeho mÌnÏnÌ basileidovci
dostateËnÏ nedomysleli, kdyû vÌru z·roveÚ ch·pali jako Ñp¯ednost
p¯irozenostiì (w’sevq pleon≠kthma), kter· je d˘sledkem ÑnadpozemskÈho vyvolenÌì, jako by ËlovÏk s·m neodpovÌdal za to, Ëemu
vϯÌ.166 K tomuto bodu se vr·tÌme v jinÈ souvislosti; nynÌ je pro n·s
zajÌmavÏjöÌ charakteristika vÌry jako souhlasu, kter˝ p¯edch·zÌ d˘kazu. O tom, ûe nejde o n·hodnou zmÌnku, svÏdËÌ Klementovy opakovanÈ a konzistentnÌ ˙vahy o povaze d˘kazu, kterÈ se dot˝kajÌ
neuralgickÈho bodu jeho filosofie vÌry.
Ve druhÈ knize Stromat Klement definuje d˘kaz jako Ñargument,
kter˝ na z·kladÏ toho, o Ëem je shoda, dod·v· p¯esvÏdËivost (p¯stiq) tomu, co je spornÈì.167 Definici pak up¯esÚuje rozliöenÌm d˘kazu ÑepistemickÈhoì (vÏdeckÈho, kter˝ odpovÌd· vÏdÏnÌ) a ÑdoxastickÈhoì (odhadnÌho, odpovÌdajÌcÌho mÌnÏnÌ), a to v z·vislosti
na tom, zda se zakl·d· na ÑepistemickÈmì Ëi ÑdoxastickÈmì druhu
p¯esvÏdËivosti. KlÌË k tomuto rozliöenÌ poskytuje zmÌnka, ûe doxastick˝ d˘kaz vznik· rÈtorickou argumentacÌ nebo dialektick˝mi sylogismy.168 To je nar·ûka na aristotelskÈ pojetÌ d˘kazu jako ÑepistemickÈhoì sylogismu, kter˝ se liöÌ od sylogismu ÑdialektickÈhoì
a ÑeristickÈhoì (pop¯. ÑrÈtorickÈhoì). P¯ipomeÚme, ûe podle Aristotela dialektick˝ sylogismus vych·zÌ z premis, kterÈ jsou Ñuzn·vanÈì (∞ndoja) ñ aËkoli mohou b˝t chybnÈ ñ,169 zatÌmco eristick˝
z takov˝ch, kterÈ jsou uzn·vanÈ jen zd·nlivÏ, nebo zd·nlivÏ vych·-
165
Strom. II,54,5 (= SVF II,992).
166
Strom. II,10,3ñ11,2; srv. nÌûe, Strom. V,3,2.
Strom. II,48,1; srv. Strom. VIII,5,1; 7,6; 14,1; srv. Sextos Empeirikos,
Pyrrh. hyp. II,135; S. R. C. Lilla, Clement, str. 132.
167
168
Strom. II,49,2.
Jako Ñuzn·vanÈì AristotelÈs oznaËuje takovÈ premisy, kterÈ zast·vajÌ
Ñvöichni lidÈ, nebo vÏtöina, nebo moud¯Ì lidÈ, buÔto vöichni, nebo vÏtöina,
nebo ti nejzn·mÏjöÌ a nejuzn·vanÏjöÌì (Top. I, 100b21ñ23).
169
54
VÌra a zkoum·nÌ
zÌ z uzn·van˝ch Ëi zd·nlivÏ uzn·van˝ch premis. Epistemick˝ sylogismus naproti tomu vych·zÌ z premis, kterÈ jsou ÑpravdivÈ a prvnÌì, coû jsou takovÈ, kterÈ majÌ p¯esvÏdËivost (p¯stin ∞xonta)
samy od sebe, a nikoli skrze nÏco jinÈho.170 Zd· se, ûe Klement˘v
epistemick˝ d˘kaz chce odpovÌdat pr·vÏ AristotelovÏ epistemickÈmu sylogismu. To potvrzuje zn·m· pas·û v osmÈ knize Stromat,
kter· s aristotelsk˝m pojetÌm d˘kazu pracuje:
ÑBuÔto vöe vyûaduje d˘kaz, nebo jsou nÏkterÈ [premisy] p¯esvÏdËivÈ
samy od sebe. Pokud ale platÌ to prvnÌ, pak budeme donekoneËna vyûadovat, aby se kaûd˝ d˘kaz dok·zal, ËÌmû vyvr·tÌme moûnost d˘kazu. Pokud vöak platÌ to druhÈ, pak [premisy], kterÈ jsou p¯esvÏdËivÈ
samy od sebe, budou poË·tkem d˘kazu.ì171
Takov˝ d˘kaz se podle Klementa liöÌ od argumentace, kter· m· sice
povahu sylogismu, ale nikoli ÑvÏdeckÈho d˘kazuì, protoûe vych·zÌ
pouze z Ñuzn·van˝chì (Øj ØndÕjvn), a nikoli ÑprvnÌchì (pr„tvn)
premis.172 Kdyû se vr·tÌme k v˝kladu ve druhÈ knize, zjistÌme, ûe
dva druhy p¯esvÏdËivosti, na nichû se zakl·dajÌ dva druhy d˘kazu,
se nejspÌöe liöÌ podle toho, zda majÌ odpovÌdat tomu Ëi onomu druhu premis. ZatÌmco Ñepistemick·ì p¯esvÏdËivost vych·zÌ z prvotnÌch, bezprost¯ednÏ evidentnÌch premis, p¯esvÏdËivost Ñdoxastick·ì pouze z toho, co je uzn·v·no, ale samo od sebe z¯ejmÈ nenÌ.
V obou p¯Ìpadech lze p¯esvÏdËivost toho, Ño Ëem je shodaì, deduktivnÏ p¯en·öet na spornÈ ot·zky, ale pouze v jednom z nich p˘jde
o d˘kaz ÑvÏdeck˝ì. Jestliûe pak Klement definuje vÌru jako Ñsouhlas, kter˝ p¯edch·zÌ d˘kazuì, m· nepochybnÏ na mysli pr·vÏ souhlas s premisami d˘kazu, a jestliûe ji d·le odliöuje od ÑdomnÏnkyì,
pak z¯ejmÏ pr·vÏ na z·kladÏ rozliöenÌ uveden˝ch druh˘ premis.
VÌru tedy ch·pe jako souhlas s premisami d˘kazu, kterÈ jsou p¯esvÏdËivÈ samy od sebe.
170
AristotelÈs, Top. I, 100añb.
171
Strom. VIII,6,7ñ7,1.
172
Strom. VIII,7,8.
55
VÌra, symbol, pozn·nÌ
NenÌ moûnÈ zde provÈst srovn·nÌ s Aristotelov˝m pojetÌm prvnÌch premis, kterÈ by uk·zalo, jak dalece se Klement se stageirsk˝m mistrem rozch·zÌ. Pokusme se jen struËnÏ nastÌnit, k jakÈmu
v˝sledku Klementova n·boûensk· interpretace epistemologick˝ch
pojm˘ smϯuje. V˝öe zmÌnÏnou definici vÌry jako Ñsouhlasu p¯ed
d˘kazemì zahajuje ˙vaha, kterou m˘ûeme parafr·zovat n·sledovnÏ: kaûd˝ filosof, kter˝ svÈ uËenÌ povaûuje za jistÈ, p¯edpokl·d·
rozdÌl mezi domnÏnkou a vÌrou ve smyslu souhlasu s nÏËÌm, co se
(jiû p¯ed d˘kazem) jevÌ jako dostateËnÏ ÑsilnÈì, aby takovou jistotu
zakl·dalo. ÑKdyby vϯit bylo totÈû jako domnÌvat se,ì pÌöe Klement, Ñpak by filosofovÈ nemohli svÈ nauky povaûovat za jistÈ.
Dobrovoln˝ souhlas p¯edch·zejÌcÌ d˘kazu nenÌ domnÏnka, ale souhlas s nÏËÌm siln˝m (sygkat°uesiq ≈sxyrò tini).ì Nic vöak nenÌ
tak p¯esvÏdËivÈ jako B˘h a jeho prorockÈ p¯Ìsliby, pokraËuje alexandrijsk˝ katecheta, a celou problematiku tak zasazuje do n·boûenskÈho r·mce: ÑM˘ûe b˝t ale nÏco mocnÏjöÌho neû B˘h? [...]
P¯esvÏdËenÌ je jist˝ ˙sudek o nÏËem. Proto vϯÌme v BoûÌ sl·vu
a sp·su, aù uû n·s p¯esvÏdËil kdokoli. P¯esvÏdËil n·s vöak jedin˝
B˘h, o nÏmû vÌme, ûe nezruöÌ kr·snÈ sliby, kterÈ n·m dal, a vöe, co
kv˘li nim stvo¯il a laskavÏ n·m daroval.ì173 Od souhlasu s ÑnÏËÌm
siln˝mì, kter˝ m· zaloûit epistemick˝ d˘kaz, se tak p¯ech·zÌ k v̯e
v p¯Ìsliby zvÏstovanÈ v PÌsmu, jako by pr·vÏ tyto p¯Ìsliby mohly plnit roli nÏjak˝ch bezprost¯ednÏ p¯esvÏdËiv˝ch premis. AËkoli je to
zvl·ötnÌ, zd· se, ûe Klement o PÌsmu skuteËnÏ takto uvaûuje.174 Ve
druhÈ knize Stromat tuto p¯esvÏdËivost p¯irovn·v· k vol·nÌ, jÌmû
k sobÏ mytickÈ SirÈny l·kaly projÌûdÏjÌcÌ n·mo¯nÌky: ÑVol·nÌ SirÈn
svÏdËÌcÌ o nadlidskÈ moci takÈ uv·dÏlo v ˙ûas kaûdÈho, kdo se p¯iblÌûil, a m·lem proti jejich v˘li je p¯ipravovalo k p¯ijetÌ sdÏlenÌ
173
Strom. II,27,4ñ28,2.
K tÈto problematice srv. H. A. Wolfson, The Philosophy of the Church
Fathers, Cambridge, Mass., 1956, str. 122ñ123; S. R. C. Lilla, Clement, str.
118ñ142, zejm. 137ñ139; E. A. Clark, Clementís Use of Aristotle, New
York ñ Toronto 1977, str. 16ñ26; U. Schneider, Theologie als christliche
Philosophie. Zur Bedeutung der biblischen Botschaft im Denken des Clemens von Alexandria, Berlin ñ New York 1999, str. 290ñ291.
174
56
VÌra a zkoum·nÌ
(prŒq t∂n tÂn legom≠nvn paradoxµn).ì175 Tato slova p¯ipomenou diskusi o v̯e jako anticipaci, kterou Klement vyloûil pr·vÏ
jako Ñanticipaci sdÏlenÌì; ukazuje se, ûe tÈto anticipaci p¯edch·zÌ
cosi jako Ñvol·nÌ SirÈn svÏdËÌcÌ o nadlidskÈ mociì, tedy jak·si neodolateln· p¯esvÏdËivost PÌsma, Ëi p¯esnÏji ÑBoûÌho hlasu, kter˝
n·m PÌsmo darovalì.176 Zd· se, ûe tato p¯esvÏdËivost je podle naöeho autora p¯Ìslibem vÏtöÌ jistoty, neû jakÈ kdy mohou dos·hnout
¯eËtÌ filosofovÈ. ÑPouze n·ö d˘kaz tedy bude pravdiv˝,ì uzavÌr·
diskusi o dvou druzÌch d˘kazu, Ñprotoûe je zÌsk·v·n z boûskÈho
PÌsma, ze svat˝ch knih a moudrosti, kterÈ uËÌ B˘h.ì177 VÌra pak
nenÌ nic jinÈho neû Ñsouhlas zboûnostiì s touto v˝ukou, k nÏmuû
pat¯Ì i ochota rozumÏt tomu, co v˝uka sdÏluje. Takov·to vÌra se
podle StrÛmatea neopÌr· o d˘kaz, ale spÌöe o jak˝si Ñ˙ûasì nad
onou Ñnadlidskou mocÌì, kter· je n·m Ñst·le p¯Ìtomna a dot˝k· se
n·s svou peËujÌcÌ, dobrotivou, vychov·vajÌcÌ silouì.178
Dva druhy vÌry
Na v˝klad o v̯e ve druhÈ knize tedy navazuje kniha p·t·. Hned
z prvnÌch vÏt je z¯ejmÈ, ûe se bude kl·st d˘raz na roli vÌry v projektu pravÈho pozn·nÌ. ⁄vaha o vztahu mezi otcovstvÌm Otce a synovstvÌm Syna jako vz·jemnÈ podmÌnÏnosti uvozuje model vztahu
mezi pozn·nÌm a vÌrou, v nÏmû Ñpozn·nÌ se neobejde bez vÌry a vÌra bez pozn·nÌì.179 PodobnÏ jako v druhÈ knize, kde se uû takÈ objevil,180 je pak tento model konkretizov·n v situaci, kde pozn·nÌ
znamen· porozumÏnÌ ¯eËi (mÌnÏna je ¯eË PÌsma a k¯esùanskÈ v˝-
175
Strom. II,9,7.
176
Strom. II,9,6.
177
Strom. II,48,3.
178
Strom. II,5,5.
179
Strom. V,1,3.
180
Strom. II,16,2; srv. nÌûe, str. 108, pozn. 5.
57
VÌra, symbol, pozn·nÌ
chovy) a vÌra je jak˝msi sluchem duöe, bez nÏhoû nelze porozumÏt
sdÏlenÌ. Jedn· se o druh ÑvnÌmavostiì, kter˝ se, jak Klement d·le
v hutnÈm ˙vodu naznaËuje, rozvÌjÌ Ñvz·jemn˝m povzbuzenÌmì podobnÏ sm˝ölejÌcÌch lidÌ.181 V tÈto v̯e vedoucÌ k porozumÏnÌ, kter·
se rozvÌjÌ ve spoleËenstvÌ (a je vlastnÏ vÌrou ve smysl tradice, kter·
toto spoleËenstvÌ zakl·d·), pak autor rozliöuje dva aspekty nebo
druhy, vÌru ÑspoleËnouì (koinµ) a Ñzvl·ötnÌì (Øja¯retoq).182
RozdÌl mezi ÑspoleËnouì a Ñzvl·ötnÌì vÌrou Klement naËrt·v·
v nÏkolika ne zcela pr˘hledn˝ch vÏt·ch. Je nicmÈnÏ zajÌmavÈ, ûe pojem Ñzvl·ötnÌ vÌryì vz·pÏtÌ p¯ipisuje takÈ Basileidovi.183 Jak vÌme
z druhÈ knihy Stromat, BasileidÈs spojoval vÌru s ÑvyvolenostÌì
a tvrdil, ûe vÌra Ñobjevuje nauky bez d˘kazu intelektivnÌm uchopenÌmì.184 ZlomkovitÈ dochov·nÌ n·m nedovoluje urËit, co p¯esnÏ
BasileidÈs rozumÏl slovem Ñnaukyì (t¢ mauµmata), zd· se vöak,
ûe vÌru, o nÌû v tÈto souvislosti hovo¯il, ch·pal jako schopnost dosahovat jak˝chsi bezprost¯ednÏ evidentnÌch n·hled˘, pop¯ÌpadÏ jako
takovÈto nahlÌûenÌ (nÕhsiq) samo.185 Pokud tuto schopnost (nebo
jejÌ uskuteËnÏnÌ) opravdu oznaËoval jako Ñzvl·ötnÌì (dosl. Ñvybranouì) vÌru, pak z¯ejmÏ proto, ûe ji povaûoval za dar udÏlovan˝
vybran˝m jedinc˘m.186 Tuto intelektualistickou koncepci Klement
stavÌ do kontrastu s tÌm, jak pojem vÌry uûÌvali valentinovci: ÑValentinovci naopak vÌru p¯isuzujÌ n·m, prost˝m lidem, zatÌmco v sobÏ,
lidech p¯irozenÏ urËen˝ch ke sp·se, chtÏjÌ mÌt pozn·nÌ....ì187 VÌra je
181
Strom. V,2,1ñ3.
182
Strom. V,2,5ñ6.
183
Strom. V,3,2.
Strom. II,10,1: Enta◊ua wysik∂n ºgo◊ntai t∂n p¯stin o… §mw˘
tŒn Basile¯dhn, kauŒ ka˘ Øp˘ t∑q Øklog∑q t°ttoysin a⁄tµn, t¢ mauµmata §napode¯ktvq efir¯skoysan katalµcei nohtikè.
184
185
Tuto druhou interpretaci podporuje zlomek citovan˝ ve Strom. V,3,2,
jehoû ËtenÌ je ovöem nejistÈ; srv. nÌûe, str. 114, pozn. 24 ad loc.
Srv. Strom. II,10,3, o Ñdaru vÌryì, kter˝ je d˘sledkem ÑnadpozemskÈho vyvolenÌì.
186
187
Strom. II,9,2.
58
VÌra a zkoum·nÌ
zde tedy postojem Ñprost˝chì, tj. ÑduöevnÌchì k¯esùan˘, kte¯Ì se, jak
tvrdÌ Irenej˘v valentinovsk˝ zdroj, ÑupevÚujÌ skutky a pouhou vÌrou
a nemajÌ dokonalÈ pozn·nÌì.188 Zd· se, ûe Klement se sv˝m rozliöenÌm pokouöÌ oba tyto protikladnÈ pojmy vÌry zaËlenit do jednoho
r·mce a p¯edstavit je jako f·ze urËitÈho kontinua. é·dn˝ z nich p¯itom samoz¯ejmÏ nenech·v· beze zmÏny.
Na rozdÌl od valentinovskÈ prostÈ vÌry je spoleËn· vÌra Ñz·klademì, tedy nezbytnou podmÌnkou pozn·nÌ. Slovem ÑspoleËn·ì
Klement moûn· odkazuje k filosofickÈ nauce o ÑspoleËn˝ch pojmechì (koina˘ ∞nnoiai), kterÈ jsou kromÏ jinÈho z·kladem zboûnosti vöech n·rod˘.189 Od tÏchto vöeobecn˝ch ÑponÏtÌì, kter· podle
standardnÌho v˝kladu vznikajÌ v duöi ËlovÏka jakousi pasivnÌ syntÈzou bÏhem prvnÌch let ûivota (p¯ÌpadnÏ jsou vrozen·), se ÑspoleËn·
vÌraì liöÌ p¯edevöÌm tÌm, ûe je zvolen·. Je volbou urËit˝ch premis,
kterÈ jsou Ñp¯ijÌm·ny za pravdivÈ s tÌm, ûe jsou boûskÈ a prorockÈì,
jak je to formulov·no ve druhÈ knize Stromat, a proto zakl·dajÌ
pravdivÈ pozn·nÌ.190 Tato vÌra vznik· na z·kladÏ ÑuËenÌì, coû je,
jak bylo zmÌnÏno, termÌn, kter˝ pravdÏpodobnÏ oznaËuje z·kladnÌ
k¯esùanskou vÏrouku. ÑSpoleËn·ì je pak nejspÌöe v tom smyslu, ûe
podle Klementova p¯esvÏdËenÌ vzn·öÌ univers·lnÏ platn˝ n·rok.191
Na tomto Ñz·kladuì se pak stavÌ vÌra Ñzvl·ötnÌì, o nÌû vöak text
nehovo¯Ì p¯Ìliö jasnÏ. Na jednÈ stranÏ se jedn· o touû vÌru, nakolik
m˘ûe Ñr˘st a dozr·vatì, na druhÈ stranÏ je Ñp¯id·naì tÏm, kdo jiû
ÑvnÌmajÌ velikost BoûÌ mociì. Je jak˝msi Ñho¯ËiËn˝m zrnemì, kterÈ Ñduöi k jejÌmu prospÏchu dr·ûdÌ a bujnÏ v nÌ rosteì.192 Podle v˝kladu italskÈho badatele Salvatora Lilly je zvl·ötnÌ vÌra vlastnÏ
totÈû jako pozn·nÌ.193 Lilla se odvol·v· na v˝öe zmÌnÏnou pas·û ve
188
Irenej z Lyonu, Adv. haer. I,6,2.
Srv. nÌûe, str. 111ñ112, pozn. 19; srv. takÈ nÌûe, Strom. V,133,9
a pozn. 710.
189
190
Strom. II,49,4.
191
Srv. nÌûe, str. 111ñ112, pozn. 19.
192
Strom. V,2,4ñ3,1.
193
S. R. C. Lilla, Clement, str. 139ñ140.
59
VÌra, symbol, pozn·nÌ
druhÈ knize Stromat, kde Klement rozliöuje dva typy d˘kazu a pÌöe,
ûe ÑnejvyööÌ d˘kaz, kter˝ jsme oznaËili jako epistemick˝, cituje
a otevÌr· PÌsmo, a tÌm vkl·d· do duöÌ, kterÈ se touûÌ pouËit, vÌru,
kter· je vlastnÏ pozn·nÌmì.194 ÑDuöe, kterÈ se touûÌ pouËitì, jsou
jistÏ duöe takov˝ch posluchaˢ, kte¯Ì uû souhlasÌ s premisami,
o nÏû se tento Ñepistemick˝ d˘kazì opÌr·, a anticipujÌ smysl vykl·danÈho textu. ÑOtevÌr·nÌ PÌsmaì, tj. biblick· exegeze, do nich pak
vkl·d· vÌru na zp˘sob pozn·nÌ. PodobnÏ je v p·tÈ knize zvl·ötnÌ
vÌra Ñp¯id·naì tÏm, kdo uû vÏ¯Ì na zp˘sob vÌry spoleËnÈ. BlÌzkost
obou v˝klad˘ podtrhuje v˝öe zmÌnÏn· metafora vÌry jako ho¯ËiËnÈho zrna, kter· se objevuje takÈ v souvislosti s uvedenou pas·ûÌ
druhÈ knihy. Klement zde nejprve p¯ipomÌn·, ûe epistemick˝ d˘kaz
se zakl·d· na tom, co k¯esùansk· tradice ch·pe jako v˝uku BoûÌ
moudrosti, tj. p¯edevöÌm na PÌsmu; souË·stÌ tÈto v˝uky jsou biblick· p¯ik·z·nÌ, a ÑuËit se tedy takÈ znamen· d˘vϯovat p¯ik·z·nÌmì.195 Zde m·me pops·no stanovisko ÑspoleËnÈ vÌryì. VÌra je
vöak podle Klementa z·roveÚ Ñjakousi mocÌ Boha, silou pravdyì,
jak o tom vypovÌdajÌ JeûÌöova podobenstvÌ o z·zraËnÈ moci vÌry,
nap¯Ìklad: ÑBudete-li mÌt vÌru jako zrnko ho¯Ëice, p¯emÌstÌte horuì
nebo: ÑAù se ti stane podle tvÈ vÌryì.196 Vedle vÌry jako souhlasu
udÏlenÈho tomu, co je rozezn·no jako pravda, je zde tedy takÈ vÌra
jako moc tÈto pravdy samÈ. Pr·vÏ tato moc vych·zejÌcÌ z pravdy je
z¯ejmÏ Ñvkl·d·naì do duöÌ prost¯ednictvÌm biblickÈ exegeze, jak
o tom Klement hovo¯Ì d·le.197 Podobn˝ v˝znam m· nejspÌöe metafora vÌry jako Ñho¯ËiËnÈho zrnaì, kterÈ podle v˝kladu v p·tÈ knize
Ñduöi k jejÌmu prospÏchu dr·ûdÌ a bujnÏ v nÌ roste, takûe pak na nÌ
[jako pt·ci v korunÏ stromu] mohou usednout slova o vzneöen˝ch
vÏcechì.198 Je ot·zkou, zda ztotoûnÏnÌm tÈto vÌry s pozn·nÌm se
smysl Klementova rozliöenÌ trochu nezastÌr·. Snad by bylo p¯esnÏj194
Strom. II,49,3.
195
Strom. II,48,4.
196
Strom. II,48,4ñ49,1, k Mt 17,20; 9,29.
197
Strom. II,48,3.
198
Strom. V,3,1.
60
VÌra a zkoum·nÌ
öÌ ¯Ìci, ûe pojem Ñzvl·ötnÌ vÌryì se pokouöÌ zachytit zp˘sob, jak˝m
se vÌra spoleËn· (jakoûto volba urËit˝ch premis) promÏÚuje v pozn·nÌ p˘sobenÌm samotnÈ pravdy. PatrnÏ v tomto smyslu pÌöe StrÛmateus v prvnÌ knize, ûe Ñnauka o zboûnosti je darem, ale vÌra je
milostÌì.199
Vyvolenost a volba
V tÈto souvislosti se zastavme u pojmu vyvolenosti (Øklogµ), kterou, jak jsme vidÏli, BasileidÈs se Ñzvl·ötnÌ vÌrouì spojoval. Samo
oznaËenÌ tÈto vÌry implikuje jistou exkluzivitu, kterou BasileidÈs
podle Klementova refer·tu spojoval s Ñp¯ednostÌ p¯irozenostiì (w’sevq pleon≠kthma), tj. z¯ejmÏ s urËit˝m p¯irozen˝m nad·nÌm,
kterÈ je d˘sledkem ÑnadpozemskÈho vyvolenÌì.200 Koment·tor basileidovsk˝ch zlomk˘ Winrich Lˆhr se domnÌv·, ûe nauka o v̯e
zaloûenÈ v p¯irozenÈm nad·nÌ vybran˝ch jedinc˘ je moûn· spÌöe
v˝tvorem Klementova polemickÈho z·mÏru neû jeho protivnÌk˘ sam˝ch. Klement podle Lˆhra basileidovskÈ pojetÌ vÌry p¯izp˘sobuje
valentinovskÈmu uËenÌ o duchovnÌm z·rodku, kter˝ pr·vÏ p¯edstavuje privilegium tÏch, kdo jsou Ñp¯irozenÏ urËeni ke sp·seì.201 NenÌ
˙kolem tÈto studie rozhodnout, nakolik je Klementova interpretace
basileidovskÈho (p¯ÌpadnÏ i valentinovskÈho) uËenÌ spravedliv·.
PodstatnÈ je pro n·s to, ûe tento model (proti nÏmuû se energicky
ohradil uû Irenej z Lyonu) p¯edstavuje jakousi negativnÌ öablonu
Klementova vlastnÌho myölenÌ.
Samotn˝ pojem vyvolenosti, kter˝ se objevuje uû v Pavlov˝ch
listech a ve druhÈm stoletÌ je bÏûnou souË·stÌ k¯esùanskÈho sebevÏdomÌ,202 alexandrijsk˝ exegeta neodmÌt·, ale uûÌv· ho k oznaËenÌ
˙bÏûnÈho bodu boûskÈ pedagogiky, souznaËnÏ s jin˝mi metaforami
199
Strom. I,38,5.
200
Strom. II,10,3; 11,1.
201
W. A. Lˆhr, Basilides, str. 186ñ190.
202
Srv. E. Fascher, Erw‰hlung, in: RAC 6, sl. 417ñ422.
61
VÌra, symbol, pozn·nÌ
cÌle lidskÈho postupu. Jak bylo zmÌnÏno v˝öe, uû v prvnÌ knize Klement rozliöuje t¯i f·ze duchovnÌho postupu, od Ñz·kona dbalÈho
BoûÌho otrokaì, p¯es ÑvÏrnÈho sluûebnÌkaì, kter˝ se bojÌ Hospodina, aû po toho, kdo je ÑzapoËÌt·n mezi synyì: kdyû Ñvyroste v l·sce
a dos·hne naplnÏnÌ svÈ blaûenÈ nadÏje, bude za¯azen mezi vyvolenÈ, p¯ijatÈ za syny, kterÈ B˘h naz˝v· p¯·teliì.203 P¯edpokladem
k dosaûenÌ takovÈho cÌle nenÌ podle autora p¯irozenÈ nad·nÌ, n˝brû,
jak pÌöe v ˙vodu p·tÈ knihy, ÑuËenÌ, oËista a kon·nÌ dobr˝ch skutk˘ì.204 Tak jako vÌra pro Klementa nenÌ Ñp¯ednostÌ p¯irozenostiì
(w’sevq pleon≠kthma), ale Ñspr·vnÏ uËinÏnou volbouì (proair≠sevq katÕruvma),205 samu Ñvyvolenostì ch·pe jako cÌl, kter˝
si ËlovÏk s·m volÌ. NejjasnÏji je tato myölenka vyj·d¯ena v poslednÌch vÏt·ch p·tÈ knihy Stromat, kde autor z·roveÚ p¯ipomÌn·
podmÌnku moûnosti takovÈ volby, totiû boûskÈ p˘sobenÌ k dobru,
na nÏmû m· podle nÏho kaûd˝ ËlovÏk takovou ˙Ëast, jakou si zvolÌ:
ÑB˘h nikdy nezaËal b˝t P·n nebo dobr˝, n˝brû co je, je vûdy, a nikdy nep¯estane konat dobro, i kdyby vöechny vÏci p¯ivedl ke konci. A kaûd˝ z n·s m· na tom dobrodinÌ ˙Ëast, nakolik chce, neboù
rozdÌl, jÌmû se vyznaËujÌ vyvolenÌ (º diawor¢ t∑q Øklog∑q),
je tvo¯en volbou spojenou s k·znÌ, kterou se duöe st·v· vyvolenÌ
hodna.ì206
203
Strom. I,173,6.
204
Strom. V,3,4.
205
Strom. II,11,1.
Strom. V,141,2ñ3; srv. takÈ v˝klad tÈto pas·ûe nÌûe, str. 362ñ363,
pozn. 742. Ke KlementovÏ pojetÌ vyvolenosti (s d˘razem na jeho polemick˝ kontext) srv. E. Fascher, Erw‰hlung, in: RAC 6, sl. 422ñ424. Klement
sice zn· pojem vyvolenosti Ñp¯ed stvo¯enÌm svÏtaì (Ef 1,4ñ5; srv. Protr.
6,3; Strom. VI,76,3; srv. takÈ ÿ 8,28ñ30 a Paed. III,20,5; Strom. IV,46,1;
VII,6,6; 37,5), pravdÏpodobnÏ jej vöak ch·pe jako v˝povÏÔ o tom, ûe B˘h
p¯edem zn· v˝sledek svobodnÈ volby ËlovÏka (srv. Paed. I,59,3; Strom.
II,26,3; IV,14,1; VII,107,5). Srv. M. M¸ller, Freiheit. ‹ber Autonomie und
Gnade von Paulus bis Clemens von Alexandrien, in: ZNW 25, 1926, str.
222; W. Vˆlker, Der Wahre Gnostiker nach Clemens Alexandrinus, Berlin
1952, str. 123ñ124; A. Zeoli, Libero arbitrio, grazia e predestinazione nel
pensiero di Clemente Alessandrino, in: Humanitas 9, 1954, str. 854. PodrobnÏji M. Havrda, Milost, str. 173ñ175.
206
62
VÌra a zkoum·nÌ
VÌra a zkoum·nÌ
RozliöenÌ mezi ÑspoleËnouì a Ñzvl·ötnÌì vÌrou p¯ipravuje p˘du
hlavnÌmu tÈmatu ˙vodnÌ Ë·sti p·tÈ knihy, kter˝m je zkoum·nÌ (zµthsiq). P¯i jeho v˝kladu se Klement bude moci op¯Ìt o to, co uû
vÌme o vztahu mezi vÌrou a pozn·nÌm: ÑVÌme, ûe nejlepöÌ je takovÈ
zkoum·nÌ, kterÈ prov·zÌ vÌra, kterÈ na z·kladech vÌry buduje velkolepou stavbu pravdivÈho pozn·nÌ.ì207 V dalöÌm se pak pokusÌ zd˘vodnit, proË m· roli tohoto Ñz·kladuì hr·t pr·vÏ ÑspoleËn· vÌraì.
Autor vych·zÌ z ˙vahy, ûe existujÌ v˝roky, kterÈ (z r˘zn˝ch d˘vod˘) nem· smysl zkoumat, a lze jim pouze vϯit nebo nevϯit; uv·dÌ
Ëty¯i skupiny takov˝ch v˝rok˘, z nichû poslednÌ tvo¯Ì tzv. nev˝vratn· tvrzenÌ, tj. Ñp¯Ìpad, kdy jedna ze stran p¯edloûÌ takovÈ tvrzenÌ,
proti nÏmuû nelze nic namÌtnout a nelze ho vyvr·titì. Takov˝m tvrzenÌm, kterÈ Klement p¯edkl·d· sv˝m oponent˘m, je vÏta: ÑTÌm,
kdo promlouv· v PÌsmu a pojedn·v· zde o kaûdÈ ot·zce, kterou
zkoum·m, je B˘h.ì Tuto vÏtu nelze dok·zat ani vyvr·tit, a je tedy
moûnÈ jÌ pouze vϯit nebo nevϯit. Klement se d·le pokouöÌ prvnÌ
z tÏchto moûnostÌ zd˘vodnit. P¯ipomÌn·, ûe ÿekovÈ znajÌ tvrzenÌ,
kter· nelze dok·zat, ale kter· nenÌ sluönÈ, ba je tÈmϯ nep¯ÌpustnÈ
zpochybÚovat: nap¯Ìklad ûe m·me ctÌt rodiËe nebo ûe existuje proz¯etelnost. PrvnÌ je vöeobecnÏ p¯ijÌman· norma, druhÈ je öiroce sdÌlen˝ n·boûensko-filosofick˝ postul·t, kter˝ prakticky odpovÌdal
postul·tu, ûe existujÌ bohovÈ (proto epikurejci, kte¯Ì jako jedna
z m·la filosofick˝ch ökol odmÌtali uËenÌ o proz¯etelnosti, byli oznaËov·ni za atheisty, p¯estoûe v bohy ñ kte¯Ì ovöem nepeËujÌ o svÏt ñ
vϯili). ÑJestliûe ale proz¯etelnost existuje,ì uzavÌr· Klement, Ñpak
je bezboûnÈ tvrdit, ûe biblick· proroctvÌ a pl·n, kter˝ se uskuteËnil
ve Spasiteli (º per˘ tŒn svt∑ra o≈konom¯a), nejsou v souladu
s proz¯etelnostÌ.ì208
207
Strom. V,5,2.
208
Strom. V,5,3ñ6,2.
63
VÌra, symbol, pozn·nÌ
Klementova argumentace je pozoruhodn·. Nejedn· se samoz¯ejmÏ o d˘kaz (ani pokus o d˘kaz), ale snahu uk·zat, ûe pokud je
bezboûnÈ nevϯit v proz¯etelnost (na Ëemû by se vÏtöina ¯eck˝ch filosof˘ shodla), pak je pr·vÏ tak bezboûnÈ nevϯit v boûsk˝ p˘vod
PÌsma. Filosofickou vÌru v proz¯eteln˝ (tj. boûsk˝m rozumem garantovan˝) ¯·d svÏta se Klement pokouöÌ p¯enÈst na biblickou ekonomii sp·sy. Jak? Poukazem na to, ûe naplnÏnÌ biblick˝ch proroctvÌ ve Spasiteli musÌ kaûd˝, kdo vÏ¯Ì v proz¯eteln˝ ¯·d svÏta, ch·pat
jako akt proz¯etelnosti, z Ëehoû opÏt vypl˝v·, ûe PÌsmo samo je
projevem boûskÈ inteligence. Tato argumentace ovöem zamlËuje
d˘leûit˝ krok: k tomu, aby vÌra v boûskou proz¯etelnost mohla b˝t
p¯enesena na biblickou ekonomii sp·sy, je nezbytnÈ p¯ijmout takÈ
samu platnost tÈto ekonomie, jin˝mi slovy p¯ijmout tvrzenÌ, ûe Ñve
Spasiteli se uskuteËnil sp·sn˝ pl·n prorokovan˝ v PÌsmuì. To je
jistÏ nesamoz¯ejmÈ stanovisko ÑspoleËnÈ vÌryì, kterÈ musÌ b˝t zaloûeno p¯esvÏdËivostÌ tohoto pl·nu samÈho, vol·nÌm jeho ÑnadlidskÈ
mociì. Klementova argumentace nicmÈnÏ d·v· k ˙vaze, jak dalece
se ochota tomuto pl·nu vϯit liöÌ od souhlasu, kter˝ ¯eËtÌ filosofovÈ
udÏlujÌ myölence proz¯etelnÈho ¯·du svÏta.209
Pokus propojit vÌru v proz¯etelnost a ÑspoleËnou vÌruì k¯esùan˘
vöak nenÌ motivov·n jen apologetickou tendencÌ p¯esvÏdËit filosofy o k¯esùanskÈ pravdÏ, ale takÈ snahou p¯edstavit ÑspoleËnou vÌruì
jako z·klad filosofickÈho zkoum·nÌ. V tÈto souvislosti je zajÌmav·
Klementova pozn·mka v prvnÌ knize Stromat, podle nÌû Ñfilosofie
sledujÌcÌ boûskou tradici uzn·v· a potvrzuje proz¯etelnostì, protoûe
Ñta kdyû se odejme, pl·n sp·sy v Kristu se jevÌ jako m˝tusì.210
Teprve kdyû se stanovisko ÑspoleËnÏ vÌryì zasadÌ do r·mce p¯esvÏdËenÌ o racion·lnÌm r·zu skuteËnosti (kter˝ nauka o proz¯etelnosti implikuje), p¯estane se jevit jako m˝tus a m˘ûe se st·t z·kladem pravÈho zkoum·nÌ.
209
K ¯eckÈmu pojetÌ proz¯etelnosti srv. nÌûe, str. 121ñ122, pozn. 42 a 43.
210
Strom. I,52,2; 88,5.
64
VÌra a zkoum·nÌ
Zkoum·nÌ a pravda
Pojem zkoum·nÌ v p·tÈ knize Klement nejprve vymezuje v˘Ëi tomu,
co autor Listu Timoteovi naz˝v· ÑhloupÈ a nepouËenÈ debaty (zhtµseiq)ì, kterÈ Ñvedou jen k h·dk·mì.211 Navazuje tak na diskusi
rozvinutou v prvnÌ knize, kde projekt ÑpravÈ filosofieì odliöil od
argumentaËnÌ dovednosti ѯeck˝ch i ne¯eck˝ch sofist˘ì.212 Sofistickou dovednost tam definoval jako Ñschopnost vytv·¯et zd·nÌ
(d’namiq wantastikµ), kter· pomocÌ argument˘ p¯edstavuje lûiv·
mÌnÏnÌ jako pravdiv·ì a vyuûÌv· p¯itom jednak rÈtorick˝ch, jednak
eristick˝ch postup˘, kterÈ Ñmohou b˝t velice ökodlivÈ, nejsou-li
spojeny s filosofiÌì.213 ZatÌmco poË·tkem rÈtorickÈ argumentace je
ÑnÏco pravdÏpodobnÈhoì (tŒ piuanÕn) a cÌlem je p¯esvÏdËit, poË·tkem eristickÈho sporu je ÑnÏco domnÏlÈhoì (tŒ dÕjan) a cÌlem
je zvÌtÏzit. PoË·tkem sofistickÈ dovednosti je pak Ñto, co se jevÌì (tŒ
wainÕmenon) a cÌlem je vyvolat ˙ûas (∞kplhjiq). Z rÈtoriky sofistika p¯ejÌm· Ñto, co se jevÌ jako argumentì, a z dialektiky kladenÌ
ot·zek. Dialektika, ÑkterÈ je ve ökol·ch vÏnov·na velik· pozornostì,
je koneËnÏ charakterizov·na jako v˝cvik argumentaËnÌch schopnostÌ, v jehoû st¯edu jsou uzn·vanÈ premisy (tŒ ∞ndojon). ÑV û·dnÈm
z tÏchto postup˘ vöak nenÌ pravda,ì uzavÌr· Klement.214
NenÌ divu, ûe se autor v tÏchto v˝padech proti sofistice odvol·v·
na PlatÛna a Aristotela, z jejichû dÌla vÏtöina uveden˝ch charakteristik poch·zÌ.215 Jsou to charakteristiky natolik obecnÈ a tradiËnÌ ñ
a o KlementovÏ intelektu·lnÌm prost¯edÌ vÌme tak m·lo ñ, ûe je
z¯ejmÏ nemoûnÈ odhadnout, na koho konkrÈtnÏ m̯Ì. Jedn· se vöak
211
Strom. V,5,1 (2Tm 2,23).
212
Srv. Strom. I,40,2.
213
Strom I,39,1; k definici sofistiky srv. PlatÛn, Soph. 236c.
214
Strom. I,39,1.3ñ5.
215
Srv. Strom. I,39,2. PlatÛnskÈ paralely detailnÏ analyzuje D. Wyrwa,
Die christliche Platonaneignung in den Stromateis des Clemens von Alexandrien, Berlin ñ New York 1983, str. 47ñ55.
65
VÌra, symbol, pozn·nÌ
o vÌc neû jen liter·rnÏ-filosofick˝ topos: Klement se opakovanÏ
zmiÚuje o ˙tocÌch a posmÏöcÌch lidÌ, kte¯Ì ÑnechtÏjÌ vϯit a vysmÌvajÌ se pravdÏ, kter· si zasluhuje veökerou v·ûnost, a vöechno ne¯eckÈ je jim pro smÌchì nebo Ñsami sebe vyvyöujÌ, snaûÌ se najÌt
zp˘sob, jak naöe nauky pomluvit a umÏle vytv·¯ejÌ spornÈ ot·zkyì.216 V tÏchto formulacÌch prosvÌtajÌ rysy intelektu·lnÌho ûivota
Alexandrie 2. stoletÌ, kde jistÏ pokusy k¯esùansk˝ch intelektu·l˘
p¯edstavit k¯esùanstvÌ jako filosofii nez˘staly ze strany vzdÏlan˝ch
pohan˘ bez odezvy. NenÌ vylouËeno, ûe nÏkterÈ z tÏchto ˙tok˘ m̯Ì
na stoupence pyrrhÛnskÈ skepse, kter˝m se Klement v˝slovnÏ vÏnuje v osmÈ knize Stromat.217 ZmÌnka o Ñne¯eck˝ch sofistechì na
druhou stranu naznaËuje, ûe do tohoto ÑvelikÈho davuì pat¯Ì i nÏkte¯Ì k¯esùanötÌ Ñhereticiì.218 Tato nejasnost je vöak nakonec druhotn·; podstatnÈ je, jakou alternativu proti ÑsofistickÈmuì stylu filosofickÈho zkoum·nÌ nabÌzÌ.
Situaci m· k¯esùansk˝ katecheta zkomplikov·nu tÌm, ûe Ñpr·zdnÈ tlach·nÌì sofist˘ rozhodnÏ neztotoûÚuje s ¯eck˝m myölenÌm v˘bec. Polemika proti Ñsofist˘mì nem˘ûe obejÌt ot·zku, jak se projekt
pravÈho zkoum·nÌ vztahuje k tomu druhu ¯eckÈho myölenÌ, kterÈ
Klement naz˝v· Ñzkoum·nÌ pravdyì (zµthsiq §lhue¯aq) a kterÈ
od sofistiky odliöuje jako Ñspr·vnou filosofiiì (º œru∂ wilosow¯a).219 AËkoli tato ot·zka je v p·tÈ knize ¯eöena jen okrajovÏ, bude
vhodnÈ ji alespoÚ nastÌnit, protoûe n·m lÈpe neû polemika proti
ÑnevϯÌcÌmì sofist˘m ukazuje specifickÈ rysy Klementova pojetÌ
zkoum·nÌ.
NenÌ jistÈ, co m· autor p¯esnÏ na mysli Ñspr·vnouì ¯eckou filosofiÌ, zda konkrÈtnÌ filosofickou ökolu, nebo kaûd˝ zp˘sob zkoum·nÌ, jemuû z·leûÌ na pravdÏ. Ve svÏtle metafory rozs·panÈ pravdy,
jejÌû Ë·sti lze najÌt ve vöech filosofick˝ch ökol·ch, Ñpokud jeötÏ zce216
Strom. I,22,1ñ2.
217
Srv. Strom. VIII,1,2; 15ñ16.
218
Srv. A. Le Boulluec, La notion díhÈrÈsie dans la littÈrature grecque,
IIeñIIIe siècles, II, Paris 1985, str. 270ñ288.
219
Strom. I,97,1.4.
66
VÌra a zkoum·nÌ
la neotupÏly a nep¯iöly o schopnost n·sledovat p¯irozen˝ ¯·dì,220 je
pravdÏpodobnÏjöÌ varianta druh·. Zd· se, ûe Klement chce sestoupit k p˘vodnÌmu urËenÌ filosofie (kterÈ v duchu PoseidÛniovÏ ch·pe jako Ñzkoum·nÌ pravdyì odpovÌdajÌcÌ p¯irozenÈmu ¯·du vÏcÌ),
a tÌmto p˘vodnÌm urËenÌm pomϯovat v˝sledky dosaûenÈ v jednotliv˝ch ökol·ch. Na druhÈ stranÏ jsme vidÏli, ûe podobn˝m zp˘sobem byl v dobovÈm ¯eckÈm myölenÌ zd˘vodÚov·n projekt obnovy
uËenÌ PlatÛnova. Rozbor Klementova p¯Ìstupu k r˘zn˝m filosofick˝m ökol·m potvrzuje, ûe jeho hodnocenÌ toho, co bylo v tÈ kterÈ
ökole ¯eËeno Ñspr·vnÏì,221 do znaËnÈ mÌry odpovÌd· stanovisku dobov˝ch pokus˘ o obnovu platonismu. 222 M˘ûeme soudit, ûe tyto
pokusy, kterÈ zhruba o p˘lstoletÌ pozdÏji vyvrcholÌ v myölenÌ PlotinovÏ, se nejspÌöe blÌûÌ tomu, co by s·m Klement z ¯eckÈ filosofie
vybral jakoûto Ñspr·vnÈì.
Tato Ñspr·vn·ì (œruµ) filosofie se podle Klementa nicmÈnÏ liöÌ
od filosofie ÑpravÈì (§lhuµq), jakkoli obÏ usilujÌ o pravdu. AËkoli
je to t·û pravda, v ¯eckÈ filosofii je p¯Ìtomna jinak neû v tÈ, o niû
usiluje myölenÌ k¯esùanskÈ. V prvnÌ knize Stromat Klement dokonce
rozliöuje mezi ѯeckou pravdouì (º Ò Ellhnik∂ §lµueia) a pravdou ÑnaöÌì (º kauí ºm£q), tj. k¯esùanskou, p¯iËemû jejich pomÏr
ilustruje p¯Ìklady pro vztah Ë·sti a celku, nap¯Ìklad jednotlivÈ ctnosti a blaûenosti, k nÌû tato ctnost p¯ispÌv·. ÑCelkovostì k¯esùanskÈ
pravdy je v jeho (stejnÏ jako uû v JustinovÏ) pohledu zajiötÏna zjevenÌm, na nÏmû se zakl·d· k¯esùansk· v˝chova.223 Ñÿeck· pravda se
od tÈ naöÌ odliöuje,ì pÌöe Klement, Ñjakkoli m· ˙Ëast na tÈmû jmÈnu.
Naöe pravda se liöÌ hloubkou pozn·nÌ, platnÏjöÌm d˘kazem, boûskou
mocÌ a podobnÏ. ÇJsme vyuËov·ni Bohemë (1Te 4,9), vychov·v·
n·s BoûÌ Syn PÌsmy vskutku posv·tn˝mi. Oni jimi [tj. PÌsmy] uv·dÏjÌ v pohyb svÈ duöe nestejnÏ, pomocÌ jinÈ nauky.ì224
220
Strom. I,57,1ñ2.4.
221
Strom. I,37,6.
222
To uk·zal p¯edevöÌm S. R. C. Lilla, Clement, str. 41ñ56.
223
Srv. Strom. I,97,1ñ98,4.
224
Strom. I,98,4.
67
VÌra, symbol, pozn·nÌ
Zde se oz˝v· p¯esvÏdËenÌ o odvozenosti ¯eckÈ filosofie z PÌsma,
jehoû d˘sledky uû zn·me: TÌm, ûe k¯esùanÈ opÌrajÌ svÈ myölenÌ
o PÌsmo, majÌ p¯Ìstup k pravdÏ ÑbarbarskÈ filosofieì, kter· je p¯edlohou pravdy ѯeckÈì. Podle stanoviska ÑspoleËnÈ vÌryì majÌ navÌc
moûnost tÈto p˘vodnÌ pravdÏ rozumÏt z perspektivy pravdy samÈ,
totiû z uËenÌ vtÏlenÈho BoûÌho Slova: ÑAbychom to vyj·d¯ili jasnÏ,ì pÌöe Klement v prvnÌ knize, Ñve filosofii jde o zkoum·nÌ pravdy a p¯irozenosti vÏcÌ, a je to ta pravda, o nÌû s·m P·n ¯ekl: ÇJ· jsem
pravdaë (J 14,6).ì225 ÿeck· filosofie m˘ûe b˝t tedy propedeutikou
k pravÈmu zkoum·nÌ, kter· ÑprocviËuje mysl a probouzÌ inteligenci, z nÌû se rodÌ badatelsk˝ ostrovtipì,226 pravÈ zkoum·nÌ se vöak uû
nem˘ûe spokojit s ѯeckou pravdouì, protoûe perspektivÏ, kterou
zaujÌm·, rozumÌ tak, ûe je otev¯ena zjevenÌm pravdy samÈ. ÑJe nÏco
jinÈho, kdyû nÏkdo hovo¯Ì o pravdÏ, a nÏco jinÈho, kdyû pravda interpretuje (≤rmhne’ei) sebe samu,ì pÌöe Klement v prvnÌ knize
Stromat.227 M· p¯itom z¯ejmÏ na mysli zp˘sob, jÌmû vtÏlenÈ Slovo,
jinde tÈû nazvanÈ ÑprvnÌ vykladaË (“ prÂtoq Øjhghtµq) boûsk˝ch
p¯ik·z·nÌì, interpretuje z·kon, kter˝ byl skrze nÏ p¯ed·n MojûÌöovi.228 Z·roveÚ tÌm vöak vyjad¯uje vztah mezi pravdou ¯eckÈ filosofie a vtÏlenÈho Slova, kterÈ podle Klementova p¯esvÏdËenÌ zjevujÌcÌm zp˘sobem Ñinterpretujeì to, o Ëem ¯eck· filosofie Ñhovo¯Ìì, co
ÑtuöÌì, co Ñnapodobujeì.229
Tento sebev˝klad Slova vöak podle Klementa nenÌ vyËerp·n
v tom, co pÌsemn· tradice zachytila z JeûÌöova ûivota a uËenÌ. Autor
zast·v· tezi o jakÈsi nepsanÈ cÌrkevnÌ tradici sahajÌcÌ aû k JeûÌöovi,
225
Strom. I,32,4.
226
TamtÈû.
227
Strom. I,38,4.
Srv. Strom. I,169,4; srv. tamt., I,182,3: ÑP·n je naz˝v·n Z·kon a Slovo.ì K interpretaci z·kona skrze vtÏlenÈ Slovo srv. takÈ Strom. IV,134,4
(p¯el V. »ernuökov·): ÑPokud neuvϯÌte tomu, na koho se vztahujÌ vÏötby
pronesenÈ v z·konÏ a o kom z·kon prorokuje, nepochopÌte starou smlouvu,
kterou on s·m vyloûil (Øjhgµsato) sv˝m p¯Ìchodem.ì
228
229
Srv. Strom. I,38,4; 94,7.
68
VÌra a zkoum·nÌ
kterou naz˝v· tradicÌ ÑpravÈho pozn·nÌì a za jejÌhoû dÏdice oznaËuje i sebe. NenÌ jasnÈ, oË se tato Klementova teze opÌr· a co mÏlo
b˝t obsahem takovÈ tradice, zd· se vöak, ûe projekt ÑpravÈ filosofieì, o nÏjû bÏûÌ v jeho Ñgnostick˝ch pozn·mk·chì, m· b˝t pokusem p¯ispÏt k tomu, aby byl tento obsah spr·vn˝m zp˘sobem
pochopen.230 To ve v˝sledku znamen·, ûe zp˘sob, jak˝m vtÏlen·
pravda Ñinterpretuje sebe samuì, je v projektu ÑpravÈ filosofieì
s·m d·le interpretov·n. KromÏ toho, jak pravda (prost¯ednictvÌm
prorok˘) promlouv· v PÌsmu a jak (podle psanÈ i nepsanÈ tradice
cÌrkve) sebe samu vykl·d·, se takov˝ pokus m˘ûe spolÈhat na to, ûe
pravda do tohoto filosofickÈho ˙silÌ sama inspirativnÌm zp˘sobem
vstupuje. To Klement naznaËuje uû v ˙vodu prvnÌ knihy Stromat,
kdyû popisuje zp˘sob k¯esùanskÈ v˝uky: ÑKdyû nÏkdo vyuËuje,
vÌce se nauËÌ a p¯i v˝kladu Ëasto poslouch· spolu s posluchaËi.
Protoûe ,uËitel je jedenë (Mt 23,8) pro toho, kdo mluvÌ, i pro toho,
kdo poslouch·. On d·v· vyvÏrat schopnosti rozumÏt i mluvit.ì231
PodobnÏ asi BoûÌ Slovo podle koncepce naËrtnutÈ v KlementovÏ Vychovateli p˘sobÌ v jeho liter·rnÌm dÌle, aby svÈ posluchaËe
p¯ipravilo na ÑzjevenÌ Slovaì.232 CÌlem tÈto p¯Ìpravy je pr·vÏ to,
co Klement naz˝v· Ñpravou filosofiÌì, o nÌû proto m˘ûe ¯Ìci, ûe
ji adepti zÌsk·vajÌ Ñod samotnÈ pravdyì (parí a⁄t∑q t∑q §lhue¯aq).233
Jakkoli tedy pravÈ zkoum·nÌ podle Klementova rozvrhu bude
pracovat se vöÌm, co bylo v ¯eckÈ filosofii ¯eËeno Ñspr·vnÏì, nebude se spokojovat s ѯeckou pravdouì, tedy s tÌm, jak (podle dobov˝ch pokus˘ o filosofickou syntÈzu) pravdÏ rozumÌ nejvÏtöÌ postavy ¯eckÈ filosofie. Bude totiû v·z·no tÌm, jak (podle ÑspoleËnÈ
vÌryì k¯esùan˘) pravda rozumÌ sama sobÏ, tj. sebev˝kladem Slova,
jak o nÏm svÏdËÌ (psan· i nepsan·) cÌrkevnÌ tradice. Na druhÈ straSrv. nap¯. Strom. I,56,2ñ3. K nepsanÈ tradici srv. podrobnÏji nÌûe, str.
87ñ88.
230
231
Strom. I,12,3; p¯el. J. Pl·tov·.
232
Srv. v˝öe, str. 16ñ17.
233
Strom. I,32,4.
69
VÌra, symbol, pozn·nÌ
nÏ bude v·z·no n·rokem tento sebev˝klad Slova (na pozadÌ PÌsma)
filosoficky vyloûit. Pr·vÏ v interpretaci PÌsma a n·boûenskÈ tradice
bude alexandrijsk˝ myslitel spat¯ovat ˙kol zkoum·nÌ, kterÈ chce
b˝t zkoum·nÌm Ñpravdiv˝mì.234
(B) Pravda symbolu
Symbolick· v˝uka
V ˙vodu ke ËtvrtÈ knize Stromat Klement slibuje, ûe potÈ, co pojedn· o muËednictvÌ a o tom, kdo je to dokonal˝ ËlovÏk (k Ëemuû se
podle pot¯eby p¯ipojÌ souvisejÌcÌ tÈmata), dokonËÌ v˝klad o v̯e
a zkoum·nÌ a uvede tÈma ÑsymbolickÈho û·nruì (tŒ symbolikŒn
e»doq), aby tak uzav¯el Ñetick˝ v˝kladì (tŒn ∏uikŒn lÕgon) a souhrnnÏ uk·zal, Ñkolik dobrÈho ÿekovÈ zÌskali z barbarskÈ filosofieì.235 Jak vÌme, tomuto rozvrhu odpovÌd· obsah ËtvrtÈ a p·tÈ knihy. Ot·zce symbolickÈho û·nru je v p·tÈ knize (po struËn˝ch, ale
hutn˝ch pozn·mk·ch na tÈma vÌry a zkoum·nÌ) vÏnov·no tÈmϯ
Ëty¯icet paragraf˘ (19,3ñ55). Na nÏ navazuje v˝klad o exklusivitÏ
pozn·nÌ a skrytosti pravdy, kter˝ smϯuje k ot·zce, za jak˝ch podmÌnek a jak˝m zp˘sobem lze poznat to, k Ëemu symboly koneckonc˘ poukazujÌ (56ñ88). Nakonec je volnÏ p¯ipojen v˝Ëet p¯Ìklad˘
dokumentujÌcÌch ˙dajnou z·vislost ¯eck˝ch filosof˘ a b·snÌk˘ na
PÌsmu (89ñ140), kter˝ bude pokraËovat jeötÏ v öestÈ knize.
HlavnÌ d˘vod, proË se Klement v tomto r·mci vÏnuje symbolickÈmu û·nru, tkvÌ samoz¯ejmÏ v tom, ûe se jedn· o û·nr PÌsma a n·boûenskÈ tradice, o jejÌû interpretaci ÑpravÈ zkoum·nÌì usiluje. Klement naznaËuje, ûe pokud se tento zp˘sob vyj·d¯enÌ objevuje
i v ¯eckÈ literatu¯e a n·boûensk˝ch zvyklostech (pro coû uv·dÌ
mnoûstvÌ doklad˘), je to proto, ûe ¯eËtÌ auto¯i symbolick˝ û·nr barSrv. T. F. Torrance, Divine Meaning. Studies in Patristic Hermeneutics, Edinburgh 1995, str. 168ñ169. K ÑpravdivÈmu zkoum·nÌì srv. Strom.
V,12,2.
234
235
Strom. IV,1,1ñ2.
70
Pravda symbolu
barskÈ filosofie Ñvelice obdivovaliì.236 Pojem ÑsymbolickÈhoì je
zde uûÌv·n ve velmi öirokÈm smyslu vÌceznaËn˝ch poukaz˘, kterÈ
kromÏ p¯ÌmÈ reference skr˝vajÌ dalöÌ v˝znamovÈ vrstvy. Podle
p¯Ìklad˘, kterÈ Klement uv·dÌ, zahrnuje tento û·nr kromÏ vÌceznaËn˝ch v˝rok˘ takÈ symbolickÈ p¯ÌbÏhy, znaËky (nap¯Ìklad hieroglyfy Ëi tzv. efesk· pÌsmena), posv·tnÈ obrazy (nap¯Ìklad sfingy
u egyptsk˝ch chr·m˘), p¯edmÏty spjatÈ s n·boûensk˝m kultem a ritu·lnÌ gesta.237 V podobnÏ öirokÈm smyslu hovo¯Ì o ÑsymbolickÈm
û·nruì (tŒ symbolikŒn e»doq) uû Pl˙tarchos, podle nÏhoû je uûÌv·n
nejen v d·vn˝ch (¯eck˝ch i barbarsk˝ch) nauk·ch a m˝tech (Øn to¡q
lÕgoiq ka˘ to¡q m’uoiq), ale takÈ v ÑiniciaËnÌch slavnostech a symbolickÈm jedn·nÌ (t¢ dr„mena symbolikÂq) bÏhem n·boûensk˝ch
ob¯ad˘ì. Pl˙tarchos (podle Eusebiovy reference) p¯edpokl·d·, ûe
v tÏchto symbolick˝ch projevech je ukryto jakÈsi v˝znamovÈ j·dro,
kterÈ naz˝v· º palai¢ wysiolog¯a, Ñd·vn· fyzikaì Ëili vÏda
o povaze svÏta. ÑSymbolick˝ û·nrì je pr·vÏ zp˘sob, jak˝m je toto
d·vnÈ vÏdÏnÌ p¯ed·v·no. Nejedn· se tedy o û·nr ¯eËi, ale spÌöe jakÈsi
ÑvÏdeckÈì v˝uky, pro niû je ¯eË v˝znamn˝m, ale nikoli jedin˝m n·strojem. Tato v˝uka na jednÈ stranÏ Ñvyjad¯uje ˙mysl d·vn˝ch mudrc˘ì (t∂n tÂn palaiÂn Ømwa¯nei di°noian), na druhÈ stranÏ
vöak tento ˙mysl skr˝v· v Ñh·dank·ch a n·znacÌchì (dií a≈nigm°tvn ka˘ fiponoiÂn) mytick˝ch p¯ÌbÏh˘ a v mysterijnÌch ÑtheologiÌchì, kde ѯeËenÈ je mnoha lidem jasnÏjöÌ neû zamlËenÈ, ale zamlËenÈ hluböÌ neû ¯eËenÈì.238 Podle zlomku, kter˝ snad rovnÏû poch·zÌ
z Pl˙tarcha, uûÌvali pojem ÑsymbolickÈho û·nru v˝ukyì (tŒ symbolikŒn didaskal¯aq g≠noq) v tomto smyslu uû pythagorejci.239
236
Strom. II,1,2; srv. v˝öe, str. 31.
Srv. T. Todorov, ThÈories du symbole, Paris 1977, str. 31, kter˝ toto
öirokÈ pojetÌ symbolu hodnotÌ jako rozbÏh k sÈmiotice.
237
238
Srv. Eusebios, Praep. evang. III,1,1 (GCS 43/1, 106,10ñ16), kter˝ cituje z nedochovanÈho Pl˙tarchova spisu O daidalsk˝ch slavnostech v PlatajÌch; srv. J. PÈpin, Mythe et allÈgorie, str. 184ñ188; srv. tÈû ChairÈmÛn, zl.
12 (P. W. van der Horst, Chaeremon, str. 24ñ25).
239
Stobaios, Anth. III,1,199 (Hense 150,17ñ151,2): ÑV˘bec nejtypiËtÏjöÌm rysem pythagorejskÈ filosofie je symbolick˝ û·nr v˝uky, v nÏmû se
71
VÌra, symbol, pozn·nÌ
AËkoli Klement ve Stromatech p¯ipouötÌ, ûe nap¯Ìklad ÑzakladatelÈ mystÈriÌ byli filosofovÈ, kte¯Ì svÈ nauky zakryli mytick˝mi p¯ÌbÏhy, aby je nevidÏl kaûd˝ì, to, co bylo tÌmto zp˘sobem ukryto,
ch·pe jako Ñlidsk· mÌnÏnÌì, kter· se liöÌ od ÑsvatÈ a poûehnanÈ podÌvanÈì skrytÈ pod z·vojem alegorickÈ ¯eËi symbol˘ v textech barbarskÈ filosofie.240 O boûskÈm p˘vodu d·vnÈ filosofie mluvili arci
uû ¯eËtÌ auto¯i.241 Klement s·m na jednom mÌstÏ naz˝v· ¯eckou filosofii Ñboûsk˝m daremì (ue¯a dvre°).242 NicmÈnÏ dod·v·, ûe
tato filosofie nep¯iöla k lidem Ñpodle hlavnÌho d˘voduì (kat¢
prohgo’menon lÕgon), tj. jako vlastnÌ z·mÏr, ale kv˘li Ñplodu pozn·nÌì, jÌmû je Ñpevn· jistota pravdivÈho uchopenÌì (pe¡sma t∑q
§lhuo◊q katalµcevq).243 Na Ëem se tento siln˝ n·rok zakl·d·,
jsme uû vidÏli: podle Klementa se jistota vÏdÏnÌ zakl·d· na Ñsouhlasu s nÏËÌm siln˝mì (sygkat°uesiq ≈sxyrò tini), p¯iËemû nic
nenÌ silnÏjöÌho neûli B˘h, jak se podle k¯esùanskÈ vÌry zjevuje ve
jako v iniciaci prolÌn· ¯eËenÈ a zamlËenÈ.ì F. H. Sandbach citaci ¯adÌ jako
Pl˙tarch˘v zl. 202, avöak s pozn·mkou, ûe tato identifikace je nejist· (Plutarchís Moralia XV, Fragments, Cambridge, Mass. ñ London 1987, str. 374ñ
377).
240
Srv. Strom. V,58,4.6. Z Klementovy ¯eËi nenÌ vûdy jasnÈ, zda tyto
symboly ch·pe jako öifry tajn˝ch v˝znam˘, kterÈ mohou b˝t (po splnÏnÌ p¯Ìsluön˝ch podmÌnek) sdÏleny p¯Ìmo (nap¯Ìklad v podobÏ nÏjakÈ filosofickÈ
nauky), nebo zda Ñsvat· a poûehnan· podÌvan·ì, kter· se pod jejich z·vojem
Ñskr˝v·ì, sama vlastnÏ nenÌ sdÏliteln· jinak neûli nep¯Ìm˝mi poukazy. Pro
oba v˝klady najdeme v Klementov˝ch spisech oporu, coû z¯ejmÏ souvisÌ
s tÌm, ûe sv˘j projekt ÑpravÈ filosofieì svazuje s konceptem nepsanÈ tradice
poch·zejÌcÌ od nejstaröÌch apoötol˘, v nÌû byla podle jeho svÏdectvÌ sdÏlov·na jak·si Ñpoûehnan· naukaì (º makar¯a didaskal¯a); srv. Strom. I,11,3.
NicmÈnÏ, jak jeötÏ uvidÌme, aù uû v tÈto nepsanÈ tradici bylo p¯ed·v·no cokoli, jejÌm j·drem podle Klementa nebylo ˙stnÌ sdÏlenÌ, ale jak˝si inspirovan˝ n·hled; srv. Strom. I,13,4, nÌûe, str. 87ñ88.
241
Srv. v˝öe, str. 40, pozn. 112.
242
Strom. I,20,1.
243
Strom. I,20,3. K pojmu ÑpevnÈ jistotyì srv. Sextos Empeirikos, Pyrrh.
hyp. I,18, kter˝ jej zmiÚuje jako charakteristick˝ n·rok ÑdogmatickÈhoì
myölenÌ.
72
Pravda symbolu
svÈm Slovu.244 Jestliûe filosofie m˘ûe k takovÈmuto ÑuchopenÌì
napomoci, pak nejspÌöe pr·vÏ proto, ûe vypracovala metody zkoum·nÌ, kterÈ lze vyuûÌt k interpretaci symbol˘, v nichû se toto zjevov·nÌ dÏje.
Slova a vÏci
V KlementovÏ poz˘stalosti nenÌ bohuûel dochov·no û·dnÈ pojedn·nÌ o hermeneutice symbolu srovnatelnÈ nap¯Ìklad s pozdÏjöÌm
”rigenov˝m v˝kladem o biblickÈ exegezi ve ËtvrtÈ knize spisu
O poË·tcÌch. V p·tÈ knize Stromat se autor zab˝v· n·boûensk˝mi
a etick˝mi p¯edpoklady ÑpravdivÈho zkoum·nÌì, nikoli vöak jeho
metodou. V˝pisky v tzv. osmÈ knize mÏly z¯ejmÏ p¯ipravovat p˘du
k ¯eöenÌ tÈto ot·zky, projekt ale nepokroËil d·le neû k reöeröi. P¯ece
jen ale m˘ûeme v KlementovÏ dÌle najÌt nÏkolik pas·ûÌ, kterÈ k jakÈsi metodickÈ reflexi smϯujÌ. D¯Ìve neû se obr·tÌme k tomu, jak je
problematika symbolickÈho û·nru pojedn·na v p·tÈ knize, pokusÌme se tyto obecnÏjöÌ metodologickÈ ˙vahy p¯edstavit.
Ve sbÌrce pozn·mek k vybran˝m pas·ûÌm z Ñprorock˝chì knih
(Eclogae propheticae) Klement zmiÚuje pythagorejskou legendu
o ÑnejstaröÌm z mudrc˘ì, kter˝ dal vÏcem jmÈna, a navazuje na ni
˙vahou o interpretaci ¯eËi, jÌû v PÌsmu Ñpromlouv·ì svat˝ Duch.
V nÏkolika vÏt·ch naËrt·v· program biblickÈ exegeze, kterou p¯edstavuje jako p·tr·nÌ vedoucÌ od jmen k ÑmÌnÏnÌì, jeû m· svat˝
Duch Ño vÏcechì (dÕjai per˘ tÂn pragm°tvn), tedy k jeho
Ñmyölenceì (di°noia) ukrytÈ v mnohoznaËnosti biblickÈ ¯eËi:
ÑPythagoras uËil, ûe ten, kdo dal vÏcem jmÈna, byl nejen nejvzdÏlanÏjöÌ, ale takÈ nejstaröÌ ze vöech mudrc˘. PÌsmo, kterÈ se jak zn·mo
vyjad¯uje v podobenstvÌch, tedy musÌme peËlivÏ prop·trat, abychom
podle jmen vysledovali mÌnÏnÌ, kter· m· svat˝ Duch o vÏcech a jimû
vyuËuje, myölenku, kterou tak¯ÌkajÌc obtiskl do slov. Pokud tato mnohoznaËn· slova peËlivÏ prozkoum·me a ona se n·m otev¯ou, pak to,
244
Strom. II,27,3ñ28,1; srv. v˝öe, str. 56ñ57.
73
VÌra, symbol, pozn·nÌ
co se skr˝valo v mnoha ochrann˝ch vrstv·ch, po Ëem jsme sahali
a snaûili se pochopit, vyjde najevo a zaz·¯Ì.ì245
Klement vych·zÌ z teorie ¯eËi, kter· jmÈna dan· vÏcem ch·pe jako
v˝razy mÌnÏnÌ o jejich povaze, a tedy jako klÌË k tomu, co Ñten, kdo
dal vÏcem jmÈnaì o vÏcech mÌnil. Uû v˝rok p¯ipisovan˝ Pythagorovi nejspÌöe znamen·, ûe etymologick· anal˝za umoûÚuje p¯Ìstup
k p˘vodnÌ moudrosti zakÛdovanÈ do slov, totiû k tomu, co o povaze svÏta ÑmÌnilì nejstaröÌ z mudrc˘.246 PodobnÏ Klement p¯istupuje
k interpretaci biblick˝ch symbol˘ (podobenstvÌ a mnohoznaËn˝ch
v˝rok˘), kterÈ, jak vÌme, ch·pe jako v˝raz nejstaröÌ moudrosti. Tato
moudrost m· vöak podle Klementa boûsk˝ p˘vod, tj. je inspirovan·
p˘sobenÌm Ducha, a cÌlem biblickÈ interpretace je odkr˝t takov·
mÌnÏnÌ o vÏcech, kter· jsou mÌnÏnÌmi samotnÈho Ducha.
CÌlem interpretace tedy podle Klementa nenÌ jen vyloûit smysl
vykl·danÈho textu, Ñmyölenkuì, o niû v nÏm jde, ale z perspektivy
tÈto myölenky porozumÏt vÏcem, o nichû text vypovÌd·. V˝klad
textu pochopenÈho jako text duchovnÌ, tj. jako v˝raz duchovnÌho
smyslu, nenÌ nic jinÈho neû hled·nÌ duchovnÌho smyslu vÏcÌ. Tento
aspekt interpretace Klement zd˘razÚuje v dalöÌ vÏtÏ, kde interpretaci p¯irovn·v· k leötÏnÌ oceli, dÌky nÏmuû pod povrchem ËernÈ oceli
ÑvyraöÌì bÌl· (druh oceli v ¯eËtinÏ naz˝van˝ psimythion). ZatÌmco
Ëern· ocel pravdÏpodobnÏ p¯edstavuje nepr˘hlednost vykl·danÈho
textu, bÌl· je obrazem vÏcÌ osvÌcen˝ch boûskou moudrostÌ. TÌm, co
se v interpretaci ukazuje, nenÌ tedy jen smysl textu, ale povaha
vÏcÌ:
Klement, Ecl. proph. 32,1ñ2. K Pythagorovu v˝roku srv. Cicero,
Tusc. disp. I,62 (p¯el. V. BahnÌk): ÑA co ten, kdo prvnÌ dal vÏcem jmÈna,
coû povaûoval Pythagoras za dÌlo svrchovanÈ moudrosti...ì; srv. uû PlatÛn,
Tim. 78e2 o Ñtom, kter˝ stanovil jmÈnaì (“ t¢q Øpvnym¯aq u≠menoq).
V ¯eckÈ tradici nenÌ tento d·vn˝ mudrc identifikov·n.
245
246
Srv. takÈ zlomek p¯ipisovan˝ pythagorejci Euryf·movi podle Stobaia,
Anth. IV,39,27/Hense 915,12ñ13: ÑProto takÈ [ËlovÏk] dal vÏcem jmÈna,
¯ÌdÏ se jejich povahou (diŒ ka˘ œn’mata mÆn ∞uhke to¡q pr°gmasi, xarakt∑ri a⁄tÂn ≤pÕmenoq).ì
74
Pravda symbolu
ÑPodobnÏ jako kdyû z ËernÈ oceli tÏm, kdo ji t¯ou, vyraöÌ bÌl·, tzv. psimythion, pozn·nÌ (º gnÂsiq), kterÈ je pravou boûskou moudrostÌ, zalÈv· vÏci z·¯Ì a jasem (w≠ggoq ka˘ lamprÕthta katax≠oysa tÂn
pragm°tvn). To je ono ryzÌ svÏtlo, kterÈ osvÏcuje ËistÈho ËlovÏka
jako oËnÌ panenku, aby vidÏl a s jistotou uchopoval pravdu (e≈q “cin
ka˘ kat°lhcin t∑q §lhue¯aq beba¯an).ì247
CÌlem interpretace je tedy ÑuchopenÌì pravdy, ona kat°lhciq, kterou p¯edjÌm· vÌra jako anticipace smyslu. ÑPozn·nÌmì, o nÏmû zde
Klement hovo¯Ì, je pravdÏpodobnÏ onen duchovnÌ smysl s·m, ona
Ñmyölenkaì svatÈho Ducha, kterou ËlovÏk v textu hled· a kter· jej
z·roveÚ prost¯ednictvÌm textu ÑosvÏcujeì. PodmÌnkou toho je podle Klementa jak·si ÑËistotaì, pojem, kter˝ n·m p¯ipomene motiv
ÑoËisty duöeì, jeû musÌ podle v˝kladu ve Vychovateli p¯edch·zet
ÑnauËnÈì rovinÏ boûskÈ v˝chovy.248 K motivu Ëistoty se jeötÏ vr·tÌme, neboù hraje klÌËovou roli v tom, jak Klement v p·tÈ knize Stromat zd˘vodÚuje nejednoznaËnost symbolu. D¯Ìve vöak p¯edstavÌme
dalöÌ rys jeho hermeneutiky, kter˝ navazuje pr·vÏ na stupnÏ boûskÈ
v˝chovy, totiû rozliöenÌ mezi interpretacÌ sledujÌcÌ Ñmyölenkuì biblickÈho textu a ËtenÌm zaloûen˝m na tom, co naz˝v· ÑtÏloì PÌsma.
Zp˘soby ËtenÌ
Podle zpr·vy FilÛna AlexandrijskÈho jiû ûidovötÌ exegeti v 1. stoletÌ po Kr. p¯irovn·vali knihy z·kona k ûivÈ bytosti, jejÌmuû tÏlu odpovÌdajÌ Ñv˝slovn· na¯ÌzenÌì (a… Ôhta˘ diat°jeiq), zatÌmco duöi
Ñneviditeln˝ smysl v tÏchto slovech uloûen˝ì (“ Ønapoke¯menoq
ta¡q l≠jesin §Õratoq no◊q).249 ÑSluûebnÌciì (uerapeyta¯), ûidovsk· asketick· skupina, o nÌû FilÛn pojedn·v·, pr˝ slova z·kona
povaûovali za jak·si zrcadla, v nichû m˘ûe rozumov· duöe nahlÌûet
odlesky pojm˘, ÑotevÌrat a odhalovat symboly a p¯iv·dÏt na svÏtlo
nahÈ v˝znamy pro ty, kdo dok·ûÌ z nepatrnÈho podnÏtu rozpoznat
247
Klement, Ecl. proph. 32,3.
248
Klement, Paed. I,2,1; 3,1ñ3; srv. v˝öe, str. 16ñ17.
249
FilÛn Alexandrijsk˝, De vita contempl. 78.
75
VÌra, symbol, pozn·nÌ
ve zjevnÈm nezjevnÈì.250 FilÛn s·m varuje p¯ed tÌm, aby se kv˘li
skryt˝m v˝znam˘m zanedb·valy v˝slovnÈ pokyny z·kona, jak to
pr˝ nÏkte¯Ì dÏlajÌ, protoûe jejich dodrûov·nÌm se jasnÏji pozn·v·
takÈ to, co symbolizujÌ; je o nÏ t¯eba peËovat pr·vÏ tak, jako se star·me o tÏlo, protoûe je p¯Ìbytkem duöe.251 Stejnou metaforu uûÌv·
Klement v öestÈ knize Stromat k rozliöenÌ mezi slovy PÌsma a jejich
zam˝ölen˝m obsahem: ÑJedni hledÌ k tÏlu PÌsma, tj. ke slov˘m
a jmÈn˘m ..., druzÌ k jeho myölenk·m (t¢q diano¯aq), tj. k tomu,
co tato jmÈna vyjad¯ujÌ.ì252 Autor si takto p¯ipravuje p˘du k alegorickÈmu v˝kladu desatera, kter˝ oznaËuje jako ÑgnostickÈ objasnÏnÌì (sawµneia gnvstikµ).253
RozliöenÌ mezi ÑtÏlesnouì a Ñmyölenkovouì rovinou PÌsma Klement spojuje se svou koncepcÌ duchovnÌho postupu, v jehoû r·mci
doch·zÌ k promÏnÏ spoleËnÈ vÌry v pozn·nÌ. Vych·zÌ z pas·ûe
v druhÈm HermovÏ VidÏnÌ, kde Herm·s z rukou boûskÈ Moci p¯ijÌm· jakousi knÌûeËku urËenou Ñvyvolen˝mì, kterou opisuje Ñpo pÌsmenechì, protoûe Ñneobjevil slabikyì. 254 Podle Klementa se tÌm
vyjad¯uje, ûe PÌsmo je kaûdÈmu bezprost¯ednÏ z¯ejmÈ (prÕdhlon),
pokud se ch·pe na z·kladÏ pouhÈho ËtenÌ, Ña toto je vÌra, kter· odpovÌd· element·rnÌ rovinÏ, proËeû se alegoricky oznaËuje jako ËtenÌ po pÌsmenechì. ÑKdyû vÌra pokroËÌ,ì ¯Ìk· d·le Klement, ÑzaËne
se PÌsmo otevÌrat pozn·nÌ, coû podle n·s p¯edstavuje obraz ËtenÌ po
slabik·ch.ì 255
250
TamtÈû; jedn· se patrnÏ o nejstaröÌ v˝skyt tÈto v k¯esùanskÈ hermeneutice n·sledujÌcÌch staletÌ tak v˝znamnÈ metafory; srv. A. van den Hoek,
The Concept of sÂma tÂn grawÂn in Alexandrian Theology, in: StPatr 19,
1989, str. 250ñ254. Pas·û cituje J. Grondin, ⁄vod do hermeneutiky, Praha
1997, str. 44.
251
FilÛn Alexandrijsk˝, De migr. Abr. 89ñ93.
Strom. VI,132,3: o¿ mÆn tŒ sÂma tÂn grawÂn t¢q l≠jeiq ka˘ t¢
œnÕmata prosbl≠poysin o¿ dÆ t¢q diano¯aq ka˘ t¢ fipŒ tÂn œnom°tvn dhlo’mena diorÂsi.
252
253
Strom. VI,133,1; k v˝kladu desatera srv. tamt., VI,133ñ148.
254
Herm. Past., Vis. II,1,4.
255
Strom. VI,131,2ñ3.
76
Pravda symbolu
DvÏma zp˘sob˘m ËtenÌ PÌsma pravdÏpodobnÏ odpovÌdajÌ dva
typy v˝kladovÈ strategie rozliöenÈ ve Vychovateli. Jak vÌme, ˙kolem tohoto spisu je p¯ivÈst duöi k ÑumϯenÈmuì, nikoli jeötÏ ÑvÏdeckÈmuì ûivotu. Vychovatel se obracÌ k duöi jako k pacientovi,
kter˝ se d¯Ìve, neû p¯istoupÌ ke studiu, musÌ zbavit sv˝ch iracion·lnÌch sklon˘; tomuto ÑterapeutickÈmuì z·mÏru takÈ p¯izp˘sobuje
v˝klad biblick˝ch p¯ik·z·nÌ: ÑNikdo, kdo je dosud nemocn˝, by se
nemÏl dozvÏdÏt nic, co je p¯edmÏtem v˝uky, dokud se ˙plnÏ neuzdravÌ. Student˘m se jednotliv· p¯ik·z·nÌ nesdÏlujÌ stejn˝m zp˘sobem jako nemocn˝m: jednou je cÌlem pozn·nÌ, podruhÈ uzdravenÌ.ì256 Ve t¯etÌ knize tÈhoû spisu Klement pÌöe, ûe vychovatel, kter˝
vede duöi k uËiteli, se p¯izp˘sobuje Ëasu tohoto vedenÌ, a p¯edstavuje biblick· p¯ik·z·nÌ Ñnah·ì (gymn°q), zatÌmco jejich v˝klady
(Øjhgµseiq) nech·v· na uËiteli.257 V˝raz Ñnah˝ì zde patrnÏ oznaËuje v˝znam, kter˝ je podle v˝öe citovanÈ pas·ûe v öestÈ knize
Stromat ÑkaûdÈmu bezprost¯ednÏ z¯ejm˝ì (prÕdhloq p£si), a nevyûaduje tedy dalöÌho v˝kladu. 258 Vychovatel vöak uû na cestÏ
k uËiteli nabÌzÌ jakousi p¯edbÏûnou ochutn·vku budoucÌch n·hled˘.
Kapitolu nazvanou ÑZda uûÌvat myrhy a vÏnc˘ì nap¯Ìklad zavröuje
Ñmystick˝mì v˝kladem Kristovy trnovÈ koruny, kter˝ poukazuje
na jejÌ souvislost s MojûÌöov˝m vidÏnÌm BoûÌ moci v ho¯ÌcÌm trnovÈm ke¯i. Ihned vöak upozorÚuje, ûe zde odboËil od ÑpedagogickÈho typuì (to◊ paidagvgiko◊ t’poy) a p¯edvedl Ñv˝ukov˝ û·nrì
(tŒ didaskalikŒn e»doq) v˝kladu.259
256
Paed. I,3,1ñ2.
Paed. III,87,1: ™ d’ o›n ka˘ kat¢ t¢q “do÷q “mile¡n a⁄tò w¯lon
to¡q paid¯oiq •xriq ¶n §g°gÉ a⁄t¢ prŒq tŒn did°skalon, ta◊ta dÆ
ºm¡n Øn kewala¯oy m≠rei di’ a⁄tÂn fipot¯uetai ka˘ parat¯uetai tÂn
grawÂn, gymn¢q paratiu≠menoq t¢q paraggel¯aq, ®rmozÕmenoq
mÆn tò xrÕnÑ t∑q kauodhgµsevq t¢q dÆ Øjhgµseiq a⁄tÂn Øpitr≠pvn
tò didask°lÑ.
257
258
Srv. nÌûe, str. 84ñ85.
259
Paed. II,75,1ñ76,1.
77
VÌra, symbol, pozn·nÌ
RozliöenÌ pedagogickÈ a v˝ukovÈ roviny odpovÌd· protiklad
mezi Ñetickouì a Ñfyzik·lnÌì interpretacÌ, se kter˝m Klement pracuje ve Stromatech. Nap¯Ìklad ve druhÈ knize Stromat se pokouöÌ
uk·zat, ûe z·kon sv˝mi na¯ÌzenÌmi vyuËuje vöem ctnostem, o kter˝ch pojedn·v· ¯eck· etika; v n·vaznosti na FilÛna AlexandrijskÈho pod·v· etickou interpretaci biblick˝ch p¯edpis˘, kterou v˝slovnÏ odliöuje od v˝klad˘ Ñfyzik·lnÌchì, o nichû vöak, dod·v·, ÑnynÌ
hovo¯it nebudemeì. 260 Ve ËtvrtÈ knize opÏt odliöuje Ñfyzik·lnÌì
a ÑetickÈì v˝klady, p¯iËemû ty Ñfyzik·lnÌì p¯edstavuje jako odboËku od hlavnÌho tÈmatu.261
TakÈ poslednÏ zmÌnÏnou typologii v˝kladu Klement nejspÌöe
p¯ejÌm· od FilÛna AlexandrijskÈho.262 Ve druhÈ knize spisu O ûivotÏ MojûÌöovÏ (kterou Klement nepochybnÏ znal) FilÛn rozliöuje
dva alegorickÈ v˝znamy p¯Ìkrovu, kter˝ m· b˝t podle Ex 25,17ñ22
umÌstÏn na aröe ˙mluvy. Septuaginta p¯Ìkrov naz˝v· …lastµrion,
tj. mÌsto slitov·nÌ, a stanovuje pouze jeho ploönÈ mÌry. Podle FilÛna je p¯Ìkrov Ñfyzik·lnÏ vzato symbolem slitovnÈ BoûÌ moci, eticky vzato pak mysli, kter· se slituje sama nad sebou a v touze zbavit
Strom. II,87,1; k etick˝m v˝klad˘m z·kona srv. tamt., II,78ñ86. Klement doslova hovo¯Ì o v˝kladech Ñfyzik·lnÏjöÌchì, podobnÏ jako jiû FilÛn,
De vita Mos. II,96; srv. takÈ Korn˙tos, Theol. Gr. 35 (Lang 75,4); srv.
H. Dˆrrie, Zur Methodik antiker Exegese, in: ZNW 65, 1974, str. 127, podle
nÏhoû tato ÑFachsprache der Exegetenì znamen·, ûe si interpretace neklade
n·rok plnÏ vyËerpat to, co symbol vyjad¯uje.
260
Strom. IV,162,2. Klement snad odkazuje k paragraf˘m IV,156ñ162,1,
kterÈ jsou protkanÈ theologick˝mi ˙vahami.
261
V dobovÈ hermeneutice je nicmÈnÏ bÏûn·; srv. Pl˙tarchos, De Iside,
353e6ñ9, kter˝ rozliöuje ÑetickÈ a uûiteËnÈì d˘vody ritu·lnÌch ˙kon˘ od
tÏch, Ñjimû nechybÌ fyzik·lnÌ nebo historick· d˘myslnostì; k etick˝m interpretacÌm srv. t˝û, Quaest. conv. VIII, 728b4ñ5 (srv. nÌûe, str. 167, pozn.
181); dalöÌ odkazy uv·dÌ D. M. Hay, Philoís References to Other Allegorists, in: StPhil 6, 1979ñ80, str. 68, pozn. 44. RozliöenÌ etickÈ a fyzik·lnÌ roviny v˝kladu (navazujÌcÌ na trojÌ dÏlenÌ filosofie na logiku, fyziku
a etiku) patrnÏ zavedli jiû stoikovÈ; srv. H. Dˆrrie, Zur Methodik, str. 126ñ
127; 131ñ134; srv. Korn˙tos, Theol. Gr. 35 (Lang 75,3ñ4); HÈrakleitos,
Alleg. 33,9.
262
78
Pravda symbolu
se p˝chy se rozhodne pomocÌ vÏdÏnÌ shrom·ûdit a vypudit nabub¯el˝ sebeklam, kter˝ ji vyn·öÌ nerozumnÏ vysokoì.263 ÑFyzik·lnÌì
v˝klad pak FilÛn rozvÌjÌ interpretacÌ cherub˘, kte¯Ì majÌ b˝t na p¯Ìkrovu postaveni tak, aby tv·¯emi k sobÏ hledÏli na p¯Ìkrov; podle
jednÈ interpretace, uv·dÌ FilÛn, se jedn· o symboly nebesk˝ch hemisfÈr, podle jeho mÌnÏnÌ se zde vöak Ñnep¯Ìmo oznaËujÌ dvÏ nejvyööÌ a nejd˘stojnÏjöÌ potence JsoucÌho, totiû tv˘rËÌ a vlada¯sk·,
p¯iËemû jeho tv˘rËÌ potence, kterou ustanovil, stvo¯il a uspo¯·dal
tento vesmÌr, se naz˝v· B˘h, zatÌmco ta vlada¯sk·, jÌû vöemu, co
vznik·, vl·dne a spolehlivÏ po pr·vu panuje, se naz˝v· P·nì.264 PodobnÏ jako u stoik˘ se fyzik·lnÌ v˝klad od etickÈho liöÌ tÌm, ûe se
nevztahuje k lidskÈ duöi, ale k celkovÈmu ¯·du svÏta; nakolik je
tento ¯·d garantov·n boûskou mocÌ, m˘ûe mÌt Ñfyzik·lnÌì v˝klad
theologick˝ charakter.265 V tÈmûe smyslu bude takÈ Klement odliöovat Ñfyzik·lnÌì interpretaci, kter· bude v symbolice PÌsma a k¯esùanskÈ tradice (p¯ÌpadnÏ i jin˝ch n·boûensk˝ch tradic) hledat stopy
obecnÈho ¯·du vÏcÌ spÌöe neû etickÈ n·roky vzn·öenÈ na duöi. Pr·vÏ tato Ñgnostick· fyzikaì bude cÌlem ÑpravÈho zkoum·nÌì, jehoû
p¯ev·ûnÏ etick˝mi podmÌnkami se StrÛmateus zab˝v· v p·tÈ knize.
PodmÌnky zkoum·nÌ
Po tÏchto metodick˝ch pozn·mk·ch se vraùme k v˝kladu p·tÈ knihy. Jak bylo zmÌnÏno, Klement se zde snaûÌ uk·zat, za jak˝ch podmÌnek se zkoum·nÌ m˘ûe uch·zet o pravdu. Zkoum·nÌm m· p¯itom
na mysli interpretaci toho, co tradice, k nÌû se hl·sÌ, ch·pe jako sdÏlenÌ BoûÌho Slova. Ochotou anticipovat smysl toho, co zkoum·, se
263
FilÛn Alexandrijsk˝, De vita Mos. II,96.
264
De vita Mos. II,99.
Srv. L. Rizzerio, La notion de gnvstik∂ wysiolog¯a chez ClÈment
díAlexandrie, in: StPatr 26, 1993, str. 320. Je zajÌmavÈ, ûe interpretace, kterou FilÛn odmÌt·, odpovÌd· fyzik·lnÌ alegorÈzi stoickÈho typu; FilÛn˘v v˝klad se liöÌ v pojetÌ prvnÌ p¯ÌËiny, kter· je podle nÏho jednak transcendentnÌ
a jednak se d·v· poznat skrze PÌsmo.
265
79
VÌra, symbol, pozn·nÌ
pravÈ zkoum·nÌ liöÌ od inferiornÌch zp˘sob˘ argumentace p¯ipisovan˝ch Ñsofist˘mì, jeû autor podez¯Ìv· z nevÏcn˝ch pohnutek.266
Proti pokus˘m oddÏlit pozn·nÌ od etick˝ch n·rok˘, kterÈ jsou (na
ÑpedagogickÈì rovinÏ v˝znamu) souË·stÌ tohoto sdÏlenÌ, pak zd˘razÚuje, ûe pravÈ zkoum·nÌ je Ñ˙silÌ smϯujÌcÌ k dobruì (spoyd∂
prŒq tŒ §gauÕn), coû pro Klementa takÈ znamen·: ke sp·se. TakovÈ ˙silÌ je samoz¯ejmÏ prov·zeno snahou dob¯e jednat.267 Je to jak˝si Ñhon za dobremì vyûadujÌcÌ dobr˝ ˙mysl a vytrvalost, jakoû
i Ñspr·vnou nauku, Ëistou posluönost a sÌlu, kterou n·s Otec k sobÏ
t·hneì.268 ÑSpr·vnou naukouì je pravdÏpodobnÏ mÌnÏno stanovisko ÑspoleËnÈ vÌryì, vymezujÌcÌ n·boûenskÈ p¯edpoklady zkoum·nÌ,
o nichû byla ¯eË v˝öe.269 Metafora tahu pak oznaËuje zp˘sob, jak˝m
hledan· vÏc sama (Ñpravdaì, o niû v tomto zkoum·nÌ jde) urËuje
jeho postup. Ñ»ist· posluönostì koneËnÏ poukazuje k v̯e, kter· se
na z·kladÏ nauky a p˘sobenÌm pravdy promÏÚuje v pozn·nÌ. N·rok
ÑËistotyì se z¯ejmÏ obracÌ k tomu, co Klement naz˝v· Ñsluchemì
nebo Ñzrakemì duöe, tedy k jakÈsi schopnosti duöe rozumÏt: ÑM·me-li najÌt to, co hled·me, musÌme napnout zrak svÈ duöe, oËistit se
ode vöech p¯ek·ûek a zcela odmÌtnout vöechnu soupe¯ivost, û·rlivost a nesv·r,ì pÌöe v p·tÈ knize proti Ñsofist˘mì.270 V metafo¯e
ÑnapnutÌ zrakuì rozezn·v·me v˝mÏr anticipace jako Ñup¯enÌ mysli
k jasnÈmu pojmuì zkoumanÈ vÏci.271 PodmÌnkou takovÈho Ñup¯enÌì je tedy jak·si oËista, kterou autor v platÛnskÈm duchu p¯edstavuje jako oËistu duöe od nepravdiv˝ch mÌnÏnÌ vytv·¯en˝ch iracion·lnÌmi pohnutkami nebo v n·boûenskÈ ¯eËi jako Ñzbavov·nÌ
poskvrny z p¯edchozÌch h¯Ìch˘ì.272
266
Strom. V,7,1.
Strom. V,7,1ñ2; srv. takÈ nÌûe, str. 271ñ272, pozn. 490, ke vztahu pozn·nÌ a spravedlivÈho jedn·nÌ. Srv. PoseidÛniovo pojetÌ filosofie podle Seneky, Ep. 90,3, zmÌnÏnÈ v˝öe, str. 40.
267
268
Strom. V,7,3.
269
Srv. v˝öe, str. 59.
270
Strom. V,11,4; k metafo¯e sluchu srv. tamt.,V,2,1.
271
Strom. II,16,3; srv. v˝öe, str. 50ñ52.
80
Pravda symbolu
StejnÏ jako v PlatÛnovÏ Alkibiadovi, z nÏhoû Klement v tÈto souvislosti cituje, je prvnÌm krokem na tÈto cestÏ pozn·nÌ vlastnÌ nevÏdomosti. Z nÏho pramenÌ touha poznat pravdu, kter· pak duöi, jeû
poznala svou slabost, p¯iv·dÌ k jejÌmu uËiteli. Tento obrat k pravdÏ
je v KlementovÏ popisu iniciov·n boûskou pedagogikou, tj. p˘sobenÌm pravdy samÈ:
ÑKaûd˝, kdo postupuje podle Slova, se nejprve nauËÌ vidÏt svou nevÏdomost. NevÏdom˝ ËlovÏk hled·, hledajÌcÌ nalezne uËitele, kdyû ho
nalezne, uvÏ¯Ì mu, kdyû mu uvϯÌ, zaËne v nÏj doufat, zamiluje si ho
a od tÈ chvÌle se svÈmu mil·Ëkovi p¯ipodobÚuje, tj. snaûÌ se b˝t tÌm, co
si zamiloval.ì273
Tento filosofick˝ n·rok vöak podle alexandrijskÈho katechety nevyslyöÌ kaûd˝, a proto ani pravda, kter· si jej klade za podmÌnku,
nenÌ p¯Ìstupn· kaûdÈmu. Pohled na ni je otev¯en pouze tÏm, kdo jiû
pat¯Ì k ÑboûskÈmu sboruì, tj. tÏm, kdo vyslyöeli pobÌdku Slova,
a nikoli vÏtöinÏ lidÌ, kter· Ñ˙sudek o tom, co je rozumnÈ a spr·vnÈ,
... nezakl·d· na pravdÏ, ale na libostiì.274 Odtud Klement˘v p¯ekvapivÏ siln˝ d˘raz na exkluzivitu pravdy, vyjad¯ovan˝ (opÏt po
PlatÛnovÏ vzoru a v souladu s dobov˝m vkusem) metaforami iniciaËnÌch ob¯ad˘:
ÑVöe, co je jeötÏ slepÈ a hluchÈ, co nem· rozum, kde chybÌ odv·ûn˝
a bystr˝ pohled duöe, jeû r·da hledÌ na pravdu, pohled, kter˝ ËlovÏku
vkl·d· jedinÏ Spasitel, vöe, co se podob· nezasvÏcenosti v mystÈriÌch
nebo amuzik·lnosti ve sborech, co jeötÏ nenÌ ËistÈ, co nenÌ hodno ryzÌ
pravdy, co je faleönÈ, zmatenÈ a pono¯enÈ v l·tce, musÌ zatÌm z˘stat
vnÏ boûskÈho sboru.ì275
Srv. Strom. V,17,7. Klementovu koncepci duchovnÌho postupu vËetnÏ
jejÌch etick˝ch aspekt˘ shrnuje A. MÈhat, …tude, str. 499ñ504. K platÛnsk˝m souvislostem srv. nÌûe, str. 135ñ136, pozn. 82. Ke vztahu anticipace
a nespr·vn˝ch mÌnÏnÌ srv. takÈ Strom. VI,150,1: ÑTen, kdo napodobuje zd·nÌ, zkresluje samotnou anticipaciì (“ mimo’menoq •ra t∂n dÕkhsin dolo¡
ka˘ t∂n prÕlhcin).
272
273
Strom. V,17,1.
274
Strom. V,19,1.
275
Strom. V,19,2.
81
VÌra, symbol, pozn·nÌ
ProË se pravda skr˝v·
Tato n·roËivost pravdy, skuteËnost, ûe pravda klade pozn·vajÌcÌmu
podmÌnky, je podle Klementa vyj·d¯ena v tom, jakou roli v r˘zn˝ch n·boûensk˝ch tradicÌch sehr·v· moment tajemstvÌ. P¯Ìklady
nach·zÌ v egyptskÈ a ûidovskÈ sakr·lnÌ architektu¯e (v symbolice
vnit¯nÌ, ve¯ejnÏ nep¯ÌstupnÈ svatynÏ), ve struktu¯e iniciaËnÌch ob¯ad˘ (pokud jeötÏ plnÌ sv˘j p˘vodnÌ filosofick˝ smysl), ale i v mnohoznaËnosti n·boûenskÈ ¯eËi. Ve zn·mÈ pas·ûi o hieroglyfech, kter· dodnes p¯itahuje pozornost egyptolog˘, upozorÚuje na to, ûe
v EgyptÏ m˘ûe b˝t samo pÌsmo uûÌv·no mnohoznaËnÏ a jeho ËtenÌ
vyûaduje d˘kladnou profesion·lnÌ pr˘pravu.276 ObecnÏ lze podle
Klementa ¯Ìci, ûe Ñvöichni barba¯i a ÿekovÈ, kte¯Ì hovo¯ili o boûsk˝ch vÏcech, poË·tky vöeho zahalovali a p¯ed·vali pravdu pomocÌ
h·danek, symbol˘, alegoriÌ, metafor a podobn˝ch trop˘ì.277
Autor je p¯itom p¯esvÏdËen, ûe toto skr˝vajÌcÌ sdÏlov·nÌ nenÌ jen
technickou strategiÌ knÏûÌ nebo b·snÌk˘ ochraÚujÌcÌch d˘stojnost
pravdy p¯ed zraky davu (aËkoli tÌm je asi takÈ). OdpovÌd· totiû zp˘sobu, jak˝m se pravda sama ukazuje. Klement v tÈto souvislosti cituje verö z proroka Izaj·öe, kde podle jeho interpretace Duch o sobÏ
¯Ìk·: ÑD·m ti poklady v temnotÏ skrytÈ.ì278 TÏmito BoûÌmi poklady, tÌmto nevyËerpateln˝m bohatstvÌm je podle Klementa moudrost, kterou ÑnenÌ snadnÈ lapitì. Proto jsou nap¯Ìklad snovÈ symboly (mÌnÏny jsou patrnÏ sny vÏöteckÈ) lidem spÌöe nejasnÈ; to nenÌ
v˝raz BoûÌ uzav¯enosti (Ñû·rlivostiì), ale naopak v˝zva, Ñabychom
je zkoumali a pronikali k utajenÈmu smyslu, a tak vystoupili aû
276
Strom. V,19,3ñ21,3.
Strom. V,21,4. Klement bohuûel tyto pojmy navz·jem nevymezuje,
a takÈ ve vlastnÌm dÌle je uûÌv· bez jasnÈho rozliöenÌ, podobnÏ jako v˝razy parabolµ, prowhte¯a, mystµrion, e≈k„n, t’poq a fipÕnoia; srv.
W. den Boer, De allegorese in het werk van Clemens Alexandrinus, Leiden
1940, str. 23ñ34; 142ñ143.
277
278
Iz 45,3.
82
Pravda symbolu
k pravdÏì.279 Jin˝mi slovy, symbolick˝ jazyk je n·strojem BoûÌ pedagogiky.280
Ot·zkou, proË je pravda n·boûenskÈ ¯eËi vyjad¯ovan· skrytÏ, se
Klement soustavnÏji zab˝v· potÈ, co v dÈlce vÌce neû t¯iceti paragraf˘ (21,4ñ55) p¯edvede nejr˘znÏjöÌ p¯Ìklady symbolickÈho û·nru,
poËÌnaje v˝roky sedmi mudrc˘ a pythagorejsk˝mi symboly, p¯es
symboliku ûidovskÈho svatost·nku a veleknÏûskÈho orn·tu, aû po
¯eË z·kona a ûidovsk˝ch prorok˘, vËetnÏ Jana K¯titele. ÑPr·vÏ takto se vyjad¯ujÌ spisy obsahujÌcÌ barbarskou filosofii,ì uzavÌr· Klement a p¯ipojuje d˘vody:
ÑJednak pro lepöÌ zapamatovatelnost a struËnost, jednak abychom se
pozvedli k pravdÏ. Jde v nich o to, aby skuteËn· filosofie a prav·
theologie pat¯ila jen tÏm, kdo je vytrvale studujÌ a osvÏdËili se ve v̯e
a v celÈm svÈm ûivotÏ. NavÌc chtÏjÌ, abychom se neobeöli bez nÏkoho, kdo by n·m je vyloûil a vedl n·s. Vych·zejÌ p¯itom z ˙vahy, ûe
lidÈ, kte¯Ì jsou jich hodni, s nimi budou zach·zet uctivÏji, budou
z nich mÌt vÏtöÌ uûitek a mÈnÏ snadno se nechajÌ oklamat, jestliûe
spr·vn˝ v˝klad p¯evezmou od znalc˘.ì281
Vedle sev¯enosti symbolickÈho û·nru, kter· pom·h· pamÏti, zde
tedy vystupuje nÏkolik dalöÌch moment˘: Symbol p¯edevöÌm podnÏcuje snahu dobrat se k pravdÏ; vyvol·v· tedy jakousi intelektu·lnÌ zvÏdavost, Ñtouhu vedoucÌ k pravdÏì, o jakÈ v souvislosti s aporiemi delfsk˝ch vÏöteb hovo¯il takÈ Pl˙tarchos.282 PodobnÏ pÌöe
279
Strom. V,23,2ñ24,2.
280
Srv. C. MondÈsert, ClÈment díAlexandrie. Introduction à líÈtude de sa
pensÈe religieuse à partir de lí…criture, Paris 1944, str. 133ñ135; 148ñ151;
U. Schneider, Theologie, str. 141ñ152.
281
Strom. V,56,2ñ4.
Srv. Pl˙tarchos, De E, 384e9ñf3.385c2ñ6: ÑZd· se, ûe v ûivotnÌch nesn·zÌch nabÌzÌ n·ö mil˝ ApollÛn tÏm, kdo si p¯ich·zejÌ pro vÏötbu, lÈËbu
a ¯eöenÌ, zatÌmco nesn·ze, kterÈ se t˝kajÌ myölenÌ, s·m podnÏcuje a p¯edkl·d· filosofick˝m povah·m, ËÌmû v jejich duöi vyvol·v· touhu vedoucÌ
k pravdÏ. Ö Jestliûe poË·tkem filosofie je zkoum·nÌ a poË·tkem zkoum·nÌ
˙div a nesn·ze, p¯irozenÏ ûe mnohÈ, co se t˝k· boha, je ukrytÈ v h·dank·ch
a vyûaduje nÏjakÈ zd˘vodnÏnÌ proË a v˝klad svÈ p¯ÌËiny.ì Srv. k tomu
282
83
VÌra, symbol, pozn·nÌ
Klement v öestÈ knize Stromat, ûe PÌsmo sv˘j smysl skr˝v·, Ñabychom byli zvÌdavÌ a st·le bdÏlÌ pro to, co m˘ûeme ve sp·sn˝ch v˝rocÌch objevitì.283 KromÏ tohoto filosofickÈho aspektu m· vöak
podle alexandrijskÈho katechety symbolick˝ û·nr PÌsma takÈ v˝znamnÈ n·boûenskÈ d˘sledky. Vede totiû k dvojÌ loajalitÏ: v˘Ëi PÌsmu, jehoû aporie vyûadujÌ soustavnÈ a dlouhodobÈ studium, a v˘Ëi
v˝kladovÈ tradici, bez jejÌû pomoci je nelze roz¯eöit. TÌm, ûe ËinÌ
pravdu p¯Ìstupnou teprve v tradici, pod·nÌm druhÈho ËlovÏka, si
pak PÌsmo zajiöùuje uctivÏjöÌ zach·zenÌ, vÏtöÌ uûiteËnost a zmÌrÚuje
riziko dezinterpretace. ZajÌmav˝ je d˘vod, kter˝ v KlementovÏ v˝Ëtu n·sleduje:
ÑKromÏ toho platÌ, ûe pravda vypad· vÏtöÌ a vzneöenÏjöÌ, kdyû se vÏci
ukazujÌ p¯es nÏjakou z·clonu, nap¯Ìklad ovoce p¯es vodu nebo tvary
p¯es z·voj, kter˝ je obda¯uje dalöÌmi v˝znamy. PlnÈ svÏtlo vÏc odhaluje, a to, co je evidentnÌ, lze pochopit jen jednÌm zp˘sobem. Pokud je
tedy vÏc ¯eËen· skrytÏ, m˘ûeme z nÌ Ëerpat poukazy k dalöÌm v˝znam˘m, coû takÈ ËinÌme.ì284
Zd· se, ûe Klement v tÈto pas·ûi uvaûuje o PÌsmu jako o ¯eËnickÈm
Ëi liter·rnÌm dÌle, jehoû autor volÌ vyjad¯ovacÌ prost¯edky podle
toho, zda chce sdÏlovanou vÏc vyj·d¯it vÌce, nebo mÈnÏ zast¯enÏ.285
P¯ednost skrytÈho vyj·d¯enÌ je podle Klementa jednak v tom, ûe
vÏc p¯edstavuje ÑvÏtöÌì a ÑvzneöenÏjöÌì neû vyj·d¯enÌ ÑodhalujÌcÌì,
jednak v tom, ûe ji Ñobda¯uje dalöÌmi v˝znamyì. Tato druh· p¯ednost nejspÌöe znamen·, ûe vÏc, kter· se v symbolickÈm vyj·d¯enÌ
skr˝v·, zÌsk·v· dÌky svÈ zahalenosti i jinÈ v˝znamy, neû jakÈ lze
vyj·d¯it p¯Ìmo. Klement bohuûel neuv·dÌ p¯Ìklady, kterÈ by n·m
pomohly p¯esnÏji urËit, jak se jeho popis vztahuje na situaci biblickÈho textu. Protiklad odhalujÌcÌho a zahalenÈho vyj·d¯enÌ nicmÈnÏ
R. Chlup, ApollÛn a Dion˝sos v myölenÌ Pl˙tarcha z ChairÛneie, in: Pl˙tarchos, O delfskÈm E, Praha 1995, str. 84ñ89.
283
Strom. VI,126,1. Srv. nÌûe, V,24,2 a pozn. 158 ad loc.
284
Strom. V,56,5.
Srv. Strom. V,50,2, o knih·ch, Ñve kter˝ch je spisovatel˘v z·mÏr (º
to◊ syggraw≠vq bo’lhsiq) vyj·d¯en skrytÏì.
285
84
Pravda symbolu
p¯ipomÌn· v˝öe zmÌnÏnÈ rozliöenÌ mezi Ñpedagogickouì interpretacÌ PÌsma, kter· biblick· p¯ik·z·nÌ p¯edstavuje Ñnah·ì, tj. na tÈ rovinÏ v˝znamu, kter˝ je ÑkaûdÈmu bezprost¯ednÏ z¯ejm˝ì, a jejich alegorickou exegezÌ, kter· odpovÌd· ˙rovni ÑuËiteleì. Snad lze naöi
pas·û vyloûit v tom smyslu, ûe symbol zahaluje ryze ÑtÏlesnouì, tj.
doslovnou rovinu v˝znamu. VÏci, kterÈ lze vyj·d¯it tÈû jednoznaËnÏ, p¯edstavuje zp˘sobem, kter˝ k tÏmto ÑtÏlesn˝mì v˝znam˘m
p¯ipojuje v˝znamy jinÈ.286
TajemstvÌ symbol˘
Ve druhÈ knize Vychovatele, v kapitole vÏnovanÈ obuvi, Klement
zmiÚuje v˝rok, kter˝ podle evangeliÌ pronesl Jan K¯titel o JeûÌöovi:
ÑNejsem hoden, abych rozv·zal ¯emÌnek jeho sand·lu.ì287 KromÏ
toho, ûe v˝rok svÏdËÌ o jednoduchÈ JeûÌöovÏ obuvi (proto je zde citov·n), m· podle Klementa takÈ nep¯Ìm˝ v˝znam, o nÏmû vöak
bude pojedn·no jinde: ÑTen, kter˝ éid˘m p¯edvedl vzor pravÈ filosofie, nem· honosnou obuv. Zda to rovnÏû nÏco naznaËuje, uk·ûeme na jinÈm mÌstÏ.ì288 P¯Ìslib plnÌ v p·tÈ knize Stromat, na mÌstÏ,
kter˝m vrcholÌ plej·da p¯Ìklad˘ symbolickÈho û·nru nejr˘znÏjöÌch
tradic.289 Autor zde nabÌzÌ dva alegorickÈ v˝klady Janova v˝roku:
1) Jan nenÌ hoden JeûÌöe pok¯tÌt, protoûe Ñti, kdo se oËiöùujÌ [k¯tem],
majÌ svou duöi vyv·zat z tÏla a jeho h¯Ìch˘ jako nohu z ¯emeneì;
rozv·z·nÌ ¯emÌnku je tedy obrazem k¯tu. 2) TÌm, ûe Jan uk·zal na
286
K celÈ pas·ûi srv. A. Le Boulluec, Voile, str. 53ñ64, zejm. 55ñ56; 59ñ
62, kter˝ mj. upozorÚuje na paralely Klementov˝ch pojm˘ v dobovÈ rÈtorice. Ke KlementovÏ zhodnocenÌ mnohoznaËnosti srv. tÈû U. Schneider,
Theologie, str. 161ñ162; 166.
287
Mk 1,7 parr.
288
Paed. II,117,4: O⁄ g°r ti tÂn peri≠rgvn fiped≠deto “ t∑q §lhuo◊q Ò Ebra¯oiq wilosow¯aq fipodeikn’menoq tŒn t’pon. To◊to dÆ e≈
ka˘ a≈n¯tteta¯ ti Øn •lloiq dhlvuµsetai.
289
Strom. V,55,1ñ3.
85
VÌra, symbol, pozn·nÌ
JeûÌöe (srv. J 1,29ñ36), ve skuteËnosti Ñrozv·zalì, tj. rozluötil vöechna proroctvÌ, kter· skrytÏ poukazovala k p¯Ìchodu Spasitele:
ÑMoûn· tÌm takÈ myslÌ p˘sobenÌ (Øn≠rgeian) Spasitele, kterÈ se skr˝valo v prorockÈm jinotaji, ale nakonec, p¯i jeho p¯Ìchodu, se k n·m obracÌ p¯Ìmo. Jakmile oËit˝ svÏdek uk·zal (de¯jaq) toho, kter˝ byl zvÏstov·n, a ozn·mil jeho p¯Ìchod (Ωkoysan paroys¯an, dosl. Çp¯iöedöÌ
p¯Ìtomnostë) po dalekÈ cestÏ do zjevnosti, skuteËnÏ od konce Çrozv·zalë, tj. rozluötil vÏötby sp·snÈho pl·nu a odhalil smysl symbol˘ (Økkal’caq t∂n ∞nnoian tÂn symbÕlvn).ì290
Podle tÈto interpretace tedy Jan˘v v˝rok odkazuje k p¯Ìtomnosti
(zjevnosti Ëi p˘sobenÌ) toho, co je poslednÌm smyslem symbolick˝ch poukaz˘. Jan tento smysl odhalil tÌm, ûe na nÏj jakoûto oËit˝
svÏdek Ñuk·zalì.
Podobnou ˙vahou vrcholÌ pas·û o esoterismu ¯eck˝ch filosof˘
(najmÏ pythagorejc˘), kte¯Ì pr˝ mnohÈ nauky skr˝vali p¯ed nezasvÏcen˝mi (Klement stejnÏ uvaûuje o PlatÛnovi, Aristotelovi,
a dokonce i Epik˙rovi a stoicÌch). NÏco podobnÈho lze pr˝ vyk·zat
takÈ u apoötola Pavla: Klement nejd¯Ìve cituje v˝rok z Listu Efesk˝m, v nÏmû o sobÏ apoötol tvrdÌ, ûe mu bylo d·no poznat ÑKristovo tajemstvÌ, kterÈ v d¯ÌvÏjöÌch generacÌch nebylo lidem zn·mo tak,
jak bylo nynÌ zjeveno jeho svat˝m apoötol˘m a prorok˘mì.291 PozdÏji cituje pas·û z Listu Kolosk˝m jako doklad toho, ûe nÏkterÈ vÏci
se p¯ed·valy jen ˙stnÏ: ÑModlete se takÈ za n·s, aby B˘h otev¯el
dve¯e naöemu slovu, abych mohl vypovÏdÏt tajemstvÌ Krista, pro
nÏû jsem ve vÏzenÌ, a mohl je uk·zat tak, jak je m·m vypovÏdÏt.ì292
ÑTajemstvÌ Kristaì, o nichû Pavel hovo¯Ì, jsou tedy podle Klementa obsahem ˙stnÌho pod·nÌ urËenÈho tÏm, kdo jsou jiû (podle Listu
éid˘m) Ñschopni p¯ijmout ¯eË spravedlnostiì a p¯ekraËujÌ ÑpoË·teËnÌ uËenÌ o Kristuì (tj. ˙roveÚ spoleËnÈ vÌry).293 Pr·vÏ tuto Ñgnostic-
290
Strom. V,55,3.
291
Ef 3,3ñ5; Strom. V,60,1.
292
Ko 4,3ñ4; Strom. V,62,1.
293
éd 5,13; 6,1; Strom. V,62,3ñ4.
86
Pravda symbolu
kou tradiciì pr˝ apoötol naz˝v· ÑplnostÌ Kristaì, kterou vöak sv˝m
adres·t˘m m˘ûe p¯edat pouze osobnÏ (nikoli v dopise).294 V nÌ je,
jak pÌöe v Listu ÿÌman˘m, Ñodkryto tajemstvÌ, jeû bylo po vÏËnÈ
Ëasy zahalenÈ mlËenÌm, nynÌ je vöak zjeveno a skrze prorockÈ spisy na p¯Ìkaz vÏËnÈho Boha ozn·meno vöem pohan˘m, aby byli posluönÌ ve v̯eì. ÑJen m·lokter˝m z nich se vöak ukazuje, co je obsahem toho tajemstvÌ,ì dod·v· Klement.295
Autor se tedy vracÌ k motivu, s nÌmû jsme se setkali p¯i exegezi
Janova v˝roku, ale d·le ho prohlubuje: klÌËem ke smyslu symbol˘,
na kter˝ Jan uk·zal, je ÑKristovo tajemstvÌì, kterÈ apoötol nemohl
sdÏlit v dopise. P¯estoûe bylo vöeobecnÏ vyhl·öeno, jen m·lokomu
se podle Klementa ukazuje, co je jeho obsahem (t¯na ta◊t° Østi
t¢ Øn mysthr¯Ñ). Tento obsah je nicmÈnÏ p¯ed·v·n v ˙stnÌ tradici,
a je tedy n·plnÌ onÈ nepsanÈ tradice cÌrkve, na niû se Klement tak
Ëasto odvol·v·. Jak bylo ¯eËeno v˝öe, nevÌme, na Ëem se v˝roky
o nepsanÈ tradici fakticky zakl·dajÌ a co bylo p¯ÌpadnÏ jejÌm obsahem. Na jednom mÌstÏ prvnÌ knihy Stromat autor pÌöe, ûe tyto
ÑskrytÈ tradice pravÈho pozn·nÌì se p¯ed·vajÌ Ñv˝sostn˝m a vzneöen˝m zp˘sobem interpretovanÈì (fichlÂq ka˘ ØjÕxvq ≤rmhneyÕmenai) a naznaËuje, ûe o jakousi jejich interpretaci (byù z·mÏrnÏ
neuspo¯·danou) p˘jde i v jeho Ñpozn·mk·chì.296 Z toho lze vyvodit, ûe (pokud nejde o Klementovu fikci) v alexandrijskÈ cÌrkvi
byly ˙stnÏ p¯ed·v·ny jakÈsi ÑvzneöenÈì interpretace, jejichû j·drem
bylo cosi pochopenÈho jako ÑpravÈ pozn·nÌì. Z˘st·v· nejasnÈ,
Ëeho se p¯ÌpadnÏ t˝kaly, zda se nap¯Ìklad opÌraly o nÏjakÈ apokryfnÌ dokumenty, jak naznaËuje ˙ryvek z Listu TheodÛrovi o tajnÈm
MarkovÏ evangeliu, kter˝ je Klementovi p¯ipisov·n.297 Tato histo-
294
ÿ 15,29; Strom. V,64,5.
295
ÿ 16,25n; Strom. V,64,6.
296
Strom. I,56,2ñ3.
Srv. P. Pokorn˝, in: NZA I, str. 47ñ51, kde je kromÏ p¯ekladu Listu
TheodÛrovi uvedena i sekund·rnÌ literatura k tÈmatu. Text objevil v roce
1958 americk˝ badatel M. Smith, kter˝ jej takÈ s rozs·hl˝m koment·¯em
publikoval (Clement of Alexandria and a Secret Gospel of Mark, Cam297
87
VÌra, symbol, pozn·nÌ
ricky zajÌmav· ot·zka naötÏstÌ pro v˝klad Klementova myölenÌ nenÌ
rozhodujÌcÌ. PodstatnÈ je, ûe alexandrijsk˝ katecheta tyto ˙stnÌ v˝klady nech·pal jako vlastnÌ j·dro ÑgnostickÈ tradiceì svÈ cÌrkve,
jako ÑpravÈ pozn·nÌì samo, ale pr·vÏ jako urËitÈ interpretace. Nakolik m˘ûeme soudit z jin˝ch pas·ûÌ, cÌlem tÏchto interpretacÌ (aù
uû vlastnÏ vych·zely z jak˝chkoli podklad˘) bylo (alespoÚ podle
Klementova pochopenÌ) p¯edat ÑtajemstvÌì ˙stnÌ tradice zp˘sobem,
kter˝ lze intelektu·lnÏ nahlÈdnout. V nar·ûce na to, jak s·m JeûÌö
˙dajnÏ rozmlouval se sv˝mi apoötoly, pÌöe Klement v prvnÌ knize
Stromat: ÑMystÈria se p¯ed·vajÌ mystick˝m zp˘sobem, aby z˘stala
v ˙stech toho, kdo hovo¯Ì, a toho, k nÏmuû hovo¯Ì, Ëi spÌöe ne v jejich ¯eËi, ale v nahlÌûenÌ (o⁄k Øn wvnè, §ll Øn tò noe¡suai).ì298
JeûÌö pr˝ tyto vÏci neodhalil vöem, Ñale jen nÏkolika m·lo lidem,
o nichû vÏdÏl, ûe jsou pro nÏ vhodnÈ, ûe je dok·ûÌ p¯ijmout a nechat
se podle nich p¯etvo¯itì.299 Jelikoû ale ÑtajemstvÌmì, o nÏû tu jde,
nenÌ podle Klementa nic jinÈho neû ÑtajemstvÌ Kristaì, o nÏmû
pÌöe apoötol Pavel,300 cÌlem tradice ÑpravÈho pozn·nÌì, stejnÏ jako
Ñgnostick˝ch pozn·mekì, kterÈ na ni navazujÌ, je uk·zat (ne snad
kaûdÈmu, ale tÏm, jejichû duöevnÌ zrak je jiû boûskou v˝chovou dostateËnÏ oËiötÏn) v n·hledu pr·vÏ totÈû, naË uk·zal Jan K¯titel, kdyû
podle StrÛmatea Ñodhalil smysl symbol˘ì.301
bridge, Mass., 1973). O KlementovÏ autorstvÌ nÏkte¯Ì badatelÈ pochybujÌ,
v poslednÌ dobÏ nap¯. A. Jakab, Une lettre perdue de ClÈment díAlexandrie?
(Morton Smith et lí…vangile secret de Marc), in: Apocrypha 10, 1999, str.
7ñ15; proti tomu srv. A. Le Boulluec, La lettre sur lí…vangile secret de
Marc et le Quis dives salvetur de ClÈment díAlexandrie, in: Apocrypha 7,
1996, str. 27ñ41.
298
Strom. I,13,4.
299
Strom. I,13,2; p¯el. J. Pl·tov·.
Srv. takÈ Strom. I,13,2: ÑTakov· tajemstvÌ, jako je B˘h, lze svϯit slovu, nikoli pÌsmu.ì
300
Srv. R. Mortley, From Word to Silence, II: The Way of Negation,
Christian and Greek, 1986 (onñline edition), str. 39, kter˝ se domnÌv·, ûe
Klement˘v kryptick˝ zp˘sob psanÌ neodkazuje k tajnÈ nauce: ÑThe hidden
ideas are not of this concrete theological type, but they are rather experien301
88
Pravda symbolu
TajemstvÌ poË·tku
Pojedn·nÌ o symbolickÈm û·nru a n·boûenskÈm esoterismu vrcholÌ
filosofick˝mi ˙vahami o tajemnÈ povaze prvnÌho poË·tku. Prost¯edkujÌcÌm Ël·nkem je christologick· interpretace prorockÈ ¯eËi
PÌsma, kter· je na podkladÏ biblickÈho universalismu vztaûena na
n·boûenskou symboliku v˘bec. Kristus, to je Slovo Ñna poË·tkuì
(J 1,1), a ˙vahy o smyslu symbol˘ tak p¯irozenÏ smϯujÌ k poË·tku.
Klement nejprve p¯ipomÌn·, s jak˝mi rozpaky podle sv˝ch List˘
p¯istupoval PlatÛn k pÌsemnÈmu pod·nÌ o prvnÌ p¯ÌËinÏ: ÑMohu
o tom s tebou mluvit jen v n·znacÌch, aby tomu z p¯eËtenÌ nebylo
rozumÏt, kdyby se s dopisem v nÏkter˝ch konËin·ch mo¯e Ëi zemÏ
nÏco p¯ihodilo.ì302 ÑAno,ì dod·v· Klement, ÑBoha vesmÌru, kter˝
p¯esahuje veökerou ¯eË, vöechno myölenÈ, kaûd˝ pojem (“ fipÆr
p£san wvn∂n ka˘ p£n nÕhma ka˘ p£san ∞nnoian), nelze sdÏlit
pÌsmem, neboù jeho moc je nev˝slovn· (•rrhtoq).ì303 Pr·vÏ takovÈ je podle Klementa ono prap˘vodnÌ prorockÈ tajemstvÌ, kterÈ
hl·sal apoötol jakoûto Ñskrytou moudrostì, jak o tom pÌöe v PrvnÌm
listu Korintsk˝m: ÑMoudrost hl·s·me mezi dokonal˝mi, ne ale
moudrost tohoto vÏku nebo vl·dc˘ tohoto vÏku, urËen˝ch k z·hubÏ.
Hl·s·me BoûÌ moudrost v tajemstvÌ, moudrost skrytou.ì304 Tuto
skrytou moudrost pak apoötol p¯irovn·v· k tuhÈmu pokrmu, kter˝
nemohou poz¯Ìt ÑnemluvÚata v Kristuì, lidÈ pouze ÑtÏlesnÌì, ale je
urËen teprve tÏm, kte¯Ì dospÏjÌ a stanou se lidmi ÑduchovnÌmiì.305
ÑJestliûe se tedy podle apoötola mlÈkem krmÌ nemluvÚata,ì komentuje Klement, Ña tuh˝m pokrmem dospÏlÌ, budeme mlÈkem rozumÏt katechezi (º katµxhsiq) jakoûto prvnÌ v˝ûivu duöe a tuh˝m
ces of the mind, new types of spiritual/intellectual experience.ì Ke KlementovÏ pojetÌ ˙stnÌ tradice srv. takÈ U. Schneider, Theologie, str. 125ñ139.
302
PlatÛn, Ep. II, 312d7ñe1.
303
Strom. V,65,1ñ2.
304
1K 2,6ñ7; Strom. V,65,4ñ5.
305
1K 3,1ñ3; Strom. V,66,1.
89
VÌra, symbol, pozn·nÌ
pokrmem epoptickÈ z¯enÌ (º Øpoptik∂ uevr¯a).ì Tyto dva stupnÏ
jsou pak podle Klementa vlastnÌm ÑtÏlemì a ÑkrvÌì Slova, a ÑjÌst
a pÌt boûskÈ Slovoì tedy znamen· Ñpozn·vat boûskou bytnostì
(º gnÂsiq t∑q ue¯aq o⁄s¯aq).306
StupeÚ epoptickÈho z¯enÌ, tuto Ñtuhou stravuì filosofick˝ch mystÈriÌ, Klement d·le p¯ibliûuje v pas·ûi, kter· je nejstaröÌm dokumentem tzv. negativnÌ theologie v k¯esùanskÈ literatu¯e. Podle jeho v˝kladu lze k tomuto stupni, kter˝ tÈû naz˝v· ÑprvnÌ n·hledì (pr„th
nÕhsiq), dospÏt metodou Ñanal˝zyì (dií §nal’sevq), zaËÌnajÌcÌ
Ñod vÏcÌ, jeû podlÈhajÌ [Kristu]ì (Klement m· z¯ejmÏ na mysli nebesk· tÏlesa).307 Metodu popisuje n·sledovnÏ:
ÑTÏlu bychom odebrali fyzickÈ vlastnosti a odstranili hloubkov˝ rozmÏr, pak ö̯kov˝, pak dÈlkov˝. Zb˝v· bod, coû je jednotka s tzv. polohou, a kdyû odejmeme tuto polohu, budeme jednotku rozumovÏ nahlÌûet. Kdybychom takto odebrali vöe, co n·leûÌ tÏles˘m i takzvan˝m
netÏlesn˝m jsoucn˘m, uvrhli se do velikosti Krista a odtud ve svatosti
postoupili do otev¯ena, jak˝msi zp˘sobem by n·s to p¯ivedlo k n·hledu VöemohoucÌho, protoûe bychom poznali nikoli ËÌm je, ale ËÌm
nenÌ.ì308
Klement˘v popis m· blÌzkÈ paralely v dobovÈ filosofickÈ literatu¯e,
zejmÈna v p¯ehledu platÛnskÈ filosofie zn·mÈm jako Souhrn PlatÛnova uËenÌ Ëi Didaskalikos (nauËn˝ v˝klad), kter˝ je p¯ipisov·n jistÈmu Alkinoovi, jinak nezn·mÈmu autorovi, jehoû p˘sobenÌ b˝v·
kladeno do druhÈ poloviny 2. stoletÌ po Kr.309 Rozbor Alkinoova
306
Strom. V,66,2ñ3.
Strom. V,71,2; k v˝razu t¢ fipoke¯mena a⁄tò srv. nÌûe, str. 245,
pozn. 409.
307
308
Strom. V,71,2ñ3.
Ve staröÌ literatu¯e b˝v· spis p¯ipisov·n platÛnskÈmu filosofu Albinovi, kter˝ p˘sobil v polovinÏ 2. stoletÌ po Kr. ve SmyrnÏ a z jehoû dÌla se dochoval spis ⁄vod do PlatÛnov˝ch dialog˘. Dnes se badatelÈ vÏtöinou klonÌ
k n·zoru, ûe zpochybnÏnÌ rukopisnÈ tradice, podle nÌû je autorem Didaskalika Alkinoos, nenÌ dostateËnÏ zd˘vodnÏno; srv. J. Whittaker, in: Alcinoos.
Enseignement des doctrines de Platon, BL, Paris 1990, str. VIIñIX, kde je
uvedena p¯Ìsluön· literatura; k dataci spisu srv. tamt., str. XIIñXIII.
309
90
Pravda symbolu
v˝kladu n·m umoûnÌ zasadit pointu Klementova pojedn·nÌ o smyslu symbol˘ do dobov˝ch filosofick˝ch souvislostÌ a z·roveÚ uk·zat
specifickÈ rysy jeho myölenkovÈho postupu.
Alkinoos v des·tÈ kapitole Didaskaliku p¯em˝ölÌ o tom, jak˝m
zp˘sobem lze poznat poË·tek, kter˝ PlatÛn povaûoval za Ñnev˝slovn˝ì (•rrhtoq). V˝chodiskem jeho ˙vahy je rozliöenÌ oboru
smyslovÏ vnÌmateln˝ch vÏcÌ a toho, co je ËistÏ myölenÈ, tj. myölenÈ
bez p¯ÌmÏsi jakÈkoli smyslovÈ p¯edstavy. Vöe, co je takto myöleno,
m· podle Alkinoa ˙Ëast na ÑprvnÌchì danostech ËistÏ inteligibilnÌho
r·zu (prÂta noht°), kterÈ jsou podobnÏ ÑjednoduchÈì (®pl£)
jako prvnÌ danosti smyslovÈ (prÂta a≈suht°). Autor pak rozvrhuje spekulativnÌ r·mec tohoto rozliöenÌ, v nÏmû prvnÌ inteligibilnÌ
danosti p¯edstavuje jako akty myölenÌ boûskÈho poË·tku, jejû naz˝v· ÑprvnÌ intelektì Ëi ÑprvnÌ b˘hì. Tento ÑprvnÌ intelektì je p¯ÌËinou imanentnÌho svÏtovÈho rozumu (naz˝vanÈho zde rovnÏû Ñintelektì) a z·roveÚ cÌlem, k nÏmuû se svÏtov˝ rozum obracÌ v touze.
Na rozdÌl od svÏtovÈho rozumu pak ÑprvnÌ intelektì nenÌ obr·cen
k niËemu vyööÌmu, ale k sobÏ samÈmu, neboù je s·m tÌm nejkr·snÏjöÌm, co lze myslet: ÑProto st·le myslÌ sebe sama a svÈ myölenky,
a tento jeho akt je idea,ì uzavÌr· Alkinoos.310 Pro naöi souvislost je
d˘leûit· ot·zka, jak˝m zp˘sobem je tento boûsk˝ poË·tek p¯Ìstupn˝
lidskÈmu pozn·nÌ. PotÌû je v tom, ûe lidÈ jsou podle Alkinoa ÑnaplnÏni smyslov˝mi dojmy, takûe kdykoli se rozhodnou myslet inteligibilnÌ danosti, p¯edstavujÌ si je jako nÏco smyslovÏ vnÌmatelnÈho,
takûe Ëasto z·roveÚ myslÌ velikost, tvar Ëi barvu a nenahlÌûejÌ inteligibilnÌ danosti ËistÏì.311 P¯esto vöak existuje nÏkolik zp˘sob˘,
jimiû lze k n·hledu prvnÌho poË·tku dospÏt.
V˝klad o tÏchto zp˘sobech Alkinoos zahajuje v˝Ëtem nÏkter˝ch
predik·t˘, kterÈ se o prvnÌm poË·tku vypovÌdajÌ v n·boûensko-filosofickÈ tradici: ÑA prvnÌ b˘h je vÏËn˝, nev˝slovn˝, v sobÏ dokonal˝, tzn. bez pot¯eby nÏËeho dalöÌho, vÏËnÏ dokonal˝, veskrze dokonal˝, boûstvÌ, bytnost, pravda, soumÏrnost, dobro. Ne¯Ìk·m to
310
Alkinoos, Didasc. 10,1 (164,7ñ31).
311
Alkinoos, Didasc. 10,1 (164,13ñ18).
91
VÌra, symbol, pozn·nÌ
proto, abych [tato jmÈna] navz·jem oddÏloval, ale proto, ûe je ve
vöech nahlÌûeno jedno.ì Alkinoos d·le p¯ipojuje jmÈna Ñkr·snoì,
Ñpravdaì a Ñotecì a ukazuje, z jak˝ch d˘vod˘ se o prvnÌm poË·tku
vypovÌdajÌ. PrvnÌ zp˘sob, jak˝m lze dospÏt k jeho n·hledu, pak odvozuje z negativnÌho predik·tu Ñnev˝slovn˝ì. PrvnÌ poË·tek je
podle Alkinoa Ñnev˝slovn˝ì proto, ûe nenÌ rodem, druhem ani diferencÌ (nem˘ûe b˝t tedy definov·n ani definujÌcÌ) ani nem· û·dnÈ
akcident·lnÌ vlastnosti, kterÈ by o nÏm bylo moûnÈ vypovÌdat. Nelze samoz¯ejmÏ ¯Ìci, ûe je zl˝, ale ani ûe je dobr˝, protoûe to by znamenalo, ûe participuje na nÏËem vyööÌm, totiû na dobrosti. Avöak
nenÌ indiferentnÌ, neboù Ñani to neodpovÌd· jeho pojmuì. PodobnÏ
nelze tvrdit, ûe je Ñnad·n nÏjakou kvalitou a takto zdokonalen skrze kvalitu, ale ani ûe je bez kvality, protoûe û·dn· jemu p¯ÌsluöejÌcÌ
kvalita mu nechybÌ. Ani nenÌ Ë·stÌ nÏËeho ani celkem obsahujÌcÌm
nÏjakÈ Ë·sti, ani totoûn˝ s nÏËÌm nebo r˘zn˝ od nÏËeho, neboù nem· û·dn˝ akcident, na jehoû z·kladÏ by mohl b˝t oddÏlen od jin˝ch
vÏcÌ. Ani nepohybuje ani nenÌ pohybov·n.ì312 PrvnÌ zp˘sob jeho
nahlÈdnutÌ (pr„th nÕhsiq) spoËÌv· pr·vÏ v abstrakci tÏchto urËenÌ (kat¢ §wa¯resin to’tvn), kterou Alkinoos p¯irovn·v· k ÑodnÌm·nÌì rozmÏr˘ smyslovÏ vnÌmatelnÈho tÏlesa, p¯i nÌû nejprve (po
odnÏtÌ hloubky) nahlÌûÌme plochu, d·le (po odnÏtÌ ö̯ky) Ë·ru a nakonec (po odnÏtÌ dÈlky) bod. Autor pak kr·tce pojedn·v· o dalöÌch
dvou zp˘sobech pozn·nÌ (deyt≠ra, resp. tr¯th nÕhsiq), kterÈ odpovÌdajÌ postup˘m v pozdÏjöÌ tradici zn·m˝m jako Ñcesta analogieì
a Ñcesta eminenceì. V nich jsou s pomocÌ platÛnsk˝ch motiv˘ dom˝öleny pozitivnÌ atributy jako pravda, kr·sa Ëi dobro.313
Jak uk·zal Raoul Mortley, Klement byl s tradicÌ t¯Ì cest pozn·nÌ
prvnÌho poË·tku pravdÏpodobnÏ sezn·men. 314 Zd· se, ûe Ñcestu
eminenceì ve specifickÈ k¯esùanskÈ interpretaci p¯edstavuje hned
312
Alkinoos, Didasc. 10,3ñ4 (164,31ñ165,16).
313
Alkinoos, Didasc. 10,5ñ6 (165,16ñ34).
R. Mortley, Connaissance religieuse et hermÈneutique chez ClÈment
díAlexandrie, Leiden 1973, str. 86. Mortley upozorÚuje na pas·û ve Strom.
VI,90,4, kde Klement na tyto t¯i cesty pozn·nÌ pravdÏpodobnÏ nar·ûÌ.
314
92
Pravda symbolu
o dva paragrafy nÌûe, totiû v exegezi t¯Ì dn˘ Abrahamovy cesty
podle Gn 22,3ñ4.315 PodÌvejme se vöak podrobnÏji na jeho popis
ÑanalytickÈì metody, kter· odpovÌd· AlkinoovÏ Ñabstrahov·nÌì.
P¯edevöÌm si m˘ûeme povöimnout, ûe to, co Alkinoos uûÌv· jako
ilustraci svÈ metody, tedy abstrakci rozmÏr˘ geometrickÈho tÏlesa,
je pro Klementa popisem metody samÈ.316 ZatÌmco Alkinoova geometrick· abstrakce pak konËÌ u bodu, Klement (po AristotelovÏ
vzoru) rozliöuje mezi bodem (shme¡on), jemuû p¯ÌsluöÌ Ñpolohaì
(u≠siq), a jednotkou (mon°q), kter· polohu nem·; odejmutÌm polohy pak dospÌv· od bodu k jednotce nahlÌûenÈ v mysli.317 Na tento
postup navazuje vÏtou, kter· p¯esahuje r·mec Alkinoova v˝kladu:
ÑKdybychom takto odebrali vöe, co n·leûÌ tÏles˘m i takzvan˝m netÏlesn˝m jsoucn˘m, uvrhli se do velikosti Krista a odtud ve svatosti
postoupili do otev¯ena, jak˝msi zp˘sobem by n·s to p¯ivedlo k n·hledu VöemohoucÌho, protoûe bychom poznali nikoli ËÌm je, ale ËÌm
nenÌ.ì 318
Ot·zku, co m· Klement na mysli Ñtakzvan˝mi netÏlesn˝mi jsoucnyì, ponechme stranou.319 ZajÌm· n·s, jak˝m zp˘sobem rozumÌ
cÌli, k nÏmuû jeho Ñanal˝zaì smϯuje. Zd· se, ûe Ñjednotceì, k nÌû
dospÌv· geometrick· abstrakce, odpovÌd· to, co Klement naz˝v·
Ñvelikost Kristaì. ÑVelikostÌì zde jistÏ nenÌ mÌnÏna rozlehlost, ale
spÌöe Ñvelikost mociì (m≠geuoq t∑q dyn°mevq), kterou B˘h p˘sobÌ na vϯÌcÌ Ñna z·kladÏ p˘sobenÌ svÈ svrchovanÈ sÌlyì (kat¢ t∂n
Øn≠rgeian to◊ kr°toyq t∑q ≈sx’oq a⁄to◊), jak Ëteme v Listu
315
Strom. V,73,1ñ2; srv. nÌûe, str. 249ñ250, pozn. 423.
PodobnÏ uû Pl˙tarchos, Plat. quaest. 1001e8ñ1002a8, jehoû popis se
opÌr· o PlatÛna, Resp. VII, 525b3ñ531d6. PodobnÏ snad s metodou abstrakce zach·zeli uû sta¯Ì akademici; srv. AristotelÈs, Phys. II, 193b35ñ194a1; H.
Cherniss, in: Plutarchís Moralia, XIII/1, Cambridge, Mass. ñ London 1976,
str. 38ñ39, pozn. a.d. Srv. takÈ R. Mortley, From Word to Silence, I: The
Rise and Fall of Logos, 1986 (on-line edition), str. 142ñ144.
316
317
Strom. V,71,2; srv. nÌûe, str. 245 a pozn. 410.
318
Strom. V,71,3.
319
Srv. k tomu nÌûe, str. 246, pozn. 411.
93
VÌra, symbol, pozn·nÌ
Efesk˝m (1,19).320 CÌl je tedy popisov·n n·boûensk˝m jazykem, ne
vöak v rozporu s popisem Alkinoov˝m, pro nÏhoû je cÌlem nejvyööÌ
intelekt, jehoû Ñp˘sobenÌmì (Øn≠rgeia) je uv·dÏno v pohyb celÈ
universum.321 BlÌzkost obou pojetÌ podtrhuje i to, ûe Ñvelikost Kristaì je Ñjednotkouì, k nÌû smϯuje geometrick· abstrakce. Podle Klementovy interpretace biblickÈho p¯ÌbÏhu o öesti dnech stvo¯enÌ
(p¯evzatÈ od FilÛna AlexandrijskÈho) totiû uû Ñbarbarsk· filosofieì
rozliöovala smyslov˝ a inteligibilnÌ svÏt, p¯iËemû svÏt inteligibilnÌ
(archetyp Ëi paradigma smyslovÈho svÏta), jehoû symbolem je prvnÌ den stvo¯enÌ, spojovala s jednotkou (mon°q).322 Jestliûe cÌlem
onÏch Ñvelk˝ch mystÈriÌì n·boûenskÈho pozn·nÌ, k nimû smϯuje
metoda Ñanal˝zyì a ve kter˝ch se uû Ñnelze nic nauËit, ale jen nazÌrat a ch·pat povahu vÏcÌì (Øpopte’ein dÆ ka˘ perinoe¡n tµn te
w’sin ka˘ t¢ pr°gmata),323 je podle Klementa Ñjednotkaì nahlÌûen· v mysli, pak je tÌmto cÌlem nejspÌöe mÌnÏno totÈû, co podle
jeho v˝kladu znamen· prvnÌ den stvo¯enÌ, tedy inteligibilnÌ poË·tek
smyslovÈho svÏta.324
Anal˝za vöak podle Klementa nekonËÌ u Ñvelikosti Kristaì, ale
pokraËuje postupem do Ñotev¯enaì (tŒ §xan≠q). Co tento obraz
znamen·? V˝raz tŒ §xan≠q je zpodstatnÏlÈ adjektivum odvozenÈ
od slovesa x°skv (otevÌrat se, zet); adjektivum §xanµq v dobovÈ
literatu¯e zpravidla oznaËuje nÏjak˝ velk˝ otev¯en˝ prostor, nap¯Ìklad propast (•byssoq), mo¯e (p≠lagoq) nebo tmu (skÕtoq)
obklopujÌcÌ slepÈho, abychom uvedli p¯Ìklady ze zdroj˘ blÌzk˝ch
Klementovi.325 NejlÈpe vöak v˝znam tohoto pojmu objasÚuje s·m
320
Srv. takÈ Strom. V,3,1; 54,4; k moûn˝m filosofick˝m souvislostem
srv. nÌûe, str. 246, pozn. 411.
321
Alkinoos, Didasc. 10,2 (164,23ñ27).
322
Strom. V,93,4.
323
Strom. V,71,1.
324
Srv. S. R. C. Lilla, Clement, str. 204ñ208.
Srv. FilÛn Alexandrijsk˝, De opif. 29; De vita Mos. I,194; Mdr 19,17.
Srv. takÈ Strom. V,53,4.
325
94
Pravda symbolu
autor, kdyû o nÏkolik paragraf˘ nÌûe vykl·d· obraz Otcovy Ñn·ruËeì v prvnÌ kapitole Janova evangelia (1,18): ÑBoha nikdy nikdo
nevidÏl; jednorozen˝ B˘h, kter˝ je v n·ruËi Otce, ten o nÏm vypovÏdÏl.ì Podle Klementa zde slovo Ñn·ruËì oznaËuje Ñneviditelnost
a nev˝slovnost Bohaì (tŒ §Õraton ka˘ •rrhton ueo◊). Proto takÈ
nÏkte¯Ì auto¯i, pokraËuje Klement, Boha nazvali Ñpropastì (byuÕq),
Ñaby naznaËili, ûe obsahuje a objÌm· vöechny vÏci, s·m nepostiûiteln˝ a bezmezn˝ì.326 ÑNÏkter˝mi autoryì jsou moûn· mÌnÏni valentinovci, v jejichû metafyzickÈm vypr·vÏnÌ, jak o nÏm referuje
Irenej z Lyonu, je prvnÌ poË·tek (proarxµ, dosl. Ñp¯edpoË·tekì)
oznaËen pr·vÏ jako Ñpropastì (byuÕq). V naöÌ souvislosti je zajÌmavÈ, ûe tento Ñp¯edpoË·tekì (spolu se svou druûkou naz˝vanou sigµ, tj. ÑmlËenÌì) podle valentinovc˘ zplodil ÑpoË·tek vöech vÏcÌì
(§rx∂ tÂn p°ntvn), kter˝ je naz˝v·n Ñjednorozen˝ì (monogenµq), nejspÌöe pr·vÏ s nar·ûkou na J 1,18.327 Tento zplozen˝ poË·tek je pak oznaËen jako intelekt (no◊q), coû (p¯i filosofickÈm v˝kladu tÏchto pojm˘) patrnÏ znamen·, ûe Ñpropastì (spolu s ÑmlËenÌmì)
p¯edch·zÌ ˙rovni rozumovÈho n·hledu. Intelekt sice ÑhledÌ na
Otceì (uevrÂn tŒn pat≠ra) a ÑnahlÌûÌ jeho velikost a nezmÏrnostì (tŒ m≠geuoq tŒ §m≠trhton a⁄to◊ katanoÂn), nejde vöak
o nahlÌûenÌ pozitivnÌch rys˘, ale toho, ûe Otec je bez poË·tku (•narxÕq), ûe jej nelze obs·hnout (§x„rhtoq) ani uchopit pohledem
(o⁄ katalhptŒq ≈de¡n).328 V podobnÈm smyslu m˘ûeme asi rozumÏt tomu, co Klement naz˝v· Ñn·hledem vöemohoucÌhoì (nÕhsiq
to◊ pantokr°toroq), p¯i kterÈm pozn·v·me Ñnikoli ËÌm je, ale
ËÌm nenÌì.329
Z tÏchto souvislostÌ samoz¯ejmÏ neplyne, ûe Klement˘v v˝klad
J 1,18, natoûpak popis metody ÑodnÌm·nÌì, je p¯evzat˝ od valentinovc˘. P¯ipomÌnajÌ vöak, ûe se zde k¯esùansk˝ exegeta opÌr· o me326
Strom. V,81,3.
Irenej z Lyonu, Adv. haer. I,1,1. K souvislosti s J 1,18 srv. Klement,
Exc. Theod. 6,2; 7,3.
327
328
Irenej z Lyonu, Adv. haer. I,2,1.
329
Strom. V,71,3.
95
VÌra, symbol, pozn·nÌ
tafyzick˝ rozvrh podobn˝ tomu, z nÏhoû vych·zely uû fantastickÈ
spekulace jeho Ñheretick˝chì p¯edch˘dc˘. Na rozdÌl od verze platÛnskÈ metafyziky p¯edvedenÈ u Alkinoa tento rozvrh poËÌt· s principem p¯edch·zejÌcÌm rovinÏ nejvyööÌho intelektu, kter˝ nem˘ûe
b˝t pozitivnÏ vymezen pr·vÏ proto, ûe p¯ekraËuje kaûdÈ nahlÈdnutÌ. Je zajÌmavÈ, ûe uû Alkinoos na jednom mÌstÏ naznaËuje, ûe i nad
rovinou nejvyööÌho intelektu existuje (fiw≠sthken) nÏco vyööÌho,
v r·mci svÈho myölenkovÈho rozvrhu vöak pro tuto moûnost nenach·zÌ uplatnÏnÌ.330 Jak uk·zal p¯edevöÌm John Whittaker, tato nerozhodnost ohlednÏ nejvyööÌch princip˘, jejÌû stopy nach·zÌme uû
ve StarÈ Akademii, je charakteristick˝m rysem p¯edplotinovskÈ
metafyziky zaloûenÈ na interpretaci PlatÛnov˝ch dialog˘.331 TakÈ
u Klementa najdeme pas·ûe, kterÈ svÏdËÌ o tom, ûe k¯esùansk˝ autor nejvyööÌ princip pojÌm· jako intelekt.332 V p·tÈ knize Stromat
oznaËuje Slovo jako ÑBoûÌ myölenkuì (ØnnÕhma to◊ ueo◊) Ëili
ideu, coû z¯ejmÏ implikuje pojetÌ Slova jako aktu myölenÌ prvnÌho
poË·tku.333 Na druhÈ stranÏ Klement v tÈûe knize uv·dÌ, ûe B˘h nejen Ñp¯evyöuje cel˝ svÏtì (fiper°nv to◊ kÕsmoy pantÕq), ale
Ñp¯esahuje svÏt inteligibilnÌì (Øp≠keina to◊ nohto◊).334 V sedmÈ
knize podobn˝mi slovy vymezuje vztah Otce a Syna, kdyû ¯Ìk·, ûe
Ñz inteligibilnÌch jsoucen (Øn to¡q nohto¡q) [je t¯eba ctÌt] to, kterÈ
je rodem nejstaröÌ (tŒ presb’taton Øn gen≠sei), bezËas˝ poË·tek
bez [ËasovÈho] poË·tku, prvotinu vöeho jsoucÌho (§parx∂n tÂn
–ntvn), tedy Syna, od nÏhoû se lze pouËit o p¯esahujÌcÌ p¯ÌËinÏ (tŒ
Øp≠keina a∆tion), tedy Otci veökerenstva, [p¯ÌËinÏ] nejstaröÌ a nejdobrotivÏjöÌ, kter· uû nenÌ p¯ed·v·na slovy, ale uctÌv·na v bohopoctÏ a mlËenÌ spojenÈm s posv·tn˝m ˙ûasem (seb°smati dÆ ka˘
330
Alkinoos, Didasc. 10,2 (164,21).
Srv. J. Whittaker, EPEKEINA NOY KAI OYSIAS, in: VigChr 23, 1969,
str. 101ñ104.
331
332
Srv. Protr. 98,4; Strom. IV,155,2; 162,5.
333
Strom. V,16,3; srv. S. R. C. Lilla, Clement, str. 222.
334
Strom. V,38,6; srv. nÌûe, str. 190ñ191, pozn. 252.
96
Pravda symbolu
sigè met¢ Økplµjevq ®g¯aq sebastÕn)ì.335 TÌm, ûe Otce oznaËuje jako p¯esahujÌcÌ p¯ÌËinu nejvyööÌho inteligibilnÌho rodu, kter˝
je poË·tkem vöeho jsoucÌho, klade z¯ejmÏ Klement v tÈto pas·ûi
Otce v˝öe neû samu jsoucnost.336
Vraùme se ale k naöemu textu. Po KlementovÏ interpretaci ÑOtcovy n·ruËeì podle J 1,18 n·sleduje sÈrie v˝povÏdÌ o prvnÌm
poË·tku, kterÈ odpovÌdajÌ tomu, co Alkinoos popisuje jako cestu
abstrakce:
ÑSkuteËnÏ, zde se n·m ¯eË o Bohu vymyk· ze vöeho nejvÌce. PoË·tek
kaûdÈ vÏci je tÏûkÈ nalÈzt, a zcela nesnadnÈ je uk·zat prvnÌ a nejstaröÌ
poË·tek, kter˝ je p¯ÌËinou toho, ûe vöe ostatnÌ vznik· a nad·le je. Kdo
by mohl vyslovit nÏco, co nenÌ rod, ani rozdÌl, ani druh, ani jednotlivina, ani ËÌslo, nÏco, co nenÌ akcident, ani nositel û·dnÈho akcidentu?
ÿÌci, ûe je celek, by takÈ nebylo spr·vnÈ. Celek totiû spad· pod velikost a on je Otcem celku veökerenstva. Nelze ani ¯Ìci, ûe m· nÏjakÈ
Ë·sti. Jedno je nedÏlitelnÈ, a proto i bezmeznÈ, nikoli ve smyslu nezmÏrnosti, ale protoûe je bezrozmÏrnÈ a nem· mez. Proto je takÈ bez
tvaru a beze jmÈna.ì337
Klement zde poË·tek oznaËuje jako Ñjednoì (tŒ ≥n); rozbor jednotliv˝ch negacÌ ukazuje, ûe se opÌr· o metafyzickou interpretaci diskuse v druhÈ Ë·sti PlatÛnova dialogu ParmenidÈs, jejÌmû r·mcov˝m
Strom. VII,2,2ñ3. ÑPoË·tkem bez poË·tkuì je mÌnÏn poË·tek svÏta,
tedy Slovo, kterÈ nem· poË·tek v Ëase; srv. nÌûe, V,141,1 a pozn. 740 ad
loc., kde jsou uvedeny dalöÌ odkazy.
335
336
Srv. takÈ Strom. I,177,1. J. Whittaker, EPEKEINA, str. 93ñ94, nicmÈnÏ p¯ipomÌn·, ûe Klement v tomto ohledu nenÌ konzistentnÌ, neboù Boha vlivem Ex 3,14 z·roveÚ ch·pe jako jsoucÌho; srv. Strom. V,34,5; VI,1373. Srv.
takÈ S. R. C. Lilla, The Neoplatonic Hypostases and the Christian Trinity,
in: M. Joyal, Studies in Plato and the Platonic Tradition: Essays Presented
to John Whittaker, Aldershot ñ Brookfield 1997, str. 135; H. F. H‰gg, Clement of Alexandria and the Beginnings of Christian Apophaticism, Oxford
2006, str. 173ñ179. K platÛnskÈmu pozadÌ v˝razu Øp≠keina t∑q o⁄s¯aq
srv. nÌûe, str. 190, pozn. 252.
337
Strom. V,81,4ñ6; k filosofickÈm pozadÌ jednotliv˝ch negacÌ (p¯edevöÌm v PlatÛnovÏ Parmenidovi) srv. nÌûe, str. 263ñ264, pozn. 468.
97
VÌra, symbol, pozn·nÌ
tÈmatem je zkoum·nÌ t˝kajÌcÌ se pojmu Ñjednaì.338 V r·mci tzv. prvnÌ hypotÈzy, kter· se zab˝v· d˘sledky tvrzenÌ, ûe jedno Ñje jedno ì
(Parm. 137c4ñ142a8), mluvËÌ dialogu mimo jinÈ zpochybÚuje, ûe
by jedno bylo Ñcelkemì nebo mÏlo ÑË·stiì, a rovnÏû mu upÌr· Ñmezì,
Ñtvarì, a ÑjmÈnoì. StejnÏ jako Alkinoos Klement k vybran˝m urËenÌm, kter· jsou jednu upÌr·na v r·mci prvnÌ hypotÈzy, p¯ipojuje aristotelskÈ pojmy druhu, rodu, diference, akcidentu a nÏkterÈ dalöÌ.
Srovn·nÌ s Alkinoem nastoluje ot·zku, zda Klement, Ëi spÌöe filosofick˝ zdroj, z nÏhoû v tÈto interpretaci pravdÏpodobnÏ vych·zÌ,
vztahoval prvnÌ hypotÈzu Parmenida k nejvyööÌmu intelektu, nebo
zda ji vztahoval k principu, kter˝ p¯ekraËuje rovinu inteligibilnÌho
jsoucna, jak to ˙dajnÏ Ëinili platÛnötÌ Ñpythagorejciì nejpozdÏji v 1.
stoletÌ po Kr.339 Pro druhou z tÏchto moûnostÌ svÏdËÌ pas·û ve ËtvrtÈ
knize Stromat, kter· rovnÏû nese stopy metafyzickÈ interpretace
Parmenida.340 Klement v tÈto pas·ûi rozliöuje mezi Bohem, kter˝ je
Ñnedokazateln˝, a tudÌû nenÌ poznateln˝ì (§napÕdeiktoq Ën o⁄k
∞stin ØpisthmonikÕq), a Synem, kter˝ je Ñmoudrost, vÏdÏnÌ, pravda a vöe, co je s tÌmto sourodÈì, takûe Ñp¯ipouötÌ d˘kaz a v˝kladì
(ka˘ §pÕdeijin ∞xei ka˘ di≠jodon). Syn pak ÑnenÌ prostÏ jedno
jako jedno (¥n Íq ≥n), ani mnohÈ jako Ë·sti, ale jedno jako vöechno
(Íq p°nta ≥n).ì341 Je pravdÏpodobnÈ, ûe rozliöenÌ Ñjedno jako jednoì a Ñjedno jako vöechnoì odkazuje k rozdÌlu mezi Ñjednemì prvnÌ hypotÈzy PlatÛnova Parmenida, kter· zkoum· pr·vÏ jedno jako
338
Srv. nÌûe, str. 263ñ264, pozn. 468.
339
Srv. zpr·vu o pythagorejskÈm filosofovi Moderatovi z Gadeiry (1.
stoletÌ po Kr.), kterou pod·v· pozdnÌ novoplatonik Simplikios (6. stol.), In
Arist. Phys. I,7 (Diels 230,34ñ231,5). K dÏjin·m metafyzickÈ interpretace
PlatÛnova Parmenida srv. klasick˝ Ël·nek E. R. Doddse The Parmenides of
Plato and the Origin of the Neoplatonic ëOneí, in: CQ 22, 1928, str. 129ñ
142; srv. takÈ H. J. Kr‰mer, Der Ursprung, str. 251ñ253; J. Whittaker, EPEKEINA, str. 96ñ98, kter˝ zvaûuje moûnou n·vaznost na Parmenida uû u EudÛra z Alexandrie.
340
Na tuto souvislost upozornili nez·visle na sobÏ J. Whittaker, EPEKEI-
NA, str. 98ñ99, a S. R. C. Lilla, Clement, str. 205ñ206.
341
Strom. IV,156,1.
98
Pravda symbolu
jedno (aby mu nakonec up¯ela i predik·t Ñjestì), a Ñjednemì hypotÈzy druhÈ, kter· se zab˝v· d˘sledky tvrzenÌ, ûe Ñjedno jestì. ZatÌmco jedno jako jedno nenÌ celkem a nem· Ë·sti, jedno jako jsoucÌ je
naopak celkem zahrnujÌcÌm vöechny Ë·sti.342 Druhou hypotÈzou
Parmenida je z¯ejmÏ inspirov·n i obraz kruhu, k nÏmuû pak Klement Syna p¯irovn·v·: ÑJe kruhem, v nÏmû se vöechny sÌly ot·ËejÌ
k jednu a sjednocujÌ.ì343 V pozdÏjöÌm platonismu, zejmÈna u PlÛtÌna, je obrazem kruhu Ëasto zn·zorÚov·n intelekt jako diferencovan˝ sebevztah, jehoû centrem je prvnÌ poË·tek, tedy Ñjednoì, kterÈ
je zdrojem vöech inteligibilnÌch forem, aniû by bylo kteroukoli
z nich.344 Zd· se, ûe uû Klement˘v platÛnsk˝ zdroj pouûil tento p¯ÌmÏr v podobnÈm smyslu, totiû jako obraz jednoty inteligibilnÌch forem (zde naz˝van˝ch ÑsÌlyì), kter· uchov·v· jejich vz·jemnou r˘znost.345 Jestliûe tedy tÈto diferencovanÈ jednotÏ p¯edch·zÌ jak˝si
vyööÌ princip odpovÌdajÌcÌ jednu prvnÌ hypotÈzy PlatÛnova Parmenida, o nÏmû se navÌc ¯Ìk·, ûe jej nelze dok·zat ani poznat, pak je to
nepochybnÏ princip p¯ekraËujÌcÌ meze intelektivnÌho n·hledu. Z toho vöak m˘ûeme vyvodit, ûe negativnÌ v˝povÏdi o ÑprvnÌm a nejstaröÌm poË·tkuì v p·tÈ knize Stromat se vztahujÌ rovnÏû k takto
pochopenÈmu principu.
Milost pozn·nÌ
Co z Klementov˝ch ˙vah o prvnÌch poË·tcÌch vypl˝v· pro jeho pojetÌ symbolu a n·boûenskÈho pozn·nÌ? PojetÌ Syna jako jednoty zahrnujÌcÌ veökerou mnohost umoûÚuje porozumÏt zjiötÏnÌ, ûe Ñsmys342
Srv. PlatÛn, Parm. 145c1ñ6.
Strom. IV,156,2: k’kloq g¢r “ a⁄tŒq pasÂn tÂn dyn°mevn e≈q ¥n
e≈loym≠nvn ka˘ ≤noym≠nvn. K metafo¯e kruhu srv. PlatÛn, Parm. 145a5ñ
b5, o tvaru jedna podle druhÈ hypotÈzy.
343
344
Srv. PlÛtÌnos, Enn. V,1,7; k obrazu intelektu jako kruhu srv. takÈ
tamt., I,7,1; II,2,1; III,8,8; IV,3,17; IV,4,16.
Srv. PlÛtÌnos, Enn. V,9,6: ÑIntelekt je vöe z·roveÚ (“mo◊ p°nta),
a p¯ece nikoli z·roveÚ, protoûe kaûdÈ [jsoucno] je zvl·ötnÌ silou (≥kaston
345
99
VÌra, symbol, pozn·nÌ
lem symbol˘ì (∞nnoia tÂn symbÕlvn), a tedy i Ñmyölenkouì
(di°noia), o niû p¯edevöÌm v biblickÈ ¯eËi a k¯esùanskÈ tradici jde,
je podle Klementa ÑtajemstvÌ Kristaì, kterÈ se ukazuje Ñv nahlÌûenÌì (Øn tò noe¡suai). VÌra jako anticipace smyslu je vlastnÏ anticipacÌ jednoty, k nÌû exegeze doch·zÌ skrze n·hledy, p¯i nichû Ñto,
co se skr˝valo v mnoha ochrann˝ch vrstv·ch, po Ëem jsme sahali
a snaûili se pochopit, vyjde najevo a zaz·¯Ìì.346 Zp˘sob, jak˝m se
tyto n·hledy vztahujÌ k celkovÈmu smyslu symbolickÈho sdÏlenÌ,
asi nejlÈpe p¯ibliûuje zmÌnÏn· pas·û ËtvrtÈ knihy Stromat. V n·vaznosti na pojetÌ Syna jako sjednocenÈ mnohosti Klement rozliöuje
mezi tÌm, co naz˝v· Ñsilami Duchaì (a… dyn°meiq to◊ pne’matoq), a spoleËnou ÑvÏcÌì (≥n ti pr£gma), kterou se tyto sÌly st·vajÌ, takûe Ñtvo¯Ì spoleËnÏ totÈûì, totiû Syna. K jednotliv˝m Ñsil·mì
se pak vztahujÌ urËitÈ Ñpojmyì (∞nnoiai), tj. patrnÏ urËitÈ rozumovÈ
n·hledy, z nichû û·dn˝ ale nepostaËuje k vymezenÌ celku: ÑKdyû se
vöechny sÌly Ducha vespolek stanou jednou vÏcÌ, tvo¯Ì spoleËnÏ
totÈû, totiû Syna, ten vöak nenÌ urËen û·dn˝m z pojm˘, kterÈ se
vztahujÌ k jeho jednotliv˝mi sil·m.ì347 ÑSilami Duchaì m· Klement
z¯ejmÏ na mysli podobn· urËenÌ, o jak˝ch hovo¯Ì v p¯edchozÌ vÏtÏ,
kdyû ¯Ìk·, ûe ÑSyn je moudrost, vÏdÏnÌ, pravda a vöe, co je s tÌmto
sourodÈ, takûe p¯ipouötÌ d˘kaz a v˝kladì.348 VÌra, kter· p¯edjÌm·
jednotu tÏchto urËenÌ (a jim odpovÌdajÌcÌch Ñpojm˘ì, resp. n·hled˘), tedy vÌra prost¯edkovan· Synem a vztahujÌcÌ se k Synu, pak
podle vzoru tÈto jednoty sjednocuje i vϯÌcÌho: ÑProto uvϯit v nÏho
a skrze nÏho znamen· st·t se jednotn˝m (monadikŒn gen≠suai),
nerozpt˝lenÏ v nÏm sjednocen˝m (§perisp°stvq ≤no’menon Øn
d’namiq ≈d¯a)ì; srv. S. R. C. Lilla, Clement, str. 206ñ207. K pojetÌ forem
jako sil srv. tÈû PlÛtÌnos, Enn. VI,2,21.
346
Ecl. proph. 31.2; srv v˝öe, str. 73ñ75.
Strom. IV,156,1: p£sai dÆ a… dyn°meiq to◊ pne’matoq syllµbdhn
mÆn ≥n ti pr£gma genÕmenai syntelo◊sin e≈q tŒ a⁄tÕ, tŒn y…Õn, §par≠mwatoq d≠ Østi t∑q per˘ ≤k°sthq a⁄to◊ tÂn dyn°mevn Ønno¯aq.
347
348
Strom. IV,156,1; srv. J. Whittaker, EPEKEINA , str. 98ñ99, podle
nÏhoû se jedn· o ekvivalent svÏta idejÌ.
100
Pravda symbolu
a⁄tò).ì349 VϯÌcÌ se tedy p¯ipodobÚuje tomu, Ëemu vϯÌ, tj. onÈ jednotÏ smyslu, kterou se skrze jednotlivÈ n·hledy pokouöÌ uchopit.
V sedmÈ knize Stromat Klement takovÈto Ñnerozpt˝lenÈ sjednocenÌì naz˝v· ÑsvatostÌì (®givs’nh).350
V p·tÈ knize Stromat, v popisu metody odpovÌdajÌcÌ stupni ÑepoptickÈho z¯enÌì (º Øpoptik∂ uevr¯a), vöak k¯esùansk˝ myslitel
postupuje jeötÏ o krok d·le. OdnÌm·nÌm tÏlesn˝ch rozmÏr˘ vÏcÌ, jeû
podlÈhajÌ Kristu, dospÌv· pozn·vajÌcÌ k nahlÌûenÈ Ñjednotceì (mon°q); odebr·nÌm Ñvöeho, co n·leûÌ tÏles˘m i takzvan˝m netÏlesn˝m
jsoucn˘mì, se uvrhuje do Ñvelikosti Kristaì.351 Tyto dva popisy cÌle
ÑodnÌmajÌcÌì cesty pozn·nÌ nejspÌöe odpovÌdajÌ v˝öe zmÌnÏnÈmu
pojetÌ Syna jako jednoty duchovnÌch sil.352 Jestliûe se podle Klementova popisu dalöÌ postup odehr·v· Ñve svatostiì (®giÕthti), je
to patrnÏ proto, ûe pozn·vajÌcÌ v tÈto f·zi dosahuje onoho ÑsjednocenÌì v Synu, kterÈ se, jak jsme jiû zmÌnili, naz˝v· ÑsvatostÌì.353 Co
tedy znamen· onen krok d·le, jÌmû pozn·vajÌcÌ postupuje do Ñotev¯enaì? Teprve tÌmto krokem je podle Klementa Ñjak˝msi zp˘sobemì (®mè g≠ pÉ) p¯iveden k Ñn·hledu vöemohoucÌhoì (tè noµsei to◊ pantokr°toroq), protoûe pozn·v·, Ñnikoli ËÌm je, ale ËÌm
nenÌì.354
NÏkterÈ rysy toho, ËÌm B˘h nenÌ, se ukazujÌ uû v alegorickÈm
v˝kladu, kter˝ v obraznÈ ¯eËi symbolu odkr˝v· nahlÈdnutelnÈ v˝znamy: ÑProto kdyû éidÈ hovo¯Ì o rukou, nohou, ˙stech, oËÌch, p¯Ìchodech, odchodech, hnÏvu Ëi v˝hruûk·ch, nelze to v û·dnÈm p¯ÌpadÏ ch·pat tak, ûe jsou tÌm mÌnÏny BoûÌ v·önÏ, ale ûe se pomocÌ
tÏchto slov alegoricky vyjad¯uje nÏco vzneöenÏjöÌho.ì355 CÌlem tÈto
349
Strom. IV,156,1; k nerozpt˝lenosti srv. 1K 7,35.
350
Strom. VII,14,1; srv. takÈ tamt., IV,152,3.
351
Strom. V,71,2ñ3.
352
Srv. nÌûe, str. 246ñ247, pozn. 411, k Ñvelikosti Kristaì.
353
Strom. V,71,3; VII,14,1.
354
Strom. V,71,3.
355
Strom. V,68,3.
101
VÌra, symbol, pozn·nÌ
element·rnÌ z·sady alegorickÈ exegeze je nahradit doslovn˝ v˝znam symbolu uchopenÌm jeho duchovnÌho smyslu. Ale myölenÌ
vedenÈ vÌrou v celek duchovnÌho smyslu nem˘ûe svÈ n·hledy p¯ekroËit stejn˝m zp˘sobem, jak˝m ve jmÈnu tÏchto n·hled˘ opouötÌ
doslovn˝m v˝znam symbol˘. Nem˘ûe je totiû nahradit niËÌm vyööÌm, ale nanejv˝ö nahlÈdnout jejich nedostateËnost. Jestliûe postup k Ñvelikosti Kristaì je postupem k jednotÏ toho, co znamen·
Ñmoudrost, vÏdÏnÌ, pravda a vöe, co je s tÌmto sourodÈì, postup do
Ñotev¯enaì je n·hledem, ûe ani pojmy uchopujÌcÌ tuto anticipovanou jednotu neuchopujÌ Boha. PrvnÌ p¯ÌËina podle Klementa p¯esahuje nejen prostor a Ëas, ale i kaûdÈ jmÈno a n·hled.356 NejlepöÌ v˝tÏûky n·boûensko-filosofickÈho pozn·nÌ se v tÈto perspektivÏ jevÌ
jako Ñkr·sn· jmÈnaì (œnÕmata kal°), o nÏû se mysl opÌr·, aby
Ñnebloudila u jin˝chì, z nichû ale û·dnÈ nevyjad¯uje to, k Ëemu
vûdy poukazuje jen vespolek s ostatnÌmi: ÑA pokud mu nÏkdy d·v·me jmÈno a nep¯esnÏ ho naz˝v·me jedno, dobro, intelekt, jsoucÌ
samo, Otec, B˘h, Stvo¯itel, P·n, ne¯Ìk·me to jako bychom vyslovovali jeho jmÈno, ale z bezradnosti uûÌv·me kr·sn· jmÈna, aby
se mysl o nÏ mohla op¯Ìt a nebloudila u jin˝ch. é·dnÈ jednotlivÈ
z nich nevyjad¯uje Boha, ale vöechny dohromady poukazujÌ k moci
vl·dce vöeho.ì357
TajemstvÌ symbolick˝ch v˝povÏdÌ vyjad¯ujÌcÌch Ñmyölenkuì Ducha lze tedy podle Klementa uchopit v ËistÈm duchovnÌm n·hledu.
DÌky tomu lze takÈ popsat a definovat to, k Ëemu symboly nakonec
poukazujÌ, tedy ÑtajemstvÌ Kristaì, nicmÈnÏ vûdy jen z Ë·sti odpovÌdajÌcÌ tÈ kterÈ ÑsÌle Duchaì nebo tomu Ëi onomu Ñkr·snÈmu jmÈnuì, o nÏû se opÌr· mysl touûÌcÌ postihnout jejich jednotu. Postup do
Ñotev¯enaì ukazuje, ûe tato jednota sama je nakonec ve svÈm p˘vodu neuchopiteln·. Tuto bytostnou neuchopitelnost prvnÌho poË·tku
podle alexandrijskÈho exegety vyjad¯uje obraz mraËna na ho¯e Sinaj, do nÏhoû se MojûÌö pokusil vstoupit potÈ, co ¯ekl: ÑZjev se
Strom. V,71,5: tŒ prÂton a∆tion fiper°nv ka˘ tÕpoy ka˘ xrÕnoy
ka˘ œnÕmatoq ka˘ noµsevq.
356
357
Strom. V,82,1ñ2; srv. nÌûe, str. 264ñ265, pozn. 469ñ470.
102
Pravda symbolu
mi.ì358 P¯ipomeÚme, ûe stejn˝ motiv se objevil uû ve druhÈ knize
Stromat, kde uv·dÏl v˝klad o v̯e jako poË·tku zkoum·nÌ, kterÈ se
nezakl·d· na ÑlidskÈ moudrostiì, ale na tom, jak B˘h s·m sebe zjevuje. TvrzenÌ, ûe B˘h je jakousi Ñnedostiûnou a nepolapitelnou vÏcÌ,
kter· st·le ustupuje a mizÌ svÈmu pron·sledovateli v d·lceì, uv·dÏlo p¯Ìslib pozn·nÌ zaloûenÈho na tom, jak se tento vzd·len˝ B˘h ËlovÏku p¯ibliûuje, tedy na jeho ÑpeËujÌcÌ, dobrotivÈ, vychov·vajÌcÌ
mociì.359 V p·tÈ knize Stromat m· motiv MojûÌöova v˝stupu podobn˝, ale p¯ece jen odliön˝ smysl. V˝stup na horu Sinaj je zde obrazem zkoum·nÌ, kterÈ dospÏlo ke svÈmu cÌli, aby zjistilo, ûe vÏc,
o niû v nÏm jde, nem· smyslovÏ ani rozumovÏ uchopiteln˝ tvar (º
zµthsiq §eid∂q ka˘ §Õratoq).360 Toto je asi ten bod, v nÏmû zkoum·nÌ dospÌv· k Ñbezradnostiì (§por¯a), aby se mysl s povdÏkem
op¯ela o Ñkr·sn· jmÈnaì, Ëi postupuje do Ñotev¯enaì, abychom nahlÈdli, ËÌm B˘h nenÌ. VÌra, kterou reprezentuje MojûÌöova v˝zva
pronesen· p¯ed vstupem do tmy, tedy nenÌ uû poË·tkem zkoum·nÌ
symbolickÈ ¯eËi BoûÌ v˝chovy, ale postojem, kter˝ p¯ekraËuje ˙roveÚ diferencovanÈ jednoty n·hled˘ smÏrem k otev¯enosti bez tvaru.
Pokud se nicmÈnÏ v tomto postoji ukazuje, ûe z Boha vych·zÌ Ñmilost pozn·nÌì (º x°riq t∑q gn„sevq), a to skrze Syna, jak Klement
d·le pÌöe,361 nenÌ to z¯ejmÏ jen v˝povÏÔ o tom, co se snad ËlovÏku
jeötÏ zjevuje v tÈto nadlidskÈ v˝öi, n˝brû i o vöech ostatnÌch n·hledech zaloûen˝ch na anticipaci, ve kter˝ch ËlovÏk podle StrÛmatea Ñjak˝msi zp˘sobemì (®mè g≠ pÉ) uchopuje tajemstvÌ prvnÌho
poË·tku.
358
Strom. V,71,5; srv. Ex 33,13.
359
Srv. Strom. II,5,3ñ5.
360
Strom. V,71,5; srv. nÌûe, str. 247, pozn. 415.
361
Strom. V,71,5.
103
VÌra, symbol, pozn·nÌ
104
KLEMENT ALEXANDRIJSK›
Stromata
V
KLHMENTOS
STRVMATEVN
PEMPTOS
I. 1. (1) Per˘ mÆn to◊ gnvstiko◊ tosa◊ta Íq Øn Øpidromè,
xvrÂmen dÆ πdh Øp˘ t¢ ≤j∑q, ka˘ d∂ t∂n p¯stin a›uiq diaurht≠on{ e≈s˘ g¢r o… t∂n 〈mÆn〉 p¯stin ºmÂn per˘ to◊ y…o◊, t∂n
dÆ gnÂsin per˘ to◊ patrŒq e»nai diast≠llonteq. (2) l≠lhuen
dÆ a⁄to÷q ”ti piste◊sai mÆn §lhuÂq tò y…ò de¡, ”ti te y…Œq ka˘
”ti ªluen ka˘ pÂq ka˘ di¢ t¯ ka˘ per˘ to◊ p°uoyq, gnÂnai dÆ
§n°gkh t¯q Øst˘n “ y…Œq to◊ ueo◊. (3) πdh dÆ o¤te º gnÂsiq
1
Klement p¯edstavuje Ëtvrtou knihu Stromat jako v˝klad o ÑmuËednictvÌ
a o tom, co to znamen· b˝t dokonal˝ì (Strom. IV,1,1); v polemickÈ n·vaznosti na uËenÌ nÏkter˝ch heterodoxnÌch ökol (srv. ˙vod, str. 18ñ22; nÌûe, 1,5
a pozn. 12) vypracov·v· obraz dokonalÈho Ñgnostikaì jako ide·l mravnÌho
a intelektu·lnÌho v˝voje. O liter·rnÌch a historick˝ch vzorech a povaze tohoto ide·lu souvisle pojedn·v· v poslednÌ t¯etinÏ ËtvrtÈ knihy (IV,105ñ
172); k tÈmatu se opÏt vracÌ v öestÈ a zejmÈna sedmÈ knize.
2
Autor navazuje na ˙st¯ednÌ tÈma druhÈ knihy, zejmÈna na pas·û t˝kajÌcÌ se
epistemologickÈho v˝znamu vÌry (Strom. II,4,1ñ31,3), po nÌû se diskuse st·ËÌ
spÌöe k etick˝m aspekt˘m (vÌra jako z·klad ctnostnÈho jedn·nÌ). N·vrat k tomuto tÈmatu v souvislosti s ot·zkou zkoum·nÌ a symbolickÈho û·nru slÌbil jiû
v ˙vodu ËtvrtÈ knihy (IV,1,2).
Tento n·zor nenÌ jinde doloûen a nenÌ jasnÈ, kdo ho zast·val; J. L. Kovacs, Concealment and Gnostic Exegesis: Clement of Alexandriaís Interpretation of the Tabernacle, in: StPatr 31, 1997, str. 418ñ419, se pokouöÌ
doloûit, ûe se jedn· o valentinovce, paralely, kterÈ uv·dÌ, ale nejsou p¯esvÏdËivÈ. Moûn· jde spÌöe o ¯eckÈ autory, kte¯Ì nenach·zejÌ spojitost mezi
3
106
Klement Alexandrijsk˝
STROMATA
P·t· kniha
Od vÌry k pozn·nÌ
1. (1) StruËnÏ jsme pojednali o tom, kdo je to gnostik, a nynÌ pokroËme d·le.1 Nejprve bude t¯eba vr·tit se k ot·zce vÌry.2 Existuje n·zor, podle nÏhoû se naöe vÌra liöÌ od pozn·nÌ tÌm, ûe se vztahuje k Synu, zatÌmco pozn·nÌ k Otci.3 (2) Je jistÏ pravda, ûe Synu
m·me vϯit, ûe je Syn, ûe p¯iöel, jak˝m zp˘sobem a proË, a jak
to bylo s jeho utrpenÌm, ale z·roveÚ ñ a to si stoupenci tohoto n·zoru neuvÏdomujÌ ñ je nezbytnÈ, abychom poznali, kdo to je BoûÌ
Syn.4 (3) M˘ûeme ¯Ìci, ûe pozn·nÌ se neobejde bez vÌry a vÌra bez
pozn·nÌm ÑOtce veökerenstvaì (srv. PlatÛn, Tim. 28c3ñ4), jak mu rozumÌ
filosofie, a k¯esùanskou vÌrou, ûe JeûÌö je BoûÌ Syn; srv. Kelsos u ”rigena,
Contra Cels. VII,14ñ15, 36, 42; VIII,14. Srv. takÈ Strom. I,88,5, o ÿecÌch,
kte¯Ì k¯esùansk· tvrzenÌ o BoûÌm Synu povaûujÌ za m˝tus.
V prvnÌ Ë·sti vÏty (¯. 4ñ5) snad Klement odkazuje k ˙seku k¯estnÌho vyzn·nÌ, kter˝ se t˝k· BoûÌho synovstvÌ, narozenÌ a smrti JeûÌöe; srv. Ignatios,
Eph. 18,2; Trall. 9,1; Smyrn. 1,1ñ2; Justin, Apol. I, 13,3 a dalöÌ mÌsta, kter·
cituje J. Pelik·n ñ V. Hotchkiss (vyd.), Creeds and Confessions of Faith in
Christian Tradition, I, New Haven ñ London 2003, str. 39ñ61. Srv. takÈ
nÌûe, 71,2, kde Klement p¯irovn·v· Ñvyzn·nÌì (“molog¯a) k oËistÏ p¯ed
vyööÌ Ñepoptickouì iniciacÌ. Jak upozorÚuje A. Le Boulluec, SC 279, str. 11,
p¯edmÏtem vÌry je v tomto p¯ÌpadÏ Ñpl·n sp·sy v Kristuì (Strom. I,52,2).
Ten by se jevil jako m˝tus, kdyby neexistovala proz¯etelnost a Spasitel
nebyl jejÌm ÑznamenÌmì (tamt.; nÌûe, 7,8; srv. nÌûe, 6,2 a pozn. 43). K protikladu Ñvϯit, ûe jeì a Ñpoznat, kdo jeì srv. Cicero, Tusc. disp. I,36: ÑÖ od
p¯irozenosti uzn·v·me, ûe bozi jsou, a rozumem pozn·v·me, jacÌ jsouÖì
(deos esse natura opinamur, qualesque sint ratione cognoscimus); srv. takÈ
4
107
Stromata V,1,3ñ1,5
•ney p¯stevq o¤u º p¯stiq •ney gn„sevq, o⁄ m∂n o⁄dÆ “ pat∂r •ney y…o◊{ ©ma g¢r tò pat∂r y…o◊ patµr, y…Œq dÆ per˘
patrŒq §lhu∂q did°skaloq. (4) ka˘ na tiq piste’sÉ tò y…ò,
gnÂnai de¡ tŒn pat≠ra prŒq ‘n ka˘ “ y…Õq. a›u¯q te na tŒn
pat≠ra ØpignÂmen, piste◊sai de¡ tò y…ò, ”ti “ to◊ ueo◊ y…Œq
did°skei{ Øk p¯stevq g¢r e≈q gnÂsin, di¢ y…o◊ patµr{ gnÂsiq
dÆ y…o◊ ka˘ patrŒq º kat¢ tŒn kanÕna tŒn gnvstikŒn tŒn tò
–nti gnvstikŒn Øpibol∂ ka˘ di°lhc¯q Østin §lhue¯aq di¢
t∑q §lhue¯aq. (5) ºme¡q •ra ØsmÆn o… Øn tò §pistoym≠nÑ
pisto˘ ka˘ o… Øn tò §gn„stÑ gnvstiko¯, toyt≠stin Øn tò p£sin §gnooym≠nÑ ka˘ §pistoym≠nÑ, œl¯goiq dÆ pisteyom≠nÑ te
ka˘ ginvskom≠nÑ gnvstiko¯{ gnvstiko˘ dÆ o⁄ lÕgÑ, ∞rga
§pograwÕmenoi, §ll a⁄tè tè uevr¯Ç.
FilÛn Alexandrijsk˝, De spec. leg. I,32; dalöÌ paralely uv·dÌ W. Theiler, Die
Vorbereitung des Neuplatonismus, Berlin 1950, str. 140.142ñ144. PozadÌ
tohoto rozliöenÌ je aristotelskÈ. Srv. zejm. AristotelÈs, An. post. 89b24ñ35;
J. Mansfeld, Doxography and Dialectic. The Sitz im Leben of the ÑPlacitaì,
in: ANRW II,36,4, 1990, str. 3193ñ3208. Srv. tÈû Strom. VIII,17,2.
5
Srv. Strom. II,16,2.
Souvztaûnost jmen Ñotecì a Ñsynì byla ËastÏji vyuûÌv·na v theologickÈ
argumentaci; srv. ”rigenÈs, Comm. Joan. X,246; Epifanios, Pan. 73,19,3ñ5.
Srv. takÈ (snad v n·vaznosti na ”rigena) TrojdÌln˝ trakt·t (NHC I,5) 51,14ñ
15. Klement s jejÌ pomocÌ zd˘vodÚuje vz·jemnou podmÌnÏnost vÌry a pozn·nÌ.
6
7
Syn je ÑvykladaË svÈho Otceì; srv. J 1,18; Klement, Protr. 113,4. K Synu
jako uËiteli srv. nÌûe, 7,8.
8
Srv. J 1,1.
9
Srv. Mt 11,27; J 10,9; Klement, Protr. 10,3.
10
Pojmem ÑpravÈho pozn·nÌì se autor vymezuje proti heterodoxnÌm skupin·m, kterÈ rovnÏû ch·paly Syna jako prost¯ednÌka pozn·nÌ. Srv. valentinovskÈ pojetÌ podle Klementa, Exc. Theod. 7,1; 31,3ñ4. ÑMϯÌtko pozn·nÌì
patrnÏ odpovÌd· tomu, co autor v n·vaznosti na Klementa ÿÌmskÈho
(1Klem 7,2) oznaËuje jako ÑslavnÈ a ˙ctyhodnÈ mϯÌtko naöÌ tradiceì
(Strom. I,15,2), jinak takÈ ÑcÌrkevnÌ mϯÌtkoì (tamt., I,96,1; VI,125,2ñ3;
165,1; VII,41,3; 90,2) nebo ÑmϯÌtko pravdyì (tamt., IV,3,2; VI,131,1). Ve
108
Od vÌry k pozn·nÌ
pozn·nÌ.5 Vûdyù ani Otec nenÌ Otcem bez Syna: jakmile je Otec, je
Otec Syna.6 Syn je pak uËitel, kter˝ pravdivÏ vypovÌd· o Otci.7 (4)
M·me-li uvϯit Synu, musÌme poznat Otce, k nÏmuû se pr·vÏ Syn
vztahuje.8 A naopak, m·me-li poznat Otce, musÌme uvϯit Synu, ûe
n·s vyuËuje jakoûto BoûÌ Syn. Od vÌry tak dospÌv·me k pozn·nÌ,
skrze Syna k Otci.9 Poznat Syna a Otce podle mϯÌtka pozn·nÌ, rozumÌ se pravÈho pozn·nÌ, pak znamen· up¯Ìt pozornost k pravdÏ
a rozliöit pravdu skrze pravdu.10 (5) My pak vϯÌme v toho, komu
se nevϯÌ, a pozn·v·me toho, kter˝ je nezn·m˝, a jsme tedy gnostikovÈ v tom, kter˝ je pro vöechny nezn·m˝ a jemuû nikdo nevϯÌ,
jen nemnozÌ mu vÏ¯Ì a pozn·vajÌ ho.11 Gnostiky z n·s vöak neËinÌ
slovo, jÌmû napodobujeme skutky, ale samotn˝ n·hled.12
Strom. VI,125,3 je definuje jako Ñharmonick˝ soulad mezi z·konem a proroky a smlouvou p¯edanou p¯i p¯Ìchodu P·naì. ñ ÑUp¯enÌ pozornostiì: ¯ec.
epibolÈ, p˘vodnÏ epikurejsk˝ termÌn oznaËujÌcÌ perceptivnÌ akt smysl˘
nebo p¯edstavujÌcÌ Ëinnost mysli (srv. zejm. DiogenÈs Laertios, Vitae,
X,31.51.69). Pojem se objevuje ve Strom. II,16,3 ve smyslu Ñup¯enÌ mysli
k jasnÈmu pojmuì (srv. v˝öe, str. 50ñ52); ve Strom. VIII,23,6 oznaËuje akt,
jÌmû intelekt uchopuje netÏlesn· jsoucna; srv. takÈ nÌûe, 74,1; Strom. VI,3,2.
Toto platonizujÌcÌ p¯eznaËenÌ epikurejskÈho pojmu lze srovnat s mÌsty ve
spisech PlÛtÌnov˝ch, kde je pojmem epibolÈ naz˝v·no up¯enÌ mysli smÏrem
p¯ekraËujÌcÌm hranici inteligibilnÌho svÏta (srv. odkazy, kterÈ uv·dÌ F. KarfÌk, PlÛtÌnova metafyzika svobody, Praha 2002, str. 154, pozn. 16); k tomu
srv. nÌûe, 71,5. RovnÏû pojem ÑrozliöenÌì (dialÈpsis) je p˘vodnÏ epikurejsk˝
(srv. DiogenÈs Laertios, Vitae, X,69; k jeho v˝znamu srv. A. A. Long,
Aisthesis, Prolepsis and Linguistic Theory in Epicurus, in: BICS 18, 1971,
str. 118 a pozn. 21). K prost¯edkujÌcÌ roli Ñpravdyì srv. J 14,6ñ7.
11
K v̯e a pozn·nÌ jako zp˘sobu ˙Ëasti srv. J 17,20ñ21. VϯÌcÌ majÌ ˙Ëast na
tom, jemuû Ñse nevϯÌì (srv. nap¯. J 1,11), a tak pozn·vajÌ toho, kter˝ je Ñnezn·m˝ì (srv. Sk 17,23). Ve srovn·nÌ s éidy a pohany je jich ale jen m·lo; proti tomu
srv. Strom. II,30,1: ÑKdyby [vÌra] byla v˝sledkem lidskÈho ˙silÌ, jak p¯edpokl·dajÌ ÿekovÈ, vyhasla by. Ona se vöak öÌ¯Ì a nenÌ mÌsto, kde by nebyla.ì
Klement se opÏt vymezuje proti heterodoxnÌm autor˘m, kte¯Ì byli
oznaËov·ni nebo sami sebe oznaËovali jako gnostikovÈ; srv. Paed. I,52,2;
Strom. III,30,1; IV,15,5; 114,2 (116,1); k aplikaci tohoto pojmu v hereziologickÈ literatu¯e srv. M. A. Williams, Rethinking ÑGnosticismì, str. 31ñ43.
Klement patrnÏ naznaËuje, ûe toto jmÈno p˘vodnÏ n·leûÌ tÏm, s jejichû po12
109
Stromata V,2,1ñ2,5
2. (1) ÑMak°rioq “ l≠gvn e≈q Èta §koyÕntvn{ì p¯stiq dÆ
Èta cyx∑q, ka˘ ta’thn a≈n¯ssetai t∂n p¯stin “ k’rioq l≠gvn
Ñ“ ∞xvn Èta §ko’ein §koy≠tvì, na d∂ piste’saq synè ™ l≠gei, Íq l≠gei. (2) §ll° toi ka˘ Û Omhroq “ poihtÂn presb’tatoq Øp˘ to◊ a≈su°nesuai tò §ko’ein, e≈dikò §nt˘ geniko◊,
xrhs°menoq Ñm°lista d≠ t ∞klyon a⁄to˘ì gr°wei{ tŒ g¢r ”lon
º synÑd¯a ka˘ º symwvn¯a t∑q §mwo¡n p¯stevq e≈q ¥n p≠raq
katag¯netai t∂n svthr¯an. (3) m°rtyq ºm¡n nhmert∂q “ §pÕstoloq l≠gvn{ ÑØpipou g¢r ≈de¡n fim£q, na ti metad x°risma fim¡n pneymatikŒn e≈q tŒ sthrixu∑nai fim£q{ to◊to d≠
Østi symparaklhu∑nai Øn fim¡n di¢ t∑q Øn §llµloiq p¯stevq
fimÂn te ka˘ Ømo◊.ì ka˘ p°lin fipob¢q Øp°gei{ Ñdikaios’nh dÆ
ueo◊ Øn a⁄tò §pokal’ptetai Øk p¯stevq e≈q p¯stin.ì (4) wa¯netai o›n “ §pÕstoloq ditt∂n katagg≠llvn p¯stin, m£llon
dÆ m¯an, a¤jhsin ka˘ tele¯vsin Øpidexom≠nhn{ (5) º mÆn g¢r
koin∂ p¯stiq kau°per uem≠lioq fipÕkeitai (to¡q go◊n uera-
zn·nÌm je ÑnerozluËnÏ spjato spr·vnÈ jedn·nÌì (srv. Strom. II,47,4; IV,39,1ñ
40,1; VII,55,1). Ti, kdo si jmÈno ÑgnostikovÈì podle Klementa osobujÌ nepr·vem, pouze napodobujÌ skutky pravÈho pozn·nÌ. Autor tÌmto v˝kladem
moûn· ËelÌ p¯edstavÏ nÏkter˝ch heterodoxnÌch autor˘, ûe spolu skutky a pozn·nÌ navz·jem nesouvisejÌ (srv. Irenej, Adv. haer. I,6,2ñ4, a Klementovu
polemiku proti libertinismu ve Strom. III,40ñ44).
13
SÌr 25,9; srv. Strom. II,17,2.
Mt 11,15; 13,9.43; L 14,35. Srv. Strom. II,24,4; V,115,3; VI,115,6.
Podle v˝kladu ve druhÈ knize (Strom. II,17,1ñ3) je vÌra Ñanticipace p¯Ìstupn· tomu, co se ¯Ìk·ì, obraznÏ popisovan· jako Ñuöi, kterÈ dok·ûÌ slyöet
pravduì. Ta umoûÚuje Ñuslyöetì, tj. pochopit (syne¡nai). Srv. v˝öe, str. 50ñ
52. Ne kaûd˝ dok·ûe v tomto smyslu Ñposlouchatì a rozumÏt, coû pr·vÏ
podle Klementa vyjad¯uje v˝rok Ñkdo m· uöi k slyöenÌ, aù slyöÌì (Strom.
VI,115,5ñ6). Tato souvislost vÌry s t·z·nÌm Ëi zkoum·nÌm (zµthsiq) a rozumÏnÌm vysvÏtluje, proË Klement problematiku vÌry p¯ipomÌn· v ˙vodu
svÈho pojedn·nÌ o symbolech. K metafo¯e slyöenÌ srv. takÈ nÌûe, 12,3ñ4
a pozn. 88.
14
15
HomÈr, Od. VI,185; jak ukazuje n·sledujÌcÌ vÏta, Klement p¯edpokl·d· znalost kontextu, kde se pravÌ (p¯el. R. MertlÌk): ÑNenÌ p¯ec nad tento dar
nic lepöÌho, vÌtanÏjöÌho, / neû kdyû sm˝ölenÌm svorni svou dom·cnost spo-
110
Od vÌry k pozn·nÌ
2. (1) ÑBlaze tomu, kdo mluvÌ do uöÌ naslouchajÌcÌch.ì13 Uöi naslouchajÌcÌ duöe, to je vÌra, a tuto vÌru m· na mysli P·n, kdyû ¯Ìk·
Ñkdo m· uöi k slyöenÌ, aù slyöÌì, neboù chce, aby mu uvϯili a pochopili jeho slova tak, jak je mÌnÌ.14 (2) Je to jako kdyû HomÈr, nestor
b·snÌk˘, pÌöe: Ñ... a nejvÌc to uslyöÌ sami.ì Jde o to, co budou vnÌmat, on ale mÌsto rodu pouûÌv· druh a ¯Ìk·, ûe ÑuslyöÌì.15 ObecnÏ
totiû souzvuk a souhlas vÌry dvou lidÌ smϯuje k jednomu cÌli, jÌmû
je sp·sa.16 (3) SvÏdËit n·m bude apoötol Ñneznal˝ klamuì: ÑTouûÌm
v·s spat¯it, abych se s v·mi sdÌlel o nÏjak˝ duchovnÌ dar a tak v·s
posÌlil, to jest abychom se spolu navz·jem povzbudili vÌrou jak
vaöÌ, tak mou.ì17 A o nÏco nÌûe: ÑZjevuje se v nÏm BoûÌ spravedlnost od vÌry k v̯e.ì18 (4) VidÌme, ûe apoötol zde k·ûe o dvojÌ v̯e,
Ëi p¯esnÏji o jednÈ, kter· m˘ûe r˘st a dozr·vat. (5) SpoleËn· vÌra je
jako z·klad.19 (TÏm, kdo se touûÌ uzdravit a s d˘vÏrou k nÏmu p¯i-
leËnÏ vedou / ûena a muû ñ vöem zlomyslnÌk˘m k ûalosti mnohÈ / k radosti
p¯Ìznivc˘m sv˝m ñ a nejvÌc to pocÌtÌ [dosl. uslyöÌ] sami.ì Srv. v˝klad scholiasty ad loc., podle nÏhoû HomÈr uûÌv· slova Ñslyöetì ve smyslu ÑvnÌmatì.
Klement patrnÏ Ëerp· ze zdroje, kter˝ tuto pas·û uv·dÌ jako p¯Ìklad metafory v aristotelskÈm smyslu (srv. AristotelÈs, Poet. 1457b6ñ9); srv. A. Le
Boulluec, SC 279, str. 18.
Autor chce snad na tomto p¯ÌpadÏ uk·zat, ûe vÌra jakoûto schopnost rozumÏt se rozvÌjÌ v dialogu; srv. Strom. I,12,3.
16
17
ÿ 1,11ñ12 (»EP); Ñneznal˝ klamuì je p¯Ìzvisko mo¯skÈho starce PrÛtea, kter˝ byl podle HomÈra obda¯en vÏöteck˝m duchem (srv. HomÈr, Od.
IV,349.384.401.542; XVII,140).
ÿ 1,17. Z p¯edchozÌho je z¯ejmÈ, ûe v˝raz Ñod vÌry k v̯eì Klement ch·pe
jako popis rozhovoru dvou ÑnaslouchajÌcÌchì, v nÏmû se Ñzjevuje BoûÌ spravedlnostì. Vz·pÏtÌ vöak tuto pas·û vyloûÌ jako v˝povÏÔ o dvou druzÌch vÌry.
Snad tÌm chce naznaËit, ûe spoleËn· vÌra Ñdozr·v·ì pr·vÏ v situaci dialogu.
K v˝kladu ÿ 1,17 srv. takÈ Strom. II,29,3; 126,3 (k tomu srv. Protr. 121,1;
Paed. I,15,2); Quis dives, 8,1ñ5.
18
Ke ÑspoleËnÈ v̯eì (koinÈ pistis) srv. Strom. IV,100,1 (ÑspoleËn· nauka vÌryì); V,26; VII,49,3; 97,3; srv. tÈû IV,97,1. ÑSpoleËn·ì nenÌ v tom
smyslu, ûe by ji vöichni sdÌleli, ale spÌöe v tom, ûe je pro vöechny nezbytn·
(srv. P. Th. Camelot, Foi et gnose. Introduction à líÈtude de la connaissance mystique chez ClÈment díAlexandrie, Paris 1945, str. 49ñ50) nebo ûe
19
111
Stromata V,2,5ñ3,2
peyu∑nai pouo◊sin “ k’rioq pistÂq kinoym≠noiq Øp≠legen{
Ѻ p¯stiq soy s≠svk≠n se{ì), (6) º dÆ Øja¯retoq Øpoikodomoym≠nh synteleio◊tai tò pistò ka˘ synapart¯zetai a⁄tè º Øk
mauµsevq periginom≠nh ka˘ to◊ lÕgoy t¢q Øntol¢q Øpitele¡n, “po¡oi ªsan o… §pÕstoloi, Øw Ìn t∂n p¯stin –rh metatiu≠nai ka˘ d≠ndra metawyte’ein d’nasuai e∆rhtai. 3. (1) ”uen
a≈suÕmenoi to◊ megale¯oy t∑q dyn°mevq ∏j¯oyn prostiu≠nai
a⁄to¡q p¯stin t∂n Íq ÑkÕkkon sin°pevqì Øpid°knoysan Êwel¯mvq t∂n cyx∂n ka˘ Øn a⁄tè a¤joysan megalvst¯, Íq Øpanapa’esuai a⁄tè to÷q per˘ tÂn metars¯vn lÕgoyq.
(2) E≈ g¢r w’sei tiq tŒn ueŒn Øp¯statai, Íq Basile¯dhq
o∆etai, [t∂n] nÕhsin t∂n Øja¯reton p¯stin ©ma ka˘ basile¯an
ka˘ kalÂn kt¯sin, Üo⁄s¯aq §j¯an to◊ poiµsantoq plhs¯on
fip°rxein a⁄tµn, ≤rmhne’vn, o⁄s¯an, §ll o⁄k Øjoys¯an, ka˘
p¯edstavuje vöem otev¯enou moûnost. Klement zde transformuje filosofickou nauku o ÑspoleËn˝ch pojmechì (koinai ennoiai), kterÈ se za norm·lnÌch
okolnostÌ vytv·¯ejÌ v duöi kaûdÈho ËlovÏka a jsou z·kladem zboûnosti; srv.
nap¯. Pl˙tarchos, De Stoic. repugn. 1051e (k souvislosti vÌry se ÑspoleËn˝mi pojmyì srv. Strom. VII,95,9). Podle Strom. VII,55,2 tato vÌra Ñaniû by
Boha zkoumala, uzn·v·, ûe je, a jako jsoucÌho ho velebÌì; srv. A. Le Boulluec, SC 279, str. 20. Tuto podmÌnku nesplÚuje pohansk· idolatrie, ale ani
ûidovsk· spravedlnost podle z·kona (Strom. VI,44,4; 108,5; k idolatrii takÈ
Klement, Protr. 23,1). K pojetÌ vÌry jako z·kladu srv. Ef 2,20; 1K 3,10
a Strom. II,31,3; V,5,2; 26,1.3ñ5; 86,1; VII,55,5.
20
Mt 9,22. Podle v˝kladu v öestÈ knize byla tato JeûÌöova slova urËena
spravedliv˝m éid˘m, Ñjimû chybÏla pouze vÌra v P·naì (Strom. VI,108,4ñ5;
srv. 44,4). Srv. tamt., 132,4. Tato Ñprost· vÌraì je sice mÈnÏ neû pozn·nÌ, ale
postaËuje ke sp·se: srv. nÌûe, 9,2; Strom. VI,109,2.
21
Mt 17,20; 21,21 par; L 17,5ñ6. Srv. Strom. II,49,1; VII,77,4. Jinak smysl
¯eckÈho textu konstruuje A. Le Boulluec, SC 279, str. 22, podle nÏhoû z uËenÌ
poch·zÌ vÌra zvl·ötnÌ, a ta se zdokonaluje spolu s vÌrou spoleËnou (k nÌû odkazuje a⁄tè). Sleduji interpretaci P. Th. Camelota, Foi, str. 106, kter˝ ÑuËenÌì
d·v· do souvislosti s element·rnÌ vÏroukou; srv. tÈû L. Rizzerio, Sulla nozione di ´Fedeª in Clemente Alessandrino, in: Sandalion 8ñ9, 1985ñ86, str.
159, pozn. 40. Ke vztahu uËenÌ a vÌry srv. Klement, Paed. I,29,1 (Ñve v̯e se
zavröuje uËenÌì); tamt., I,30,2 (Ñkatecheze p¯iv·dÌ k v̯eì); Ecl. proph. 28,3
(Ñnelze uvϯit bez katechezeì); srv. d·le Strom. II,25,1; nÌûe, 13,1; 62,3.
112
Od vÌry k pozn·nÌ
stupujÌ, P·n ¯ekl: ÑTv· vÌra tÏ zachr·nila.ì)20 (6) Na tomto z·kladu
se stavÌ zvl·ötnÌ vÌra, kter· postupnÏ dozr·v· s vϯÌcÌm. Spolu s nÌ
se zdokonaluje ta, kterou vϯÌcÌ zÌskal z uËenÌ, takûe pak dok·ûe naplÚovat p¯ik·z·nÌ Slova, jako to dok·zali apoötolovÈ, o nichû je
ps·no, ûe jejich vÌra m· moc p¯en·öet hory a p¯esazovat stromy.21
3. (1) PotÈ, co zaËali vnÌmat velikost BoûÌ moci, chtÏli, aby jim byla
p¯id·na ona ÑvÌra jako zrnko ho¯Ëiceì, kter· duöi k jejÌmu prospÏchu dr·ûdÌ a bujnÏ v nÌ roste, takûe pak na nÌ mohou usednout slova o vzneöen˝ch vÏcech [jako pt·ci v korunÏ stromu].22
(2) Pokud lze ovöem Boha poznat na z·kladÏ p¯irozenosti, jak
tvrdÌ BasileidÈs, jenû zvl·ötnÌ vÌru, stejnÏ jako kr·lovstvÌ, oznaËuje
jako nahlÌûenÌ a [Ö], a vykl·d· ji jako stvo¯enÌ bytnosti, kterÈ je
hodno b˝t blÌzko stvo¯iteli,23 pak je vÌra bytnost a nikoli moc, je
22
Srv. Mt 17,20 (L 17,6); 13,31ñ32 parr. Podle d¯ÌvÏjöÌho v˝kladu (2,4)
je zvl·ötnÌ vÌra totoûn· se spoleËnou natolik, nakolik tato poslednÏ jmenovan· m˘ûe Ñr˘st a dozr·vatì. NynÌ je vöak zvl·ötnÌ vÌra lÌËena jako p¯idan˝
prvek vloûen˝ do duöe jako Ñzrnko ho¯Ëiceì; k Ñp¯id·nÌì srv. L 17,5; Mt
13,12 (25,29) par. Klement tak na jednÈ stranÏ zachov·v· kontinuitu mezi
spoleËnou vÌrou a pozn·nÌm, mj. proto, aby se vyhnul dichotomii mezi ÑduöevnÌì etikou skutk˘ a ÑduchovnÌmì n·rokem pozn·nÌ, jak ji uËili valentinovci (srv. nÌûe, 3,4 a pozn. 25). Na druhÈ stranÏ vöak trv· na tom, ûe pozn·nÌ nenÌ pro vöechny, a ne kaûd˝ dok·ûe Ñposlouchatì tak, aby rozumÏl (srv.
Strom. VI,115,6). Zvl·ötnÌ vÌra se podob· Ñduchu vnÌmavostiì, kter˝ Ñp¯esvÏdËivÏ podnÏcuje k objevnÈmu a vynalÈzavÈmu z·jmuì o vÏc (Strom.
I,26,5), a v˘Ëi spoleËnÈ v̯e se jevÌ jako nov˝ prvek, Ñdr·ûdÌcÌì duöi, kter·
jiû ÑvnÌm·ì velikost boûstvÌ, k ot·zk·m. OznaËenÌ Ñzvl·ötnÌì vÌry svÏdËÌ
o tom, ûe jde o schopnost do jistÈ mÌry exkluzivnÌ. Na rozdÌl od valentinovskÈho Ñv˝teËnÈho duchaì (srv. Strom. IV,90,3) nenÌ vöak p¯irozenou v˝sadou, ale vÏcÌ spr·vnÈho rozhodnutÌ, kterÈ je podpo¯eno milostÌ (srv. nÌûe,
3,2ñ4; 83,1; 141,3 a d·le nap¯. Strom. VI,105,1; VII,7,1). Srv. takÈ v˝öe, str.
57ñ61. K rozvoji vÌry srv. d·le Strom. VI,131,3; VII,55,2ñ3; 57,3. K Ñvelikostiì srv. Ef 1,19; nÌûe, 54,4; 71,3.
Pas·û je poruöen· a ËtenÌ nejistÈ; podle rukopisu by se v prvnÌ Ë·sti
zlomku Ëetlo: ÑÖjenû zvl·ötnÌ nahlÌûenÌ oznaËuje jako vÌru a z·roveÚ kr·lovstvÌÖì; tuto variantu h·jÌ A. Le Boulluec (SC 279, str. 23; srv. tÈû W. A.
Lˆhr, Basilides, str. 175); v p¯ekladu se drûÌm ˙pravy E. Schwartze p¯etiötÏnÈ ve Fr¸chtelovÏ edici (vypuötÏnÌ Ëlenu p¯ed nÕhsin), protoûe umoû23
113
Stromata V,3,2ñ3,4
w’sin ka˘ fipÕstasin, kt¯sevq §nyperu≠toy k°lloq §diÕriston, o⁄x˘ dÆ cyx∑q a⁄tejoys¯oy logik∂n sygkat°uesin l≠gei
t∂n p¯stin. (3) par≠lkoysi to¯nyn a… Øntola˘ a te kat¢ t∂n
palai¢n a te kat¢ t∂n n≠an diauµkhn, w’sei sÑzom≠noy, Íq
O⁄alent¡noq bo’letai, tinŒq ka˘ w’sei pisto◊ ka˘ Øklekto◊
–ntoq, Íq Basile¯dhq nom¯zei. ªn d ¶n ka˘ d¯xa t∑q to◊ svt∑roq paroys¯aq xrÕnÑ potÆ §nal°mcai d’nasuai t∂n w’sin. (4) e≈ dÆ §nagka¯an t∂n Øpidhm¯an to◊ kyr¯oy wµsaien,
o∆xetai a⁄to¡q t¢ t∑q w’sevq ≈di„mata, mauµsei ka˘ kau°rsei ka˘ tè tÂn ∞rgvn e⁄poi¯Ç, §ll o⁄ w’sei sÑzom≠nhq
t∑q Øklog∑q.
Úuje plynuleji nav·zat na tÈma p¯edchozÌho v˝kladu, jÌmû je vÌra (pojem
Ñzvl·ötnÌ vÌryì je zaveden v˝öe, 2,6). Na rozdÌl od O. St‰hlina, kter˝ (podle
Schwartzovy konjektury) vykl·d· nÕhsin a basile¯an jako predik·ty
k t∂n Øja¯reton p¯stin (srv. nÏmeck˝ p¯eklad v BKV 2.19/1937, str. 119),
vöak celÈ syntagma t∂n Øja¯reton p¯stin ©ma ka˘ basile¯an ch·pu jako
podmÏt. K moûnÈmu v˝znamu tÈto konstrukce srv. n·sl. pozn·mku. Zbytek
zlomku ËlenÌm podle A. Le Boullueca (srv. uû L. Fr¸chtel, GCS 15/1985,
str. 533): ka˘ 〈...〉 kalÂn, kt¯sin o⁄s¯aq §j¯an to◊ poiµsantoq plhs¯on fip°rxein a⁄tµn ≤rmhne’vn.
24
K Basileidovi srv. v˝öe, str. 52 a pozn. 157. Podle Klementa BasileidÈs ch·pal vÌru jako schopnost, kter· si prost¯ednictvÌm ÑintelektivnÌho
uchopenÌì (katalµcei nohtikè) zjedn·v· p¯Ìstup k jak˝msi Ñnauk·mì
(t¢ mauµmata), a z·roveÚ jako Ñdarì (dvre°), kter˝ je d˘sledkem ÑnadpozemskÈho vyvolenÌì (Strom. II,10,1.3). Podle Strom. V,3,2 snad BasileidÈs oznaËoval vÌru jako ÑnahlÌûenÌì (nÕhsiq). Sou¯adnÈ postavenÌ Ñzvl·ötnÌ vÌryì a Ñkr·lovstvÌì v naöem zlomku lze vyloûit na z·kladÏ podobenstvÌ
o ho¯ËiËnÈm zrnu, s nÌmû Klement pracuje v p¯edchozÌm v˝kladu (3,1)
a kterÈ se ve svÈm novoz·konnÌm kontextu jednou t˝k· vÌry a jindy nebeskÈho kr·lovstvÌ (srv. Mt 13,31ñ32 parr.; Mt 17,20 parr.). Je moûnÈ, ûe uû
BasileidÈs obÏ podobenstvÌ spojil a pokusil se o jejich Ñfilosofickouì interpretaci. ZmÌnka o Ñstvo¯enÌ bytnostiì naznaËuje hypotetickou moûnost,
ûe p¯edlohou k tÈto interpretaci mohlo b˝t vypr·vÏnÌ v PlatÛnovÏ dialogu Timaios o stvo¯enÌ a setbÏ ÑboûskÈì sloûky lidsk˝ch duöÌ (srv. Tim.
41c6ñ42e4); snad BasileidÈs vÌru jakoûto pozn·vacÌ akt spojoval s urËitou
(v jeho pojetÌ patrnÏ selektivnÏ p¯idÏlenou) schopnostÌ duöe a snad jakoûto
vÌru oznaËoval i tuto schopnost samu. ñ K v̯e jako Ñmociì srv. J 1,12.
114
Od vÌry k pozn·nÌ
p¯irozenost a podstata, neomezen· kr·sa nejvyööÌho stvo¯enÌ, a nikoli rozumn˝ souhlas svobodnÈ duöe.24 (3) Jestliûe nÏkdo m˘ûe b˝t
spasen na z·kladÏ p¯irozenosti, jak to chce Valentin, nebo jestli je
nÏkdo na z·kladÏ p¯irozenosti vϯÌcÌ a vyvolen˝, jak mÌnÌ BasileidÈs, pak jsou zbyteËn· p¯ik·z·nÌ podle starÈ i novÈ smlouvy. P¯irozenost by se Ëasem mohla zaûehnout i bez p¯Ìchodu Spasitele.25
(4) Pokud by ale ¯ekli, ûe p¯Ìchod P·na byl nezbytn˝, pak je konec
s jejich p¯irozen˝mi v˝sadami a vyvolenÌ nedoch·zejÌ sp·sy na z·kladÏ p¯irozenosti, ale na z·kladÏ uËenÌ, oËisty a kon·nÌm dobr˝ch
skutk˘.26
K Ñsouhlasuì srv. Strom. II,8,4; 55,1; nÌûe, 86,1. Je zajÌmavÈ, ûe podle
Klementa basileidovci sami oznaËovali vÌru jako akt souhlasu (Strom.
II,27,2); autor tedy z¯ejmÏ poukazuje na nekonzistenci jejich uËenÌ (srv.
tamt., II,115,1ñ2, o Valentinovi). Pojem ÑneomezenÈ kr·syì se k v̯e mohl
vztahovat jen p¯enesenÏ; p˘vodnÏ z¯ejmÏ oznaËoval jejÌ Ñp¯edmÏtì (srv.
PlatÛn, Symp. 210d4: Ñmo¯e kr·syì; Corp. Herm. XIII,6: pravda je Ñneomezen·ì); srv. A. Le Boulluec, SC 279, str. 24; W. A. Lˆhr, Basilides, str.
184ñ185, kde jsou uvedeny dalöÌ odkazy.
25
Pojem p¯irozenosti urËenÈ ke sp·se se vztahuje k ÑduchovnÌmuì z·rodku, kter˝ majÌ podle valentinovc˘ nÏkte¯Ì lidÈ zaset˝ v duöi; nenÌ jistÈ, zda
jej uûÌval s·m Valentin (srv. Strom. II,10,2 a pozn. 61ñ62 ad loc.; C. Markschies, Valentinus, str. 80ñ82; 146ñ149). Pl·n sp·sy m· podle Klementa
smysl pouze za p¯edpokladu, ûe je moûnÈ jej svobodnÏ zvolit nebo odmÌtnout; srv. Strom. II,11,2; nÌûe, 7,2. K ÑzaûehnutÌì p¯irozenosti srv. Hippolytos, Refut. VII,25,5ñ27,1, podle nÏhoû basileidovci vykl·dali evangelium
jako p¯Ìchod svÏtla z nadsvÏtsk˝ch konËin, kterÈ nejprve v JeûÌöovi a pak
i v ostatnÌch BoûÌch dÏtech zaûehlo jejich latentnÌ ÑsynovstvÌì; srv. W. A.
Lˆhr, Basilides, str. 316, pozn. 118, kter˝ nicmÈnÏ zpochybÚuje v˝znam
tÈto paralely pro rekonstrukci p˘vodnÌho Basileidova uËenÌ. K pojmu starÈ
a novÈ smlouvy srv. zejm. Paed. I,33,4; 59,1ñ2; Strom. I,28,2; II,28,6ñ29,3;
III,54,4; 71,3; 108,2; IV,134,2ñ4; V,38,5; 61,1; 62,2; 85,1; VI,42,1.
Autor nar·ûÌ na valentinovskou nauku, o nÌû referuje Irenej z Lyonu,
Adv. haer. I,6,2, a podle nÌû nÏkte¯Ì lidÈ nedoch·zejÌ sp·sy prost¯ednictvÌm
jedn·nÌ, ale proto, ûe jsou od p¯irozenosti duchovnÌ (m∂ di¢ pr°jevq,
§ll¢ di¢ tŒ w’sei pneymatiko÷q e»nai). Srv. tÈû Strom. II,116,2 a pozn.
612 ad loc. K uËenÌ, oËistÏ a jedn·nÌ jako podmÌnk·m sp·sy srv. nÌûe,
7,2ñ3.
26
115
Stromata V,4,1ñ4,4
4. (1) Ò O go◊n Abra¢m di §ko∑q piste’saq tè wvnè tè fipŒ
t∂n dr◊n t∂n Øn Mambrè Øpaggeilam≠nÉ Ñso˘ d¯dvmi t∂n g∑n
ta’thn ka˘ tò sp≠rmat¯ soyì πtoi ØklektŒq ªn ∫ o¤; §ll e≈
mÆn o⁄k ªn, pÂq e⁄u≠vq Øp¯steysen oÃon wysikÂq; e≈ dÆ ªn ØklektÕq, l≠lytai a⁄to¡q º fipÕuesiq, efiriskom≠nhq ka˘ prŒ t∑q
to◊ kyr¯oy paroys¯aq Øklog∑q ka˘ d∂ ka˘ sÑzom≠nhq{ ÑØlog¯suh g¢r a⁄tò e≈q dikaios’nhn.ì (2) Ø¢n g°r tiq tolmµsaq
l≠gÉ Mark¯vni ≤pÕmenoq tŒn dhmioyrgŒn sñzein tŒn e≈q a⁄tŒn piste’santa [ka˘ prŒ t∑q to◊ kyr¯oy paroys¯aq Øklog∑q
ka˘ d∂ ka˘ sÑzom≠nhq] t∂n ≈d¯an a⁄to◊ svthr¯an, pareydokimhuµsetai a⁄tò º to◊ §gauo◊ d’namiq, œcÆ ka˘ met¢ tŒn fip
a⁄tÂn e⁄whmo’menon dhmioyrgŒn Øpiballom≠nh sñzein ka˘
a⁄t∂ πtoi mauµsei ∫ ka˘ mimµsei to’toy. (3) §ll¢ k¶n ofltvq
∞xvn sñzÉ kat a⁄to÷q “ §gauÕq, o¤te to÷q ≈d¯oyq o¤te met¢
t∑q gn„mhq to◊ pepoihkÕtoq t∂n kt¯sin Øpixeire¡ t∂n svthr¯an, b¯Ç dÆ ∫ dÕlÑ. (4) ka˘ pÂq ∞ti §gauŒq “ ofltvq ka˘
flsteroq; e≈ dÆ “ tÕpoq diaw≠rei ka˘ º mon∂ to◊ pantokr°toroq
le¯petai §pŒ t∑q to◊ §gauo◊ ueo◊ mon∑q, §ll º to◊ sñzontoq
bo’lhsiq o⁄k §pole¯petai to◊ §gauo◊ Ω ge prokat°rjasa.
27
Klement kombinuje biblickÈ popisy t¯Ì r˘zn˝ch ud·lostÌ: srv. Gn 18,1;
17,8 a 15,6.
Jak referuje ”rigenÈs, Comm. Joan. XIII,10,63, podobnÏ podle valentinovce HÈrakleÛna uvϯila sama¯sk· ûena, p¯Ìklad duchovnÌho ËlovÏka,
kdyû p¯ed nÌ Spasitel promluvil o vodÏ vÏËnÈho ûivota (J 4,14ñ15): Ñ[HÈrakleÛn] sama¯skou ûenu chv·lÌ, ûe se nezeptala, co jeho slova znamenajÌ,
ËÌmû pr˝ prok·zala rozhodnou vÌru odpovÌdajÌcÌ jejÌ p¯irozenosti.ì
28
29
Gn 15,6; ÿ 4,3. Klement se v tÈto ˙vaze vyrovn·v· s hypotÈzou, podle
nÌû je spasiteln· vÌra vyvolen˝ch jedinc˘ zaloûena v urËitÈ p¯irozenÈ schopnosti, kter· se aktualizuje (Ñzaûehujeì) p˘sobenÌm Spasitele. Na p¯Ìkladu
Abrahama chce uk·zat, ûe pokud by vyvolenost spoËÌvala v takovÈto disponovanosti a spasiteln· vÌra v takovÈmto z·ûehu, nebyl by p¯Ìchod Spasitele
nutn˝, neboù k podobn˝m Ñz·ûeh˘mì doch·zelo uû d¯Ìve (srv. v˝öe, 3,3).
StejnÏ jako v n·sledujÌcÌ polemice proti markionit˘m se Klement pokouöÌ
nauky sv˝ch oponent˘ dom˝ölet k absurdnÌm d˘sledk˘m.
K MarkiÛnovi srv. v˝öe., str. 19ñ20. K ÑvlastnÌmu druhu sp·syì srv.
Tertulli·n, Adv. Marc. III,24,1, podle nÏhoû MarkiÛn odliöoval pravÈho Mesi·öe, slibujÌcÌho ÑvÏËnÈ nebeskÈ dÏdictvÌ BoûÌho kr·lovstvÌì, od Mesi·öe
30
116
Od vÌry k pozn·nÌ
4. (1) VezmÏme p¯Ìklad Abrahama: Uvϯil, kdyû pod stromem
v Mamre uslyöel hlas zvÏstujÌcÌ ÑtobÏ a tvÈmu potomstvu d·v·m
tuto zemiì.27 Byl vyvolen˝, nebo ne? Pokud ne, jak je moûnÈ, ûe
ihned, jakoby p¯irozenÏ, uvϯil?28 Pokud ale byl vyvolen˝, pak to
vyvracÌ jejich hypotÈzu, neboù se ukazuje, ûe i p¯ed p¯Ìchodem
P·na byl nÏkdo vyvolen˝, a ovöem takÈ spasen˝: ÑBylo mu to p¯iËteno jako spravedlnost.ì29 (2) A kdyby se nÏkdo odv·ûil tvrdit
spolu s MarkiÛnem, ûe stvo¯itel zachraÚuje toho, kdo v nÏho uvϯil, sv˝m vlastnÌm druhem sp·sy, pak mu z toho zase vyplyne, ûe
dobr˝ b˘h je mÈnÏ mocn˝. Jeho snaha p¯inÈst sp·su totiû p¯ich·zÌ
pozdÏ, teprve potÈ, co totÈû uËinil stvo¯itel, pro nÏhoû majÌ tolik
dobr˝ch slov, a musel se to tedy od nÏho nauËit, nebo ho jen napodobil.30 (3) Ale i kdyby dobr˝ b˘h skuteËnÏ byl takov˝ a zachraÚoval tak, jak ¯ÌkajÌ, nep¯in·öel by sp·su svÈmu vlastnÌmu stvo¯enÌ ani
se svolenÌm toho, kdo je stvo¯il; pokouöel by se jÌ dos·hnout n·silÌm a lstÌ.31 (4) B˘h s takov˝mi zp˘soby, kter˝ p¯ich·zÌ tak pozdÏ,
je ale sotva dobr˝. Moûn·, ûe VöemohoucÌ p¯eb˝v· na jinÈm a horöÌm mÌstÏ neû dobr˝ b˘h, ale jeho spasiteln· v˘le je silnÏjöÌ, neboù
v˘li dobrÈho boha p¯edch·zÌ.32
stvo¯itelova, kter˝ slibuje éid˘m obnovu jejich zemÏ a posmrtnÈ ÑobËerstvenÌì (refrigerium) v podsvÏtnÌm AbrahamovÏ l˘nÏ; srv. tamt., IV,14,8;
34,11; A. Harnack, Marcion, str. 293*ñ294*. Ot·zku, proË se dobrota dobrÈho boha neprojevovala od samÈho poË·tku, ale teprve pozdÏji, klade markionit˘m Tertulli·n, Adv. Marc. IV,18,4; srv. uû Irenej z Lyonu, Adv. haer.
IV,6,2; na dalöÌ souvislosti upozorÚuje A. Le Boulluec, SC 279, str. 30ñ31.
31
Podle Tertulli·na, Adv. Marc. I,23,3, MarkiÛn povaûoval za zn·mku
Ñp˘vodnÌ a dokonalÈ dobrotyì dobrÈho boha to, ûe se Ñbez jakÈhokoli p¯ÌbuzenskÈho z·vazku dobrovolnÏ a svobodnÏ obracÌ k cizÌmì (sine ullo debito familiaritatis in extraneos voluntaria et libera effunditur), tj. k lidem
pat¯ÌcÌm jinÈmu bohu. Podobn˝ motiv vyuûÌv· k postiûenÌ vztahu mezi Bohem a ËlovÏkem takÈ Klement, zasazuje ho vöak do r·mce jinÈ theologie
(Strom. II,74ñ75,2). Ke sp·se ÑvlastnÌchì srv. takÈ J 1,11: ÑP¯iöel do svÈho
vlastnÌho, ale jeho vlastnÌ ho nep¯ijali.ì K nespravedlnosti sp·sy pochopenÈ
jako vyvlastnÏnÌ srv. Irenej z Lyonu, Adv. haer. IV,33,2; V,2,1; Tertulli·n,
Adv. Marc. I,23. Srv. takÈ Kelsos podle ”rigena, Contra Cels. VI,53.
32
Tertulli·n, Adv. Marc. I,15, se posmÌv· MarkiÛnovÏ p¯edstavÏ, podle
nÌû dobr˝ b˘h ob˝v· vlastnÌ svÏt, Ñt¯etÌ nebeì (srv. 2K 12,2), nad oblastÌ
117
Stromata V,5,1ñ5,3
5. (1) AnÕhtoi •ra o… •pistoi Øk tÂn prodihnysm≠nvn ºm¡n
de¯knyntai{ Ña… g¢r tr¯boi a⁄tÂn diestramm≠nai ka˘ o⁄k ∆sasin e≈rµnhnì whs˘n “ prowµthq{ Ñt¢q dÆ mvr¢q ka˘ §paide’toyq zhtµseiq paraite¡suaiì “ uesp≠sioq parçnese Pa◊loq.
Ñ”ti gennÂsi m°xaqì{ ” te A≈sx’loq k≠krage{
t¢ mhdÆn Êwelo◊nta m∂ pÕnei m°thn.
(2) t∂n mÆn g¢r met¢ p¯stevq synio◊san zµthsin, Øpoikodomo◊san tò uemel¯Ñ t∑q p¯stevq t∂n megaloprep∑ t∑q
§lhue¯aq gnÂsin, §r¯sthn ∆smen. (3) ∆smen dÆ Íq •ra o¤te t¢
waner¢ zhte¡tai (oÃon e≈ ºm≠ra Øst˘n ºm≠raq o¤shq), o¤te t¢
•dhla ka˘ o⁄d≠pote genhsÕmena waner° (Íq tŒ e≈ •rtio¯ e≈sin o… §st≠req ∫ peritto¯), §ll o⁄dÆ t¢ §ntistr≠wonta (§ntistr≠wei dÆ ™ ka˘ to¡q tŒn Ønant¯on xeir¯zoysi lÕgon Øp ∆shq
∞stin e≈pe¡n, Íq tŒ e≈ zòon tŒ kat¢ gastrŒq ∫ o⁄ zòon){ t≠tartÕq Østi trÕpoq, ”tan Øk uat≠roy to’tvn m≠royq §nant¯stvo¯itele, tj. smyslovÏ vnÌmateln˝m svÏtem; srv. A. Harnack, Marcion, str.
266*ñ267*. Podle Ireneje, Adv. haer. I,27,2, MarkiÛn stvo¯itele naz˝val
ÑsvÏtovl·dceì (kosmokr°tvr), tedy p¯Ìzviskem, jeû m· v ranÏ k¯esùanskÈ
literatu¯e spÌöe negativnÌ konotace; srv. PGL, s.v. Klement oproti tomu volÌ
uctivÏjöÌ oznaËenÌ ÑVöemohoucÌì (srv. Irenej z Lyonu, Adv. haer. I,16,3,
v polemice s valentinovci). K jeho v˘li srv. nÌûe, 6,3 a pozn. 46.
33
Po hereziologickÈ odboËce se autor dost·v· k hlavnÌmu tÈmatu ˙vodnÌ
Ë·sti p·tÈ knihy, jÌmû je vztah vÌry a zkoum·nÌ; zkoum·nÌ, o nÏû mu jde, je zaloûeno ÑspoleËnou vÌrouì v ekonomii sp·sy (srv. v˝öe, 1,2; 2,5; nÌûe, 5,2); tu
vöak ÑzkoumatelÈ tohoto svÏtaì, tj. ¯eËtÌ filosofovÈ, nep¯ijÌmajÌ, ËÌmû prokazujÌ
svou vlastnÌ nerozumnost; srv. Strom. I,88,1ñ7. Ve Strom. II,8,4ñ31,3 Klement h·jÌ racionalitu takto pochopenÈ vÌry; srv. zejm. tamt., II,9,2ñ3; 28,1.
Srv. takÈ tamt., I,170,1ñ2: Ñnerozumn·ì je nevÌra ÿek˘ v boûsk˝ p˘vod
MojûÌöova z·kona.
34
Iz 59,8; srv. Strom. I,175,1.
2Tm 2,23. P¯Ìkladem politov·nÌhodn˝ch d˘sledk˘ ÑnevÌryì jsou pro
Klementa malichernÈ spory sofist˘ (srv. Strom. I,22ñ27). Srv. takÈ Klementovu kritiku Ñpr·zdn˝ch slovnÌch spor˘ì a Ñtlach·nÌì, jakÈho se podle jeho
mÌnÏnÌ dopouötÏjÌ epikurejci Ëi stoikovÈ (tamt., I,50,6ñ52,1).
35
36
Aischylos, Prom. 44.
118
Od vÌry k pozn·nÌ
5. (1) Z uvedenÈho je z¯ejmÈ, ûe nevϯÌcÌ lidÈ jsou z·roveÚ nerozumnÌ.33 ÑJejich stezky jsou k¯ivolakÈ, neznajÌ pokoj,ì jak ¯Ìk· prorok.34 A boûsk˝ apoötol doporuËuje, abychom si nelibovali v Ñhloup˝ch a nepouËen˝ch debat·chì, kterÈ Ñvedou jen k h·dk·mì.35
TakÈ Aischylos vol·:
Je zbyteËnÈ se tr·pit s tÌm, co nenÌ k niËemu.36
(2) VÌme, ûe nejlepöÌ je takovÈ zkoum·nÌ, kterÈ prov·zÌ vÌra, kterÈ
na z·kladech vÌry buduje velkolepou stavbu pravdivÈho pozn·nÌ.37
(3) TakÈ vÌme, ûe jsou vÏci, kterÈ se nezkoumajÌ, protoûe jsou zjevnÈ (nap¯. zda je den, kdyû je den), nebo proto, ûe jsou nez¯ejmÈ a nikdy zjevnÈ nebudou (nap¯. jestli je lich˝ nebo sud˝ poËet
hvÏzd), nebo proto, ûe jsou stejnÏ pr˘kaznÈ jako jejich opak (tzv.
obojetnÈ argumenty, kterÈ mohou stejnÏ dob¯e pouûÌt i ti, kdo zast·vajÌ opaËnÈ stanovisko, nap¯. v ot·zce, zda je embryo ûivoËich).38
DalöÌ je p¯Ìpad, kdy jedna ze stran p¯edloûÌ takovÈ tvrzenÌ, proti
37
Zkoum·nÌ je jakÈsi stavebnÌ umÏnÌ, kterÈ na z·kladÏ vÌry buduje pozn·nÌ jako chr·m; srv. Paed. I,1,1; nÌûe, 26,4ñ5.
Klement navazuje na filosofickÈ diskuse o povaze d˘kazu, v jejichû
r·mci bylo takÈ t¯eba stanovit obor vÏcÌ, kterÈ se nedokazujÌ. Protikladu
Ñzjevn˝chì a Ñnez¯ejm˝chì vÏcÌ (vËetnÏ uveden˝ch p¯Ìklad˘) odpovÌd· stoickÈ rozliöenÌ vÏcÌ Ñsamoz¯ejm˝chì (prÕdhla) a Ñjednou provûdy nez¯ejm˝chì (kau°paj •dhla), jak o nÏm v N·stinu pyrrhonismu referuje Sextos Empeirikos. V kapitole o stoickÈm pojetÌ znaku (za jehoû druh d˘kaz
povaûuje) charakterizuje tyto dvÏ skupiny jako ty, kterÈ znak nevyûadujÌ,
v prvnÌm p¯ÌpadÏ proto, ûe je lze poznat bezprost¯ednÏ, v druhÈm proto, ûe
je nelze poznat v˘bec. TÌm se liöÌ od vÏcÌ moment·lnÏ nez¯ejm˝ch (prŒq
kairŒn •dhla), ale ve svÈ podstatÏ evidentnÌch (nap¯. vzd·lenÈ mÏsto),
a vÏcÌ ve svÈ podstatÏ nez¯ejm˝ch (w’sei •dhla), kterÈ lze vöak poznat
prost¯ednictvÌm nÏËeho jinÈho (nap¯. pÛry prost¯ednictvÌm potu); Pyrrh.
hyp. II,96ñ99; srv. t˝û, Adv. math. VIII,316ñ319. Jako ÑobojetnÈì (§ntistr≠wonta, lat. reciproca) jsou v antickÈ rÈtorice oznaËov·ny argumenty,
kterÈ lze Ñobr·titì a se stejnou silou pouûÌt ve prospÏch opaËnÈho tvrzenÌ;
srv. Gellius, Noctes Att. IX,16. Ot·zce, zda je embryo ûivoËich, se Klement
podrobnÏ vÏnuje v osmÈ knize v r·mci diskuse o metodologii zkoum·nÌ; ölo
z¯ejmÏ o doxografick˝ topos vyuûÌvan˝ k filosofick˝m cviËenÌm (Strom.
VIII,9,6ñ13,8; srv. [Pl˙tarchos], Plac. phil. 907c1ñd6 = DoxGr 425,14ñ
426,14). K celÈmu ˙seku srv. A. Le Boulluec, SC 279, str. 34ñ36.
38
119
Stromata V,5,3ñ6,2
rrhton ka˘ •lyton Ønu’mhma prote¯nhtai. (4) e≈ to¯nyn º to◊
zhte¡n a≈t¯a kat¢ p°ntaq to÷q trÕpoyq §naire¡tai, p¯stiq
Ømpedo◊tai{ prote¯nomen g¢r a⁄to¡q tŒ §nant¯rrhton Øke¡no,
‘ “ ueÕq Østin “ l≠gvn ka˘ per˘ ≤nŒq ≤k°stoy Ìn ØpizhtÂ
parist¢q Øggr°wvq. 6. (1) t¯q o›n ofltvq •ueoq 〈Íq〉 §piste¡n
ueò ka˘ t¢q §pode¯jeiq Íq par¢ §nur„pvn §paite¡n to◊
ueo◊; p°lin tÂn zhthm°tvn ™ mÆn a≈suµsevq de¡tai, oÃon
Ø¢n zhtè tiq, e≈ tŒ p◊r uermŒn ∫ º xi‰n leykµ{ tin¢ dÆ noyues¯aq ka˘ Øpiplµjevq, Îq whsin Aristot≠lhq, Íq tŒ Ør„thma
Øke¡no, e≈ xr∂ gone¡q tim£n. ∞stin dÆ ™ ka˘ kol°sevq •jia,
“po¡Õn Østi tŒ a≈te¡n §pode¯jeiq, e≈ prÕnoi° Østi. (2) prono¯aq to¯nyn o¤shq, m∂ kat¢ prÕnoian gegon≠nai p£san tµn
te prowhte¯an ka˘ t∂n per˘ tŒn svt∑ra o≈konom¯an ºge¡suai
ÑTvrzenÌì: enthymÈma, podle Aristotela sylogismus, kter˝ se zakl·d·
na pravdÏpodobn˝ch Ëili Ñuzn·van˝chì premis·ch nebo znacÌch (srv. An.
pr. 70a10.3ñ4); k podmÌnk·m Ñnev˝vratnÈhoì (•lyton) tvrzenÌ srv. tamt.,
70a29ñ30; t˝û, Rhet. I,2, 1357b17; II,25, 1403a14. Srv. takÈ nÌûe, 59,2.
39
V kaûdÈm z p¯Ìpad˘ uveden˝ch v˝öe (5,3) jde ale o vÌru v jinÈm smyslu. V p¯ÌpadÏ vÏcÌ Ñzjevn˝chì (1) je zaloûena bezprost¯ednÌ evidencÌ; srv.
Cicero, Acad. I,41, o d˘vÏryhodnosti (fides) uchopujÌcÌch smyslov˝ch p¯edstav. K vÏcem, jeû Ñnikdy zjevnÈ nebudouì (2), srv. Sextos Empeirikos,
Pyrrh. hyp. II,141, o argumentu, kter˝ vede k z·vÏru o nejasnÈ vÏci zp˘sobem pouze Ñmetodick˝mì (ØwodeytikÂq mÕnon), nikoli vöak ÑodhalujÌcÌmì (ØkkalyptikÂq); zatÌmco ÑodhalujÌcÌì argument plyne z nutnosti premis, onen se zakl·d· spÌöe na pamÏti a v̯e; p¯Ìklad: jestliûe ti b˘h ¯ekne, ûe
tento ËlovÏk zbohatne, pak zbohatne; tento b˘h ti ¯ekl, ûe ten ËlovÏk zbohatne, a tudÌû zbohatne. Podle Sexta Ñtomuto z·vÏru spÌöe neû kv˘li nutnosti premis p¯itak·me proto, ûe vϯÌme tvrzenÌ bohaì. Srv. t˝û, Adv. math.
VIII,307ñ308. Jak poznamen·v· J. Brunschwig, Proof Defined, in:
M. Schofield ñ M. F. Burnyeat ñ J. Barnes (vyd.), Doubt and Dogmatism.
Studies in Hellenistic Epistemology, Oxford 1980, str. 141, na tomto z·kladÏ lze p¯itakat i tvrzenÌ o vÏcech jednou provûdy nez¯ejm˝ch. Podle Sexta
se ovöem nejedn· o d˘kaz (Pyrrh. hyp. II,143; Adv. math. VIII,313). K
Ñobojetn˝mì tvrzenÌm (3) srv. Klementovu pozn·mku v Ecl. proph. 50,1ñ3,
podle nÌû jist˝ Ñsta¯ecì pravil, ûe embryo je ûivoËich, a doloûil to z PÌsma
(srv. zejm. L 1,41); zde se tedy vÌra opÌr· o autoritu a tradici. V p¯ÌpadÏ Ñnev˝vratn˝chì tvrzenÌ (4) vznik· p¯esvÏdËivostÌ argumentace; srv. AristotelÈs,
An. pr. 68b13ñ14: ÑVϯÌme vûdy na z·kladÏ sylogismu nebo indukce.ì
40
120
Od vÌry k pozn·nÌ
nÏmuû nelze nic namÌtnout a nelze ho vyvr·tit.39 (4) Jestliûe ve
vöech tÏchto p¯Ìpadech pad· d˘vod ke zkoum·nÌ, z˘st·v· vÌra.40
TvrzenÌ, kterÈ naöim protivnÌk˘m p¯edkl·d·me a proti nÏmuû nemohou nic namÌtnout, znÌ, ûe tÌm, kdo promlouv· v PÌsmu a pojedn·v·
zde o kaûdÈ ot·zce, kterou zkoum·m, je B˘h. 6. (1) A kdo by byl tak
bezboûn˝, aby nevϯil Bohu a û·dal od nÏho d˘kazy jako od ËlovÏka?41 NÏkterÈ ot·zky si pak û·dajÌ smyslov˝ vjem, kdyû se nap¯Ìklad nÏkdo pt·, jestli je oheÚ hork˝ nebo snÌh bÌl˝, jinÈ, jak ¯Ìk·
AristotelÈs, napomenutÌ a v˝tku, jako nap¯Ìklad, zda m·me ctÌt rodiËe. Jsou dokonce ot·zky, kterÈ si zaslouûÌ trest, nap¯. kdyû nÏkdo
û·d· d˘kaz, ûe existuje proz¯etelnost.42 (2) Jestliûe ale proz¯etelnost
existuje, pak je bezboûnÈ tvrdit, ûe biblick· proroctvÌ a pl·n, kter˝
se uskuteËnil ve Spasiteli, nejsou v souladu s proz¯etelnostÌ. Snad
Zkoum·nÌ se tedy nech· vÈst Ñhlasemì promlouvajÌcÌm v PÌsmu, kter˝
je p¯esvÏdËiv˝ s·m od sebe, a v tomto smyslu je Ñd˘kazemì (srv. Strom.
II,9,6; 25,3; VII,95,4ñ6; srv. takÈ nÌûe, 85,1). SvÈ ÑtvrzenÌì (Ønu’mhma) se
Klement pokusÌ d·le zd˘vodnit.
41
42
Srv. AristotelÈs, Top. I, 105a3ñ7: ÑNenÌ t¯eba zkoumat kaûd˝ problÈm
nebo kaûdou tezi, n˝brû jen takovou, u nÌû by mohl b˝t na pochyb·ch ËlovÏk,
kter˝ pot¯ebuje v˝klad, a ne trest nebo smyslov˝ vjem. Kdo pochybuje, zda
m·me Ëi nem·me ctÌt bohy a milovat rodiËe, pot¯ebuje trest, a kdo nevÌ, zda snÌh
je Ëi nenÌ bÌl˝, pot¯ebuje smyslov˝ vjem.ì K horkosti ohnÏ a proz¯etelnosti
srv. [Alexandros], Probl. I,1 (Ideler, str. 4,1ñ7): ÑKdo pochybuje, zda horkost je p¯irozenou vlastnostÌ ohnÏ, pot¯ebuje hmatov˝ vjem. Ale kdo je na
pochyb·ch, zda p¯irozenost a rozum p¯edem proz¯etelnÏ prom˝ölÌ vöe, co
vznik· a zanik·, Ö zasluhuje trest.ì NejhorlivÏjöÌmi zast·nci nauky, podle
nÌû boûsk˝ rozum prozÌravÏ peËuje o svÏt, byli v hellÈnistickÈ filosofii stoikovÈ; v polemice proti epikurejc˘m a akademick˝m skeptik˘m vypracovali
¯adu argument˘ na jejÌ podporu; srv. zejm. Cicero, De nat. deor. II,73ñ167;
k jeho zdroj˘m srv. M. Dragona-Monachou, Divine Providence in the Philosophy of the Empire, in: ANRW II,36,7, 1994, str. 4425. Ve st¯ednÌm platonismu jde o jednu z hlavnÌch ot·zek p¯ÌrodovÏdnÈho zkoum·nÌ (srv. Alkinoos, Didasc. 7,1/161,5), p¯i jejÌmû ¯eöenÌ bylo moûnÈ se op¯Ìt o nÏkter·
mÌsta z PlatÛnov˝ch dialog˘ (srv. zejm. [Pl˙tarchos], De fato, passim).
K dÏjin·m pojmu proz¯etelnosti v antickÈm myölenÌ srv. H. Dˆrrie, Der Begriff ´Pronoiaª in Stoa und Platonismus, in: FZPhTh 24, 1977, str. 60ñ87;
M. Dragona-Monachou, Divine Providence, str. 4418ñ4490.
121
Stromata V,6,2ñ7,2
§nÕsion, ka˘ ∆svq o⁄dÆ xr∂ t¢ toia◊ta peir£suai §podeikn’nai, waner£q o¤shq t∑q ue¯aq prono¯aq ∞k te t∑q –cevq
tÂn “rvm≠nvn p°ntvn, texnikÂn ka˘ sowÂn poihm°tvn, ka˘
tÂn mÆn t°jei ginom≠nvn, tÂn dÆ t°jei waneroym≠nvn{ (3) “ dÆ
metado÷q ºm¡n to◊ e»na¯ te ka˘ z∑n metad≠dvken ka˘ to◊ lÕgoy, logikÂq te ©ma ka˘ e› z∑n Øu≠lvn ºm£q{ “ g¢r to◊ patrŒq tÂn ”lvn lÕgoq o⁄x o·tÕq Østin “ proworikÕq, sow¯a dÆ
ka˘ xrhstÕthq wanervt°th to◊ ueo◊ d’nam¯q te a› pagkrat∂q ka˘ tò –nti ue¯a, o⁄dÆ to¡q m∂ “mologo◊sin §katanÕhtoq,
u≠lhma pantokratorikÕn.
7. (1) Epe˘ dÆ o¿ mÆn •pistoi, o¿ dÆ Øristiko¯, o⁄ p°nteq
tygx°noysi t∑q teleiÕthtoq to◊ §gauo◊. o¤te g¢r •ney proair≠sevq tyxe¡n oÃÕn te, o⁄ m∂n o⁄dÆ tŒ p£n Øp˘ tè gn„mÉ tè
ºmet≠rÇ ke¡tai, oÃon tŒ §pobhsÕmenon. (2) Ñx°riti g¢r sÑzÕmeuaì, o⁄k •ney m≠ntoi tÂn kalÂn ∞rgvn, §ll¢ de¡ mÆn pewy-
43
TvrzenÌ, ûe v PÌsmu Ñpromlouv·ì B˘h, Klement opÌr· o dva p¯edpoklady: (1) B˘h proz¯etelnÏ peËuje o svÏt, (2) v Kristu se uskuteËnil sp·sn˝
pl·n prorokovan˝ v PÌsmu; druh˝ z tÏchto p¯edpoklad˘ odpovÌd· stanovisku ÑspoleËnÈ vÌryì (srv. v˝öe, 1,2; 2,5), kterou vöak ÿekovÈ povaûujÌ za
m˝tus (Strom. I,88,5); srv. tamt. I,52,2: ÑOdstranÌme-li proz¯etelnost, pl·n
sp·sy v Kristu se jevÌ jako m˝tus.ì K rozdÌl˘m ¯eckÈho a k¯esùanskÈho pojetÌ proz¯etelnosti srv. H. Dˆrrie, Der Begriff ´Pronoiaª, str. 62ñ63.
44
Ke Ñzjevov·nÌì srv. nÌûe, 55,3.
45
Tato pas·û z¯ejmÏ dokumentuje zp˘sob, jak˝m byla v dobovÈ filosofickÈ literatu¯e uûÌv·na trojice ÑbytÌ ñ ûivot ñ myölenÌì. Srv. P. Hadot, Être,
vie, pensÈe chez Plotin et avant Plotin, in: Les sources de Plotin, Genève
1960, str. 122ñ130, podle jehoû hypotÈzy, zaloûenÈ zejmÈna na AugustinovÏ v˝kladu v De civ. Dei, VIII,4, existovala snad uû st¯edoplatÛnsk· tradice, kter· tyto t¯i aspekty skuteËnosti spojovala s rozliöenÌm t¯Ì podmÌnek
duchovnÌho pokroku, totiû p¯irozenosti, k·znÏ a nauky, jakoû i s dÏlenÌm filosofie na fyziku, etiku a logiku (podobn· dÏlenÌ zn· i Klement, ale nestavÌ
je vedle sebe; srv. Strom. VI,96,3; IV,162,5). K polaritÏ ÑûÌtì a Ñdob¯e ûÌtì
srv. PlatÛn, Crito, 48b5; AristotelÈs, Pol. I, 1252b29ñ30; Seneca, Ep. 90,1;
FilÛn Alexandrijsk˝, De opif. 77; Klement, Paed. I,103,2; Strom. IV,18,3;
VI,65,6; 100,2; srv. t˝û, Protr. 7,1, s variantou Ñb˝tì ñ Ñdob¯e b˝tì. Srv.
takÈ trojici ÑûÌtì ñ Ñdob¯e ûÌtì ñ ÑvÏËnÏ ûÌtì, s nÌû Klement pracuje v Protr.
7,1.3; Paed. I,103,2; Strom. IV,18,3.
122
Od vÌry k pozn·nÌ
ani nenÌ t¯eba snaûit se tyto vÏci dokazovat.43 Vûdyù boûsk· proz¯etelnost je oËividn· vöude, ve vöech sv˝ch d˘mysln˝ch a moudr˝ch
dÌlech, v ¯·du jejich vznik·nÌ i v ¯·du jejich zjevov·nÌ.44 (3) Ten,
kdo n·m dal podÌl na bytÌ a ûivotÏ, dal n·m takÈ podÌl na rozumnÈm
Slovu (logos), neboù chtÏl, abychom ûili rozumnÏ a dob¯e.45 Slovo
Otce veökerenstva totiû nenÌ ÑvnÏjöÌ ¯eËì, ale nade vöe zjevn· moudrost a dobrota Boha, svrchovan· a vpravdÏ boûsk· moc, z¯ejm·
i tÏm, kdo jej nevyzn·vajÌ, vöemohoucÌ v˘le.46
7. (1) NÏkte¯Ì lidÈ ale nevÏ¯Ì a jinÌ se r·di p¯ou, a ne kaûd˝ tak
dospÏje k dokonalosti dobra.47 K dobru nelze dospÏt bez rozhodnutÌ, aËkoli jistÏ na naöem ˙myslu nez·visÌ vöechno (nap¯Ìklad
to, co nastane).48 (2) ÑJsme spaseni milostÌ,ì49 ale nikoli bez dob-
46
Klement se patrnÏ vymezuje proti pokus˘m staröÌch k¯estansk˝ch autor˘ vykl·dat Syna jako ÑvnÏjöÌ ¯eËì Otce; srv. nÌûe, str. 145, pozn. 110;
podobnÏ Irenej z Lyonu, Adv. haer. II,28,5ñ6; srv. M. M¸hl, Der lÕgoq, str.
47ñ49 a pozn. 131. Srv. takÈ Hippolytos, Refut. X,33,2, kter˝ ch·pe zrozenÈ Slovo jako Ñvnit¯nÌ rozum veökerenstvaì (Øndi°ueton to◊ pantŒq
logismÕn); srv. M. M¸hl, Der lÕgoq, str. 50ñ52. K proz¯etelnÈ Ñmoudrostiì srv. Strom. II,4,2ñ5,3. Ke Ñz¯ejmostiì BoûÌ moci srv. ÿ 1,20. Trojice
Ñmoudrost dobrotañmocì se (v r˘znÈm po¯adÌ) objevuje v dobovÈ platÛnskÈ
literatu¯e v souvislosti s diskusÌ o proz¯etelnosti; zn· ji takÈ Irenej z Lyonu,
Adv. haer. IV,38,3; srv. J. Whittaker, Proclus and the Middle Platonists, in:
J. PÈpin ñ H. D. Saffrey (eds.): Proclus lecteur et interprète des anciens, str.
277ñ291; t˝û, Goodness Power Wisdom: A Middle Platonic Triad, in: M.O. Goulet-GazÈ ñ G. Madec ñ D. OíBrien (eds.), in: SOFIHS MAIHTORES. ÑChercheurs de sagesseì, Hommage à Jean PÈpin, Paris 1992, str.
179ñ194. O BoûÌ Ñv˘liì Klement typicky hovo¯Ì v souvislosti se stvo¯enÌm
svÏta a ekonomiÌ sp·sy (srv. nap¯. Protr. 5,2; 63,3; 110,3; 111,2; 120,3ñ4;
Paed. I,27,2; 98,3; II,20,1; III,98,1; Strom. II,73,1; III,95,1; 102,2; V,54,4;
VI,52,1; 142,3; VII,81,2; 107,5); k jejÌmu vztahu k milosti srv. nÌûe, 7,2
a pozn. 50.
47
Srv. Strom. I,22,1ñ2.
Jak Klement uv·dÌ v Paed. I,33,3, dospÏlÌ lidÈ Ñdoch·zejÌ sp·sy na z·kladÏ dobrovolnÈho rozhodnutÌì (≤koys¯Ñ proair≠sei sÑzÕmenoi). Srv.
t˝û, Protr. 99,4; 105,1; 117,2; Strom. VII,42,4; Quis dives, 10,1ñ3. Tento
d˘raz na odpovÏdnost ËlovÏka za sp·su se Ë·steËnÏ obracÌ proti predestinaËnÌ soteriologii nÏkter˝ch heterodoxnÌch skupin; srv. Strom. II,11,1ñ2;
48
123
Stromata V,7,2ñ7,6
kÕtaq prŒq tŒ §gauŒn spoydµn tina peripoiµsasuai prŒq
a⁄tÕ{ (3) de¡ dÆ ka˘ t∂n gn„mhn figi∑ kekt∑suai t∂n §metanÕhton prŒq t∂n uµran to◊ kalo◊, prŒq ”per m°lista t∑q
ue¯aq xrçzomen x°ritoq didaskal¯aq te œru∑q ka˘ e⁄peiue¯aq ®gn∑q ka˘ t∑q to◊ patrŒq prŒq afitŒn “lk∑q{ (4) Øndedem≠noi g¢r tò ge„dei s„mati tÂn mÆn a≈suhtÂn di¢ s„matoq §ntilambanÕmeua, tÂn dÆ nohtÂn di a⁄t∑q t∑q logik∑q ØwaptÕmeua dyn°mevq. (5) Ø¢n d≠ tiq a≈suhtÂq t¢
p°nta katalµcesuai prosdokµsÉ, pÕrrvuen t∑q §lhue¯aq
p≠ptvken{ pneymatikÂq go◊n “ §pÕstoloq Øp˘ t∑q gn„sevq
to◊ ueo◊ gr°wei{ Ñbl≠pomen g¢r n◊n Íq di ØsÕptroy, tÕte dÆ
prÕsvpon prŒq prÕsvpon.ì (6) œl¯goiq g¢r º t∑q §lhue¯aq
u≠a d≠dotai. l≠gei go◊n ka˘ Pl°tvn Øn tè Epinom¯di{ Ño¤
V,3,2ñ3. Nach·zÌme ho uû u Justina a p¯edevöÌm u Ireneje z Lyonu, kte¯Ì
se, podobnÏ jako Klement, mohou op¯Ìt o tradiËnÌ filosofickÈ argumenty
proti determinismu (srv. D. Amand, Fatalisme et libertÈ dans líantiquitÈ
greque, Louvain 1945, str. 195ñ207; 212ñ274; W. A. Lˆhr, Gnostic Determinism Reconsidered, in: VigChr 46, 1992, str. 381ñ390). Klement p¯i
obhajobÏ svobodnÈ volby uûÌv· p¯edevöÌm aristotelskÈ a stoickÈ pojmy,
ovöem bez n·roku na p¯esnost; srv. E. A. Clark, Clementís Use of Aristotle,
str. 53ñ65; P. Karavites, Evil, Freedom, and the Road to Perfection in Clement of Alexandria, Leiden etc. 1999, str. 109ñ138. K theologickÈmu r·mci Klementova pojetÌ svobodnÈ volby srv. nÌûe, 7,2ñ3; 83,1.5. K budoucÌm
ud·lostem jako p¯Ìkladu toho, co nenÌ v naöÌ moci, srv. EpiktÈtos, Ench.
32,1ñ2.
49
Srv. Ef 2,5.8ñ9.
DobrÈ jedn·nÌ je nezbytnou podmÌnkou dosaûenÌ sp·sy, tj. Ñdokonalosti dobraì (k v˝razu o⁄k •ney srv. nap¯. AristotelÈs, Eth. Eud. I, 1214b6ñ
27). Je odpovÏdÌ na BoûÌ v˘li (bo’lhma), Ñaby byl spasen kaûd˝ ËlovÏk,
kter˝ se obracÌ od h¯Ìch˘ a pod¯izuje se p¯ik·z·nÌmì (Strom. II,73,1); pr·vÏ
tato Ñslitovn·ì v˘le je milostÌ, kterou B˘h ËlovÏku prokazuje, aËkoli k nÏmu
nem· û·dn˝ p¯irozen˝ vztah (srv. Strom. II,73,3ñ75,2). Je to sice v˘le ÑvöemohoucÌì (srv. v˝öe, 6,3), ale nem· povahu nutnosti, neboù ÑB˘h nenutÌ, n·silÌ se Bohu protivÌ, ale tÏm, kdo hledajÌ, poskytuje, tÏm, kdo prosÌ, d·v·
a tÏm, kdo klepou, otvÌr·ì (Klement, Quis dives, 10,2); srv. takÈ Strom.
VII,42,6: ÑB˘h neprokazuje dobrodinÌ z nutnosti, ale na z·kladÏ svÈho rozhodnutÌ prospÌv· tÏm, kdo se sami od sebe obracejÌ.ì PodobnÏ uû Irenej
50
124
Od vÌry k pozn·nÌ
r˝ch skutk˘. KromÏ p¯irozenÈ dispozice k dobru je t¯eba mÌt snahu
o dobro usilovat.50 (3) A takÈ je t¯eba, aby n·ö ˙mysl byl zdrav˝
a v honu za dobrem vytrval˝.51 Pr·vÏ k tomu nejvÌce pot¯ebujeme
BoûÌ milost, spr·vnou nauku, Ëistou posluönost a sÌlu, kterou n·s
Otec k sobÏ t·hne.52 (4) Jelikoû jsme upout·ni v zemitÈm tÏle, vnÌm·me tÏlem smyslovÈ vÏci; z·roveÚ se ale svou rozumovou schopnostÌ dot˝k·me vÏcÌ inteligibilnÌch.53 (5) Pokud se nÏkdo domnÌv·,
ûe smysly obs·hnou vöechno, m· k pravdÏ daleko. O pozn·nÌ Boha
mluvÌ obraznÏ apoötol, kdyû ¯Ìk·: ÑNynÌ vidÌme jako v zrcadle, potÈ
tv·¯Ì v tv·¯.ì54 (6) HledÏt na pravdu je ale d·no jen m·lokomu. »tÏme, co pÌöe PlatÛn v EpinomidÏ: ÑÿÌk·m, ûe nenÌ moûnÈ, aby öùast-
z Lyonu, Adv. haer. IV,37,1. K Ñp¯irozenÈ dispozici k dobruì srv. Protr.
4,2; Strom. II,25,4; 55,2; VI,96,1ñ2.
51
K metafo¯e honu srv. PlatÛn, Phd. 66b8ñc2; srv. takÈ Strom. I,11,2;
21,1; 35,4; II,3,5; 5,3; V,23,2; VI,90,4; VII,91,5. ÑVytrval˝ì: dosl. ÑnelitujÌcÌì Ëi ÑnemÏnÌcÌ ˙myslì; srv. Strom. I,165,1; nÌûe, 67,1; srv. takÈ nÌûe, 8,3.
52
K ÑËistÈ posluönostiì srv. nÌûe 12,4; Ëteme podle Sylburgovy opravy,
v rkp. stojÌ e⁄paue¯aq ®gn∑q (rkp. ËtenÌ h·jÌ A. Le Boulluec s odvol·nÌm
na FilÛna AlexandrijskÈho, Quis rerum div. her. 192). K sÌle p¯itaûlivosti
srv. J 6,44. Podle Klementa tento Ñtahì neimplikuje pasivitu: b˝t p¯itaûen
Otcem znamen· Ñb˝t hodenì (tŒ •jion gen≠suai) p¯ijmout od Boha ÑsÌlu
milostiì (t∂n d’namin t∑q x°ritoq) a bez p¯ek·ûek k nÏmu vystoupit
(Strom. IV,138,4); je to tah, kter˝ z·roveÚ vykon·v· p¯itahovan˝, podobnÏ
jako n·mo¯nÌci, kte¯Ì se pokouöejÌ p¯it·hnout kotvu, ËÌmû sami sebe p¯itahujÌ k nÌ (Strom. IV,152,2). Podle v˝kladu ve druhÈ knize p¯itahovanÈ vÏci
nejsou sice p¯ÌËinou pohybu, ale spolup¯ÌËinou ano (Strom. II,26,2). K metafo¯e tahu srv. takÈ nÌûe, 80,9; 83,1; Strom. IV,145,2; VI,46,1; VII,9,4. Z
Klementov˝ch p¯edch˘dc˘ ji s oblibou uûÌv· FilÛn Alexandrijsk˝ (srv.
zejm. De plant. 21: myölenÌ taûeno ke jsoucnu; De Abr. 59: duöe taûena
k Bohu), srv. ale uû PlatÛn, Resp. 533d1ñ3 (dialektika vytahuje oko duöe
z bahna). Jako obraz milosti se objevuje v anonymnÌm Trakt·tu o zmrtv˝chvst·nÌ (NHC II,4, 45,36); srv. takÈ Hippolytos, Refut. V,9,19ñ20;
17,9ñ10; 21,8ñ9.
53
Srv. PlatÛn, Phd. 81e2 (duöe upout·ny v tÏle); 81c9 (zemitÈ tÏlo); 79d6
(duöe se dot˝k· Ñjsoucenì, tj. inteligibilnÌch forem).
54
1K 13,12; srv. nÌûe, 40,1; 74,1.
125
Stromata V,7,6ñ8,3
whmi dynatŒn e»nai p£sin §nur„poiq makar¯oiq te ka˘ e⁄da¯mosi g¯nesuai pl∂n œl¯gvn{ m≠xri per ¶n zÂmen, to◊to dior¯zomai{ kal∂ dÆ Ølp˘q teleytµsanti tyxe¡n ®p°ntvn.ì (7) t¢
∆sa to’toiq bo’letai t¢ par¢ Mvyse¡{ Ño⁄de˘q –ceta¯ moy tŒ
prÕsvpon ka˘ zµsetai{ì d∑lon g¢r mhd≠na potÆ d’nasuai
par¢ tŒn t∑q zv∑q xrÕnon tŒn ueŒn ØnargÂq katalab≠suai{
Ño… kauaro˘ dÆ tè kard¯Ç tŒn ueŒn –contaiì, Øp¢n e≈q t∂n
Øsx°thn §w¯kvntai tele¯vsin. (8) Øpe˘ g¢r ∏su≠nei prŒq
kat°lhcin tÂn –ntvn º cyxµ, ue¯oy didask°loy Ødeµuhmen{
katap≠mpetai “ svtµr, t∑q §gauo◊ ktµsevq did°skalÕq
te ka˘ xorhgÕq, tŒ §pÕrrhton t∑q meg°lhq prono¯aq ©gion
gn„risma. 8. (1) Ñpo◊ to¯nyn grammate’q; po◊ syzhtht∂q to◊
a≈Ânoq to’toy; o⁄x˘ Øm„ranen “ ueŒq t∂n sow¯an to◊ kÕsmoy
to’toy;ì whs¯. ka˘ p°lin{ ѧpol t∂n sow¯an tÂn sowÂn ka˘
t∂n s’nesin tÂn synetÂn §uetµsvì, tÂn dokhsisÕwvn ka˘
ØristikÂn to’tvn dhlonÕti. (2) pagk°lvq go◊n Ò Ierem¯aq whs¯{ Ñt°de l≠gei k’rioq{ st∑te Øp˘ ta¡q “do¡q ka˘ Ørvtµsate
tr¯boyq a≈vn¯aq, po¯a Øst˘n º “dŒq º §gauµ, ka˘ bad¯sate Øn
a⁄tè, ka˘ efirµsete ®gnismŒn ta¡q cyxa¡q fimÂn.ì (3) ÑØrvtµsateì, whs¯, ka˘ p’uesue par¢ tÂn e≈dÕtvn §wilon¯kvq
55
[PlatÛn], Epin. 973c6ñ7; k nadÏji srv. PlatÛn, Phd. 67b7ñc3; 67e5ñ
68b6; 70a7ñb4; 114c2ñ9.
56
Ex 33,20.
Srv. Mt 5,8. K ÑËistÈmu srdciì jako p¯edpokladu pozn·nÌ srv. Strom.
II,50,2; 104,2; IV,39,1ñ2; VI,102,1ñ2 (srv. takÈ z·vÏr Valentinova zlomku ve
Strom. II,114,6). K p¯Ìslibu Ñz¯enÌì srv. nÌûe, 40,1; Strom. VI,108,1; VII,13,1;
19,2; 56,5; 57,1; 68,4. Tento p¯Ìslib z¯ejmÏ p¯ekraËuje moûnosti pozemskÈho
ûivota; srv. Strom. I,94,6; P. Th. Camelot, Foi, str. 131ñ133; D. Wyrwa, Die
christliche Platonaneignung, str. 259ñ260.
57
Podle Klementa je sice proz¯etelnost ÑoËividn· vöudeì (v˝öe, 6,2), ale
duöe pot¯ebuje Ñpozn·vacÌ znamenÌì, aby ji dok·zala pochopit. TÌmto znamenÌm je s·m Spasitel, jak ho vyzn·v· ÑspoleËn· vÌraì (srv. v˝öe, 1,2).
K ÑuËiteliì srv. Mt 23,8 (Strom. I,12,3; II,14,3; VI,58,2); srv. v˝öe, 1,4; nÌûe
73,2. Pro Klementa je uËitelem samotnÈ Slovo jako prost¯ednÌk pozn·nÌ;
srv. Paed. I,2,1; 3,3; Strom. II,9,4; IV,162,5; VI,58,1; 68,1; 70,2; 115,1;
58
126
Od vÌry k pozn·nÌ
nÌ a blaûenÌ byli vöichni lidÈ, n˝brû jen nemnozÌ. To tvrdÌm o dobÏ
naöeho ûivota. »lovÏk m· ale kr·snou nadÏji, ûe po smrti dos·hne
vöeho.ì55 (7) Stejn˝ v˝znam majÌ tato slova u MojûÌöe: ÑNikdo nem˘ûe spat¯it mou tv·¯ a z˘stat naûivu.ì56 Samoz¯ejmÏ, ûe nikdo nikdy bÏhem svÈho ûivota nem˘ûe jasnÏ pochopit Boha. Ale Ñti, kdo
majÌ ËistÈ srdceì, Boha uvidÌ, pokud dospÏjÌ k tÈ nejvyööÌ dokonalosti.57 (8) Protoûe vöak duöe byla p¯Ìliö slab·, neû aby dok·zala pochopit to, co skuteËnÏ je, bylo t¯eba, abychom dostali boûskÈho uËitele. Tak n·m byl sesl·n Spasitel, uËitel a d·rce dobra, nev˝slovnÈ
a svatÈ pozn·vacÌ znamenÌ mocnÈ proz¯etelnosti.58 8. (1) A Ñkde
jsou uËenci a debatȯi tohoto vÏku? Neuk·zal B˘h, ûe je moudrost
tohoto svÏta bl·znovstvÌ?ì59 TakÈ je ps·no: ÑMoudrost moudr˝ch
zahubÌm a rozumnost rozumn˝ch zavrhnu,ì60 coû se samoz¯ejmÏ
vztahuje k tÏm zd·nlivÏ moudr˝m sofist˘m, o kter˝ch zde mluvÌme.61 (2) Velice pÏknÏ to vyjad¯uje Jeremj·ö: ÑToto pravÌ P·n:
St˘jte na cest·ch a ptejte se na stezky vÏËnosti. Kde je ta dobr· cesta? Vydejte se po nÌ a vaöe duöe naleznou klid.ì62 (3) Ptejte se, ¯Ìk·
n·m, a beze vöÌ rivality a h·davosti vyzvÌdejte od tÏch, kte¯Ì to vÏdÌ.
VII,6,1; dalöÌ odkazy uv·dÌ A. Le Boulluec, SC 279, str. 14. K Ñpozn·vacÌmu znamenÌì srv. MojûÌöovu ¯eË k Bohu u FilÛna AlexandrijskÈho, De
spec. leg. I,42: ÑTak jako svÏtlo nelze poznat z niËeho jinÈho, a je tedy samo
sv˝m pozn·vacÌm znamenÌm (a⁄tŒ ≤ayto◊ gn„rism° Østin), stejnÏ tak
platÌ, ûe sebe m˘ûeö vyslovit jen ty s·m.ì Srv. takÈ Justin, Dial. Tryph. 88,6;
Klement, Quis dives, 42,15; ”rigenÈs, Contra Cels. I,67 (Marcovich 70,16ñ
17). Ke slabosti duöe srv. Justin, Dial. Tryph. 4,2: ÑV Ëem jsme p¯ÌbuznÌ
s Bohem? Je snad duöe boûsk· a nesmrteln·, je Ë·stÌ samotnÈho kr·lovskÈho intelektu? PlatÌ, ûe tak jako on vidÌ Boha, stejnÏ i my m˘ûeme naöÌm intelektem pochopit boûstvÌ a tÌm jiû dos·hnout blaûenosti?ì Srv. takÈ Irenej
z Lyonu, Adv. haer. IV,20,5.
59
1K 1,20.
60
1K 1,19 (srv. Iz 29,14).
Srv. v˝öe, 5,1; 7,1; podobnÏ Strom. I,24,4; 88,1ñ2; 89,1ñ2; srv. takÈ
tamt., I,87,7 (ÿekovÈ jsou Ñzd·nlivÏ moud¯Ìì).
61
62
Jr 6,16; srv. Klement˘v v˝klad tÈto pas·ûe v Paed. I,93,1: tÏm, kdo
bloudÌ, P·n ukazuje svÏtlo pravdy a vede je k pok·nÌ.
127
Stromata V,8,3ñ8,7
ka˘ §dhr¯tvq. mauÕnteq dÆ •ra t∑q §lhue¯aq t∂n “dŒn e⁄ue¡an bad¯zvmen §metastrept¯, •xriq ¶n perit’xvmen tò
pouoym≠nÑ.
(4) E≈kÕtvq •ra “ mÆn basile÷q Ò Rvma¯vn (Noym£q –noma
a⁄tò) PyuagÕreioq Ën prÂtoq §nur„pvn ®p°ntvn P¯stevq
ka˘ E≈rµnhq …erŒn …dr’sato. (5) Ñtò dÆ Abra¢m piste’santi
dikaios’nh Ølog¯suh.ì o·toq t∂n met°rsion tÂn kat¢ tŒn
§≠ra symbainÕntvn ka˘ t∂n met≠vron tÂn kat¢ tŒn o⁄ranŒn
kinoym≠nvn wilosow¯an meti‰n Abr¢m Økale¡to, ‘ meuermhne’etai Ñpat∂r met≠vroqì{ (6) flsteron dÆ §nabl≠caq e≈q
tŒn o⁄ranÕn, e∆te tŒn y…Œn Øn tò pne’mati ≈d„n, Íq Øjhgo◊nta¯
tineq, e∆te •ggelon ∞ndojon e∆te ka˘ •llvq Øpigno÷q ueŒn
kre¯ttona t∑q poiµsevq ka˘ p°shq t∑q Øn a⁄tè t°jevq, proslamb°nei tŒ •lwa, t∂n gnÂsin to◊ ≤nŒq ka˘ mÕnoy ueo◊, ka˘
l≠getai Abra°m, §nt˘ wysiolÕgoy sowŒq ka˘ wilÕueoq genÕmenoq. (7) ≤rmhne’etai mÆn g¢r Ñpat∂r ØklektŒq ∏xo◊qì{
∏xe¡ mÆn g¢r “ gegvnŒq lÕgoq, pat∂r dÆ to’toy “ no◊q, Øjeilegm≠noq dÆ “ to◊ spoyda¯oy no◊q.
Ke zvÌdavosti vÌry srv. v˝öe, str. 110, pozn. 14; k vytrvalosti hled·nÌ
srv. v˝öe, 7,3. Cestu Ñbez ot·ËenÌì(§metastrept¯) PlatÛn doporuËuje tÏm,
kdo chtÏjÌ uniknout zlu (Leg. IX, 854c3); srv. takÈ FilÛn Alexandrijsk˝,
De virt. 181: ÑJe skvÏlÈ a prospÏönÈ jÌt bez ot·ËenÌ svou cestou ke ctnosti
a opustit öpatnost, tuto z·ke¯nou panÌ.ì Srv. t˝û, De conf. linguar. 40; De
migr. Abr. 25; De praem. et poen. 17; 117; Quis rerum div. her. 305; dalöÌ
odkazy uv·dÌ A. Le Boulluec, SC 279, str. 57.
63
64
Podle Pl˙tarcha kr·l Numa postavil svatyni bohyni Pistis (= Fides)
a bohu TermÛnovi (= Terminus). Fides ÿÌmanÈ ch·pali jako svÏdkyni p¯Ìsah, adekv·tnÏji neû ÑvÌraì by se jejÌ jmÈno p¯ekl·dalo jako ÑvÏrnostì nebo
Ñspolehlivostì; Terminus byl bohem mezÌ, a jako takov˝ Ñstr·ûcem mÌru
a svÏdkem spravedlnostiì (Pl˙tarchos, Numa, 16,1ñ2/Ziegler 75,19ñ26).
65
Gn 15,6, srv. v˝öe, 4,1.
Srv. FilÛn Alexandrijsk˝, De Cher. 4; k v˝kladu jmÈna Abram srv. t˝û,
De gig. 62, s koment·¯em M. äediny; srv. d·le FilÛn, De Abr. 82; De mut.
nom. 66; Leg. alleg. III,83.
66
67
Srv. Gn 15,5.
128
Od vÌry k pozn·nÌ
A aû se dozvÌme, kde je prav· cesta, vydejme se p¯Ìmo po nÌ a neot·Ëejme se, dokud nenajdeme to, po Ëem touûÌme.63
(4) ÿÌmsk˝ kr·l Numa, stoupenec Pythagor˘v, se tedy zachoval spr·vnÏ, kdyû jako v˘bec prvnÌ postavil olt·¯ V̯e a MÌru.64
(5) ÑTakÈ Abraham uvϯil a bylo mu to p¯iËteno jako spravedlnostì.65 Dokud se zab˝val p¯ÌrodnÌ filosofiÌ a studoval, co se dÏje
naho¯e ve vzduchu a pak jeötÏ v˝ö, jak se co pohybuje naho¯e na
nebi, jmenoval se Abram, coû znamen· Ñotec ve v˝öiì.66 (6) PozdÏji se vöak stalo, ûe pohlÈdl do nebe67 a spat¯il tam v duchu Syna, Ëi
snad, jak ¯Ìk· jin˝ v˝klad, andÏla plnÈho sl·vy, anebo jin˝m zp˘sobem poznal, ûe B˘h je vyööÌ neû stvo¯enÌ a vöechen jeho ¯·d. Tak
p¯ijal navÌc alfu, tj. pozn·nÌ jednoho jedinÈho Boha, a od tÈ doby se
jmenuje Abraham: uû ne p¯Ìrodozpytec, ale ËlovÏk moudr˝, milujÌcÌ Boha. (7) Jeho jmÈno znamen· Ñvyvolen˝ otec zvukuì: zvuk pat¯Ì vyslovenÈmu slovu, jehoû otcem je intelekt, a intelekt ¯·dnÈho
ËlovÏka je vyvolen˝.68
PoËÌnaje slovy Ñuû ne p¯Ìrodozpytecì Klement tÈmϯ doslova cituje FilÛna AlexandrijskÈho, De Cher. 7. K v˝kladu jmÈna Abraham srv. t˝û, De
gig. 64, s koment·¯em M. äediny; srv. d·le t˝û, De Abr. 82ñ83; De mut.
nom. 69; Quaest. et sol. in Gen. III,43. K AbrahamovÏ promÏnÏ srv. takÈ
Strom. I,31,2; VI,80,3. Klementovo zd˘vodnÏnÌ tÈto promÏny vöak poch·zÌ
z jin˝ch zdroj˘; k ÑandÏlu plnÈmu sl·vyì srv. ûidovskou apokalypsu ZjevenÌ Abrahamovo z prvnÌho stoletÌ po Kr., kde jsou ud·losti popisovanÈ
v Gn 15 vyloûeny jako zjevenÌ andÏla, v nÏmû spoËÌv· ÑnevyslovitelnÈ jmÈnoì Boha (ZjAbr 10,3ñ4.8; srv. Ex 23,20ñ21); tento v˝klad je z¯ejmÏ souË·stÌ exegetick˝ch trend˘ ûidovskÈho myölenÌ, kterÈ se zakl·dajÌ na biblickÈm motivu zjevenÌ Ñsl·vy P·nÏì (Ez 1,26ñ28; 10,4.18ñ19; srv. takÈ
Ex 33,18ñ23) a p¯edznamen·vajÌ tradici tzv. merkavatickÈho mysticismu;
srv. G. Scholem, Major Trends in Jewish Mysticism, New York 1954, str. 43,
68ñ69. Ke k¯esùanskÈ interpretaci ûidovskÈho pojetÌ BoûÌho prost¯ednÌka
srv. A. F. Segal, Vzk¯Ìöen˝ Kristus a postavy andÏlskÈho prost¯ednÌka ve
svÏtle Kumr·nu, in: J. H. Charlesworth (vyd.), JeûÌö a svitky od MrtvÈho
mo¯e, Vyöehrad 2000, str. 318ñ327. K vidÏnÌ Syna srv. takÈ Sk 7,55n. K v˝kladu alfy (oznaËujÌcÌ tÈû ËÌslo jedna) srv. J. W. Trigg, Receiving the Alpha:
Negative Theology in Clement of Alexandria and its Possible Implications,
in: StPatr 31, 1997, str. 540ñ 545. K Ñvyvolenostiì srv. nÌûe, 141,3 a pozn.
742.
68
129
Stromata V,9,1ñ9,4
9. (1) Ka¯ moi swÕdra Øpaine¡n ∞peisi tŒn Akragant¡non
poiht∂n Øjymno◊nta t∂n p¯stin Ìd≠ pvq{
È w¯loi, o»da mÆn oflnek §lhue¯h par¢ m’uoiq,
o‡q Øg‰ Øjer≠v{ m°la d §rgal≠h ge t≠tyktai
§ndr°si ka˘ d’szhloq Øp˘ wr≠na p¯stioq “rmµ.
(2) di¢ to◊to ka˘ “ §pÕstoloq parakale¡, Ñ na º p¯stiq ºmÂn
m∂ í Øn sow¯Ç §nur„pvnì tÂn pe¯uein Øpaggellom≠nvn,
ѧll Øn dyn°mei ueo◊ì, tè mÕnÉ ka˘ •ney tÂn §pode¯jevn di¢
cil∑q t∑q p¯stevq sñzein dynam≠nÉ. (3) ÑdokeÕntvn g¢r ‘ dokim„taton gin„skei, wyl°sseinì{ ka˘ m≠ntoi ka˘ Ñd¯kh katalµcetai ceydÂn t≠ktonaq ka˘ m°rtyraq,ì “ Ew≠siÕq whsin. (4) o»den g¢r ka˘ o·toq Øk t∑q barb°roy wilosow¯aq
mau‰n t∂n di¢ pyrŒq k°uarsin tÂn kakÂq bebivkÕtvn, æn
flsteron Økp’rvsin Øk°lesan o… Stv¬ko¯{ kau ‘n ka˘ tŒn
≈d¯vq poiŒn §nastµsesuai dogmat¯zoysi, to◊t Øke¡no t∂n
69
EmpedoklÈs, zl. B 114 (D-K); zlomek nenÌ jinde dochov·n. Pojem p¯stiq v poslednÌm veröi, kter˝ s ohledem na souvislost Klementova v˝kladu
p¯ekl·d·m jako ÑvÌraì, oznaËoval z¯ejmÏ v p˘vodnÌm kontextu Ñjistotuì
nebo Ñp¯esvÏdËivostì b·snÌkovy ¯eËi; srv. T. VÌtek, EmpedoklÈs III./Koment·¯, Praha 2006, str. 497.
70
1K 2,5; srv. Strom. I,50,3.
Pojem pouhÈ vÌry (cil∂ p¯stiq) m· v KlementovÏ dÌle ambivalentnÌ
vyznÏnÌ; ve Strom. I,43,1 autor kritizuje stanovisko pouhÈ vÌry, kter· se odmÌt· vzdÏl·vat; jinde ji spojuje s doslovn˝m ËtenÌm PÌsma (Strom.
VI,131,3) nebo ÑvÌrou podle z·konaì, kter· odmÌt· ÑpestrÈ pozn·nÌì (nÌûe,
53,3). Proti ¯eck˝m intelektu·l˘m, kte¯Ì vÌru zlehËujÌ (srv. Strom. II,8,4;
30,1), vöak trv· na tom, ûe pouh· vÌra (ve smyslu vÌry ÑspoleËnÈì) postaËuje ke sp·se; srv. v˝öe, 2,5 a pozn. 20; nÌûe, 18,3. Pojem z¯ejmÏ uûÌvali uû nÏkte¯Ì valentinovci v souvislosti s etikou Ñskutk˘ì jako jedinou cestou ke
sp·se ÑduöevnÌchì lidÌ (srv. Irenej z Lyonu, Adv. haer. I,6,2).
71
HÈrakleitos, zl. B 28 (D-K). Zlomek je dochov·n pouze na tomto mÌstÏ, p¯iËemû jeho prvnÌ Ë·st v rukopisu vypad· n·sledovnÏ: dokeÕntvn g¢r
“ dokim„tatoq gin„skei wyl°ssein. A. Le Boulluec (s odkazem na:
J. Lallot ñ H. Wismann, Le jugement cassÈ, in: RPh 48, 1974, str. 65ñ70) se
72
130
Od vÌry k pozn·nÌ
9. (1) V¯el˝mi slovy chci pochv·lit b·snÌka z Akragantu, kter˝
opÏvuje vÌru tÏmito slovy:
Dob¯e to, p¯·telÈ, vÌm, ûe ve slovech, kter· zde ¯Ìk·m,
skr˝v· se pravda. Velikou str·zeÚ vöak p˘sobÌ lidem,
marn˝ je n·por, s nÌmû na jejich mysl dor·ûÌ vÌra.69
(2) Proto n·s takÈ apoötol vyz˝v·, abychom Ñsvou vÌru nezakl·dali
na moudrosti lidÌì, jejichû profesÌ je p¯esvÏdËovat, Ñale na BoûÌ
mociì,70 kter· jako jedin· dok·ûe i bez d˘kaz˘, z pouhÈ vÌry, p¯inÈst sp·su.71 (3) Jak pravÌ efesk˝ filosof: ÑNejuzn·vanÏjöÌ ËlovÏk
pozn·v· a opatruje zd·nÌ,ì ale Ñtv˘rce a p¯itakaËe lûÌ postihne spravedlnostì.72 (4) Z barbarskÈ filosofie uû totiû vÏdÏl, ûe lidÈ, kte¯Ì
ûili hanebnÏ, budou oËiötÏni ohnÏm.73 StoikovÈ pak tuto oËistu nazvali ekpyrÛsÌ a stejnÏ jako HÈrakleitos uËÌ, ûe takÈ individu·lnÌ
pokouöÌ h·jit rkp. znÏnÌ. L. Fr¸chtel, jehoû text p¯etiskujeme, p¯ijÌm· Wilamowitzovu opravu ‘ dokim„taton (jednalo by se tedy o p¯edmÏt vÏty,
k nÏmuû se dokeÕntvn v·ûe jako partitivnÌ genitiv), gin„skei konstruuje
jako predik·t nevyj·d¯enÈho podmÏtu (tiq) a wyl°ssein jako rozkazovacÌ
infinitiv (GCS 15/1985, str. 533), snad ve smyslu: ÑTo, co pozn·v·me jako
nejp¯ijatelnÏjöÌ z mÌnÏnÌ, st¯eûme.ì V p¯ekladu d·v·m p¯ednost klasickÈ
˙pravÏ H. Dielse (srv. takÈ O. St‰hlin, BKV 2.19/1937, str. 124, pozn. 4):
dok≠onta g¢r “ dokim„tatoq gin„skei, wyl°ssei. Srv. Z. KratochvÌl,
DÈlsk˝ pot·pÏË k HÈrakleitovÏ ¯eËi, Praha 2006, str. 383ñ384; 305ñ306.
Podle C. Kahna, The Art and Thought of Heraclitus, Cambridge 1979,
str. 210ñ212, jsou snad obÏ Ë·sti zlomku p˘vodnÏ nam̯eny proti Pythagorovi a podobn˝m Ñspecialist˘m na posmrtn˝ ˙dÏl duöeì. Klement je cituje
v r·mci polemiky proti ¯eck˝m Ñsofist˘mì odmÌtajÌcÌm stanovisko vÌry.
ñ V ˙seku Strom. V,7ñ9 se autor zab˝v· vztahem mezi vÌrou a sp·sou; tento ˙sek vrcholÌ eschatologick˝mi n·znaky, kterÈ se opÌrajÌ v˝hradnÏ o ¯eckÈ
zdroje.
HÈrakleitova slova o spravedlnosti Klement spojuje s p¯edstavou posmrtnÈ ÑoËistyì ohnÏm; jak svÏdËÌ sloveso katalµcetai (Ñpostihneì, Ñzachv·tÌì), druh· Ë·st zlomku B 28 snad opravdu poukazovala k p˘sobenÌ
kosmickÈho ohnÏ, kter˝ podle jinÈho HÈrakleitova zlomku Ñvöechno rozliöÌ
a zachv·tÌ (katalµcetai)ì (B 66, D-K; srv. C. Kahn, The Art, str. 272ñ
273). Podle Hippolyta, Refut. IX,10,7, HÈrakleitos tento oheÚ oznaËoval
jako Ñrozumn˝ì (wrÕnimon); k tomu srv. Klementovu zmÌnku v Ecl. proph.
73
131
Stromata V,9,4ñ10,3
§n°stasin peri≠ponteq. (5) “ dÆ Pl°tvn t∂n g∑n xrÕnoiq tis˘
di¢ pyrŒq kaua¯resuai ka˘ fldatoq Ìd≠ p„q whsi{ Ñpolla˘
kat¢ poll¢ wuora˘ gegÕnasin §nur„pvn ka˘ ∞sontai. pyr˘ mÆn ka˘ fldati m≠gistai, myr¯oiq dÆ ka˘ •lloiq ≥terai
brax’terai.ì (6) ka˘ met œl¯ga Øpiw≠rei{ ÑtŒ d §lhu≠q Østi
tÂn per˘ g∑n ka˘ kat o⁄ranŒn ≈Õntvn par°llajiq ka˘ di¢
makrÂn xrÕnvn ginom≠nh tÂn Øp˘ g∑q pyr˘ pollò wuor°.ì
(7) ∞peita per˘ to◊ kataklysmo◊ Øpo¯sei{ Ñ”tan d a› ueo˘
g∑n fldasi kaua¯ronteq katakl’zvsin, o… mÆn Øn to¡q –resi
diasñzontai, boykÕloi nome¡q, o… d Øn ta¡q par ºm¡n pÕlesin
e≈q t∂n u°lassan fipŒ tÂn potamÂn w≠rontai.ì
10. (1) Parestµsamen d Øn tò pr„tÑ Strvmate¡ kl≠ptaq
l≠gesuai to÷q tÂn Ò Ellµnvn wilosÕwoyq, par¢ Mvys≠vq ka˘
tÂn prowhtÂn t¢ kyri„tata tÂn dogm°tvn o⁄k e⁄xar¯stvq
e≈lhwÕtaq. (2) oÃq d∂ k§ke¡na prosuµsomen, Íq o… •ggeloi
Øke¡noi o… tŒn •nv kl∑ron e≈lhxÕteq katolisuµsanteq e≈q
ºdon¢q Øje¡pon t¢ §pÕrrhta ta¡q gynaij¯n, ”sa ge e≈q gnÂsin a⁄tÂn §w¡kto, kryptÕntvn tÂn •llvn §gg≠lvn, m£llon
dÆ thro’ntvn e≈q t∂n to◊ kyr¯oy paroys¯an. Øke¡uen º t∑q
prono¯aq didaskal¯a Ørr’h ka˘ º tÂn mete„rvn §pok°lyciq. (3) t∑q prowhte¯aq dÆ πdh e≈q to÷q tÂn Ò Ellµnvn 〈poiht¢q〉 diadoue¯shq º dogmatik∂ pragmate¯a to¡q wilosÕwoiq
pè mÆn §lhu∂q kat¢ stox〈asm〉Œn Øpiballom≠noiq, pè dÆ
peplanhm≠nh tŒ Øpikekrymm≠non t∑q prowhtik∑q §llhgo-
25,4 (v˝klad Mt 3,11), podle nÌû takto uû proroci naz˝vali Ñdobrou a silnou
moc, kter· niËÌ to horöÌ a zachov·v· to lepöÌì; srv. t˝û, Protr. 53,3; Paed.
III,44,2; Strom. VII,34,4.
74
ÿazeno jako SVF II,630. Pojmem Ñindividu·lnÌ kvalityì stoikovÈ oznaËovali jednotliviny, p¯iËemû jako jednotlivinu svÈho druhu (Ñindividu·lnÌ
kvalitu sest·vajÌcÌ z veökerÈ bytnostiì) ch·pali takÈ svÏt (SVF II,526; 528);
srv. nÌûe, 105,1. Klement nar·ûÌ na stoickÈ uËenÌ o vÏËnÈm n·vratu tÈhoû,
k nÏmuû doch·zÌ v nekoneËnÏ se opakujÌcÌch cyklech vzniku a z·niku (ekpyrÛsi, tj. ÑvzplanutÌì) svÏta; srv. zejm. SVF II,624 a 625; F. KarfÌk, P¯edpoklady stoickÈ kosmologie, in: Reflexe 18/3, 1998, zejm. str. 3ñ10. K HÈra-
132
Od vÌry k pozn·nÌ
kvalita znovu povstane, coû je jejich v˝klad vzk¯ÌöenÌ.74 (5) PlatÛn
rovnÏû tvrdÌ, ûe zemÏ se po urËit˝ch obdobÌch oËiöùuje ohnÏm a vodou, kdyû pÌöe: ÑLidi postihlo a jeötÏ postihne mnoho r˘zn˝ch pohrom. NejvÏtöÌ zp˘sobil oheÚ a voda, jinÈ, menöÌ, tisÌce jin˝ch
p¯ÌËin.ì (6) Po nÏkolika vÏt·ch dod·v·: ÑVe skuteËnosti jde o vych˝lenÌ nebesk˝ch tÏles, kter· obÌhajÌ zemi, z jejich dr·hy, a o to,
ûe zemi jednou za dlouhÈ obdobÌ zpustoöÌ velik˝ poû·r.ì (7) PotÈ
hovo¯Ì o potopÏ: ÑKdyû ale bohovÈ zemi zaplavÌ, aby ji oËistili vodou, zachraÚujÌ se lidÈ ûijÌcÌ v hor·ch, r˘znÌ honci a pastevci, zatÌmco obyvatele naöich mÏst odn·öejÌ ¯eky do mo¯e.ì75
10. (1) V prvnÌ knize Stromat jsme navrhli, aby se na ¯eckÈ filosofy pohlÌûelo jako na zlodÏje, protoûe od MojûÌöe a prorok˘ p¯evzali ty nejvzneöenÏjöÌ nauky, aniû by p¯iznali, komu za nÏ vdÏËÌ.76
(2) NynÌ to jeötÏ doplnÌme: Jak zn·mo, nÏkte¯Ì andÏlÈ, kter˝m byla
p¯idÏlena vysok· mÌsta, spadli dol˘, protoûe zatouûili po slasti. Tito
andÏlÈ vyzradili ûen·m vöechna tajemstvÌ, kter· znali a kter· ti
ostatnÌ skr˝vali, lÈpe ¯eËeno opatrovali do p¯Ìchodu P·na. Odtud
vzeöla nauka o proz¯etelnosti a zjevenÌ nadpozemskÈho.77 (3) Jelikoû se vöak proroctvÌ mezi ¯eck˝mi autory rozö̯ilo uû d¯Ìve,
zpracovali je filosofovÈ ve sv˝ch nauk·ch, zË·sti spr·vnÏ, pokud
odhadem postihli pravdu, zË·sti mylnÏ, pokud nepochopili j·dro
kleitovÏ pojetÌ kosmickÈho cyklu srv. nÌûe, 104,1ñ105,1; C. Kahn, The Art,
str. 132ñ159. K souvislosti s naukou o vzk¯ÌöenÌ: srv. Tati·n, Or. 3,1ñ3; 6,1;
Hippolytos, Refut. I,21,3; J. Mansfeld, Resurrection Added: The Interpretatio Christiana of a Stoic Doctrine, in: VigChr 37, 3, 1983, str. 218ñ233.
75
PlatÛn, Tim. 22c1ñ3; c7ñd3; d6ñe2. V pozadÌ tÏchto zmÌnek o kosmick˝ch katastrof·ch je z¯ejmÏ p¯edstava o periodickÈm naplÚov·nÌ Ëasu ÑvelkÈho
rokuì; srv. F. KarfÌk, Apokatastasis: Velk˝ rok a vÏËn˝ n·vrat tÈhoû, in:
J. äubrt (vyd.), Apokatastasis nebo apokalypsis?, Olomouc 2001, str. 17ñ
32, zejm. 22ñ24.
76
Srv. Strom. I,81,4; 87,2; 100,4ñ5. K motivu z·vislosti ¯eck˝ch filosof˘
na PÌsmu srv. v˝öe, str. 31ñ33, 38.
77
Srv. v˝öe, str. 33, pozn. 85.
133
Stromata V,10,3ñ11,4
r¯aq m∂ syni≠ntvn g≠gonen, ‘ ka˘ parashmµnasuai prÕkeitai di¢ brax≠vn Øpidramo◊si t¢ katepe¯gonta.
11. (1) T∂n p¯stin to¯nyn o⁄k §rg∂n ka˘ mÕnhn, §ll¢ s÷n
zhtµsei de¡n proba¯nein wam≠n. o⁄ g¢r to◊to l≠gv mhd ”lvq
zhte¡n{ Ñzµtei g°r, ka˘ efirµseiqì l≠gei.
(2) tŒ dÆ zhto’menon
®lvtÕn, Økwe’gei dÆ t§melo’menon,
kat¢ tŒn Sowokl≠a. (3) t¢ d ”moia ka˘ M≠nandroq “ kvmikŒq
l≠gei{
p°nta t¢ zhto’mena
de¡suai mer¯mnhq was˘n o… sow„tatoi.
(4) §ll¢ tŒ mÆn dioratikŒn t∑q cyx∑q §pote¯nein prŒq t∂n eflresin xr∂ ka˘ t¢ Ømpod‰n diakaua¯rein wilonik¯an te a› ka˘
wuÕnon ka˘ t∂n ∞rin a⁄t∂n t∂n k°kista Øj §nur„pvn œloym≠nhn §porr¡cai t≠leon.
Tento p¯Ìslib, uveden˝ uû ve Strom. IV,1,2, se z¯ejmÏ vztahuje aû
k ˙seku 89ñ140, kter˝ d·le doplnÌ öest· kniha (VI,4ñ38); na ¯eckÈ paralely
probÌran˝ch tÈmat bude vöak autor upozorÚovat pr˘bÏûnÏ. K ¯eckÈ interpretaci ûidovsk˝ch prorok˘ srv. nÌûe, 29,3ñ6; 134,1; Strom. I,87,2. K Ñodhadov·nÌì pravdy, kterÈ se m· v˘Ëi pravdÏ samÈ jako n·podoba v˘Ëi skuteËnosti, srv. tamt., I,38,4; 80,5; 94,3ñ7; 100,5; 181,5; VI,55,4ñ56,1. ZatÌmco
prvnÌho lze dos·hnout studiem a cviËenÌm, druhÈho jen mocÌ a vÌrou, kter·
je darem milosti (tamt., I,38,4ñ5). Schopnost spr·vnÈho odhadu je z¯ejmÏ
zaloûena p¯irozenou dispozicÌ duöe; srv. tamt., I,94,2; 87,2; srv. v˝öe, 7,2 a
pozn. 50 ad loc. TakÈ AthÈnagoras p¯iËÌt· nÏkterÈ ¯eckÈ nauky odhad˘m,
dÌky nimû mohou filosofovÈ skuteËnost nanejv˝ö Ñobmysletì, ale nikoli nalÈzt (perino∑sai, o⁄x efire¡n tŒ –n), protoûe se o Bohu nepouËili od Boha,
ale kaûd˝ s·m od sebe (Legat. 7,2). Srv. Strom. I,38,4: ÑNÏco jinÈho je mluvit o pravdÏ, a nÏco jinÈho je, kdyû pravda sama sebe vykl·d·.ì Srv. v˝öe,
str. 28ñ31; 67ñ70.
78
134
Jak hledat pravdu
prorockÈho jinotaje. Toto hodl·me d·le doloûit, p¯iËemû struËnÏ
projdeme jen nejd˘leûitÏjöÌ p¯Ìklady.78
Jak hledat pravdu
11. (1) TvrdÌme tedy, ûe vÌra nem· b˝t lÌn· a ûe si nevystaËÌ sama,
ale ûe se m· spojovat se zkoum·nÌm a tak se rozvÌjet. RozhodnÏ netvrdÌme, ûe bychom nemÏli v˘bec zkoumat. Je ps·no: ÑKdo hled·,
najde.ì79 (2) A podle Sofokla:
Ten, kdo hled·, nalÈz·,
a kdo na ko¯ist neËÌh·, ten ztratÌ ji.80
(3) PodobnÏ hovo¯Ì komik Menandros:
Moud¯Ì lidÈ ¯ÌkajÌ,
ûe kdo se hledat nesnaûÌ, nic nenajde.81
(4) M·me-li vöak najÌt to, co hled·me, musÌme napnout zrak svÈ
duöe, oËistit se ode vöech p¯ek·ûek a zcela odmÌtnout vöechnu soupe¯ivost, û·rlivost a nesv·r, kter˝ je ze vöeho nejtÏûöÌ Ñvyhladit
z lidÌì.82
Srv. Mt 7,7; L 11,9. Po v˝kladu o v̯e jako z·kladu zkoum·nÌ, kter˝ je
s·m zaloûen nedokazateln˝mi p¯edpoklady (srv. v˝öe, 5,2ñ4), se nynÌ tÏûiötÏ
p¯esouv· k ot·zce zkoum·nÌ samÈho. K ÑlÌnÈì (dosl. neËinnÈ) v̯e srv. Strom.
I,51,4: ÑSlovo jistÏ nechce, aby ËlovÏk, kter˝ uvϯil, se jiû pravdou nedal pohnout a z˘stal naprosto lÌn˝. ÇHledejte a naleznete,ë ¯Ìk·. Samo ale p¯iv·dÌ zkoum·nÌ k cÌli, p¯iËemû odmÌt· pr·zdnÈ tlach·nÌ, ale p¯ijÌm· teorii, kter· posiluje naöi vÌru.ì Srv. takÈ Jk 2,20: Ñ... vÌra bez Ëin˘ je neËinn· (§rgµ).ì
79
80
SofoklÈs, Oed. Tyr. 110ñ111.
Menandros, zl. 164 (Koerte); zlomek je v mÌrnÏ odliönÈ verzi dochov·n
tÈû u Stobaia, Anth. III,29,47 (Hense 636,12ñ13), kter˝ ji za¯azuje do komedie
KleötÏnec.
81
Srv. HomÈr, Il. XVIII,107. ÑZrak duöeì je platÛnsk· metafora zaloûen·
analogiÌ mezi vidÏnÌm a myölenÌm (srv. nap¯. PlatÛn, Symp. 219a2ñ4), resp.
schopnostÌ postihnout ÑvÏci samÈì; srv. t˝û, Phd. 66d7ñe1: ÑOpravdu se
82
135
Stromata V,11,5ñ12,1
(5) Pagk°lvq g¢r “ Flei°sioq T¯mvn gr°wei{
woitÜ dÆ brotoloigŒq Ú Eriq keneŒn lelaky¡a,
Ne¯khq §ndrowÕnoio kasignµth ka˘ ∞riuoq{
Ω t §la∂ per˘ p°nta kyl¯ndetai, a⁄t¢r ∞peita
Øq broto◊ Østµrije k°rh ka˘ Øq Ølp¯da b°llei.
(6) ∞peita œl¯gon fipob¢q Øpiw≠rei{
t¯q g¢r to’sd œloè ∞ridi jyn≠hke m°xesuai;
Hxo◊q s’ndromoq –xloq{ ‘ g¢r sigÂsi xolvue˘q
no◊son Øp §n≠raq Èrse l°lhn, œl≠konto dÆ pollo˘
per˘ ceydapow°skontoq lÕgoy ka˘ kerat¯noy dialelhuÕtoq
te a› ka˘ krokodeil¯noy svr¯toy te ∞ti ka˘ Øgkekalymm≠noy
per¯ te §mwiboliÂn ka˘ sowism°tvn. 12. (1) tŒ dÆ •ra zhte¡n
n·m uk·zalo, ûe pokud chceme nÏkdy nÏco poznat ËistÏ, musÌme se oddÏlit
[od tÏla] a dÌvat se samotnou duöÌ na vÏci samÈ.ì K Ñp¯ek·ûk·mì srv. tamt.,
65a9ñ67b2, zejm. 66c6ñ8: ÑVûdyù i v·lky a rozbroje a bitvy nezp˘sobuje
nic jinÈho neû tÏlo a jeho û·dosti.ì Metodou oËisty duöevnÌho zraku je
v platÛnskÈm pojetÌ dialektika; srv. t˝û, Resp. VII, 533c7ñd4. Klementova
aplikace vych·zÌ z antickÈ koncepce vidÏnÌ, podle nÌû zrakov˝ vjem vznik·
v pr˘niku ÑËirÈho ohnÏì vyza¯ovanÈho okem a jeho Ñbratraì, svÏtla dne
(srv. PlatÛn, Tim. 45b2ñd2, 67c4ñd1). Metafora ilustruje zp˘sob, jak˝m
proz¯etelnÈ p˘sobenÌ Slova promÏÚuje lidskou duöi, kter· m· sice dispozice
k v̯e v pravdu (srv. v˝öe, 7,2), ale je otupen· v˘Ëi Ñp¯ÌbuznÈmu svÏtluì
öpatnou v˝chovou a v˝ukou (Strom. I,10,1), jejÌ ÑrozumovÈ svÏtloì je zatemnÏnÈ û·dostmi (tamt., II,116,1) nebo je Ñzabl·cen· nep¯irozen˝mi naukamiì, takûe nedok·ûe Ñost¯e vidÏt svÏtlo pravdyì (tamt., VII,99,1). Srv.
Klement, Protr. 2,1; 105,1; Paed. II,1,2; 81,1. P˘sobenÌ Slova je pak ÑosvÌcenÌmì (wvtismÕq), kterÈ duöi tÏchto p¯ek·ûek zbavuje, a tak jÌ zjedn·v·
p¯Ìstup k pravdÏ (Paed. I,28,1ñ2; 29,5; srv. Protr. 68,4; 113,2.5; 114,1;
119,3); srv. nÌûe, 15,3; 64,4; 67,4; 73,2. Chce-li vöak ËlovÏk ÑnajÌt, co hled·ì, musÌ podle Klementa Ñnapnout zrakì, coû je obrazn· paralela definice
vÌry jako Ñup¯enÌ mysli k jasnÈmu pojmuì zkoumanÈ vÏci (Strom. II,16,3;
srv. v˝öe, 2,1 a pozn. 14); srv. Strom. I,10,4: ÑPÌsmo pom·h· v duöi roznÌtit
jiskru a napnout jejÌ p¯ÌbuznÈ oko k podÌvanÈ.ì Srv. takÈ nÌûe, 13,2; 83,5.
TimÛn, zl. 795 (Lloyd-Jones ñ Parsons 375); srv. HomÈr, Il. IV,440ñ
443. O TimÛnovi z Fli˙ntu (4.ñ3. stol. p¯. Kr.) referuje DiogenÈs Laertios,
83
136
Jak hledat pravdu
(5) SkvÏle to vyjad¯uje TimÛn z Fli˙ntu:
Vraûedn˝ nesv·r obch·zÌ kolem a nicotnÏ ötÏk·,
vÏrnÏ pom·h· v·lce, svÈ sest¯e, co zabÌjÌ muûe.
Nejprve slepÏ zavalÌ vöechno a potÈ se pevnÏ
ËlovÏku usadÌ v hlavÏ a ûene ho za nadÏjemi.83
(6) A o nÏco nÌûe dod·v·:
Kdopak v nich roznÌtil niËiv˝ sv·r a k boji je svedl?
Dav, co se nech· vÈst k¯ikem, rozlÌcen tÏmi, kdo mlËÌ,
n·kazou tlachu je zamo¯il vöechny ñ a nejeden padl.84
TÌm m· na mysli nepravdivÏ popÌrajÌcÌ argument, d·le argument
rohu, skrytÈho, krokod˝la, hromady, zahalenÈho a vöechny dvojznaËnosti a sofismata.85 12. (1) Ale zkoum·nÌ o Bohu, jemuû nejde
Vitae, IX,109ñ115, podle nÏhoû byl stoupencem PyrrhÛnov˝m a Ñnezab˝val-li se filosofiÌ, psal b·snÏ, a to epickÈ, tragÈdie a hry satyrskÈ, 30 komediÌ, 60 tragÈdiÌ, PosmÏöky a b·snÏ oplzlÈì. CitovanÈ zlomky poch·zejÌ pr·vÏ ze satirickÈ b·snÏ PosmÏöky, Ñv nichû jako skeptik tupÌ a zesmÏöÚuje
v podobÏ parodie vöechny dogmatikyì (tamt., IX,110ñ111, p¯el. A. Kol·¯).
84
TimÛn, zl. 796 (Lloyd-Jones ñ Parsons 375); srv. HomÈr, Il. I,8ñ10.
DiogenÈs Laertios, Vitae, II,108, vÏtöinu tÏchto sofismat p¯ipisuje Eub˙lidovi z MilÈtu (4. stol. p¯. Kr.). K ÑnepravdivÏ popÌrajÌcÌmuì argumentu
srv. Dexippos, In Arist. Cat. I,25 (Busse, 25,24ñ27): ÑSÛkratÈs je subjekt,
jehoû predik·tem je ËlovÏk; o ËlovÏku se vöak vypovÌd·, ûe nenÌ SÛkratÈs;
tudÌû m˘ûeme ¯Ìci, ûe SÛkratÈs nenÌ SÛkratÈs.ì K Ñrohuì srv. DiogenÈs
Laertios, Vitae, VII,187 (p¯el. A. Kol·¯): ÑNeztratil jsi nÏco, m·ö to, rohy jsi
neztratil, m·ö tedy rohy.ì Ke stoickÈmu paradoxu ÑskrytÈhoì srv. Pl˙tarchos, De profect. virt. 75d1ñ7: Mudrc je s·m sobÏ skryt˝, protoûe dosud
nevÌ, ûe se stal mudrcem. Srv. takÈ FilÛn Alexandrijsk˝, De agric. 161; nÌûe,
53,3. Aporii Ñkrokod˝laì vkl·d· L˙kianos do ˙st Chrysippovi v tomto znÏnÌ (Vit. auct. 22,10ñ14): ÑKdyû krokod˝l poblÌû ¯eky najde a unese tvÈ zatoulanÈ dÌtÏ a pak ti slÌbÌ, ûe ti ho vr·tÌ, pokud mu pravdivÏ odpovÌö, jak se
rozhodl v ot·zce, zda ti ho vr·tÌ, jak ¯ekneö, ûe se rozhodl?ì Argument Ñhromadyì se t˝k· ot·zky, kolik zrnÌ je t¯eba p¯idat, aby vznikla hromada; srv.
DiogenÈs Laertios, Vitae, VII,82 (p¯el. A. Kol·¯): ÑVÏta ÇdvÏ je m·loë neplatÌ, neplatÌ-li tÈû, ûe Çt¯i je m·loë, a ani toto, neplatÌ-li to o Ëty¯ech, a tak
d·le aû do deseti. DvÏ vöak je m·lo, a tedy i deset.ì K argumentu ÑzahalenÈ85
137
Stromata V,12,1ñ13,2
per˘ ueo◊, ¶n m∂ e≈q ∞rin, §ll¢ e≈q eflresin te¯nÉ, svtµriÕn
Østi. g≠graptai g¢r Øn tò Dab¯d Ñw°gontai p≠nhteq ka˘ Ømplhsuµsontai ka˘ a≈n≠soysi k’rion o… Økzhto◊nteq a⁄tÕn{
zµsetai º kard¯a a⁄tÂn e≈q tŒn a≈Âna to◊ a≈Ânoq.ì (2) o… g¢r
zhto◊nteq kat¢ t∂n zµthsin t∂n §lhu∑ a≈no◊nteq k’rion
Ømplhsuµsontai t∑q dÕsevq t∑q par¢ to◊ ueo◊, toyt≠sti t∑q
gn„sevq, ka˘ zµsetai º cyx∂ a⁄tÂn{ kard¯a g¢r º cyx∂ §llhgore¡tai º t∂n zv∂n xorhgµsasa, ”ti di y…o◊ “ pat∂r gnvr¯zetai. (3) o⁄dÆ m∂n p£sin §n≠dhn to¡q l≠goys¯ te ka˘ gr°woysin ∞kdota t¢ Èta par≠xein xrµ, Øpe˘ ka˘ a… k’likeq prŒq
pollÂn lambanÕmenai tÂn Átvn katarypanue¡sai §pob°lloysi mÆn t¢ Èta, prŒq dÆ to’toiq §pop¯ptoysai kat°gnyntai ka˘ a⁄ta¯. (4) tŒn a⁄tŒn g¢r trÕpon ka˘ o… ta¡q polla¡q
wlyar¯aiq kataryp°nanteq t∂n ®gn∂n t∑q p¯stevq §ko∂n
t≠loq πdh Økkvwo’menoi prŒq t∂n §lµueian §xre¡o¯ te g¯gnontai ka˘ e≈q g∑n §pop¯ptoysin. 13. (1) o¤koyn e≈kè to¡q
paid¯oiq parakeleyÕmeua tÂn Átvn lambanom≠noiq wile¡n
to÷q prosµkontaq, to◊to dµpoy a≈nittÕmenoi di §ko∑q Øgg¯gnesuai t∑q §g°phq t∂n syna¯suhsin, ѧg°ph dÆ “ ueŒqì
“ to¡q §gapÂsi gnvstÕq, Íq ÑpistŒq “ ueŒqì “ to¡q pisto¡q
paradidÕmenoq di¢ t∑q mauµsevq. (2) ka˘ xr∂ Øjoikeio◊suai
ºm£q a⁄tò di §g°phq t∑q ue¯aq, na d∂ tŒ ”moion tò “mo¯Ñ
uevrÂmen, katako’onteq to◊ lÕgoy t∑q §lhue¯aq §dÕlvq ka˘
hoì srv. L˙kianos, Vit. auct. 22,26ñ32: ÑZn·ö svÈho otce? Ano. A kdyû p¯ed
tebe postavÌm nÏkoho zahalenÈho a zept·m se tÏ, zda ho zn·ö, co odpovÌö?
Samoz¯ejmÏ, ûe nezn·m. Jenûe to byl pr·vÏ tv˘j otec, takûe pokud ho nezn·ö, evidentnÏ nezn·ö svÈho otce.ì PodrobnÏji A. Le Boulluec, SC 279, str.
72ñ75.
86
é 21(22),27.
87
Srv. v˝öe, 1,3ñ4; k pozn·nÌ jako daru srv. nÌûe, 71,5; Strom. VIII,2,1.
Srv. takÈ nÌûe, 83,5 a pozn. 480.
NenÌ tedy t¯eba zkoumat vöe, n˝brû jen to, v Ëem ÑprosvÌt·ì pravda;
srv. Strom. I,93,1ñ4; 94,3ñ7. K ËistotÏ Ñsluchuì srv. v˝öe, 2,1. PodobnÏ jako
duöevnÌ Ñzrakì (srv. v˝öe, 11,4), je duöevnÌ Ñsluchì podle Klementa zne88
138
Jak hledat pravdu
o to se p¯Ìt, ale objevit pravdu, p¯in·öÌ sp·su. U Davida Ëteme:
ÑChudÌ jedÌ a budou nasyceni, ti, kdo hledajÌ P·na, ho budou chv·lit. Jejich srdce bude ûÌt na vÏky vÏk˘.ì86 (2) Ti, kdo P·na hledajÌ
a chv·lÌ v pravdivÈm zkoum·nÌ, budou nasyceni darem od Boha,
totiû pozn·nÌm, a jejich duöe bude ûÌt (srdce zde alegoricky oznaËuje duöi, kter· p¯ijala ûivot), protoûe skrze Syna lze poznat Otce.87
(3) Nejde tedy o to, abychom svÈ uöi d·vali bez z·bran na pospas
kaûdÈmu, kdo mluvÌ nebo pÌöe. Kdyû bere dûb·n za ucho p¯Ìliö
mnoho rukou, nejd¯Ìve se uöpinÌ a pak mu uöi upadnou, takûe s·m
spadne a rozbije se. (4) StejnÏ tak lidÈ, jimû p¯Ìliö mnoho nesmysl˘
zaöpinÌ Ëist˝ sluch vÌry, nakonec p¯estanou slyöet pravdu, nebudou
d·l k uûitku a spadnou na zem.88 13. (1) Jestliûe dÏtem ¯Ìk·me, aby
polÌbily svÈ p¯ÌbuznÈ, kdyû je vezmou za uöi, nenÌ to bez v˝znamu.
Znamen· to, ûe l·sku si uvÏdomujeme dÌky sluchu.89 A ÑB˘hì, jak
ho znajÌ milujÌcÌ, Ñje l·skaì, stejnÏ jako ÑB˘hì, jak je uËenÌm p¯ed·v·n vϯÌcÌm, Ñje vÏrn˝ì.90 (2) Skrze boûskou l·sku se mu m·me
p¯izp˘sobit, abychom podobn˝m nahlÈdli podobnÈ. Jeho pravdivÈ
Ëiöùov·n p¯edevöÌm öpatn˝mi zvyky a konvenËnÌmi n·zory, kterÈ vytv·¯ejÌ chybnou anticipaci (srv. Strom. I,88,5; IV,79,2; VI,150,1). Srv. takÈ
Protr. 61,3; 104,4ñ105,1. Ke sluchov˝m metafor·m v KlementovÏ dÌle srv.
M. äedina, Filosofie jako rÈtorika vÌry, in: Klement Alexandrijsk˝, Stromata I, Praha 2004, str. 91ñ110. K ˙dÏlu ÑneuûiteËn˝chì srv. Mt 25,30; srv.
takÈ EpiktÈtos, Diss. II,4,4ñ6.
Srv. Pl˙tarchos, De aud. 38b10ñc2: ÑA Ëasto, kdyû lidÈ d·vajÌ polibek
mal˝m dÏtem, berou je p¯itom za uöi a ¯ÌkajÌ jim, aby udÏlaly totÈû. To je
takov˝ hrav˝ zp˘sob, jak dÏtem naznaËit, ûe majÌ mÌt nejradÏji toho, z koho
majÌ prospÏch dÌky sv˝m uöÌm.ì Srv. O. St‰hlin, GCS 15, str. 334; A. Le
Boulluec, SC 279, str. 78, kde jsou uvedeny dalöÌ odkazy. Klement tento
topos vyuûÌv· k ilustraci zkoum·nÌ, kterÈ je zaloûeno vÌrou postupnÏ se
prohlubujÌcÌ v l·sku.
89
Srv. 1J 4,16; 1K 1,9; 10,13. K Ñl·sceì srv. Strom. IV,100,5: ÑJe-li B˘h
l·ska, je takÈ zboûnost l·skou.ì Srv. tamt., IV,113,4; Quis dives, 37,1. K ÑvÏrnostiì srv. Strom. II,27,3. Klement moûn· odkazuje k rozliöenÌ ÑspoleËnÈ
vÌryì, kter· vznik· uËenÌm, a vÌry Ñzvl·ötnÌì, kter· dozr·v· v l·sku a pozn·nÌ; srv. v˝öe, 2,4ñ6; Strom. II,31,1; 45,1. Srv. P. Th. Camelot, Foi, str.
106ñ107.
90
139
Stromata V,13,2ñ15,1
kauarÂq d¯khn tÂn peiuom≠nvn ºm¡n pa¯dvn. (3) ka˘ to◊to
ªn ‘ ên¯jato ”stiq •ra ªn Øke¡noq “ Øpigr°caq tè e≈sÕdÑ to◊
Øn Epida’rÑ ne„{
®gnŒn xr∂ nho¡o uy„deoq ØntŒq ≈Õnta
∞mmenai{ ®gne¯h d Øst˘ wrone¡n ”sia.
(4) Ñk¶n m∂ g≠nhsue Íq t¢ paid¯a ta◊ta, o⁄k e≈sele’sesueì,
whs¯n, Ñe≈q t∂n basile¯an tÂn o⁄ranÂn{ì Ønta◊ua g¢r “ ne‰q
to◊ ueo◊, tris˘n ºdrasm≠noq uemel¯oiq, p¯stei, Ølp¯di, §g°pÉ, wa¯netai.
II. 14. (1) Per˘ mÆn o›n p¯stevq …kan¢ mart’ria tÂn par
Û Ellhsi grawÂn parateue¯meua{ Íq dÆ m∂ Øp˘ mµkiston
parej¯vmen ka˘ per˘ t∑q Ølp¯doq ka˘ t∑q §g°phq ple¡sta
wilotimo’menoi synagage¡n, §pÕxrh mÕna ta◊ta e≈pe¡n, Íq
Øn tò Kr¯tvni “ Svkr°thq, prŒ to◊ z∑n tŒ e› z∑n ka˘ teun°nai tiu≠menoq, Ølp¯da tin¢ ≤t≠roy b¯oy met¢ t∂n teleyt∂n
∞xein o∆etai. (2) ka˘ g¢r ka˘ Øn tò Fa¯drÑ a⁄t∂n kau afit∂n
genom≠nhn t∂n cyx∂n l≠gvn mÕnhn d’nasuai t∑q §lhuin∑q
sow¯aq ka˘ kre¯ttonoq t∑q §nurvp¯nhq dyn°mevq metalabe¡n, ”tan a⁄t∂n “ Ønu≠nde ∞rvq e≈q o⁄ranŒn pter„sÉ, di¢ t∑q
wilosÕwoy §g°phq e≈q tŒ t∑q Ølp¯doq t≠loq §wikom≠nhn whs˘n •lloy b¯oy §id¯oy §rx∂n lamb°nein. 15. (1) Øn dÆ tò Sym91
K prost¯edkujÌcÌ roli l·sky srv. nÌûe, 17,1. Vztah mezi l·skou a pozn·nÌm je vyj·d¯en metaforou oka, kterÈ se p¯izp˘sobuje vidÏnÈmu, aby je
(podle principu podobnosti) mohlo spat¯it; srv. Klement˘v v˝klad k¯estnÌho
ob¯adu v Paed. I,28,1ñ2. K platÛnskÈmu p˘vodu tÈto metafory srv. v˝öe,
11,4 a pozn. 82. K ËistÈmu ÑslyöenÌì srv. v˝öe, 12,4.
92
Srv. Strom. IV,142,1; tento n·pis z AsklÈpiova chr·mu v Epidauru cituje rovnÏû Porfyrios, De abst. II,19 (Nauck 149,17ñ18).
Mt 18,3; k v˝kladu tÈto pas·ûe srv. Klement, Protr. 82,4ñ7; Paed. I,12,4;
16,2; Strom. III,88,1; IV,160,2; srv. takÈ nÌûe, 30,3.
93
94
Srv. 1K 13,13. V tomto p¯ÌpadÏ je z¯ejmÏ chr·m obrazem cÌrkve; srv.
Klement, Protr. 82,5ñ6; Ef 2,19ñ22.
95
Klement odkazuje k v˝kladu o v̯e ve druhÈ knize, v jehoû r·mci se
pokusil shrom·ûdit ¯eckÈ paralely k¯esùanskÈho pojetÌ (Strom. II,8,4ñ31);
140
Jak hledat pravdu
slovo m·me poslouchat bezelstnÏ a ËistÏ, jako kdyû dÏti poslouchajÌ n·s.91 (3) TotÈû mÏl na mysli nezn·m˝ autor n·pisu nad vchodem
do epidaurskÈho chr·mu:
Kdo chceö do vonnÈho chr·mu vstoupit, musÌö b˝t Ëist˝.
»ist˝ znamen· b˝t svat˝ v myölenk·ch sv˝ch.92
(4) TakÈ je ps·no: ÑPokud nebudete jako tyto dÏti, nevstoupÌte do
kr·lovstvÌ nebeskÈho.ì93 Pr·vÏ tam se totiû nach·zÌ BoûÌ chr·m,
postaven˝ na trojÌm z·kladÏ vÌry, nadÏje a l·sky.94
II. 14. (1) Doklad˘ z ¯eck˝ch spis˘, kterÈ se t˝kajÌ vÌry, jsme jiû
p¯edloûili dostatek. Snaha shrom·ûdit co nejvÌce svÏdectvÌ ohlednÏ
nadÏje a l·sky by n·s ale zavedla p¯Ìliö daleko.95 StaËÌ zmÌnit, ûe
SÛkratÈs v KritÛnovi d·v· p¯ed ûitÌm p¯ednost tomu mÌt za sebou
ûivot ûit˝ dob¯e a domnÌv· se, ûe m· urËitou nadÏji na jin˝ ûivot po
smrti.96 (2) Ve Faidrovi p¯Ìmo ¯Ìk·, ûe na pravÈ moudrosti a moci
vyööÌ neû lidskÈ m˘ûe zÌskat podÌl jen duöe oddÏlen· od tÏla, kdyû
ji nebesk· touha opat¯Ì k¯Ìdly k v˝stupu do nebe; a kdyû duöe dÌky
filosofickÈ l·sce dos·hne cÌle svÈ nadÏje, p¯ijme pr˝ poË·tek jinÈho, vÏËnÈho ûivota.97 15. (1) V Symposiu tvrdÌ, ûe vöichni tvorovÈ
srv. takÈ ˙vod ke druhÈ knize (II,1,1), kde slibuje doloûit z·vislost ¯eck˝ch
filosof˘ na biblickÈ tradici ve vÏci ÑctnostÌ pravdyì. Jestliûe se k nÏkter˝m
tÏmto ctnostem nynÌ struËnÏ vracÌ, je to p¯edevöÌm ve svÏtle ot·zky po
z·kladech pravÈho zkoum·nÌ (srv. v˝öe, 5,2; 13,4), kter· vy˙stÌ v problematiku symbolu.
Srv. PlatÛn, Crito, 48b5; srv. tamt., 54b3ñ6: ÑA tak n·s, svÈ vychovatele, poslechni, SÛkrate, a dÏtem, ûivotu ani niËemu jinÈmu ned·vej p¯ednost p¯ed spravedlnostÌ, abys to vöe po p¯Ìchodu do H·du mohl obh·jit p¯ed
tÏmi, kdo tam vl·dnou.ì
96
Nep¯esn· nar·ûka na v˝klad o duöi v PlatÛnovÏ Faidrovi; sloveso metalabe¡n (zÌskat podÌl) snad odpovÌd· metafo¯e duchovnÌ stravy ve Phaedr. 246e1ñ2; 247d1ñ5; 248b5ñc2; srv. nÌûe, 70,1. Jak upozorÚuje D. Wyrwa, Die christliche Platonaneignung, str. 256ñ257, d˘raz na ÑoddÏlenostì
duöe od tÏla souvisÌ s tÌm, ûe Klement pomÌjÌ milostnÈ aspekty platÛnskÈ
l·sky; k ÑoddÏlenostiì duöe srv. PlatÛn, Phd. 65c7.d1ñ2; 67a1; 79d1.4; srv.
v˝öe, 11,4 a pozn. 82; nÌûe, 67,1; 106,1. K ÑnadÏjiì srv v˝öe, 7,6 a pozn. 55.
K platÛnskÈmu p¯edobrazu ÑvÏËnÈho ûivotaì srv. nÌûe, 138,3. K metafo¯e
k¯Ìdel srv. takÈ Strom. I,4,3 a pozn. 27 ad loc.
97
141
Stromata V,15,1ñ16,1
pos¯Ñ p£si mÆn ∞rvta wysikŒn Øgkekr£suai l≠gei t∑q to◊
“mo¯oy gen≠sevq, ka˘ to¡q mÆn §nur„poiq §nur„pvn mÕnon,
tò dÆ spoyda¯Ñ to◊ paraplhs¯oy. (2) §d’naton d Øst˘ to◊to
poi∑sai tŒn spoyda¡on m∂ ∞xonta tele¯oyq t¢q §ret°q, kau
™q paide’sei to÷q prosiÕntaq n≠oyq ka¯, Íq Øn QeaitµtÑ whs¯, gennµsei ka˘ §nur„poyq §potel≠sei{ (3) kye¡n g¢r to÷q
mÆn kat¢ sÂma, to÷q dÆ kat¢ cyxµn, Øpe˘ ka˘ par¢ to¡q barb°roiq wilosÕwoiq tŒ kathx∑sa¯ te ka˘ wvt¯sai §nagenn∑sai l≠getai, ka˘ ÑØg‰ fim£q Øg≠nnhsa Øn Xristò Ihso◊ì
“ kalÕq poy l≠gei §pÕstoloq. (4) “ dÆ Empedokl∑q Øn ta¡q
§rxa¡q ka˘ wilÕthta sygkatariume¡tai, sygkritikµn tina
§g°phn noÂn,
æn s÷ nÕÑ d≠rkey mhd –mmasin øso teuhp„q.
(5) §ll¢ ka˘ Parmen¯dhq Øn tò afito◊ poiµmati per˘ t∑q Elp¯doq a≈nissÕmenoq t¢ toia◊ta l≠gei{
le◊sse d ”mvq §peÕnta nÕÑ pareÕnta beba¯vq{
o⁄ g¢r §potmµjei tŒ ØŒn to◊ ØÕntoq ∞xesuai
o¤te skidn°menon p°ntÉ p°ntvq kat¢ kÕsmon
o¤te synist°menon{
III. 16. (1) Øpe˘ ka˘ “ Ølp¯zvn, kau°per “ piste’vn, tò nò
“rÜ t¢ noht¢ ka˘ t¢ m≠llonta. e≈ to¯nyn wam≠n ti e»nai d¯kaion, wamÆn dÆ ka˘ kalÕn, §ll¢ ka˘ §lµuei°n ti l≠gomen,
o⁄dÆn dÆ p„pote tÂn toio’tvn to¡q œwualmo¡q e∆domen §ll ∫
98
Srv. PlatÛn, Symp. 204d1ñ212a7.
Srv. PlatÛn, Tht. 148d4ñ151d6. SÛkrata ovöem PlatÛn nelÌËÌ jako ploditele sv˝ch posluchaˢ, ale jako pouhÈho asistenta p¯i porodu tÏhotn˝ch
duöÌ, kter˝ takÈ ovϯuje kvalitu jejich plod˘; srv. D. Wyrwa, Die christliche
Platonaneignung, str. 257.
99
Srv. 1P 1,23. Jako ÑosvÌcenÌì (wvtismÕq) je tradiËnÏ oznaËov·n k¯est;
srv. Justin, Apol. I, 61,12; Klement, Protr. 94,2; Paed. I,26,1ñ2. Srv. v˝öe,
11,4; nÌûe, 64,4.
100
101
1K 4,15.
142
Jak hledat pravdu
majÌ v sobÏ namÌch·nu p¯irozenou touhu plodit to, co je jim podobnÈ, lidÈ lidi, ¯·dnÌ lidÈ nÏkoho, kdo je takÈ takov˝.98 (2) To se vöak
¯·dnÈmu ËlovÏku m˘ûe poda¯it pouze tehdy, kdyû se zdokonalÌ ve
vöech ctnostech, aby podle nich mohl vychov·vat mladÌky, kte¯Ì
k nÏmu p¯ich·zejÌ, a jak ¯Ìk· SÛkratÈs v TheaitÈtovi, rodit je a dÏlat
z nich lidi. (3) Existuje totiû tÏhotenstvÌ tÏla a tÏhotenstvÌ duöe.99
Proto takÈ barbarötÌ filosofovÈ katechezi a osvÌcenÌ naz˝vajÌ znovuzrozenÌm100 a vzneöen˝ apoötol nÏkde pÌöe Ñzplodil jsem v·s
v Kristu JeûÌöiì.101 (4) EmpedoklÈs mezi poË·tky zahrnuje i p¯·telstvÌ, ËÌmû m· na mysli jakousi spojujÌcÌ l·sku:
PohlÈdni na ni svou myslÌ a neseÔ s uûasl˝m zrakem.102
(5) Ale i ParmenidÈs ve svÈ b·sni nep¯Ìmo ¯Ìk· cosi podobnÈho
o nadÏji:
Vöimni si: vzd·lenÈ vÏci jsou pro mysl p¯ÌtomnÈ st·le;
jsoucÌ se jsoucÌho drûÌ a nijak je odtrhnout nelze,
aù uû je po svÏtÏ rozsetÈ zcela, anebo spojenÈ.103
III. 16. (1) Ten, kdo m· nadÏji, stejnÏ jako ten, kdo vϯÌ, totiû nahlÌûÌ svou myslÌ vÏci inteligibilnÌ a budoucÌ.104 TakÈ pokud ¯Ìk·me,
ûe je nÏco spravedlivÈ, ûe je nÏco kr·snÈ, a pokud cosi naz˝v·me
pravdou, nic takovÈho nikdy nevidÌme oËima, ale pouze intelek102
EmpedoklÈs, zl. B 17,21 (D-K), p¯el. K. Svoboda; verö z nejdelöÌho
dochovanÈho zlomku Empedoklov˝ch b·snÌ; k p˘vodnÌmu kontextu srv.
T. VÌtek, EmpedoklÈs III, str. 228ñ229.
ParmenidÈs, zl. B 14, D-K. Podle Klementova ËtenÌ jde v b·sni o vzd·lenost budoucÌho, kterÈ je pro mysl p¯ÌtomnÈ v nadÏji. Souvislost s Empedoklov˝m zlomkem spoËÌv· z¯ejmÏ v tom, ûe jak l·ska tak nadÏje (podobnÏ jako vÌra) p¯ekraËuje smyslovou zkuöenost.
103
P¯edmÏtem vÌry a nadÏje je cosi budoucÌho; tento vztah k ÑbudoucÌ vÏciì
je podle Klementa kognitivnÌm aktem; srv. Strom. II,54,5: ÑÖ nadÏje v to, co
bude, je uchopenÌm budoucÌ vÏci.ì Nejde ovöem o jakoukoli nadÏji, ale o tu,
kter· se zakl·d· na sebesdÏlenÌ Slova (srv. nÌûe, 16,5), potaûmo na v̯e; srv.
Strom. II,53,1: ÑS minul˝m Ëasem je spojen· vzpomÌnka a s budoucÌm nadÏje, ale tomu, ûe se minulÈ stalo a budoucÌ stane, vϯÌme.ì Srv. M. Havrda,
VÌra, str. 18ñ21. Ke vztahu nadÏje a pozn·nÌ srv. takÈ v˝öe, 7,4ñ7.
104
143
Stromata V,16,1ñ16,7
mÕnÑ tò nò, “ dÆ lÕgoq to◊ ueo◊ ÑØg„ì whsin Ñe≈m˘ º §lµueiaì nò •ra uevrhtŒq “ lÕgoq. (2) Ñto÷q dÆ §lhuino’q, ∞wh,
wilosÕwoyq t¯naq l≠geiq; to÷q t∑q §lhue¯aq, ªn d Øg„, wiloue°monaq.ì (3) Øn dÆ tò Fa¯drÑ per˘ §lhue¯aq Íq ≈d≠aq l≠gvn “ Pl°tvn dhl„sei **. º dÆ ≈d≠a ØnnÕhma to◊ ueo◊, ”per
o… b°rbaroi lÕgon e≈rµkasi to◊ ueo◊{ (4) ∞xei dÆ t¢ t∑q l≠jevq Ìde{ Ñtolmht≠on g¢r o›n tÕ ge §lhuÆq e≈pe¡n •llvq te
ka˘ per˘ §lhue¯aq l≠gonta{ º g¢r §xr„matÕq te ka˘ §sxhm°tistoq ka˘ §naw∂q o⁄s¯a –ntvq o›sa cyx∑q kybernµtÉ
mÕnÑ nò ueatµ.ì (5) proelu‰n dÆ “ lÕgoq dhmioyrg¯aq a∆tioq, ∞peita ka˘ ≤aytŒn gennÜ, ”tan “ lÕgoq s¢rj g≠nhtai, na
ka˘ ueauè. (6) “ to¯nyn d¯kaioq zhtµsei eflresin §gaphtikµn,
e≈q æn spe’dvn e⁄tyxe¡{ Ñtò kro’ontiì, g°r whsin, ѧnoigµsetai{ a≈te¡te ka˘ douµsetai fim¡n{ì (7) o… g¢r ®rp°zonteq
105
Srv. PlatÛn, Phd. 65d4ñ10.
106
J 14,6.
Jestliûe pravda m· inteligibilnÌ povahu a Slovo je pravda, pak Slovo
m· inteligibilnÌ povahu; v premis·ch tohoto sylogismu se protÌn· stanovisko platÛnskÈ epistemologie a ÑspoleËnÈ vÌryì; srv. v˝öe, str. 122, pozn. 43;
D. Wyrwa, Die christliche Platonaneignung, str. 260ñ261. K v˝razu Ñpouze intelektemì srv. Alkinoos, Didasc. 10,4 (165,5), a koment·¯ J. Whittakera, in: Alcinoos, str. 105, pozn. 196.
107
108
PlatÛn, Resp. V, 475e3ñ4; srv. Strom. I,93,3; II,24,3; IV,108,2; V,19,2;
VII,109,1.
109
PlatÛn, Phaedr. 247c4ñ8. JanovskÈ urËenÌ Slova jako Ñpravdyì Klement spojuje s PlatÛnov˝m lÌËenÌm ÑnadsvÏtnÌho mÌstaì (fiperoyr°nioq
tÕpoq), kde se nejlepöÌm duöÌm ukazuje pravda vÏcÌ (PlatÛn, Phaedr.
247c2ñd1). Tuto Ñjsoucnost vskutku jsoucÌì (tamt., 247c7) Klement vykl·d· jako ideu, kterou d·le oznaËuje jako BoûÌ myölenku. K tomu srv. Alkinoos, Didasc. 10,3 (164,27ñ29): ÑJelikoû nejvyööÌ intelekt je nejlepöÌ, musÌ mu
takÈ podlÈhat to nejlepöÌ myslitelnÈ a nic nem˘ûe b˝t lepöÌ neû on. Proto
nejspÌöe st·le myslÌ sebe sama a svÈ myölenky, a tento jeho akt je idea.ì Srv.
tamt., 9,1 (163,14ñ15). Interpretace ideje jako boûÌ myölenky, kterou snad
znala uû Star· Akademie, je ve filosofii ranÈho cÌsa¯stvÌ bÏûn·; srv. H. J.
Kr‰mer, Der Ursprung, str. 21ñ29, 110ñ126 a odkazy v rejst¯Ìku na str. 469
(s.v. Ideen im Nus); D. Wyrwa, Die christliche Platonaneignung, str. 262.
144
Jak hledat pravdu
tem.105 Jestliûe tedy BoûÌ Slovo ¯Ìk· Ñj· jsem pravdaì,106 znamen·
to, ûe Slovo lze nahlÌûet intelektem.107 (2) ÑÇKoho povaûujeö za pravÈ filosofy?ë zeptal se. ÇTy, kdo r·di hledÌ na pravdu,ë odpovÏdÏl
jsem.ì108 (3) Ve Faidru PlatÛn ukazuje, ûe kdyû hovo¯Ì o pravdÏ,
mÌnÌ tÌm ideu. A idea, to je BoûÌ myölenka, a tedy pr·vÏ to, co barba¯i naz˝vajÌ BoûÌm Slovem. (4) V dotyËnÈ pas·ûi stojÌ: ÑMusÌm se
totiû odv·ûit ¯Ìci pravdu, zvl·ötÏ kdyû mluvÌm o pravdÏ: bezbarv·,
beztvar· a nehmatateln· jsoucnost vskutku jsoucÌ, kterou nahlÌûÌ
pouze kormidelnÌk duöe, tj. mysl.ì109 (5) Slovo vöak vych·zÌ jakoûto p¯ÌËina stvo¯enÌ, a poslÈze dokonce sebe sama plodÌ, kdyû se
Slovo stane tÏlem, aby se dalo nahlÈdnout.110 (6) Poctiv˝ ËlovÏk
bude tedy hledat, aby s l·skou nalezl, Ëeho se snaûÌ dos·hnout. Je
ps·no: ÑTluËte, a bude v·m otev¯eno, proste, a bude v·m d·no.ì111
(7) Jestliûe PÌsmo ¯Ìk·, ûe ti, kdo se zmocÚujÌ BoûÌho kr·lovstvÌ,
NaznaËuje ji takÈ FilÛn Alexandrijsk˝, podle nÏhoû B˘h je ÑnetÏlesn˝ prostor (x„ra) netÏlesn˝ch idejÌì (De Cher. 49); srv. Strom. IV,155,2; nÌûe,
73,3. ZmÌnkou o Ñbarbarechì snad Klement odkazuje k janovskÈ theologii
Slova; srv. A. Le Boulluec, SC 279, str. 85.
110
Srv. J 1,3.14. K Ñvych·zenÌì Slova (tj. Syna z Otce) srv. Ignatios,
Magn. 7,2; 8,2; Justin, Dial. Tryph. 100,4; Tati·n, Or. 5,4; AthÈnagor·s, Legat. 10,3. NÏkterÈ tyto popisy jsou snad inspirov·ny stoick˝m rozliöenÌm
vnit¯nÌ a vnÏjöÌ ¯eËi; srv. Theofilos z Antiochie, Ad Autol. 2,22,3ñ4, kter˝
rozliöuje vnit¯nÌ logos Ñv srdci Otceì a vnÏjöÌ logos zrozen˝, Ñprvorozen˝
vöeho stvo¯enÌì (Ko 1,15), skrze nÏjû vöechno vzniklo (J 1,3) a jÌmû B˘h
st·le promlouv· (di¢ pantŒq “milÂn); srv. tamt., 2,10,2ñ5. Srv. uû Justin,
Dial. Tryph. 61,2; dalöÌ odkazy uv·dÌ R. P. Casey, Clement and the Two Divine Logoi, in: JTS 25, 1924, str. 50ñ56; M. M¸hl, Der lÕgoq, str. 44ñ50.
Srv. k tomu v˝öe, 6,3 a pozn. 46. Pojem Ñvych·zenÌì se objevuje takÈ
v theologick˝ch m˝tech valentinovc˘ (srv. zejm. Klement, Exc. Theod. 7,1ñ
2; 32,2; Irenej z Lyonu, Adv. haer. I,14,5); srv. H. J. Kr‰mer, Der Ursprung,
zejm. str. 238ñ254. Ke Slovu jako p¯ÌËinÏ stvo¯enÌ srv. Klement, Protr.
7,1.3; Exc. Theod. 19,4. K v˝kladu vtÏlenÌ jako sebezplozenÌ Slova srv.
L 1,35 (zvÏstov·nÌ Marii o narozenÌ BoûÌho Syna): ÑÖ moc nejvyööÌho tÏ
zastÌnÌ.ì Podle Justina, Apol. I, 33,6, je touto mocÌ samo Slovo; srv. Theofilos z Antiochie, Ad Autol. 2,10,5; A. Le Boulluec, SC 279, str. 87ñ88. Srv.
takÈ Klement, Protr. 110,2 (Slovo se stvo¯ilo v tÏle). Ke smyslu vtÏlenÌ srv.
v˝öe, 7,8; nÌûe, 34,1.
111
Srv. Mt 7,8.7; srv. Strom. VIII,1,2ñ3; v˝öe, 11,1.
145
Stromata V,16,7ñ17,3
t∂n basile¯an Ñbiasta˘ì o⁄ to¡q Øristiko¡q lÕgoiq, Øndelexe¯Ç dÆ œruo◊ b¯oy §diale¯ptoiq te e⁄xa¡q Økbi°zesuai e∆rhntai, t¢q Øp˘ to¡q prot≠roiq ®martµmasin §pale¯wonteq
khl¡daq.
(8) t∂n m≠ntoi kakÕthta ka˘ ≈ladŒn ∞stin ≤l≠suai.
tò d a› pono◊nti ka˘ ueŒq syllamb°nei.
o⁄ g¢r Øn m≠soisi ke¡tai
dÂra dysm°xhta Mois£n
tÊpityxÕnti w≠rein.
17. (1) Ò H go◊n t∑q §gno¯aq Øp¯stasiq tŒ prÂtÕn Østi m°uhma
tò kat¢ lÕgon bad¯zonti. §gnoµsaq tiq Øzµthsen, ka˘ zhtµsaq efir¯skei tŒn did°skalon efir„n te Øp¯steysen ka˘ piste’saq πlpisen §gapµsaq te Ønte◊uen Øjomoio◊tai tò ∏gaphm≠nÑ, to◊t e»nai spe’dvn ‘ wu°saq ∏g°phsen. (2) toia’thn
tin¢ m≠uodon Svkr°thq fipode¯knysin Alkibi°dÉ Ìde pynuanom≠nÑ{ ÑO⁄k ¶n o∆ei •llvq e≈d≠nai me per˘ tÂn dika¯vn;
ñ Na¯, e∆ ge eflroiq. ñ All o⁄k ¶n efire¡n me ºgè; ñ Ka˘ m°la
ge, e≈ zhtµsaiq. ñ E»ta zht∑sai o⁄k ¶n o∆ei me; ñ Ú Egvge, e≈
o≈hue¯hq ge m∂ e≈d≠nai.ì (3) ta’tÉ toi ka˘ a… tÂn wron¯mvn
paru≠nvn lamp°deq a… n’ktvr §nhmm≠nai Øn pollò tò t∑q
§gno¯aq skÕtei, æn n’kta ên¯jato º grawµ{ wrÕnimoi cyxa¯,
kauara˘ Íq paru≠noi, syne¡sai sw£q a⁄t¢q Øn §gno¯Ç kauest„saq kosmikè, tŒ wÂq §n°ptoysi ka˘ tŒn no◊n Øge¯roysi
ka˘ wvt¯zoysi tŒ skÕtoq ka˘ t∂n •gnoian Øjela’noysi ka˘
Srv. Mt 11,12. PodobnÏ tuto pas·û vykl·d· Irenej z Lyonu, Adv. haer.
IV,37,7, v polemice proti valentinovskÈ predestinaËnÌ nauce. Srv. takÈ Klement,
Paed. III,39,2; Strom. IV,5,3; VI,149,5; Quis dives 21,3; srv. takÈ nÌûe, 49,1.
K neust·l˝m modlitb·m srv. 1Te 5,17; k ÑposkvrnÏì srv. Paed. I,5,1.
112
113
Autor kombinuje t¯i metricky odliönÈ ˙ryvky. PrvnÌ verö je z HÈsioda,
Op. 287, druh˝ (citovan˝ rovnÏû ve Strom. VI,10,6) ze staröÌ verze Euripidovy
tragÈdie Hippolytos (EuripidÈs, zl. 432, TrGF 5/1,468), t¯i zb˝vajÌcÌ z ne-
146
LidÈ jsou zprvu a vÏtöinou nevÏdomÌ
jsou Ñn·silnÌciì, nemÌnÌ tÌm, ûe si ho vynucujÌ sofistick˝mi argumenty, ale vytrvale spr·vn˝m zp˘sobem ûivota a neust·l˝mi modlitbami, tÌm, ûe se zbavujÌ poskvrny z p¯edchozÌch h¯Ìch˘.112
(8) äpatnosti m˘ûeö i velikÈ mnoûstvÌ dos·hnout snadno,
tomu, kdo snaûÌ se, vöak pom˘ûe i b˘h.
Dary M˙z je tÏûkÈ dob˝t:
na ulici neËekajÌ,
aby si je kaûd˝ vzal.113
LidÈ jsou zprvu a vÏtöinou nevÏdomÌ
17. (1) Kaûd˝, kdo postupuje podle Slova, se proto nejprve nauËÌ
vidÏt svou nevÏdomost. NevÏdom˝ ËlovÏk hled·, hledajÌcÌ nalezne
uËitele, kdyû ho nalezne, uvÏ¯Ì mu, kdyû mu uvϯÌ, zaËne v nÏj doufat, zamiluje si ho a od tÈ chvÌle se svÈmu mil·Ëkovi p¯ipodobÚuje,
tj. snaûÌ se b˝t tÌm, co si zamiloval.114 (2) Podobnou cestu ukazuje
SÛkratÈs Alkibiadovi, kter˝ se pt·: ÑMyslÌö, ûe jinak bych se nemohl dozvÏdÏt, co je spr·vnÈ?ì ÑAle ano,ì odpovÌd· SÛkratÈs, Ñkdybys to opravdu naöel.ì ñ ÑA ty se domnÌv·ö, ûe bych to nedok·zal?ì
ñ ÑDok·zal, kdybys hledal.ì ñ ÑTak tvrdÌö, ûe bych nehledal?ì
ñ ÑHledal bys, kdybys mÌnil, ûe to nevÌö.ì115 (3) Stejn˝ v˝znam
majÌ lampy rozumn˝ch panen ho¯ÌcÌ za noci ve velikÈ tmÏ nevÏdomosti, v PÌsmu zn·zorÚovanÈ jako noc.116 RozumnÈ duöe, ËistÈ jako
panny, kterÈ znajÌ sebe samy a vÏdÌ, ûe stojÌ ve svÏtskÈ nevÏdomos-
zn·mÈho b·snÌka, jehoû nÏkte¯Ì edito¯i identifikujÌ jako Bakchylida (PMG,
zl. 959).
Srv. Klement, Paed. III,1,1: ÑVöe nasvÏdËuje tomu, ûe nejvÏtöÌ ze
vöech nauk je pozn·nÌ sebe sama: pozn·-li ËlovÏk sebe sama, bude zn·t
Boha, a kdo zn· Boha, ten se Bohu p¯ipodobnÌ.ì K ÑuËiteliì srv. v˝öe, 7,8.
114
115
PlatÛn, Alc. I, 109e1ñ7.
116
Srv. Mt 25,1ñ13. K v˝kladu tÈto pas·ûe srv. Strom. VII,72,5ñ6; Exc.
Theod. 86,3.
147
Stromata V,17,3ñ18,3
zhto◊si t∂n §lµueian ka˘ to◊ didask°loy t∂n Øpiw°neian
§nam≠noysi. (4) ÑwilÕsowon mÆn o›n, ªn d Øg„, pl∑uoq §d’naton gen≠suai.ì ÑnaruhkowÕroi mÆn pollo¯, b°kxoi d≠ te
pa◊roiì kat¢ tŒn Pl°tvna. (5) Ñpollo˘ g¢r klhto¯, œl¯goi dÆ
Øklekto¯{ì ka˘ Ño⁄k Øn p£siì whs˘n “ §pÕstoloq Ѻ gnÂsiqì.
Ñprose’xesue dÆ na ÔysuÂmen §pŒ tÂn §tÕpvn ka˘ ponhrÂn §nur„pvn{ o⁄ g¢r p°ntvn º p¯stiq.ì (6) ka˘ º Kle°nuoyq dÆ to◊ Stv¬ko◊ wilÕsowoq poihtik∂ Ìd≠ pvq t¢ ”moia
gr°wei{
m∂ prŒq dÕjan ”ra, Øu≠lvn sowŒq a»ca gen≠suai,
mhdÆ wobo◊ pollÂn •kriton ka˘ §naid≠a dÕjan.
o⁄ g¢r pl∑uoq ∞xei synet∂n kr¯sin o¤te dika¯an
o¤te kalµn, œl¯goiq dÆ par §ndr°si to◊tÕ ken eflroiq.
18. (1) gnvmik„teron dÆ “ kvmikŒq Øn braxe¡{
a≈sxrŒn dÆ kr¯nein t¢ kal¢ tò pollò cÕwÑ.
(2) §khkÕasi g°r, o»mai, t∑q kal∑q Øke¯nhq lego’shq ºm¡n
sow¯aq{ Ñe≈q m≠son §syn≠tvn syntµrhson kairÕn, e≈q m≠son
dÆ dianooym≠nvn Øndel≠xize.ì (3) ka˘ p°lin{ Ñsowo˘ kr’coysin a∆suhsin{ì Øn≠xyron g¢r t∑q §lhue¯aq t∂n §pÕdeijin
§paito◊sin o… pollo˘ o⁄k §rko’menoi cilè tè Øk p¯stevq
svthr¯Ç.
K ÑËistotÏì a ÑosvÌcenÌì srv. v˝öe, 11,4 a pozn. 82. K ÑprobouzenÌ mysliì srv. Klement, Protr. 84,1ñ2 (Ef 5,14); 113,2. Jak upozorÚuje D. Wyrwa,
Die christliche Platonaneignung, str. 264, pozn. 47, Klement m· patrnÏ na
mysli k¯esùanskou propedeutiku; srv. Strom. I,32,4: ÑVzdÏl·nÌ, kterÈ p¯ipravuje na spoËinutÌ v Kristu, cviËÌ mysl a probouzÌ schopnost rozumÏt (s’nesiq), ze kterÈ se s pomocÌ pravÈ filosofie rodÌ zkoumav˝ d˘vtip (§gx¯noia
zhthtikµ). Pravou filosofii naleznou, Ëi spÌöe ji obdrûÌ od samotnÈ pravdy
teprve zasvÏcenci.ì Srv. takÈ tamt., I,93,5. Oproti uveden˝m pas·ûÌm autor
nynÌ zd˘razÚuje vlastnÌ odpovÏdnost duöe za tuto racion·lnÌ ÑoËistuì.
117
118
PlatÛn, Resp. VI, 494a4.
PlatÛn, Phd. 69c8ñd1; citov·no ve Strom. I,92,3, v r·mci diskuse
o ÑpravÈ filosofiiì, kter· podle Klementa znamen· Ñpoznat Otce prost¯ednictvÌm Syna, uchopit to, co ÿekovÈ postihujÌ jen nep¯Ìmoì (tamt., I,92,2;
119
148
LidÈ jsou zprvu a vÏtöinou nevÏdomÌ
ti, rozûehujÌ svÏtlo, probouzejÌ mysl, osvÏcujÌ tmu, vyh·nÏjÌ nevÏdomost, hledajÌ pravdu a ËekajÌ na p¯Ìchod uËitele.117 (4) ÑÇLid se
nem˘ûe st·t filosofem,ë odpovÏdÏl jsem.ì118 ÑJe mnoho tÏch, kdo
nosÌ narthex, ale bakch˘ m·lo,ì ¯Ìk· PlatÛn.119 (5) ÑJe mnoho povolan˝ch, ale m·lo vyvolen˝chì,120 a podle apoötola Ñne vöichni majÌ pozn·nÌì. 121 ÑModlete se, abychom byli zbaveni pochybn˝ch
a zl˝ch lidÌ. Ne vöichni majÌ vÌru.ì122 (6) A podobn˝ n·zor vyjad¯uje stoik KleanthÈs ve svÈ filosofickÈ b·sni:
NechtÏj se rychle st·t moudr˝m podle mÌnÏnÌ lidÌ,
neboj se mÌnÏnÌ davu, jenû postr·d· soudnost a mÌru.
VÏtöinÏ lidÌ spr·vn˝ a pravdiv˝ ˙sudek chybÌ,
nikde nenajdeö vÌce neû nÏkolik rozumn˝ch muû˘.123
18. (1) StruËnÏji, jako v sentenci, to vyjad¯uje komick˝ b·snÌk:
Je zlÈ, kdyû vÏtöina o dobru hlasuje.124
(2) NejspÌöe oba slyöeli slova, jimiû k n·m promlouv· vzneöen·
Moudrost: ÑMezi nerozumn˝mi öet¯i sv˝m Ëasem, mezi p¯em˝öliv˝mi prodlÈvej bez p¯est·nÌ.ì125 (3) A jinde: ÑMoud¯Ì svou vnÌmavost skryjÌ.ì126 MnozÌ lidÈ totiû jako z·ruku pravdy û·dajÌ d˘kaz,
protoûe se nespokojÌ s pouhou sp·sou zaloûenou na v̯e.127
srv. tamt., I,94,7; 97ñ100). Pro Klementa je tedy hranice mezi obÏma skupinami vymezena stanoviskem ÑspoleËnÈ vÌryì (srv. v˝öe, 1,5; 2,5ñ3,1).
120
Mt 22,14; v jinÈm smyslu ve Strom. VI,60,3.
121
1K 8,7; srv. Strom. IV,97,1; V,61,2ñ62,4; VI,132,3ñ4; VII,104,3, kde
vöak v˝rok slouûÌ k rozliöenÌ mezi Ñpouhou vÌrouì a pozn·nÌm (srv. v˝öe, 9,2
a pozn. 71).
122
2Te 3,1ñ2.
123
KleanthÈs, zl. 4 (Collect. Alex. 230); zlomek nenÌ jinde dochov·n.
124
Autor nezn·m˝; zlomek nenÌ jinde dochov·n (CAF III,503, zl. 518).
125
SÌr 27,12 (»EP).
126
P¯ 10,14. K ÑvnÌmavostiì srv. Strom. I,26ñ27.
Ironick· nar·ûka na Ñpouhou vÌruì, kterou zejmÈna valentinovci p¯ipisovali Ñjednoduch˝m lidemì (srv. Strom. II,10,2; Irenej z Lyonu, Adv. haer.
127
149
Stromata V,18,4ñ19,1
(4) §ll¢ kako¡q mÆn k°rta p≠lei krat≠oysin §piste¡n{
Íq dÆ par ºmet≠rhq k≠letai pist„mata Mo’shq,
gnÂui diatmhu≠ntoq Øn˘ spl°gxnoisi lÕgoio.
to¡q mÆn g¢r kako¡q to◊to s’nhueq, whs˘n “ Empedokl∑q, tŒ
Øu≠lein krate¡n tÂn §lhuÂn di¢ to◊ §piste¡n.
(5) Û Oti d≠ Østi t¢ ºm≠tera ∞ndoja ka˘ piste’esuai •jia,
gn„sontai Û Ellhneq to◊ lÕgoy m£llon Øjetazom≠noy di¢ tÂn
≤pom≠nvn{ tò g¢r “mo¯Ñ tŒ ”moion ØkdidaskÕmeua. ”ti
〈ѧpokr¯noyì〉 whs˘n “ Solom‰n Ñtò mvrò Øk t∑q mvr¯aq
a⁄to◊.ì (6) diŒ ka˘ to¡q t∂n sow¯an a≈to◊si t∂n par a⁄to¡q
œrekt≠on t¢ o≈ke¡a, Íq ¶n ÔÜsta di¢ tÂn ≈d¯vn e≈q p¯stin
§lhue¯aq e≈kÕtvq §w¯kointo{ (7) Ñto¡q g¢r p£si p°nta ØgenÕmhn,ì l≠gei, Ñ na to÷q p°ntaq kerdµsv,ì Øpe˘ ka˘ t∑q ue¯aq
x°ritoq “ fietŒq Øp˘ dika¯oyq ka˘ §d¯koyq katap≠mpetai{ (8)
Ñ∫ Ioyda¯vn mÕnvn Øst˘n “ ueÕq; o⁄x˘ ka˘ ØunÂn; na˘ ka˘
ØunÂn, e∆per eÃq “ ueÕqì, “ genna¡oq k≠kragen §pÕstoloq.
IV. 19. (1) §ll Øpe˘ mµte tò §gauò dika¯vq mµte tè gn„sei
e≈q svthr¯an piste’ein Øu≠loysin, ºme¡q a⁄to˘ t¢ Øke¯nvn
∆dia ºgo’menoi ”ti p°nta to◊ ueo◊, ka˘ m°lista Øpeid∂ t¢
I,6,2); pejorativnÌ v˝raz ÑmnozÌì je vöak nam̯en p¯edevöÌm proti ¯eck˝m
intelektu·l˘m, kte¯Ì pr·vÏ vÌru povaûujÌ za Ñnen·roËn˝, vulg·rnÌ a lacin˝ì
postoj (Strom. II,30,1; srv. tamt., II,8,4). Srv. posmÏönÈ zhodnocenÌ filosofie jako ÑdlouhodobÈho t·z·nÌì v Protr. 113,1 a p¯Ìslib Ñzkratky ke sp·seì
tamt., 77,1; 99,4. Srv. takÈ v˝öe, 9,2. V KlementovÏ hodnocenÌ protivnÌk˘
se moûn· oz˝v· Aristotelova polemika s poûadavkem nekoneËnÈho dokazov·nÌ premis, kter˝ nakonec vede ke zpochybnÏnÌ moûnosti pozn·nÌ v˘bec;
srv. AristotelÈs, Met. IV, 1011a8ñ13. Srv. tamt., IV, 1006a5ñ8, kde je tento
poûadavek p¯ipisov·n nedostatku vzdÏl·nÌ. Srv. takÈ Strom. II,9,6; 24,2ñ3.
EmpedoklÈs, zl. B 4 (D-K); srv. Strom. VI,119,2. PrvnÌ dva veröe jsou
dochov·ny rovnÏû u TheodÛrÈta, Graec. affect. I,71. B·snÌk z¯ejmÏ p¯irovn·v·
sv˘j v˝klad k potravÏ, kterou m· jeho posluchaË Ñstr·vitì v Ñ˙trob·chì svÈ
mysli; srv. T. VÌtek, EmpedoklÈs III, str. 191 a 225 (ke zl. B 17,14, citovanÈmu nÌûe, 85,3).
128
129
Slovy o Ñn·sledujÌcÌm v˝kladuì Klement z¯ejmÏ p¯edjÌm· ˙sek 89,2ñ
140, kde bude upozorÚovat na podobnÈ motivy v PÌsmu a v ¯eckÈ literatu¯e,
a tak Ñprovϯovat tvrzenÌì o z·vislosti ¯eckÈ moudrosti na PÌsmu (srv. v˝öe,
10,3). CÌl v˝kladu bude dvojÌ: na pozadÌ chronologie zpracovanÈ v prvnÌ
150
LidÈ jsou zprvu a vÏtöinou nevÏdomÌ
(4) Ovöemûe niËemn˝ ËlovÏk nevÏ¯Ì tÏm, kdo jsou nad nÌm;
tobÏ vöak velÌ jist· z·ruka od naöÌ M˙zy:
pozn·ö, aû se ti v ˙trob·ch rozloûÌ tento n·ö v˝klad.128
NiËemnÌ lidÈ podle Empedokla obvykle chtÏjÌ vzÌt pravdu do vlastnÌch rukou, protoûe nemajÌ vÌru.
(5) To, ûe jsou naöe nauky ˙ctyhodnÈ a vÏrohodnÈ, ÿekovÈ poznajÌ bÏhem n·sledujÌcÌho v˝kladu, v nÏmû se bude d·le provϯovat naöe tvrzenÌ. UËÌme totiû tak, ûe vysvÏtlujeme podobnÈ
podobn˝m.129 ÑOdpovÏz hlup·kovi podle jeho hlouposti,ì ¯Ìk· äalomoun.130 (6) TÏm, kdo prosÌ o moudrost, je t¯eba nabÌzet vöe, co pat¯Ì
k moudrosti, jak ji ch·pou, aby co nejrychleji, prost¯ednictvÌm toho,
co je jim vlastnÌ, vhodn˝m zp˘sobem dospÏli k v̯e v pravdu.131
(7) ÑStal jsem se pro vöechny vöÌm, abych vöechny zÌskal,ì132 neboù
i dÈöù BoûÌ milosti je sesÌl·n vöem, aù jsou spravedlivÌ nebo nespravedlivÌ.133 (8) ÑCoûpak B˘h je jen Bohem éid˘? NenÌ takÈ Bohem
pohan˘? JistÏ i pohan˘, je-li B˘h jeden,ì vol· vzneöen˝ apoötol.134
IV. 19. (1) Jelikoû ale nechtÏjÌ vϯit dobru, jak by bylo spr·vnÈ,
a odmÌtajÌ pozn·nÌ, jeû vede ke sp·se, pokusme se je sami p¯esvÏdËit
zp˘sobem, na kter˝ dok·ûou slyöet.135 Jejich nauky budeme p¯itom
povaûovat za vlastnÌ, neboù vöe pat¯Ì Bohu, a zejmÈna takÈ proto, ûe
vöe, co je dobrÈ, se k ÿek˘m dostalo od n·s.136 ⁄sudek o tom, co je
knize (Strom. I,59ñ73; 101ñ147) uk·zat p˘vodnost biblickÈ moudrosti
a z·roveÚ pomocÌ toho, co je zn·mÏjöÌ, zp¯Ìstupnit to, co je zn·mÈ mÈnÏ.
Neûli vöak autor k vlastnÌmu v˝kladu p¯istoupÌ, rozvine druh˝ z uveden˝ch
motiv˘ v pojedn·nÌ o skrytosti pravdy (nÌûe, 19,3ñ88,5).
130
P¯ 26,5.
Srv. Klement, Protr. 119,1: ÑUk·ûu ti Slovo a mystÈria Slova, vyloûÌm je k tvÈmu obrazu.ì
131
132
Srv. 1K 9,22; srv. Strom. I,15,4; VI,124,1.
133
Srv. Mt 5,45.
134
ÿ 3,29ñ30; srv. nÌûe, 134,2; Strom. VI,47,2.
135
Srv. Mk 4,33.
Srv. Justin, Apol. II, 13,4, o ¯eck˝ch filosofech, b·snÌcÌch a spisovatelÌch: ÑVöe, co kdokoli z nich ¯ekl spr·vnÏ, n·leûÌ n·m, k¯esùan˘m.ì Srv. v˝öe,
10,1ñ3.
136
151
Stromata V,19,1ñ20,1
kal¢ par ºmÂn Îrmhtai to¡q Û Ellhsin, ØgxeirÂmen a⁄to¡q,
Íq §ko’ein pew’kasi{ tŒ g¢r synetŒn πtoi tŒ d¯kaion “ pol÷q
o·toq –xloq o⁄k Øk t∑q §lhue¯aq, §ll Øj Ìn ¶n ºsuè, dokim°zei. (2) Ωdoito d ¶n o⁄x ≤t≠roiq m£llon ∫ to¡q “mo¯oiq
a⁄to◊{ ”son g¢r tywlŒn ∞ti ka˘ kvwÕn, o⁄ j’nesin ∞xon o⁄dÆ
wiloue°monoq cyx∑q –cin §uamb∑ te ka˘ œjyderk∑, æn “ svt∂r Ønt¯uhsi mÕnoq, Îsper Øn teleta¡q §m’hton ∫ Øn xore¯aiq
•moyson, o¤pv kauarŒn 〈—n〉 o⁄dÆ •jion ®gn∑q §lhue¯aq,
ØkmelÆq dÆ ka˘ •takton ka˘ filikÕn, ∞ti ∞jv ue¯oy xoro◊ stasuai de¡{ (3) pneymatiko¡q [te] g¢r pneymatik¢ sygkr¯nomen.
Di¢ to◊tÕ toi t∑q Øpikr’cevq tŒn trÕpon, ue¡on –nta Íq §lhuÂq ka˘ §nagkaiÕtaton ºm¡n 〈di¢ tŒn〉 Øn tò §d’tÑ t∑q §lhue¯aq §poke¯menon, …erŒn §texnÂq lÕgon, A≈g’ptioi mÆn di¢
tÂn par a⁄to¡q §d’tvn kaloym≠nvn, Ò Ebra¡oi dÆ di¢ to◊ parapet°smatoq ên¯janto, (4) 〈di o·〉 mÕnoiq Øj∑n Øpiba¯nein
a⁄tÂn to¡q …ervm≠noiq, toyt≠sti to¡q §nakeim≠noiq tò ueò,
to¡q peritetmhm≠noiq t¢q tÂn pauÂn Øpiuym¯aq di¢ t∂n prŒq
mÕnon tŒ ue¡on §g°phn{ o⁄ kauarò g¢r kauaro◊ Øw°ptesuai o⁄ uemitŒn e»nai synedÕkei ka˘ Pl°tvni. 20. (1) Ønte◊uen a… prowhte¡ai o te xrhsmo˘ l≠gontai di a≈nigm°tvn
ka˘ a… teleta˘ to¡q Øntygx°noysin §n≠dhn o⁄ de¯knyntai, §ll¢ met° tinvn kauarmÂn ka˘ prorrµsevn{
137
Srv. v˝öe, 18,5ñ6. K ÑvelkÈmu davuì srv. Klement, Protr. 67,1.
K Ñpohledu na pravduì srv. PlatÛn, Resp. V, 475e4; v˝öe, 16,2. K jeho
Ñvkl·d·nÌì srv. odliönÈ stanovisko v Resp. VII, 518b7ñc2: ÑVzdÏl·nÌ nespoËÌv· v tom, co o nÏm jistÌ lidÈ prohlaöujÌ. TvrdÌ, ûe vkl·dajÌ vÏdÏnÌ do duöe, ve
kterÈ nenÌ, jakoby vkl·dali zrak do slep˝ch oËÌ.ì K ÑnezasvÏcenostiì srv. PlatÛn, Phd. 69c5. K ÑboûskÈmu sboruì srv. t˝û, Phaedr. 247a7; jednÌm z tÏchto
sbor˘ je i Diova druûina (tamt., 252c3), k nÌû Klement p¯irovn·v· k¯esùany
v Protr. 123,1 (srv. obraz Ñsboru spravedliv˝chì tamt., 119,2ñ120,2); srv.
takÈ Strom. VII,49,4.
138
Srv. 1K 2,13; srv. Strom. I,87,3ñ4, proti ÑlidskÈ moudrostiì sofist˘.
K inspirovanÈmu zkoum·nÌ srv. takÈ Strom. II,7,3: ÑKdo m· svatÈho Ducha,
139
152
Pravda se vyjad¯uje skrytÏ
rozumnÈ a spr·vnÈ, totiû cel˝ ten velk˝ dav nezakl·d· na pravdÏ, ale
na libosti. (2) A nejvÌce ze vöeho se mu lÌbÌ to, co se mu podob·.137
Vöe, co je jeötÏ slepÈ a hluchÈ, co nem· rozum, kde chybÌ odv·ûn˝
a bystr˝ pohled duöe, jeû r·da hledÌ na pravdu, pohled, kter˝ do duöe
vkl·d· jedinÏ Spasitel, vöe, co se podob· nezasvÏcenosti v mystÈriÌch nebo amuzik·lnosti ve sborech, co jeötÏ nenÌ ËistÈ, co nenÌ hodno ryzÌ pravdy, co je faleönÈ, zmatenÈ a pono¯enÈ v l·tce, musÌ zatÌm z˘stat vnÏ boûskÈho sboru.138 (3) DuchovnÌ vÏci vykl·d·me tÏm,
kdo majÌ Ducha.139
Pravda se vyjad¯uje skrytÏ
Proto EgypùanÈ vnit¯nÌmi svatynÏmi, kterÈ naz˝vajÌ adyta (nep¯ÌstupnÈ), naznaËujÌ, ûe skryt˝ zp˘sob vyj·d¯enÌ je cosi boûskÈho
a pro n·s nezbytnÈho, jde-li o ¯eË uloûenou ve vnit¯nÌ svatyni pravdy, ¯eË ryze posv·tnou.140 TotÈû zn·zorÚujÌ éidÈ chr·movou oponou, (4) za niû mohou vstoupit pouze jejich knÏûÌ, tedy ti, kdo jsou
zasvÏceni Bohu a pro l·sku k jedinÈmu boûstvÌ zbaveni duchovnÌ
ob¯Ìzkou v·öniv˝ch û·dostÌ.141 TakÈ PlatÛn soudÌ, ûe se neËist˝ nesmÌ dot˝kat ËistÈho.142 20. (1) Proto jsou proroctvÌ a vÏötby enigmatickÈ, proto se mystÈria neukazujÌ jen tak kdekomu, ale aû po jist˝ch oËistn˝ch ob¯adech a p¯edbÏûn˝ch instrukcÌch.
p·tr· v hlubin·ch BoûÌch, tj. studuje skryt˝ v˝znam prorock˝ch v˝rok˘.ì
Srv. nÌûe, 25,4; 88,2.
Podle Strom. I,66,2 se ve vnit¯nÌ svatyni egyptskÈho chr·mu Pythagoras sezn·mil s Ñmystickou egyptskou filosofiÌì. Jinde se Klement o tÏchto prostor·ch vyjad¯uje mÈnÏ uctivÏ; srv. Protr. 11,1ñ2; Paed. III,4,3ñ4.
K Ñposv·tnÈ ¯eËiì srv. Pl˙tarchos, De Iside, 351f1ñ5; 352b4ñ9, kter˝ hovo¯Ì o jakÈsi Ñposv·tnÈ nauceì (tŒn …erŒn lÕgon), kterou bohynÏ Isis Ñp¯ed·v· zasvÏcovan˝mì a kterou knÏûÌ zvanÌ hierostoloi, ÑoËiötÏnou ode vöÌ povÏry a zbyteËnostÌ, opatrujÌ v duöi jako ve schr·nÏ (Øn k¯stÉ) a naznaËujÌ
z vÏdÏnÌ o bozÌch jednou vÏci temnÈ a ponurÈ, jindy jasnÈ a z·¯ivÈ, jak jsou
rovnÏû vyobrazeny na jejich posv·tnÈm odÏvuì.
140
141
Srv. nÌûe, 32ñ40. K ÑduchovnÌ ob¯Ìzceì srv. Ko 2,11; Strom. III,43,3.
142
Srv. PlatÛn, Phd. 67b2; srv. Klement, Paed. II,100,2.
153
Stromata V,20,2ñ21,1
(2) ® Mo◊sa g¢r o⁄ wilokerdµq pv tÕt ªn o⁄d Ørg°tiq{
o⁄d Øp≠rnanto glyke¡ai mel¯wuoggoi pot˘ TercixÕraq
§rgyrvue¡sai prÕsvpa maluakÕwvnoi §oida¯.
(3) A⁄t¯ka o… par A≈gypt¯oiq paideyÕmenoi prÂton mÆn p°ntvn t∂n A≈gypt¯vn gramm°tvn m≠uodon Økmanu°noysi, t∂n
Øpistolograwik∂n kaloym≠nhn{ deyt≠ran dÆ t∂n …eratikµn, ï
xrÂntai o… …erogrammate¡q{ fist°thn dÆ ka˘ teleyta¯an t∂n
…eroglywikµn, øq æ m≠n Østi di¢ tÂn pr„tvn stoixe¯vn kyriologikµ, æ dÆ symbolikµ. t∑q dÆ symbolik∑q æ mÆn kyriologe¡tai kat¢ m¯mhsin, æ d Îsper tropikÂq gr°wetai, æ dÆ
•ntikryq §llhgore¡tai kat° tinaq a≈nigmo’q. (4) Ωlion go◊n
gr°cai boylÕmenoi k’klon poio◊si, selµnhn dÆ sx∑ma mhnoeidÆq kat¢ tŒ kyriologo’menon e»doq. (5) tropikÂq dÆ kat o≈keiÕthta met°gonteq ka˘ metatiu≠nteq, t¢ d Øjall°ttonteq,
t¢ dÆ pollaxÂq metasxhmat¯zonteq xar°ttoysin. 21. (1) to÷q
go◊n tÂn basil≠vn Øpa¯noyq, ueologoym≠noiq m’uoiq para143
Pindaros, Isth. II,6ñ8. Ke kontextu Pindarovy b·snÏ srv. pozn. scholiasty ad loc.: Ñ[Pindaros] ¯Ìk·, ûe sta¯Ì lyrikovÈ skl·dali pro kr·su, ale dnes se
b·snÏ prod·vajÌ za penÌze. KromÏ staröÌch autor˘ milostn˝ch pÌsnÌ se to
t˝k· Alkaia, Ibika nebo Anakreonta, kte¯Ì jsou vöichni staröÌ neû Pindaros
Ö PoËÌnaje Simonidem vöak b·snÌci skl·dajÌ epinÌkia za mzduì (schol.
Pind. Isth. II, schol. 1b3ñ7; 9a1ñ3/Drachmann III,213,20ñ24; 214,10ñ12).
Post¯Ìb¯enou tv·¯ scholiasta vykl·d· jako obraz zboûÌ, kterÈ kupci na povrchu upravujÌ, aby vypadalo trvanlivÏ (tamt., 13,1ñ3); pÌsnÏ M˙zy TerpsichÛry (nebo M˙za sama) jsou z¯ejmÏ p¯irovn·v·ny k prodejn˝m dÌvk·m;
srv. J. B. Bury, The Isthmian Odes of Pindar, London ñ New York 1892,
str. 41; U. Wilamowitz-Moellendorff, Pindaros, Berlin 1922, str. 311; E.
Thummer, Pindar: Die Isthmischen Gedichte, Bd. II: Kommentar, Heidelberg 1969, str. 40ñ41. G. A. Privitera, Pindaro, Le Istmiche, Milano 1982,
str. 159, vöak tento tradiËnÌ v˝klad zpochybÚuje. K motivu prodejnÈ M˙zy
srv. tÈû Pindaros, Pyth. XI,41. Podle Klementa jsou podobnÏ zneuûÌv·ny
mysterijnÌ ob¯ady, jejichû smysl je p˘vodnÏ filosofick˝ (srv. nÌûe, 58,4).
144
Tj. ÑdopisovÈì pÌsmo, zn·mÏjöÌ pod n·zvem ÑdÈmotickÈì (HÈrodotos,
Hist. II,36,4/RosÈn I,162,8).
145
Klement je nejstaröÌ autor, u nÏhoû je (modernÌ egyptologiÌ znovu objevenÈ) trojÌ dÏlenÌ egyptskÈho pÌsma dochov·no. JednoduööÌ verzi tÈhoû
refer·tu pod·v· Porfyrios, Vita Pythag. 12 (Nauck 23,3ñ6), podle nÏhoû se
154
Pravda se vyjad¯uje skrytÏ
(2) To jeötÏ M˙za nehledala zisk a neËekala na mzdu,
lÌbeznÈ pÌsnÏ TerpsichÛry, lahodnÈ jako med,
neprod·valy svou nÏhu s tv·¯Ì pokrytou st¯Ìbrem.143
(3) V EgyptÏ se nap¯Ìklad studenti nejprve seznamujÌ s technikou
egyptskÈho pÌsma, kter· se naz˝v· epistolografick·,144 potÈ s hieratickou, s nÌû pracujÌ hieratiËtÌ pÌsa¯i, a teprve nakonec s hieroglyfickou, kterou se nÏco oznaËuje jednak p¯Ìmo skrze poË·teËnÌ
pÌsmena, jednak symbolicky. Symbolicky lze pak nÏco oznaËovat
p¯Ìmo na z·kladÏ n·podoby, nebo jakoby tropicky, nebo na z·kladÏ
urËit˝ch öifer vyloûenÏ alegoricky.145 (4) Tak se nap¯Ìklad slunce
zobrazuje kruhem nebo mÏsÌc srpkem, coû odpovÌd· symbolickÈmu
znaËenÌ p¯ÌmÈmu. (5) V tropickÈm z·pisu se znaky uûÌvajÌ v odvozenÈm Ëi p¯enesenÈm smyslu na z·kladÏ asociace, nebo se zamÏÚujÌ, nebo se vöelijak graficky upravujÌ. 21. (1) Nap¯Ìklad v monument·lnÌch n·pisech se takto zaznamen·vajÌ chv·ly na egyptskÈ
Pythagoras od egyptsk˝ch knÏûÌ mimo jinÈ nauËil Ñt¯i druhy pÌsma, epistolografickÈ, hieroglyfickÈ (sic!) a symbolickÈ, jÌmû lze oznaËovat p¯Ìmo na
z·kladÏ n·podoby, nebo na z·kladÏ urËit˝ch öifer alegorickyì. Srv. FGrHist
665, F 169 (III.C/1, str. 261ñ262). SpoleËn˝m zdrojem obou autor˘ je snad
egyptsk˝ hierogrammateus a stoick˝ filosof ChairÈmÛn; srv. P. W. van der
Horst, Chaeremon, str. 69ñ70, pozn. ke zl. 20D (k ChairÈmÛnovi srv. v˝öe,
str. 11 a pozn. 16). Tuto pas·û uv·dÏl uû J.-F. Champollion na doklad tvrzenÌ, ûe hieroglyfy mohou mÌt ryze fonetickou hodnotu (srv. J. Vergote, ClÈment díAlexandrie et líÈcriture Ègyptienne, in: Chronique dí…gypte 31,
1941, str. 21). Pr·vÏ o rozliöenÌ fonetickÈ a ÑsymbolickÈì hodnoty znak˘ se
patrnÏ jedn· v z·kladnÌm dÏlenÌ hieroglyfickÈ techniky na dva druhy: podle
v˝kladu Ph. Derchaina, Les hiÈroglyphes à líÈpoque ptolémaïque, in: Cl.
Baurain ñ C. Bonnet ñ V. Krings (vyd.), Phoinikeia grammata, Namur
1991, str. 252ñ253, je v prvnÌm p¯ÌpadÏ oznaËov·nÌ zaloûeno principem
Ñakrofonieì, podle nÏhoû ideogram oznaËujÌcÌ urËit˝ lexÈm m˘ûe rovnÏû zastupovat jeho prvnÌ souhl·sku (tamt., str. 249ñ250). ÑSkrze poË·teËnÌ pÌsmenaì sv˝ch lexÈm˘ tak znaky Ñp¯Ìmoì oznaËujÌ urËitÈ fonetickÈ hodnoty.
ÑSymbolickÈì oznaËov·nÌ naproti tomu pracuje se znakem jako s obrazem,
kter˝ p¯Ìmo oznaËuje zobrazovanou vÏc (J. Vergote, ClÈment, str. 28, proto
navrhuje hovo¯it o metodÏ piktografickÈ), m˘ûe vöak b˝t uûÌv·n i tropicky,
tj. p¯enesenÏ (viz n·sledujÌcÌ pozn·mka). Jak upozorÚuje T. Todorov, ThÈories, str. 33, jde vlastnÏ o rozdÌl mezi nemotivovan˝m a motivovan˝m znaËenÌm (ve smyslu F. Saussura).
155
Stromata V,21,1ñ22
didÕnteq, §nagr°woysi di¢ tÂn §nagl’wvn. (2) To◊ dÆ kat¢
to÷q a≈nigmo÷q tr¯toy e∆doyq de¡gma ∞stv tÕde{ t¢ mÆn g¢r
tÂn •llvn •strvn di¢ t∂n pore¯an t∂n loj∂n –wevn s„masin §pe¯kazon, tŒn dÆ Ωlion tò to◊ kanu°roy, Øpeid∂ kykloterÆq Øk t∑q boe¯aq –nuoy sx∑ma plas°menoq §ntiprÕsvpoq
kyl¯ndei. (3) was˘ dÆ ka˘ ≤j°mhnon mÆn fipŒ g∑q, u°teron dÆ
to◊ ∞toyq tm∑ma tŒ zòon to◊to fipÆr g∑q diait£suai sperma¯nein te e≈q t∂n swa¡ran ka˘ genn£n ka˘ u∑lyn k°nuaron
m∂ g¯nesuai.
(4) P°nteq o›n, Íq ∞poq e≈pe¡n, o… ueologµsanteq b°rbaro¯ te ka˘ Û Ellhneq t¢q mÆn §rx¢q tÂn pragm°tvn §pekr’canto, t∂n dÆ §lµueian a≈n¯gmasi ka˘ symbÕloiq §llhgor¯aiq te a› ka˘ metawora¡q ka˘ toio’toiq tis˘ trÕpoiq
paraded„kasin, “po¡a ka˘ par Û Ellhsi t¢ mante¡a, ka˘ ” ge
ApÕllvn “ P’uioq Loj¯aq l≠getai. 22. na˘ m∂n ka˘ tÂn par
146
Hieroglyfy oznaËujÌcÌ Ñp¯Ìmoì zobrazovanou vÏc (p¯esnÏji urËit˝ z·kladnÌ v˝znam tÈto vÏci) uûÌv· tropick· metoda k oznaËenÌ v˝znam˘, kterÈ
s vÏcÌ (s jejÌm z·kladnÌm v˝znamem) evidentnÏ nebo konvenËnÏ (nap¯. mytologicky) souvisejÌ; instruktivnÌ p¯Ìklady uv·dÌ D. Kurtz, Die Lautwerte
der Hieroglyphen in den Tempelinschriften der Griechisch-Rˆmischen Zeit,
in: ASAE 69, 1983, str. 293.295ñ7 (principy IñIII); nenÌ jasnÈ, zda uûÌv·nÌ
znak˘ v ÑodvozenÈmì (met°gonteq) a Ñp¯enesenÈmì (metatiu≠nteq)
smyslu p¯edstavuje r˘znÈ strategie, pop¯. v Ëem by tento rozdÌl spoËÌval;
srv. Ph. Derchain, Les hiÈroglyphes, str. 253. K ÑzamÏÚov·nÌì znak˘ m˘ûe
doch·zet dÌky podvojnÈ (fonetickÈ a obraznÈ) hodnotÏ hieroglyf˘; hieroglyf
zastupujÌcÌ skupinu souhl·sek (nebo souhl·sku jedinou) m˘ûe t¯eba neobvykle figurovat v z·pisu urËitÈho slova pr·vÏ pro svou obraznou hodnotu,
a tak slovu dod·vat nov˝ v˝znamov˝ odstÌn; p¯Ìklady tÏchto substituËnÌch
strategiÌ uv·dÌ Ph. Derchain, Les hiÈroglyphes, str. 248ñ249; srv. tÈû D.
Kurtz, Die Lautwerte, str. 307ñ308. Pokud jde o ÑgrafickÈ ˙pravyì, Ph. Derchain, Les hiÈroglyphes, str. 251, pozn. 4, uv·dÌ jako p¯Ìklad r˘znÈ obmÏny
znaku nep¯·telskÈho zajatce, kterÈ nemÏnÌ v˝znam slova, ale p¯ipojujÌ novÈ
konotace (nap¯. etnick˝ p˘vod).
147
Ke skarabeovi jako symbolu slunce srv. DiogenÈs Laertios, Vitae, I,10
(s odvol·nÌm na Hekataia z AbdÈr a Manethona); podobnÈ zd˘vodnÏnÌ jako
Klement pod·v· nap¯. Pl˙tarchos, De Iside, 381a4ñ9; Ailianos, De nat. animal. X,15; Porfyrios u Eusebia, Praep. evang. III,4,13; HorapollÛn, Hierog.
156
Pravda se vyjad¯uje skrytÏ
panovnÌky tradovanÈ v n·boûensk˝ch m˝tech.146 (2) T¯etÌ druh zaloûen˝ na öifr·ch lze p¯edvÈst na n·sledujÌcÌch p¯Ìkladech: nebesk·
tÏlesa kromÏ slunce se zn·zorÚujÌ hadÌmi tÏly, neboù se pohybujÌ po
k¯ivolak˝ch drah·ch, ale slunce obrazem skarabea, protoûe
z kravskÈho lejna, kterÈ p¯ed sebou valÌ, hnÏte kulovit˝ ˙tvar. (3)
NavÌc pr˝ tento ûivoËich ûije na povrchu jen öest mÏsÌc˘ v roce, zatÌmco druh˝ p˘lrok tr·vÌ pod zemÌ, kde se rozmnoûuje tak, ûe vypouötÌ semeno do svÈ kuliËky; samice u skarabea neexistujÌ.147
(4) Lze ¯Ìci, ûe vöichni barba¯i a ÿekovÈ, kte¯Ì hovo¯ili o boûsk˝ch vÏcech, poË·tky vöeho zahalovali a p¯ed·vali pravdu pomocÌ
öifer, symbol˘, alegoriÌ, metafor a podobn˝ch trop˘.148 TakovÈ jsou
v ÿecku i vÏötby, a proto se takÈ pythickÈmu ApollÛnovi ¯Ìk· Loxi·s, tj. dvojznaËn˝.149 22. P¯ipomeÚme d·le v˝roky takzvan˝ch ¯ecI,10. V egyptskÈm n·boûenstvÌ skarabeus p¯edstavoval Cheprera, boha
˙svitu, jehoû jmÈno bylo vykl·d·no jako Ñten, kter˝ vznik· s·m od sebeì:
ÑEgypùanÈ byli totiû p¯esvÏdËeni, ûe nÏkter· zv̯ata jako brouci Ëi û·by
vznikajÌ v bahnÏ samoplozenÌm. ... Chrob·k valÌcÌ svou kuliËku jim zpodobÚoval cestu slunce po nebi.ì (J. Heller, StarovÏk· n·boûenstvÌ, Praha
1978, str. 29). K oznaËenÌ hvÏzd hadÌmi tÏly srv. Pl˙tarchos, De Iside,
381a9ñb1, podle nÏhoû snad EgypùanÈ zmiji (§sp¯da) p¯irovn·vali k hvÏzdÏ (•strÑ); jedn· se vöak o poruöen˝ text, jehoû ËtenÌ je nejistÈ. Podle
hypotÈzy T. Todorova, ThÈories, str. 33, spoËÌv· rozdÌl mezi tropickou
a alegorickou metodou v poËtu interpretaËnÌch krok˘ nutn˝ch k rozluötÏnÌ
znaku; zatÌmco tropick˝ v˝klad p¯edpokl·d· dva v˝znamovÈ vztahy, alegorie t¯i: p¯Ìm˝ od piktogramu ke skarabeovi, metonymick˝ od skarabea k jeho kuliËce a metaforick˝ od kuliËky ke slunci.
K ѯeËi o boûsk˝ch vÏcechì (dosl. theologii) srv. Aristotelovu zmÌnku,
ûe b·snÌci, kte¯Ì Ñjako prvnÌ hovo¯ili o boûsk˝ch vÏcechì (pr„toyq ueologµsantaq), snad uvaûovali o poË·tku veökerenstva podobnÏ jako ThalÈs
(Met. I, 983b27ñ32); k mytickÈ theologii srv. tamt., XII, 1073a38ñb14.
K Ñzahalenostiì d·vnÈ vÏdy srv. nap¯. zlomek z Pl˙tarchova spisu O daidalsk˝ch slavnostech v PlatajÌch podle Eusebia, Praep. evang. III,1,1 (GCS 43/
1, 106,10ñ16); srv. v˝öe, str. 71). Klement zde toto d·vnÈ vÏdÏnÌ naz˝v·
Ñpravdouì, na rozdÌl od Strom. II,14,2, kde soudÌ, ûe ÑÿekovÈ poË·tek veökerenstva neznaliì.
148
K dvojznaËnosti pythick˝ch vÏöteb srv. uû HÈrakleitos, zl. B 93
(D-K): ÑVl·dce, jehoû vÏötÌrna je v Delf·ch, nemluvÌ ani neskr˝v·, n˝brû
naznaËuje.ì Podle Pl˙tarcha byl tento rys boûskÈ ¯eËi ËastÏjöÌ v dob·ch, kdy
149
157
Stromata V,22ñ24,2
Û Ellhsi sowÂn kaloym≠nvn t¢ §powu≠gmata œl¯gaiq l≠jesi
me¯zonoq pr°gmatoq dµlvsin Ømwa¯nei, oÃon §m≠lei tŒ ÑxrÕnoy we¯doyì πtoi Øpe˘ “ b¯oq brax’q, ka˘ o⁄ de¡ tŒn xrÕnon
to◊ton e≈q m°thn katanalÂsai, ∫ kat ØnantiÕthta we¯sasuai tÂn §nalvm°tvn tÂn ≈divtikÂn, na k¶n poll¢ ∞th
zµsÉq, whs¯, m∂ Øpile¯pÉ soi t¢ Øpitµdeia. 23. (1) Ísa’tvq
ka˘ tŒ ÑgnÂui saytŒnì poll¢ Ønde¯knytai, ka˘ ”ti unhtŒq e»
ka˘ ”ti •nurvpoq Øg≠noy, ka˘ πdh prŒq t¢q •llaq to◊ b¯oy
fiperox¢q kat¢ s’gkrisin ”ti o⁄denŒq lÕgoy fip°rxeiq, ∞ndojon l≠gvn ∫ plo’sion, ∫ to⁄nant¯on, ”ti plo’sioq Ën ka˘
∞ndojoq o⁄ paramÕnÑ semn’nÉ pleonektµmati{ ka˘ e≈q t¯
g≠gonaq, gnÂui, whs¯, ka˘ t¯noq e≈k‰n fip°rxeiq, t¯q t≠ soy º
o⁄s¯a ka˘ t¯q º dhmioyrg¯a ka˘ º prŒq tŒ ue¡on o≈ke¯vsiq t¯q,
ka˘ t¢ to’toiq ”moia.
(2) L≠gei dÆ ka˘ di¢ Ò Hsa√oy to◊ prowµtoy tŒ pne◊ma{ Ñd„sv soi uhsayro÷q skoteino÷q §pokr’woyq.ì uhsayro˘ dÆ
to◊ ueo◊ ka˘ plo◊toq §neklip∂q º dysuµratÕq Østi sow¯a.
24. (1) §ll¢ ka˘ o… par¢ to’tvn tÂn prowhtÂn t∂n ueolog¯an dedidagm≠noi poihta˘ di fipono¯aq poll¢ wilosowo◊si,
tŒn Orw≠a l≠gv, tŒn L¯non, tŒn Moysa¡on, tŒn Û Omhron ka˘
Ò Hs¯odon ka˘ to÷q ta’tÉ sowo’q. (2) parap≠tasma dÆ a⁄to¡q
ÑtÌm, co bÏûnÈ lidi p¯iv·dÏlo k ˙ûasu a ˙ctÏ a z Ëeho odvozovali v˝znam
zboûnosti, nebyly vÏci obvyklÈ a obyËejnÈ, ale ryzÌ dvojznaËnosti a opisn·
vyj·d¯enÌì; nynÌ vöak lidÈ û·dajÌ p¯edevöÌm jasnÈ a snadnÈ odpovÏdi (De
Pyth. orac. 407a2ñ7). Autor vöak uv·dÌ i jinÈ d˘vody dvojznaËnosti vÏöteb;
srv. De E, 386e7ñ10, kde pÌöe, ûe b˘h sv˝mi dvojznaËnostmi podporuje rozvoj logiky, Ñjakoûto nezbytnÈho n·stroje pro ty, kdo mu chtÏjÌ spr·vnÏ porozumÏtì. K v˝kladu epiteta Loxi·s (dosl. öikm˝) srv. nap¯. Korn˙tos, Theol. Gr. 32 (Lang 67,14ñ15).
150
Srv. Pl˙tarchos, De Pyth. orac. 408e6ñf1. K tradici tzv. sedmi mudrc˘
srv. T. VÌtek, Sedm mudrc˘ a jejich v˝roky, in: F» 54, 2006/3, str. 363ñ380.
Srv. takÈ Strom. I,59ñ61.
Srv. Ench. Sexti, 252 (Chadwick, 40,15): ÑRozumn˝ muû öet¯Ì Ëasem.ì Jamblichos, De vita Pythag. 3,13 (Klein 10,10ñ11), toto ˙slovÌ p¯ipisuje ThalÈtovi. Druh˝ v˝klad vych·zÌ z pochopenÌ ve smyslu Ñöet¯i v pr˘bÏhu Ëasuì.
151
158
Pravda se vyjad¯uje skrytÏ
k˝ch mudrc˘, kterÈ v nÏkolika m·lo slovech obsahujÌ ponauËenÌ
s öiröÌm dosahem.150 Nap¯Ìklad v˝rok Ñöet¯i Ëasemì znamen· buÔ
to, ûe je ûivot kr·tk˝ a Ëasem, kter˝ m·me, bychom nemÏli zbyteËnÏ pl˝tvat, nebo naopak, ûe m·me omezovat ûivotnÌ v˝daje, aby
n·m nechybÏlo to nejnutnÏjöÌ, pokud se doûijeme vysokÈho vÏku.151 23. (1) TakÈ v˝rok Ñpoznej s·m sebeì m· mnoho v˝znam˘:
ûe jsi smrteln˝, ûe ses narodil jako ËlovÏk, a tvrdÌö-li o sobÏ, ûe jsi
slavn˝ nebo bohat˝, pak ve srovn·nÌ s jin˝mi dary, jichû m˘ûe ËlovÏk v ûivotÏ dos·hnout, neznamen·ö nic; nebo naopak, ûe pokud jsi
bohat˝ a slavn˝, nenÌ p¯ednost, kterou se honosÌö, trval·.152 A znamen· to: poznej, k Ëemu ses narodil, koho jsi obrazem, co je tv·
podstata, co je stvo¯enÌ, co je p¯ipodobnÏnÌ boûskÈmu, a tak d·le.153
(2) Ale i v proroku Izaj·öovi promlouv· Duch takto: ÑD·m ti
poklady v temnotÏ skrytÈ.ì 154 TÏmito BoûÌmi poklady a nevyËerpateln˝m bohatstvÌm je moudrost, kterou nenÌ snadnÈ lapit.155
24. (1) JistÏ, b·snÌci, kte¯Ì se od tÏchto prorok˘ pouËili o boûsk˝ch
vÏcech, takÈ mnoho filosofick˝ch myölenek vyjad¯ujÌ nep¯Ìmo.
M·m na mysli Orfea, Lina, M˙saia, HomÈra, HÈsioda a podobnÈ
mudrce.156 (2) TÏm vöak p˘sobivost b·snickÈ ¯eËi slouûÌ jako z·voj
152
Proslul˝ n·pis vyryt˝ v delfskÈ svatyni vykl·d· PlatÛn jako v˝zvu
k pozn·nÌ vlastnÌ nevÏdomosti (srv. nap¯. Charm. 164d3ñ165b4; Philb.
48c6 nn.). Podle Pl˙tarcha ËlovÏku p¯ipomÌn· jeho smrtelnou p¯irozenost
a slabost (De E, 394c6ñ7; srv. tamt., 392a10ñe6); odpovÏdÌ na tento pozdrav p¯ÌchozÌm je Ñ˙ûas a ˙cta v˘Ëi bohuì, jemuû jedinÏ p¯ÌsluöÌ oslovenÌ
Ñjsiì (tamt. 394c4ñ6; 392a7ñ9; srv. tamt. 392e7nn). K biblick˝m paralel·m
delfskÈ v˝zvy srv. Strom. II,70,5; 71,3.
153
K ËlovÏku jako obrazu srv. nÌûe, 94,4ñ5; k p¯ipodobnÏnÌ srv. v˝öe,
17,1.
154
Iz 45,3; srv. nÌûe, 64,1.
155
K metafo¯e lovu srv. v˝öe, 7,3.
156
ThÈbsk˝ b·snÌk Linos byl podle Diogena Laertia (Vitae, I,3) synem
boha Herma a M˙sy ⁄ranie; jeho b·seÚ o spoleËnÈm p˘vodu vöech vÏcÌ pr˝
ovlivnila myölenÌ Anaxagorovo. Klement jej zmiÚuje rovnÏû ve Strom.
I,59,1; 107,4. M˙saia tradice pokl·dala za û·ka Orfeova (srv. Strom.
I,131,1).
159
Stromata V,24,2ñ25,3
prŒq to÷q pollo÷q º poihtik∂ cyxagvg¯a{ –neiro¯ te ka˘
s’mbola §wan≠stera p°nta to¡q §nur„poiq o⁄ wuÕnÑ (o⁄
g¢r u≠miq Ømpau∑ noe¡n tŒn ueÕn), §ll ”pvq e≈q t∂n tÂn
a≈nigm°tvn ∞nnoian º zµthsiq pareisd’oysa Øp˘ t∂n eflresin
t∑q §lhue¯aq §nadr°mÉ. (3) ta’tÉ toi Sowokl∑q, “ t∑q tragÑd¯aq poihtµq, whs¯ poy{
ka˘ tŒn ueŒn toio◊ton Øjep¯stamai{
sowo¡q mÆn a≈nikt∑ra uesw°tvn §e¯,
skaio¡q dÆ wa◊lon k§n braxe¡ did°skalon,
tŒ wa◊lon Øp˘ to◊ ®plo◊ t°ssvn. 25. (1) •ntikryq go◊n per˘
p°shq graw∑q t∑q kau ºm£q Øn to¡q calmo¡q g≠graptai Íq
Øn parabolè e≈rhm≠nhq{ ѧko’sate, laÕq moy, tŒn nÕmon
moy, kl¯nate tŒ o›q fimÂn e≈q t¢ Ôµmata to◊ stÕmatÕq moy{
§no¯jv Øn parabola¡q tŒ stÕma moy, wu≠gjomai problµmata §p §rx∑q.ì (2) ka˘ “ genna¡oq §pÕstoloq t¢ ”moia Ìd≠
pvq l≠gei{ Ñsow¯an dÆ lalo◊men Øn to¡q tele¯oiq, sow¯an dÆ
o⁄ to◊ a≈Ânoq to’toy o⁄dÆ tÂn §rxÕntvn to◊ a≈Ânoq to’toy
tÂn katargoym≠nvn{ §ll¢ lalo◊men ueo◊ sow¯an Øn mysthr¯Ñ, t∂n §pokekrymm≠nhn, æn pro„risen “ ueŒq prŒ tÂn
a≈„nvn e≈q dÕjan ºmÂn{ æn o⁄de˘q tÂn §rxÕntvn to◊ a≈Ânoq
to’toy ∞gnvken{ e≈ g¢r ∞gnvsan, o⁄k ¶n tŒn k’rion t∑q dÕjhq
Østa’rvsan.ì (3) o… wilÕsowoi dÆ o⁄k Ønhrgµuhsan Ønybr¯157
Srv. PrÛtagorovu ¯eË o poË·tcÌch sofistiky u PlatÛna, Prot. 316d3ñe5
(p¯el. F. Novotn˝) : ÑSofistickÈ umÏnÌ jest podle mÈho mÌnÏnÌ starÈ, ale ti, kdo
se jÌm ve starÈm vÏku zab˝vali, ze strachu p¯ed nen·vistÌ s nÌm spojenou je
zastÌrali a zakr˝vali jin˝mi umÏnÌmi, jedni b·snictvÌm, jako HomÈr a HÈsiodos a SimonidÈs, jinÌ zasvÏcovaËstvÌm a vÏötectvÌm, ökola Orfeova a M˙saiova Ö Tito vöichni, opakuji, ze strachu p¯ed nen·vistÌ uûÌvali tÏchto
umÏnÌ k zastÌr·nÌ sofistiky (ta¡q t≠xnaiq ta’taiq parapet°smasin
Øxrµsanto).ì Podle Klementa vöak ¯eËtÌ b·snÌci zahalovali spÌöe moudrost
p¯evzatou od biblick˝ch prorok˘.
158
ÑSnovÈ symbolyì: dosl. Ñsny a symbolyì; s ohledem na kontext ch·pu jako figuru Ñjedno skrze dvojÌì. Klement p¯edpokl·d·, ûe symbolickÈ
sny majÌ boûsk˝ p˘vod; srv. HomÈr, Il. I,63, ale takÈ nap¯. Da 2,1ñ45. VÏta
z¯ejmÏ navazuje na slova o BoûÌ moudrosti v˝öe, 23,2, a zmÌnka o ¯eck˝ch
b·snÌcÌch (24,1ñ2a) se tak jevÌ jako vsuvka. D˘vodem, proË se moudrost
160
Pravda se vyjad¯uje skrytÏ
p¯ed zraky davu.157 To, ûe snovÈ symboly jsou vûdy lidem spÌöe nejasnÈ, nenÌ zp˘sobenÈ û·rlivostÌ [Boha]: nenÌ p¯ÌpustnÈ myslet si, ûe
B˘h podlÈh· v·önÌm. Jsou nejasnÈ, abychom je zkoumali a pronikali k utajenÈmu smyslu, a tak vystoupili aû k pravdÏ.158 (3) StejnÏ
uvaûuje i tragick˝ b·snÌk SofoklÈs:
Jak mluvÌ k lidem b˘h, to dob¯e vÌm:
moudrÈmu vÏötÌ v temn˝ch h·dank·ch,
hlup·ka uËÌ kr·tce a sprostÏ,
p¯iËemû Ñsprostotouì mÌnÌ jednoduchost.159 25. (1) Naopak pro celÈ
naöe PÌsmo platÌ podobenstvÌ zapsanÈ v éalmech: ÑLide m˘j, naslouchej mÈmu z·konu, nakloÚ ucho ke slov˘m m˝ch ˙st. Otev¯u
sv· ˙sta v podobenstvÌch, p¯edloûÌm prastarÈ h·danky.ì160 (2) PodobnÏ hovo¯Ì i vzneöen˝ apoötol: ÑMoudrost hl·s·me mezi dokonal˝mi, ne ale moudrost tohoto vÏku nebo vl·dc˘ tohoto vÏku, urËen˝ch k z·hubÏ. Hl·s·me BoûÌ moudrost v tajemstvÌ, moudrost
skrytou, kterou B˘h p¯ed vÏky p¯edurËil k naöÌ sl·vÏ. Tu nikdo
z vl·dc˘ tohoto vÏku nepoznal, protoûe kdyby ji poznali, neuk¯iûovali by P·na sl·vy,ì161 (3) a filosofy by cosi neponoukalo k tomu,
ned· snadno Ñlapitì, nenÌ û·rlivost, resp. neochota se podÏlit (srv. Strom.
I,14,3), ale pedagogicky motivovan· snaha podnÏcovat ke zkoum·nÌ (srv.
Strom. II,5,2ñ5; v souvislosti se symboly srv. nÌûe, 56,2; Strom. VI,126,1).
PodobnÏ vykl·d· smysl n·boûenskÈ symboliky Pl˙tarchos, De E, 384eñf;
385c (citov·no v˝öe, str. 83, pozn. 282). Metoda interpretace snov˝ch
symbol˘, jak je zn·ma p¯edevöÌm z ArtemidÛrova Sn·¯e (2. stol. po Kr.), se
opÌrala o postupy textovÈ kritiky (srv. ArtemidÛros, Onirocr. I,11/Pack
20,5ñ12), gramatiky (tamt., III,66/Pack 234,9ñ13) i rÈtoriky; ArtemidÛros
rozliöuje snov· vidÏnÌ, jejichû smysl je bezprost¯ednÏ z¯ejm˝, a vidÏnÌ
alegorick·, Ñkter· naznaËujÌ jedny ud·losti skrze jinÈ, p¯iËemû duöe nar·ûÌ
jako v h·dance na nÏco, co je v tÏchto vÏcech spoleËnÈì (tamt., I,2,1ñ13;
p¯el. R. Hoöek); snovÈ obrazy mohou mÌt tedy povahu trop˘; srv. T. Todorov, ThÈories, str. 29ñ30.
159
SofoklÈs, zl. 771 (TrGF IV,533), za¯azenÌ nejistÈ; srv. Pl˙tarchos, De
Pyth. orac. 406f8ñ9.
160
é 77(78),1ñ2; srv. nÌûe, 80,7.
161
1K 2,6ñ8; srv. nÌûe, 65,5; 80,4.
161
Stromata V,25,3ñ26,5
sai t∂n paroys¯an to◊ kyr¯oy{ §pÕkeitai to¯nyn t∂n o∆hsin
tÂn Øn Ioyda¯oiq sowÂn Øpirrap¯zein tŒn §pÕstolon{ (4) diŒ
ka˘ Øpiw≠rei{ ѧll¢ khr’ssomen kau‰q g≠graptai,ì whs¯n,
Ñ™ œwualmŒq o⁄k e»den ka˘ o›q o⁄k πkoysen ka˘ Øp˘ kard¯an
§nur„poy o⁄k §n≠bh, ™ ºto¯masen “ ueŒq to¡q §gapÂsin
a⁄tÕn. ºm¡n g¢r §pek°lycen “ ueŒq di¢ to◊ pne’matoq{ tŒ
g¢r pne◊ma p°nta ØreynÜ, ka˘ t¢ b°uh to◊ ueo◊.ì (5) pneymatikŒn g¢r ka˘ gnvstikŒn o»den tŒn to◊ ®g¯oy pne’matoq
mauht∂n to◊ Øk ueo◊ xorhgoym≠noy, ” Østi no◊q Xristo◊.
ÑcyxikŒq dÆ •nurvpoq o⁄ d≠xetai t¢ to◊ pne’matoq{ mvr¯a
g¢r a⁄tò Østin.ì
26. (1) A⁄t¯ka “ §pÕstoloq prŒq §ntidiastol∂n gnvstik∑q
teleiÕthtoq t∂n koin∂n p¯stin pè mÆn uem≠lion l≠gei, pè dÆ
g°la, gr°wvn tŒn trÕpon to◊ton{ ѧdelwo¯, o⁄k ∏dynµuhn
lal∑sai fim¡n Íq pneymatiko¡q, §ll Íq sarkiko¡q, Íq nhp¯oiq
Øn Xristò. g°la fim£q ØpÕtisa, o⁄ brÂma{ o¤pv g¢r Ød’nasue. §ll o⁄dÆ ∞ti n◊n d’nasue, ∞ti g¢r sarkiko¯ Øste. ”poy
g¢r Øn fim¡n z∑loq ka˘ ∞riq, o⁄x˘ sarkiko¯ Øste ka˘ kat¢ •nurvpon peripate¡te;ì (2) t¢ a…ret¢ to¡q ®martvlo¡q tÂn
§nur„pvn, o… dÆ to’tvn §pesxhm≠noi t¢ ue¡a wrono◊si ka˘
br„matoq gnvstiko◊ metalamb°noysin. (3) Ñkat¢ t∂n x°rinì, whs¯, Ñt∂n doue¡s°n moi Íq sowŒq §rxit≠ktvn uem≠lion
t≠ueika, •lloq dÆ Øpoikodome¡ xrys¯on ka˘ §rg’rion, l¯uoyq
tim¯oyq.ì (4) ta◊ta gnvstik¢ Øpoikodomµmata tè krhp¡di
t∑q p¯stevq t∑q e≈q Ihso◊n XristÕn, Ñkal°mhì dÆ t¢ tÂn
a…r≠sevn Øpanauµmata ka˘ Ñj’laì ka˘ ÑxÕrtoqì. Ñ“po¡on dÆ
≤k°stoy tŒ ∞rgon, tŒ p◊r dokim°sei.ì (5) t∂n gnvstik∂n o≈kodom∂n k§n tè prŒq Ò Rvma¯oyq Øpistolè a≈nissÕmenÕq whsin{
162
Srv. Strom. I,88,3ñ5.
1K 2,9ñ10; srv. Strom. II,7,3; 15,1; IV,114,1; 135,3; V,40,1; VI,68,1;
166,3.
163
164
Srv. 1K 2,15 (duchovnÌ ËlovÏk); 1K 2,12 (Duch darovan˝ Bohem);
1K 2,16 (Kristova mysl). K ËlovÏku jako ÑuËednÌkuì srv. Klement, Protr.
115,4, o vnit¯nÌm ËlovÏku jako uËednÌku ÑsvÏtlaì, tj. Krista; srv. tamt., 98,4.
162
Pravda se vyjad¯uje skrytÏ
aby se vysmÌvali p¯Ìchodu P·na.162 Zb˝v·, aby apoötol pok·ral takÈ
domnÏnky ûidovsk˝ch mudrc˘, (4) proËeû dod·v·: ÑAle hl·s·me,
jak je ps·no, co oko nevidÏlo, ucho neslyöelo a ËlovÏku na mysl nep¯iölo, co p¯ipravil B˘h tÏm, kdo ho milujÌ. B˘h n·m to totiû zjevil
skrze Ducha. Duch zkoum· vöechno, i BoûÌ hlubiny.ì163 (5) Apoötol vÌ, kdo je duchovnÌm ËlovÏkem a gnostikem: uËednÌk svatÈho
Ducha darovanÈho Bohem, tj. Kristovy mysli.164 ÑAle duöevnÌ ËlovÏk nech·pe vÏci Ducha. Je to pro nÏho bl·znovstvÌ.ì165
26. (1) Aby od gnostickÈ dokonalosti odliöil spoleËnou vÌru, naz˝v· ji nÏkdy Ñz·kladì, jindy ÑmlÈkoì, a pÌöe: ÑNemohl jsem s v·mi, brat¯i, mluvit jako s lidmi duchovnÌmi, ale tÏlesn˝mi, jako s nemluvÚaty v Kristu. NabÌdl jsem v·m mlÈko, ne tuhou stravu, tu jste
jeötÏ nemohli poz¯Ìt. JeötÏ ani teÔ nem˘ûete, protoûe jste st·le tÏlesnÌ. Dokud je mezi v·mi z·vist a soupe¯ivost, jste jeötÏ tÏlesnÌ
a jedn·te po lidsku.ì166 (2) Toto si volÌ lidÈ h¯ÌönÌ, zatÌmco ti, kdo
takovÈ pohnutky odmÌtajÌ, myslÌ na vÏci boûskÈ a majÌ podÌl na
gnostickÈ stravÏ.167 (3) ÑPodle milosti, jÌû se mi dostalo, jsem jako
moudr˝ stavitel poloûil z·klad,ì pÌöe apoötol. ÑJin˝ na nÏm stavÌ ze
st¯Ìbra a zlata, drahÈho kamenÌ.ì168 (4) Takov· je gnostick· stavba
postaven· na z·kladÏ vÌry v JeûÌöe Krista.169 To, co stavÏjÌ hereze,
je vöak Ñr·kosì, Ñd¯evoì a Ñtr·vaì. Ale ÑoheÚ potvrdÌ, jakÈ je ËÌ
dÌloì.170 (5) TakÈ v dopise ÿÌman˘m nep¯Ìmo hovo¯Ì o gnostickÈ
stavbÏ: ÑTouûÌm v·s vidÏt, abych v·m p¯edal duchovnÌ dar, kter˝
⁄Ëast na ÑKristovÏ mysliì (= Duchu) je podmÌnkou spr·vnÈ interpretace
PÌsma; srv. nÌûe, 87,1ñ88,2.
165
1K 2,14; srv. Strom. I,56,1; VI,166,3.
1K 3,1ñ3; srv. nÌûe, 66,1ñ2. Ke spoleËnÈ v̯e jako z·kladu srv. v˝öe,
2,5. K metafo¯e mlÈka srv. takÈ nÌûe, 48,8; 62,2ñ4 a pozn. 358.
166
167
Srv. nÌûe, 66,1ñ5.
168
Srv. 1K 3,10.12.
169
Srv. v˝öe, 5,2.
170
Srv. 1K 3,12ñ13; srv. v˝öe, 9,4.
163
Stromata V,26,5ñ27,4
ÑØpipou g¢r ≈de¡n fim£q, na ti metad x°risma fim¡n pneymatikŒn e≈q tŒ sthrixu∑nai fim£q.ì §pokekalymm≠nvq dÆ o⁄x
oÃÕn te ªn t¢ toia◊ta tÂn xarism°tvn Øpist≠llein.
V. 27. (1) A⁄t¯ka t∑q barb°roy wilosow¯aq p°ny swÕdra Øpikekrymm≠nvq πrthtai t¢ PyuagÕreia s’mbola. Paraine¡
go◊n “ S°mioq xelidÕna Øn o≈k¯Ç m∂ ∞xein, toyt≠sti l°lon
ka˘ ciuyrŒn ka˘ prÕglvsson •nurvpon, m∂ dyn°menon st≠gein Ìn ¶n met°sxÉ, m∂ d≠xesuai. (2) Ñxelid‰n g¢r ka˘ tryg„n, §gro◊ stroyu¯a, ∞gnvsan kairo÷q e≈sÕdvn a⁄tÂnì, whs˘n º grawµ, ka˘ o⁄ xrµ pote wlyar¯Ç synoike¡n. (3) na˘ m∂n
gogg’zoysa º tryg‰n m≠mcevq katalali¢n §x°riston Ømwa¯noysa e≈kÕtvq Øjoik¯zetai{
Íq mµ moi tr’zhte parµmenoi •llouen •lloq.
(4) º xelid‰n d≠, æ tŒn m◊uon a≈n¯ttetai tŒn Pand¯onoq, §wosio◊suai §j¯a 〈di¢〉 t¢ Øp Øke¯nÉ urylo’mena p°uh, Øj Ìn
171
ÿ 1,11; srv. v˝öe, 2,3.
172
Srv. nÌûe, 64,5. Srv. takÈ nÌûe, 62,1 a pozn. 357, o nepsanÈ tradici.
Slovo symbolon v jednom ze sv˝ch v˝znam˘ oznaËuje ritu·lnÌ formuli, kter· je znakem p¯Ìsluönosti k mysterijnÌmu spoleËenstvÌ; srv. Pl˙tarchos,
Cons. ux. 611d9ñ10, o Ñmystick˝ch symbolechì Dion˝sov˝ch zasvÏcenc˘;
Klement, Protr. 15,3, o symbolech DÈmÈt¯in˝ch mystÈriÌ. Podobnou roli
snad p˘vodnÏ hr·ly maximy zn·mÈ rovnÏû jako pythagorejsk· ak˙smata
(ÑslyöenÈ v˝rokyì); srv. zejm. DiogenÈs Laertios, Vitae, VIII,16, o ÑspoleËn˝ch symbolechì pythagorejc˘. Srv. W. Burkert, Lore and Science in Ancient Pythagoreanism, Cambridge, Mass. 1972, str. 176; P. T. Struck, Birth of
the Symbol. Ancient Readers at the Limits of Their Texts, Princeton ñ Oxford 2004, str. 100ñ102; 104ñ107. Jak podot˝k· Pl˙tarchos (Quaest. conviv.
VIII,7,3/728a7ñ8), nÏkterÈ z tÏchto v˝rok˘ Ñje t¯eba ch·pat nikoli v doslovnÈm smyslu (katíe⁄uyvr¯an), ale jako odlesky, v nichû se odr·ûÌ nÏco
jinÈho (§nakl°santaq Îsper Ømw°seiq ≤t≠rvn Øn ≤t≠roiq).ì Podle
S˙dy (s.v. Anaj¯mandroq) sah· tradice jejich koment·¯˘ aû do doby kolem
r. 400 p¯. Kr. (Anaximandros mladöÌ), Klement vöak nepochybnÏ Ëerp·
173
164
Pythagorejsk· symbola
by v·s upevnil.ì 171 TakovÈto dary jim totiû nebylo moûnÈ p¯edat
otev¯enÏ v dopise.172
Pythagorejsk· symbola
V. 27. (1) RovnÏû pythagorejsk· symbola mimo¯·dnÏ zahalenÏ vyjad¯ujÌ myölenky z·vislÈ na barbarskÈ filosofii.173 Podle Pythagory
je nap¯Ìklad û·doucÌ Ñnedrûet vlaötovku v domÏì, coû znamen·, ûe
bychom nemÏli zv·t upovÌdanÈho ËlovÏka a tlachala, kter˝ si ned·v· pozor na jazyk a nedok·ûe si nechat pro sebe, co se mu svϯÌ.174
(2) ÑVlaötovka, hrdliËka a polnÌ vrabci znajÌ Ëas svÈho p¯Ìletu,ì pravÌ PÌsmo, a nikdy bychom nemÏli s mluvkou sdÌlet st¯echu.175 (3)
Proto je takÈ spr·vnÈ vyk·zat z domu vrkajÌcÌ hrdliËku, kter· zn·zorÚuje nevdÏËnou utrhaËnou pomluvu,
abyste, jak tady sedÌte, p¯estali ze vöech stran vrkat.176
(4) Vlaötovka, kter· evokuje m˝tus o PandiÛnovi, si zaslouûÌ n·ö
odpor kv˘li v·önÌm, kterÈ s nÌ spojujÌ povÏsti, a kv˘li nimû, jak
z pozdÏjöÌch pramen˘. Ve Strom. I,70,1 zmiÚuje spis Alexandra Polyhistora
(1. stol. p¯. Kr.) vÏnovan˝ tomuto tÈmatu, nÌûe, 45,2ñ3, cituje z koment·¯e
pythagorejce Androkyda (srv. pozn. 271 ad loc.). NejvÌce formulÌ i s koment·¯i uv·dÌ novoplatonik Jamblichos, Protr. 21; srv. takÈ Pl˙tarchos,
Quaest. conviv. VIII,7,1ñ4/727cñ728c; DiogenÈs Laertios, Vitae, VIII,17ñ
18; Hippolytos, Refut. VI,26ñ7; DÈmÈtrios z Byzantia u AthÈnaia, Deipnosoph. X,77; Porfyrios, Vita Pythag. 42 aj. Klement tyto formule uv·dÌ jako
p¯Ìklady dvojznaËnÈ ¯eËi a snad i jako exegetick· cviËenÌ (srv. nÌûe, 50,3).
V souladu s apologetick˝m z·mÏrem svÈho dÌla doplÚuje tradiËnÌ v˝klady
biblick˝mi paralelami.
174
Jedna z tradiËnÌch interpretacÌ, kterou zavrhujÌ ˙ËastnÌci symposia
v Pl˙tarchovÏ spise Ot·zky k hostinÏ (Quaest. conviv. VIII,7,2/727c11ñd5).
Klement takto zd˘vodÚuje, proË nÏkterÈ vÏci nenÌ radno sdÏlovat kaûdÈmu
(Strom. I,13,2ñ4); k tlachavosti srv. tamt., II,61,2.
175
Jer 8,7. Ve Strom. I,22,4 jsou ke ötÏbetav˝m vrabc˘m p¯irovn·v·ni
sofistÈ.
176
HomÈr, Il. IX,311. K pomlouv·nÌ k¯esùan˘ srv. 1P 2,12; 3,16.
165
Stromata V,27,4ñ28,2
tŒn Thr≠a t¢ mÆn paue¡n, t¢ dÆ ka˘ dr£sai pareilµwamen.
di„kei dÆ •ra ka˘ t≠ttigaq to÷q moysiko’q, ”uen §pvue¡suai
d¯kaioq “ di„kthq to◊ lÕgoy.
(5) na˘ t¢n Ú Olympon kataderkom≠nan skhpto◊xon Û Hran
∞sti moi pistŒn tamie¡on Øp˘ gl„ssaq,
º poihtikµ whsin. (6) ” te A≈sx’loq{
§ll ∞sti k§mo˘ kle˘q Øp˘ gl„ssÉ w’laj.
(7) p°lin “ PyuagÕraq Ñt∑q x’traq §rue¯shq §pŒ to◊ pyrŒq
tŒn Øn tè spodò t’pon m∂ §polipe¡n, §ll¢ sygxe¡nì pros≠tatten ka˘ Ñtar°ttein §nast°ntaq Øj e⁄n∑q t¢ str„mataì{
(8) o⁄ g¢r tŒn t◊won §wan¯zein mÕnon de¡n ên¯tteto, §ll¢
mhdÆ œrg∑q ∆xnoq §polipe¡n, Øp¢n dÆ §naz≠sasa pa’shtai,
kau¯stasuai a⁄t∂n ka˘ p£san §pale¯wein mnhsikak¯an.
(9) ÑΩlioq dÆ fim¡n tè œrgèì, whs˘n º grawµ, Ñm∂ Øpidy≠tv{ì
ka˘ “ e≈p‰n Ño⁄k Øpiuymµseiqì p£san §we¡len mnhsikak¯an{
(10) uymŒq g¢r efir¯sketai “rm∂ Øpiuym¯aq ºm≠roy cyx∑q kat
Øjox∂n §m’nhq ØwetikŒq §lÕgvq. 28. (1) tò “mo¯Ñ trÕpÑ ka˘
º ko¯th tar°ssesuai paraine¡tai, Íq mµte œneirvgmo◊ tinoq
mhdÆ m∂n flpnoy meu ºm≠ran, §ll¢ mhdÆ t∑q Øn nykt˘ ºdon∑q
Øpimemn∑suai ∞ti. (2) t°xa dÆ ka˘ wantas¯an t∂n zower¢n
177
Srv. Pl˙tarchos, Quaest. conviv. VIII,7,2/727d5ñe4. Thr·ck˝ kr·l TÈreus byl podle povÏsti tch·nem athÈnskÈho kr·le PandiÛna, s jehoû dcerou
ProknÈ mÏl syna Itya. PotÈ, co se ˙skokem zmocnil rovnÏû druhÈ PandiÛnovy dcery FilomÈly, se mu obÏ sestry pomstily tÌm, ûe Itya rozkr·jely na kusy
a pova¯ily v kotli, naËeû jej daly TÈreovi pojÌst: pr·vÏ k tÈto hostinÏ z¯ejmÏ
odkazuje Klementova zmÌnka o tom, ûe TÈreus trpÏl a z·roveÚ p·chal zlo.
Zeus pak vöechny t¯i postavy promÏnil v pt·ky, FilomÈlu ve vlaötovku; srv.
K. KerÈnyi, Mytologie ÿek˘ II: P¯ÌbÏhy hÈrÛ˘, Praha 1998, str. 212ñ213.
Srv. Pl˙tarchos, Quaest. conviv. VIII,7,3/727e8ñ9; k cik·dÏ jako symbolu Slova srv. Klement, Protr. 1,2ñ3; Corp. Herm. XVIII,6. PlatÛn, Phaedr.
259a6ñb2, p¯irovn·v· cik·dy k Odysseov˝m SirÈn·m, jejichû zpÏv je pro
Klementa obrazem nadlidskÈ p˘sobivosti BoûÌho Ñhlasuì (Strom. II,9,7).
178
179
PMG, zl. 960; zlomek nenÌ jinde dochov·n.
166
Pythagorejsk· symbola
vÌme, TÈreus trpÏl a z·roveÚ p·chal zlo.177 NavÌc lovÌ zpÌvajÌcÌ cik·dy, z Ëehoû plyne, ûe kaûdÈho, kdo pron·sleduje Slovo, pr·vem
vyûeneme ze dve¯Ì.178 (5) Jak pravÌ b·snÌk:
P¯i Hȯe, kter· s berlicÌ v ruce na Olymp shlÌûÌ,
klenoty v ˙stech jsou bezpeËnÏ zamËenÈ.179
(6) PodobnÏ Aischylos:
I j· sv˘j jazyk na klÌË uzamknul.180
(7) Pythagoras takÈ na¯izuje Ñnenech·vat v popeli obtisk (typos)
hrnce zvednutÈho z ohnÏ, ale rozmÈstì a Ñvyklepat matrace, vstaneme-li z l˘ûkaì. (8) TÌm naznaËuje, ûe nestaËÌ jen uhasit p˝chu (tyfos), ale nesmÌ zb˝t ani stopa hnÏvu. Kdyû p¯estane v¯Ìt, je t¯eba ho
zklidnit a zbavit se vöÌ uk¯ivdÏnosti.181 (9) ÑAù nad vaöÌm hnÏvem
nezapad· slunce,ì ¯Ìk· PÌsmo.182 A ten, kter˝ pravil Ñnepoû·d·öì,
odstranil i vöechnu uk¯ivdÏnost.183 (10) VznÏtlivost je totiû û·dostiv˝ pud kultivovanÈ duöe, kter˝ se vyznaËuje zejmÈna nerozumnou
touhou po pomstÏ.184 28. (1) PodobnÏ doporuËuje, abychom vyklepali l˘ûko, abychom si ve dne nep¯ipomÌnali v˝ron, k nÏmuû doölo
ve sp·nku, nebo v˘bec sp·nek, ale ani rozkoö, kterou jsme v noci
zakusili.185 (2) Moûn· tÌm takÈ naznaËuje, ûe je t¯eba, abychom
Aischylos, zl. 316 (TrGF III,401), z nezn·mÈ hry; srv. SofoklÈs, Oed.
Col. 1052ñ1053; Aischylos, Agam. 36ñ37.
180
181
Pl˙tarchos, Quaest. conviv. VIII,7,4/728b3ñc6, uv·dÌ obÏ symbola
mezi tÏmi, pro nÏû ˙ËastnÌci jeho hostiny nach·zeli zpravidla etick· ¯eöenÌ
(∏uik¢q ØpieikÂq poio’menoi t¢q l’seiq a⁄tÂn). K v˝kladu prvnÌho
z nich srv. tamt., VIII, 728b5ñ9.
182
Ef 4,26; p˘vodnÏ snad logion p¯ipisovanÈ JeûÌöovi; srv. A. Resch, Agrapha. Aussercanonische Schriftfragmente, Darmstadt 1974, str. 136ñ137.
183
Ex 20,17.
TÈmϯ stejn˝mi slovy tuto definici, jejÌû pozadÌ je z¯ejmÏ peripatetickÈ, cituje ”rigenÈs v koment·¯i k é 36,8 (Comm. Psalm. 653/PG XII,
1317a1ñ2); podrobnÏji A. Le Boulluec, SC 279, str. 120ñ122.
184
185
Podle nÏkter˝ch ˙ËastnÌk˘ Pl˙tarchovy hostiny symbolon o matracÌch
nem· û·dn˝ skryt˝ smysl (mhuÆn ∞xein §pokekrymm≠non), n˝brû bezpro-
167
Stromata V,28,2ñ28,6
sygxe¡n tò t∑q §lhue¯aq wvt˘ de¡n ên¯sseto{ Ñœrg¯zesue ka˘
m∂ ®mart°neteì, “ Dab˘d l≠gei, m∂ sygkatat¯uesuai tè
wantas¯Ç mhdÆ tŒ ∞rgon Øp°gein kyro◊nta t∂n œrg∂n xr∑nai
did°skvn. (3) p°lin ÑØp˘ g∑q m∂ ple¡nì PyuagÕreiÕn Østi
s’mbolon, dhlo¡ dÆ t¢ t≠lh ka˘ t¢ ”moia tÂn misuvm°tvn
tarax„dh ka˘ •stata –nta paraite¡suai de¡n. di¢ to◊tÕ toi
“ lÕgoq to÷q tel„naq l≠gei dyskÕlvq svuµsesuai. (4) p°lin
d a› Ñdakt’lion m∂ wore¡n mhdÆ e≈kÕnaq a⁄to¡q Øgxar°ssein
ueÂnì pareggyÜ “ PyuagÕraq, Îsper Mvys∑q prÕpalai
diarrµdhn Ønomou≠thsen mhdÆn de¡n glyptŒn ∫ xvneytŒn ∫
plastŒn ∫ graptŒn •galm° te ka˘ §peikÕnisma poie¡suai,
Íq m∂ to¡q a≈suhto¡q prosan≠xvmen, Øp˘ dÆ t¢ noht¢ met¯vmen{ (5) Øjeytel¯zei g¢r t∂n to◊ ue¯oy semnÕthta º Øn
≤to¯mÑ t∑q –cevq synµueia, ka˘ t∂n noht∂n o⁄s¯an di fllhq
seb°zesuai §tim°zein Øst˘n a⁄t∂n di a≈suµsevq. (6) diŒ ka˘
tÂn A≈gypt¯vn …er≠vn o… sow„tatoi tŒ t∑q Auhn£q ≥doq flpaiuron §w„risan, Íq Ò Ebra¡oi tŒn ne‰n •ney §g°lmatoq e…s°menoi. e≈s˘ dÆ o¿ tŒn ueŒn s≠bonteq o⁄rano◊ m¯mhma poih-
st¯ednÏ ukazuje (a⁄tÕuen wa¯nesuai), ûe nenÌ vhodnÈ na l˘ûku nech·vat
stopu spoleËnÈho sp·nku manûel˘ (Quaest. conviv. VIII,7,4/728b9ñ13).
Klement se moûn· tomuto ¯eöenÌ vyh˝b·, aby nedal z·minku k enkratickÈ
interpretaci (srv. Strom. III,46,5; 83,1), a spojuje maximu spÌöe s erotick˝mi
sny a samovoln˝m v˝ronem semene; k etick˝m aspekt˘m tÏchto jev˘ srv.
Strom. II,2,2; 61,1; IV,142,4; VI,79,1. Perspektiva v˝kladu nenÌ nutnÏ
sexistick·, neboù k v˝ronu semene podle dobovÈ fyziologie doch·zÌ u muû˘
i ûen; srv. AristotelÈs, Hist. animal. X, 637b24ñ32. Ke sp·nku samÈmu srv.
druhou Pl˙tarchovu interpretaci, podle nÌû jde v maximÏ o to nep¯ipomÌnat
si ve dne, kdy m· ËlovÏk pracovat, sp·nek, p¯i nÏmû nedÏl· nic uûiteËnÈho
(Quaest. conviv. VIII,7,4/728c1ñ6).
186
é 4,5.
187
Z¯ejmÏ nar·ûka na Mt 19,23 parr. CelnÌk je v evangeliÌch prototypem
h¯ÌönÌka; srv. nap¯. Mt 5,46; 9,9ñ13; 11,19; 18,17; 21,31ñ32. Maxima nenÌ jinde dochov·na, podle L. Fr¸chtela, CA II, GCS 15/1985, str. 534, se snad jejÌ
v˝klad opÌr· o podobnost mezi slovy plein (plout) a telein (platit).
188
K MojûÌöovÏ p¯ik·z·nÌ srv. Ex 20,4; v Protr. 62,2ñ3 je Klement ch·pe
jako z·kaz provozovat ÑklamavÈ umÏnÌì (§pathlŒn t≠xnhn); srv. tamt.,
168
Pythagorejsk· symbola
temnou p¯edstavu rozpt˝lili svÏtlem pravdy. ÑHnÏvejte se, ale neh¯eöte,ì ¯Ìk· David,186 ËÌmû n·s pouËuje, ûe nem·me hnÏv stvrzovat
tÌm, ûe hnÏvivÈ p¯edstavÏ p¯itak·me a p¯ivedeme ji k Ëinu. (3) PythagorejskÈ symbolon Ñneplout na zemiì znamen·, ûe je t¯eba
vyh˝bat se celnÌm a podobn˝m poplatk˘m, protoûe v nich nenÌ po¯·dek a jsou nest·lÈ. Proto Slovo ¯Ìk·, ûe celnÌk tÏûko dos·hne sp·sy.187 (4) Pythagoras d·le p¯ikazuje Ñnenosit prsteny a nevyr˝vat do
nich obrazy boh˘ì, stejnÏ jako MojûÌö d·vno p¯ed nÌm vydal v˝slovn˝ z·kaz vyr·bÏt ryt˝ nebo lit˝ posv·tn˝ obraz, aù sochu nebo
malbu, abychom se neupÌnali k tomu, co je smyslovÏ vnÌmatelnÈ,
ale obraceli se k inteligibilnÌmu.188 (5) OËi si zvyknou na to, co je
jim snadno dostupnÈ, ËÌmû se znevaûuje d˘stojnost boûstvÌ. UctÌvat
inteligibilnÌ bytost v l·tce znamen· znectÌvat ji smysly.189 (6) Proto
takÈ nejmoud¯ejöÌ mezi egyptsk˝mi knÏûÌmi urËili AthÈnÏ sÌdlo pod
öir˝m nebem a stejnÏ jako éidÈ zasvÏtili chr·m bez sochy.190 NÏkte¯Ì uctÌvajÌ Boha tak, ûe se klanÌ n·podobÏ hvÏzdnÈho nebe, kte-
57,4ñ6; Strom. VI,137,3. Podle Klementa se jÌm ¯Ìdil uû ¯Ìmsk˝ kr·l a pythagorejec Numa (Strom. I,71,1ñ2). Jamblichos vykl·d· (samostatnÏ uvedenÈ) symbolon Ñnenos prstenì jako v˝zvu, aby se duöe skrze intelekt oddÏlila ode vöeho tÏlesnÈho a zamϯila se prost¯ednictvÌm teoretick˝ch vÏd na
vÏci inteligibilnÌ a netÏlesnÈ. Prsten je totiû symbolem tÏla, kterÈ obepÌn·
duöi. V symbolu Ñnevyr˝vej do prstenu obraz bohaì pak rytina p¯edstavuje
smyslovÏ vnÌmateln˝ tvar, kter˝ nelze spojovat s vÏËn˝m pokolenÌm boh˘
(Jamblichos, Protr. 21/Pistelli 119,14ñ120,18). K dalöÌm interpretacÌm srv.
A. Le Boulluec, SC 279, str. 122ñ123.
189
Smyslem biblickÈho p¯ik·z·nÌ je tedy ochr·nit d˘stojnost boûstvÌ p¯ed
sklonem ËlovÏka znectÌvat to, naË je zvykl˝. Tent˝û sklon podle Klementa vede
k tomu, ûe lidÈ nevÏ¯Ì p¯Ìtomnosti a obdivujÌ se m˝t˘m; srv. Protr. 55,2:
ÑV˘bec totiû platÌ, ûe se p¯ÌtomnostÌ r·do pohrd·, jelikoû jsme na ni zvyklÌ,
zatÌmco minulost, kterou Ëas zbavil z¯ejmosti a vzd·lil ji od moûnosti bezprost¯ednÌho d˘kazu, se vyzdvihuje na z·kladÏ v˝myslu. A tak prvnÌmu se
ned˘vϯuje a druhÈ vzbuzuje ˙ûas.ì
190
ÑSÌdlemì bohynÏ je socha postaven· vnÏ chr·mu; srv. zn·mou pas·û
v Pl˙tarchovÏ spise O IsidÏ a Osiridovi o ÑsÌdleì (≥doq) AthÈny v SajÌch, na
nÏmû je uveden n·pis Ñj· jsem vöe, co bylo, je a bude a m˘j öat jeötÏ û·dn˝
smrtelnÌk neodkrylì (De Iside, 354c4ñ7). AthÈnou je mÌnÏna egyptsk· bohynÏ Neit (srv. PlatÛn, Tim. 21e5ñ6; HÈrodotos, Hist. II,28,1 aj.).
169
Stromata V,28,6ñ29,6
s°menoi peri≠xon t¢ •stra proskyno◊sin. 29. (1) na˘ m∂n
lego’shq t∑q graw∑q Ñpoiµsvmen •nurvpon kat e≈kÕna ka˘
“mo¯vsin ºmet≠ranì, •jion ºgo◊mai ka˘ t∂n E⁄r’soy to◊ Pyuagore¯oy parau≠suai wvn∂n ofltvq ∞xoysan, ‘q Øn tò Per˘
t’xaq tŒn dhmioyrgŒn wµsaq afitò xr„menon parade¯gmati
poi∑sai tŒn •nurvpon Øpµgagen{ (2) ÑtŒ dÆ sk£noq to¡q loipo¡q ”moion, oÃa gegonŒq Øk t£q a⁄t£q fllaq, fipŒ texn¯ta dÆ
e≈rgasm≠non lñstv, ‘q Øtexn¯teysen a⁄tŒ §rxet’pÑ xr„menoq ≤aytò.ì (3) ka˘ ”lvq “ PyuagÕraq ka˘ o… §p a⁄to◊ s÷n
ka˘ Pl°tvni m°lista tÂn •llvn wilosÕwvn swÕdra tò nomou≠tÉ Ím¯lhsan, Íq ∞stin Øj a⁄tÂn symbal≠suai tÂn dogm°tvn. (4) ka˘ kat° tina mante¯aq e¤stoxon wµmhn o⁄k §uee˘
syndramÕnteq ∞n tisi prowhtika¡q wvna¡q t∂n §lµueian kat¢ m≠rh ka˘ e∆dh dialabÕnteq, proshgor¯aiq o⁄k §wegg≠sin
o⁄dÆ ∞jvuen t∑q tÂn pragm°tvn dhl„sevq poreyom≠naiq
Øt¯mhsan, t∑q per˘ t∂n §lµueian o≈keiÕthtoq ∞mwasin e≈lhwÕteq. (5) ”uen º mÆn Ò Ellhnik∂ wilosow¯a tè Øk t∑q uryall¯doq ∞oiken lamphdÕni, æn §n°ptoysin •nurvpoi,
par ºl¯oy kl≠ptonteq Ønt≠xnvq tŒ wÂq{
khryxu≠ntoq dÆ to◊ lÕgoy p£n Øke¡no tŒ ©gion Øj≠lamcen
wÂq. (6) e»ta kat¢ mÆn t¢q o≈k¯aq n’ktvr xrhsime’ei tŒ kl≠m191
Srv. Porfyrios, De antro, 6 (Nauck 60,4ñ11): ÑJak pÌöe Eub˙los [asi 2.
stol. po Kr.], Zarathuötra jako prvnÌ zasvÏtil v nedalek˝ch hor·ch Persie p¯irozenÏ vzniklou jeskyni plnou vegetace a pramen˘ na poËest Mitry, tv˘rce
a otce veökerenstva. Tato jeskynÏ mu slouûila jako obraz svÏta, kter˝ Mitra
vytvo¯il, a p¯edmÏty rozloûenÈ v pravideln˝ch odstupech symbolizovaly
ûivly a svÏtovÈ strany.ì
192
Gn 1,26.
Stobaios, Anth. I,6,19 (Wachsmuth 89,25ñ90,17), rovnÏû cituje zlomek spisu O n·hodÏ p¯ipisovanÈho Eurysovi, avöak bez Klementem uv·dÏnÈho zlomku. Zlomek se naopak (s drobn˝mi, ale v˝znamn˝mi odchylkami)
objevuje ve StobaiovÏ citaci ze spisu O kr·lovstvÌ, p¯ipisovanÈho pythagorejci Ekfantovi (Anth. IV,6,22/Hense 244,14ñ245,10). V obou p¯Ìpadech se
z¯ejmÏ jedn· o texty z helÈnistickÈ nebo ¯ÌmskÈ doby, kterÈ se zaötiùujÌ autoritou star˝ch pythagorejc˘ (srv. nÌûe, 115,4). Eurysem je snad mÌnÏn Eu193
170
Pythagorejsk· symbola
rou si vytvo¯ili.191 29. (1) A jestliûe PÌsmo pravÌ Ñvytvo¯me ËlovÏka podle naöeho obrazu a podobyì,192 zaslouûÌ si b˝t ocitov·n takÈ
v˝rok pythagorejce Eurysa, kter˝ ve spise O n·hodÏ uv·dÌ, ûe tv˘rce stvo¯il ËlovÏka po vzoru sebe sama: (2) ÑSchr·na se podobala
ostatnÌm [tvor˘m], bylaù vytvo¯ena z tÈûe l·tky. Zhotovil ji vöak ten
nejlepöÌ umÏlec, vzav si za vzor sebe sama.ì193 (3) A v˘bec platÌ, ûe
Pythagoras a jeho n·sledovnÌci vËetnÏ PlatÛna ze vöech filosof˘
nejintenzivnÏji rozmlouvali se z·konod·rcem.194 Lze to vyvodit
z jejich nauk. (4) ÑNa z·kladÏ spr·vnÈho vÏötnÈho v˝rokuì195 a Ñne
bez BoûÌho p¯ispÏnÌì196 se jim shodnÏ poda¯ilo v jist˝ch prorock˝ch slovech Ë·steËnÏ a v nÏkter˝ch ohledech postihnout pravdu
a uctÌt ji jmÈny, jimû nechybÌ jas a nenÌ jim cizÌ schopnost oz¯ejmovat povahu vÏcÌ. Tak zachytili odlesk toho, co odpovÌd· pravdÏ.197 (5) Proto se ¯eck· filosofie podob· svitu lampy, kterou lidÈ
zapalujÌ,
kdyû slunci svÏtlo lstivÏ uloupÌ.198
Jakmile vöak bylo ohl·öeno Slovo, rozsvÌtilo se to svatÈ svÏtlo
v plnÈ sÌle. (6) UloupenÈ svÏtlo d·le slouûÌ v domech zahalen˝ch
rytos z Tarentu zmÌnÏn˝ uû v AristotelovÏ Metafyzice (Met. V, 1092b10),
kter˝ p˘sobil v 5. stol. p¯. Kr. a pat¯il pr˝ k uËitel˘m PlatÛnov˝m (DiogenÈs
Laertios, Vitae, III,6); srv. G. S. Kirk ñ J. E. Raven ñ M. Schofield, P¯edsÛkratovötÌ filosofovÈ, Praha 2004, str. 416 a 429ñ30. K ÑnejlepöÌmu umÏlciì srv. nÌûe, 102,2; 134,1.
194
Tj. s MojûÌöem; srv. nÌûe, pozn. 197.
195
Srv. PlatÛn, Leg. VII, 792d3.
196
Srv. HomÈr, Od. XVIII,353.
ÑVÏötn˝m v˝rokemì m· Klement na mysli PÌsmo, jehoû Ë·sti filosofovÈ (zvl·ötÏ Pythagoras a PlatÛn) podle jeho mÌnÏnÌ znali ze starÈho p¯ekladu (srv. Strom. I,150,1ñ3). K vlivu MojûÌöova z·konod·rstvÌ na PlatÛna
srv. Klement, Protr. 70,1; Strom. I,165,1; II,100,3. K uctÏnÌ jmÈny srv. nÌûe,
82,1. Schopnost filosof˘ Boha pojmenovat vöak podle Klementa jeötÏ neznamen·, ûe ho skuteËnÏ pozn·vajÌ; srv. Strom. VI,149,1; 151,2ñ4. K filosofii jako odlesku (∞mwasiq) pravdy srv. Strom. I,94,3.7; nÌûe, 87,2.
197
198
Zlomek z nezn·mÈ komedie, kter˝ nenÌ jinde dochov·n (CAF III,483,
zl. 395).
171
Stromata V,29,6ñ30,5
ma, ºm≠raq dÆ katayg°zetai tŒ p◊r ka˘ p£sa º n÷j Økwvt¯zetai tò toso’tÑ to◊ nohto◊ wvtŒq ºl¯Ñ.
30. (1) A⁄t¯ka Øpitom∂n tÂn per˘ dikaios’nhq e≈rhm≠nvn
Mvyse¡ “ PyuagÕraq pepo¯htai l≠gvn ÑzygŒn m∂ fiperba¯neinì, toyt≠sti m∂ par≠rxesuai tŒ prŒq t¢q dianom¢q ∆son,
timÂntaq t∂n dikaios’nhn,
(2) æ w¯loyq §e˘ w¯loiq
pÕleiq te pÕlesi symm°xoyq te symm°xoiq
synde¡{ tŒ g¢r ∆son nÕmimon §nur„poiq ∞wy,
tò pl≠oni d §e˘ pol≠mion kau¯statai
to¤lasson Øxur£q u ºm≠raq kat°rxetai
kat¢ t∂n poihtik∂n x°rin. (3) di¢ to◊to “ k’rioq Ñ•rate tŒn
zygÕn moy{ì whs¯n, Ñ”ti xrhstÕq Østi ka˘ §barµqì. ka˘ to¡q
per˘ prvte¯vn wiloniko◊si gnvr¯moiq met¢ ®plÕthtoq t∂n
≈sÕthta pareggyÜ l≠gvn Íq t¢ paid¯a a⁄to÷q gen≠suai de¡n.
(4) Ísa’tvq ka˘ “ §pÕstoloq mhd≠na e»nai Øn Xristò do◊lon
∫ Øle’ueron gr°wei ∫ Û Ellhna ∫ Ioyda¡on{ kain∂ g¢r º kt¯siq º Øn Xristò §wilÕnikoq ka˘ §pleon≠kthtoq ka˘ ≈sÕthq
dika¯a{ (5) ÑwuÕnoq g¢r ∞jv ue¯oy xoro◊ stataiì ka˘ z∑loq
ka˘ l’ph, ï ka˘ o… m’stai Ñkard¯an Øsu¯einì §pagore’oysin,
m∂ xr∑na¯ pote did°skonteq baryuym¯aiq ka˘ œd’naiq Øp˘
to¡q §boylµtvq symba¯noysi d°knein ka˘ katesu¯ein t∂n
cyxµn. •ulioq go◊n Øke¡noq, ”n whsi ka˘ Û Omhroq plan„menon mÕnon ‘n uymŒn kat≠dein.
199
K obrazu dvou svÏtel, z nichû jedno je zdrojem druhÈho, a tudÌû je
p¯i svÈm p¯Ìchodu pohltÌ, srv. Strom. I,89,2. ObecnÏji srv. Klement, Protr.
114,1ñ3. Symbolem tohoto svÏtla je podle Klementa den, a kaûdÈ Ñdnesì je
proto obrazem vÏËnosti (Protr. 84,6; srv. 98,4). K inteligibilnÌm svÏtlu srv.
takÈ Strom. VI,104,1.
200
EuripidÈs, Phoen. 536ñ540. Klement pod·v· tradiËnÌ v˝klad; srv.
nap¯. DiogenÈs Laertios, Vitae, VIII,18 (p¯el. A. Kol·¯): ÑÇNep¯ekraËovat v·hyë pak znamen· nep¯estupovat rovnost a pr·vo.ì Srv. takÈ Strom.
II,79,2ñ3.
Srv. Mt 11,29ñ30. Paralela s pythagorejsk˝m symbolem se zakl·d· na
homonymii; ve v˝roku Ñnep¯ekraËovat v·hyì figuruje substantivum zygon,
kterÈ oznaËuje jednak vahadlo (metonymicky v·hu), jednak jho. V novoz·201
172
Pythagorejsk· symbola
nocÌ, ale jakmile p¯ijde den, rozz·¯Ì se oheÚ a slunce osvÌtÌ vöechnu
tmu pln˝m jasem inteligibilnÌho svÏtla.199
30. (1) Vöechny MojûÌöovy v˝roky o spravedlnosti shrnuje Pythagoras slovy: ÑNep¯ekraËovat v·hy.ì To znamen·, ûe nikdo nem·
dost·vat vÌce neû druzÌ a ûe m·me ctÌt spravedlnost,
(2) jeû s p¯·teli v·ûe p¯·tele
a s mÏsty mÏsta, se spojenci spojence.
Na rovnost m· ËlovÏk od p¯Ìrody pr·vo,
a tomu, kdo m· vÌc, se ten, kdo m· mÈnÏ,
stavÌ na odpor, a p¯ich·zÌ den zloby,
jak to vyjad¯uje b·snick· gr·cie.200 (3) Proto P·n ¯ekl: ÑVezmÏte
moje jho, je laskavÈ a netÌûÌ.ì201 A û·k˘m, kte¯Ì se û·rlivÏ p¯eli
o p¯ednÌ mÌsta, p¯ikazuje, ûe majÌ b˝t jako dÏti, a b˝t si tak rovnÌ
v prostotÏ.202 (4) TakÈ apoötol pÌöe, ûe v Kristu nenÌ nikdo otrok ani
svobodn˝, ÿek ani éid. NovÈ stvo¯enÌ v Kristu je totiû spravedlivou
rovnostÌ bez û·rlivosti a sobectvÌ.203 (5) ÑZ·vist nem· mÌsto uvnit¯
boûskÈho sboruì, stejnÏ jako û·rlivost a smutek.204 Proto zasvÏcenci zakazujÌ ÑpojÌdat srdceì, ËÌmû d·vajÌ najevo, ûe nenÌ t¯eba se
v duöi uûÌrat mrzutostÌ a ûalem, kdyû se nÏco nedÏje tak, jak chceme. Uboh˝ je ËlovÏk, o nÏmû HomÈr pravÌ, ûe Ñsamoten se toulaje
srdce uûÌr·ì.205
konnÌm v˝roku Ëte Klement oba v˝znamy nar·z: p¯ijmout JeûÌöovo Ñjhoì
znamen· p¯ijmout hledisko spravedlnosti, z nÏhoû jsou si vöichni k¯esùanÈ
rovni. DalöÌ Klementovy v˝klady ÑlaskavÈho jhaì: Protr. 3,2; 121,1; Strom.
II,22,5; 123,2.
202
Srv. Mt 18,3; srv. v˝öe, 13,4. Srv. takÈ Klement, Protr. 106,3: ÑT¯eba
v·m P·n daruje i peruù prostoty, ... abyste koneËnÏ opustili zdejöÌ rokliny
a obydleli nebesa.ì Dar prostoty je vlastnÏ darem ztracenÈ nevinnosti (a s nÌ
spojenÈ svobody) prvnÌho ËlovÏka: srv. t˝û, Protr. 111,1ñ3. K novÏ zÌskanÈ
prostotÏ srv. zejm. t˝û, Paed. I,12ñ24.
203
Srv. Ga 3,28; 6,15; 2K 5,17. Srv. Klement, Protr. 112,3; 114,3.
Cit·t je z PlatÛna, Phaedr. 247a7 (p¯el. F. Novotn˝). K ÑboûskÈmu sboruì k¯esùan˘ srv. v˝öe, 19,2. K Ñû·rlivostiì srv. v˝öe, 24,2; Strom. VII,7,2.
204
205
Srv. HomÈr, Il. VI,202; srv. tamt., XXIV,129. K v˝kladu symbola srv.
DiogenÈs Laertios, Vitae, VIII,18.
173
Stromata V,31,1ñ31,5
31. (1) P°lin a› d’o “do÷q fipotiuem≠noy to◊ e⁄aggel¯oy
ka˘ tÂn §postÕlvn “mo¯vq to¡q prowµtaiq ©pasi ka˘ t∂n
mÆn kalo’ntvn Ñsten∂n ka˘ teulimm≠nhnì t∂n kat¢ t¢q Øntol¢q ka˘ §pagore’seiq periestalm≠nhn, t∂n dÆ Ønant¯an
t∂n e≈q §p„leian w≠roysan Ñplate¡an ka˘ e⁄r’xvronì, §k„lyton ºdona¡q te ka˘ uymò, ka˘ waskÕntvn Ñmak°rioq §nµr,
‘q o⁄k Øpore’uh Øn boylè §sebÂn ka˘ Øn “dò ®martvlÂn o⁄k
∞sthì, (2) ” te to◊ Ke¯oy Prod¯koy Øp¯ te t∑q Aret∑q ka˘ t∑q
Kak¯aq m◊uoq prÕeisin, ka˘ PyuagÕraq o⁄k œkne¡ §pagore’ein Ñt¢q levwÕroyq “do÷q bad¯zeinì, prost°ttvn m∂ de¡n
ta¡q tÂn pollÂn ≥pesuai gn„maiq §kr¯toiq ka˘ §nomologoym≠naiq o¤saiq.
(3) AristÕkritoq d Øn tè pr„tÉ tÂn prŒq Ò HrakleÕdvron
§ntidojoym≠nvn m≠mnhta¯ tinoq Øpistol∑q ofltvq Øxo’shq{
ÑBasile÷q SkyuÂn Ato¯aq Byzant¯vn dµmÑ. m∂ bl°ptete
prosÕdoyq Øm°q, na m∂ Øma˘ ppoi fim≠teron fldvr p¯vsi.ì
symbolikÂq g¢r “ b°rbaroq tŒn m≠llonta pÕlemon a⁄to¡q
Øp°gesuai paredµlvsen. (4) “mo¯vq ka˘ E⁄wor¯vn “ poiht∂q
tŒn N≠stora par°gei l≠gonta{
o… d o¤pv SimÕentoq Axai¯daq •rsamen ppoyq.
(5) Di¢ to◊tÕ toi ka˘ A≈g’ptioi prŒ tÂn …erÂn t¢q sw¯ggaq
…dr’ontai, Íq a≈nigmat„doyq to◊ per˘ ueo◊ lÕgoy ka˘ §sawo◊q –ntoq, t°xa dÆ ka˘ ”ti wile¡n te de¡n ka˘ wobe¡suai tŒ
ue¡on, §gap£n mÆn Íq proshnÆq ka˘ e⁄menÆq to¡q “s¯oiq, dedi≠nai dÆ Íq §paraitµtvq d¯kaion to¡q §nos¯oiq. uhr¯oy g¢r
“mo◊ ka˘ §nur„poy º sw˘gj a≈n¯ssetai t∂n e≈kÕna.
206
é 1,1; srv. v˝klady ve Strom. II,67ñ68,1. K protikladu ˙zkÈ a öirokÈ
cesty srv. Mt 7,13ñ14; L 13,24 (Strom. II,68,1; IV,5,6; 34,1; 138,4; VI,2,3
aj.). Ke dvÏma cest·m srv. takÈ é 1,6 (Paed. III,87,2; Strom. II,69,1); P¯
4,18 (Strom. I,29,3); Barn 18ñ20; Did 1,1.
207
Srv. XenofÛn, Mem. II,1,21ñ24.
208
PodobnÈ v˝klady symbola Ñnekr·Ëet po hlavnÌch cest·chì pod·vajÌ
FilÛn Alexandrijsk˝, Quod omnis prob. liber sit, 2; Porfyrios, Vita Pythag.
42 (Nauck 39,16ñ18); Jamblichos, Protr. 21 (Pistelli 111,17ñ28) aj.
174
Pythagorejsk· symbola
31. (1) UveÔme dalöÌ p¯Ìklad. Evangelium a apoötolovÈ, podobnÏ
jako vöichni proroci, hovo¯Ì o dvou cest·ch, p¯iËemû jednu z nich,
vymezenou p¯Ìkazy a z·kazy, naz˝vajÌ Ñ˙zk· a tÏsn·ì, zatÌmco druhou, otev¯enou rozkoöÌm a hnÏvu, Ñöirok· a prostorn·ì, a ¯ÌkajÌ:
ÑBlaze muûi, kter˝ se ne¯ÌdÌ radami bezboûn˝ch a nestojÌ na cestÏ
h¯ÌönÌk˘.ì206 (2) Na to navazuje m˝tus Prodika z Keu o Ctnosti
a äpatnosti;207 takÈ Pythagoras rozhodnÏ zakazuje Ñkr·Ëet po hlavnÌch cest·chì, ËÌmû mÌnÌ, ûe se nem·me ¯Ìdit mÌnÏnÌm davu, protoûe
nenÌ soudnÈ ani konzistentnÌ.208
(3) Aristokritos v prvnÌ knize N·mitek proti HÈrakleodÛrovi cituje dopis n·sledujÌcÌho znÏnÌ: ÑSkythsk˝ kr·l Atoias byzantskÈmu
lidu: Nenaruöujte mÈ zisky, nebo mÌ konÏ vypijÌ vaöi vodu.ì Barbarsk˝ kr·l tak symbolicky naznaËil, ûe se jim chyst· vypovÏdÏt
v·lku.209 (4) PodobnÏ hovo¯Ì NestÛr u b·snÌka EuforiÛna:
JeötÏ jsme achajskÈ konÏ u Simoentu nenapojili.210
(5) Proto takÈ EgypùanÈ stavÌ p¯ed svÈ chr·my sfingy. NaznaËujÌ
tÌm, ûe ¯eË o Bohu je tajemn· a nejasn·, a moûn· takÈ to, ûe boûstvÌ
je t¯eba z·roveÚ milovat a b·t se ho: milovat pro jeho p¯ÌvÏtivost
a laskavost ke zboûn˝m, b·t se pro jeho ne˙prosnou spravedlnost
k bezboûn˝m. Sfinga totiû p¯edstavuje obraz zv̯ete a z·roveÚ ËlovÏka.211
209
Po v˝kladu o pythagorejsk˝ch symbolech n·sledujÌ dva p¯Ìklady uûitÌ
symbolickÈ ¯eËi v politice, kterÈ asi poch·zejÌ z jednoho zdroje; srv. takÈ nÌûe,
44,2ñ4. Totoûnost autora i adres·ta citovanÈ knihy je nejist·. F. Jacoby
(FGrHist 493, F 6, III.B, str. 465) zlomek ¯adÌ k hellÈnistickÈmu uËenci
Aristokritovi (snad z MilÈtu), s·m vöak v koment·¯i tuto atribuci zpochybÚuje (FGrHist III.b/Kommentar/Text, str. 408ñ409; srv. A. Le Boulluec, SC
279, str. 133ñ134). Atoias je jinak nedoloûen· varianta jmÈna skythskÈho
kr·le Atea, dobyvatele maloasijskÈho mÏsta Byzantion, jehoû Filip Makedonsk˝ porazil r. 339 p¯. Kr.; srv. NP 2, sl. 149.
EuforiÛn z Chalkidy, zl. 66 (Collect. Alex. 42); tento b·snÌk p˘sobÌcÌ
ve 3. stol. p¯. Kr. byl proslul˝ temnosnubnou poeziÌ (srv. Cicero, De div.
II,132); citovan˝ zlomek nenÌ jinde dochov·n.
210
Ke sfinze jako symbolu tajemstvÌ srv. Pl˙tarchos, De Iside, 354b9ñc4:
ÑKr·l vybran˝ z v·leËnÌk˘ se stal ihned knÏzem a byl uveden do filosofie ob211
175
Stromata V,32,1ñ32,3
VI. 32. (1) MakrŒn d ¶n e∆h p°nta Øpeji≠nai t¢ prowhtik¢
ka˘ t¢ nomik¢ t¢ di a≈nigm°tvn e≈rhm≠na Øpilegom≠noyq.
sxedŒn g¢r º p£sa Ìd≠ pvq uesp¯zetai grawµ. §pÕxrh d,
o»mai, tò ge no◊n kekthm≠nÑ e≈q ∞ndeijin to◊ prokeim≠noy
œl¯ga tin¢ Økteu≠nta parade¯gmata.
(2) A⁄t¯ka “mologe¡ t∂n Øp¯krycin º per˘ tŒn ne‰n tŒn
palaiŒn tÂn ≤pt¢ peribÕlvn prÕq ti §nawor¢ par Ò Ebra¯oiq …storoym≠nh Ω te kat¢ tŒn podµrh diaskeyµ, di¢ poik¯lvn tÂn prŒq t¢ wainÕmena symbÕlvn t∂n §p o⁄rano◊
m≠xri g∑q a≈nissom≠nh synuµkhn. (3) tÕ te k°lymma ka˘
parap≠tasma fiak¯nuÑ ka˘ porw’rÇ kÕkkÑ te ka˘ b’ssÑ
vykle zakrytÈ m˝ty a p¯ÌbÏhy, v nichû nejasnÏ prosvÌtajÌ odlesky pravdy. To
nepochybnÏ naznaËujÌ tÌm, ûe p¯ed chr·my umisùujÌ sfingy, ËÌmû vhodnÏ
d·vajÌ najevo, ûe jejich n·boûensk· ¯eË obsahuje tajemnou moudrost.ì Podle J. G. Griffithse, Plutarchís De Iside et Osiride, Wales 1970, str. 283,
tento v˝klad v egyptskÈm kultu nem· û·dnou oporu. Jedn· se tedy o interpretatio Graeca, kter· vych·zÌ z mytologie thÈbskÈho okruhu. Podle ApollodÛra, Bibl. III,5,8, byla Sfinga ok¯Ìdlen· nestv˘ra s tÏlem lvice a obliËejem ûeny, zplozenkynÏ Echidny (nap˘l panny, nap˘l hada), kter· se usadila
na ho¯e Fikion nad ThÈbami, odkud si vybÌrala obÏti, dokud nÏkdo nevyluötÌ h·danku, kterou jÌ poradily M˙zy: ÑM· to Ëty¯i, dvÏ a t¯i nohy, ale jeden
hlas. Co je to?ì AËkoli mnozÌ zkoumali, co tento v˝rok znamen·, nemohli
h·danku rozluötit, dokud se neobjevil Oidip˙s s odpovÏdÌ ÑËlovÏkì. PodrobnÏji K. KerÈnyi, Mytologie, str. 76ñ78. Druh˝ Klement˘v v˝klad se
opÌr· o podvojnou podobu (egyptskÈ) sfingy jakoûto bytosti se lvÌm tÏlem
a lidskou (v EgyptÏ zpravidla muûskou) hlavou (srv. J. G. Griffiths, Plutarchís De Iside, str. 283). Tato podvojnost je podle Klementa symbolem
ambivalence boûskÈho p˘sobenÌ, v nÏmû (na rozdÌl od MarkiÛnova pojetÌ)
laskavost jde ruku v ruce s Ñne˙prosnou spravedlnostÌì; v odpovÏdi p¯imϯenÈ lidskÈ situaci se proto mÌsÌ l·ska a b·zeÚ (srv. Strom. II,53,5). K n·boûenskÈ l·sce a b·zni srv. Strom. II,32ñ45; 53,2ñ5; M. äedina, Epistemologie vÌry, in: Klement Alexandrijsk˝, Stromata IIñIII, Praha 2006, zejm.
str. 28ñ33, 41ñ59, 75ñ92.
212
Euripidovsk· aluze: srv. Strom. IV,126,4.
176
Symbolika svatost·nku a veleknÏûskÈho roucha
VI. 32. (1) Kdybychom mÏli proch·zet vöechny jinotajnÈ v˝roky
v prorocÌch a v z·konÏ, hned tak bychom neskonËili. Vûdyù tÌmto
zp˘sobem prorokuje tÈmϯ celÈ PÌsmo. Tomu, kdo m· rozum,212
vöak na d˘kaz naöÌ teze postaËÌ, kdyû p¯edloûÌme nÏkolik m·lo p¯Ìklad˘.213
(2) ée lze opravdu mluvit o skr˝v·nÌ, potvrzuje svÏdectvÌ hebrejsk˝ch autor˘, kte¯Ì spat¯ovali jak˝si poukaz v sedmi n·dvo¯Ìch
obklopujÌcÌch star˝ chr·m.214 TotÈû ukazuje zp˘sob, jak˝m byla
vyzdobena veleknÏûsk· ¯Ìza, kter· pomocÌ rozmanit˝ch symbol˘
odkazujÌcÌch k nebesk˝m jev˘m zn·zorÚovala shodu, kter· z nebe dosahuje aû k zemi.215 (3) Z·vÏs a opona byly uöitÈ z hyacintu,
213
V n·sledujÌcÌ pas·ûi (32ñ40) Klement pod·v· alegorick˝ v˝klad svatost·nku, knÏûskÈho roucha a postavy veleknÏze podle popisu v Ex 26ñ28. Navazuje na exegetickou tradici, jejÌmiû nejstaröÌmi svÏdky jsou FilÛn Alexandrijsk˝ (srv. zejm. De vita Mos. II,71ñ135; De spec. leg. I,66ñ97; Quaest.
Ex. II,51ñ124) a Flavius Josef (Ant. Jud. III,102ñ224; De bel. Jud. V,184ñ
224); srv. takÈ Mdr 18,24; SÌr 45,6ñ13. K¯esùanÈ tuto tradici interpretovali
christologicky (srv. éd 9; 1Klem 36,1; 61,3; 64,1; Ignatios, Phil. 9,1; Justin, Dial. Tryph. 33 aj.). Klement˘v v˝klad m· paralelu v Exc. Theod. 27,
kde nenÌ jistÈ, zda se jedn· o citaci z valentinovskÈho zdroje, nebo o Klement˘v vlastnÌ exegetick˝ pokus; k prvnÌ moûnosti srv. S. R. C. Lilla, Clement, str. 175ñ181, kter˝ upozorÚuje na fragment HÈrakleÛnova v˝kladu
veleknÏze u ”rigena, Comm. Joan. X,33,211; druhou moûnost obhajuje J.
L. Kovacs, Concealment, str. 414ñ437. Ve Strom. V,32ñ40 autor vych·zÌ
p¯edevöÌm z FilÛnova spisu O MojûÌöovÏ ûivotÏ; zp˘sob jeho pr·ce s touto
p¯edlohou podrobnÏ analyzuje A. van den Hoek, Clement, str. 116ñ147.
214
Jak upozorÚuje A. Le Boulluec, SC 279, str. 135, ˙daj o sedmi n·dvo¯Ìch neodpovÌd· biblick˝m popis˘m jeruzalÈmskÈho chr·mu, a jedn· se
tedy z¯ejmÏ o jeho symbolickou interpretaci, zaloûenou na analogii s nebesk˝mi sfÈrami.
Srv. nÌûe, 37,1ñ2. PodobnÏ vykl·d· FilÛn, De vita Mos. 118, u nÏhoû
vöak chybÌ motiv Ñshodyì (synuµkh, rovnÏû Ñsmlouvaì); srv. éd 8,6.8ñ10;
9,15, o novÈ smlouvÏ (diauµkh) prost¯edkovanÈ ÑveleknÏzemì JeûÌöem
(A. van den Hoek, Clement, str. 119).
215
177
Stromata V,32,3ñ34,1
pepo¯kilto, ên¯tteto d •ra, Íq º tÂn stoixe¯vn w’siq peri≠xei, t∂n §pok°lycin to◊ ueo◊{ Øj fldatoq mÆn g¢r º porw’ra,
b’ssoq dÆ Øk g∑q, fi°kinuÕq te Ímo¯vtai §≠ri zow„dhq Án,
Îsper “ kÕkkoq tò pyr¯. 33. (1) §n¢ m≠son dÆ to◊ kal’mmatoq ka˘ to◊ parapet°smatoq, ∞nua to¡q …ere◊sin Øj∑n e≈si≠nai, uymiatµrion [te] ∞keito s’mbolon t∑q Øn m≠sÑ tò
kÕsmÑ tòde keim≠nhq g∑q, Øj øq a… §nauymi°seiq. (2) m≠soq
dÆ ka˘ “ tÕpoq Øke¡noq to◊ te ØntŒq to◊ katapet°smatoq,
∞nua mÕnÑ tò §rxiere¡ Øpet≠trapto Ôhta¡q e≈si≠nai ºm≠raiq,
ka˘ t∑q ∞jvuen perikeim≠nhq a⁄la¯aq t∑q p£sin §neim≠nhq
Ò Ebra¯oiq{ diŒ mesa¯taton o⁄rano◊ wasi ka˘ g∑q{ •lloi dÆ
kÕsmoy to◊ nohto◊ ka˘ to◊ a≈suhto◊ l≠goysin e»nai s’mbolon.
(3) TŒ mÆn o›n k°lymma k„lyma la¬k∑q §pist¯aq Øp¯prosue tÂn p≠nte tet°nysto kiÕnvn, e»rgon to÷q Øn tò peribÕlÑ. (4) ta’tÉ toi mystik„tata p≠nte •rtoi prŒq to◊ svt∑roq kataklÂntai ka˘ plhu’noysi tò –xlÑ tÂn §krovm≠nvn.
pol÷q g¢r “ to¡q a≈suhto¡q Íq mÕnoiq o›si prosan≠xvn.
(5) Ñ•urei d∂ periskopÂn,ì whs˘n “ Pl°tvn, Ñmµ tiq tÂn
§myµtvn Øpako’É. e≈s˘ dÆ o·toi o… o⁄dÆn •llo o≈Õmenoi e»nai
∫ o· ¶n §pr˘j to¡n xeiro¡n lab≠suai d’nainto, pr°jeiq dÆ ka˘
gen≠seiq ka˘ p£n tŒ §Õraton o⁄k §podexÕmenoi Íq Øn o⁄s¯aq
m≠rei{ì (6) toio◊toi g¢r o… tè pent°di tÂn a≈suµsevn prosan≠xonteq mÕnÉ. •baton dÆ §koa¡q ka˘ to¡q “mogen≠sin º
nÕhsiq to◊ ueo◊. 34. (1) Ønte◊uen prÕsvpon e∆rhtai to◊ patrŒq “ y…Õq, a≈suµsevn pent°di sarkowÕroq genÕmenoq, “ lÕ-
216
Srv. Ex 26,1; FilÛn, De vita Mos. 87ñ88; do zkr·cenÈ parafr·ze FilÛnova popisu Klement vkl·d· motiv zjevenÌ (srv. A. van den Hoek, Clement, str. 120ñ122). ÑNakolik n·leûÌ povaze ûivl˘ì: stejnÏ jako francouzötÌ edito¯i se pokouöÌm p¯ekl·dat podle rukopisnÈho Øp≠xei namÌsto
Schwartzovy ˙pravy peri≠xei, otiötÏnÈ v GCS 15/1985. Sloveso ch·pu ve
smyslu ÑmÌtì, ÑnÈstì; srv. A. Le Boulluec, SC 279, str. 135ñ136; PGL, s.v.
Øp≠xv, 6.
217
Srv. Ex 30,1ñ10; Lv 16,2; éd 9,7. Srv. FilÛn, De vita Mos. 101.105,
oproti nÏmuû Klement zd˘razÚuje kontrast mezi v˝luËnostÌ vnit¯nÌho a otev¯e-
178
Symbolika svatost·nku a veleknÏûskÈho roucha
purpuru, öarlatu a lnÏnÈho pl·tna. Tak naznaËovaly zjevenÌ Boha,
nakolik n·leûÌ povaze ûivl˘. Purpur totiû poch·zÌ z vody, len ze
zemÏ, hyacint odpovÌd· vzduchu, protoûe je tmav˝, a öarlat ohni.216
33. (1) Mezi z·vÏsem a oponou, na mÌstÏ, kudy mohli vch·zet knÏûÌ, st·l olt·¯ k p·lenÌ kadidla, symbol zemÏ poloûenÈ uprost¯ed tohoto vesmÌru, z nÌû se linou v˝pary. (2) Toto mÌsto bylo takÈ uprost¯ed mezi vnit¯nÌ stranou opony, kam smÏl ve stanoven˝ch dnech
vstoupit v˝hradnÏ veleknÏz, a z·vÏsem obepÌnajÌcÌm vnÏjöÌ stranu
prostoru, kter˝ byl otev¯en pro vöechny éidy. Proto se ¯Ìkalo, ûe je
p¯esnÏ uprost¯ed mezi nebem a zemÌ.217 Podle jinÈho v˝kladu ölo
o symbol inteligibilnÌho a smyslovÈho svÏta.
(3) Z·vÏs byl nataûen˝ p¯ed pÏti sloupy jako ochrana p¯ed nevÌrou lidu a oddÏloval ty, kdo st·li na n·dvo¯Ì.218 (4) Podobn˝ v˝znam m· l·m·nÌ a rozmnoûenÌ pÏti chleb˘, kterÈ Spasitel nav˝sost
mystick˝m zp˘sobem provedl p¯ed davem posluchaˢ.219 Je totiû
mnoho lidÌ, kte¯Ì se upÌnajÌ ke smysl˘m jako k tomu jedinÈmu, co
existuje. (5) ÑPo¯·dnÏ se tedy rozhlÈdni,ì ¯Ìk· PlatÛn, Ñaby nenaslouchal nÏkdo nezasvÏcen˝. To jsou ti, kdo si myslÌ, ûe neexistuje
nic jinÈho, neû Ëeho se mohou pevnÏ chopit rukama, ale jedn·nÌ,
vznik·nÌ, ani Ëemukoli neviditelnÈmu nep¯izn·vajÌ podÌl na jsoucnosti.ì220 (6) TakovÌ jsou lidÈ, kte¯Ì se spolÈhajÌ pouze na pÏtici
smysl˘. Avöak sluch a jemu p¯ÌbuznÈ org·ny nemajÌ p¯Ìstup k n·hledu Boha.221 34. (1) Proto bylo ¯eËeno, ûe Syn je tv·¯Ì Otce:
Syn, kter˝ se vtÏlil pro pÏtici smysl˘, Slovo, kterÈ vyj·d¯ilo svÈr·z
nostÌ vnÏjöÌho prostoru; srv. nÌûe, 33,3; 34,3; A. van den Hoek, Clement, str.
123ñ124.
218
Srv. Ex 26,36ñ37. FilÛn vykl·d· pÏtici sloup˘ jako symbol smysl˘,
kterÈ jsou na hranici mezi vnÏjökem a Ñvnit¯nÌ svatynÌì inteligibilnÌho svÏta
(De vita Mos. II,81ñ82). Srv. takÈ Klement, Exc. Theod. 27,2.
219
Srv. Mk 6,38ñ44; J 6,9ñ13.
220
PlatÛn, Tht. 155e3ñ7.
Srv. Klement, Protr. 51,6: ÑBoha, toho jedinÈho, kter˝ je vskutku Bohem, lze nahlÌûet intelektem, nikoli vnÌmat smysly.ì
221
179
Stromata V,34,1ñ34,7
goq “ to◊ patrñoy mhnyt∂q ≈di„matoq. (2) Ñe≈ dÆ zÂmen pne’mati, pne’mati ka˘ stoixÂmen.ì Ñdi¢ p¯stevq peripato◊men,
o⁄ di¢ e∆doyq,ì “ kalŒq §pÕstoloq l≠gei. (3) ∞ndon mÆn o›n to◊
kal’mmatoq …eratik∂ k≠kryptai diakon¯a ka˘ to÷q Øn a⁄tè
ponoym≠noyq pol÷ tÂn ∞jv e∆rgei.
(4) P°lin tŒ parap≠tasma t∑q e≈q t¢ ©gia tÂn ®g¯vn parÕdoy, k¯oneq t≠ttareq a⁄tÕui, ®g¯aq mµnyma tetr°doq diauhkÂn palaiÂn, (5) §t¢r ka˘ tŒ tetr°grammon –noma tŒ
mystikÕn, ‘ peri≠keinto oÃq mÕnoiq tŒ •dyton b°simon ªn{ l≠—
ye, ‘ meuermhne’etai “ Ën ka˘ “ ØsÕmenoq. (6) ka˘
getai dÆ Iao
m∂n ka˘ kau Û Ellhnaq ueŒq tŒ –noma tetr°da peri≠xei
gramm°tvn. (7) e≈q dÆ tŒn nohtŒn kÕsmon mÕnoq “ k’rioq 〈§rxiere÷q〉 genÕmenoq e∆seisi, 〈di¢〉 tÂn pauÂn e≈q t∂n to◊ §rrµtoy gnÂsin pareisdyÕmenoq, fipÆr Ñp£n –nomaì ØjanaxvrÂn,
‘ wvnè gnvr¯zetai.
K Synu jako tv·¯i Otce srv. Klement, Paed. I,57,2 (v˝klad Gn 32,30);
Strom. VII,58,2ñ5 (v˝klad é 23 [24],3ñ6); Exc. Theod. 10,6; 12,1; 23,5. Srv.
takÈ Strom. VI,122,2; Quis dives 23,2. Ke smyslu vtÏlenÌ srv. v˝öe, 7,8;
16,5. Jak upozorÚuje A. Le Boulluec, SC 279, str. 139, adjektivum sarkowÕroq (vtÏlen˝, dosl. nesoucÌ tÏlo) se objevuje u Ignatia z Antiochie,
Smyrn. 5,2, v r·mci polemiky proti doketismu; srv. J 1,14. Srv. takÈ Klement, Paed. III,2,2ñ3. K Ñvyj·d¯enÌì jako p¯ÌmÈ referenci srv. nÌûe, 82,2.
222
223
ÿ 5,25.
224
2K 5,7.
Tj. od ÑnevϯÌcÌchì (srv. v˝öe 33,3), kte¯Ì dosud spolÈhajÌ na smyslovÈ
vjemy (v˝öe, 33,5ñ6), a proto nejsou hodni ÑËistÈì (na smyslovÈ zkuöenosti nez·vislÈ) pravdy (v˝öe, 19,2).
225
226
Srv. Ex 27,16. »ty¯mi smlouvami jsou mÌnÏny smlouvy s Adamem,
Noemem, Abrahamem a MojûÌöem; srv. Klement˘v v˝klad v Ecl. proph.
51,1ñ2.
227
Podle Ex 28,36ñ38 byla vp¯edu na turbanu veleknÏze upevnÏna zlat·
destiËka s n·pisem, kter˝ Septuaginta naz˝v· Ò Ag¯asma kyr¯oy (svatost
P·nova); podle FilÛna, De vita Mos. II,114, byly do zlatÈ destiËky vyryty
Ëty¯i znaky jmÈna, ÑkterÈ smÏjÌ v posv·tn˝ch prostor·ch a nikde jinde slyöet
a vyslovovat pouze a v˝hradnÏ ti, kdo majÌ moudrostÌ oËiötÏnÈ uöi a ¯eËì;
vz·pÏtÌ pod·v· r˘znÈ symbolickÈ v˝klady tetragramu (tamt., II,115), kter˝
180
Symbolika svatost·nku a veleknÏûskÈho roucha
Otce.222 (2) Ñéijeme-li Duchem, nechme se Duchem takÈ vÈst.ì223
Ñéijeme z vÌry, ne z toho, co vidÌme,ì pÌöe vzneöen˝ apoötol.224 (3)
Proto jsou knÏûskÈ bohosluûebnÈ ˙kony zakrytÈ z·vÏsem, kter˝ d˘kladnÏ oddÏluje ty, kdo se touto sluûbou zab˝vajÌ, od vnÏjöÌch.225
(4) P¯ed vstupem do nejsvÏtÏjöÌ svatynÏ je opona se Ëty¯mi sloupy, jeû p¯edstavujÌ svatou Ëtve¯ici star˝ch smluv,226 (5) stejnÏ jako
mystick˝ tetragram, kter˝ bral na sebe ten, kdo jako jedin˝ mohl do
nep¯Ìstupn˝ch prostor vstoupit. JmÈno se vyslovuje Jahve, coû znamen· Ñten, kter˝ je a budeì.227 (6) OstatnÏ i ¯eckÈ slovo ueÕq (b˘h)
obsahuje Ëty¯i pÌsmena. (7) Do inteligibilnÌho svÏta m· p¯Ìstup v˝hradnÏ ten, kdo se stane p·nem nad v·önÏmi a pronikne do pozn·nÌ
toho, co je nev˝slovnÈ, kdo vystoupÌ Ñnad kaûdÈ jmÈnoì, kterÈ lze
vyj·d¯it hlasem.228
podle nÏho (tamt., II,132) vyjad¯uje ÑjmÈno jsoucÌhoì (–noma to◊ –ntoq);
srv. Flavius Josef, De bel. Jud. V,232; Ant. Jud. III,178. K v˝znamu jmÈna
srv. Ex 3,14, kde se podle Septuaginty P·n MojûÌöovi p¯edstavuje: ÑJsem
ten, kter˝ jeì ( Eg„ e≈mi “ Án); jinÈ starovÏkÈ p¯eklady (Akvila, Theodotion) vöak uv·dÏjÌ Ñbudu, kter˝ buduì (∞somai ‘q ∞somai); srv. A. van den
Hoek, Clement, str. 127. Srv. takÈ Zj 1,4.8; 4,8 (Iz 41,4); A. Le Boulluec, SC
279, str. 140ñ142. V ¯eËtinÏ se tetragram nejËastÏji p¯episoval Ia„ (srv. DiodÛros Sicilsk˝, Bibl. hist. I,94,2 (Vogel 158,15); PGL, s.v. Ia„, kde jsou
uvedeny i dalöÌ varianty); srv. takÈ formu Iaoy v ¯eck˝ch magick˝ch papyrech (PGM 12,111/Preisendanz II,65,5).
228
Srv. Fp 2,9; Ef 1,20ñ21. Srv. nÌûe, 38,6. Moûnost Ñvystoupit nad kaûdÈ jmÈnoì Klement spojuje s vÌtÏzstvÌm nad v·önÏmi; srv. Ko 2,15.20,
o KristovÏ vÌtÏzstvÌ nad Ñvl·dami a mocnostmiì, kterÈ i k¯esùan˘m umoûÚuje Ñzem¯Ìt mocnostem svÏtaì; srv. Ga 5,24: ÑTi, kdo n·leûejÌ Kristu, uk¯iûovali svÈ tÏlo s jeho v·önÏmi a tuûbami.ì Srv. Strom. II,108,2; 111,3ñ4,
o boji proti Ñvl·d·m a mocnostemì. Metodou v˝stupu je Ñprav· dialektikaì,
kter· Ñpozorov·nÌm vÏcÌ a posuzov·nÌm sil a mocnostÌ vystupuje st·le v˝öe,
aû k tÈ nejvyööÌ jsoucnosti, a trouf· si jeötÏ d·le, aû k samotnÈmu Bohu veökerenstvaì (Strom. I,177,1). Jedn· se tedy o n·rok z·roveÚ etick˝ a intelektu·lnÌ. Omezenost ÑkaûdÈho jmÈna, kterÈ lze vyj·d¯it hlasemì se z¯ejmÏ
vztahuje i na Ñkr·sn· jmÈnaì, kter˝mi naz˝v·me samotnÈho Boha (srv. nÌûe,
82,1ñ2); k BoûÌ nev˝slovnosti srv. nÌûe, 65,2; 71,5; 77,1ñ79,1; 81,3ñ82,4.
Srv. takÈ v˝klad Ef 1,21 v Klementov˝ch Ecl. proph. 58,4ñ5, podle nÏhoû
Ñnade vöechna jmÈnaì vystoupili jen ti, kdo dos·hli dokonalosti prvostvo¯en˝ch andÏl˘ (srv. nÌûe, 35,1). ñ P¯ekl·d·m podle rukopisnÈho znÏnÌ, vypouötÌm tedy slova vloûen· v p¯etiötenÈ edici; srv. SC 278, str. 80.
181
Stromata V,34,8ñ35,7
(8) Na˘ m∂n Ω te lyxn¯a Øn to¡q not¯oiq ∞keito to◊ uymiathr¯oy, di øq a… tÂn ≤pt¢ wvswÕrvn kinµseiq dedµlvntai
not¯oyq t¢q peripolµseiq poioym≠nvn. (9) tre¡q g¢r ≤kat≠rvuen t∑q lyxn¯aq Ømpew’kasi kl°doi ka˘ Øp a⁄to¡q o… l’xnoi, Øpe˘ ka˘ “ Ωlioq Îsper º lyxn¯a m≠soq tÂn •llvn planhtÂn tetagm≠noq to¡q te fipÆr a⁄tŒn to¡q te fip a⁄tŒn kat°
tina ue¯an moysik∂n Ønd¯dvsi to◊ wvtÕq. 35. (1) ∞xei d≠ ti ka˘
•llo a∆nigma º lyxn¯a º xrys∑ to◊ shme¯oy to◊ Xristo◊, o⁄
tò sxµmati mÕnÑ, §ll¢ ka˘ tò wvtembole¡n ÑpolytrÕpvq
ka˘ polymerÂqì to÷q e≈q a⁄tŒn piste’ontaq Ølp¯zont°q te ka˘
bl≠pontaq di¢ t∑q tÂn prvtokt¯stvn diakon¯aq. (2) was˘ d
e»nai Ñ≤pt¢ œwualmo÷qì kyr¯oy t¢ Ñ≤pt¢ pne’mataì, 〈t¢〉
ØpanapayÕmena tè Ô°bdÑ tè §nuo’sÉ ÑØk t∑q Ô¯zhq Iessa¯ì. (3) prŒq dÆ to¡q bore¯oiq to◊ uymiathr¯oy tr°peza e»xe
t∂n u≠sin, Øw øq º par°uesiq tÂn •rtvn, ”ti trowim„tata
tÂn pneym°tvn t¢ bÕreia. (4) e»en d ¶n mona¯ tineq e≈q ¥n
sÂma ka˘ s’nodon m¯an sympneoysÂn ØkklhsiÂn.
(5) T° te Øp˘ t∑q ®g¯aq kibvto◊ …storo’mena mhn’ei t¢ to◊
nohto◊ kÕsmoy to◊ §pokekrymm≠noy ka˘ §pokekleism≠noy
to¡q pollo¡q. (6) na˘ m∂n ka˘ t¢ xrys£ Øke¡na §g°lmata,
≤japt≠rygon ≤k°teron a⁄tÂn, e∆te t¢q d’o •rktoyq, Íq bo’lonta¯ tineq, Ømwa¯nei, e∆te, ”per m£llon, t¢ d’o ºmiswa¯ria,
Øu≠lei dÆ tŒ –noma tÂn Xeroyb˘m dhlo◊n Øp¯gnvsin pollµn.
(7) §ll¢ d„deka pt≠rygaq •mwv ∞xei ka˘ di¢ to◊ zÑdiako◊
229
Ex 25,31ñ32; 26,35; srv. FilÛn, De vita Mos. II,102ñ03.
K Ñmnoha rozmanit˝m zp˘sob˘mì srv. éd 1,1ñ2. Srv. takÈ nÌûe, 37,3.
Podle (snad Klementova vlastnÌho) v˝kladu ve V˝piscÌch z Theodota je sedm
prvostvo¯en˝ch andÏl˘ nejblÌûe OtcovÏ tv·¯i, tj. Synu, na nÏhoû hledÌ (srv.
Mt 18,10), tak jako na nÏ hledÌ archandÏlÈ (Klement, Exc. Theod. 12,1; srv.
tamt., 27,3; t˝û, Ecl. proph. 56,7; 57,4ñ5). Podle Ecl. proph. 57,1 prvostvo¯enÌ andÏlÈ odpovÌdajÌ Ñnebesk˝m tr˘n˘mì zmÌnÏn˝m v Ko 1,16, protoûe
v nich spoËÌv· B˘h. Jsou takÈ prost¯ednÌci Ëty¯ smluv p¯ed p¯Ìchodem P·na
(srv. v˝öe, 34,4), jakoû i skutk˘, kterÈ se na zemi ud·ly k ÑBoûÌ sl·vÏì (Ecl.
proph. 51,1ñ52,1, v˝klad é 18 [19],2a). K sedmici andÏl˘ srv. takÈ nÌûe,
37,2; Strom. VI,143,1. K ûidovsk˝m a ranÏ k¯esùansk˝m paralel·m srv.
A. Le Boulluec, SC 279, str. 143ñ144.
230
182
Symbolika svatost·nku a veleknÏûskÈho roucha
(8) SvÌcen postaven˝ na jiûnÌ stranÏ olt·¯e pak zn·zorÚuje pohyby sedmi svÏtel, kterÈ se ot·ËejÌ na jiûnÌ obloze. (9) Na kaûdÈ stranÏ m· totiû t¯i ramena se t¯emi svÌcemi, a slunce je takÈ jako svÌcen
umÌstÏnÈ uprost¯ed mezi ostatnÌmi planetami a na z·kladÏ jakÈsi
boûskÈ harmonie sdÏluje svÏtlo tÏm nad sebou i tÏm pod sebou.229
35. (1) Tento zlat˝ svÌcen nese vöak jeötÏ dalöÌ tajemstvÌ, totiû znamenÌ Krista, a to nejen sv˝m tvarem, ale takÈ tÌm, ûe Ñmnoha rozmanit˝mi zp˘sobyì osvÏcuje ty, kdo v nÏj vÏ¯Ì a doufajÌ a hledÌ na
nÏho dÌky sluûbÏ prvostvo¯en˝ch andÏl˘.230 (2) ÑSedm duch˘ì, kte¯Ì spoËÌvajÌ na Ñratolestiì vyr˘stajÌcÌ z Ñko¯ene Jiöajovaì, jsou pr˝
Ñsedmi oËimaì P·na.231 (3) Na severnÌ stranÏ olt·¯e m· svÈ mÌsto
st˘l, na kter˝ se pokl·dajÌ chleby, protoûe severnÌ vÏtry nejvÌce pom·hajÌ ˙rodÏ.232 (4) To by mohla b˝t sÌdla cÌrkvÌ, kterÈ se shodn˝m
dechem spojujÌ v jedno tÏlo a jedno shrom·ûdÏnÌ.233
(5) Vöe, co je ps·no o aröe ˙mluvy, ukazuje skuteËnosti inteligibilnÌho svÏta, kter˝ je skryt˝ a nedostupn˝ davu.234 (6) Sochy ze
zlata, kaûd· se öesti k¯Ìdly, p¯edstavujÌ podle jednoho v˝kladu dvÏ
medvÏdice, ale spÌöe dvÏ hemisfÈry. JmÈno cherubÌm pak znamen·
ÑvelkÈ pozn·nÌì. (7) Dohromady majÌ dvan·ct k¯Ìdel, ËÌmû odkazuSrv. Iz 11,1ñ3 (podle Septuaginty): ÑA vzejde ratolest z ko¯ene Jiöajova, z ko¯ene vypuËÌ kvÏt, a spoËine na nÏm duch Boha, duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a sÌly, duch pozn·nÌ a zboûnosti. NaplnÌ jej duch BoûÌ
b·znÏ.ì K Ñsedmi oËÌmì srv. Zj 5,6, kde sedm oËÌ Ber·nka p¯edstavuje
Ñsedm duch˘ BoûÌch vyslan˝ch do celÈho svÏtaì (srv. Zj 1,4; 4,5). Srv. v˝klad sedmiramennÈho svÌcnu u Zacharj·öe: ÑTÏch sedm, to jsou oËi Hospodinovy, prohled·vajÌcÌ celou zemiì (Za 4,10, »EP). K sedmici duch˘ srv.
takÈ Klement, Paed. III,87,4; A. Le Boulluec, SC 279, str. 144ñ145.
231
232
K p¯edkladn˝m chleb˘m srv. Ex 25,30; 29,23ñ24; Lv 24,5ñ6; Nu 4,7;
éd 9,2; k pozici stolu srv. Ex 26,35. Stejn˝ v˝klad pod·v· FilÛn, De vita
Mos. II,104.
Srv. Strom. VII,32,4, o sjednocujÌcÌ obÏti slova (srv. 1P 2,5); k Ñjednomu tÏluì srv. zlomek z Klementova spisu CÌrkevnÌ k·non (CA III, GCS
17/1970, str. 218ñ219) o cÌrkvi jako chr·mu Kristova vzk¯ÌöenÈho tÏla (srv.
J 2,19ñ21; Ko 1,24; Ef 4,4); srv. A. Le Boulluec, SC 279, str. 145ñ146. Srv.
takÈ Klement, Protr. 88,3, o Ñsymfoniiì Slova sloûenÈ z mnoha hlas˘. K v˝znamu tineq srv. A. van den Hoek, Clement, str. 131.
233
234
Srv. v˝öe, 33,2ñ3.5ñ6; 34,2.
183
Stromata V,35,7ñ36,4
k’kloy ka˘ to◊ kat a⁄tŒn werom≠noy xrÕnoy tŒn a≈suhtŒn
kÕsmon dhlo¡. 36. (1) per˘ to’tvn o»mai ka˘ º tragÑd¯a wysiologo◊s° whsin{
§k°maq te xrÕnoq per¯ t §en°Ñ
Ôe’mati plµrhq woitÜ t¯ktvn
a⁄tŒq ≤aytÕn, d¯dymo¯ t •rktoi
ta¡q Êkypl°noiq pter’gvn Ôipa¡q
tŒn Atl°nteion thro◊si pÕlon.
(2) Ú Atlaq dÆ “ m∂ p°sxvn pÕloq d’natai mÆn e»nai ka˘ º
§plan∂q swa¡ra, b≠ltion dÆ ∆svq a≈Âna §k¯nhton noe¡suai.
(3) •meinon d ºgo◊mai t∂n kibvtŒn Øk to◊ Ò Ebra¬ko◊ œnÕmatoq uhbvu¢ kaloym≠nhn •llo ti shma¯nein. ≤rmhne’etai
mÆn ¥n §nu ≤nŒq p°ntvn tÕpvn. e∆t o›n œgdo¢q ka˘ “ nohtŒq
kÕsmoq e∆te ka˘ “ [per˘] p°ntvn periektikŒq §sxhm°tistÕq
te ka˘ §Õratoq dhlo◊tai ueÕq, t¢ n◊n fiperke¯suv l≠gein{
pl∂n §n°paysin mhn’ei t∂n met¢ tÂn dojolÕgvn pneym°tvn, ™ a≈n¯ssetai Xeroyb¯m{ (4) o⁄ g¢r •n pote “ mhdÆ gly-
Srv. Ex 25,18ñ20; k (patrnÏ nespr·vnÈmu) v˝kladu jmÈna cherubÌm
a hemisfÈr·m srv. FilÛn, De vita Mos. II,97ñ98. Klement bytostem p¯id·v· po
öesti k¯Ìdlech (srv. Iz 6,2; Zj 4,8) a doplÚuje astrologickÈ interpretace. A. van
den Hoek, Clement, str. 133, upozorÚuje na rozpor mezi interpretacÌ cherub˘ jako symbolu smyslovÈho svÏta a Ñmystick˝mì v˝kladem nÌûe, 36,4.
235
236
EuripidÈs, zl. 594 (TGF 549), z dramatu Peirithoos (= Kritias, zl. 3,
TrGF I,173); srv. nÌûe, 114,2.
237
Ve jmÈnu Atlas Klement nach·zÌ participium muûskÈho rodu tlas od
slovesa *tlaÛ (trpÏt, podstupovat), ve spojenÌ s privativnÌ p¯edponou a-. Odtud v˝klad Ñnehybn˝ì (dosl. netrpn˝, tj. nepodstupujÌcÌ zmÏnu). Jedn· se
o jednu z tradiËnÌch etymologiÌ: srv. HÈsychios, s.v. •tlaq, kter˝ jako jedno ze synonym uv·dÌ §pauµq, a Eustathios, Comm. Od. I,52 (Stallbaum,
I,18,32ñ34), kde jsou zmÌnÏny i jinÈ moûnosti. O Atlantovi zpÌv· HomÈr v Od. I,52ñ54; pas·û byla v antice p¯edmÏtem alegorick˝ch v˝klad˘,
o nichû rozs·hle referuje Eustathios, Comm. Od. I,52 (Stallbaum, I,17,23ñ
18,40). Podle tohoto byzantskÈho koment·tora byl Atlas vykl·d·n jako pomysln· osa (nohtŒq •jvn) proch·zejÌcÌ st¯edem zemÏ a spojujÌcÌ oba pÛly
(Eustathios, Comm. Od. I,52/Stallbaum, I,17,29ñ32; srv. Proklos, In Plat.
184
Symbolika svatost·nku a veleknÏûskÈho roucha
jÌ ke zvÏrokruhu a jÌm ¯ÌzenÈmu Ëasu, a tudÌû oznaËujÌ smyslov˝
svÏt.235 36. (1) TragÈdie podle mne pod·v· jejich fyzik·lnÌ interpretaci v n·sledujÌcÌch veröÌch:
»as, kter˝ nezn· ˙navu,
v kruhovÈm bÏhu bez konce
naplnÏn vÏËn˝m proudÏnÌm
rodÌ s·m sebe. Na nebi
krouûÌ dvojice medvÏdic,
na rychl˝ch k¯Ìdlech hlÌdajÌ
Atlant˘v pÛl.236
(2) Atlas by mohl b˝t nehybn˝ pÛl nebo sfÈra st·lic, moûn· lÈpe ho
lze takÈ vyloûit jako nehybnou vÏËnost.237 (3) S·m d·v·m p¯ednost
v˝kladu, kter˝ Ñaröeì (kÌbÛtos) p¯ipisuje jeötÏ jin˝ v˝znam, odvozen˝ od hebrejskÈho slova thÈbÛth·, kterÈ se p¯ekl·d· Ñjedno proti
jednomu vöech mÌstì.238 Zda je tÌm mÌnÏna osmiËka a inteligibilnÌ
svÏt, nebo B˘h, kter˝ vöe obklopuje, ale s·m nem· tvar a nelze ho
vidÏt, nechme prozatÌm stranou; ¯eknÏme jen, ûe se jedn· o spoËinutÌ mezi duchy vzd·vajÌcÌmi chv·lu, a pr·vÏ k tÏm poukazujÌ
cherubovÈ.239 (4) Ten, podle jehoû doporuËenÌ bychom nemÏli vy-
Remp. II,200,7ñ9; HÈsychios, s.v. •tlaq), nebo jako proz¯eteln˝ ¯·d svÏta
(Eustathios, Comm. Od. I,52/Stallbaum I,17,24ñ29, s odvol·nÌm na Kleantha; srv. Korn˙tos, Theol. Gr. 26/Lang 48,9ñ17). Srv. takÈ PlatÛnovu zmÌnku o snaze staröÌch filosof˘ nalÈzt ÑAtlanta silnÏjöÌho, nesmrtelnÏjöÌho a lÈpe
vöechno udrûujÌcÌhoì, aniû by tuöili, ûe Ñto je ve skuteËnosti dobro a pot¯ebno, co svazuje a drûÌ pohromadÏì (Phd. 99c1ñ6); srv. AristotelÈs, De caelo, 284a18ñ23; De motu animal. 699a27ñ30.b1ñ3.
238
Klementem uv·dÏnÈ ÑhebrejskÈ slovoì je patrnÏ chaldejskÈho p˘vodu
(srv. O. St‰hlin, in: BKV 2.19/1937, str. 149, pozn. 4; odkazy v apar·tu St‰hlinovy edice [CA II, GCS 15/1985, str. 350]). V hebrejötinÏ je doloûen p¯Ìbuzn˝ v˝raz hb
-T
" (srv. Gn 6,14nn; Ex 2,3.5); archa smlouvy v Ex 25,10 aj. (kde
Septuaginta p¯ekl·d· kibvtÕq) se nicmÈnÏ naz˝v· ]Ora
_.
239
Ogdoas, ÑosmiËkaì, ÑosmÈ nebeì, odpovÌd· sfȯe st·lic, oblasti leûÌcÌ
nad sedmi sfÈrami planet, kter· je podle Klementa, Strom. IV,159,2, na hranici inteligibilnÌho svÏta; srv. tamt., VI,140,2; nÌûe, 106,3. Srv. PlatÛn, Phaedr. 247b6ñe4, o podÌvanÈ, jeû se nesmrteln˝m duöÌm nask˝t· na Ñh¯betu
185
Stromata V,36,4ñ37,3
ptŒn e∆dvlon dhmioyrge¡n parain≠saq a⁄tŒq §peikÕnizen
tÂn ®g¯vn •galma, o⁄d ∞sti t∂n §rx∂n Øpis’nuetÕn ti ka˘
a≈suhtŒn zòon Øn o⁄ranò Ìd≠ pvq ∞xon, s’mbolon d Øst˘ logik∑q mÆn tŒ prÕsvpon cyx∑q, pt≠rygeq dÆ leitoyrg¯ai te ka˘
Øn≠rgeiai a… met°rsioi dejiÂn te ©ma ka˘ laiÂn dyn°mevn, º
wvn∂ dÆ dÕja e⁄x°ristoq Øn §katapa’stÑ uevr¯Ç.
37. (1) ApÕxrh m≠xri to◊de proxvr∑sai t∂n mystik∂n ≤rmhne¯an{ to◊ dÆ §rxier≠vq “ podµrhq kÕsmoy Øst˘n a≈suhto◊
s’mbolon, tÂn mÆn ≤pt¢ planhtÂn o… p≠nte l¯uoi ka˘ o… d’o
•nurakeq di° te tŒn KrÕnon ka˘ t∂n Selµnhn{ ‘ mÆn g¢r
meshmbrinŒq ka˘ figrŒq ka˘ ge„dhq ka˘ bar’q, æ dÆ §er„dhq{
diŒ Ú Artemiq prÕq tinvn e∆rhtai §erotÕmoq tiq o›sa, zowerŒq
dÆ “ §µr. (2) synergo◊ntaq dÆ e≈q g≠nesin tÂn tède to÷q ØwestÂtaq to¡q planµtaiq kat¢ t∂n ue¯an prÕnoian Øp¯ te to◊
stµuoyq ka˘ tÂn Ámvn e≈kÕtvq …dr◊suai diagr°wei, di Ìn º
pr£jiq º ØpigenesioyrgÕq, º ≤bdom¢q º pr„th{ st∑uoq d
o≈khtµrion kard¯aq te ka˘ cyx∑q. (3) e»en d ¶n ka˘ •llvq
svÏtaì (srv. nÌûe, 40,1; 58,5; 138,3). S touto sfÈrou snad Klement spojuje
v˝raz Ñjedno vöech mÌstì, proti nÏmuû stojÌ nerozlehl· jednota Ñoblasti idejÌì (srv. Strom. IV,155,2). Podle jeho druhÈho v˝kladu jde o protiklad mezi
Bohem a veökerenstvem, kterÈ B˘h obklopuje (srv. Strom. II,6,2). B˘h je
Ñbez tvaruì (§sxhm°tistoq), coû opÏt p¯ipomÌn· PlatÛnovo lÌËenÌ pravÈ
jsoucnosti ve Faidru (247c6); srv. v˝öe, 16,4; nÌûe, 81,6. V podobnÈ souvislosti Klement na jin˝ch mÌstech uûÌv· adjektiva §eidµq a •morwoq (Strom.
II,6,1; III,103,3; srv. nÌûe, 71,5). K v˝razu §sxhm°tistoq srv. takÈ Strom.
I,164,1; VI,34,3. ÑDuchovÈ vzd·vajÌcÌ chv·luì jsou nejspÌöe prvostvo¯enÌ
andÏlÈ, kte¯Ì podle Klementova v˝kladu é 18[19],2a ÑvypravujÌ o BoûÌ sl·vÏì (Ecl. proph. 51,1ñ52,1; srv. v˝öe, 35,1ñ2). ñ K v˝kladu archy srv. FilÛn
Alexandrijsk˝, Quaest. Ex. II,68, podle nÏhoû je archa symbolem inteligibilnÌho svÏta. SpojenÌ archy s osmiËkou se moûn· opÌr· o Gn 7,7, kde je
vypoËteno osm lidÌ, kte¯Ì se zachr·nili v NoemovÏ aröe; jak upozorÚuje
R. Staats, Ogdoas als ein Symbol f¸r die Auferstehung, in: VigChr 26, 1972,
str. 29ñ52, uû v nejstaöÌ k¯esùanskÈ literatu¯e byla tato pas·û vykl·d·na jako
symbol ÑosmÈho dneì Kristova vzk¯ÌöenÌ, a tedy sp·sy; srv. Justin, Dial.
Tryph. 138,1 (srv. tamt., 24,1; 41,4; Barn 15,9), a z¯ejmÏ uû 1P 3,20ñ22;
srv. takÈ valentinovsk˝ v˝klad u Ireneje, Adv. haer. I,18,3. Srv. takÈ nÌûe,
106,2ñ4.
240
Ex 20,4; srv. v˝öe, 28,4.
186
Symbolika svatost·nku a veleknÏûskÈho roucha
r·bÏt ani rytÈ obr·zky,240 by p¯ece s·m nikdy nevytvo¯il sochu zpodobÚujÌcÌ svatÈ bytosti, kdyû nic takovÈho, û·dn· takto vypadajÌcÌ,
sloûen· a smyslovÏ vnÌmateln· bytost, v nebi v˘bec neexistuje. Jejich tv·¯ symbolizuje rozumovou duöi, jejich k¯Ìdla, to jsou bohosluûebnÈ akty nebesk˝ch mocnostÌ po pravici i po levici, jejich hlas,
to je chv·la dÌk˘vzd·nÌ v nekoneËnÈm nahlÌûenÌ.241
37. (1) D·le v tomto mystickÈm v˝kladu nemusÌme pokraËovat.
VeleknÏûskÈ roucho je symbolem smyslovÏ vnÌmatelnÈho svÏta,
k sedmi planet·m odkazuje pÏt kamen˘ a dva malachity, tj. Kronos
a Luna. Kronos je jiûnÌ, vlhk˝, zemit˝ a tÏûk˝, Luna vzduön·, a nÏkterÈ v˝klady ji proto oznaËujÌ jako Artemis, tj. ta, kter· ÑprotÌn·
vzduchì (aerotomos), protoûe vzduch je temn˝.242 (2) Str·ûcovÈ
planet na z·kladÏ boûskÈ proz¯etelnosti p˘sobÌ ke zrodu vöeho pozemskÈho, a proto je spr·vnÈ, kdyû je PÌsmo umisùuje na hrudi
a ramenou: ramena jsou n·stroje tvo¯ivÈho jedn·nÌ, tj. prvnÌho sedmera, a hruÔ je p¯Ìbytkem srdce a duöe.243 (3) Podle jinÈho v˝kladu
Srv. Klement, Exc. Theod. 11ñ12,1 (v˝klad Mt 18,10), o nahlÌûenÌ
BoûÌ tv·¯e (srv. v˝öe, 35,1); k andÏlsk˝m chvalozpÏv˘m srv. t˝û, Protr.
119,2. ÑMocnosti po leviciì jsou snad andÏlÈ trestajÌcÌ h¯ÌönÌky; srv. Klementovi p¯ipisovan˝ armÈnsk˝ zlomek ve St‰hlinovÏ edici (CA III, GCS 17/
1970, str. 229,17ñ26); A. Le Boulluec, SC 279, str. 151ñ152. Srv. takÈ Klement, Exc. Theod. 71,2.
241
242
Kosmologick˝ v˝klad roucha je tradiËnÌ (srv. Mdr 18,24; FilÛn, De
vita Mos. 117ñ118; Flavius Josef, De ant. Jud. 184ñ187). K drahokam˘m
na n·prsnÌku srv. Ex 28,17ñ20, kde je jich vöak dvan·ct a malachit (•nuraj) je jednÌm z nich; ke dvÏma kamen˘m (umÌstÏn˝m na ramenou) srv. Ex
28,5ñ12; podle Septuaginty se vöak jedn· o smaragdy; srv. FilÛn, De vita
Mos. II,122, a nÌûe, 38,3ñ4. ñ Kronos je planeta Saturn; k jeho charakteristice srv. Filolaos podle Prokla, In prim. Eucl., Def. 23ñ29 (Friedlein 167,6ñ
7); AthÈnagoras, Legat. 22,3 a odkazy, kterÈ shrom·ûdil M. Marcovich ad
loc. (str. 71). Srv. takÈ nÌûe, 50,1. V˝klad Artemidina jmÈna se opÌr· o pas·û
u HomÈra, Il. XX,70ñ71, kde proti sobÏ stojÌ Artemis a HÈra, v pozdÏjöÌ alegorickÈ exegezi ch·pan· jako vzduch. Artemis je tak vykl·d·na jako luna,
kter· Ñvzduchì sv˝m svitem ÑprotÌn·ì (§erÕtemiq); srv. Porfyrios u Eusebia, Praep. evang. III,11,30,1ñ2.
FilÛn, kter˝ na rozdÌl od Klementa vych·zÌ z n·m zn·mÈho popisu (Ex
28,9ñ12.15ñ20), interpretuje dva kameny na ramenou jako Slunce a Lunu
nebo jako hornÌ a dolnÌ hemisfÈru (tomuto v˝kladu d·v· p¯ednost); dvan·ct
243
187
Stromata V,37,3ñ38,5
l¯uoi poik¯loi svthr¯aq trÕpoi, o¿ mÆn Øn to¡q fiperanabebhkÕsin, o¿ d Øn to¡q fipobebhkÕsin …drym≠noi pantŒq to◊ sÑzom≠noy s„matoq. (4) o te triakÕsioi ≤jµkonta k„dvneq o…
§phrthm≠noi to◊ podµroyq xrÕnoq Øst˘n Ønia’sioq, ÑØniaytŒq
kyr¯oy dektÕqì, khr’ssvn ka˘ kathxÂn t∂n meg¯sthn to◊
svt∑roq Øpiw°neian. (5) §ll¢ ka˘ “ p¡loq “ xryso◊q “ §natetam≠noq t∂n Øjoys¯an mhn’ei t∂n basilik∂n to◊ kyr¯oy, e∆
ge Ѻ kewal∂ t∑q Økklhs¯aqì “ svtµr. 38. (1) shme¡on go◊n
ºgemonikvt°thq §rx∑q “ p¡loq “ fipÆr a⁄tµn{ •llvq te §khkÕamen, Íq e∆rhtai{ Ñka˘ to◊ Xristo◊ kewal∂ “ ueŒq ka˘ pat∂r to◊ kyr¯oy ºmÂn Ihso◊ Xristo◊ì.
(2) Na˘ m∂n tŒ mÆn peristµuion ∞k te Øpvm¯doq, Ω Østin
∞rgoy s’mbolon, ∞k te to◊ log¯oy (tŒn lÕgon dÆ to◊to a≈n¯ssetai) [û] syn≠sthken ka˘ ∞stin o⁄rano◊ e≈k‰n to◊ lÕgÑ
genom≠noy, to◊ fipokeim≠noy tè kewalè tÂn p°ntvn tò Xristò 〈ka˘〉 kat¢ t¢ a⁄t¢ ka˘ Ísa’tvq kinoym≠noy. (3) o… o›n
Øp˘ t∑q Øpvm¯doq smar°gdoy wvteino˘ l¯uoi Ωlion ka˘ selµnhn mhn’oysi to÷q synergo÷q t∑q w’sevq. (4) xeirŒq d≠,
o»mai, Èmoq §rxµ. o… dÆ Øp˘ tò stµuei t≠traxa tetagm≠noi
d„deka tŒn zÑdiakŒn diagr°woysin ºm¡n k’klon kat¢ t¢q
t≠ssaraq to◊ ∞toyq trop°q. (5) •llvq te Øxr∑n tè kewalè tè
kyriakè nÕmon mÆn ka˘ prowµtaq fipoke¡suai, di Ìn o… d¯kamen˘ n·prsnÌku ve Ëty¯ech ¯ad·ch pak podle nÏho p¯edstavuje znamenÌ
zvÏrokruhu; n·prsnÌk (v SeptuagintÏ naz˝van˝ loge¡on) symbolizuje racion·lnÌ ¯·d (lÕgoq) v p¯ÌrodÏ; to, ûe je p¯iv·z·n k n·ramenÌku, znamen·, ûe
rozum m· b˝t spojen˝ s Ëiny, neboù rameno symbolizuje Ëinnost a jedn·nÌ
(De vita Mos. II,122ñ126.130); srv. nÌûe, 38,2ñ4. K prvnÌmu sedmeru srv.
v˝öe, 35,1ñ2; ke st·ûc˘m planet srv. Strom. VI,143,1.
K rozmanit˝m zp˘sob˘m BoûÌ v˝chovy ke sp·se srv. Klement, Protr.
8,3; Paed. 74,3; Strom. I,27,1; 29,4ñ5; 38,6; II,4,2; VI,58,2; 81,6; 106,4; srv.
Ef 3,10; éd 1,1. K diferenciaci v r·mci Kristova ÑtÏlaì srv. 1K 12,4ñ31; 1Pt
4,10; Klement, Ecl. proph. 56,3ñ4. K sedmi zp˘sob˘m sp·sy srv. v˝öe,
35,1. Tento motiv ponÏkud p¯ipomÌn· Basileidovu nauku o r˘zn˝ch typech
Ñvyvolenostiì, jeû odpovÌdajÌ jednotliv˝m (planet·rnÌm?) Ñinterval˘mì
(Strom. II,10,3).
244
Srv. Iz 61,1ñ2; Lk 4,18ñ19; Strom. I,145,3. Ke zvoneËk˘m na spodnÌ
obrubÏ ¯Ìzy srv. Ex 28,33ñ34, kde vöak nenÌ uveden jejich poËet; podle Justina
245
188
Symbolika svatost·nku a veleknÏûskÈho roucha
kameny oznaËujÌ rozliËnÈ zp˘soby sp·sy, p¯iËemû nÏkterÈ p¯ÌsluöejÌ vyööÌm a jinÈ niûöÌm oblastem celÈho tÏla, jeû m· b˝t spaseno.244
(4) T¯i sta öedes·t zvoneËk˘ povÏöen˝ch na rouchu p¯edstavuje Ëas
jednoho roku, Ñrok P·novy p¯ÌznÏì, a rozeznÌv· zvÏst o slavnÈm
p¯Ìchodu Spasitele.245 (5) TakÈ zlat· tiara, kter· se tyËÌ na hlavÏ,
ukazuje kr·lovskou moc P·na, ch·peme-li Spasitele jako Ñhlavu
cÌrkveì.246 38. (1) Pokr˝vka je v˝öe neû hlava, a oznaËuje tedy ten
nejvyööÌ poË·tek. Zn·me ostatnÏ v˝rok: ÑHlavou Krista je B˘h
a otec naöeho P·na JeûÌöe Krista.ì247
(2) SouË·stÌ n·prsnÌku je pak n·ramenÌk, symbol dÌla, a Ñv˝rokì
(logion), coû je odkaz ke Slovu.248 N·prsnÌk je tedy obrazem nebe,
kterÈ vzniklo Slovem, podlÈh· Kristu, hlavÏ vöeho, a pohybuje se
podle t˝chû pravidel st·le stejnÏ.249 (3) T¯pytivÈ smaragdy na n·ramenÌku p¯edstavujÌ Slunce a Lunu, kterÈ spolupracujÌ s p¯Ìrodou,
(4) protoûe rameno lze povaûovat za zaË·tek ruky. Dvan·ct kamen˘ ve Ëty¯ech ¯ad·ch na hrudi oznaËuje zodiak·lnÌ cyklus uspo¯·dan˝ podle Ëty¯ roËnÌch obdobÌ.250 (5) Podle jinÈho v˝kladu ölo o to,
ûe z·kon a proroci majÌ podlÈhat hlavÏ P·na, p¯iËemû proroky jsou
(Dial. Tryph. 42,1) a valentinovsk˝ch exeget˘ u Ireneje (Adv. haer. I,18,4)
jich bylo dvan·ct.
246
Srv. Ef 1,22; 5,23; Ko 1,18; Strom. III,103,3. K tia¯e srv. Ex 28,37, kde
je naz˝v·na m¯tra. FilÛn, De vita Mos. II,131, ji oznaËuje k¯dariq, Klement p¡loq (srv. Flavius Josef, Ant. Jud. III,172).
247
Srv. 1K 11,3; ÿ 15,6; 2K 11,31.
Podle Ex 28,28 je n·ramenÌk k n·prsnÌku p¯iv·z·n öÚ˘rkou; hebrejskÈ
slovo oznaËujÌcÌ n·prsnÌk (]e
w
ox) je v SeptuagintÏ p¯ekl·d·no jednak peristµuion (Ex 28,4), jednak loge¡on (Ex 28,15.22, snad ve smyslu ÑmÌsto
v˝rokuì); pro Klementa z¯ejmÏ tyto v˝razy oznaËujÌ dvÏ r˘znÈ vÏci; srv.
A. van den Hoek, Clement, str. 139. K interpretaci srv. v˝öe, 37,2 a pozn.
243.
248
Ke stvo¯enÌ nebe Ñslovemì srv. Gn 1,6ñ8; srv. takÈ v˝öe, 16,5, o Slovu
jako prost¯ednÌku stvo¯enÌ. Ke Kristu jako ÑhlavÏì srv. v˝öe, 37,5 a pozn.
246. K pohybu nebe srv. PlatÛn, Polit. 269d5ñe5.
249
250
V˝klad dvou smaragd˘ a dvan·cti kamen˘ podle Ex 28,9ñ12.17ñ20 je
volnÏ p¯evzat od FilÛna, De vita Mos. II,122ñ124; srv. v˝öe, 37,1ñ2.
189
Stromata V,38,5ñ38,7
kaioi mhn’ontai kau ≤kat≠raq t¢q diauµkaq{ prowµtaq g¢r
©ma ka˘ dika¯oyq e»nai to÷q §postÕloyq l≠gonteq e› ¶n e∆poimen, ≤nŒq ka˘ to◊ a⁄to◊ Ønergo◊ntoq di¢ p°ntvn ®g¯oy
pne’matoq. (6) Îsper dÆ “ k’rioq fiper°nv to◊ kÕsmoy pantÕq, m£llon dÆ Øp≠keina to◊ nohto◊, ofltvq ka˘ tŒ Øn tò pet°lÑ ∞ggrapton –noma Ñfiper°nv p°shq §rx∑q ka˘ Øjoys¯aqì
e»nai ∏j¯vtai, ∞ggrapton dÆ di° te t¢q Øntol¢q t¢q Øggr°woyq di° te t∂n a≈suht∂n paroys¯an. (7) –noma dÆ e∆rhtai
ueo◊, Øpe¯, Íq bl≠pei to◊ patrŒq t∂n §gauÕthta, “ y…Œq Ønerge¡, ueŒq svt∂r keklhm≠noq, º tÂn ”lvn §rxµ, Ωtiq §peikÕnistai mÆn Øk Ñto◊ ueo◊ to◊ §or°toyì pr„th ka˘ prŒ
a≈„nvn, tet’pvken dÆ t¢ meu ≤ayt∂n ©panta genÕmena.
251
Podle Ex 28,9ñ12 jsou do dvan·cti kamen˘ vyryta jmÈna Ñsyn˘ Izraeleì, tj. dvan·cti ûidovsk˝ch patriarch˘; srv. FilÛn Alexandrijsk˝, Quis rerum div. her. 176ñ177; Quaest. Ex. II,109.114. Klement je vykl·d· jako
symboly Ñspravedliv˝chì podle starÈ i novÈ smlouvy, p¯iËemû v druhÈm
p¯ÌpadÏ mÌnÌ apoötoly.
Ke ÑzlatÈmu pl·tkuì srv. Ex 28,36; v˝öe, 34,5. K Ñvl·d·m a mocnostemì srv. Ef 1,21; srv. takÈ Fp 2,9; v˝öe, 34,7. K rytinÏ jako symbolu
smyslovÈ zjevnosti srv. v˝öe, 28,4. Takto ÑvepsanÈì jmÈno P·na m· podle
Klementa v˘Ëi Ñvl·d·m a mocnostemì analogick˝ vztah jako P·n s·m v˘Ëi
veökerenstvu smyslovÏ vnÌmatelnÈho i inteligibilnÌho jsoucna. V˝raz Øp≠keina to◊ nohto◊ (dosl. na onÈ stranÏ inteligibilnÌho [svÏta], ve smyslu Ñza
nÌmì) odkazuje ke zn·mÈmu mÌstu v PlatÛnovÏ ⁄stavÏ (VI, 509b6ñ10), kde
je za p¯ÌËinu poznatelnosti, ale i jsoucnosti pozn·van˝ch jsoucen oznaËena
idea dobra. Klement se tomuto pojetÌ prvnÌ p¯ÌËiny blÌûÌ ve Strom. I,177,1,
kde ÑpravÈ dialekticeì p¯ipisuje odvahu vystoupit za horizont nejvyööÌ
jsoucnosti, aû k ÑOtci veökerenstvaì. K mezÌm inteligibilnÌho svÏta srv.
Strom. VI,68,1, kde autor rozliöuje Ñmoudrost tohoto svÏtaì (srv. 1K 2,6) od
ÑpravÈho vÏdÏnÌì, kterÈ se (v odstupÚovanÈ v˝uce prost¯edkovanÈ Synem)
zab˝v· jsoucny inteligibilnÌmi a ÑjeötÏ duchovnÏjöÌmiì (∞ti to’tvn t¢
pneymatik„tera); srv. nÌûe, 71,3.5. ñ Podle A. Le Boullueca (SC 279, str.
161) Klement v naöÌ pas·ûi transcendenci inteligibilnÌho svÏta p¯ipisuje Synovi (tak uû J. PÈpin, La vraie dialectique selon ClÈment díAlexandrie, in:
J. Fontaine ñ C. Kannengiesser [vyd.], Epektasis. MÈlanges patristiques offerts au cardinal Jean DaniÈlou, Paris 1972, str. 382; srv. takÈ E. Osborn,
Clement, str. 65ñ66). Toto ËtenÌ vöak povaûuji za spornÈ; srv. v˝öe, 37,5ñ
38,1, kde je hlava veleknÏze alegoricky vztaûena ke Spasiteli (tj. k Synu),
252
190
Symbolika svatost·nku a veleknÏûskÈho roucha
mÌnÏni spravedlivÌ podle starÈ i novÈ smlouvy. Bude jistÏ spr·vnÈ,
kdyû oznaËÌme apoötoly za proroky a spravedlivÈ, neboù v nich
vöech p˘sobÌ jeden a t˝û svat˝ Duch.251 (6) A stejnÏ jako P·n p¯evyöuje cel˝ svÏt, ba p¯esahuje svÏt inteligibilnÌ, stejnÏ tak jmÈnu
vepsanÈmu do zlatÈho pl·tku bylo p¯izn·no postavenÌ Ñnade vöemi
vl·dami a mocnostmiì. To, ûe je ÑvepsanÈì, je jednak poukaz k p¯ik·z·nÌm vepsan˝m do desek, jednak k jeho smyslovÏ vnÌmatelnÈmu p¯Ìchodu.252 (7) ÿÌk· se o nÏm, ûe je ÑjmÈnem Bohaì, protoûe
Syn kon· podle dobroty, kterou vidÌ u Otce. Je to B˘h zvan˝ Spasitel, poË·tek veökerenstva, prvnÌ obraz ÑneviditelnÈho Bohaì p¯edch·zejÌcÌ vÏky, kter˝ dal r·z vöemu, co vzniklo po nÏm.253
zatÌmco jeho tiara ÑoznaËuje ten nejvyööÌ poË·tekì, tj. Otce. Jestliûe podle
Klementa tiara Ñukazuje kr·lovskou moc P·naì (37,5), pak slovo ÑP·nì
(k’rioq, ÑHospodinì) podle mÈho pochopenÌ p¯inejmenöÌm zahrnuje referenci k Otci (k tomu srv. CA IV, GCS 39, str. 528); totÈû p¯edpokl·d·m
i v naöÌ pas·ûi, kde je transcendence inteligibilnÌho svÏta p¯ipisov·na P·nu,
nikoli vöak jeho ÑjmÈnuì, kterÈ Klement vz·pÏtÌ interpretuje jako Syna (srv.
tÈû n·sl. pozn.). O tom, ûe Ñvl·dy a mocnostiì neodpovÌdajÌ inteligibilnÌm
jsoucn˘m, svÏdËÌ zmÌnÏn· paralela ve Strom. I,177,1. ñ K ot·zce prvnÌch
dvou princip˘ srv. takÈ Paed. I,71,1; Strom. IV,156,1ñ2; VII,2,2ñ3; v˝öe,
94ñ99.
253
Ke Ñkon·nÌì Syna srv. J 5,19 (»EP): ÑSyn nem˘ûe s·m od sebe Ëinit
(poie¡n) nic neû to, co vidÌ Ëinit Otce. Co ËinÌ Otec, stejnÏ ËinÌ jeho Syn.ì
Sloveso poie¡n vöak Klement nahrazuje v˝razem Ønerge¡n, snad s nar·ûkou na aristotelskÈ pojetÌ boûskÈho intelektu jako aktu (Øn≠rgeia); srv.
AristotelÈs, Met. XII, 1072b27. Srv. takÈ Strom. VII,7,7: ÑM˘ûeme ¯Ìci, ûe
Syn je p˘sobenÌ Otce (patrikµ tiq Øn≠rgeia).ì K Synovi jako obrazu neviditelnÈho Boha a poË·tku veökerenstva srv. Ko 1,15ñ18. K Synovi jako
jmÈnu Otce srv. nÌûe, 136,3; motiv se objevuje uû u valentinovc˘: srv. Klement, Exc. Theod. 26,1; Strom. IV,90,1; EvPrav (NHC I,3),38,6ñ41,3. K judaistickÈmu pozadÌ srv. J. E. Fossum, In the Beginning was the Name. Onomanology as the Key to Johannine Christology, in: t˝û, The Image of
the Invisible God. Essays on the Influence of Jewish Mysticism on Early
Christology, Gˆttingen 1995, str. 108ñ133. Na pozadÌ metafory Ñr·zuì je
z¯ejmÏ obraz Syna jako Ñarchetyp·lnÌhoì peËetidla: srv. Klement, Protr.
120,4; Strom. I,31,5; II,106,2 a zejm. tamt., VII,16,6. Srv. takÈ t˝û, Exc.
Theod. 27,1, o ÑjmÈnu Boha, kterÈ je vtiötÏno do srdceì. K BoûÌmu jmÈnu
jako peËeti srv. G. W. H. Lampe, The Seal of the Spirit, London 1951, str.
284ñ296; J. E. Fossum, The Name of God and the Angel of the Lord. Sama-
191
Stromata V,39,1ñ40,1
39. (1) Na˘ m∂n tŒ lÕgion t∂n prowhte¯an t∂n ØkboÂsan
tò lÕgÑ ka˘ khr’ssoysan ka˘ t∂n kr¯sin t∂n Øsom≠nhn dhlo¡, Øpe˘ “ a⁄tÕq Østi lÕgoq “ prowhte’vn kr¯nvn te ©ma ka˘
diakr¯nvn ≥kasta. (2) was˘ dÆ ka˘ tŒ ∞ndyma, tŒn podµrh,
t∂n kat¢ s°rka prowhte’ein o≈konom¯an, di æn prosex≠steron e≈q kÕsmon Áwuh. (3) ta’tÉ toi §pod÷q tŒn ºgiasm≠non
xitÂna “ §rxiere÷q (kÕsmoq dÆ ka˘ º Øn kÕsmÑ kt¯siq ºg¯astai prŒq to◊ kal¢ sygkatauem≠noy t¢ ginÕmena) lo’etai
ka˘ tŒn •llon Ønd’etai ©gion ®g¯oy Íq e≈pe¡n xitÂna, tŒn
syneisiÕnta e≈q t¢ •dyta a⁄tò, (4) Ømo˘ doke¡n Ømwa¯nvn tŒn
Ley¯thn ka˘ gnvstikŒn Íq ¶n tÂn •llvn …er≠vn •rxonta,
fldati §poleloym≠nvn Øke¯nvn ka˘ p¯stin Øndedym≠nvn mÕnhn
ka˘ t∂n ≈d¯an Økdexom≠nvn monµn, a⁄tŒn diakr¯nanta t¢ noht¢ tÂn a≈suhtÂn, kat Øpan°basin tÂn •llvn …er≠vn spe’donta Øp˘ t∂n to◊ nohto◊ d¯odon, tÂn tède §poloyÕmenon
o⁄k≠ti fldati, Íq prÕteron Økaua¯reto e≈q Leyitik∂n ØntassÕmenoq wylµn, §ll πdh tò gnvstikò lÕgÑ. 40. (1) kauarŒq
mÆn 〈o›n〉 t∂n kard¯an p£san, katoru„saq d e› m°la ka˘ t∂n
polite¯an Øp •kron, p≠ra to◊ …er≠vq Øp˘ me¡zon a⁄jµsaq,
§texnÂq ºgnism≠noq ka˘ lÕgÑ ka˘ b¯Ñ, Øpendys°menoq tŒ
g°nvma t∑q dÕjhq, to◊ pneymatiko◊ Øke¯noy ka˘ tele¯oy §ndrŒq t∂n §pÕrrhton klhronom¯an §polab„n, Ñæn œwualmŒq
o⁄k e»den ka˘ o›q o⁄k πkoysen ka˘ Øp˘ kard¯an §nur„poy o⁄k
§n≠bh,ì y…Œq ka˘ w¯loq genÕmenoq, ÑprÕsvponì πdh ÑprŒq
prÕsvponì Ømp¯platai t∑q §kor≠stoy uevr¯aq.
ritan and Jewish Concepts of Intermediation and the Origin of Gnosticism,
T¸bingen 1985, str. 98ñ103, 245ñ253. Ve svÈm kosmologickÈm aspektu
metafora navazuje na platÛnskÈ pojetÌ paradigmatu; srv. nÌûe, 93,4ñ94,2.
254
Srv. J 5,19ñ30; ke vztahu mezi Ñv˝rokemì a ÑsouzenÌmì srv. takÈ Ex
28,15.30, kde je podle Septuaginty n·prsnÌk oznaËen tŒ loge¡on t∑q kr¯sevq (Ñv˝rok rozhodnutÌì).
255
Srv. Strom. II,73,3.
Srv. Lv 16,4.23ñ24; ke kr·se stvo¯enÌ srv. Gn 1,31. Jinou interpretaci
odloûenÈho öatu pod·v· FilÛn, podle nÏhoû je Ñöatem mÌnÏnÌ a p¯edstavì,
do nichû je duöe odÏna (Leg. alleg. II,56); podle Klementa nebo jeho zdro256
192
Symbolika svatost·nku a veleknÏûskÈho roucha
39. (1) ÑV˝rokì pak poukazuje k proroctvÌ, kterÈ je vyhlaöov·no
a zvÏstov·no Slovem, a k budoucÌmu soudu, neboù jeden a tent˝û Logos prorokuje a z·roveÚ soudÌ a rozliöuje kaûdou vÏc.254
(2) OdÏv, roucho, je pr˝ proroctvÌm pl·nu vtÏlenÌ, dÌky nÏmuû se
uk·zal zp˘sobem blÌzk˝m svÏtu.255 (3) Proto veleknÏz svlÈk· posvÏcen˝ öat (svÏt a svÏtskÈ stvo¯enÌ je posvÏceno tÌm, kter˝ vöemu
vznikajÌcÌmu p¯iznal kr·su), om˝v· se a oblÈk· jin˝, svatosvat˝ öat,
s nÌmû vstupuje do vnit¯nÌ svatynÏ.256 (4) Podle mÈho mÌnÏnÌ p¯edstavuje lÈvijceñgnostika, jakoby nad¯azenÈho vöem ostatnÌm knÏûÌm, kte¯Ì se om˝vajÌ ve vodÏ, oblÈkajÌ si pouze vÌru a p¯ijÌmajÌ
mÌsto, kterÈ jim p¯ÌsluöÌ. On odliöuje inteligibilnÌ od smyslovÏ vnÌmatelnÈho, vystupuje nad ostatnÌ knÏze a mÌ¯Ì k p¯echodu do inteligibilnÌho [svÏta], kde uû se neom˝v· v pozemskÈ vodÏ, v nÌû se
oËiöùoval d¯Ìve, kdyû byl za¯azen do kmene lÈvijc˘, ale ve SlovÏ
pozn·nÌ.257 40. (1) V celÈm svÈm srdci je Ëist˝ a takÈ sv˝m zp˘sobem ûivota dosahuje takovÈho stupnÏ dokonalosti, ûe p¯ekon·v·
knÏze, jeho ¯eË i ûivot je bez sebemenöÌ poskvrny. ObleËen v lesku
sl·vy p¯ijal nev˝slovnÈ dÏdictvÌ duchovnÌho a dokonalÈho muûe,
dÏdictvÌ, kterÈ Ñoko nevidÏlo, ucho neslyöelo a ËlovÏku na mysl
nep¯iöloì,258 stal se synem a p¯Ìtelem [Boha], a s pohledem tv·¯Ì
v tv·¯ se sytÌ podÌvanou, kterÈ se nelze nabaûit.259
je v Exc. Theod. 27,1ñ2 je obrazem tÏlesnosti (sÂma). K interpretaci Lv
16,23ñ24 srv. takÈ FilÛn, De somn. I,216ñ218.
257
Ke Ñkmeni lÈvijc˘ì srv. Nu 8,7. K Ñp¯echoduì srv. Klement, Exc. Theod. 38,3, o Ñp¯echodu do plnostiì (d¯odoq e≈q plµrvma), kter˝ podle valentinovc˘ zajiöùuje JeûÌö duchovnÌm z·rodk˘m; Klement m· snad na mysli
hranici inteligibilnÌho svÏta; srv. v˝öe, 36,3 a pozn. 239, kde jsou uvedeny
dalöÌ odkazy.
258
Srv. 1K 2,9.
Srv. 1K 13,12; v˝öe, 7,5; Klement, Exc. Theod. 27,4. Ke Ñsl·vÏì, kter·
je dÏdictvÌm ÑduchovnÌho muûeì, tj. vzk¯ÌöenÈho Krista, srv. 1K 15,40ñ49;
srv. Klement, Exc. Theod. 27,6. Srv. takÈ 2K 2,18. K synovstvÌ srv. L 20,36;
J 12,36; ÿ 8,15.23; Ga 4,5; Ef 1,5 aj. K p¯·tel˘m Boha srv. J 15,15. Srv.
Klement, Exc. Theod. 27,5, kde jsou Ñp¯·teliì a Ñsynyì naz˝v·ni prvostvo¯enÌ andÏlÈ. K ÑpodÌvanÈì srv. takÈ nÌûe, 58,5; 138,3.
259
193
Stromata V,40,1ñ41,4
O⁄dÆn dÆ oÃon a⁄to◊ Øpako◊sai to◊ lÕgoy, ple¯ona tŒn
no◊n di¢ t∑q graw∑q ØndidÕntoq. (2) l≠gei g¢r Ìde{ Ñka˘ Økd’setai t∂n stol∂n t∂n lin∑n, æn Ønded’kei e≈sporeyÕmenoq e≈q
t¢ ©gia, ka˘ §pouµsei a⁄t∂n Øke¡. ka˘ lo’setai tŒ sÂma
a⁄to◊ fldati Øn tÕpÑ ®g¯Ñ ka˘ Ønd’setai t∂n stol∂n a⁄to◊.ì
(3) •llvq d , o»mai, “ k’rioq §pod’eta¯ te ka˘ Ønd’etai kati‰n
e≈q a∆suhsin, •llvq “ di a⁄to◊ piste’saq §pod’eta¯ te ka˘
Øpend’etai, Íq ka˘ “ §pÕstoloq Ømµnysen, t∂n ºgiasm≠nhn
stolµn. (4) Ønte◊uen kat e≈kÕna to◊ kyr¯oy §rxiere¡q §pŒ t∑q
®giasue¯shq ≈ro◊nto wyl∑q o… dokim„tatoi ka˘ o… e≈q basile¯an ka˘ o… e≈q prowhte¯an Øklekto˘ Øxr¯onto.
VII. 41. (1) Û Ouen ka˘ A≈g’ptioi o⁄ to¡q Øpityxo◊si t¢ par¢ sw¯sin §net¯uento mystµria o⁄dÆ m∂n bebµloiq t∂n tÂn
ue¯vn e∆dhsin Øj≠weron, §ll ∫ mÕnoiq ge to¡q m≠lloysin Øp˘
basile¯an pro¬≠nai ka˘ tÂn …er≠vn to¡q kriue¡sin e»nai dokimvt°toiq §pÕ te t∑q trow∑q ka˘ t∑q paide¯aq ka˘ to◊ g≠noyq.
(2) ”moia go◊n to¡q Ò Ebra¬ko¡q kat° ge t∂n Øp¯krycin ka˘ t¢
tÂn A≈gypt¯vn a≈n¯gmata. A≈gypt¯vn o¿ mÆn Øp˘ plo¯oy, o¿ dÆ
Øp˘ krokode¯loy tŒn Ωlion deikn’oysi. (3) shma¯noysi dÆ ”ti “
Ωlioq, di §≠roq glykero◊ ka˘ figro◊ t∂n pore¯an poio’menoq,
gennÜ tŒn xrÕnon, ‘n a≈n¯ssetai “ krokÕdeiloq di° tina •llhn …eratik∂n …stor¯an. (4) na˘ m∂n ka˘ Øn DiospÕlei t∑q
A≈g’ptoy Øp˘ to◊ …ero◊ kaloym≠noy pylÂnoq diatet’pvtai
260
Lv 16,23ñ24.
261
Srv. 1K 15,53ñ54; 2K 5,2ñ4; Ef 4,22ñ24 (s nar·ûkou na k¯estnÌ ob¯ad).
V˝klad vtÏlenÌ jako ÑsvleËenÌ posvÏcenÈho rouchaì se snad opÌr· o Fp 2,6ñ7
(A. Le Boulluec, SC 279, str. 165ñ166). K sestupu do smyslovosti srv. v˝öe,
7,8; 16,5; 34,1; 38,6. K inverznÌ symetrii BoûÌho vtÏlenÌ a lidskÈho vykoupenÌ srv. Klement, Protr. 8,4; 111,2ñ3; Paed. III,2,2ñ3.
262
Srv. Ex 29,7; Lv 8,12; 1S 10,1; 2S 5,3; 1Kr 1,39; srv. Strom. IV,158,1.
263
Srv. Pl˙tarchos, De Iside, 354b7ñ9.
194
DalöÌ p¯Ìklady symbolickÈho û·nru
Nic se vöak nem˘ûe rovnat tomu, slyöet samotnÈ Slovo, kterÈ skrze PÌsmo d·v· vÌce a vÌce pochopenÌ. (2) »tÏme, co ¯Ìk·:
ÑÖ a svlÈkne lnÏnÈ roucho, kterÈ si oblÈkl p¯i vstupu do svatynÏ,
a odloûÌ je tam. Umyje si tÏlo vodou na svatÈm mÌstÏ a obleËe si svÈ
roucho.ì260 (3) MyslÌm, ûe svlÈk·nÌ a oblÈk·nÌ posvÏcenÈho roucha
je jinÈ u P·na, kter˝ sestupuje do smyslovosti, a jinÈ u toho, kdo
skrze nÏho uvϯil, jak o tom hovo¯Ì i apoötol.261 (4) Proto byli k obrazu P·na ti nejv·ûenÏjöÌ p¯ÌsluönÌci posvÏcenÈho kmene vybÌr·ni
jako veleknÏûÌ, a tÏm, kdo byli vyvoleni jako vl·dci, i tÏm, kdo jako
proroci, se dost·valo pomaz·nÌ.262
DalöÌ p¯Ìklady symbolickÈho û·nru
VII. 41. (1) Proto ani EgypùanÈ neukazovali sv· mystÈria kdekomu
a neodhalovali pozn·nÌ o boûsk˝ch vÏcech nezasvÏcen˝m, ale jen
tÏm, kdo mÏli dos·hnout kr·lovskÈ hodnosti, a pak knÏûÌm, o nichû
bylo rozhodnuto, ûe jsou k tomu svou v˝chovou, vzdÏl·nÌm a p˘vodem nejlÈpe zp˘sobilÌ.263 (2) TakÈ egyptskÈ öifry se podobajÌ
hebrejsk˝m v tom, ûe nesou skryt˝ v˝znam. Slunce oznaËuje loÔka,
v jinÈ verzi krokod˝l. (3) Znamen· to, ûe slunce si razÌ cestu sladk˝m a vlhk˝m vzduchem a plodÌ p¯i tom Ëas, kter˝ na z·kladÏ jistÈho posv·tnÈho vypr·vÏnÌ p¯edstavuje krokod˝l.264 (4) V egyptskÈ
Diospoli je na takzvanÈ svatÈ br·nÏ zobrazeno dÌtÏ jako symbol na-
264
K sluneËnÌ loÔce srv. Pl˙tarchos, De Iside, 364c8ñ11, podle nÏhoû
EgypùanÈ Ñ¯ÌkajÌ, ûe slunce a mÏsÌc jako dopravnÌ prost¯edky neuûÌvajÌ
vozy, n˝brû se plavÌ na loÔk·ch, coû naznaËuje, ûe vznikajÌ a ûivÌ se z vlhkostiì. Srv. paralely v koment·¯i J. G. Griffithse, Plutarchís De Iside, str.
426ñ427. K naöemu mÌstu srv. zejm. Porfyrios u Eusebia, Praep. evang.
III,11,48: ÑSlunce nÏkdy oznaËujÌ lidskou postavou v loÔce, kter· leûÌ na
krokod˝lovi. LoÔka znamen· pohyb ve vlhosti, krokod˝l, ûe voda, po nÌû
slunce pluje, je pitn·. Znamen· to tedy, ûe obÏûn· dr·ha slunce vede vlhk˝m
a sladk˝m vzduchem.ì Podle H.-R. Schwyzera, Chairemon, Leipzig 1932,
str. 76ñ77, je snad spoleËn˝m zdrojem obou autor˘ ChairÈmÛn (srv. v˝öe,
str. 154ñ155, pozn. 145); srv. P. W. van der Horst, Chaeremon, str. 32ñ34;
68ñ69. K posv·tnÈmu v˝znamu krokod˝l˘ srv. Pl˙tarchos, De Iside, 381bñ
c, u nÏhoû vöak alegorÈze krokod˝la jako Ëasu v˝slovnÏ uvedena nenÌ.
195
Stromata V,41,4ñ43,3
paid¯on mÆn gen≠sevq s’mbolon, wuor£q dÆ “ g≠rvn, ueo◊ te
a› “ …≠raj, Íq “ ≈xu÷q m¯soyq, ka˘ kat •llo p°lin shmainÕmenon “ krokÕdeiloq §naide¯aq. 42. (1) wa¯netai to¯nyn
syntiu≠menon tŒ p£n s’mbolon dhlvtikŒn e»nai to◊de{ ÑÈ
ginÕmenoi ka˘ §poginÕmenoi, ueŒq mise¡ §na¯deian.ì (2) t° te
Èta ka˘ to÷q œwualmo÷q o… dhmioyrgo◊nteq Øj fllhq tim¯aq
kauiero◊sin to¡q ueo¡q §natiu≠nteq e≈q to÷q ne„q, to◊to dµpoy a≈nissÕmenoi Íq p°nta ueŒq “rÜ ka˘ §ko’ei. (3) prŒq
to¡sde §lk∑q mÆn ka˘ Ô„mhq s’mbolon a⁄to¡q “ l≠vn{ Îsper
§m≠lei g∑q te a⁄t∑q ka˘ gevrg¯aq ka˘ trow∑q “ bo◊q, §ndre¯aq te ka˘ parrhs¯aq “ ppoq, §lk∑q te a› met¢ syn≠sevq
º sw¯gj, tŒ mÆn sÂma p£n l≠ontoq, tŒ prÕsvpon dÆ §nur„poy ∞xoysa. (4) “mo¯vq te to’toiq s’nesin ka˘ mnµmhn ka˘
kr°toq ka˘ t≠xnhn “ •nurvpoq a≈nissÕmenoq to¡q …ero¡q prŒq
a⁄tÂn Øggl’wetai. 43. (1) πdh dÆ k§n ta¡q kaloym≠naiq par
a⁄to¡q kvmas¯aiq tÂn ueÂn xrys£ §g°lmata, d’o mÆn k’naq,
≥na dÆ …≠raka ka˘ »bin m¯an periw≠roysi ka˘ kalo◊si t¢ t≠ssara tÂn §galm°tvn e∆dvla t≠ssara gr°mmata. (2) e≈s˘
go◊n o… mÆn k’neq s’mbola tÂn dye¡n ºmiswair¯vn, oÃon peripolo’ntvn ka˘ wylassÕntvn{ “ dÆ …≠raj ºl¯oy{ pyr„dhq g¢r
ka˘ §nairetikÕq{ a⁄t¯ka t¢q loimik¢q nÕsoyq ºl¯Ñ §natiu≠asin{ º dÆ »biq selµnhq, t¢ mÆn skier¢ tò m≠lani, t¢ dÆ
wvtein¢ tò leykò tÂn pt¯lvn e≈kazÕntvn. (3) e≈s˘n d o¿ to÷q
mÆn tropiko÷q prŒq tÂn kynÂn mhn’esuai bo’lontai, o¿ d∂
diawyl°ssoysi ka˘ pylvro◊si t∂n Øp˘ nÕton ka˘ •rkton p°rodon to◊ ºl¯oy{ tŒn d ≈shmerinÕn, fichlŒn –nta ka˘ diakekaym≠non, “ …≠raj dhlo¡, kau°per º »biq tŒn lojÕn{ §riumo◊ g¢r
Øpino¯aq ka˘ m≠troy m°lista tÂn zñvn º »biq §rx∂n paresx∑suai to¡q A≈gypt¯oiq doke¡, Íq tÂn k’klvn “ lojÕq.
N·pis, kter˝ Klement situuje do Diospole (= egyptsk˝ch ThÈb), se
podle Pl˙tarcha, De Iside, 363f4ñ364a1, v tÈmϯ identickÈ podobÏ (namÌsto
krokod˝la hroch) a s t˝mû v˝znamem nach·zel v egyptskÈm mÏstÏ Sais.
K interpretaci hieroglyf˘ srv. J. G. Griffiths, Plutarchís De Iside, str. 422ñ
423.
265
266
K symbolice oËÌ a uöÌ v egyptskÈm n·boûenstvÌ srv. A. Deiber, ClÈment díAlexandrie et lí…gypte, Le Caire 1904, str. 47ñ50; dalöÌ odkazy uv·-
196
DalöÌ p¯Ìklady symbolickÈho û·nru
rozenÌ, sta¯ec jako symbol smrti, d·le sokol jako b˘h, ryba jako
nen·vist a krokod˝l ve svÈm dalöÌm v˝znamu jako nestoudnost.
42. (1) Souhrnn˝ v˝klad celÈho tohoto symbolu je tedy patrnÏ
n·sledujÌcÌ: ÑVy, kdo se rodÌte a hynete, b˘h nen·vidÌ nestoudnost.ì265 (2) TakÈ uöi a oËi vyrobenÈ ze vz·cn˝ch materi·l˘, kterÈ
se v chr·mech zasvÏcujÌ boh˘m, vyjad¯ujÌ, ûe b˘h vöechno vidÌ
a slyöÌ.266 (3) D·le lev je symbolem chrabrosti a sÌly, b˝k p˘dy,
zemÏdÏlstvÌ a v˝ûivy, k˘Ú odvahy a p¯Ìmosti, sfinga chrabrosti
spojenÈ s rozumnostÌ, neboù celÈ jejÌ tÏlo je lvÌ, ale tv·¯ lidsk·.
(4) PodobnÏ ËlovÏk vytesan˝ na basreliÈfech jejich chr·m˘ oznaËuje rozumnost, pamÏù, moc a umÏnÌ.267 43. (1) P¯i slavnostech naz˝van˝ch pr˘vody boh˘ pak EgypùanÈ nosÌ Ëty¯i zlatÈ sochy, dva psy,
sokola a ibise, p¯iËemû tvrdÌ, ûe tyto Ëty¯i sochy zobrazujÌ Ëty¯i pÌsmena. (2) Psi symbolizujÌ dvÏ hemisfÈry, jakoby str·ûce na okruûnÌ
cestÏ, a sokol slunce, protoûe m· ohnivou barvu a je drav˝, a slunci
p¯ipisujÌ morovÈ n·kazy. Ibis zn·zorÚuje mÏsÌc, zastÌnÏnou Ë·st
Ëern˝m a osvÏtlenou bÌl˝m chm˝¯Ìm. (3) Podle jinÈho v˝kladu psi
znamenajÌ obratnÌky, str·ûce bran, jimiû slunce proch·zÌ na jih
nebo na sever, sokol p¯edstavuje vysok˝ a ûhav˝ rovnÌk a ibis
ekliptiku. Ze vöech zv̯at je to totiû nejspÌöe pr·vÏ ibis, kdo dal
Egypùan˘m pojem ËÌsla a mÌry, tak jako ze vöech kruh˘ pr·vÏ ekliptika.268
dÌ P. W. van der Horst, Chaeremon, str. 69, pozn. 9. K ÑvidÏnÌ a slyöenÌì
boha srv. HomÈr, Il. III,277; Od. XI,109; XII,323, o HÈliovi; srv. Strom.
II,24,4.
Egyptologick˝ koment·¯ pod·v· A. Deiber, ClÈment, str. 51ñ56. V˝klad lva a b˝ka m· paralelu v exegetickÈ pas·ûi, kterou byzantsk˝ filolog
Jan TzetzÈs (12. stol.) ve svÈm koment·¯i k IliadÏ I,97 p¯ipisuje ChairÈmÛnovi; srv. P. W. van der Horst, Chaeremon, str. 24ñ25; 63, pozn. 21ñ22; 69,
pozn. 10.
267
268
K procesÌm v EgyptÏ srv. Strom. VI,35ñ37. V egyptskÈm n·boûenstvÌ
Ibis symbolizuje Thovta, sokol HÛra a Ñpsiì (tj. öakalovÈ) p¯edstavujÌ Anubise.
Podle DiodÛra SicilskÈho, Bibl. hist. I,86,1, zp˘sobovaly ÑneuvϯitelnÏ bizarnÌì
(uaym°sia ka˘ me¯zv p¯stevq) ˙kony prov·dÏnÈ v EgyptÏ na poËest zv̯at ¯eck˝m interpret˘m znaËnÈ nesn·ze; r˘zn· vysvÏtlenÌ tÏchto ÑnejpodivnÏjöÌch egyptsk˝ch obyËej˘ì autor rozebÌr· tamt., I,86ñ90; srv. takÈ
197
Stromata V,44,1ñ45,3
VIII. 44. (1) All¢ g¢r o⁄ mÕnon A≈gypt¯vn o… logi„tatoi,
prŒq dÆ ka˘ tÂn •llvn barb°rvn ”soi wilosow¯aq Êr≠xuhsan, tŒ symbolikŒn e»doq Øzµlvsan. (2) Fas˘ go◊n ka˘ Idanuo’ran tŒn SkyuÂn basil≠a, Íq …store¡ Ferek’dhq “ S’rioq,
Dare¯Ñ diab°nti tŒn Ú Istron pÕlemon §peilo◊nta p≠mcai
s’mbolon §nt˘ tÂn gramm°tvn m◊n, b°traxon, –rniua, œistÕn, •rotron. (3) §por¯aq dÆ o¤shq, oÃa e≈kÕq, Øp˘ to’toiq
Orontop°taq mÆn “ xil¯arxoq ∞legen parad„sein a⁄to÷q
t∂n §rxµn, tekmairÕmenoq §pŒ mÆn to◊ myŒq t¢q o≈kµseiq,
§pŒ dÆ to◊ batr°xoy t¢ fldata tŒn §≠ra te §pŒ t∑q –rniuoq
ka˘ §pŒ to◊ œisto◊ t¢ ”pla, §pŒ dÆ to◊ §rÕtroy t∂n x„ran.
(4) JiwÕdrhq dÆ ∞mpalin ºrmµneysen{ ∞wasken g°r{ Ø¢n m∂
Íq –rniueq §naptÂmen ∫ Íq m’eq kat¢ t∑q g∑q ∫ Íq o… b°traxoi kau fldatoq d’vmen, o⁄k ¶n w’goimen t¢ Øke¯nvn b≠lh, t∑q g¢r x„raq o¤k Øsmen k’rioi. (5) An°xars¯n te tŒn
Sk’uhn was˘ ka˘ a⁄tŒn koim„menon kat≠xein tè mÆn laiÜ t¢
a≈do¡a, tè dejiÜ dÆ tŒ stÕma, a≈nittÕmenon de¡n mÆn §mwo¡n,
me¡zon dÆ e»nai gl„tthq krate¡n ∫ ºdon∑q.
45. (1) Ka˘ t¯ moi per˘ to÷q barb°royq Øndiatr¯bein, ØjŒn
a⁄to÷q to÷q Û Ellhnaq swÕdra tè Øpikr’cei kexrhm≠noyq parast∑sai; (2) Androk’dhq go◊n “ PyuagorikŒq t¢ Ew≠sia
kalo’mena gr°mmata Øn pollo¡q d∂ polyur’lhta –nta symbÕlvn ∞xein whs˘ t°jin, shma¯nein dÆ Ú Askion mÆn tŒ skÕtoq,
m∂ g¢r ∞xein to◊to ski°n{ wÂq dÆ Kat°skion, Øpe˘ katayg°zei t∂n ski°n{ L¯j t≠ Østin º g∑ kat¢ §rxa¯an Øpvnym¯an
ka˘ Tetr¢j “ ØniaytŒq di¢ t¢q Îraq, Damnamene÷q dÆ “ Ωlioq
“ dam°zvn, t¢ A∆si° te º §lhu∂q wvnµ. (3) shma¯nei d •ra
tŒ s’mbolon Íq kekÕsmhtai t¢ ue¡a, oÃon skÕtoq prŒq wÂq
Pl˙tarchos, De Iside, 379e7ñ382e2, kter˝ se pokouöÌ egyptsk˝ kult zv̯at
filosoficky h·jit. V˝klad dochovan˝ v naöÌ pas·ûi je nepochybnÏ ovlivnÏn
postupy ¯eckÈ alegorickÈ exegeze, opÌr· se vöak tÈû o znalosti egyptskÈ mytologie; srv. paralely, kterÈ shrom·ûdil A. Deiber, ClÈment, str. 57ñ63.
269
K Ferekydovi ze Syru srv. nÌûe, 50,3. Klement m· z¯ejmÏ na mysli
spÌöe helÈnistickÈho historika Ferekyda z Leru, o nÏmû se zmiÚuje S˙da,
byzantsk˝ slovnÌk z 10. stoletÌ; srv. FGrHist 475, F 1 (III.B, str. 434ñ435),
198
DalöÌ p¯Ìklady symbolickÈho û·nru
VIII. 44. (1) SymbolickÈmu û·nru vöak neholdovali jen nejvÏtöÌ
uËenci v EgyptÏ, ale i jinÌ barba¯i, kte¯Ì se pokouöeli o filosofii.
(2) FerekydÈs ze Syru uv·dÌ, ûe kdyû Dareios p¯ekroËil Dunaj, skythsk˝ kr·l Idanth˙ras mu pohrozil v·lkou, ale namÌsto pÌsemnÈ
zpr·vy mu pr˝ poslal symbol, a sice myö, û·bu, pt·ka, öÌp a pluh.
(3) Nikomu to pochopitelnÏ nebylo moc jasnÈ, pak ale chiliarcha
Orontopatas prohl·sil, ûe SkythovÈ se vzdajÌ vl·dy. Jeho v˝klad byl
tento: myö oznaËuje domy, û·ba vodnÌ toky, pt·k znamen· vzduch,
öÌp zbranÏ a pluh p˘du. (4) XifodrÈs vöak podal opaËn˝ v˝klad:
ÑPokud neodlÈtneme jako pt·ci nebo nezmizÌme jako myöi v zemi
nebo û·by ve vodÏ, neunikneme jejich st¯el·m, protoûe nejsme p·ni
tÈto p˘dy.ì269 (5) Anacharsis ze Skythie se pr˝ ve sp·nku drûel levou rukou za pohlavÌ a pravou za ˙sta, ËÌmû naznaËoval, ûe je t¯eba
ovl·dat jazyk i rozkoö, ale to prvnÌ zvl·ötÏ.270
45. (1) Net¯eba se vöak zab˝vat barbary, jestliûe m˘ûeme uk·zat,
ûe i ÿekovÈ rozs·hle pracovali se skryt˝m v˝znamem. (2) Pythagorejec AndrokydÈs nap¯Ìklad tvrdÌ, ûe takzvan· efesk· pÌsmena,
o nichû se tolik hovo¯Ì, jsou symbolickÈho ¯·du: askion znamen·
tmu, protoûe ta nem· stÌn (skia), kataskion svÏtlo, protoûe osvÏcuje
stÌn. Lix je prastarÈ oznaËenÌ zemÏ, tetrax znamen· rok, Ëty¯i roËnÌ
obdobÌ, damnameneus je slunce, kterÈ vöemu Ñdominujeì, a aisia
oznaËujÌ pravdivÈ slovo. (3) Symbol tedy naznaËuje, ûe jsou boûskÈ
kde je do zlomku zahrnuto i Strom. V,44,5. Jin· verze vypr·vÏnÌ je dochovan· u HÈrodota, Hist. IV,131ñ132. Klement moûn· Ëerp· z tÈhoû zdroje
jako v˝öe, 31,3ñ4; srv. A. Le Boulluec, SC 279, str. 173. JmÈno skythskÈho
kr·le je jin˝mi autory (HÈrodotos, StrabÛn, Pl˙tarchos aj.) uv·dÏno ve formÏ Idanthyrsos.
K Anacharsiovi srv. HÈrodotos, Hist. IV,46.76ñ77, podle nÏhoû se
tento skythsk˝ dobrodruh pokouöel ve Skythii zav·dÏt ¯eckÈ zvyklosti, za
coû zaplatil ûivotem; srv. Klement, Protr. 24,1, kde autor chv·lÌ skythskÈho
kr·le Saulia za to, ûe Anacharsia zast¯elil, kdyû chtÏl do Skythie zavÈst kult
Matky boh˘. PozdÏji je Anacharsis ¯azen mezi archaickÈ mudrce a je mu
p¯ipisov·na ¯ada duchapln˝ch v˝rok˘; srv. DiogenÈs Laertios, Vitae, I,101ñ
105. Na tuto tradici Klement navazuje ve Strom. I,59,1; 72,1; 77,3ñ4. Zde
uvedenou historku vypr·vÌ takÈ Pl˙tarchos, De garrul. 505a1ñ4, podle
nÏhoû se odehr·la v SolÛnovÏ domÏ.
270
199
Stromata V,45,3ñ45,6
ka˘ Ωlioq prŒq ØniaytŒn ka˘ g∑ prŒq panto¯an w’sevq g≠nesin. (4) §ll¢ ka˘ Dion’sioq “ QrÜj “ grammatikŒq Øn tò
Per˘ t∑q Ømw°sevq per˘ to◊ tÂn trox¯skvn symbÕloy whs˘
kat¢ l≠jin{ ÑØsµmainon go◊n o⁄ di¢ l≠jevq mÕnon, §ll¢ ka˘
di¢ symbÕlvn ∞nioi t¢q pr°jeiq, di¢ l≠jevq mÆn Íq ∞xei t¢
legÕmena Delwik¢ paragg≠lmata, tŒ ,mhdÆn •ganë ka˘ tŒ
,gnÂui saytŒnë ka˘ t¢ to’toiq ”moia, di¢ dÆ symbÕlvn Íq ” te
troxŒq “ strewÕmenoq Øn to¡q tÂn ueÂn tem≠nesin e…lkysm≠noq par¢ A≈gypt¯vn ka˘ tŒ tÂn uallÂn tÂn didom≠nvn to¡q
proskyno◊si. (5) whs˘ g¢r Orwe÷q “ QrÖkioq{
uallÂn d ”ssa broto¡sin Øp˘ xuonŒq ∞rga m≠mhlen,
o⁄dÆn ∞xei m¯an a»san Øp˘ wres¯n, §ll¢ kykle¡tai
p°nta p≠rij, st∑nai dÆ kau ¥n m≠roq o⁄ u≠miq Øst¯n,
§ll ∞xei, Íq πrjanto, drÕmoy m≠roq »son ≥kastoq.
(6) o… uallo˘ πtoi t∑q pr„thq trow∑q s’mbolon fip°rxoysin,
∫ ”pvq ØpistÂntai o… pollo˘ to÷q mÆn karpo÷q di ”loy u°llein ka˘ a¤jesuai diam≠nontaq Øp˘ ple¡ston, sw£q dÆ a⁄to÷q
œl¯gon e≈lhx≠nai tŒn t∑q zv∑q xrÕnon, to’toy x°rin d¯dosuai
Androkydovi je p¯ipisov·n spis o pythagorejsk˝ch symbolech, poch·zejÌcÌ nejpozdÏji z 1. stol. p¯. Kr. (srv. TryfÛn, in: Rhet. Graec. III,193,31ñ
134,8; W. Burkert, Lore, str. 167); srv. v˝öe, str. 164ñ165, pozn. 173). Podle lexikografa Pausania (2. stol.) jsou tzv. efesk· pÌsmena Ñhl·sky, jejichû
v˝znam tkvÌ v p¯irozenÈ schopnosti zaûehn·vat zloì; p˘vodnÏ ölo pr˝ o n·pisy na nohou, opasku a Ëelence efeskÈ Artemidy (Eustathios, Comm. Od.
19,247 /Stallbaum, II,202,3ñ4); srv. Pl˙tarchos, Quaest. conviv. VII,6,4/
706d10ñe2, podle nÏhoû jsou uûÌv·na p¯i lÈËbÏ posedlosti. K ˙loze jmen
v exorcismu srv. nap¯. Sk 19,13ñ19. Podle alexandrijskÈho lexikografa
HÈsychia (5.ñ6. stol.) bylo tÏchto Ñboûsk˝ch a svat˝chì (…er° ka˘ ©gia)
pÌsmen p˘vodnÏ öest, jejich jmÈna pak uv·dÌ s tÌmûe v˝kladem jako Klement (s.v. Ew≠sia gr°mmata). O efesk˝ch pÌsmenech se Klement zmiÚuje rovnÏû ve Strom. I,73,1 v souvislosti s Ìdsk˝mi daktyly; podle tradice
zmÌnÏnÈ ve Strom. I,75,4 se jeden z tÏchto horsk˝ch sk¯Ìtk˘ jmenoval pr·vÏ
ÑDamnameneusì (srv. Hellanikos, in: schol. Apoll. Rhod. 1126ñ31b/Wendel
102,5; StrabÛn, Geogr. X,3,22/473c25). Jako jmÈna nadpozemsk˝ch (Ëasto
ochrann˝ch) bytostÌ se Ñefesk· pÌsmenaì objevujÌ v magick˝ch papyrech
a podobnÈ literatu¯e (srv. nap¯. jmÈno Lix tetrax v Z·vÏti äalamounovÏ
271
200
DalöÌ p¯Ìklady symbolickÈho û·nru
vÏci uspo¯·d·ny, jako je ¯·d ve vztahu tmy v˘Ëi svÏtlu, slunce v˘Ëi
roku a zemÏ v˘Ëi vöemoûn˝m plod˘m p¯Ìrody.271 (4) TakÈ filolog
Dionysios Thr·k ve spise O vyjad¯ov·nÌ v˝znamu uv·dÌ k symbolu
kola toto: ÑNÏkdy bylo jedn·nÌ oznaËov·no nejen slovy, ale i symboly. P¯Ìkladem slovnÌho oznaËenÌ jsou tzv. delfskÈ v˝zvy: ÇniËeho
p¯Ìliöë, Çpoznej s·m sebeë apod. K symbolick˝m oznaËenÌm pat¯Ì od
Egypùan˘ p¯evzatÈ ot·ËejÌcÌ se kolo v prostor·ch zasvÏcen˝ch boh˘m a ratolesti, kterÈ se d·vajÌ prosebnÌk˘m.ì272 (5) Thr·ck˝ Orfeus k tomu ¯Ìk·:
Kdyû vyd· ratolest plody, jichû pÌle dos·hnout chtÏla,
û·dn˝ z tÏch plod˘ na mysli nem· jen jedin˝ ˙kol.
Vöechno se ot·ËÌ v kruhu a Ë·st se zastavit nesmÌ,
jakmile zaËali, kaûd˝ m· na bÏhu ten sam˝ podÌl.273
(6) Ratolesti mohou b˝t symbolem prvnÌ potravy;274 podle jinÈho
v˝kladu se rozd·vajÌ proto, aby si obyËejnÌ lidÈ uvÏdomili, ûe na
rozdÌl od ratolestÌ, kterÈ dok·ûou r˘st velice dlouho a st·le znovu
29,7); podrobnÏji K. Preisendanz, in: RAC, 5, 515ñ520. Klement opÏt p¯edkl·d· pokus o jejich racion·lnÌ interpretaci.
272
Dionysios Thr·k, zl. 52 (Linke, str. 30ñ31). O. St‰hlin a L. Fr¸chtel
ukonËujÌ cit·t aû po 45,6, v Ëemû je n·sleduje vydavatelka Dionysiov˝ch zlomk˘ K. Linke, aËkoli p¯ipouötÌ, ûe Orfe˘v cit·t m˘ûe poch·zet z jinÈho zdroje
(str. 71). Srv. takÈ p¯eklad O. St‰hlina, BKV 2.19/1937, str. 158, a edici
A. Le Boullueca, SC 278, str. 98 (srv. t˝û, SC 279, str. 179). Dionysios Thr·k ûil p¯ibliûnÏ v letech 180/170ñ90 p¯. Kr.; tradice mu p¯ipisuje nejstaröÌ
zn·mÈ pojedn·nÌ o ÑumÏnÌ gramatickÈmì (NP 9, sl. 631ñ635). RozliöenÌ
mezi slovy a symboly implikuje pojetÌ symbolu jako oznaËujÌcÌ vÏci; srv.
A. Le Boulluec, SC 279, str. 178ñ179. Ke kol˘m v egyptsk˝ch chr·mech
srv. technick˝ n·vod u HÈrÛna AlexandrijskÈho, Pneum. I,32: ÑV egyptsk˝ch chr·mech jsou poblÌû vchodu otoËn· bronzov· kola, kter· p¯ÌchozÌ
mohou rozt·Ëet. M· se totiû za to, ûe bronz oËiöùuje. Jsou tam takÈ kropenky, aby se p¯ÌchozÌ mohli pokropit. ÿeknÏme, ûe je nutno dos·hnout toho,
aby kdyû se kolo roztoËÌ, zaËala z nÏho tÈct voda, kter· p¯ÌchozÌho pokropÌ.ì
Srv. takÈ Pl˙tarchos, Numa 14,9 (Ziegler 73,14ñ18).
OF 227; zlomek nenÌ jinde dochov·n. Jeho smysl je nejist˝, zvl·ötÏ
v prvnÌm (moûn· poruöenÈm) dvojveröÌ, kde p¯ekl·d·m jen p¯ibliûnÏ.
273
274
Tj. zemsk˝ch plod˘; srv. Lucretius, De rerum nat. V,937ñ944.
201
Stromata V,45,6ñ47,2
to÷q uallo÷q bo’lontai, ∆svq dÆ ka˘ na ØpistÂntai, ”ti, Íq
o·toi [a›] ka¯ontai, ofltvq ka˘ 〈a⁄〉to÷q de¡ to◊ton tŒn b¯on
tax≠vq Øklipe¡n ka˘ pyrŒq ∞rgon gen≠suai.ì
46. (1) Xrhsim„taton •ra tŒ t∑q symbolik∑q ≤rmhne¯aq
e»doq e≈q poll°, ka˘ prŒq t∂n œru∂n ueolog¯an synergo◊n
ka˘ prŒq e⁄s≠beian ka˘ prŒq Øp¯deijin syn≠sevq ka˘ prŒq
braxylog¯aq •skhsin ka˘ sow¯aq ∞ndeijin{ (2) Ñsowo◊ g¢r tŒ
xr∑suai tè symbolikè wr°sei dejiÂqì, whs˘n “ grammatikŒq
D¯dymoq, Ñka˘ tŒ gnvr¯sai tŒ di¢ ta’thq dhlo’menon.ì
(3) Na˘ m∂n º stoixeivtik∂ tÂn pa¯dvn didaskal¯a t∂n
tÂn tett°rvn stoixe¯vn perie¯lhwen ≤rmhne¯an. (4) b ≠ d y
mÆn g¢r to÷q Fr’gaq tŒ fldvr whs˘ kale¡n, kau¢ ka˘ Orwe’q{
ka˘ b≠dy nymw°vn katale¯betai §glaŒn fldvr.
(5) §ll¢ ka˘ “ u’thq D¯vn “mo¯vq wa¯netai gr°wvn{ Ñka˘
b≠dy lab‰n kat¢ xeirÂn katax≠oy ka˘ Øp˘ t∂n …eroskop¯hn
tr≠poy.ì (6) ∞mpalin dÆ “ kvmikŒq Fil’llioq b≠dy tŒn §≠ra
biÕdvron –nta di¢ to’tvn gin„skei{
≥lkein tŒ b≠dy svtµrion prose’xomai,
”per m≠gistÕn Østin figie¯aq m≠roq,
tŒ tŒn §≠ra ≥lkein kauarÕn, o⁄ teuolvm≠non.
47. (1) synomÕlogoq t∑q toi£sde dÕjhq ka˘ “ KyzikhnŒq Ne°nuhq gr°wvn to÷q MakedÕnvn …ere¡q Øn ta¡q kateyxa¡q b≠dy
katakale¡n lev a⁄to¡q te ka˘ to¡q t≠knoiq, ”per ≤rmhne’oysin §≠ra. (2) z ¢ c dÆ tŒ p◊r o¿ mÆn par¢ t∂n z≠sin §mauÂq
275
K v˝hod·m symbolickÈho û·nru srv. nÌûe, 56,2ñ57,2. Srv. takÈ Klement˘v popis vlastnÌ metody v˝kladu ve Strom. I,14,2.15,1: ÑToto dÌlo
v û·dnÈm p¯ÌpadÏ neslibuje, ûe dostateËnÏ vyloûÌ to, o Ëem nelze hovo¯it.
(...) NÏkterÈ vÏci m˘j spis pouze naznaËÌ, u nÏËeho se pozdrûÌ, o jinÈm se
jen zmÌnÌ, nÏco se pokusÌ vyj·d¯it zast¯enÏ, vyslovit skrytÏ, uk·zat mlËky.ì
276
Didymos Chalkenteros, Symposiaca, zl. *9 (Schmidt, str. 379); tento
uËenec p˘sobÌcÌ v 2. pol. 1. stol. p¯. Kr. v Alexandrii a ÿÌmÏ je rovnÏû zmÌnÏn
ve Strom. I,61,1ñ2; IV,122,4.
202
DalöÌ p¯Ìklady symbolickÈho û·nru
vyd·vajÌ plody, majÌ sami p¯idÏlen˝ jen kr·tk˝ Ëas ûivota; nebo jde
moûn· o to, aby si uvÏdomili, ûe stejnÏ jako se proutÌ spaluje, budou i oni muset brzy odejÌt z tohoto ûivota a st·t se potravou ohnÏ.
46. (1) Z toho je z¯ejmÈ, ûe symbolick˝ zp˘sob vyj·d¯enÌ je
v mnoha smÏrech velice uûiteËn˝: pom·h· spr·vnÏ hovo¯it o boûsk˝ch vÏcech, b˝t zboûn˝, osvÏdËovat d˘vtip, cviËit se ve struËnosti a odkazovat k moudrosti.275 (2) ÑMoudr˝ ËlovÏk m· umÏt obratnÏ zach·zet se symbolickou ¯eËÌ a ch·pat, co se v nÌ vyjad¯uje,ì
¯Ìk· filolog Didymos.276
(3) OstatnÏ uû dÏtsk· prvouka obsahuje v˝klad Ëty¯ prvk˘.277
(4) BEDY je pr˝ fryûskÈ oznaËenÌ vody, coû potvrzuje i Orfeus:
bedy, t¯pytiv· voda, z oËÌ ¯ine se nymf·m.278
(5) StejnÏ tomuto v˝razu z¯ejmÏ rozumÌ i obÏtnÌk DiÛn, kdyû pÌöe:
ÑNaber bedy, polij si ruce a zaËni zkoumat obÏtinu.ì279 (6) Proti
tomu je v˝klad komika Filyllia, podle nÏhoû je Ñbedyì ûivotad·rn˝
vzduch:
Polykat zdravÈ bedy, za to se modlÌm,
na tom v nejvÏtöÌ m̯e z·visÌ zdravÌ,
jestli polyk·ö Ëist˝, nezkalen˝ vzduch.280
47. (1) Tent˝û n·zor sdÌlÌ NeanthÈs z Kyziku, podle nÏhoû makedonötÌ knÏûÌ ve sv˝ch modlitb·ch svol·vali na sebe i na svÈ dÏti
p¯ÌzeÚ bedy, coû p¯ekl·dajÌ jako vzduch.281 (2) ZAC nÏkte¯Ì auto¯i
naivnÏ odvozovali od slova zesis (Ñv¯enÌì) a domnÌvali se, ûe to
N·sleduje v˝klad slov tzv. alfabetick˝ch model˘, didaktick˝ch pom˘cek pro dÏti. Kaûd˝ model obsahoval vöech dvacet Ëty¯i hl·sek alfabety
(srv. nÌûe, 48,5; 49,1).
277
278
OF 219.
279
Autor nenÌ odjinud zn·m.
Filyllios, zl. 20 (CAF I,787), z nezn·mÈ hry. Tento athÈnsk˝ skladatel
komediÌ p˘sobil na p¯elomu 5. a 4. stol. p¯. Kr.
280
281
FGrHist 84, F 36 (II.A, str. 201), kde je do zlomku zahrnuto Strom.
V,46,4ñ47,1. Pod jmÈnem NeanthÈs z Kyziku jsou zn·mi dva historikovÈ,
jeden p˘sobil na p¯elomu 4. a 3. stol. p¯. Kr., druh˝ o vÌce neû stoletÌ pozdÏ-
203
Stromata V,47,2ñ48,3
Ød≠janto{ kale¡tai d ofltvq º u°lassa, Íq E⁄wor¯vn Øn ta¡q
prŒq Qeodvr¯dan §ntigrawa¡q{
z¢c dÆ pot˘ spil°dessi neÂn œl≠teira kak’nei.
(3) Dion’siÕq te “ Ú Iamboq “mo¯vq{
pÕntoy mainom≠noio periste¯nei ®lyk∂ z°c.
(4) “mo¯vq dÆ Krat¡noq “ ne„teroq kvmikÕq{
kar¡daq º z¢c Økw≠rei k≈xu’dia.
(5) ka˘ Simm¯aq “ RÕdioq{
§mm¢q
Ignµtvn ka˘ Telx¯nvn ∞wy º ®lyk∂ z°c.
(6) x u ‰ n dÆ º g∑ e≈q m≠geuoq kexym≠nh. ka˘ p l ∑ k t r o n o¿
mÆn tŒn pÕlon, o¿ dÆ tŒn §≠ra tŒn p°nta plµssonta ka˘
kino◊nta e≈q w’sin te ka˘ a¤jhsin ∫ tŒn p°ntvn plhrvtikÕn.
48. (1) o⁄k §n≠gnvsan d o·toi Kle°nuhn tŒn wilÕsowon, ‘q
•ntikryq pl∑ktron tŒn Ωlion kale¡{ Øn g¢r ta¡q §natola¡q
Øre¯dvn t¢q a⁄g°q, oÃon plµssvn tŒn kÕsmon, e≈q t∂n ØnarmÕnion pore¯an tŒ wÂq •gei{ Øk dÆ to◊ ºl¯oy shma¯nei ka˘
t¢ loip¢ •stra. (2) s w ˘ g j dÆ o⁄x º tÂn ”lvn s’ndesiq ka˘
º to◊ kÕsmoy kat¢ tŒn poiht∂n Ú Araton periwor°, §ll¢ t°xa
mÆn “ diµkvn pneymatikŒq tÕnoq ka˘ syn≠xvn tŒn kÕsmon e∆h
•n{ (3) •meinon dÆ Økd≠xesuai tŒn a≈u≠ra p°nta syn≠xonta
ka˘ sw¯ggonta, kau¢ ka˘ “ Empedokl∑q whsin{
ji; srv. FGrHist, II.C, str. 144ñ145; NP 8, sl. 772. Jednomu z nich je tÈû p¯ipisov·n spis o pythagorejcÌch (srv. DiogenÈs Laertios, Vitae, VIII,72).
282
EuforiÛn, zl. 3 (Collect. Alex. 29); srv. v˝öe, 31,4.
Alexandrijsk˝ filolog Dionysios Jamb (3. stol. p¯. Kr.) byl podle S˙dy
(s.v. Aristow°nhq Byz°ntioq) jednÌm z uËitel˘ Aristofana ByzantskÈho;
z jeho b·snickÈho dÌla je zn·m pr·vÏ tento jedin˝ verö.
283
Kratinos mladöÌ, zl. 13 (CAF II,293); autor p˘sobil ve 4. stol. p¯. Kr.;
zlomek nenÌ jinde dochov·n.
284
285
Simmias (nebo Simias) Rhodsk˝, zl. 11 (Collect. Alex. 113); alexandrijsk˝ filolog a b·snÌk, kter˝ p˘sobil na p¯elomu 4. a 3. stol. p¯. Kr.
204
DalöÌ p¯Ìklady symbolickÈho û·nru
znamen· oheÚ. Tento v˝raz vöak oznaËuje mo¯e, jako nap¯Ìklad
u EuforiÛna v OdpovÏdÌch TheodÛridovi:
Troskot· loÔ, kdyû se niËiv· zaps do ˙tes˘ op¯e.282
(3) PodobnÏ u Dionysia Jamba:
Kdyû mo¯e bÏsnÌ a solnat· zaps vöude spouötÌ sv˘j n·¯ek.283
(4) PodobnÏ takÈ komik Kratinos mladöÌ:
Zaps vyn·öÌ na b¯ehy kor˝öe a rybiËky.284
(5) A Simmias ze Rhodu:
IgnÈtÛn a TelchinÛn majÌ svou m·ti
v solnatÈ zaps.285
(6) XQVM je zemÏ Ñrozsypan·ì (cheÛ) do ö̯ky,286 PLHKTRON nÏkdo ch·pe jako nebesk˝ pÛl, podle jin˝ch vykladaˢ se jedn·
o vzduch, kter˝ vöe Ñbod·ì (plÈssÛ) a podnÏcuje k rozenÌ a r˘stu,
nebo vöe ÑnaplÚujeì (plÈroÛ). 48. (1) Ti ale neËetli filosofa Kleantha, kter˝ jako plÈktron oznaËuje slunce: kdyû p¯i v˝chodu p¯iv·dÌ
svÏtlo na svou harmonickou dr·hu, vrh· p¯itom svÈ paprsky a jakoby jimi Ñbod·ì do svÏta. Od slunce se pak oznaËenÌ p¯en·öÌ i na
ostatnÌ hvÏzdy.287 (2) SFIGJ nenÌ prov·zanost veökerenstva a kruhov˝ pohyb svÏta, o nÏmû hovo¯Ì Aratos, ale spÌöe vöepronikajÌcÌ
napÏtÌ pneumatu, kterÈ drûÌ svÏt pohromadÏ.288 (3) Ale v˘bec nejlepöÌ je rozumÏt tÌm Èter, kter˝ drûÌ a svazuje (sfingÛ) vöechny vÏci,
jak o tom mluvÌ EmpedoklÈs:
286
Viz ¯eckÈ chthÛn (p˘da). V rkp. stojÌ pr·vÏ chthÛn, ale srv. nÌûe, 48,5.
Vzhledem k tomu, ûe pÏtice slov v tÈto sÈrii m· obsahovat vöechny hl·sky alfabety, domnÌv·m se, ûe jde o pÌsa¯skou chybu.
ÿazeno jako SVF I,502; srv. uû zlomek Skythina z Teu (4. stol. p¯.
Kr.), podle nÏhoû je sluneËnÌ svÏtlo Ñz·¯ivÈ ûezloì (lamprŒn pl∑ktron)
ApollÛnovo (Pl˙tarchos, De Pyth. orac. 402b1; Iambi et elegi Graeci, II,
vyd. M. L. West, Oxford 19922, str. 97ñ98).
287
288
Srv. Aratos, Phaen. 22ñ24; k napÏtÌ kosmickÈho pneumatu podle stoik˘ srv. A. A. Long ñ D. N. Sedley, The Hellenistic Philosophers, I, str.
282ñ283; 288ñ289.
205
Stromata V,48,3ñ48,8
e≈ d •ge toi l≠jv 〈ke¯nvn〉 prÂu Ωlion §rxµn,
Øj Ìn d∂ Øg≠nonto t¢ n◊n Øsor„mena p°nta,
ga¡° te ka˘ pÕntoq polyk’mvn ∏d figrŒq §∂r
Tit¢n ∏d a≈u∂r sw¯ggvn per˘ k’klon ©panta.
(4) ApollÕdvroq d “ Kerkyra¡oq to÷q st¯xoyq to’sde fipŒ
Br°gxoy §nawvnhu∑nai to◊ m°ntevq l≠gei Milhs¯oyq kaua¯rontoq §pŒ loimo◊. ‘ mÆn g¢r Øpirra¯nvn tŒ pl∑uoq d°wnhq kl°doiq prokatµrxeto to◊ flmnoy Ìd≠ pvq{
m≠lpete, È pa¡deq, ≤k°ergon ka˘ ≤ka≠rgan{
(5) Øp≠callen dÆ Íq e≈pe¡n “ laÕq{ Ñb≠dy, z°c, xu„m, pl∑ktron, sw¯gj{ knajzb¯x, u’pthq, wlegmÕ, dr„c.ì m≠mnhtai t∑q
…stor¯aq ka˘ Kall¯maxoq Øn ≈°mboiq. (6) knajzb˘x dÆ kat¢
paragvg∂n º nÕsoq par¢ tŒ kna¯ein ka˘ diawue¯rein, u◊ca¯
te tŒ keraynò wl≠jai. (7) Q≠spiq m≠ntoi “ tragikŒq di¢ to’tvn •llo ti shma¯nesua¯ whsin Ìd≠ pvq gr°wvn{
∆de soi sp≠ndv knajzb˘x [tŒ] leykŒn
§pŒ uhlamÕnvn ul¯caq knakÂn{
∆de soi u’pthn tyrŒn m¯jaq
Øryurò melitò, kat¢ tÂn sÂn, P¢n
d¯kervq, t¯uemai bvmÂn ®g¯vn.
∆de soi Brom¯oy [a∆uopa] wlegmŒn le¯bv.
(8) a≈n¯ssetai, o»mai, t∂n Øk tÂn tess°rvn ka˘ e∆kosi stoixe¯vn cyx∑q galakt„dh pr„thn trowµn, meu æn πdh pephgŒq g°la tŒ brÂma, teleyta¡on dÆ aÃma §mp≠loy to◊ lÕgoy
EmpedoklÈs, zl. 38 (D-K); zlomek nenÌ jinde dochov·n. PrvnÌ verö je
poruöen˝ (metricky ne˙pln˝) a b˝v· r˘znÏ opravov·n; srv. T. VÌtek, EmpedoklÈs III, str. 311ñ312.
289
290
Jedn· se o dvÏ ¯ady slov, z nichû kaûd· obsahuje vöechny hl·sky alfabety. Historka svÏdËÌ o tom, ûe se pÌsmena alfabetick˝ch model˘ uûÌvala tÈû
k magick˝m ˙Ëel˘m; srv. K. Preisendanz, in: RAC, 5, 518ñ520. Autor, na
nÏhoû se Klement odvol·v·, nenÌ odjinud zn·m. DvojicÌ Ñst¯elc˘ì v BranchovÏ hymnu jsou mÌnÏni ApollÛn a Artemis; za p¯eklad dÏkuji J. Ryt̯ovi.
206
DalöÌ p¯Ìklady symbolickÈho û·nru
Dobr·, povÌm ti nejprve o slunci [...] poË·tku,
povÌm ti, z Ëeho povstalo vöechno, co nynÌ vidÌö:
zemÏ, dmoucÌ se mo¯e, vlah˝ vzduch nebo Èter,
Tit·n, kter˝ to kolem dokola svazuje vöechno.289
(4) Kdyû podle ApollodÛra z Kerkyry vÏötec Branchos oËiöùoval
MilÈùany od moru, pron·öel p¯i tom p¯ed nimi n·sledujÌcÌ veröe.
Hymnus, bÏhem nÏhoû zkr·pÏl dav vav¯Ìnov˝mi vÏtviËkami, zaËÌnal takto:
K oslavÏ jistÈho st¯elce a st¯elkynÏ zpÌvejte, maliËcÌ!
(5) A lid ho jakoby doprov·zel: ÑBEDY, ZAC, XQVM, PLHKTRON,
SFIGJ; KNAJZBIX, QYPTHS, FLEGMO, DRVC.290 V Jambech se
o tÈto p¯ÌhodÏ zmiÚuje takÈ Kallimachos. (6) KNAJZBIX je odvozenÈ od nemoci, kter· rozeûÌr· (knaiÛ) a niËÌ, QYPTHS od th˝psai,
coû znamen· seûehnout bleskem. (7) Tragik Thespis ovöem ukazuje, ûe tato slova majÌ jin˝ v˝znam. PÌöe:
BÏlostn˝ knaxzbich ulÈv·m,
z kozÌho struku zdojen˝;
se s˝rem thyptem smÌsen˝
rud˝ med, P·ne dvojroh˝,
na svat˝ olt·¯ pokl·d·m;
Bromi˘v flegmos ulÈv·m.291
(8) TÌm podle mÈho soudu naznaËuje, ûe prvnÌ v˝ûiva duöe sloûen·
ze Ëty¯iadvaceti pÌsmen je jako mlÈko, po nÌ p¯ich·zÌ pokrm z mlÈka, kterÈ uû je ztuhlÈ, a nakonec krev z vinnÈ rÈvy Slova, kter·
291
Thespis, zl. 4 (TrGF 66); nepatrnÈ zlomky dochovanÈ pod jmÈnem tohoto legend·rnÌho tragika ¯eckÈ archaickÈ doby edito¯i zpravidla p¯ipisujÌ
HÈrakleidovi PontskÈmu, ¯eckÈmu spisovateli 4. stol. p¯. Kr., o nÏmû DiogenÈs Laertios pravÌ, ûe Ñskl·dal takÈ tragÈdie a p¯ipisoval je Thespidoviì
(Vitae, V,92, p¯el. A. Kol·¯); srv. pozn. ad loc. ve SnellovÏ edici, TrGF, str.
65. Snad pr·vÏ z tohoto fragmentu odvodil HÈsychios v˝znam nÏkter˝ch
zde uveden˝ch slov: knax = bÌlÈ mlÈko; zbich = bÌlÈ; thyptÈs = s˝r. ÿec. flegÛ znamen· ho¯et, flegmos podle HÈsychia oznaËuje krev; vÏcnÏ jde v tÈto
pas·ûi nepochybnÏ o vÌno (Bromios je epiteton Dion˝sa).
207
Stromata V,48,8ñ50,1
tŒn Ña∆uopa o»nonì, t∂n teleio◊san t∑q §gvg∑q e⁄wros’nhn,
did°skei. (9) dr‰c dÆ “ lÕgoq “ drastµrioq, “ Øk kathxµsevq
t∑q pr„thq e≈q a¤jhsin §ndrÕq, Ñe≈q m≠tron ºlik¯aqì, Økwl≠gvn ka˘ Økwvt¯zvn tŒn •nurvpon. 49. (1) §ll¢ ka˘ tr¯toq
fipogrammŒq w≠retai paidikÕq{ Ñm°rpte, sw¯gj, kl„c, zbyxuhdÕn{ì shma¯nei dí, o»mai, di¢ t∑q tÂn stoixe¯vn ka˘ to◊
kÕsmoy dioikµsevq t∂n “dŒn ºm¡n de¡n Øp˘ t∂n tÂn teleiot≠rvn g¯nesuai gnÂsin, b¯Ç ka˘ pÕnÑ periginom≠nhq t∑q
a≈vn¯oy svthr¯aq{ m°rcai mÆn g¢r tŒ katalabe¡n, (2) t∂n dÆ
to◊ kÕsmoy ®rmon¯an º sw¯gj, zbyxuhdŒn dÆ t∂n xalepÕthta
mhn’ei, ka˘ kl‰c t∂n lanu°noysan kyr¯oy gnÂsin ©ma ka˘
ºm≠ran dhlo¡.
(3) T¯ d ; o⁄x˘ ka˘ Epig≠nhq Øn tò per˘ t∑q Orw≠vq poiµsevq t¢ ≈di°zonta par Orwe¡ Øktiu≠menÕq whsi Ñkerk¯si
kampylÕxrvsiì to¡q §rÕtroiq mhn’esuai, Ñstµmosiì dÆ to¡q
a¤laji{ Ñm¯tonì dÆ tŒ sp≠rma §llhgore¡suai, ka˘ Ñd°krya
DiŒqì tŒn –mbron dhlo◊n, ÑMo¯raqì te a› t¢ m≠rh t∑q selµnhq, triak°da ka˘ pentekaidek°thn ka˘ noymhn¯an{ diŒ ka˘
ÑleykostÕloyqì a⁄t¢q kale¡n tŒn Orw≠a wvtŒq o¤saq m≠rh.
(4) p°lin Ñ•nuionì mÆn tŒ ∞ar di¢ t∂n w’sin, ѧrg¯daì dÆ t∂n
n’kta di¢ t∂n §n°paysin, ka˘ ÑGorgÕnionì t∂n selµnhn di¢
tŒ Øn a⁄tè prÕsvpon, Ñ Awrod¯thnì te tŒn kairŒn kau ‘n de¡
spe¯rein, l≠gesuai par¢ tò ueolÕgÑ. 50. (1) toia◊ta ka˘ o…
PyuagÕreioi ên¯ssonto, FersewÕnhq mÆn k’naq to÷q planµtaq, KrÕnoy dÆ d°kryon t∂n u°lassan §llhgoro◊nteq.
292
Ke stupÚ˘m v˝chovy srv. 1K 3,2; éd 5,12ñ14; v˝öe, 26,1; nÌûe, 62,2ñ
4; 66,1ñ2. Ke krvi Slova srv. J 6,53ñ56; k rÈvÏ srv. J 15,1ñ5. K ÑohnivÈmu
vÌnuì srv. HomÈr, Il. I,462 aj.
Ef 4,13; srv. Klement, Paed. I,34,2; Strom. VI,97,1; 107,3; 114,4;
VII,10,1; 46,7; 68,1; 84,2. K osvÌcenÌ srv. v˝öe, 11,4 a pozn. 82; 15,3; 17,3;
35,1; nÌûe, 64,4; 67,4.
293
294
Srv. Mt 11,12; v˝öe, 16,7. K prost¯edkujÌcÌ roli p¯ÌrodnÌch vÏd p¯i nebeskÈm v˝stupu duöe srv. Strom. I,177,1; IV,169,1; V,8,5ñ6; VI,80,1ñ4;
90,3ñ4; S. R. C. Lilla, Clement, str. 169ñ173.
295
KlÛps znamen· zlodÏj. Srv. 1Te 5,2: ÑSami p¯ece dob¯e vÌte, ûe den
P·nÏ p¯ijde jako p¯ich·zÌ zlodÏj v noci.ì Srv. takÈ 2P 3,10. K Ñnen·padnos-
208
DalöÌ p¯Ìklady symbolickÈho û·nru
k·ûe ÑohnivÈ vÌnoì, tedy rozumnost jakoûto vrchol v˝chovy.292
(9) DRVC je jednajÌcÌ (draÛ) Slovo, kterÈ roznÏcuje a osvÏcuje
ËlovÏka od poË·teËnÌ katecheze aû do chvÌle, kdy doroste v muûe
a dos·hne ÑmÌry dospÏlostiì.293 49. (1) PouûÌv· se jeötÏ t¯etÌ alfabetick˝ model pro dÏti: MARPTE, SFIGJ, KLVC, ZBYXQHDON. To
podle mne znamen·, ûe naöe cesta musÌ vÈst ¯·dem kosmick˝ch
prvk˘ k pozn·nÌ dokonalejöÌch skuteËnostÌ a ûe vÏËnÈ sp·sy lze dos·hnout jen usilovnou n·mahou.294 (2) Marpsai totiû znamen· ch·pat, sfinx oznaËuje kosmickou harmonii, zbychthÈdon obtÌûnost
a klÛps nen·padnÈ pozn·nÌ P·na a z·roveÚ jeho den.295
(3) Dodejme, ûe EpigenÈs ve spise O b·snÌch Orfeov˝ch v r·mci
v˝kladu o zvl·ötnostech Orfeovy mluvy uv·dÌ, ûe v˝raz Ñohnut˝mi
Ëlunkyì znamen· pluhy, Ñv osnov·chì znamen· v br·zd·ch, Ñniùì
znamen· zrno, ÑDiovy slzyì dÈöù, ÑMoiryì f·ze (meros) MÏsÌce ve
t¯etÌ den, v patn·ct˝ a za ˙plÚku: jsou to tedy f·ze svÏtla, a proto
o nich Orfeus ¯Ìk·, ûe majÌ ÑbÌlÈ öatyì. (4) Slovo ÑkvÏtnoì296 v ¯eËi
tohoto theologa oznaËuje jaro (protoûe vöe kvete), ÑneËinaì297 noc
(protoûe se odpoËÌv·), ÑGorgonina hlavaì Lunu (podle tv·¯e na nÌ),
ÑAfroditÈì Ëas vhodn˝ k setbÏ.298 50. (1) PodobnÏ nep¯Ìmo hovo¯ili
takÈ pythagorejci: o planet·ch jako o Ñpsech Fersefonyì, o mo¯i
jako o ÑKronovÏ slzeì.299 (2) Takov˝ch p¯Ìklad˘ enigmatickÈho
tiì pozn·nÌ srv. Strom. I,55,1 (1K 2,7). Ke kosmickÈ harmonii srv. v˝öe,
48,2ñ3.
296
ÿec. anthion, neologismus odvozen˝ od antheÛ, kvÈst.
297
ÿec. argis, odvozenÈ od argeÛ, zah·let.
K EpigenovÏ spisu O b·snÌch p¯ipisovan˝ch Orfeovi srv. Strom.
I,131,5; jedn· se snad o alexandrijskÈho filologa prvnÌ generace, kter˝ komentoval veröe IÛna z Chiu; srv. AthÈnaios, Deipnosoph. XI,34 (Kaibel
III,29,15ñ16); HarpokratiÛn, Lex., s.v. Ú Ivn (Dindorf, 164,5ñ9); RE, VI, str.
64ñ65. A. Le Boulluec, SC 279, str. 190, jej ztotoûÚuje s astrologem Epigenem z Byzantia. K v˝kladu tv·¯e na LunÏ srv. Pl˙tarchos, De facie, 944b6ñ
8, o ÑdivÈm a hr˘znÈmì zjevu, jÌmû pr˝ tato tv·¯ dÏsÌ duöe, kterÈ se k nÌ p¯iblÌûÌ. K AfroditÏ srv. Klement, Paed. II,83,1; 96,2ñ97,1; Strom. II,137,3ñ4;
III,94,3; 103,1, o vhodnÈm Ëasu plozenÌ.
298
299
Srv. Pl˙tarchos, De Iside, 364a3ñ5; Porfyrios, Vita Pythag. 41 (Nauck
39,1ñ3).
209
Stromata V,50,2ñ51,5
(2) ka˘ myr¯a Øp˘ myr¯oiq eflroimen ¶n fipÕ te wilosÕwvn fipÕ
te poihtÂn a≈nigmatvdÂq e≈rhm≠na, ”poy ge ka˘ ”la bibl¯a
Øpikekrymm≠nhn t∂n to◊ syggraw≠vq bo’lhsin Øpide¯knytai,
Íq ka˘ tŒ Ò Hrakle¯toy per˘ w’sevq, ‘q ka˘ di a⁄tŒ to◊to SkoteinŒq proshgÕreytai. (3) “mo¯a to’tÑ tò bibl¯Ñ ka˘ º Ferek’doyq ueolog¯a to◊ Syr¯oy. E⁄wor¯vn g¢r “ poiht∂q ka˘ t¢
Kallim°xoy A∆tia ka˘ º LykÕwronoq Alej°ndra ka˘ t¢ to’toiq paraplµsia gymn°sion e≈q Øjµghsin grammatikÂn ∞kkeitai pais¯n.
51. (1) O¤koyn §peikŒq ka˘ t∂n b°rbaron wilosow¯an, per˘
øq ºm¡n prÕkeitai l≠gein, Øpikekrymm≠nvq ka˘ di¢ symbÕlvn
prowhte’ein ∞n tisin, Íq §pod≠deiktai. (2) toia◊ta go◊n ka˘ “
Mvys∑q paraine¡, t¢ koin¢ d∂ ta◊ta{ Ño⁄ w°gesue xo¡ron
o¤te §etŒn o¤te œj’pteron o¤te kÕraka.ì (3) “ mÆn g¢r xo¡roq
wilµdonon ka˘ §k°uarton Øpiuym¯an trowÂn ka˘ §wrodis¯vn
l¯xnon ka˘ memolysm≠nhn §kolas¯an mhn’ei. §e˘ knhstiÂsan filikµn te ka˘ Øn borbÕrÑ keim≠nhn, e≈q swag∂n ka˘ §p„leian piainom≠nhn. (4) ∞mpalin dÆ Øpitr≠pei dixhlo◊n ka˘
maryk„menon Øsu¯ein, mhn’vn, whs˘n “ Barn°baq, koll£suai de¡n Ñmet¢ tÂn woboym≠nvn tŒn k’rion ka˘ met¢ tÂn
melet„ntvn ‘ ∞labon di°stalma Ôµmatoq Øn tè kard¯Ç, met¢ tÂn lalo’ntvn dikai„mata kyr¯oy ka˘ thro’ntvn, met¢
tÂn e≈dÕtvn ”ti º mel≠th Øst˘n ∞rgon e⁄wros’nhq ka˘ §namarykvm≠nvn tŒn lÕgon kyr¯oy. (5) t¯ dÆ tŒ dixhlo◊n; ”ti “
Srv. [AristotelÈs], De mundo, 396b20; StrabÛn, Geogr. XIV,1,25/
642c3; S˙da, s.v. Ò Hr°kleitoq. K HÈrakleitovÏ p¯ÌsloveËnÈ nejasnosti srv.
Cicero, De div. II,133; DiogenÈs Laertios, Vitae, II,22; Z. KratochvÌl, DÈlsk˝ pot·pÏË, str. 15ñ16.
300
301
K ¯eckÈmu Ñtheologoviì archaickÈ doby Ferekydovi ze Syru (6. stol.
p¯. Kr.) srv. G. S. Kirk ñ J. E. Raven ñ M. Schofield, P¯edsÛkratovötÌ filosofovÈ, str. 69ñ96. Klement z nÏj cituje ve Strom. VI,9,4; srv. takÈ tamt.,
VI,53,5. K EuforiÛnovi srv. v˝öe, 31,4. LykofrÛn z Chalkidy byl filolog
a autor tragÈdiÌ, jehoû kr·l Ptolemaios II. zamÏstnal v alexandrijskÈm M˙seiu. Je mu (snad nepr·vem) p¯ipisov·na b·seÚ Alexandra (tj. Kassandra)
psan· charakteristicky temn˝m stylem, k nÌû se dochovalo mnoho scholiÌ;
srv. B. Zimmermann, in: NP 7, sl. 569ñ 570; A. FrolÌkov·, in: SÿS, str. 351.
210
DalöÌ p¯Ìklady symbolickÈho û·nru
zp˘sobu vyjad¯ov·nÌ bychom ve filosofickÈ literatu¯e a poezii naöli
nep¯ebernÈ mnoûstvÌ. ExistujÌ ostatnÏ celÈ knihy, ve kter˝ch je
spisovatel˘v z·mÏr vyj·d¯en skrytÏ, nap¯Ìklad HÈrakleit˘v spis
O p¯irozenosti, kter˝ mu pr·vÏ z tohoto d˘vodu vynesl p¯Ìzvisko
Ñtemn˝ì.300 (3) Podobn˝ charakter m· theologie Ferekyda ze Syru.
B·snÌk EuforiÛn, Kallimachovy P¯ÌËiny, Lykofronova Alexandra
a podobnÈ texty nabÌzejÌ filolog˘m mnoho materi·lu k exegetick˝m
cviËenÌm.301
51. (1) Je tedy zcela p¯irozenÈ, ûe i barbarsk· filosofie, o niû n·m
d·le p˘jde, se v nÏkter˝ch prorock˝ch pas·ûÌch vyjad¯uje skrytÏ
a s pomocÌ symbol˘, jak o tom byla ¯eË v˝öe. (2) PlatÌ to takÈ pro
MojûÌöovy pokyny, jako je nap¯Ìklad tento ve¯ejn˝ z·kaz: ÑNejezte
vep¯e, orla, supa ani havrana.ì302 (3) Vep¯ totiû p¯edstavuje neËistou hedonickou û·dostivost laËnou po jÌdle a sexu, öpinavou, st·le
svrbÏjÌcÌ nev·zanost tÏla, kter· poleh·v· v bahnÏ, kde tloustne
a Ëek· na por·ûku.303 (4) Naopak m·me dovoleno jÌst zv̯ata s rozdÏlen˝mi kopyty a p¯eûv˝kavce, coû podle Barnab·öe znamen·, ûe
je t¯eba Ñdrûet se bohabojn˝ch, tÏch, kte¯Ì prom˝ölejÌ na¯ÌzenÌ slova, jeû p¯ijali ve svÈm srdci, tÏch, kte¯Ì p¯edn·öejÌ a zachov·vajÌ
p¯Ìkazy P·na, tÏch, kte¯Ì vÏdÌ, ûe jejich prom˝ölenÌ je radostn˝ ˙kol
a p¯eûvykujÌ slovo P·na. (5) A co znamen· rozdÏlenÈ kopyto? ée
RovnÏû Kallimachovy P¯ÌËiny (Aitia), zlomkovitÏ dochovan· b·seÚ o p˘vodu n·boûensk˝ch kult˘, byly v antice hojnÏ komentov·ny; Klement ji
zmiÚuje v Protr. 38,3.
302
V ˙seku 51,1ñ52,1 se Klement opÌr· o v˝klady v Barnab·öovÏ listu.
Srv. Klement, Paed. II,75,3ñ76,2; Strom. II,67,1ñ3. K uvedenÈmu pokynu
srv. Barn 10,1 (srv. Lv 11,7.13ñ15; Dt 14,8.12ñ14).
303
Srv. metaforu prasete, kterou Klement uûÌv· v Protr. 92,4 (s odvol·nÌm na DÈmokrita, zl. B 147, D-K); srv. t˝û, Paed. III,75,3; Strom. II,2,2;
68,3; HÈrakleitos, zl. B 13 (D-K). Srv. takÈ Irenej z Lyonu, Adv. haer.
V,8,2. Ke ÑsvrbÏjÌcÌì nev·zanosti srv. PlatÛn, Gorg. 494c6ñe6. O tom, ûe
jedin˝m ˙kolem prasete je ztuËnÏt a b˝t snÏdeno, pÌöe Klement ve Strom.
II,105,2; srv. tamt.,VII,33,3, s odvol·nÌm na Ezopa a Kleantha. Srv. t˝û,
Protr. 113,3: ÑKdybychom neznali Slovo a nebyli jÌm osvÌceni, nebyli bychom o nic lepöÌ neû vykrmovanÌ pt·ci, kte¯Ì tloustnou ve tmÏ a ËekajÌ na
smrtì (srv. FilostratÈs, Vita Apol. IV,3/Kayser I,126,30ñ32).
211
Stromata V,51,5ñ53,1
d¯kaioq ka˘ Øn to’tÑ tò kÕsmÑ peripate¡ ka˘ tŒn ©gion a≈Âna Økd≠xetai.ì (6) e»ta Øpiw≠rei{ Ñbl≠pete pÂq Ønomou≠thsen
“ Mvys∑q kalÂq. §ll¢ pÕuen Øke¯noiq ta◊ta no∑sai ∫ syni≠nai; ºme¡q dika¯vq noµsanteq t¢q Øntol°q, lalo◊men Íq
∏u≠lhsen k’rioq. di¢ to◊to peri≠teme t¢q §ko¢q ºmÂn ka˘
t¢q kard¯aq, na syniÂmen ta◊ta.ì 52. (1) na˘ m∂n ”tan l≠gÉ
Ño⁄ w°gÉ tŒn §etÕn, tŒn œj’pteron ka˘ tŒn ≈kt¡non ka˘ tŒn
kÕrakaì, Ño⁄ kollhuµsÉ, whs¯n, o⁄dÆ “moivuµsÉ to¡q §nur„poiq to’toiq, o¿ o⁄k ∆sasi di¢ pÕnoy ka˘ …drÂtoq por¯zein
≤ayto¡q t∂n trowµn, §ll Øn ®rpagè ka˘ §nom¯Ç bio◊sin{ì
(2) §etŒq mÆn g¢r ®rpagµn, œj’pteroq dÆ §dik¯an ka˘ pleonej¯an “ kÕraj mhn’ei. (3) g≠graptai d≠{ Ñmet¢ §ndrŒq §uñoy
§uòoq ∞sÉ ka˘ met¢ Øklekto◊ ØklektŒq ∞sÉ ka˘ met¢ streblo◊ diastr≠ceiq.ì koll£suai o›n to¡q ®g¯oiq prosµkei, Ñ”ti
o… koll„menoi a⁄to¡q ®giasuµsontaiì. (4) Ønte◊uen “ Q≠ogniq gr°wei{
ØsulÂn mÆn g¢r •p Øsul¢ mauµseai{ ∫n dÆ kako¡si
symm¯〈s〉gÉq, §pole¡q ka˘ tŒn ØÕnta nÕon.
(5) ”tan te a› Øn tè ôdè l≠gÉ ÑØndÕjvq g¢r dedÕjastai, ppon ka˘ §nab°thn ∞rricen e≈q u°lassanì, tŒ polyskelÆq
ka˘ kthnÂdeq ka˘ “rmhtikŒn p°uoq, t∂n Øpiuym¯an, s÷n ka˘
tò ØpibebhkÕti ºniÕxÑ t¢q ºn¯aq ta¡q ºdona¡q ØpidedvkÕti
Ñ∞rricen e≈q u°lassanì, e≈q t¢q kosmik¢q §taj¯aq §pobal„n. 53. (1) ofltvq ka˘ Pl°tvn Øn tò Per˘ cyx∑q tÕn te ºn¯oxon ka˘ tŒn §postatµsanta ppon (tŒ •logon m≠roq, ‘ d∂
d¯xa t≠mnetai, e≈q uymŒn ka˘ Øpiuym¯an,) katap¯ptein whs¯n.
ï ka˘ tŒn Fa≠uonta di §kras¯an tÂn p„lvn Økpese¡n “ m◊uoq a≈n¯ttetai.
Barn 10,11 (Lv 11,3; Dt 14,6); k v˝kladu rozdÏlenÈho kopyta srv. Klement, Paed. III,76,1ñ2; Strom. VII,108,2ñ110,1 (srv. Irenej z Lyonu, Adv.
haer. V,8,3).
304
305
Barn 10,11ñ12.
306
Barn 10,4 (srv. Lv 11,13ñ16; Dt 14,12ñ16).
307
Srv. é 17(18),26ñ27 (citov·no podle 1Klem 46,3).
212
DalöÌ p¯Ìklady symbolickÈho û·nru
spravedliv˝ ûije v tomto svÏtÏ a z·roveÚ p¯ijÌm· svatou vÏËnostì.304
(6) ÑPohleÔte, jak v˝teËn˝ z·kon MojûÌö stanovil,ì pokraËuje Barnab·ö. ÑJak to ale majÌ pochopit, jak tomu mohou rozumÏt? My
jsme spr·vnÏ pochopili tato p¯ik·z·nÌ, p¯edn·öÌme je tak, jak P·n
mÌnil. Proto ob¯ezal naöe uöi a srdce, abychom jim rozumÏli.ì305
52. (1) Jestliûe nap¯Ìklad pravÌ Ñnejez orla, supa, luÚ·ka ani havranaì, mÌnÌ tÌm Ñnedrû se lidÌ a nep¯ipodobÚuj se lidem, kte¯Ì si neumÏjÌ opat¯it ûivobytÌ nam·havou pracÌ, ale ûijÌ ko¯istnÏ a nez·konnÏì.306 (2) Orel totiû oznaËuje ko¯istnictvÌ, sup bezpr·vÌ, havran
chamtivost. (3) Je ps·no: ÑS nevinn˝m budeö nevinn˝, s v˝teËn˝m
v˝teËn˝ a s nerovn˝m se zk¯ivÌö.ì307 Spr·vnÈ je drûet se svat˝ch,
neboù Ñti, kdo se jich drûÌ, budou posvÏceniì.308 (4) Proto pÌöe
Theognis:
Od ¯·dn˝ch lidÌ se nauËÌö ctnosti; pokud se ale
se zl˝mi setk·vat chceö, ztratÌö i rozum, jejû m·ö.309
(5) A kdyû MojûÌö zpÌv·: ÑÖ neboù velkolepÏ uk·zal svou sl·vu,
smetl do mo¯e konÏ i s jezdcem,ì znamen· to, ûe vÌcenohou, zv̯eckou, pudÌcÌ v·öeÚ, tj. û·dostivost, spolu s jejÌm vozatajem, kter˝
popustil otÏûe slastem, Ñsmetl do mo¯eì, tj. vyk·zal do kosmickÈ
neuspo¯·danosti.310 53. (1) PodobnÏ PlatÛn ve spise O duöi hovo¯Ì
o p·du vozataje a zdivoËelÈho konÏ, tj. nerozumnÈ Ë·sti, kter· se
dÏlÌ na vznÏtlivost a û·dostivost. TakÈ m˝tus o Faethontovi naznaËuje, ûe ze svÈho sp¯eûenÌ spadl proto, ûe se neovl·dal.311
Agrapha 67, nejspÌöe citov·no podle 1Klem 46,2, kde je tento a p¯edchozÌ cit·t v opaËnÈm po¯adÌ; srv. takÈ Past. Herm., Vis. III,6,2; Sim. VIII,
8,1; IX,20,2 a dalöÌ paralely, kterÈ shrom·ûdil A. Resh, Agrapha. Aussercanonische Schriftfragmente, Darmstadt 1974, str. 88ñ89. Srv. takÈ Klement,
Paed. II,50,4.
308
309
Theognis, Eleg. 1,35ñ36.
Ex 15,1; srv. FilÛn Alexandrijsk˝, Leg. alleg. II,99; De somn. II,
267.269. Ke ÑkosmickÈ neuspo¯·danostiì srv. PlatÛn, Tim. 30a2ñ6; Polit.
273b4ñ7.
310
Srv. PlatÛn, Phaedr. 247b3ñ5; 248c5ñ8; srv. Klement, Paed. III,53,2.
Ke vznÏtlivosti a û·dostivosti srv. PlatÛn, Resp. IV, 439d4ñe5; [Pl˙tarchos],
311
213
Stromata V,53,2ñ54,2
(2) Na˘ m∂n ka˘ Øp˘ to◊ Ivsµw{ n≠on to◊ton zhl„santeq o…
§delwo˘ ple¡Õn ti proor„menon kat¢ t∂n gnÂsin ÑØj≠dysan
tŒn xitÂna tŒn poik¯lon ka˘ labÕnteq ∞rrican e≈q l°kkon, “
dÆ l°kkoq kenŒq fldvr o⁄k e»xeì{ (3) t∂n Øk wilomau¯aq to◊
spoyda¯oy poik¯lhn gnÂsin §poskorak¯santeq ∫ cilè tè
kat¢ nÕmon p¯stei kexrhm≠noi ∞rrican e≈q l°kkon tŒn fldatoq kenÕn, e≈q A∆gypton §pempolµsonteq t∂n to◊ ue¯oy lÕgoy
∞rhmon. kenŒq dÆ Øpistµmhq “ l°kkoq, Øn û Ôiwe˘q ka˘ t∂n
gnÂsin §podys°menoq ”moioq to¡q §delwo¡q ØdÕkei gymnŒq
gn„sevq “ dialelhu‰q sowÕq. (4) kat •llo shmainÕmenon
e∆h [d] ¶n Øpiuym¯a 〈tŒ〉 poik¯lon ∞ndyma, e≈q §xanÆq §p°goysa b°rauron. (5) ÑØ¢n d≠ tiq §no¯jÉ l°kkon ∫ latomµsÉì, whs¯, Ñka˘ m∂ kal’cÉ a⁄tÕn, Ømp≠sÉ d Øke¡ mÕsxoq ∫
–noq, “ k’rioq to◊ l°kkoy §pot¯sei §rg’rion ka˘ d„sei tò
plhs¯on, tŒ dÆ teunhkŒq a⁄tò ∞stai.ì 54. (1) Ønta◊u° moi t∂n
prowhte¯an Øke¯nhn ∞page{ Ñ∞gnv bo◊q tŒn kths°menon ka˘
–noq t∂n w°tnhn to◊ kyr¯oy a⁄to◊, Isra∂l d≠ me o⁄ syn∑ken.ì
(2) na o›n mµ tiq to’tvn, Ømpes‰n e≈q t∂n fipŒ so◊ didaskom≠nhn gnÂsin, §krat∂q genÕmenoq t∑q §lhue¯aq, parako’sÉ te ka˘ parap≠sÉ, §swalµq, whs¯, per˘ t∂n xr∑sin to◊
lÕgoy g¯noy, ka˘ prŒq mÆn to÷q §lÕgvq prosiÕntaq §pÕkleie
t∂n zÂsan Øn b°uei phgµn, potŒn dÆ –rege to¡q t∑q §lhue¯aq
Plac. phil. 898e2ñ5; srv. nÌûe, 80,9. Titul O duöi je tradiËnÏ spojov·n s dialogem FaidÛn; srv. DiogenÈs Laertios, Vitae, III,36ñ37.55.58. Ve Strom.
I,69,2 Klement pod stejn˝m titulem odkazuje na pas·û z ⁄stavy (St‰hlin proto p¯edpokl·d·, ûe je v naöem textu lacuna). Jako pravdÏpodobn· se jevÌ domnÏnka A. Le Boullueca, SC 279, str. 196, ûe Klement v obou p¯Ìpadech
pracuje s tematicky zamϯen˝m v˝tahem z PlatÛnov˝ch dialog˘; srv. takÈ
v˝öe, 14,2, kde se motivy z Faidra prolÌnajÌ s prvky z dialogu FaidÛn;
podobnÏ ve Strom. IV,144,2 jsou v jednÈ vÏtÏ spojeny pas·ûe z FaidÛna
a z ⁄stavy. K FaethontovÏ nerozumnosti srv. Pl˙tarchos, De exilio, 607f5ñ7.
312
Gn 37,23ñ24.
K ÑpouhÈ v̯eì srv. v˝öe, 9,2; Strom. I,18,2. Klement moûn· naznaËuje, ûe odpor k¯esùan˘ v˘Ëi vzdÏl·nÌ m˘ûe i ѯ·dnÈhoì ËlovÏka vyhnat do
ÑpouötÏì heretick˝ch nauk; srv. Strom. I,95,7: ÑTen, kdo upadl do hereze,
bloudÌ bezvodou pouötÌ, opustil pravÈho Boha, a tak bez Boha s·m hled·
313
214
DalöÌ p¯Ìklady symbolickÈho û·nru
(2) Nebo si vezmÏme p¯ÌbÏh o Josefovi. Kdyû byl jeötÏ ml·denec, brat¯i mu z·vidÏli, ûe ve svÈm pozn·nÌ vidÌ d·le neû oni,
a proto Ñmu svlÈkli pest¯e tkanou suknici a hodili ho do cisterny.
Cisterna byla pr·zdn·, bez vodyì.312 (3) Protoûe zatracovali pestrÈ
pozn·nÌ, kterÈ vyr˘st· z touhy ¯·dnÈho ËlovÏka po vzdÏl·nÌ, a vystaËili si s pouhou vÌrou podle z·kona, hodili ho do cisterny, v nÌû
nebyla voda, aby ho prodali do egyptskÈ pustiny, kde nenÌ BoûÌ
slovo. Hodili ho do pr·zdnÈ cisterny, kde nenÌ vÏdÏnÌ, a svlÈkli
mu pozn·nÌ, aby se jako Ñskryt˝ mudrcì ve svÈ nahotÏ podobal
sv˝m brat¯Ìm.313 (4) Podle jinÈho v˝kladu by pestr· suknice mohla znamenat û·dostivost, kter· ËlovÏka zav·dÌ do otev¯enÈ j·my.
(5) ÑKdyû nÏkdo odkryje nebo vyhloubÌ studnu a nep¯ikryje ji, takûe do nÌ spadne tele nebo osel, spr·vce studny bliûnÌmu zaplatÌ pokutu ve st¯Ìb¯e a mrtvÈ zv̯e bude pat¯it jemu.ì314 54. (1) Zde je
podle mne nar·ûka na toto proroctvÌ: ÑV˘l zn· svÈho hospod·¯e
a osel jesle svÈho p·na, Izrael mne vöak nezn·.ì315 (2) To znamen·:
pokud nechceö, aby nÏkdo z tv˝ch posluchaˢ Ñspadlì do pozn·nÌ,
jemuû vyuËujeö, aniû by dok·zal pravdu zvl·dat, takûe by tv· slova
öpatnÏ pochopil a nechal se jimi zavÈst, musÌö b˝t opatrn˝ v tom,
jak zach·zÌö s ¯eËÌ. éiv˝ pramen v hloubce uzavÌrej p¯ed lidmi, kte¯Ì p¯ich·zejÌ z nerozumn˝ch d˘vod˘, a d·vej pÌt jen tÏm, kdo ûÌznÌ
vodu, kde nenÌ.ì ÑSkryt˝ mudrcì je ironick· nar·ûka na stoick˝ paradox
ÑnevÏdomÈho mudrceì zmÌnÏn˝ v˝öe, 11,6 a pozn. 85; û·rlivost ÑpouhÈ
vÌryì chce, aby pozn·nÌ z˘stalo skrytÈ. Proti tomu srv. Klementovu v˝zvu
v Protr. 115,4: ÑAù vysvitnou paprsky pozn·nÌ a vyjevÌ a osvÌtÌ ËlovÏka
skrytÈho uvnit¯, Kristova zn·mÈho a spoludÏdice.ì OpaËnÈ riziko, kdy se
Ñhlubina pozn·nÌì otev¯e p¯edËasnÏ nebo na ˙kor vÌry, je probÌr·no v druhÈ
verzi v˝kladu. ñ K interpretaci Josefovy suknice jako pestrÈho pozn·nÌ srv.
Klement˘v v˝klad JeûÌöova öatu (J 19,23) v Paed. II,113,3; srv. A. van den
Hoek, Clement, str. 194. FilÛn Alexandrijsk˝, De somn. I,219ñ225, suknici
ch·pe jako symbol politickÈ Ëinnosti, v nÌû se mÌsÌ pravda, leû a domnÏnky;
jejÌm protipÛlem je bÌl˝ öat ctnosti, jak˝ oblÈk· veleknÏz. Srv. t˝û, Quod
det. pot. insid. sol. 6ñ9.
314
Ex 21,33ñ34.
315
Iz 1,3; srv. Klement, Protr. 92,1; Paed. I,77,3; II,73,6.
215
Stromata V,54,2ñ55,3
dedichkÕsin. (3) ØpikryptÕmenoq d o›n prŒq to÷q o⁄x o oyq te
–ntaq parad≠jasuai tŒ Ñb°uoq t∑q gn„sevqì katak°lypte
tŒn l°kkon. (4) “ k’rioq o›n to◊ l°kkoy, “ gnvstikŒq a⁄tÕq,
zhmivuµsetai, whs¯, t∂n a≈t¯an fip≠xvn to◊ skandalisu≠ntoq πtoi katapou≠ntoq tò meg≠uei to◊ lÕgoy, mikrolÕgoy ∞ti
–ntoq, ∫ metakinµsaq tŒn Ørg°thn Øp˘ t∂n uevr¯an ka˘ §postµsaq di¢ prow°sevq t∑q a⁄tosxed¯oy p¯stevq. ѧrg’rion
dÆ d„seiì, tò pantokratorikò boylµmati fip≠xvn lÕgon ka˘
e⁄u’naq.
55. (1) O·toq mÆn o›n “ t’poq nÕmoy ka˘ prowhtÂn “ m≠xriq
Iv°nnoy{ ‘ d≠, ka¯toi waner„teron lalµsaq Íq ¶n mhk≠ti
prowhte’vn, §ll¢ deikn’vn πdh parÕnta tŒn Øj §rx∑q kataggellÕmenon symbolikÂq, ”mvq Ño¤k e≈miì whs˘n Ñ•jioq
tŒn …m°nta to◊ fipodµmatoq l◊sai kyr¯oyì{ (2) m∂ g¢r •jioq
e»nai “mologe¡ t∂n tosa’thn bapt¯sai d’namin, xr∑nai g¢r
to÷q kauaropoio◊ntaq §pol’ein to◊ s„matoq ka˘ tÂn to’toy ®marthm°tvn t∂n cyx∂n Îsper to◊ desmo◊ tŒn pÕda.
(3) t°xa dÆ ka˘ t∂n teleyta¯an to◊ svt∑roq e≈q ºm£q Øn≠rgeian, t∂n prosex∑, l≠gei, t∂n di¢ t∑q paroys¯aq, Øpikryptom≠nhn tò t∑q prowhte¯aq a≈n¯gmati{ “ 〈g¢r〉 di¢ t∑q a⁄toc¯aq tŒn uespizÕmenon de¯jaq, t∂n e≈q wanerŒn pÕrrvuen
“de’oysan mhn’saq Ωkoysan paroys¯an, –ntvq ∞lysen tŒ
p≠raq tÂn log¯vn t∑q o≈konom¯aq, Økkal’caq t∂n ∞nnoian
tÂn symbÕlvn.
K metafo¯e pramene srv. Jr 2,13; Iz 55,1 (J 7,37; Zj 22,17); J 4,14ñ15.
K opatrnosti p¯i v˝uce srv. Klement, Paed. I,3,2ñ3; Strom. I,9,1; 13,2; 14,3;
21,2; srv. takÈ v˝öe, 19,2ñ10,1; nÌûe, 57,2; 71,1.
316
317
K ÑhlubinÏ pozn·nÌì srv. ÿ 11,33; 1K 2,10; srv. nÌûe, 88,5.
318
ÑNedorostl velikosti Slovaì: dosl. kdo byl jeötÏ mikrologos, Ñmalichern˝ì, Klement vöak mÌnÌ ËlovÏka, jemuû dosud p¯ÌsluöÌ jen ÑmalÈ slovoì.
Srv. takÈ nÌûe, 71,3, o Ñvelikostiì Krista.
319
Srv. Ex 21,34. K metafo¯e dÏlnÌka srv. Mt 20,1ñ15; Strom. VII,74,1ñ
2; 77,5. K odpovÏdnosti gnostika srv. 1K 8,9 (»EP): ÑDejte si pozor, aby
se tato vaöe svoboda nestala kamenem ˙razu pro slabÈ.ì Srv. tamt., 8,13;
216
DalöÌ p¯Ìklady symbolickÈho û·nru
po pravdÏ.316 (3) Pokud nejsou schopni p¯ijmout Ñhlubinu pozn·nÌì, je t¯eba ji p¯ed nimi skr˝t, tj. Ñp¯ikr˝t studnuì.317 (4) Spr·vce
tÈto studny, tj. gnostik s·m, bude podle PÌsma potrest·n, protoûe
bude nÈst odpovÏdnost za to, ûe se pro nÏkoho, kdo jeötÏ nedorostl
velikosti Slova,318 stala kamenem ˙razu a zniËila ho, a nebo za to,
ûe p¯ivedl ÑdÏlnÌkaì k n·hledu, a pro nezralost jeho vÌry zp˘sobil,
ûe od vÌry odpadl. ÑZaplatÌ ve st¯Ìb¯eì, aû bude skl·dat ˙Ëty vöemohoucÌ v˘li.319
55. (1) TÌmto zp˘sobem hovo¯Ì z·kon a proroci, vËetnÏ Jana
K¯titele.320 Jan mluvÌ, pravda, jasnÏji, jako by ani neprorokoval,
n˝brû ukazoval, ûe ten, kter˝ byl od poË·tku symbolicky ohlaöov·n, je zde. Z·roveÚ ale ¯Ìk·: ÑNejsem hoden, abych rozv·zal ¯emÌnek jeho sand·lu.ì321 (2) TÌm vyzn·v·, ûe tak velikou moc nenÌ hoden pok¯tÌt: ti, kdo se oËiöùujÌ [k¯tem], totiû majÌ svou duöi vyv·zat
z tÏla a jeho h¯Ìch˘ jako nohu z ¯emene. (3) Moûn· tÌm takÈ myslÌ
p˘sobenÌ Spasitele, kterÈ se skr˝valo v prorockÈm jinotaji, ale nakonec, p¯i jeho p¯Ìchodu, se k n·m obracÌ p¯Ìmo. Jakmile oËit˝ svÏdek uk·zal toho, kter˝ byl zvÏstov·n, a ozn·mil jeho p¯Ìchod po dalekÈ cestÏ do zjevnosti, skuteËnÏ od konce Ñrozv·zalì, tj. rozluötil
vÏötby sp·snÈho pl·nu, ËÌmû odhalil smysl symbol˘.322
Mt 18,6 parr. Srv. Strom. I,14,3; VI,126,1; nÌûe, 56,4. ÑSkl·dat ˙Ëtyì: dosl.
d·vat poËet a vyrovn·nÌ; attick˝ spr·vnÌ termÌn. K vöemohoucÌ v˘li srv.
v˝öe, 6,3.
320
Srv. Mt 11,13; L 16,16.
321
Mk 1,7; L 3,16; J 1,27.
322
ÑP¯Ìchodì: dosl. p¯iöedöÌ p¯Ìtomnost (Ωkoysa paroys¯a). Tato zjevn· p¯Ìtomnost Spasitele je tedy smyslem (∞nnoia) ukryt˝m v mnohoznaËnosti symbol˘, kter˝ Jan odhalil tÌm, ûe na nÏj Ñuk·zalì (de¯jaq). Srv. Klement, Protr. 10,1: ÑA to je takÈ v˝znam nÏmoty, jeû se Zachari·öe zmocnila
v dobÏ, kdy oËek·val narozenÌ svÈho potomka, kter˝ mÏl nachystat Kristovu cestu (srv. L 1,20ñ22). Ono mlËenÌ naznaËovalo, ûe se Slovo, svÏtlo
pravdy, m· st·t radostnou zvÏstÌ, a ukonËit tak mystickÈ mlËenÌ prorock˝ch
n·znak˘.ì Srv. tamt., 7,6: ÑP·n je jeden a tent˝û pomocnÌk a spojenec, kter˝
od poË·tku p¯edpovÌdal prorocky, dnes uû vöak ke sp·se povol·v· jasnÏ (ØnargÂq).ì Jan˘v v˝rok z jinÈho hlediska vykl·d· Klement v Paed.
217
Stromata V,55,4ñ56,5
(4) Ka˘ t¢ par¢ Ò Rvma¯oiq Øp˘ tÂn diauhkÂn ginÕmena
t°jin e∆lhxe, t¢ di¢ dikaios’nhn Øke¡na zyg¢ ka˘ §ss°ria
karpismo¯ te ka˘ a… tÂn Átvn Øpica’seiq, t¢ mÆn g¢r na
dika¯vq g¯nhtai, t¢ dÆ e≈q tŒn t∑q tim∑q merismÕn, tŒ d ”pvq
“ paratyx„n, Íq b°royq tinŒq a⁄tò Øpitiuem≠noy, ≤st‰q
§ko’sÉ ka˘ t°jin mes¯toy l°bÉ.
IX. 56. (1) Allí, Íq ∞oiken, ∞lauon fipŒ wilotim¯aq §podeiktik∑q perait≠rv to◊ d≠ontoq parekb°q. Øpile¯cei g°r me
“ b¯oq tŒ pl∑uoq tÂn symbolikÂq wilosowo’ntvn paratiu≠menon. (2) mnµmhq te o›n ≥neken ka˘ syntom¯aq ka˘ to◊
prŒq t∂n §lµueian §natet°suai toia◊ta¯ tineq a… t∑q barb°roy wilosow¯aq grawa¯. (3) tÂn g¢r poll°kiq a⁄ta¡q plhsiazÕntvn ka˘ dokimas¯an dedvkÕtvn kat° te t∂n p¯stin
kat° te tŒn b¯on. ©panta mÕnvn Øu≠loysin fip°rxein t∂n
–ntvq o›san wilosow¯an ka˘ t∂n §lhu∑ ueolog¯an. (4) na˘
m∂n Øjhghto◊ tinoq ka˘ kauhghto◊ xre¯an ∞xein ºm£q bo’lontai{ ofltvq g¢r ka˘ spoydasuµsesuai m£llon ka˘ Êwelµsein to÷q §j¯oyq a⁄tÂn diel°mbanon ka˘ §nejapatµtoyq
〈to’toyq〉 ∞sesuai, par¢ tÂn e› e≈dÕtvn paralamb°nontaq.
(5) •llvq te ka˘ p°nu, ”sa di° tinoq parakal’mmatoq fipowa¯netai, me¯zon° te ka˘ semnot≠ran de¯knysi t∂n §lµueian,
II,117,4; srv. v˝öe, str. 85. Ke sp·snÈmu pl·nu srv. v˝öe, 6,2; 39,2; nÌûe,
108,2.
323
V tomto popisu se z¯ejmÏ spojujÌ prvky r˘zn˝ch ceremoniÌ ¯ÌmskÈ
pr·vnÌ praxe. V·ha a mince figurovaly p¯i uzavÌr·nÌ smlouvy per aes et libram (p¯i bronzu a v·ze), kterou uzavÌral po¯izovatel z·vÏti se z·stupcem
sv˝ch dÏdic˘; vindikaËnÌ h˘lky (vindicta, festuca) se uûÌvaly p¯i propouötÏnÌ otrok˘ na svobodu nebo p¯i reivindikaËnÌch sporech; institut Ñn·hodnÈho svÏdkaì nenÌ odjinud zn·m; podrobnÏji A. Le Boulluec, SC 279, str.
204ñ205.
218
Ne vöichni majÌ pozn·nÌ
(4) TakÈ formality, jimiû ÿÌmanÈ doprov·zejÌ uzavÌr·nÌ smluv,
majÌ svou roli. M·m na mysli v·hy spravedlnosti, drobnÈ mince,
vindikaËnÌ h˘lku a chyt·nÌ za uöi. PrvnÌ znamen·, ûe smlouva m·
b˝t spravedliv·, druhÈ se t˝k· dÏlenÌ n·klad˘, ostatnÌ n·hodnÈho
svÏdka, na nÏhoû je uvaleno urËitÈ b¯emeno, aby se zastavil, poslouchal a p¯ijal roli prost¯ednÌka.323
Ne vöichni majÌ pozn·nÌ
IX. 56. (1) Zd· se vöak, ûe jsem se ve svÈ ambici podat co nejvÌce
doklad˘ ponÏkud zapomnÏl a p¯ekroËil nutnou mÌru. Kdybych mÏl
uvÈst vöechny autory, kte¯Ì filosofovali prost¯ednictvÌm symbol˘,
nestaËil by mi na to cel˝ ûivot.324 (2) Pr·vÏ takto se vyjad¯ujÌ spisy
obsahujÌcÌ barbarskou filosofii, jednak pro lepöÌ zapamatovatelnost
a struËnost, jednak abychom se pozvedli k pravdÏ.325 (3) Jde v nich
o to, aby skuteËn· filosofie a prav· theologie pat¯ila jen tÏm, kdo
je vytrvale studujÌ a osvÏdËili se ve v̯e a v celÈm svÈm ûivotÏ.
(4) NavÌc chtÏjÌ, abychom se neobeöli bez nÏkoho, kdo by n·m je
vyloûil a vedl n·s. Vych·zejÌ p¯itom z ˙vahy, ûe lidÈ, kte¯Ì jsou jich
hodni, s nimi budou zach·zet uctivÏji, budou z nich mÌt vÏtöÌ uûitek
a mÈnÏ snadno se nechajÌ oklamat, jestliûe spr·vn˝ v˝klad p¯evezmou od znalc˘. (5) KromÏ toho platÌ, ûe pravda vypad· vÏtöÌ
a vzneöenÏjöÌ, kdyû se vÏci ukazujÌ p¯es nÏjakou z·clonu, nap¯Ìklad
324
Srv. v˝öe, 21,4. P¯ehled liter·rnÌch a kultick˝ch symbol˘ Klement zah·jil v˝öe, 19,3. Na r˘zn˝ch p¯Ìkladech ukazoval to, co je charakteristick˝m
rysem PÌsma. V ˙seku 56,1ñ57,2 tento p¯ehled shrnuje a p¯es ˙vahu o d˘vodech symbolickÈho vyjad¯ov·nÌ se vracÌ k tÈmatu, od nÏhoû se exkurz
o symbolech p˘vodnÏ odvinul, totiû k podmÌnk·m pravdivÈho zkoum·nÌ,
bez jejichû splnÏnÌ pravda z˘st·v· skryt· (srv. v˝öe, 19,1ñ2); tÌm se otevÌr·
ot·zka exkluzivity pozn·nÌ a nakonec i bytostnÈ skrytosti samotnÈ pravdy
(57,3ñ88,5).
Ke struËnosti PÌsma a k¯esùanskÈho uËenÌ srv. Klement, Protr. 62,4;
88,1; 99,4; 117,4; Paed. II,34,4; III,70,1; Strom. II,134,3; VII,58,3; srv. takÈ
Protr. 77,1; Paed. I,9,4, o p¯ik·z·nÌ jako Ñzkratceì vedoucÌ ke sp·se. K podnÏtnosti symbol˘ srv. v˝öe, 24,2 a pozn. 158.
325
219
Stromata V,56,5ñ57,5
kau°per t¢ mÆn Îria diawa¯nonta to◊ fldatoq, a… morwa˘ dÆ
di¢ tÂn parakalymm°tvn synemw°seiq tin¢q a⁄ta¡q prosxarizom≠nvn. Ølegktika˘ g¢r a… peria’geiai prŒq tò ka˘ t¢
waner¢ monotrÕpvq katanoe¡suai. 57. (1) synekdox¢q to¯nyn
ple¯onaq ØjŒn e»nai lamb°nein, Îsper o›n lamb°nomen, Øk
tÂn met Øpikr’cevq e≈rhm≠nvn. Ìn ofltvq ØxÕntvn sw°lletai
mÆn “ •peiroq ka˘ §mauµq, katalamb°nei dÆ “ gnvstikÕq.
(2) Ú Hdh go◊n o⁄dÆ to¡q tyxo◊sin πuelon §n≠dhn Økke¡suai
p°nta, Ño⁄dÆ koinopoie¡suai t¢ sow¯aq §gau¢ to¡q mhd –nar
t∂n cyx∂n kekauarm≠noiq{ o⁄ g¢r u≠miq œr≠gein to¡q §pantÂsi t¢ met¢ toso’tvn §g„nvn porisu≠nta o⁄dÆ m∂n bebµloiq t¢ to◊ lÕgoy mystµria dihge¡suai.ì (3) was˘ go◊n
Û Ipparxon tŒn PyuagÕreion, a≈t¯an ∞xonta gr°casuai t¢
to◊ PyuagÕroy sawÂq, Øjelau∑nai t∑q diatrib∑q ka˘ stµlhn Øp a⁄tò gen≠suai oÃa nekrò. (4) diŒ ka˘ Øn tè barb°rÑ
wilosow¯Ç nekro÷q kalo◊si to÷q ØkpesÕntaq tÂn dogm°tvn
ka˘ kauypot°jantaq tŒn no◊n to¡q p°uesi to¡q cyxiko¡q.
(5) Ñt¯q g¢r metox∂ dikaios’nÉ ka˘ §nom¯Ç,ì kat¢ tŒn ue¡on
§pÕstolon, Ñ∫ t¯q koinvn¯a wvt˘ prŒq skÕtoq; t¯q dÆ symw„-
326
Ve Strom. I,94,7 uûÌv· Klement metaforu z·clony pro ilustraci vztahu
mezi ¯eck˝mi filosofick˝mi naukami a Ñtv˘rËÌ p¯ÌËinouì, kterou se pokouöejÌ
vystihnout: ÑTakto p¯i lidskÈ neschopnosti vypadajÌ p¯edstavy pravdy
(wantas¯ai §lhue¯aq), jako kdyû p¯edstava nahlÌûÌ vÏci, kterÈ vidÌme ve
vodÏ nebo skrze pr˘hlednÈ Ëi pr˘svitnÈ p¯edmÏty.ì ÑPravdaì, o kterou jde,
se ËlovÏku neukazuje p¯Ìmo, ale jako odlesk nebo prosvÌt·nÌ (kat’ ∞mwasin
ka˘ di°wasin) nÏËeho skrytÈho. Srv. PlatÛn, Resp. VII, 532b6ñd1; Pl˙tarchos, De Iside 354c1; 359a1ñ2. V naöÌ pas·ûi autor stejn˝ p¯ÌmÏr uûÌv·
k postiûenÌ rozdÌlu mezi jednoznaËn˝m a mnohoznaËn˝m vyj·d¯enÌm. Srv.
v˝öe, str. 84ñ85.
327
K bloudÏnÌ nezkuöenÈho srv. v˝öe, 54,2ñ4; 56,4. Jak upozorÚuje A.
Le Boulluec, SC 279, str. 208, jedn· se o typick˝ motiv ÑpythagorejskÈì literatury; srv. Stobaios, Anth. III,1,199 (Hense 150,17ñ151,9).
328
Klement cituje z takzvanÈho Lysidova dopisu Hipparchovi, kter˝ je
dochov·n v JamblichovÏ éivotÏ PythagorovÏ (De vita Pythag. 17,75ñ78/
Deubner 43,1ñ45,16). Text poch·zejÌcÌ z¯ejmÏ z hellÈnistickÈ doby byl p¯ipisov·n pythagorejci Lysidovi z Tarentu (5. stol. p¯. Kr.). Podle Diogena
220
Ne vöichni majÌ pozn·nÌ
ovoce p¯es vodu nebo tvary p¯es z·voj, kter˝ je obda¯uje dalöÌmi
v˝znamy. PlnÈ svÏtlo vÏc odhaluje, a to, co je evidentnÌ, lze pochopit jen jednÌm zp˘sobem.326 57. (1) Pokud je tedy vÏc ¯eËen· skrytÏ, m˘ûeme z nÌ Ëerpat poukazy k dalöÌm v˝znam˘m, coû takÈ ËinÌme. »lovÏk nezkuöen˝ a nevzdÏlan˝ v tÈto situaci bloudÌ, gnostik
ale ch·pe.327
(2) PÌsmo takÈ rozhodnÏ nechtÏlo vöechno jednoduöe vystavit
kaûdÈmu, kdo se namane, Ñani sdÌlet dary moudrosti s lidmi, jejichû
duöe zdaleka nenÌ oËiötÏn·. »eho bylo dosaûeno v tak obtÌûn˝ch
z·pasech, nesmÌ se nabÌzet kdekomu: nezasvÏcen˝m se nesmÏjÌ vypr·vÏt mystÈria Slova.ì328 (3) Pythagorejce Hipparcha pr˝ na z·kladÏ obvinÏnÌ, ûe se pokusil jednoznaËn˝m zp˘sobem zapsat Pythagorovy nauky, z tÈto ökoly vylouËili a postavili mu n·hrobek
jako mrtvÈmu.329 (4) Proto i v barbarskÈ filosofii lidi, kte¯Ì odpadli
od spr·vnÈho uËenÌ a pod¯Ìdili intelekt nerozumn˝m pohyb˘m duöe, oznaËujÌ za mrtvÈ.330 (5) ÑVûdyù co m· spravedlnost spoleËnÈho
s bezpr·vÌm?ì pt· se boûsk˝ apoötol. ÑCo spojuje svÏtlo s tmou?
Laertia, Vitae, VIII,42, byl vlastnÏ adres·tem pythagorejec Hippasos. K naöemu ˙ryvku srv. Jamblichos, De vita Pythag. 17,75 (Deubner 43,8ñ12),
kde je vöak mÌsto ÑmystÈriÌ Slovaì ¯eË o ÑmystÈriÌch eleusinsk˝ch bohynÌì.
Jinou pas·û tÈhoû textu Klement z¯ejmÏ parafr·zuje ve Strom. II,7,3ñ4; srv.
M. Tardieu, La Lettre à Hipparque et les rÈminiscences pythagoriciennes de
ClÈment díAlexandrie, in: VigChr 28, 1974, str. 241ñ247.
329
P¯ÌbÏh se snad opÌr· o pas·û z Lysidova dopisu, v nÌû autor Hipparcha
odrazuje od sklonu Ñfilosofovat ve¯ejnÏì, a dod·v·: ÑPokud s tÌm p¯estaneö,
budu r·d, pokud ne, jsi mrtv˝ì; Jamblichos, De vita Pythag. 17,75 (Deubner
43,1ñ6). »len pythagorejskÈho spoleËenstvÌ, kter˝ vyzradil prvky Pythagorova uËenÌ, byl podle Jamblicha nejen vylouËen, ale Ñdokonce mu postavili
n·hrobek, jakoby jejich nÏkdejöÌ soudruh jiû odeöel z lidskÈho ûivotaì; nÏkte¯Ì pr˝ byli dokonce usmrceni (tamt., 246,10ñ247,7); t˝k· se to zvl·ötÏ
pythagorejce Hippasa, kter˝ byl podle legendy utopen v mo¯i, protoûe zve¯ejnil a p¯ivlastnil si objev dvan·ctistÏnu; srv. tamt., 88,13ñ17; t˝û, De
comm. math. 25,27ñ32. Srv. W. Burkert, Lore, str. 206; 459.
Srv. 1Tm 5,6. Srv. takÈ Ef 2,1ñ3.5; Ko 2,13; Strom. II,34,2; 35,4; 40,2;
III,64,1: ÑH¯Ìch se naz˝v· smrtÌ duöe.ì K odpadnutÌ srv. v˝öe, 54,4; nÌûe, 63,8;
Strom. I,95,4ñ96,4.
330
221
Stromata V,57,5ñ58,6
nhsiq Xristo◊ prŒq Bel¯ar; ∫ t¯q mer˘q pistò met¢ §p¯stoy;ì
d¯xa g¢r Olymp¯vn ka˘ wuim≠nvn tima¯. (6) ÑdiŒ ka˘ Øj≠rxesue Øk m≠soy a⁄tÂn ka˘ §wor¯suhte, l≠gei k’rioq, ka˘ §kau°rtoy m∂ ©ptesue{ k§g‰ e≈sd≠jomai fim£q ka˘ ∞somai fim¡n
e≈q pat≠ra, ka˘ fime¡q ∞sesu≠ moi e≈q y…o÷q ka˘ uygat≠raq.ì
58. (1) O⁄ mÕnoi •ra o… PyuagÕreioi ka˘ Pl°tvn t¢ poll¢
Øpekr’ptonto, §ll¢ ka˘ o… Epiko’reio¯ was¯ tina ka˘ par
a⁄to◊ §pÕrrhta e»nai ka˘ m∂ p£sin Øpitr≠pein Øntygx°nein
to’toiq to¡q gr°mmasin. (2) §ll¢ ka˘ o… Stv¬ko˘ l≠goysi
Zµnvni tò pr„tÑ gegr°wuai tin°, ™ m∂ ÔÇd¯vq Øpitr≠poysi
to¡q mauhta¡q §nagin„skein, m∂ o⁄x˘ pe¡ran dedvkÕsi prÕteron, e≈ gnhs¯vq wilosowo¡en. (3) l≠goysi dÆ ka˘ o… Aristot≠loyq t¢ mÆn Øsvterik¢ e»nai tÂn syggramm°tvn a⁄to◊,
t¢ dÆ koin° te ka˘ Øjvterik°. (4) §ll¢ ka˘ o… t¢ mystµria
u≠menoi, wilÕsowoi –nteq, t¢ afitÂn dÕgmata to¡q m’uoiq
kat≠xvsan, Îste m∂ e»nai ©pasi d∑la{ (5) e»u o¿ m≠n, §nurvp¯naq katakr’canteq dÕjaq, to÷q §maue¡q Øk„lysan Øntygx°nein, t∂n dÆ tÂn –ntvn –ntvq ®g¯an ka˘ makar¯an uevr¯an o⁄ pantŒq m£llon Øpikekr’wuai syn≠weren; (6) pl∂n
331
2 K 6,14ñ15; srv. Strom. III,62,2ñ3.
Nezn·m˝ cit·t, kter˝ Klement parafr·zuje v Paed. II,8,4 (v˝klad 1K
10,20): ÑJinÈ pokrmy n·leûejÌ tÏm, kdo budou spaseni, a jinÈ tÏm, kdo zahynou.ì ÑOlympanyì m· z¯ejmÏ na mysli dokonalÈ k¯esùany; srv. t˝û, Protr.
8,4; 123,1; Paed. I,26,1; III,1,5; Strom. II,125,4ñ5; IV,12,6; 149,8; VII,56,3ñ
6. K rozdÌln˝m poct·m srv. takÈ PlatÛn, Leg. V, 727e1, o vÏcech pozemsk˝ch
a olympsk˝ch; Aischylos, Eum. 385ñ6, o podsvÏtnÌch a olympsk˝ch boûstvech.
332
333
2K 6,17ñ18; srv. Strom. III,73,3ñ4.
Klementovo p¯ekvapivÈ tvrzenÌ o tajn˝ch nauk·ch epikurejc˘ nelze
potvrdit z jin˝ch zdroj˘. O jakÈ podnÏty se mohlo opÌrat, naznaËuje pas·û
v Listu HÈrodotovi (DiogenÈs Laertios, Vitae, X,36), kde Epik˙ros znalce
svÈ filosofie oznaËuje jako ÑzasvÏcenceì (tetelesioyrghm≠noi).
334
Jedn· se o ZÈnÛna z Kitia (4.ñ3. stol. p¯. Kr.), zakladatele stoickÈ filosofie, kter˝ je p¯Ìzviskem ÑStaröÌì odliöen od stoika ZÈnÛna z Tarsu (3.ñ2.
stol. p¯. Kr.). Ke KlementovÏ tvrzenÌ opÏt nem·me paralelu, srv. ale GalÈnovu (moûn· ironickou) zmÌnku o stoick˝ch Ñesoterick˝chì nauk·ch (De
plac. Hipp. et Plat. III,4,12 = SVF II,902).
335
222
Ne vöichni majÌ pozn·nÌ
Jak souznÌ Kristus s Beliarem? Co sdÌlÌ vϯÌcÌ s nevϯÌcÌm?ì331 JinÈ
pocty n·leûejÌ Olympan˘m a jinÈ smrtelnÌk˘m.332 (6) ÑProto vyjdÏte z jejich st¯edu a oddÏlte se, pravÌ P·n, a nedot˝kejte se niËeho
neËistÈho. A j· v·s p¯ijmu a budu vaöÌm Otcem a vy budete m˝mi
syny a dcerami.ì333
58. (1) Pythagorejci a PlatÛn nejsou ale jedinÌ, kdo mnoho vÏcÌ
skr˝vali. Podle epikurejc˘ m· tajnÈ nauky dokonce i Epik˙ros a ËÌst
v tÏchto spisech nedovolujÌ kaûdÈmu.334 (2) TakÈ stoikovÈ tvrdÌ, ûe
ZÈnÛn StaröÌ napsal nÏkterÈ texty, kterÈ ned·vajÌ posluchaˢm ËÌst,
dokud neprok·ûÌ, ûe jsou pravÌ filosofovÈ.335 (3) KoneËnÏ Aristotelovi stoupenci rozliöujÌ jeho spisy na esoterickÈ a exoterickÈ Ëili ve¯ejnÈ.336 (4) Ale i zakladatelÈ mystÈriÌ byli filosofovÈ, kte¯Ì svÈ nauky zakryli p¯ÌbÏhy, aby je nevidÏl kaûd˝.337 (5) Jestliûe tedy nÏkdo
povaûoval za vhodnÈ skr˝vat lidsk· mÌnÏnÌ, aby se k nim nedostali
nevzdÏlanci, o kolik vhodnÏjöÌ bylo drûet v tajnosti skuteËnÏ svatou
a poûehnanou podÌvanou na to, co skuteËnÏ je?338 (6) NenÌ ovöem
PodobnÈ rozliöenÌ sah· snad k editorovi Aristotelov˝ch spis˘ z 1. stol.
p¯. Kr. Androneikovi RhodskÈmu. OpÌr· se o zmÌnky o Ñexoterick˝chì spisech
u samotnÈho Aristotela, jejichû v˝znam vöak z˘st·v· sporn˝; srv. A. P. Bos,
Exoterikoi logoi and enkyklioi logoi in the Corpus Aristotelicum and the
Origin of the Idea of the enkyklios paideia, in: JHI 50/2, 1989, str. 179ñ198.
Podle v˝kladu bÏûnÈho v KlementovÏ dobÏ toto rozdÏlenÌ odpovÌdalo dvÏma typ˘m Aristotelov˝ch p¯edn·öek: zatÌmco p¯edn·öky zvanÈ ÑveËernÌ
proch·zkaì, kterÈ se t˝kaly p¯edevöÌm rÈtoriky a politiky, byly p¯ÌstupnÈ
vöem z·jemc˘m, ÑrannÌ proch·zkyì, t˝kajÌcÌ se p¯ÌrodovÏdy a dialektiky,
byly urËenÈ jen pokroËil˝m student˘m; podle tohoto klÌËe byly Aristotelovy spisy rozdÏleny na ÑexoterickÈì (urËenÈ pro ve¯ejnost) a ÑakroatickÈì
(urËenÈ p˘vodnÏ jen k poslechu); srv. Gellius, Noctes Att. XX,5; Pl˙tarchos,
Alex. 7,5. Srv. uû Cicero, De fin. V,12. OznaËenÌ ÑesoterickÈì se v tÈto souvislosti poprvÈ objevuje u Klementa; srv. vöak takÈ L˙kianos, Vit. auct. 26.
K oznaËenÌ exoterick˝ch spis˘ jako t¢ koin° srv. Simplikios, In Arist.
Phys. IV,10 (Diels, 695,34).
336
337
K m˝t˘m jako skrytÈ filosofii srv. Pl˙tarchos, De Iside, 354b9ñc1 (citov·no v˝öe, 31,5); srv. Strom. VI,4,2. Zcela jinak Klement zakladatele
mystÈriÌ hodnotÌ v Protr. 13,3ñ5; srv. tamt., 3,1.
338
K ÑpodÌvanÈì srv. v˝öe, 40,1; nÌûe, 138,3. K v˝luËnÈmu charakteru
pozn·nÌ srv. FilÛn Alexandrijsk˝, Leg. alleg. II,57: ÑNe kaûdÈmu m˘ûe b˝t
223
Stromata V,58,6ñ59,2
o¤te t¢ t∑q barb°roy wilosow¯aq o¤u o… m◊uoi o… PyuagÕreioi, §ll o⁄d o… par¢ Pl°tvni Øn Polite¯Ç HrŒq to◊ Armen¯oy ka˘ Øn Gorg¯Ç A≈ako◊ ka˘ Ò Radam°nuyoq ka˘ Øn Fa¯dvni
“ to◊ Tart°roy ka˘ Øn PrvtagÕrÇ “ Promhu≠vq ka˘ Epimhu≠vq prÕq te to’toiq “ to◊ pol≠moy tÂn AtlantikÂn ka˘
tÂn Auhna¯vn Øn tò Atlantikò, o⁄x ®plÂq kat¢ p°nta t¢
œnÕmata §llhgorht≠oi, §ll ”sa t∑q diano¯aq t∑q kauÕloy
shmantik°, ka˘ d∂ ta◊ta Øje’roimen ¶n di¢ symbÕlvn fipŒ
parakal’mmati tè §llhgor¯Ç mhnyÕmena.
59. (1) Na˘ m∂n ka˘ º PyuagÕroy synoys¯a ka˘ º prŒq to÷q
“milht¢q ditt∂ koinvn¯a, §koysmatiko÷q to÷q pollo÷q ka¯
tinaq mauhmatiko÷q ≤t≠royq kalo◊sa, to÷q gnhs¯vq §nuaptom≠noyq t∑q wilosow¯aq,
§ll¢ tŒ mÆn w°suai, tŒ dÆ 〈ka˘〉 kekrymm≠non e»nai
prŒq to÷q pollo÷q ên¯sseto. (2) ∆svq dÆ ka˘ tŒ dittŒn Øke¡no
e»doq tÂn Øk to◊ Perip°toy, tŒ Øn to¡q lÕgoiq ∞ndojÕn te ka˘
ØpisthmonikŒn kalo’menon, o⁄k §pµllaktai 〈to◊〉 diaire¡n
dÕjan §pÕ te e⁄kle¯aq ka˘ §lhue¯aq.
dovoleno nahlÌûet nev˝slovn· tajemstvÌ Boha (t¢ ueo◊ kauor£n §pÕrrhta), n˝brû jen tÏm, kdo je dok·ûÌ ochraÚovat a st¯eûit.ì K mysterijnÌ metaforice srv. v˝öe, 20,1; 41,1; 57,2; nÌûe, 66,2; 71,1ñ2 (a pozn. 407); 80,3;
138,3.
339
Srv. PlatÛn, Resp. X, 614bñ621b; Gorg. 524añ526d; Phd. 112añ114c;
Prot. 320dñ322d. Atlantikos je tradiËnÌ podtitul dialogu Kritias (srv. DiogenÈs
Laertios, Vitae, III,60); k vypr·vÏnÌ o AtlantidÏ srv. PlatÛn, Criti. 108e1ñ
121; Tim. 25a5ñd6.
340
O dvou vÏtvÌch pythagorejskÈ ökoly referuje Jamblichos, De vita Pythag. 18,81 (Deubner 46,24ñ47,10), podle nÏhoû ÑfilosofiÌ ak˙smatik˘ jsou
nedok·zan· a nezd˘vodnÏn· ak˙smata (§ko’smata §napÕdeikta ka˘
•ney lÕgoy) o tom, co je t¯eba Ëinit, a takÈ dalöÌ v˝roky, kterÈ pronesl
a kterÈ se pokouöejÌ zachov·vat jako boûskÈ v˝nosy (ue¡a dÕgmata).ì
K ak˙smat˘m (= pythagorejsk˝m symbol˘m) srv. v˝öe, 27,1 a pozn. 173.
K autoritÏ Pythagorov˝ch v˝rok˘ srv. Strom. II,24,3. MathÈmatici (jejichû
jmÈno je odvozeno od mathÈma, vÏdÏnÌ) se rovnÏû, ba jeötÏ spÌöe (∞ti m£llon) povaûovali za pythagorejce, podle ak˙smatik˘ ovöem nepr·vem, neboù
jejich uËenÌ pr˝ nepoch·zÌ od Pythagory, ale od Hippasa (Jamblichos, De
224
Ne vöichni majÌ pozn·nÌ
t¯eba texty barbarskÈ filosofie nebo pythagorejskÈ m˝ty, ba ani m˝tus o armÈnskÈm Erovi v PlatÛnovÏ ⁄stavÏ, o Aiakovi a Rhadamantyovi v Gorgiovi, o tartaru ve FaidÛnovi, o PromÈtheovi a EpimÈtheovi v PrÛtagorovi Ëi o v·lce mezi Atlanùany a AthÈÚany
v Atlantiku vykl·dat alegoricky ˙plnÏ v kaûdÈm slovÏ, ale pouze
tam, kde vyjad¯ujÌ univerz·lnÌ myölenku. Pr·vÏ takovÈ v˝znamy
m˘ûeme nalÈzt pod z·vojem alegorickÈ ¯eËi symbol˘.339
59. (1) Dodejme, ûe v PythagorovÏ spoleËnosti se rozliöovaly
dvÏ skupiny student˘, s nimiû se komunikovalo odliön˝m zp˘sobem: vÏtöinÏ se ¯Ìkalo ak˙smatici, nÏkter˝m pak mathÈmatici, coû
byli ti, kte¯Ì se v·ûnÏ zab˝vali filosofiÌ.340 TÌm se naznaËovalo, ûe
vÏtöinÏ lidÌ
lÈpe je ¯Ìci jen nÏco a dalöÌ aù z˘stane skryto.341
(2) Moûn·, ûe dÏlenÌ ¯eËi na dva druhy podle toho, jestli se zakl·d·
na uzn·van˝ch premis·ch, nebo je vÏdeck·, kterÈ zavedli peripatetikovÈ, m· blÌzko k rozliöenÌ mezi zd·nÌm na jednÈ stranÏ a dobrou
povÏstÌ a pravdou na stranÏ druhÈ.342
comm. math. 25/Festa 76,19ñ77,2); srv. v˝öe, 57,3. ProdrobnÏji W. Burkert,
Lore, str. 192ñ208.
341
HomÈr, Od. XI,443.
Na Ñuzn·van˝chì (∞ndoja) premis·ch se podle Aristotela, Top. I,
100a27ñb23, zakl·dajÌ ÑdialektickÈì sylogismy, na rozdÌl od sylogism˘ ÑvÏdeck˝chì, kterÈ vych·zejÌ z premis Ñpravdiv˝ch a prvotnÌchì. ÑUzn·vanÈì jsou takovÈ premisy, kterÈ zast·vajÌ vöichni lidÈ, nebo vÏtöina, nebo lidÈ moud¯Ì,
a to buÔto vöichni, nebo vÏtöina, nebo ti nejzn·mÏjöÌ a nejuzn·vanÏjöÌ. ÑPrvotnÌì premisy jsou d˘vÏryhodnÈ (p¯stin ∞xonta) samy od sebe, a nikoli
skrze nÏco jinÈho. Klement navazuje na p¯edchozÌ rozliöenÌ mezi Ñak˙smatikyì a ÑmathÈmatikyì a naznaËuje, ûe kaûd· z tÏchto skupin se opÌr· o jin˝
druh premis. Ty Ñuzn·vanÈì pak spojuje s pojmem dÕja (Ñzd·nÌì), a to z¯ejmÏ ve dvojÌm smyslu mÌnÏnÌ a sl·vy, protoûe Ñsl·vyì (dÕja) se doËk·vajÌ ti,
kdo zast·vajÌ Ñuzn·van·ì (tj. podle Klementova v˝kladu vÏtöinov·) stanoviska, na rozdÌl od ÑdobrÈ povÏstiì (kl≠oq), kter· se zakl·d· na ÑpravdÏì;
srv. d·le, 59,3ñ6; HÈrakleitos, zl. B 28 (D-K), citovan˝ v˝öe, 9,3. Je zajÌmavÈ, ûe v˝öe, 5,3, Klement stanovisko vÌry oznaËuje slovem enthymÈma, kter˝m AristotelÈs naz˝v· pr·vÏ dialektick˝ argument (srv. v˝öe, str. 120,
pozn. 39).
342
225
Stromata V,59,3ñ60,3
(3) mhd≠ s≠ g e⁄dÕjoio biµsetai •nuea tim∑q
prŒq unhtÂn §nel≠suai, Øw û u “s¯hq pl≠on e≈pe¡n.
(4) a… go◊n I°deq mo◊sai diarrµdhn l≠goysi to÷q mÆn pollo÷q ka˘ dokhsisÕwoyq dµmvn §oido¡sin ≥pesuai ka˘ nÕmoisi xr≠esuai, e≈dÕtaq ”ti pollo˘ kako¯, œl¯goi dÆ §gauo¯{
to÷q §r¯stoyq dÆ tŒ kl≠oq metadi„kein. (5) Ña…re◊ntai g°rì,
whs¯n, Ñ¥n §nt˘ p°ntvn o… •ristoi kl≠oq §≠naon unhtÂn, o…
dÆ pollo˘ kekÕrhntai ”pvq ktµnea,ì Ñgastr˘ ka˘ a≈do¯oiq
ka˘ to¡q a≈sx¯stoiq tÂn Øn ºm¡n metrµsanteq t∂n e⁄daimon¯an{ì (6) ” t Ele°thq Parmen¯dhq “ m≠gaq dittÂn e≈shge¡tai didaskal¯an “dÂn Ìd≠ pvq gr°wvn{
∏mÆn Alhue¯hq e⁄peiu≠oq §tremÆq ªtor,
∏dÆ brotÂn dÕjaq, ta¡q o⁄k ∞ni p¯stiq §lhuµq.
X. 60. (1) E≈kÕtvq •ra “ uesp≠sioq §pÕstoloq Ñkat¢ §pok°lycinì whs˘n ÑØgnvr¯suh moi tŒ mystµrion, kau‰q pro≠graca Øn œl¯gÑ, prŒq ‘ d’nasue §nagin„skonteq no∑sai t∂n
s’nes¯n moy Øn tò mysthr¯Ñ to◊ Xristo◊, ‘ ≤t≠raiq genea¡q
o⁄k Øgnvr¯suh to¡q y…o¡q tÂn §nur„pvn, Íq n◊n §pekal’wuh
to¡q ®g¯oiq §postÕloiq a⁄to◊ ka˘ prowµtaiq.ì (2) ∞stin g°r
tiq ka˘ tele¯vn m°uhsiq, per˘ øq prŒq to÷q Kolossae¡q gr°wvn whs¯n{ Ño⁄ payÕmeua fipÆr fimÂn proseyxÕmenoi ka˘ a≈to’menoi, na plhrvu∑te t∂n Øp¯gnvsin to◊ uelµmatoq a⁄to◊ Øn p°sÉ sow¯Ç ka˘ syn≠sei pneymatikè, peripat∑sai
§j¯vq to◊ kyr¯oy e≈q p£san §r≠skeian, pant˘ ∞rgÑ §gauò
karpoworo◊nteq ka˘ a⁄janÕmenoi tè Øpign„sei to◊ ueo◊, Øn
p°sÉ dyn°mei Øndynamo’menoi kat¢ tŒ kr°toq t∑q dÕjhq
a⁄to◊.ì (3) ka˘ p°lin Ñkat¢ t∂n o≈konom¯an to◊ ueo◊ t∂n
doue¡s°n moiì whs˘n Ñe≈q fim£q plhrÂsai tŒn lÕgon to◊ ueo◊,
tŒ mystµrion tŒ §pokekrymm≠non §pŒ tÂn a≈„nvn ka˘ §pŒ
tÂn geneÂn, ‘ n◊n Øwaner„uh to¡q ®g¯oiq a⁄to◊, oÃq ∏u≠lhsen
“ ueŒq gnvr¯sai, t¯ tŒ plo◊toq t∑q dÕjhq to◊ mysthr¯oy to’-
343
EmpedoklÈs, zl. B 3,6ñ7 (D-K).
226
Ne vöichni majÌ pozn·nÌ
(3) I kdyû ti z velikÈ sl·vy kvetou u lidÌ pocty,
netrhej to, co tÏ p¯imÏje nad mÌru zboûnosti mluvit.343
(4) A iÛnskÈ M˙zy v˝slovnÏ ¯ÌkajÌ, ûe mnoho zd·nlivÏ moudr˝ch
lidÌ tanËÌ podle pÌsnÌ dav˘ a dodrûuje jejich zvyklosti, a vÏdÌ, ûe je
mnoho öpatn˝ch a m·lo dobr˝ch, a ti nejlepöÌ ûe hledajÌ sl·vu: (5)
ÑNejlepöÌ si volÌ jedno mÌsto vöeho, vÏËnou sl·vu mezi smrtelnÌky,
ale vÏtöina je nasycen· jako dobytek.ì344 ÑMÏ¯Ì blaûenost b¯ichem
a pohlavÌm a vöÌm, co je na lidech nejtrapnÏjöÌ.ì345 (6) A velik˝
ParmenidÈs z Eleje uv·dÌ svou nauku o dvou cest·ch n·sledovnÏ:
jednak poklidnÈ srdce p¯esvÏdËivÈ pravdy,
jednak lidsk· zd·nÌ, v nichû prav· jistota nenÌ.346
X. 60. (1) Ne bez d˘vodu boûsk˝ apoötol pravÌ: ÑJak jsem jiû struËnÏ napsal, bylo mi ve zjevenÌ d·no poznat tajemstvÌ. Pokud si ta
slova p¯eËtete, m˘ûete z nich pochopit, ûe rozumÌm Kristovu tajemstvÌ, kterÈ v d¯ÌvÏjöÌch generacÌch nebylo lidem zn·mo tak, jak bylo
nynÌ zjeveno jeho svat˝m apoötol˘m a prorok˘m.ì347 (2) I dokonalÌ
se totiû vzdÏl·vajÌ, jak o tom hovo¯Ì v listÏ Kolosan˘m: ÑNep¯est·v·me se za v·s modlit a prosit, aby v·s pozn·nÌ jeho v˘le naplnilo
veökerou moudrostÌ a duchovnÌm rozumÏnÌm. Tak budete ûÌt zp˘sobem d˘stojn˝m P·na, ve vöem se mu budete lÌbit, vaöimi plody
budou samÈ dobrÈ Ëiny, bude r˘st vaöe pozn·nÌ Boha a z moci jeho
boûskÈ sl·vy v·s bude naplÚovat sÌla.ì348 (3) Nebo: ÑPodle BoûÌho
pl·nu jsem byl povϯen, abych v·m v plnosti zvÏstoval BoûÌ slovo,
tajemstvÌ po vÏky a generace skrytÈ, kterÈ se nynÌ zjevilo jeho svat˝m. B˘h chtÏl, aby poznali, jak bohat· je sl·va tohoto tajemstvÌ
344
HÈrakleitos, zl. B 29; zlomek nenÌ jinde dochov·n. Klement jej rovnÏû
zmiÚuje ve Strom. IV,50,2. K oznaËenÌ ÑiÛnskÈ M˙zyì srv. PlatÛn, Soph.
242d7ñ8.
345
Srv. DÈmosthenÈs, De cor. 296.
ParmenidÈs, zl. 1,29ñ30 (D-K). K p¯Ìzvisku Ñvelik˝ì srv. PlatÛn,
Soph. 237a4ñ5; nÌûe, 112,2.
346
347
Ef 3,3ñ5; srv. Strom. I,179,1; nÌûe, 87,1.
348
Ko 1,9ñ11.
227
Stromata V,60,3ñ62,3
toy Øn to¡q ∞unesin.ì 61. (1) Îste •lla mÆn t¢ mystµria t¢
§pokekrymm≠na •xri tÂn §postÕlvn ka˘ fip a⁄tÂn paradou≠nta Íq §pŒ to◊ kyr¯oy pareilµwasin (§pokekrymm≠na
dÆ Øn tè palaiÜ diauµkÉ), ™ Ñn◊n Øwaner„uh to¡q ®g¯oiq,ì
•llo dÆ ÑtŒ plo◊toq t∑q dÕjhq to◊ mysthr¯oy to◊ Øn to¡q
∞unesinì, ” Østin º p¯stiq ka˘ º Ølp˘q º e≈q XristÕn, ‘n §llaxè Ñuem≠lionì e∆rhken. (2) ka˘ p°lin oÃon wilotimo’menoq
Ømw∑nai t∂n gnÂsin Ìd≠ pvq gr°wei{ Ñnoyueto◊nteq p°nta
•nurvpon Øn p°sÉ sow¯Ç, na parastµsvmen p°nta •nurvpon t≠leion Øn Xristò{ì (3) o⁄ Ñp°ntaì ®plÂq Ñ•nurvponì, Øpe˘ o⁄de˘q ¶n ªn •pistoq, o⁄dÆ m∂n Ñp°ntaì tŒn piste’onta Ñt≠leion Øn Xristòì, §ll¢ Ñp°nta •nurvponì l≠gei,
Íq e≈pe¡n ”lon tŒn •nurvpon, oÃon s„mati ka˘ cyxè ºgnism≠non, Øpe¯, ”ti Ño⁄ p°ntvn º gnÂsiqì, (4) diarrµdhn Øpiw≠rei{ Ñsymbibasu≠nteq Øn §g°pÉ ka˘ e≈q p£n plo◊toq t∑q
plhrowor¯aq t∑q syn≠sevq, e≈q Øp¯gnvsin to◊ mysthr¯oy to◊
ueo◊ Øn Xristò, Øn û e≈si p°nteq o… uhsayro˘ t∑q sow¯aq ka˘
t∑q gn„sevq §pÕkrywoi.ì Ñtè proseyxè proskartere¡te,
grhgoro◊nteq Øn a⁄tè Øn e⁄xarist¯Ç{ì (5) º e⁄xarist¯a dÆ o⁄k
Øp˘ cyx∑q mÕnon ka˘ tÂn pneymatikÂn §gauÂn, §ll¢ ka˘ Øp˘
to◊ s„matoq g¯netai ka˘ tÂn to◊ s„matoq §gauÂn.
62. (1) Ka˘ ∞ti saw≠steron Økkal’ptei tŒ m∂ p°ntvn e»nai
t∂n gnÂsin, Øpil≠gvn{ ÑproseyxÕmenoi ©ma ka˘ per˘ ºmÂn,
na “ ueŒq §no¯jÉ ºm¡n u’ran to◊ lal∑sai tŒ mystµrion to◊
Xristo◊, di ‘ ka˘ d≠demai, na waner„sv a⁄tŒ Íq de¡ me lal∑sai.ì ªn g°r tina §gr°wvq paradidÕmena. (2) a⁄t¯ka to¡q
Ò Ebra¯oiq Ñka˘ g¢r œwe¯lonteq e»nai did°skaloi di¢ tŒn xrÕnonì whs¯n, Íq ¶n Øgghr°santeq tè diauµkÉ tè palaiÜ,
Ñp°lin xre¯an ∞xete to◊ did°skein fim£q, t¯na t¢ stoixe¡a t∑q
§rx∑q tÂn log¯vn to◊ ueo◊, ka˘ gegÕnate xre¯an ∞xonteq
g°laktoq ka˘ o⁄ stere£q trow∑q{ (3) p£q g¢r “ met≠xvn g°-
349
Ko 1,25ñ27.
350
Srv. 1K 3,10; srv. v˝öe, 5,2; 26,3ñ4.
351
Ko 1,28.
228
Ne vöichni majÌ pozn·nÌ
mezi pohany.ì349 61. (1) Na jednÈ stranÏ tedy hovo¯Ì o tajemstvÌch,
jeû byla aû do doby apoötol˘ ukryt· a kter· apoötolovÈ p¯edali tak,
jak je p¯ijali od P·na ñ to byla tajemstvÌ ukryt· ve starÈ smlouvÏ,
kter· se ÑnynÌ zjevila svat˝mì ñ, a na druhÈ stranÏ o ÑbohatÈ sl·vÏ
tajemstvÌ mezi pohanyì, coû je vÌra a nadÏje v Krista, kterÈho jinde
naz˝v· Ñz·kladì.350 (2) A protoûe chce uk·zat, v Ëem spoËÌv· pozn·nÌ, pÌöe: ÑVyuËujeme veökerÈho ËlovÏka v nejvyööÌ moudrosti,
abychom veökerÈho ËlovÏka p¯ivedli k dokonalosti v Kristu.ì351
(3) NemÌnÌ tÌm ovöem ˙plnÏ kaûdÈho ËlovÏka, protoûe to by znamenalo, ûe nikdo nenÌ bez vÌry, a dokonce ani netvrdÌ, ûe kaûd˝ vϯÌcÌ je dokonal˝ v Kristu. ÿÌk· ÑveökerÈho ËlovÏkaì, ËÌmû mÌnÌ celÈho ËlovÏka, oËiötÏnÈho na tÏle i na duöi.352 To v˝slovnÏ ukazuje
(protoûe Ñne vöichni majÌ pozn·nÌì),353 kdyû dod·v·: (4) ÑÖ spojeni v l·sce do bohatstvÌ plnosti, jiû p¯in·öÌ pochopenÌ, do pozn·nÌ
BoûÌho tajemstvÌ v Kristu, v nÏmû jsou skrytÈ vöechny poklady
moudrosti a pozn·nÌ.ì354 ÑVytrvejte v modlitbÏ, buÔte p¯i tom bdÏlÌ a vzd·vejte dÌky.ì355 (5) DÌky se vöak nevzd·vajÌ jen za duöi
a duchovnÌ dobra, ale takÈ za tÏlo a dobra tÏlesn·.
62. (1) Aby uk·zal jeötÏ jasnÏji, ûe pozn·nÌ nemajÌ vöichni, pokraËuje: ÑModlete se takÈ za n·s, aby B˘h otev¯el dve¯e naöemu
slovu, abych mohl vypovÏdÏt tajemstvÌ Krista, pro nÏû jsem ve vÏzenÌ, a mohl je uk·zat tak, jak je m·m vypovÏdÏt.ì356 NÏkterÈ vÏci
se tedy nep¯ed·valy pÌsemnÏ.357 (2) »tÏme, co pÌöe v dopise éid˘m:
ÑZa ten Ëas uû z v·s mÏli b˝t uËitelÈì (ËÌmû mÌnÌ, ûe zest·rli ve starÈ smlouvÏ), Ña p¯itom pot¯ebujete, aby v·s nÏkdo znova uËil, jakÈ
jsou element·rnÌ z·klady BoûÌch v˝rok˘; to, co nynÌ pot¯ebujete, je
mlÈko, a ne tuh· strava. (3) Pokud je nÏkdo jeötÏ u mlÈka, nenÌ
352
Jinak je pas·û vykl·d·na ve Strom. I,15,5.
353
1K 8,7; srv. v˝öe, 17,5.
354
Ko 2,2ñ3; srv. nÌûe, 80,5.
355
Ko 4,2; srv. Klement, Paed. III,95,4.
356
Ko 4,3ñ4.
357
K ˙stnÌ apoötolskÈ tradici srv. zlomek z Klementov˝ch HypotypÛseis
dochovan˝ u Eusebia z Kaisareie (Hist. eccl. II,1,4ñ5), podle nÏhoû apoöto-
229
Stromata V,62,3ñ63,7
laktoq •peiroq lÕgoy dikaios’nhq, nµpioq g°r Østi,ì t¢
prÂta mauµmata pepisteym≠noq{ (4) Ñtele¯vn d≠ Østin º
stere¢ trowµ, tÂn di¢ t∂n ≥jin t¢ a≈suhtµria gegymnasm≠na ØxÕntvn prŒq di°krisin kalo◊ te ka˘ kako◊. diŒ §w≠nteq tŒn t∑q §rx∑q to◊ Xristo◊ lÕgon Øp˘ t∂n teleiÕthta wer„meua.ì
63. (1) All¢ ka˘ Barn°baq “ ka˘ a⁄tŒq sygkhr’jaq tò
§postÕlÑ kat¢ t∂n diakon¯an tÂn ØunÂn tŒn lÕgon
Ñ®plo’steronì whs˘n Ñfim¡n gr°wv, na syni∑te.ì (2) e»u fipob¢q πdh saw≠steron gnvstik∑q paradÕsevq ∆xnoq paratiu≠menoq l≠gei{ Ñt¯ l≠gei “ •lloq prowµthq Mvys∑q a⁄to¡q;
(3) ,≈do÷ t°de l≠gei k’rioq “ ueÕq{ e≈s≠luete e≈q t∂n g∑n t∂n
§gauµn, æn Ámosen k’rioq “ ueÕq, “ ueŒq Abra¢m ka˘ Isa¢k
ka˘ Iak„b, ka˘ kataklhronomµsate a⁄tµn, g∑n Ô≠oysan
g°la ka˘ m≠li.ë (4) t¯ l≠gei º gnÂsiq; m°uete. Ølp¯sate, whs¯n, Øp˘ tŒn Øn sark˘ m≠llonta wanero◊suai fim¡n Ihso◊n{
•nurvpoq g¢r g∑ Østi p°sxoysa{ §pŒ pros„poy g¢r g∑q º
pl°siq to◊ Ad¢m Øg≠neto{ (5) t¯ o›n l≠gei{ ,e≈q t∂n g∑n t∂n
§gauµn, g∑n Ô≠oysan g°la ka˘ m≠lië; e⁄loghtŒq “ k’rioq
ºmÂn, §delwo¯, “ sow¯an ka˘ no◊n u≠menoq Øn ºm¡n tÂn kryw¯vn a⁄to◊. (6) l≠gei g¢r “ prowµthq{ ,parabol∂n kyr¯oy t¯q
noµsei, e≈ m∂ sowŒq ka˘ Øpistµmvn ka˘ §gapÂn tŒn k’rion
a⁄to◊;ëì Øpe˘ œl¯gvn Øst˘ ta◊ta xvr∑sai. (7) Ño⁄ g¢r wuonÂnì, whs¯, Ñparµggeilen “ k’rioqì ∞n tini e⁄aggel¯Ñ{ Ñmystµrion ØmŒn Ømo˘ ka˘ to¡q y…o¡q to◊ o∆koy moyì, Øn tò §swalovÈ Petr, Jakub a Jan p¯ijali od vzk¯ÌöenÈho JeûÌöe pozn·nÌ, kterÈ pak p¯edali ostatnÌm apoötol˘m, a ti opÏt dalöÌm sedmdes·ti, mezi nimiû byl takÈ
Barnab·ö. Klement s·m se povaûoval za dÏdice tÈto ÑpravÈ tradice posv·tnÈho uËenÌì, kterou rovnÏû naz˝v· tradicÌ Ñgnostickouì; srv. Strom. I,11,3;
12,1; 15,2; 55,1ñ56,2; IV,3,2ñ3; V, 63,2; 64,5; VI,61,1; 124,4ñ5; 131,5;
VII,55,6; 110,4. Srv. takÈ Klement˘v zl. 25 (CA III, GCS 17/1970, str. 216)
z Eusebia, Hist. eccl. VI,13,9. K motivu nepsanÈ tradice v ranÈm k¯esùanstvÌ
srv. G. G. Stroumsa, Hidden Wisdom: Esoteric Traditions and the Roots of
Christian Mysticism, Leiden etc. 1996, str. 27ñ45, 109ñ131, kter˝ mj. upozorÚuje na paralely u ”rigena a Basila z Kaisareje. Srv. takÈ v˝öe, str. 68ñ
69; 87ñ88.
230
Ne vöichni majÌ pozn·nÌ
schopen p¯ijmout ¯eË spravedlnosti: je nemluvnÏ,ì tj. ËlovÏk, kter˝
uvϯil z·kladnÌm nauk·m. (4) ÑPevn· strava je pro dospÏlÈ, pro ty,
kdo majÌ smysly vycviËenÈ natolik, ûe dok·ûou rozliöovat dobro
a zlo. Proto nez˘st·vejme u poË·teËnÌho uËenÌ o Kristu, ale smϯujme k dospÏlosti.ì358
63. (1) PodobnÏ mluvÌ Barnab·ö, kter˝ byl spolu s apoötolem
[Pavlem] povϯen hl·sat Slovo mezi pohany: ÑPÌöu zjednoduöenÏ,
abyste rozumÏli.ì359 (2) Aby stopa gnostickÈ tradice byla jeötÏ jasnÏjöÌ, o nÏco nÌûe dod·v·: ÑCo jim ¯Ìk· dalöÌ prorok MojûÌö? (3)
ÇHleÔte, co pravÌ P·n B˘h: VejdÏte do dobrÈ zemÏ, kterou zaslÌbil
P·n B˘h, B˘h Abrahama, Iz·ka a J·koba, a dostanete ji do vlastnictvÌ, zemi opl˝vajÌcÌ mlÈkem a medem.ë360 (4) Co pravÌ pozn·nÌ?
Toto: MÏjte nadÏji v JeûÌöe, kter˝ se v·m zjevÌ v tÏle. »lovÏk je trpÌcÌ zemÏ: Adam byl stvo¯en z povrchu zemÏ. (5) ProË tedy ¯Ìk·:
ÇDo dobrÈ zemÏ, opl˝vajÌcÌ mlÈkem a medemë? Chvalme naöeho
P·na, brat¯i, kter˝ do n·s vloûil moudrost a porozumÏnÌ sv˝m tajemstvÌm. (6) Prorok ¯Ìk·: ÇKdo porozumÌ podobenstvÌ P·na, ne-li
mudrc a znalec a ten, kdo svÈho P·na miluje?ëì361 Protoûe tÏch,
kdo to dok·ûÌ pochopit, je m·lo.362 (7) Jak Ëteme, ÑnenÌ to ze û·rlivostiì, kdyû P·n prohlaöuje v jednom evangeliu: ÑMÈ tajemstvÌ je
358
éd 5,12ñ6,1; srv. Strom. I,53,3; VI,62,2. K ÑvycviËen˝m smysl˘mì
srv. tÈû Strom. I,35,4; VII,2,3; 94,6. K ÑpoË·teËnÌmu uËenÌì srv. v˝öe, 2,6
a odkazy v pozn. 21 ad loc. Metafo¯e mlÈka a tuhÈ stravy se Klement podrobnÏ vÏnuje v Paed. I,34,3ñ52,3. Proti v˝kladu nÏkter˝ch heretik˘ zmÌnÏn˝ch v Paed. I,39,1, podle nichû mlÈko p¯edstavuje ÑprvnÌ naukyì (t¢
prÂta mauµmata), zatÌmco tuh· strava ÑduchovnÌ poznatkyì (t¢q pneymatik¢q Øpign„seiq), klade d˘raz na jejich kontinuitu; srv. tamt., I,37,3:
ÑApoötol nech·pe mlÈko a tuhou stravou jako nÏco odliönÈho, ale v podstatÏ
totoûnÈho (ta⁄tŒn tè o⁄s¯Ç).ì Srv. v˝öe, 26,1ñ2; 48,8; nÌûe, 66,1ñ2.
359
Barn 6,5; ke spoleËnÈmu povϯenÌ Barnab·öe a Pavla srv. Sk 13,1ñ4.
360
Srv. Ex 33,1.3; Lv 20,24.
361
P¯ 1,6; Iz 40,13; srv. Strom. VI,65,2. V pas·ûi 63,1ñ63,6 je citov·n
Barn 6,8ñ10. Ke ÑgnostickÈ tradiciì srv. v˝öe, 62,1.
362
Srv. v˝öe, 7,6; 17,4ñ5; nÌûe, 64,6.
231
Stromata V,63,7ñ64,5
le¡ ka˘ §mer¯mnÑ t∂n Øklog∂n poio’menoq, na t¢ o≈ke¡a Ìn
e leto labo◊sa §nvt≠ra zµloy g≠nhtai{ (8) “ mÆn g¢r m∂
∞xvn gnÂsin §gauo◊ ponhrÕq Østin, ”ti ÑeÃq §gauÕqì, “ patµr{ tŒ dÆ §gnoe¡n tŒn pat≠ra u°natÕq Østin, Íq tŒ gnÂnai
zv∂ a≈„nioq kat¢ metoys¯an t∑q to◊ §wu°rtoy dyn°mevq. ka˘
tŒ mÆn m∂ wue¯resuai ueiÕthtoq met≠xein Øst¯, wuor¢n dÆ º
§pŒ t∑q to◊ ueo◊ gn„sevq §pÕstasiq par≠xei. 64. (1) p°lin
“ prowµthq{ Ñka˘ d„sv soi uhsayro÷q §pokr’woyq, skoteino’q, §or°toyq, na gnÂsin ”ti Øg‰ k’rioq “ ueÕq.ì (2) t¢
e≈kÕta to’toiq ka˘ “ Dab˘d c°llei{ Ñ≈do÷ g¢r §lµueian ∏g°phsaq, t¢ •dhla ka˘ t¢ kr’wia t∑q sow¯aq soy Ødµlvs°q
moi.ì (3) Ѻm≠ra g¢r tè ºm≠rÇ Øre’getai Ô∑maì, tŒ gegramm≠non •ntikryq, Ñka˘ n÷j nykt˘ §nagg≠llei gnÂsinì, t∂n Øpikekrymm≠nhn mystikÂq, Ñka˘ o¤k e≈si lÕgoi o⁄dÆ lalia¯, Ìn
o⁄k §ko’ontai a… wvna˘ a⁄tÂnì tò ueò tò wµsanti{ Ñpoiµsei
tiq kr’wa, ka˘ o⁄x˘ ØpÕcomai a⁄tÕn;ì (4) di¢ to◊to ÑwvtismŒqì º mauhte¯a k≠klhtai º t¢ kekrymm≠na waner„sasa,
§pokal’cantoq mÕnoy to◊ didask°loy tŒ pÂma t∑q kibvto◊,
∞mpalin ∫ o… poihta˘ tŒn D¯a was˘ tŒn mÆn tÂn §gauÂn p¯uon Øpilabe¡n, §no¡jai dÆ tŒn tÂn wa’lvn. (5) Ño»da ”ti ØrxÕmenoqì whs˘ ÑprŒq fim£qì “ §pÕstoloq ÑØn plhr„mati e⁄log¯aq Xristo◊ Øle’somaiì, tŒ ÑpneymatikŒn x°rismaì ka˘
t∂n gnvstik∂n par°dosin, æn metado◊nai a⁄to¡q par‰n paro◊si poue¡ (o⁄ g¢r di Øpistol∑q oð te ªn ta◊ta mhn’e-
Agrapha 84; srv. Clement. Hom. XIX,20,2 (GCS 42, 263,19), a koment·¯ A. Resche, Agrapha, str. 108ñ109.
363
364
Srv. v˝öe, 30,3ñ5.
365
Mt 19,17.
Srv. J 17,3. Srv. Klement, Quis dives, 7,3: ÑNeznat [Boha] je smrt; pozn·vat ho, p¯izp˘sobovat se mu, milovat ho a p¯ipodobÚovat se mu, pouze to je
ûivot.ì K ûivotu jako ˙Ëasti na SlovÏ srv. Klement, Protr. 114,2. Srv. takÈ
HÈrakleÛn u ”rigena, Comm. Joan. XIII,10,60 (v˝klad J 4,14, ke slov˘m
Ñnebude ûÌznit navÏkyì): ÑJeho ûivot bude totiû vÏËn˝ a ... nikdy nepomine,
n˝brû p¯etrv·. Neboù milostiv˝ dar naöeho Spasitele je nezciziteln˝ a v tom,
366
232
Ne vöichni majÌ pozn·nÌ
pro mne a pro syny mÈho domu.ì363 Chce d·t vyvolen˝m bezpeËÌ
a zbavit je obav, aby byli povzneseni nad z·vist, aû z toho, co si
zvolili, zÌskajÌ to, co jim p¯ÌsluöÌ.364 (8) Ale ËlovÏk, kter˝ nem· pozn·nÌ dobra, je öpatn˝, neboù Ñdobr˝ je jedenì,365 Otec, a neznat
Otce je smrt, tak jako poznat ho je vÏËn˝ ûivot v ˙Ëasti na moci
toho, jenû nepomÌjÌ.366 A nepomÌjet znamen· mÌt ˙Ëast na boûstvÌ,
ale odpadnout od pozn·nÌ Boha p¯in·öÌ z·hubu.367 64. (1) A opÏt
slova proroka: ÑD·m ti poklady skrytÈ, temnÈ, neviditelnÈ, aby poznali, ûe j· jsem P·n B˘h.ì368 (2) PodobnÏ zpÌv· David: ÑAno,
zamiloval sis pravdu, odhalil jsi mi skrytÈ taje svÈ moudrosti.ì369
(3) ÑDen sdÏluje dni slovoì ËitelnÏ zapsanÈ, Ñnoc zvÏstuje noci pozn·nÌì mysticky ukrytÈ, Ña nejsou to slova, nejsou to promluvy, jejichû zvuky nejsou slyöitelnÈì pro Boha, kter˝ ¯Ìk·: ÑM˘ûe nÏkdo
konat skrytÏ, aniû bych ho vidÏl?ì370 (4) Proto se [jeho] uËenÌ ¯Ìk·
ÑosvÌcenÌì, ûe objasÚuje skrytÈ vÏci. JedinÏ tento uËitel odkr˝v·
vÌko schr·ny, a to pr·vÏ opaËnÏ neû Zeus, kter˝ podle b·snÌk˘
sud dobrÈho zav¯el a sud zlÈho otev¯el.371 (5) ÑVÌm, ûe k v·m p¯ijdu s plnostÌ Kristova poûehn·nÌ,ì pÌöe apoötol.372 DuchovnÌ dar
a gnostickou tradici, kterou jim touûÌ osobnÏ p¯edat (v dopise totiû nebylo moûnÈ tyto vÏci sdÏlovat), naz˝v· ÑplnostÌ Kristaì.373
kdo m· nÏm ˙Ëast, nepomÌjÌ ani se nekazÌ.ì HÈrakleÛn tento dar rovnÏû naz˝v· Spasitelovou ÑmocÌì (”rigenÈs, Comm. Joan. XIII,31,187).
367
Srv. v˝öe, 57,4.
368
Iz 45,3, citov·no podle Barn 11,4 (na rozdÌl od Klementovy citace
v˝öe, 23,2, a v Paed. III,87,3).
369
é 50(51),8.
370
é 18(19),3ñ4; Jr 23,24 (srv. Strom. II,5,4ñ5; nÌûe, 119,3).
Srv. HomÈr, Il. 24,527ñ533, jehoû z podobn˝ch d˘vod˘ kritizuje PlatÛn, Resp. II, 379 c2ñe2. ÑSchr·naì: kÌbÛtos, rovnÏû Ñarchaì, kterou Klement vykl·d· jako inteligibilnÌ svÏt (srv. v˝öe, 35,5; 36,3). K ÑuËenÌì srv.
v˝öe, 2,6 a pozn. 21. K ÑosvÌcenÌì srv. 2K 4,4; Ef 1,18; srv. v˝öe, 15,3; 48,9,
k souvislosti mezi ÑosvÌcenÌmì a katechezÌ.
371
372
ÿ 15,29.
373
Srv. ÿ 1,11ñ13; 15,29; srv. v˝öe, 2,3; 26,5.
233
Stromata V,64,5ñ65,5
suai), Ñplµrvma Xristo◊ì kal≠saq, (6) Ñkat¢ §pok°lycin
mysthr¯oy xrÕnoiq a≈vn¯oiq sesighm≠noy, wanervu≠ntoq dÆ
n◊n di° te grawÂn prowhtikÂn kat Øpitag∂n to◊ a≈vn¯oy
ueo◊ e≈q fipako∂n p¯stevq e≈q p°nta t¢ ∞unh gnvrisu≠ntoqì,
toyt≠sti to÷q Øj ØunÂn piste’ontaq, ”ti Øst¯n{ œl¯goiq dÆ Øk
to’tvn ka˘ tÕ, t¯na ta◊t° Østi t¢ Øn mysthr¯Ñ, de¯knytai.
65. (1) E≈kÕtvq to¯nyn ka˘ Pl°tvn Øn ta¡q Epistola¡q per˘
ueo◊ dialamb°nvn Ñwrast≠on dµ soiì whs˘ Ñdi a≈nigm°tvn,
n πn ti 〈º〉 d≠ltoq ∫ pÕntoy ∫ g∑q Øn ptyxa¡q p°uÉ, “ §nagno÷q m∂ gnò.ì (2) “ g¢r tÂn ”lvn ueŒq “ fipÆr p£san wvn∂n ka˘ p£n nÕhma ka˘ p£san ∞nnoian o⁄k •n pote grawè
paradoue¯h, •rrhtoq Ën dyn°mei tè afito◊. (3) ”per ka˘ a⁄tŒ
dedµlvken Pl°tvn l≠gvn{ ÑprŒq ta◊t o›n skopÂn e⁄labo◊,
mµ pot≠ soi metamelµsÉ tÂn n◊n §naj¯vq ØkpesÕntvn{ meg¯sth dÆ wylak∂ tŒ m∂ gr°wein, §ll Økmanu°nein{ o⁄ g¢r
∞stin, o⁄k ∞stin t¢ graw≠nta m∂ o⁄k Økpese¡n.ì (4) §delw¢
to’toiq “ ©gioq §pÕstoloq Pa◊loq l≠gei, t∂n prowhtik∂n
ka˘ tò –nti §rxa¯an sñzvn Øp¯krycin, §w øq t¢ kal¢ to¡q
Û Ellhsin Ørr’h dÕgmata{ (5) Ñsow¯an dÆ lalo◊men Øn to¡q
tele¯oiq, sow¯an dÆ o⁄ to◊ a≈Ânoq to’toy o⁄dÆ tÂn §rxÕntvn
374
ÿ 16,25ñ26; srv. v˝öe, 60,3ñ61,1.
Srv. v˝öe, 1,2 a pozn. 4 ad loc., k protikladu Ñûe jeì a Ñkdo jeì. K Ñm·lokter˝mì srv. v˝öe, 1,5; 7,6; 17,4ñ5; 63,6. Od v˝kladu o esoternÌm charakteru pozn·nÌ Klement p¯ech·zÌ k tomu d˘vodu jeho skrytosti, kter˝ spoËÌv·
v bytostnÈ skrytosti jeho Ñp¯edmÏtuì. N·sledujÌcÌ ˙sek (65ñ88) bude vÏnov·n ot·zce, za jak˝ch podmÌnek lze to, co je bytostnÏ skrytÈ, poznat.
375
PlatÛn, Ep. II, 312d7ñe1; pravost listu se dnes vÏtöinou zpochybÚuje;
srv. nÌûe, str. 304, pozn. 592.
376
Srv. Strom. I,13,2: ÑTakov· tajemstvÌ (t¢ §pÕrrhta), jako je B˘h,
lze svϯit slovu, nikoli spis˘m.ì Podle nynÏjöÌ formulace vöak Boha nelze
ani vyslovit; srv. v˝öe, 34,7, kde jsou uvedeny dalöÌ odkazy. Na paralely
377
234
Jak poznat nepoznatelnÈ
(6) V tÈ je Ñodkryto tajemstvÌ, jeû bylo po vÏËnÈ Ëasy zahalenÈ mlËenÌm, nynÌ je vöak zjeveno a skrze prorockÈ spisy na p¯Ìkaz vÏËnÈho Boha ozn·meno vöem pohan˘m, aby byli posluönÌ ve v̯eì,374 tj.
tÏm z pohan˘, kte¯Ì vϯÌ, ûe [B˘h] je. Jen m·lokter˝m z nich se vöak
ukazuje, co je obsahem toho tajemstvÌ.375
Jak poznat nepoznatelnÈ
65. (1) Proto takÈ PlatÛn, kdyû v Listech uvaûuje o Bohu, pÌöe:
ÑMohu o tom s tebou mluvit jen v n·znacÌch, aby tomu z p¯eËtenÌ
nebylo rozumÏt, kdyby se s dopisem v nÏkter˝ch konËin·ch mo¯e
Ëi zemÏ nÏco p¯ihodilo.ì376 (2) Ano, Boha vesmÌru, kter˝ p¯esahuje veökerou ¯eË, vöechno myölenÈ, kaûd˝ pojem, nelze sdÏlit pÌsmem, neboù jeho moc je nev˝slovn·.377 (3) Pr·vÏ to PlatÛn ukazuje
slovy: ÑNa to mysli a dej si pozor, abys pozdÏji nelitoval, ûe jsi
teÔ nÏco nevhodnÏ zve¯ejnil. NejlepöÌ ochrana je nepsat a uËit se
nazpamÏù. Nelze zabr·nit tomu, aby psan˝ text pronikl na ve¯ejnost.ì378 (4) Pavel, svat˝ apoötol, kter˝ zachov·v· prap˘vodnÌ prorockÈ tajemstvÌ, z nÏhoû ÿekovÈ Ëerpali vöechny svÈ pravdivÈ nauky, hovo¯Ì podobnÏ: (5) ÑMoudrost hl·s·me mezi dokonal˝mi, ne
ale moudrost tohoto vÏku nebo vl·dc˘ tohoto vÏku, urËen˝ch k z·-
u PlatÛna (Parm. 142a3ñ5; Symp. 211a7; Ep. VII, 341c5), FilÛna (De mut.
nom. 14ñ15) a st¯edoplatÛnsk˝ch autor˘ (srv. zejm. Alkinoos, Didasc. 10/
164,8.31;165,5) upozorÚuje S. R. C. Lilla, Clement, str. 220ñ221. TvrzenÌ,
ûe B˘h p¯ekraËuje jak˝koli p¯edmÏt myölenÌ (p£n nÕhma), lze ch·pat jako
d˘vod jeho nev˝slovnosti; srv. v˝klad ve Strom. VIII,23,1, podle nÏhoû
jmÈna jsou symboly toho, co je myöleno (s’mbola tÂn nohm°tvn).
ñ K transcendenci Boha v˘Ëi ÑkaûdÈmu pojmuì srv. Strom. IV,156,1, o Ñpojmechì (∞nnoiai) odpovÌdajÌcÌch jednotliv˝m Ñsil·mì, kterÈ se sjednocujÌ
v Synu; srv. v˝öe, str. 100ñ101. K Ñpojmu Bohaì v tomto smyslu srv. nÌûe,
74,4; 83,1; srv. takÈ nÌûe, 82,1ñ2, o Ñkr·sn˝ch jmÈnechì. O tom, ûe B˘h
p¯ekraËuje moûnosti lidskÈho pozn·nÌ, hovo¯Ì Klement ËastÏji; srv. Strom.
II,6,1; IV,156,1; nÌûe, 71,5; 81,4ñ82,4. Srv. podobnÏ FilÛn, Quod Deus sit
immut. 62; dalöÌ odkazy uv·dÌ S. R. C. Lilla, Clement, str. 217ñ220.
378
PlatÛn, Ep. II, 314b5ñc1; srv. Strom. I,14,4.
235
Stromata V,65,5ñ67,2
to◊ a≈Ânoq to’toy tÂn katargoym≠nvn{ §ll¢ lalo◊men ueo◊
sow¯an Øn mysthr¯Ñ, t∂n §pokekrymm≠nhn.ì 66. (1) ∞peita
fipob¢q tŒ e⁄labÆq t∑q e≈q to÷q pollo÷q tÂn lÕgvn Økwoitµsevq Ìd≠ pvq did°skei{ Ñk§g„, §delwo¯, o⁄k ∏dynµuhn
fim¡n lal∑sai Íq pneymatiko¡q, §ll Íq sark¯noiq, Íq nhp¯oiq
Øn Xristò, g°la fim£q ØpÕtisa, o⁄ brÂma{ o¤pv g¢r Ød’nasue{ §ll o⁄dÆ ∞ti n◊n d’nasue{ ∞ti g°r Øste sarkiko¯.ì
(2) e≈ to¯nyn tŒ mÆn g°la tÂn nhp¯vn, tŒ brÂma dÆ tÂn tele¯vn trow∂ prŒq to◊ §postÕloy e∆rhtai, g°la mÆn º katµxhsiq o…one˘ pr„th cyx∑q trow∂ nohuµsetai, brÂma dÆ º Øpoptik∂ uevr¯a{ s°rkeq a·tai ka˘ aÃma to◊ lÕgoy, toyt≠sti kat°lhciq t∑q ue¯aq dyn°mevq ka˘ o⁄s¯aq. (3) Ñge’sasue ka˘
∆dete ”ti xrhstŒq “ k’rioqì, whs¯n{ ofltvq g¢r ≤ayto◊ metad¯dvsi to¡q pneymatik„teron t∑q toia’thq metalamb°noysi
br„sevq, ”te d∂ º cyx∂ a⁄t∂ ≤ayt∂n πdh tr≠wei kat¢ tŒn
wilalµuh Pl°tvna{ brÂsiq g¢r ka˘ pÕsiq to◊ ue¯oy lÕgoy º
gnÂs¯q Østi t∑q ue¯aq o⁄s¯aq. (4) diŒ ka¯ whsin Øn deyt≠rÑ
Polite¯aq “ Pl°tvn{ Ñuysam≠noyq o⁄ xo¡ron, §ll° ti m≠ga
ka˘ •poron u◊ma,ì ofltv xr∑nai zhte¡n per˘ ueo◊. (5) “ dÆ
§pÕstoloq Ñka˘ tŒ p°sxa ºmÂn Øt’uhì gr°wei ÑXristÕqì,
•poron Íq §lhuÂq u◊ma, y…Œq ueo◊ fipÆr ºmÂn ®giazÕmenoq.
XI. 67. (1) Qys¯a dÆ º tò ueò dekt∂ s„matÕq te ka˘ tÂn
to’toy pauÂn §metanÕhtoq xvrismÕq. º §lhu∂q tò –nti ueos≠beia aflth. (2) ka˘ mµ ti e≈kÕtvq mel≠th uan°toy di¢ to◊to
e∆rhtai tò Svkr°tei º wilosow¯a{ “ g¢r mµte t∂n –cin para379
1K 2,6ñ7; srv. v˝öe, 25,2. K p˘vodu ¯eckÈ filosofie srv. v˝öe, 10,1ñ3.
380
1K 3,1ñ3; srv. v˝öe, 26,1.
Srv. v˝öe, 62,2ñ4. Ke katechezi srv. v˝öe, 2,6 a odkazy v pozn. 21.
K mysterijnÌ metaforice srv. v˝öe, 58,5 a pozn. 338.
381
382
Srv. v˝öe, 26,2; 48,8. Srv. takÈ v˝klad ÑmlÈkaì a ÑtuhÈ stravyì v
Paed. I,39,1ñ59,3.
383
é 33(34),9; 1P 2,3; srv. Klement, Protr. 88,1; Paed. I,44,1.
384
Z¯ejmÏ nar·ûka na Ep. VII, 341c5ñd2; srv. nÌûe, 77,1. K duchovnÌmu
p¯ijm·nÌ srv. Strom. I,46,1.
236
Jak poznat nepoznatelnÈ
hubÏ. Hl·s·me BoûÌ moudrost v tajemstvÌ, moudrost skrytou.ì379
66. (1) O nÏco nÌûe pak ukazuje, jak opatrnÏ se majÌ slova zve¯ejÚovat: ÑNemohl jsem s v·mi, brat¯i, mluvit jako s lidmi duchovnÌmi, ale tÏlesn˝mi, jako s nemluvÚaty v Kristu. NabÌdl jsem v·m
mlÈko, ne tuh˝ pokrm, ten jste jeötÏ nemohli poz¯Ìt. JeötÏ ani teÔ
nem˘ûete, protoûe jste st·le tÏlesnÌ.ì380 (2) Jestliûe se tedy podle
apoötola mlÈkem krmÌ nemluvÚata a tuh˝m pokrmem dospÏlÌ, budeme mlÈkem rozumÏt katechezi jakoûto prvnÌ v˝ûivu duöe a tuh˝m pokrmem epoptickÈ z¯enÌ. 381 Ty jsou tÏlem a krvÌ Slova, tj.
pochopenÌm boûskÈ moci a bytnosti.382 (3) ÑOkuste a uvidÌte, ûe je
P·n dobr˝.ì383 Takto d·v· ˙Ëast na sobÏ tÏm, kdo tento pokrm p¯ijÌmajÌ duchovnÏji, kdyû uû se jejich duöe ûivÌ sama, jak o tom pÌöe
pravdymilovn˝ PlatÛn.384 JÌst a pÌt boûskÈ Slovo znamen· pozn·vat boûskou bytnost.385 (4) Proto PlatÛn ve druhÈ knize ⁄stavy
¯Ìk·, ûe zkoum·nÌ, kterÈ se t˝k· Boha, nem· p¯edch·zet obÏù selete, ale nÏËeho velkÈho a vz·cnÈho.386 (5) ÑJako velikonoËnÌ obÏù,ì
pÌöe apoötol, Ñbyl za n·s obÏtov·n Kristus.ì387 BoûÌ Syn za n·s posvÏcen˝, to je vskutku vz·cn· obÏù.388
XI. 67. (1) ObÏtovat zp˘sobem p¯ijateln˝m Bohu znamen· neodvolatelnÏ se oddÏlit od tÏla a jeho v·önÌ.389 V tom je skuteËnÏ pravdiv· ˙cta k Bohu. (2) Proto SÛkratÈs spr·vnÏ ¯ekl, ûe filosofie je
starost o smrt.390 »lovÏk, kter˝ myslÌ, aniû by vyuûÌval zrak nebo
385
Srv. nÌûe, 70,1.
386
Srv. PlatÛn, Resp. II, 378a1ñ6.
387
1K 5,7.
Srv. J 17,19 (»EP): ÑS·m sebe za nÏ posvÏcuji, aby i oni byli vpravdÏ
posvÏceni.ì Pr·vÏ tato Ñvz·cn· obÏùì Kristova podle Klementa otevÌr· moûnost
Ñpochopit to, co skuteËnÏ jeì (srv. v˝öe, 7,8).
388
389
K Ñp¯ijatelnÈ obÏtiì srv. Fp 4,18; Strom. VII,14,1. K oddÏlenÌ duöe od
tÏla srv. v˝öe, 14,2; Strom. II,108,2ñ4; IV,12,5; VI,75,3; VII,71,3; srv. takÈ
v˝öe, 34,7, o vÌtÏzstvÌ nad v·önÏmi; nÌûe, 106,1. ÑNeodvolatelnÏì: dosl.
Ñzp˘sobem, kter˝ si pozdÏji nerozmyslÌmeì, pop¯. Ñjehoû nebudeme litovatì; srv. motiv ÑneodvolatelnÈho pok·nÌì (met°noia §metanÕhtoq) ve
Strom. II,57,1 (srv. 2K 7,10); srv. takÈ v˝öe, 7,3.
390
Srv. PlatÛn, Phd. 80e2ñ81a2; Strom. II,109,1; nÌûe, 106,1.
237
Stromata V,67,2ñ68,3
tiu≠menoq Øn tò dianoe¡suai mµte tin¢ tÂn •llvn a≈suµsevn ØwelkÕmenoq, §ll a⁄tò kauarò tò nò to¡q pr°gmasin
Øntygx°nvn t∂n §lhu∑ wilosow¯an m≠teisin. (3) to◊to •ra
bo’letai ka˘ tò PyuagÕrÇ º t∑q pentaet¯aq sivpµ, æn to¡q
gnvr¯moiq pareggyÜ, Íq d∂ §postraw≠nteq tÂn a≈suhtÂn
cilò tò nò tŒ ue¡on Øpopte’oien. ** par¢ Mvys≠vq toia◊ta
wilosowµsanteq o… tÂn Ò Ellµnvn •kroi. (4) prost°ssei g¢r
Ñt¢ “lokayt„mata de¯rantaq e≈q m≠lh diane¡maiì, Øpeid∂
gymn∂n t∑q filik∑q dor£q genom≠nhn t∂n gnvstik∂n cyx∂n
•ney t∑q svmatik∑q wlyar¯aq ka˘ tÂn pauÂn p°ntvn, ”sa
peripoio◊sin a… kena˘ ka˘ ceyde¡q fipolµceiq, §podysam≠nhn
t¢q sarkik¢q Øpiuym¯aq, tò wvt˘ kauiervu∑nai §n°gkh.
68. (1) O… dÆ ple¡stoi tÂn §nur„pvn tŒ unhtŒn ØndyÕmenoi
kau°per o… koxl¯ai ka˘ per˘ t¢q afitÂn §kras¯aq Îsper o…
Øx¡noi swairhdŒn e…lo’menoi per˘ to◊ makar¯oy ka˘ §wu°rtoy ueo◊ toia◊ta oÃa ka˘ per˘ afitÂn doj°zoysin. (2) l≠lhuen
d a⁄to’q, k¶n plhs¯on ºmÂn t’xvsin, Íq myr¯a ”sa ded„rhtai ºm¡n “ ueÕq, Ìn a⁄tŒq §m≠toxoq, g≠nesin mÆn §g≠nhtoq
Án, trow∂n dÆ §nende∂q Án, ka˘ a¤jhsin Øn ≈sÕthti Án, e⁄ghr¯an te ka˘ e⁄uanas¯an §u°natÕq te ka˘ §gµrvq fip°rxvn.
(3) diŒ ka˘ xe¡raq ka˘ pÕdaq ka˘ stÕma ka˘ œwualmo÷q ka˘
e≈sÕdoyq ka˘ ØjÕdoyq ka˘ œrg¢q ka˘ §peil¢q m∂ p°uh ueo◊
tiq fipol°bÉ par¢ Ò Ebra¯oiq l≠gesuai, mhdamÂq, §llhgore¡suai d≠ tina Øk to’tvn tÂn œnom°tvn “si„teron, ™ d∂ ka˘
pro¬Õntoq to◊ lÕgoy kat¢ tŒn o≈ke¡on kairŒn diasawµsomen.
Srv. PlatÛn, Phd. 65e7ñ66a8; srv. v˝öe, 7,3. K ÑpravÈ filosofiiì srv.
PlatÛn, Resp. VII, 521c5ñ8; srv. nÌûe, 105,2; 133,5.
391
392
K pÏtiletÈmu mlËenÌ Pythagorov˝ch posluchaˢ srv. DiogenÈs Laertios, Vitae, VIII,10 (p¯el. J. Kol·¯): ÑPo pÏt let zachov·vali mlËenÌ a poslouchali jen jeho p¯edn·öky, aniû vidÏli Pythagoru samÈho, aû do tÈ doby,
kdy byli uzn·ni zp˘sobil˝mi; od tÈ doby pat¯ili k jeho domu a mohli ho
vidÏt.ì PodobnÏ Jamblichos, De vita Pythag. 16,72 (Deubner 41,4ñ19).
K ÑprostÈmu intelektuì srv. Strom. VI,3,2.
Text je poruöen˝, Ëteme podle vsuvky, kterou navrhuje E. Schwartz:
〈Êw≠lhntai dÆ〉; srv. Strom. I,77,2; 160,3. K MojûÌöovÏ vlivu na ¯eckÈ filosofy srv. v˝öe, 29,3ñ4 a pozn. 197; srv. takÈ v˝öe, 10,1ñ3.
393
238
Jak poznat nepoznatelnÈ
zapojoval jin˝ smysl, a st˝k· se s vÏcmi pouze Ëist˝m intelektem,
je na stopÏ pravÈ filosofii.391 (3) PÏtiletÈ mlËenÌ, kterÈ Pythagoras
p¯edepisoval sv˝m û·k˘m, mÏlo pr·vÏ tento v˝znam. ChtÏl, aby se
odvr·tili od smysl˘ a nahlÌûeli boûstvÌ prost˝m intelektem.392 Takto nejlepöÌ ÿekovÈ filosofovali pod vlivem MojûÌöe.393 (4) Jeho p¯Ìkaz Ñst·hnout k˘ûi z celopal˘ a rozsekat je na dÌlyì394 znamen·, ûe
m·-li b˝t gnostick· duöe posvÏcena svÏtlem, musÌ se svlÈknout
z k˘ûe tÏlesnosti, zbavit se poöetil˝ch n·rok˘ tÏla a vöech v·önÌ vyvol·van˝ch pr·zdn˝mi a lûiv˝mi domnÏnkami a odloûit tÏlesnÈ
û·dosti.395
68. (1) VÏtöina lidÌ je vöak zapuötÏn· v tÏlesnosti jako öneci
v ulitÏ, choulÌ se do svÈ nemravnosti jako jeûci do klubÌËka a majÌ
stejnÈ mÌnÏnÌ o blaûenÈm a nepomÌjivÈm Bohu jako o sobÏ sam˝ch.396 (2) I kdyby nakr·snÏ ¯Ìkali podobnÈ vÏci jako my, unik·
jim, ûe B˘h n·m dal bezpoËet dar˘, ze kter˝ch s·m nebere: vznik,
aËkoli nevznikl, v˝ûivu, aËkoli nem· pot¯eby, r˘st, aËkoli je st·le
stejn˝, uölechtilÈ st·¯Ì a sladkou smrt, aËkoli je nesmrteln˝ a nest·rnoucÌ.397 (3) Proto kdyû éidÈ hovo¯Ì o rukou, nohou, ˙stech, oËÌch,
p¯Ìchodech, odchodech, hnÏvu Ëi v˝hruûk·ch, nelze to v û·dnÈm
p¯ÌpadÏ ch·pat tak, ûe by se jednalo o BoûÌ v·önÏ, ale ûe se pomocÌ
tÏchto slov alegoricky vyjad¯uje nÏco vzneöenÏjöÌho, jak s postupem naöeho v˝kladu p¯i vhodnÈ p¯Ìleûitosti objasnÌme.398 (4) Jak
pÌöe Kallimachos v Epigramech:
394
Lv 1,6.
Srv. FilÛn Alexandrijsk˝, De sacr. Abel et Cain, 84; Klement s tÌmto
textem pracuje v ˙seku 67,4ñ68,3; srv. A. van den Hoek, Clement, str. 164ñ
168. K ÑposvÏcenÌì (na zp˘sob obÏtiny) srv. J 17,19; ÿ 12,1; Justin, Apol. I,
61,1; Klement, Protr. 59,2. K ÑosvÌcenÌì duöe srv. v˝öe, 11,4 a pozn. 82;
15,3; 17,3; 35,1; 48,9; 64,4. Ke ÑsvlÈk·nÌì tÏlesnosti srv. v˝öe, 39,3ñ4; srv.
Ef 4,22; Ko 3,9; k ÑtÏlesn˝m û·dostemì srv. 1P 2,11.
395
396
Srv. FilÛn Alexandrijsk˝, De sacr. Abel et Cain, 95.
397
Srv. tamt., 98; 100; FilÛn hovo¯Ì o (boûskÈ) p¯irozenosti.
Srv. nÌûe, 71,4. K biblickÈmu antropomorfismu srv. FilÛn Alexandrijsk˝, De sacr. Abel et Cain, 96, podle nÏhoû se jedn· o Ñpom˘cku v naöÌ slabostiì; srv. Strom. II,72,2ñ4.
398
239
Stromata V,68,4ñ70,1
(4) ª panakÆq p°ntvn w°rmakon 〈®〉 sow¯a,
Kall¯maxoq Øn to¡q Øpigr°mmasi gr°wei{
(5) ≥teroq (dÆ) Øj ≤t≠roy sowŒq tÕ te p°lai tÕ te n◊n,
whs˘ Bakxyl¯dhq Øn to¡q Pai£sin{
o⁄dÆ g¢r ÔÜston §rrµtvn Øp≠vn p’laq
Øjeyre¡n{
69. (1) kalÂq •ra Isokr°thq Øn tò Panauhna¬kò Ñt¯naq o›n
kal pepaideym≠noyq;ì proue˘q Øpiw≠rei{ ÑprÂton mÆn to÷q
kalÂq xrvm≠noyq to¡q pr°gmasi to¡q kat¢ t∂n ºm≠ran ≤k°sthn prosp¯ptoysi ka˘ t∂n dÕjan Øpityx∑ tÂn kairÂn ∞xontaq ka˘ dynam≠nhn Íq Øp˘ tŒ pol÷ stox°zesuai to◊ symw≠rontoq{ (2) ∞peita to÷q prepÕntvq ka˘ dika¯vq “milo◊ntaq
§e˘ to¡q plhsi°zoysi ka˘ t¢q mÆn tÂn •llvn §hd¯aq ka˘ bar’thtaq e⁄kÕlvq ka˘ ÔÇd¯vq w≠rontaq, sw£q d a⁄to÷q Íq
dynatŒn Ølawrot°toyq ka˘ metrivt°toyq to¡q jyno◊si par≠xontaq{ (3) ∞ti dÆ to÷q tÂn mÆn ºdonÂn krato◊ntaq, tÂn dÆ
symworÂn m∂ l¯an ºttvm≠noyq, §ll §ndrvdÂq Øn a⁄ta¡q
§nastrewom≠noyq ka˘ t∑q w’sevq §j¯vq øq met≠xonteq tygx°nomen{ (4) t≠tarton, ”per m≠gistÕn Østi, to÷q m∂ diawueirom≠noyq fipŒ tÂn e⁄pragiÂn mhd Øjistam≠noyq afitÂn mhdÆ
fiperhw°noyq ginom≠noyq, §ll Ømm≠nontaq tè t°jei tÂn e›
wrono’ntvn.ì (5) e»ta Øpiw≠rei tŒn kolowÂna to◊ lÕgoy{
Ñto÷q dÆ m∂ mÕnon prŒq ¥n to’tvn, §ll¢ prŒq ©panta ta◊ta
t∂n ≥jin t∑q cyx∑q e⁄°rmoston ∞xontaq, to’toyq whm˘ ka˘
wron¯moyq e»nai ka˘ tele¯oyq •ndraq ka˘ p°saq ∞xein t¢q
§ret°q.ì (6) “rÜq pÂq tŒn gnvstikŒn b¯on ka˘ Û Ellhneq, ka¯toi m∂ e≈dÕteq Íq Øp¯stasuai xrµ, Økuei°zoysi; t¯q d ∞stin º
gnÂsiq, o⁄dÆ –nar ∆sasin.
70. (1) E≈ to¯nyn logikŒn ºm¡n brÂma º gnÂsiq e»nai sympew„nhtai, Ñmak°rioiì tò –nti kat¢ t∂n graw∂n Ño… peinÂnteq ka˘ dicÂnteqì t∂n §lµueian, ”ti plhsuµsontai troKallimachos, Epigr. 46,4 (Pfeiffer II,94). K moudrosti pat¯Ì umÏnÌ
alegorickÈho v˝kladu, kterÈ dok·ûe ÑvylÈËitì chybn· mÌnÏnÌ o Bohu.
399
240
Jak poznat nepoznatelnÈ
TvrdÌm, ûe moudrost je lÈk na vöechno zlÈ.399
(5) A BakchylidÈs v Pai·nech:
Oded·vna jako dnes rodÌ se mudrci z mudrc˘,
vûdyù najÌt br·nu k nev˝slovn˝m slov˘m
nenÌ jen tak.400
69. (1) PÏknou odpovÏÔ d·v· takÈ IsokratÈs na ot·zku, kterou si
klade v PanathÈnajskÈ ¯eËi. Pt· se: ÑKter˝ ËlovÏk je podle mne vychovan˝?ì A odpovÌd·: ÑJe to ËlovÏk, kter˝ si dob¯e poradÌ se
vöÌm, co mu den p¯inese, dok·ûe spr·vnÏ zhodnotit situaci, takûe
vÏtöinou odhadne, jak vhodnÏ postupovat. (2) TakÈ nÏkdo, kdo
vûdy jedn· s druh˝mi sluönÏ a spravedlivÏ, a pokud jsou nep¯ÌjemnÌ a protivnÌ, nese to s lehkostÌ a klidem, zatÌmco s·m svÈ spoleËnÌky obtÏûuje co nejmÈnÏ a je p¯Ìjemn˝. (3) Za t¯etÌ nÏkdo, kdo ovl·d· svÈ choutky, a pokud ho potk· neötÏstÌ, nepodlÈh· mu p¯Ìliö, ale
sn·öÌ ho muûnÏ a zp˘sobem d˘stojn˝m ËlovÏka. (4) Za ËtvrtÈ, a to
je nejd˘leûitÏjöÌ, je to nÏkdo, kdo se nenech· zkazit ˙spÏchem, neztratÌ se s·m sobÏ a nezpychne, ale nad·le pat¯Ì mezi rozumnÈ lidi.ì
(5) A pak p¯ich·zÌ z·vÏr: ÑPokud je nÏËÌ duöe v takovÈm stavu, kter· odpovÌd· ne jednomu z tÏchto poûadavk˘, ale vöem, pak je to
podle mne ËlovÏk rozumn˝ a dokonal˝, kter˝ m· vöechny ctnosti.ì401 (6) PohleÔme, jak ÿekovÈ velebÌ gnostick˝ zp˘sob ûivota,
aËkoli nevÏdÌ, jak mu spr·vnÏ rozumÏt. NemajÌ ale potuchy, co je to
pozn·nÌ.
70. (1) Pokud jsme se tedy shodli na tom, ûe pozn·nÌ je n·ö duchovnÌ pokrm, pak opravdu, jak ¯Ìk· PÌsmo, Ñblaze tÏm, kte¯Ì hladovÏjÌ a ûÌznÌì po pravdÏ, neboù budou nasyceni vÏËn˝m pokrmem.402
400
BakchylidÈs, zl. 5 (Snell ñ Maehler 87); slova o⁄dÆ g¢r ÔÜston Snell
vypouötÌ jako Klementovu interpolaci; Ë·st zlomku cituje TheodÛrÈtos, Graec.
affect. I,78.
401
IsokratÈs, Panath. 30ñ32.
Srv. Mt 5,6; srv. Strom. I,7,2; IV,25,2ñ26,3. K pozn·nÌ jako pokrmu
srv. v˝öe, 66,1ñ3. Srv. takÈ metaforu vÏdÏnÌ jako v˝ûivy u PlatÛna, Phaedr.
247d1ñ5; 248b5ñc2. Srv. v˝öe, 14,2 a pozn. 97; srv. takÈ Strom. VI,90,1.
402
241
Stromata V,70,1ñ71,1
w∑q §id¯oy. (2) p°ny uaymastÂq “ Øp˘ t∑q skhn∑q wilÕsowoq
E⁄rip¯dhq to¡q proeirhm≠noiq ºm¡n synÑdŒq di¢ to’tvn efir¯sketai, pat≠ra ka˘ y…Œn ©ma o⁄k o»d ”pvq a≈nissÕmenoq{
(3) so˘ tò p°ntvn med≠onti xo∂n
p≠lanÕn te w≠rv, Ze÷q e∆t A¯dhq
œnomazÕmenoq st≠rgeiq{ s÷ d≠ moi
uys¯an •poron pagkarpe¯aq
d≠jai plµrh proxyt¯an.
“lok°rpvma g¢r fipÆr ºmÂn •poron u◊ma “ XristÕq. (4) ka˘
”ti tŒn svt∑ra a⁄tŒn o⁄k e≈d‰q l≠gei, sawÆq poiµsei Øp°gvn{
(5) s÷ g¢r ∞n te ueo¡q to¡q o⁄ran¯daiq
sk∑ptron tŒ DiŒq metaxeir¯zeiq
xuon¯vn t A¯dÉ met≠xeiq §rx∑q.
(6) ∞peita •ntikryq l≠gei{
p≠mcon d Øq wÂq cyx¢q Øn≠rvn
to¡q boylom≠noiq •uloyq promaue¡n
pÕuen ∞blaston, t¯q Ô¯za kakÂn,
t¯na de¡ mak°rvn Økuysam≠noyq
efire¡n mÕxuvn §n°paylan.
(7) o⁄k §peikÕtvq •ra ka˘ tÂn mysthr¯vn tÂn par Û Ellhsin
•rxei mÆn t¢ kau°rsia, kau°per ka˘ to¡q barb°roiq tŒ loytrÕn. 71. (1) met¢ ta◊ta d Øst˘ t¢ mikr¢ mystµria didaskal¯aq tin¢ fipÕuesin ∞xonta ka˘ proparaskey∑q tÂn mellÕntvn, t¢ dÆ meg°la per˘ tÂn symp°ntvn, o· manu°nein 〈o⁄k〉-
EuripidÈs byl tradiËnÏ naz˝v·n Ñfilosof jeviötÏì (“ skhnikŒq wilÕsowoq); srv. nap¯. Sextos Empeirikos, Adv. math. I,288; ”rigenÈs, Contra
Cels. IV,77 (Marcovich 291,11). U Klementa se tento b·snÌk tÏöÌ obzvl·ötnÌ
˙ctÏ; srv. Klement, Protr. 76,6.
403
Srv. v˝öe, 66,5. PrvnÌ Ë·st Euripidova (s v˝jimou prvnÌho dvojveröÌ
jinde nedochovanÈho) zlomku Klement vztahuje k Otci, zatÌmco druhou
404
242
Jak poznat nepoznatelnÈ
(2) Je podivuhodnÈ, jak dalece s naöÌm pojetÌm souhlasÌ EuripidÈs,
tento filosof na jeviöti,403 v n·sledujÌcÌch veröÌch, kde z·roveÚ nepochopitelnÏ odkazuje k Otci a Synu:
(3) ObÏtnÌ pokrm ulÈv·m
na tvoji poËest, vlada¯i,
aù chceö b˝t Zeus naz˝v·n,
a nebo H·dÈs, p¯ijmi tu
˙litbu vz·cnÈ obÏti
s veöker˝ch plod˘ hojnostÌ.
Ta vz·cn· ˙pln· obÏù za n·s p¯inesen· je Kristus.404 (4) To, ûe zde
b·snÌk nevÏdomky hovo¯Ì pr·vÏ o Spasiteli, jasnÏ ukazuje pokraËov·nÌ:
(5) Ty t¯Ìm·ö ûezlo Diovo
nebesk˝m boh˘m vl·dnoucÌ,
panujeö s H·dem v podsvÏtÌ.
(6) A nynÌ uû mluvÌ p¯Ìmo:
Poöli n·m duöe zem¯el˝ch,
chceme si od nich vyslechnout,
odkud n·m vzch·zÌ tr·penÌ,
jak˝ je ko¯en vöeho zla,
kterÈmu z boh˘ obÏù vzd·t,
aby n·m naöel ˙levu.405
(7) NenÌ proto bez d˘vodu, ûe mystÈria u ÿek˘ zaËÌnajÌ oËistn˝mi
ob¯ady, podobnÏ jako u barbar˘ koupelÌ.406 71. (1) Po nich n·sledujÌ mal· mystÈria, jejichû ˙kolem je adepty instruovat a p¯ipravit na
to, co p¯ijde, a mystÈria velk·, kter· se t˝kajÌ celku vöeho, kde uû se
a t¯etÌ k Synu; srv. rozbor A. Le Boullueca, SC 279, str. 240ñ242. Ke k¯esùanskÈ exegezi ¯eck˝ch b·snÌk˘ srv. takÈ nÌûe, 116,2ñ3.
405
EuripidÈs, zl. 912 (TrGF V/2,919ñ920).
406
Ke koupeli srv. v˝öe, 39,4. Autor m· z¯ejmÏ na mysli i k¯estnÌ ob¯ad;
srv. Tt 3,5; Justin, Apol. I, 61,1ñ62,1; 66,1; Klement, Protr. 94,2; Paed. I,25,3;
26,2; 50,3ñ4; Strom. IV,154,3; srv. takÈ t˝û, Exc. Theod. 78.
243
Stromata V,71,1ñ71,3
≠ti fipole¯petai, Øpopte’ein dÆ ka˘ perinoe¡n tµn te w’sin
ka˘ t¢ pr°gmata. (2) l°boimen d ¶n tŒn mÆn kauartikŒn
trÕpon “molog¯Ç, tŒn dÆ ØpoptikŒn §nal’sei Øp˘ t∂n pr„thn
nÕhsin proxvro◊nteq, di §nal’sevq Øk tÂn fipokeim≠nvn a⁄tò t∂n §rx∂n poio’menoi, §welÕnteq mÆn to◊ s„matoq t¢q
wysik¢q poiÕthtaq, perielÕnteq dÆ t∂n e≈q tŒ b°uoq di°stasin, e»ta t∂n e≈q tŒ pl°toq, ka˘ Øp˘ to’toiq t∂n e≈q tŒ
m∑koq{ tŒ g¢r fipoleiwuÆn shme¡Õn Østi mon¢q Íq e≈pe¡n u≠sin ∞xoysa, øq Ø¢n peri≠lvmen t∂n u≠sin, noe¡tai mon°q.
(3) e≈ to¯nyn, §welÕnteq p°nta ”sa prÕsesti to¡q s„masin
ka˘ to¡q legom≠noiq §svm°toiq, Øpirr¯caimen ≤ayto÷q e≈q tŒ
m≠geuoq to◊ Xristo◊ k§ke¡uen e≈q tŒ §xanÆq ®giÕthti pro√oimen, tè noµsei to◊ pantokr°toroq ®mè g≠ pÉ pros°goimen
407
RozliöenÌ se p˘vodnÏ t˝k· eleusinsk˝ch mystÈriÌ, o nichû Klement nelichotivÏ referuje v Protr. 20,1ñ21,2; podle Eusebia z Kaisareie, Praep.
evang. II,2,64, znal tyto ob¯ady z vlastnÌ zkuöenosti (proti tomu srv. C. Riedweg, Mysterienterminologie, str. 117ñ123; viz v˝öe, ˙vod, str. 8, pozn. 6).
K jejich pr˘bÏhu srv. R. Dost·lov· ñ R. Hoöek, Antick· mystÈria, str. 66ñ77.
MysterijnÌ metaforika je v ¯eckÈ filosofickÈ literatu¯e velmi oblÌben·, vyuûÌv· ji uû PlatÛn a hojnÏ se objevuje u FilÛna; srv. C. Riedweg, Mysterienterminologie, str. 1ñ115. K jejÌmu uûitÌ v p·tÈ knize Stromat srv. v˝öe, 58,5
a pozn. 338. Alkinoos, Didasc. 28,4 (182,8ñ11), p¯irovn·v· obory z·kladnÌho vzdÏl·nÌ k iniciaËnÌ p¯ÌpravÏ, p¯i nÌû se oËiöùuje Ñvnit¯nÌ daimonì, aby
mohl b˝t ÑzasvÏcen do vyööÌch naukì; srv. Strom. VI,89,4ñ90,4. Klement
vöak zd˘razÚuje, ûe iniciace nespoËÌv· v nauce; srv. Synesios z KyrÈny, Dio,
8 (Terzaghi 254,11ñ13): ÑPodle Aristotela se zasvÏcenci nemajÌ nÏco nauËit,
ale utrpÏt a podstoupit (o⁄ maue¡n ti de¡n §ll¢ paue¡n ka˘ diateu∑nai),
pokud jsou k tomu zp˘sobilÌ (genom≠noyq Øpithde¯oyq).ì
ÑVyzn·nÌmì m· Klement patrnÏ na mysli Ñp¯izn·nÌì k Bohu, kterÈ odpovÌd· ÑspoleËnÈ v̯eì; srv. v˝öe, 2,5. Srv. 1Tm 6,12; éd 3,1; 4,14; 10,23.
K souvislosti mezi vyzn·nÌm a vÌrou srv. Klement, Paed. II,36,2; III,40,2;
Strom. IV,70ñ74,3; VII,21,2; 50,1ñ3; 67,1; 90,1ñ2; srv. takÈ Strom. III,4,1.
ÑAnal˝zaì je jedno z terminologick˝ch oznaËenÌ tzv. via negationis, tj. metody pozn·nÌ prvnÌho poË·tku zaloûenÈ na ÑodnÌm·nÌì (§wa¯resiq) jeho
atribut˘; srv. Kelsos u ”rigena, Contra Cels. VII,42 (Marcovich 495,10ñ
11) (§nal’siq); Alkinoos, Didasc. 10,5 (165,16ñ19) (nÕhsiq º kat¢
§wa¯resin), kter˝ jako p¯Ìklad uv·dÌ zp˘sob, jak lze postupn˝m odnÏtÌm
hloubky, plochy a dÈlky dospÏt od tÏlesa k bodu. Srv. nÌûe, 81,5ñ6; v˝öe,
str. 91ñ92.
408
244
Jak poznat nepoznatelnÈ
nelze nic nauËit, ale jen nazÌrat a ch·pat povahu vÏcÌ.407 (2) OËistnÈho stupnÏ bychom snad mohli dos·hnout vyzn·nÌm, stupnÏ z¯enÌ
pak anal˝zou.408 Postupovali bychom k prvotnÌmu n·hledu metodou anal˝zy, p¯iËemû bychom zaËali od vÏcÌ, jeû [Kristu] podlÈhajÌ.409 TÏlu bychom odebrali fyzickÈ vlastnosti a odstranili hloubkov˝ rozmÏr, pak ö̯kov˝, pak dÈlkov˝. Zb˝v· bod, coû je jednotka
s tzv. polohou, a kdyû odejmeme tuto polohu, budeme jednotku rozumovÏ nahlÌûet.410 (3) Kdybychom takto odebrali vöe, co n·leûÌ tÏles˘m i takzvan˝m netÏlesn˝m jsoucn˘m, uvrhli se do velikosti
Krista a odtud ve svatosti postoupili do otev¯ena, jak˝msi zp˘sobem by n·s to p¯ivedlo k n·hledu VöemohoucÌho, protoûe bychom
K ÑprvotnÌmu n·hleduì srv. Alkinoos, Didasc. 4,7 (155,39ñ42), kter˝
rozliöuje ÑprvotnÌ inteligibilnÌ jsoucnaì, tj.Ñidejeì, a jsoucna Ñdruhotn·ì, tj.
Ñdruhy v l·tce, kterÈ jsou od l·tky neoddÏlitelnÈì; tomuto rozliöenÌ odpovÌd· dvojÌ druh n·hledu; srv. J. Whittaker, in: Alcinoos, str. 85, pozn. 63,
s dalöÌmi odkazy. ÑVÏcmi, jeû podlÈhajÌì m· snad Klement na mysli nebesk· tÏlesa; srv. v˝öe, 38,2; Pl˙tarchos, Plat. quaest. 1001fñ1002a (viz n·sl.
pozn.).
409
Srv. Alkinoos, Didasc. 10,5 (165,16ñ19). Negace polohy nenÌ u Alkinoa popsan·; zakl·d· se na AristotelovÏ (p˘vodnÏ snad pythagorejskÈm)
rozliöenÌ jednotky, kter· nenÌ urËena polohou (•uetoq), a bodu, kter˝ polohou urËen je (uetÕq); srv. AristotelÈs, An. post. 87a36; srv. t˝û, De an.
409a6. Pl˙tarchos, Plat. quaest. 1001f5ñ1002a8, popisuje (na p¯Ìkladu nebesk˝ch tÏles) proces postupnÈho odnÌm·nÌ zvuku od pohybu, pohybu od
hloubky, hloubky od rozlehlosti a rozlehlosti od kvantity (tŒ posÕn), kter˝m lze od p¯edmÏt˘ m˙siky, astronomie a geometrie dospÏt k samotn˝m
inteligibilnÌm idejÌm; ty se vz·jemnÏ ner˘znÌ, nakolik jsou nahlÌûeny vzhledem k jednu (kat¢ tŒ ≥n), protoûe jednotka (mon°q) netvo¯Ì poËet (§riumÕq); pokud se vöak st˝k· s neomezenou dvojinou, tvo¯Ì poËet (a tedy
z¯ejmÏ i numerickou r˘znost idejÌ) a d·le postupnÏ body, ˙seËky, plochy,
hloubky a vlastnosti tÏles. Na rozdÌl od Pl˙tarcha Klement od bodu postupuje rovnou k jednotce a nezab˝v· se inteligibilnÌ mnohostÌ; proti tomu srv.
Strom. VI,90,4, kde popisuje cestu negace hloubky, ö̯ky, dÈlky a bodu,
kter· Ñod smyslovÏ vnÌmateln˝ch jsoucen p¯iv·dÌ k jsoucn˘m inteligibilnÌm
(Øp˘ t¢ noht°)ì, nezkoum· vöak princip jejich jednoty. K Ñjednotceì, kter· u Klementa nejspÌöe odpovÌd· inteligibilnÌmu poË·tku svÏta, naz˝vanÈmu rovnÏû ÑinteligibilnÌ svÏtì, srv. nÌûe, 93,4; v˝öe, str. 94.
410
245
Stromata V,71,3ñ71,5
〈•n〉, o⁄x ” Østin, ‘ dÆ mµ Østi gnvr¯santeq{ (4) sx∑ma dÆ ka˘
k¯nhsin ∫ st°sin ∫ urÕnon ∫ tÕpon ∫ deji¢ ∫ §rister¢ to◊
tÂn ”lvn patrŒq o⁄d ”lvq Ønnoht≠on, ka¯toi ka˘ ta◊ta g≠graptai{ §ll ‘ bo’letai dhlo◊n a⁄tÂn ≥kaston, kat¢ tŒn
o≈ke¡on Øpideixuµsetai tÕpon. (5) o¤koyn Øn tÕpÑ tŒ prÂton
a∆tion, §ll fiper°nv ka˘ tÕpoy ka˘ xrÕnoy ka˘ œnÕmatoq ka˘
noµsevq. di¢ to◊to ka˘ “ Mvys∑q whsin ÑØmw°nisÕn moi saytÕnì, Ønarg≠stata a≈nissÕmenoq m∂ e»nai didaktŒn prŒq §nur„pvn mhdÆ ÔhtŒn tŒn ueÕn, §ll ∫ mÕnÉ tè par a⁄to◊ dyn°mei gnvstÕn. º mÆn g¢r zµthsiq §eid∂q ka˘ §Õratoq, º
x°riq dÆ t∑q gn„sevq par a⁄to◊ di¢ to◊ y…o◊.
411
ÑTakzvan˝mi netÏlesn˝mi jsoucnyì m˘ûe mÌt Klement na mysli abstrahovanÈ rozmÏry tÏles; srv. [GalÈnos], Quod qualitates incorporae sint
XIX,465, o hloubce, ö̯ce a dÈlce jako netÏlesn˝ch kvalit·ch. SpÌöe se vöak
jedn· o podobnÈ bytosti, jak˝mi se zab˝v· Ñprav· dialektikaì podle Strom.
I,177,1: ÑsÌlyì, Ñmocnostiì apod. Srv. v˝öe, 34,7 a pozn. 228. To, ûe Klement oslabuje v˝povÏÔ o jejich netÏlesnosti, lze vyloûit na pozadÌ Exc.
Theod. 10ñ16, kde autor (patrnÏ Klement s·m) uvaûuje o stupnÌch tÏlesnosti
tzv. netÏlesn˝ch bytostÌ; srv. zejm. tamt., 11,3, o intelektivnÌch tÏlech andÏl˘: ÑVe srovn·nÌ se zdejöÌmi tÏly (nap¯. hvÏzd) jsou netÏlesn· a neviditeln·,
ale ve srovn·nÌ se Synem jsou to rozmÏrn· vnÌmateln· tÏla. A stejnÏ tak Syn
ve srovn·nÌ s Otcem.ì ñ K Ñvelikostiì Krista srv. Ef 1,19; srv. takÈ v˝öe,
3,1; 54,4; Quis dives, 8,1. Srv. takÈ FilÛn Alexandrijsk˝, De opif. 23, o Ñvelikostiì (tŒ m≠geuoq) boûÌch dober, naz˝van˝ch boûÌ ÑsÌlyì, kterÈ Ñp¯etÈkajÌì (firerb°lloysi), a stvo¯enÌ je Ñp¯Ìliö slabÈ, neû aby pojalo jejich
velikostì; tyto sÌly zjevnÏ odpovÌdajÌ form·m inteligibilnÌho svÏta, kter˝
FilÛn d·le ztotoûÚuje s boûÌm logem; srv. De opif. 24ñ25; pas·û cituje
A. Choufrine, Gnosis, Theophany, Theosis. Studies in Clement of Alexandriaís Appropriation of His Background, New York 2002, str. 188. Srv. tÈû
PlÛtÌnos, Enn. VI,2,21, o Ñvelikostiì (tŒ m≠ga) boûskÈho intelektu a jeho Ñpodivuhodn˝ch silì. K pojmu Ñvelikost Kristaì srv. takÈ EvEg (NHC
III,2),54,19ñ20 (= IV,2,66,7ñ8). ñ Ke Ñsvatostiì srv. Strom. IV,152,3;
VII,14,1. K pojmu Ñotev¯enaì srv, v˝öe, str. 94ñ95; nÌûe, 81,3 (Otec jako
Ñpropastì). K metafo¯e ÑuvrûenÌì srv. takÈ v˝öe, 54,2ñ3, o ÑhlubinÏ pozn·nÌì, do nÌû lze Ñspadnoutì. K negativnÌmu pozn·nÌ prvnÌ p¯ÌËiny srv. PlÛtÌnos, Enn. V,3,14,6ñ7: ÑÿÌk·me, co nenÌ, ale co je, ne¯Ìk·meì; srv. L. Fr¸chtel, GCS 15/1985, str. 374, ad 14f.; S. R. C. Lilla, Minutiae clementinae et
246
Jak poznat nepoznatelnÈ
poznali nikoli ËÌm je, ale ËÌm nenÌ.411 (4) NemÏli bychom v˘bec
uvaûovat o tvaru, pohybu, klidu, tr˘nu, mÌstu, pravici nebo levici
Otce veökerenstva, p¯estoûe se v PÌsmu objevujÌ i takovÈ v˝povÏdi.
Co kter· z nich znamen·, uk·ûeme na p¯ÌsluönÈm mÌstÏ.412 (5) PrvnÌ p¯ÌËina p¯ece nenÌ na nÏjakÈm mÌstÏ, ale nad mÌstem i Ëasem, pojmenov·nÌm i n·hledem.413 Proto MojûÌö ¯Ìk·: ÑZjev se miì, ËÌmû
zcela jasnÏ ukazuje, ûe od lidÌ se nelze dozvÏdÏt, co je B˘h, ûe nenÌ
vysloviteln˝, ale ûe ho lze poznat pouze mocÌ, kter· z nÏho poch·zÌ.414 Je to zkoum·nÌ vÏci, jeû nem· tvar ani vzhled, a milost pozn·nÌ vych·zÌ z nÏho skrze Syna.415
pseudo-dionysianae, in: Paideia cristiana. Studi in onore di Mario Naldini,
Roma 1994, str. 37.
412
K biblick˝m antropomorfism˘m srv. v˝öe, 68,3; slibovanÈ pojedn·nÌ
nenÌ dochov·no. K negaci tvaru (schÈma) srv. v˝öe, 36,3 a pozn. 239. Klement se snad Ë·steËnÏ opÌr· o filosofickou p¯edlohu, v nÌû Ñpohybì a Ñklidì
mohly zastupovat nejvyööÌ rody jsoucna podle PlatÛna, Soph. 254d4ñ5; srv.
PlÛtÌnos, Enn. VI,9,3,42ñ44 (p¯el. V. NÏmec, in: Marius Victorinus, O soupodstatnosti Trojice, Praha 2006, str. 279ñ280): Ñ[Jedno] ... nenÌ ani v pohybu, ani nespoËÌv· v klidu, nenÌ ani v mÌstÏ ani v Ëase, ale je samo to, co
m· jedinou podobu, spÌöe je vöak bez podoby, p¯ed veöker˝mi idejemi, p¯ed
pohybem, p¯ed klidem...ì
413
Srv. Strom. II,6,1; FilÛn Alexandrijsk˝, De post. Caini, 14. K ÑmÌstuì
srv. takÈ Strom. VII,30,1: ÑB˘h nenÌ omezen mÌstem.ì K Ñpojmenov·nÌì srv.
v˝öe, 34,7; nÌûe, 81,6ñ83,1. K Ñn·hleduì srv. v˝öe, 38,6; 65,2.
414
V˝klad Ex 33,13; srv. Strom. II,6,1; FilÛn Alexandrijsk˝, De post. Caini, 16: ÑÿÌk·-li ÇZjev se mi,ë zcela jasnÏ tÌm ukazuje, ûe û·dn· ze vznikl˝ch
bytostÌ se sama od sebe nem˘ûe pouËit o jsoucÌm Bohu.ì Srv. v˝öe, 7,8;
nÌûe, 82,4. K BoûÌ nev˝slovnosti srv. v˝öe, 34,7 a pozn. 228.
415
Srv. FilÛn Alexandrijsk˝, De post. Caini, 15: ÑKdyû duöe milujÌcÌ
Boha zkoum·, co je jsoucÌ ve svÈ bytnosti, pouötÌ se do zkoum·nÌ vÏci, jeû
nem· tvar ani vzhled (e≈q §eid∑ ka˘ §Õraton ∞rxetai zµthsin), zkoum·nÌ, z nÏhoû duöi vzejde to nejvÏtöÌ dobro, kdyû pochopÌ, ûe B˘h je ve svÈm
bytÌ pro vöechny nepochopiteln˝ (§kat°lhptoq), a uvidÌ, ûe je neviditeln˝.ì Srv. Strom. II,6,1; III,103,3: ÑBoûsk· p¯ÌËina nem· tvar ani tÏlo
(§eidÆq ka˘ §s„maton).ì Srv. v˝öe, 36,3 a pozn. 239. K milosti pozn·nÌ
srv. v˝öe, 12,2.
247
Stromata V,72,1ñ73,2
72. (1) Saw≠stata dÆ “ Solom‰n martyrµsei ºm¡n Ìd≠ pvq
l≠gvn{ ÑwrÕnhsiq §nur„poy o⁄k ∞stin Øn Ømo¯, ueŒq dÆ d¯dvs¯ moi sow¯an{ ©gia dÆ Øp¯stamai.ì (2) a⁄t¯ka t∂n wrÕnhsin ue¯an §llhgorÂn “ Mvys∑q Ñj’lon zv∑qì ÊnÕmasen
Øn tò parade¯sÑ pewyteym≠non, ‘q d∂ par°deisoq ka˘ kÕsmoq e»nai d’natai, Øn û p≠wyken t¢ Øk dhmioyrg¯aq ©panta. (3) Øn to’tÑ ka˘ “ lÕgoq πnuhs≠n te ka˘ ØkarpowÕrhsen
s¢rj genÕmenoq ka˘ to÷q geysam≠noyq t∑q xrhstÕthtoq a⁄to◊
Øzvopo¯hsen, Øpe˘ mhdÆ •ney to◊ j’loy e≈q gnÂsin ºm¡n §w¡ktai{ Økrem°suh g¢r º zv∂ ºmÂn e≈q p¯stin ºmÂn. (4) ka˘ ” ge
Solom‰n p°lin whs¯n{ Ñd≠ndron §uanas¯aq Øst˘ to¡q §ntexom≠noiq a⁄t∑q.ì (5) di¢ to◊to l≠gei{ Ñ≈do÷ d¯dvmi prŒ
pros„poy soy t∂n zv∂n ka˘ tŒn u°naton, tŒ §gap£n k’rion
tŒn ueŒn ka˘ pore’esuai Øn ta¡q “do¡q a⁄to◊ ka˘ t∑q wvn∑q
a⁄to◊ §ko’ein ka˘ piste’ein tè zvè{ Ø¢n dÆ parab∑te t¢
dikai„mata ka˘ t¢ kr¯mata ™ d≠dvka fim¡n, §pvle¯Ç §pole¡sue{ to◊to g¢r º zv∂ ka˘ º makrÕthq tÂn ºmerÂn soy, tŒ
§gap£n k’rion tŒn ueÕn soy.ì
73. (1) P°lin{ Ñ“ Abra¢m Ølu‰n e≈q tŒn tÕpon ‘n e»pen
a⁄tò “ ueŒq tè tr¯tÉ ºm≠rÇ §nabl≠caq “rÜ tŒn tÕpon makrÕuen{ì (2) pr„th mÆn g¢r º di –cevq tÂn kalÂn ºm≠ra,
deyt≠ra dÆ º cyx∑q 〈tÂn〉 §r¯stvn Øpiuym¯a, tè tr¯tÉ dÆ “
no◊q t¢ pneymatik¢ diorÜ, dioixu≠ntvn tÂn t∑q diano¯aq
œmm°tvn prŒq to◊ tè tr¯tÉ ºm≠rÇ dianast°ntoq didask°loy.
e»en d ¶n ka˘ a… tre¡q ºm≠rai t∑q swrag¡doq mystµrion, di øq
416
Srv. P¯ 30,2ñ3.
417
Srv. Gn 2,9; FilÛn Alexandrijsk˝, Leg. alleg. III,52, vykl·d· strom
ûivota jako moudrost, skrze niû m˘ûe duöe dos·hnout ctnosti a blaûenosti.
418
Srv. FilÛn Alexandrijsk˝, De plant. 45.
K ûivotod·rnÈmu vtÏlenÌ Slova srv. J 1,4.14. ÑOkusili, jak je dobrÈì:
srv. é 33(34),9; 1P 2,3; v˝öe, 66,2ñ3. Strom ûivota je tedy symbolem k¯Ìûe,
na nÏmû byl povÏöen Ñûivotì, tj. Kristus, aby se stal pramenem ûivota skrze
vÌru; srv. J 11,25n (»EP): ÑJ· jsem vzk¯ÌöenÌ a ûivot. Kdo vÏ¯Ì ve mne,
i kdyby um¯el, bude ûÌt. A kaûd˝, kdo ûije a vÏ¯Ì ve mne, neum¯e navÏky.ì
Srv. J 14,6; 17,3; v˝öe, 63,8. K ÑpovÏöenÌì na stromÏ srv. Dt 21,22ñ23 a v˝klad v Ga 3,13; srv. Justin, Dial. Tryph. 96,1.
419
248
Jak poznat nepoznatelnÈ
72. (1) JednoznaËnÏ to potvrzujÌ slova äalomounova: ÑLidskou
rozumnost nem·m, B˘h mi d·v· moudrost a pozn·v·m svatÈ vÏci.ì416 (2) O tom, ûe rozumnost je boûsk·, alegoricky vypovÌd· MojûÌö, kter˝ ji oznaËuje jako Ñstrom ûivotaì rostoucÌ v zahradÏ.417 Ta
zahrada by mohla p¯edstavovat svÏt, v nÏmû roste vöechno, co bylo
stvo¯eno.418 (3) Zde takÈ Slovo vykvetlo a vydalo plody potÈ, co se
stalo tÏlem, a dalo ûivot vöem, kdo okusili, jak je dobrÈ, protoûe neb˝t d¯eva [k¯Ìûe], Slovo bychom ani nepoznali. N·ö ûivot byl povÏöen pro naöi vÌru.419 (4) K tomu opÏt ËtÏme, co ¯Ìk· äalomoun: ÑStromem nesmrtelnosti je pro ty, kdo se jÌ drûÌ.ì420 (5) Proto je ps·no:
ÑZde ti p¯edkl·d·m ûivot a smrt, abys miloval P·na Boha a kr·Ëel po
jeho cest·ch a poslouchal jeho hlas a vϯil ûivotu. Pokud se vöak
zprotivÌte p¯Ìkaz˘m a p¯edpis˘m, kterÈ jsem v·m dal, zahynete.
V tom je ûivot a dÈlka tv˝ch dn˘, abys miloval P·na svÈho Boha.ì421
73. (1) D·le Ëteme: ÑAbraham öel na mÌsto, o nÏmû mu B˘h povÏdÏl, a kdyû se t¯etÌho dne rozhlÈdl, spat¯il to mÌsto v d·lce.ì422
(2) PrvnÌ den nast·v· pohledem na kr·snÈ vÏci, druh˝ pat¯Ì û·dosti
duöe po tom nejlepöÌm, t¯etÌ den intelekt nahlÌûÌ vÏci duchovnÌ,
kdyû se dÌky uËiteli, kter˝ t¯etÌho dne vstal z mrtv˝ch, otev¯ou oËi
mysli.423 Moûn· takÈ t¯i dny odkazujÌ k tajemstvÌ peËeti prost¯edku420
P¯ 3,18; podle Septuaginty se jedn· o Ñstrom ûivotaì; p¯edmÏtem vÏty
nenÌ vÌra, ale moudrost.
421
Dt 30,15ñ20; srv. Protr. 95,2; Strom. II,12,1; VI,48,7; nÌûe, 96,5ñ6.
422
Gn 22,3ñ4.
Jak upozorÚuje D. Wyrwa, Die christliche Platonaneignung, str. 272ñ
274, v˝klad je z¯ejmÏ volnou adaptacÌ platÛnskÈ Ñcesty eminenceì; srv. Alkinoos, Didasc. 10,6 (165,27ñ34): Ñ»lovÏk vidÌ kr·su na tÏlech, potÈ postupuje
ke kr·se duöe, pak k tÈ, jeû je obsaûena v obyËejÌch a z·konech, a d·le
k velikÈmu mo¯i kr·sy, po nÌû nahlÌûÌ samo dobro, prvotnÌ p¯edmÏt l·sky
a touhy; to se zjevÌ jako oheÚ, jakoby se p¯ed takto oddanou duöÌ rozz·¯ilo.
S nÌm pak nahlÌûÌ takÈ boha, kter˝ svou vz·cnostÌ vöechno p¯evyöuje.ì Srv.
PlatÛn, Symp. 209e5ñ212a7. Prvky platÛnskÈho rozvrhu vöak Klement pod¯izuje odliönÈmu z·mÏru. Etapy Abrahamovy cesty odpovÌdajÌ r˘zn˝m pozn·vacÌm mohutnostem: prvnÌ den tÏlesnÈmu zraku, jÌmû lze pozorovat
Ñkr·snÈ vÏciì, tj. nejspÌöe nebesk· tÏlesa (srv. v˝öe, 8,5; FilÛn Alexandrijsk˝, De post. Caini, 19); druh˝ den pat¯Ì Ñû·dosti duöeì, jeû usiluje o Ñto
423
249
Stromata V,73,2ñ74,2
“ tò –nti piste’etai ueÕq. (3) makrÕuen o›n §kolo’uvq “rÜ
tŒn tÕpon{ dys°lvtoq g¢r º x„ra to◊ ueo◊, ‘n x„ran ≈deÂn “
Pl°tvn k≠klhken, par¢ Mvys≠vq lab‰n tÕpon e»nai a⁄tÕn,
Íq tÂn ®p°ntvn ka˘ tÂn ”lvn periektikÕn. (4) §t¢r e≈kÕtvq
pÕrrvuen “r£tai tò Abra¢m di¢ tŒ Øn gen≠sei e»nai, ka˘ di
§gg≠loy prosexÂq mystagvge¡tai. 74. (1) Ønte◊uen “ §pÕstoloq Ñbl≠pomen n◊n Íq di ØsÕptroyì whs¯, ÑtÕte dÆ prÕsvpon prŒq prÕsvponì, kat¢ mÕnaq Øke¯naq t¢q §kraiwne¡q
ka˘ §svm°toyq t∑q diano¯aq Øpibol°q. (2) ÑdynatŒn dÆ k§n
tò dial≠gesuai tŒ katamante’esuai to◊ ueo◊, Ø¢n Øpixeirè
tiq •ney pasÂn tÂn a≈suµsevn di¢ to◊ lÕgoy Øp a⁄tŒ ” Østin
≥kaston “rm£n ka˘ m∂ §postate¡n tÂn –ntvn, pr˘n 〈•n〉, Øpanaba¯nvn Øp˘ t¢ fiperke¯mena, a⁄tŒ ” Østin §gauŒn a⁄tè
noµsei l°bÉ. Øp a⁄tò ginÕmenoq tò to◊ nohto◊ t≠leiì kat¢
Pl°tvna.
nejlepöÌì; to je z¯ejmÏ nar·ûka na platÛnskÈ pojetÌ touhy (erÛs); srv. takÈ
Protr. 117,1ñ2. Teprve t¯etÌmu dni odpovÌd· schopnost intelektivnÌho z¯enÌ, kterÈ je prost¯edkov·no vzk¯Ìöen˝m ÑuËitelemì (srv. v˝öe, 7,8); jeho
Ñp¯edmÏtemì jsou inteligibilnÌ jsoucna a vÏci ÑjeötÏ duchovnÏjöÌì (Strom.
VI,68,1; srv. v˝öe, 16,1ñ5; 38,6). K ÑoËÌm mysliì srv. FilÛn Alexandrijsk˝,
De post. Caini, 18; v˝öe, 11,4.
Jako ÑpeËeùì byl v ranÈ cÌrkvi oznaËov·n k¯estnÌ ob¯ad; srv. PGL, s.v.
swrag¯q, C.2; srv. 2Clem 7,6; 8,6; Strom. II,11,2; srv. takÈ Klement, Protr.
120,1; Ecl. proph. 25,1. T¯i dny Klement z¯ejmÏ vykl·d· jako symbol trojÌho k¯estnÌho pono¯enÌ; srv. t˝û, Exc. Theod. 80,3 (srv. Mt 28,19). Srv. takÈ
Strom. I,31,5; A. van den Hoek, Clement, str. 39ñ40.
424
425
Srv. FilÛn˘v v˝klad Ñvzd·lenostiì Abrahamova cÌle v De post. Caini,
18: ÑJakmile se mu otev¯ely oËi mysli, jasnÏji vidÏl, ûe se pustil do lovu na
vÏc, kterou nenÌ snadnÈ chytit, kter· sv˝m pron·sledovatel˘m st·le ustupuje, mizÌ v d·lce a p¯edbÌh· je v nekoneËnÈm intervalu.ì Srv. Strom. II,5,3.
K ÑmÌstuì srv. FilÛn, De somn. I,62ñ66, kde autor (v n·vaznosti na Gn
28,11) rozliöuje t¯i v˝znamy slova ÑmÌstoì: buÔto jde o prostor zaplnÏn˝ tÏlem, nebo o boûskÈ Slovo, kterÈ B˘h zaplnil netÏlesn˝mi potencemi, nebo
o samotnÈho Boha, kter˝ ÑobjÌm· vöechny vÏci, aniû by jeho samÈho cokoliv objÌmaloì; v Gn 22,3ñ4 lze podle FilÛna, De somn. I,62ñ66, rozliöit mÌsto, na nÏû Abraham Ñp¯iöelì (takto vykl·d· sloveso ªluen, kterÈ lze ovöem
tÈû p¯ekl·dat Ñodeöelì), a to, kterÈ uvidÏl v d·lce: prvnÌ odpovÌd· boûskÈmu
Slovu, druhÈ Bohu, jenû Slovu p¯edch·zÌ (“ prŒ to◊ lÕgoy ueÕq) a kter˝ je
250
Jak poznat nepoznatelnÈ
jÌcÌ vÌru v pravÈho Boha.424 (3) Z toho plyne, proË Abraham vidÌ to
mÌsto v d·lce: nenÌ snadnÈ zachytit oblast Boha, jehoû PlatÛn naz˝v· oblastÌ idejÌ, protoûe z MojûÌöe pochopil, ûe B˘h je mÌsto, jelikoû objÌm· vöechny vÏci a celek veökerenstva.425 (4) PochopitelnÏ,
ûe Abraham, kter˝ je v oblasti vznik·nÌ, vidÌ jen zd·lky, a ûe mystagogem, kter˝ ho vede bezprost¯ednÏ, je andÏl.426 74. (1) Proto apoötol pÌöe: ÑNynÌ vidÌme jako v zrcadle, tehdy to bude tv·¯Ì
v tv·¯,ì427 tj. pouze v ËistÈm, netÏlesnÈm up¯enÌ mysli.428 (2) Prorokovat o Bohu ale m˘ûeme takÈ Ñdialektick˝m postupem, kdyû se
pokusÌme bez tÏlesn˝ch smysl˘ usuzov·nÌm dospÏt k tomu, co ta
kter· vÏc vlastnÏ jeì, a nep¯estaneme se zab˝vat tÌm, co je, dokud
nevystoupÌme k vyööÌm skuteËnostem a Ñrozumov˝m n·hledem neuchopÌme to, co vlastnÏ je dobrÈ, ËÌmû se ocitneme na samÈm vrcholu inteligibilnÌho [svÏta]ì, jak ¯Ìk· PlatÛn.429
vzd·len vöemu lidskÈmu rozumÏnÌ. K Ñoblasti idejÌì srv. Strom. IV,155,2;
v˝öe, 16,3ñ4 a pozn. 109; jedn· se o st¯edoplatÛnsk˝ obÏûn˝ motiv; srv.
D. Wyrwa, Die christliche Platonaneignung, str. 274; k n·vaznosti na FilÛna srv. A. van den Hoek, Clement, str. 190ñ191.
426
K andÏlu srv. Gn 22,11; srv. v˝öe, 8,6 a pozn. 68. Podle FilÛna, De
somn. I,66, byl Abraham veden moudrostÌ; vidÏl vöak Boha jen zd·lky, protoûe ten je Ñdaleko od vöeho vznik·nÌì. K paradoxu blÌzkosti vzd·lenÈho
Boha srv. Strom. II,5,4: ÑJe vzd·len˝ svou bytnostÌ (katí o⁄s¯an) ... ale
docela blÌzko svou mocÌ (dyn°mei), kterou vöechno objÌm·.ì Srv. FilÛn Alexandrijsk˝, De post. Caini, 20, kter˝ vöak hovo¯Ì o Ñmocechì v plur·lu; srv.
A. van den Hoek, Clement, str. 176. K andÏlskÈ Ñmystagogiiì srv. nÌûe, 79,1.
427
1K 13,12; srv. v˝öe, 7,5; 40,1.
428
Srv. FilÛn Alexandrijsk˝, De post. Caini, 20: Ñ... vöe vzniklÈ z·roveÚ
oddÏlil co nejd·le od svÈ bytostnÈ p¯irozenosti, aby se ho nebylo moûnÈ dotknout ani v ËistÈm, netÏlesnÈm up¯enÌ mysli (Íq mhdÆ kat¢ t¢q §kraiwne¡q ka˘ §svm°toyq t∑q diano¯aq Øpibol¢q ca◊sai d’nasuai).ì Jako
Ñup¯enÌì zde p¯ekl·d·m pojem epibolÈ; srv. v˝öe, 1,4 a pozn. 10; srv. takÈ
v˝öe, 11,4 (Ñnapnout zrak duöeì) a nÌûe, 135,3 (sloveso Øpib°lv v relevantnÌm smyslu). Srv. R. Mortley, The Mirror and I Cor 13,12 in the Epistemology of Clement of Alexandria, in: VigChr 30, 1976, str. 118ñ120, podle nÏhoû Klement uûÌv· tento p˘vodnÏ epikurejsk˝ pojem proto, aby se
vyhnul p¯edstavÏ pozn·nÌ Boha jako ÑuchopenÌì.
429
PlatÛn, Resp. VII, 532a5ñb2.
251
Stromata V,74,3ñ75,4
(3) P°lin “ Mvys∑q o⁄k Øpitr≠pvn bvmo÷q ka˘ tem≠nh
pollaxo◊ kataskey°zesuai, ≥na d o›n ne‰n …drys°menoq to◊
ueo◊, monogen∑ te kÕsmon, Îq whsin “ Basile¯dhq, ka˘ tŒn
≥na, Íq o⁄k≠ti tò Basile¯dÉ doke¡, katµggelle ueÕn. (4) ka˘
”ti o⁄ perilamb°nei tÕpÑ tŒ §per¯lhpton “ gnvstikŒq Mvys∑q, §w¯dryma o⁄dÆn §n≠uhken e≈q tŒn ne‰n seb°smion, §Õraton ka˘ §per¯grawon dhlÂn e»nai tŒn ueÕn, pros°gvn dÆ
®mè g≠ pÉ e≈q ∞nnoian to◊ ueo◊ to÷q Ò Ebra¯oyq di¢ t∑q tim∑q
to◊ kat¢ tŒn ne‰n œnÕmatoq. (5) §ll¢ go◊n kvl’vn “ lÕgoq
t°q te tÂn …erÂn kataskey¢q ka˘ t¢q uys¯aq ®p°saq tŒ m∂ ∞n
tini e»nai tŒn pantokr°tora a≈n¯ssetai di Ìn whsi{ Ñpo¡on
o»kon o≈kodomµset≠ moi; l≠gei k’rioq. “ o⁄ranÕq moi urÕnoqì
ka˘ t¢ ≤j∑q. (6) per¯ te tÂn uysiÂn “mo¯vq{ ÑaÃma ta’rvn ka˘
st≠ar §rnÂn o⁄ bo’lomaiì, ka˘ ”sa Øp˘ to’toiq di¢ to◊ prowµtoy tŒ pne◊ma tŒ ©gion §pagore’ei. 75. (1) pagk°lvq to¯nyn ka˘ “ E⁄rip¯dhq synÖdei to’toiq gr°wvn{
po¡oq d ¶n o»koq tektÕnvn plasue˘q flpo
d≠maq tŒ ue¡on perib°loi to¯xvn ptyxa¡q;
(2) ka˘ Øp˘ tÂn uysiÂn Ísa’tvq l≠gei{
de¡tai g¢r “ ueÕq, e∆per ∞st œruÂq ueÕq,
〈o⁄denÕq〉{ §oidÂn o de d’sthnoi lÕgoi.
(3) Ño⁄ g¢r xre¯aq ≥neken “ ueŒq pepo¯hken tŒn kÕsmon, na
tim¢q prÕq te §nur„pvn ka˘ prŒq ueÂn tÂn •llvn ka˘ daimÕnvnì, whs˘n “ Pl°tvn, Ñkarpo¡to, oÃon prÕsodÕn tina §pŒ
t∑q gen≠sevq §rn’menoq, par¢ mÆn ºmÂn kapno’q, par¢ dÆ
ueÂn ka˘ daimÕnvn t¢q o≈ke¯aq leitoyrg¯aq.ì (4) didaska430
K MojûÌöovi srv. Dt 12,2ñ4; za zakladatele jeruzalÈmskÈho chr·mu
oznaËuje MojûÌöe DiodÛros Sicilsk˝, Bibl. hist. XL,3,3 (Fischer 180,25ñ
26); srv. W. A. Lˆhr, Basilides, str. 192. K Basileidovi srv. v˝öe, str. 52 a
pozn. 157. K v˝razu Ñjedin˝ (dosl. jednorozen˝) svÏtì srv. PlatÛn, Tim.
31b3; 92c8ñ9; Alkinoos, Didasc. 12,3 (167,42). K pozadÌ (z¯ejmÏ jiû Basileidovy) alegorickÈ interpretace chr·mu jako svÏta srv. W. A. Lˆhr, Basilides, str. 190ñ197. K BasileidovÏ dualismu srv. Strom. II,36,1.
431
K chr·mu bez sochy srv. v˝öe, 28,6. K BoûÌ neomezenosti srv. Strom.
II,6,2ñ3; VII,28,1; srv. v˝öe, 73,3.
252
Jak poznat nepoznatelnÈ
(3) Jin˝ p¯Ìklad: MojûÌö nep¯ipouötÌ, aby se olt·¯e a chr·my stavÏly na vÌcero mÌstech, a nech·v· zaloûit jeden BoûÌ chr·m; tÌm
zn·zorÚuje Ñjedin˝ svÏtì, jak pravÌ BasileidÈs, a zvÏstuje jednoho
Boha (s ËÌmû uû BasileidÈs nesouhlasÌ).430 (4) A protoûe gnostik
MojûÌö nechce obs·hnout mÌstem to, co obs·hnout nelze, nezasvÏcuje v chr·mu û·dnou kultickou sochu, ËÌmû ukazuje, ûe B˘h je neviditeln˝ a neomezen˝.431 TÌm, ûe nech·v· vzd·vat poctu jmÈnu
v tomto chr·mu, jak˝msi zp˘sobem éidy p¯iv·dÌ k pojmu Boha.432
(5) RozhodnÏ platÌ, ûe z·kazem stavÏt svatynÏ a prov·dÏt jakÈkoli
obÏti Slovo naznaËuje, ûe vöemohoucÌ nenÌ v niËem obsaûen: ÑJak˝
d˘m mi m˘ûete postavit, pravÌ P·n. Nebe je m˘j tr˘n,ì a tak d·le.433
(6) PodobnÏ k obÏtem: ÑNechci krev b˝k˘ ani tuk ovcÌ,ì 434 ani
nic jinÈho, co prorokov˝m prost¯ednictvÌm zakazuje svat˝ Duch.
75. (1) N·dhernÏ s nimi souhlasÌ takÈ EuripidÈs:
M˘ûe snad stavitel postavit d˘m,
jenû boûskou bytost pojme do sv˝ch zdÌ?435
(2) A podobnÏ se vyjad¯uje k obÏtem:
B˘h, je-li vskutku b˘h, po niËem neprahne.
To vöe jsou v˝mysly a bl·bolenÌ pÏvc˘!436
(3) ÑB˘h nevytvo¯il svÏt pro svou pot¯ebu, aby mu lidÈ, jinÌ bohovÈ
a daimoni vzd·vali pocty,ì pÌöe PlatÛn, Ñjako by chtÏl mÌt ze vznikl˝ch bytostÌ nÏjak˝ zisk, od n·s obÏtnÌ kou¯, od boh˘ a daimon˘ jim
odpovÌdajÌcÌ sluûby.ì437 (4) Velmi n·zornÏ o tom hovo¯Ì Pavel ve
432
Ke ÑjmÈnuì srv. v˝öe, 38,6ñ7; k Ñpojmu Bohaì srv. v˝öe, 65,2 a pozn.
377; k v˝razu Ñjak˝msi zp˘sobemì srv. v˝öe, 71,3.
433
Iz 66,1; srv. Strom. II,6,3.
434
Iz 1,11; srv. Strom. II,79,1; nÌûe, 119,1.
[EuripidÈs], zl. 1130 (TGF 714) = Adesp. 623 (TrGF II,173); zlomek
nenÌ jinde dochov·n, jeho pravost je pochybn·.
435
EuripidÈs, Herc. 1345ñ1346; p¯el. Jar. Kr·l, in: EuripidÈs, HÈraklÈs
a jinÈ tragÈdie, Praha 1988, str. 89.
436
437
P˘vod textu je nezn·m˝; jako cit·t z PlatÛna jej uv·dÌ takÈ TheodÛrÈtos, Graec. affect. IV,34; VII,48.
253
Stromata V,75,4ñ77,2
lik„tata •ra “ Pa◊loq Øn ta¡q Pr°jesi tÂn §postÕlvn
Ñ“ ueŒq “ poiµsaq tŒn kÕsmonì whs˘ Ñka˘ p°nta t¢ Øn a⁄tò,
o·toq o⁄rano◊ ka˘ g∑q k’rioq fip°rxvn o⁄k Øn xeiropoiµtoiq
nao¡q katoike¡, o⁄dÆ fipŒ xeirÂn §nurvp¯nvn uerape’etai
prosdeÕmenÕq tinoq, a⁄tŒq dido÷q p£si pno∂n ka˘ zv∂n ka˘
t¢ p°nta.ì 76. (1) l≠gei dÆ ka˘ Zµnvn “ t∑q Stv¬k∑q kt¯sthq
a…r≠sevq Øn tò t∑q polite¯aq bibl¯Ñ mµte nao÷q de¡n poie¡n
mµte §g°lmata{ mhdÆn g¢r e»nai tÂn ueÂn •jion kataske’asma, ka˘ gr°wein o⁄ d≠dien a⁄ta¡q l≠jesi t°de{ Ñ…er° te
o≈kodome¡n o⁄dÆn deµsei{ …erŒn g¢r m∂ pollo◊ •jion ka˘
©gion o⁄dÆn xr∂ nom¯zein{ o⁄dÆn dÆ pollo◊ •jion ka˘ ©gion
o≈kodÕmvn ∞rgon ka˘ bana’svn.ì (2) e≈kÕtvq o›n ka˘ Pl°tvn, ne‰n to◊ ueo◊ tŒn kÕsmon e≈d„q, to¡q pol¯taiq Ønap≠deijen xvr¯on t∑q pÕlevq, na ∞mellen §nake¡suai a⁄to¡q t¢
e∆dvla, ≈d¯Ç dÆ §pe¡pen mhden˘ kekt∑suai ueÂn §g°lmata.
(3) Ñmhde˘q o›n ≤t≠rvqì, whs¯n, Ñ…er¢ kauiero’tv ueo¡q{ xrysŒq mÆn g¢r ka˘ •rgyroq Øn •llaiq [te] pÕlesin ≈d¯Ç 〈te〉 ka˘
Øn …ero¡q Østin Øp¯wuonon kt∑ma{ Øl≠waq dÆ §poleloipÕtoq
cyx∂n s„matoq o⁄k e⁄agÆq §n°uhma{ s¯dhroq dÆ ka˘ xalkŒq
pol≠mvn –rgana{ j’loy dÆ monÕjylon, ” ti ¶n u≠lÉ tiq, §natiu≠tv, Ísa’tvq ka˘ l¯uoy prŒq t¢ koin¢ …er°.ì 77. (1) e≈kÕtvq o›n Øn tè meg°lÉ Øpistolè ÑÔhtŒn g¢rì whs˘n Ño⁄damÂq Østin Íq t¢ •lla mauµmata, §ll 〈Øk〉 poll∑q jynoys¯aq
gignom≠nhq per˘ tŒ pr£gma a⁄tŒ ka˘ to◊ syz∑n Øja¯wnhq oÃon
§pŒ pyrŒq phdµsantoq ØjawuÆn wÂq Øn tè cyxè genÕmenon
a⁄tŒ ≤aytŒ πdh tr≠wei.ì (2) ßr o⁄x ”moia ta◊ta to¡q fipŒ Sowon¯a lexue¡si to◊ prowµtoy; Ñka˘ §n≠lab≠n me pne◊ma ka˘
§nµnegk≠n me e≈q o⁄ranŒn p≠mpton ka˘ Øue„royn §gg≠loyq
kaloym≠noyq kyr¯oyq, ka˘ tŒ di°dhma a⁄tÂn Øpike¯menon Øn
438
Sk 17,24ñ25; srv. Strom. VII,15,1; 28,1.
SVF I,264; zlomek cituje uû Pl˙tarchos, De Stoic. repugn. 1034b7ñ9,
rovnÏû ”rigenÈs, Contra Cels. I,5 (Marcovich 10,3ñ5), a pozdÏjöÌ k¯esùanötÌ auto¯i. Srv. takÈ DiogenÈs Laertios, Vitae, VII,33, podle nÏhoû ZÈnÛn
v ⁄stavÏ nedovoloval stavÏt v obcÌch svatynÏ, soudnÌ budovy ani gymnasia.
439
254
Jak poznat nepoznatelnÈ
SkutcÌch apoötol˘: ÑB˘h, kter˝ stvo¯il svÏt a vöechno v nÏm, je p·nem nebe i zemÏ, a nebydlÌ v chr·mech, kterÈ vytvo¯ily lidskÈ ruce,
ani si od lidÌ nenech· slouûit, jako by nÏco pot¯eboval. S·m d·v·
vöemu ducha a ûivot a vöechno ostatnÌ.ì438 76. (1) TakÈ zakladatel
stoickÈ ökoly ZÈnÛn uv·dÌ v jednÈ knize ⁄stavy, ûe nenÌ t¯eba stavÏt chr·my a vyr·bÏt sochy, protoûe û·dn· stavba nenÌ boh˘ d˘stojn·. Neb·l se doslova napsat: ÑNebude nutnÈ stavÏt svatynÏ. NenÌ
p¯ece t¯eba mÌt v ˙ctÏ svatyni, m·-li jen malou hodnotu a nenÌ na nÌ
nic svatÈho. A dÌlo, kterÈ vytvo¯ili stavitelÈ a ¯emeslnÌci, m· jen
malou hodnotu a nenÌ na nÏm nic svatÈho.ì439 (2) PlatÛn, kter˝ vÏdÏl, ûe chr·mem Boha je svÏt, vyhradil obËan˘m ve mÏstÏ urËitou
oblast, kde mÏly st·t jejich sochy, ale bez v˝jimky jim zak·zal, aby
si stavÏli sochy boh˘ v soukromÌ. (3) »teme: ÑJinak aù boh˘m nikdo posv·tnÈ p¯edmÏty nezasvÏcuje. Zlato a st¯Ìbro, kterÈ se v jin˝ch obcÌch nach·zÌ v chr·mech i v soukromÌ, je majetek budÌcÌ
z·vist. Slonovina poch·zÌ z tÏla, jeû p¯iölo o ûivot, a nenÌ to Ëist·
obÏtina. éelezo a bronz slouûÌ v·lce. Pokud chce nÏkdo obÏtovat
celod¯evÏn˝ p¯edmÏt, m˘ûe jak˝koli, a totÈû platÌ o kameni, pokud
jde o ve¯ejnÈ svatynÏ.ì440 77. (1) Ne bez d˘vodu takÈ pÌöe ve svÈm
velkÈm dopisu: ÑNa rozdÌl od ostatnÌch nauk to totiû v˘bec nelze
vyslovit. Teprve kdyû se ËlovÏk dlouho tÈ vÏci vÏnuje a sûije se
s nÌ, n·hle jako by z ohnÏ p¯eskoËila jiskra a v duöi se rozsvÌtÌ svÏtlo, kterÈ d·l ûivÌ samo sebe.ì441 (2) Ne¯ekl nÏco podobnÈho prorok
Sofonj·ö? ÑDuch mne vzal a odnesl do p·tÈho nebe a vidÏl jsem andÏly naz˝vanÈ panstva, kaûd˝ mÏl diadÈm nasazen˝ svat˝m Du440
PlatÛn, Leg. XII, 955e7ñ956a5. PojetÌ svÏta jako chr·mu je obÏûn˝m
motivem hellÈnistickÈ a ranÏ ¯ÌmskÈ literatury, jehoû p˘vod je z¯ejmÏ stoick˝; srv. KleanthÈs podle Epifania, De fide 9,41 (GCS III,508,25ñ28); Cicero, Resp. VI,15; FilÛn Alexandrijsk˝, Quaest. Ex. II,85; Marcus Manilius,
Astron. I,20ñ24; Seneca, Ep. 90,28; Natur. quaest. VII,29ñ31; DiÛn Chrysostomos, Or. XII,33ñ34; Pl˙tarchos, De tranq. an. 477c7 nn.; srv. takÈ Porfyrios, De abst. II,46 (Nauck 174,22ñ27); dalöÌ odkazy uv·dÌ W. A. Lˆhr,
Basilides, str. 193.
441
PlatÛn, Ep. VII,341c5ñd2; srv. v˝öe, 66,3; srv. takÈ Strom. VI,150,1.
K oznaËenÌ dopisu srv. Cicero, Tusc. disp. V,100 (praeclara epistula Platonis).
255
Stromata V,77,2ñ78,5
pne’mati ®g¯Ñ ka˘ ªn ≤k°stoy a⁄tÂn “ urÕnoq ≤ptaplas¯vn
wvtŒq ºl¯oy §nat≠llontoq, o≈ko◊ntaq Øn nao¡q svthr¯aq ka˘
fimno◊ntaq ueŒn •rrhton flciston.ì
XII. 78. (1) ÑTŒn g¢r pat≠ra ka˘ poiht∂n to◊de to◊ pantŒq
efire¡n te ∞rgon ka˘ efirÕnta e≈q p°ntaq Øjeipe¡n §d’naton.
ÔhtŒn g¢r o⁄damÂq Østin Íq t•lla mauµmataì, “ wilalµuhq l≠gei Pl°tvn. (2) §kµkoen g¢r e› m°la Íq “ p°nsowoq
Mvys∑q e≈q tŒ –roq §ni‰n (di¢ t∂n ®g¯an uevr¯an Øp˘ t∂n
koryw∂n tÂn nohtÂn) §nagka¯vq diast≠lletai m∂ tŒn p°nta
laŒn synanaba¯nein ≤aytò{ (3) ka˘ ”tan l≠gÉ º graw∂ Ñe≈s∑luen dÆ Mvys∑q e≈q tŒn gnÕwon o· ªn “ ueÕqì, to◊to dhlo¡
to¡q syni≠nai dynam≠noiq, Íq “ ueŒq §ÕratÕq Østi ka˘ •rrhtoq, gnÕwoq dÆ Íq §lhuÂq º tÂn pollÂn §pist¯a te ka˘
•gnoia tè a⁄gè t∑q §lhue¯aq Øp¯prosue w≠retai. (4) Orwe’q
te a› “ ueolÕgoq Ønte◊uen Êwelhm≠noq e≈p„n{
eÃq ∞st , a⁄totelµq, ≤nŒq ∞kgona p°nta t≠tyktai
(∫ Ñp≠wykenì, gr°wetai g¢r ka˘ ofltvq), Øpiw≠rei{
o⁄d≠ tiq a⁄tŒn
e≈sor°Ç unhtÂn, a⁄tŒq d≠ ge p°ntaq “r£tai.
(5) saw≠steron dÆ Øpil≠gei{
a⁄tŒ〈n〉 d o⁄x “rÕv{ per˘ g¢r n≠woq Østµriktai.
p£sin g¢r unhto¡q unhta˘ kÕrai e≈s˘n Øn –ssoiq
mikra¯, Øpe˘ s°rkeq te ka˘ œst≠a [Ømpewy¡a] Ømpew’asin.
442
Jedin˝ ¯eck˝ zlomek ZjevenÌ Sofonj·öova, textu poch·zejÌcÌho z obdobÌ kolem p¯elomu letopoËtu, kter˝ je Ë·steËnÏ dochov·n v koptskÈm p¯ekladu; srv. J. H. Charlesworth (ed.), The Old Testament Pseudoepigrapha,
I.: Apocalyptic Literature and Testaments, New York 1983, str. 497ñ515;
R. Bauckham, The Apocalypses in the New Pseudepigrapha, in: t˝û, The
Jewish World around the New Testament, T¸bingen 2008, str. 106ñ109.
BizarnÌ srovn·nÌ s ˙ryvkem z PlatÛnova listu se opÌr· o metaforu svÏtla
a oznaËenÌ Boha jako Ñnev˝slovnÈhoì; srv. D. Wyrwa, Die christliche Platonaneignung, str. 280. V ˙seku 78ñ82 n·sledujÌ variace na tÈma BoûÌ skrytosti, po nichû p¯ich·zÌ shrnujÌcÌ ˙vaha o v̯e jako podmÌnce jejÌho pozn·nÌ
(83ñ88).
256
Jak poznat nepoznatelnÈ
chem a sedÏl na tr˘nÏ z·¯ÌcÌm sedmkr·t jasnÏji neû vych·zejÌcÌ
slunce. Bydleli v chr·mech sp·sy a opÏvovali Boha nev˝slovnÈho,
nejvyööÌho.ì442
XII. 78. (1) ÑNajÌt otce a tv˘rce tohoto svÏta je n·roËnÈ a vöem
ho vylÌËit nemoûnÈ. Na rozdÌl od ostatnÌch nauk to totiû v˘bec nelze vyslovit,ì ¯Ìk· pravdymilovn˝ PlatÛn.443 (2) Velmi dob¯e totiû
vÏdÏl, ûe kdyû MojûÌö vystupoval na horu ñ tj. kdyû ve svatÈm z¯enÌ vystupoval na vrchol inteligibilnÌch skuteËnostÌ ñ, vydal p¯Ìsn˝
z·kaz, aby ho doprov·zel vöechen lid.444 (3) A kdyû v PÌsmu Ëteme:
ÑMojûÌö vstoupil do mraËna, kde byl B˘h,ì445 ukazuje to tÏm, kdo
jsou s to rozumÏt, ûe B˘h je neviditeln˝ a nev˝slovn˝ a ûe nevÌra
a nevÏdomost davu zakr˝v· z·¯i pravdy jako skuteËnÈ mraËno.446
(4) Zde se pouËil takÈ theolog Orfeus; nejprve ¯ekne:
B˘h je vöak jeden, s·m v sobÏ ˙pln˝, z jednoho p˘vodu
stvo¯eno vöechno,
(nebo, podle jinÈho ËtenÌ, Ñpoch·zÌ vöechnoì); a pokraËuje:
vidÏt ho
û·dn˝ smrtelnÌk nem˘ûe, on ale s·m vidÌ vöechny.
(5) A d·le uû mluvÌ zcela jasnÏ:
Nemohu na nÏho vidÏt, je obest¯en tÏûk˝m mrakem.
OËi smrteln˝ch lidÌ jen smrtelnÈ panenky majÌ,
slabÈ, protoûe pevnÏ jsou spjaty s masem a kostmi.447
443
Srv. PlatÛn, Tim. 28c3ñ5; Ep. VII, 341c5ñ6; Klement tyto v˝roky spojuje takÈ v Protr. 68,1.
444
Srv. Ex 19,12.20; 19,21.23.24.
445
Ex 20,21.
K v˝kladu mraËna na Sinaji srv. Strom. II,6,1. Srv. takÈ v˝öe, 71,5.
K Ñnev̯eì a ÑnevÏdomostiì srv. v˝öe, 5,1; 7,1; 17ñ19; 33,3ñ6; 35,5. K nevÏdomosti jako p¯ek·ûce vidÏnÌ srv. takÈ v˝öe, 11,4 a pozn. 82.
446
447
OF 246 (varianta OF 245,8ñ10.14ñ15, s doplnÏn˝m veröem); prvnÌ t¯i
veröe Klement cituje v Protr. 74,5. K pozadÌ a paralel·m srv. nÌûe, str. 335,
pozn. 671.
257
Stromata V,79,1ñ80,4
79. (1) Martyrµsei to¡q e≈rhm≠noiq “ §pÕstoloq, Ño»daì
l≠gvn Ñ•nurvpon Øn Xristò ®rpag≠nta ≥vq tr¯toy o⁄rano◊ì,
k§ke¡uen Ñe≈q tŒn par°deison, ‘q πkoysen •rrhta Ôµmata, ™
o⁄k ØjŒn §nur„pÑ lal∑sai,ì tŒ •rrhton to◊ ueo◊ ofltvq a≈nissÕmenoq, o⁄ nÕmÑ ka˘ wÕbÑ paraggel¯aq tinŒq tŒ Ño⁄k
ØjŒnì prostiue¯q, dyn°mei dÆ §nurvpe¯Ç •wuegkton e»nai tŒ
ue¡on mhn’vn, e∆ ge fipÆr o⁄ranŒn tŒn tr¯ton •rxetai lale¡suai, Íq u≠miq, to¡q Øke¡ mystagvgo◊sin t¢q Øjeilegm≠naq
cyx°q. (2) o»da g¢r Øg‰ ka˘ par¢ Pl°tvni (t¢ g¢r Øk t∑q
barb°roy wilosow¯aq parade¯gmata poll¢ –nta fipert¯ueta¯ moi n◊n º grawµ, kat¢ t¢q pr„taq fiposx≠seiq tŒn
kairŒn §nam≠noysa) pollo÷q o⁄rano÷q nooym≠noyq. (3) §porµsaq go◊n Øn tò Tima¯Ñ, e≈ xr∂ ple¯onaq kÕsmoyq ∫ to◊ton
≥na nom¯zein, §diawore¡ per˘ t¢ œnÕmata, synvn’mvq kÕsmon te ka˘ o⁄ranŒn §pokalÂn{ t¢ dÆ t∑q l≠jevq Ìde ∞xei{
(4) ÑpÕteron o›n œruÂq ≥na o⁄ranŒn e≈rµkamen ∫ pollo÷q
ka˘ §pe¯royq ªn l≠gein œruÕteron; ≥na, e∆per kat¢ tŒ par°deigma ∞stai dedhmioyrghm≠noq.ì
80. (1) All¢ k§n tè prŒq Korinu¯oyq Ò Rvma¯vn Øpistolè
ÑÊkeanŒq §p≠rantoq §nur„poiqì g≠graptai Ñka˘ o… met a⁄tŒn kÕsmoiì. (2) §kolo’uvq to¯nyn p°lin Øpiwu≠ggetai
ÑË b°uoq plo’toy ka˘ sow¯aq ka˘ gn„sevq ueo◊ì “ genna¡oq
§pÕstoloq. (3) ka˘ mµ ti to◊t ªn ‘ ên¯sseto “ prowµthq,
ÑØgkryw¯aqì kele’vn poie¡n ѧz’moyqì, mhn’vn ”ti tŒn …erŒn
Íq §lhuÂq per˘ to◊ §genµtoy ka˘ tÂn dyn°mevn a⁄to◊ m’sthn lÕgon Øpikekr’wuai de¡. (4) bebaiÂn ta◊ta Øn tè prŒq
448
2K 12,2.4; srv. Klement, Paed. I,37,1; Quis dives, 23,3.
Srv. Klement˘v v˝klad o andÏlskÈ v˝uce v Ecl. proph. 57,4ñ5; srv.
Strom. VII,13,1; 57,1. K andÏlskÈ Ñmystagogiiì srv. v˝öe, 73,4. K Ñvyvolen˝m duöÌmì srv. v˝öe, 3,4; 8,7; 17,5; 63,7; nÌûe, 98,4; 141,3.
449
Srv. Klement˘v v˝klad o v˝znamech slova Ñnebesaì v Ecl. proph.
51,1ñ52,1.
450
Srv. nap¯. PlatÛn, Tim. 28b2ñ4; PlatÛn ovöem obÏ slova uûÌv· ve
smyslu ÑsvÏtì, nikoli Ñnebeì; srv. D. Wyrwa, Die christliche Platonaneignung, str. 280.
451
258
Jak poznat nepoznatelnÈ
79. (1) Uveden· slova potvrzuje svÏdectvÌ apoötola: ÑVÌm o ËlovÏku v Kristu, kter˝ byl vynesen aû do t¯etÌho nebeì a odtud Ñdo
r·je, a slyöel nev˝slovn· slova, kter· ËlovÏk nem˘ûe vypovÏdÏt.ì448
Poukazuje tak k nev˝slovnosti Boha, a kdyû ¯Ìk· Ñnem˘ûeì, nenÌ to
kv˘li z·konu, proto, ûe by se b·l nÏjakÈho z·kazu, ale mÌnÌ tÌm, ûe
nenÌ v lidskÈ moci artikulovat boûstvÌ. Vûdyù teprve nad t¯etÌm nebem se zaËÌn· mluvit tak, jak je dovoleno mystagog˘m, kte¯Ì tam
zasvÏcujÌ vyvolenÈ duöe.449 (2) S·m vÌm, ûe i u PlatÛna jsou ˙vahy
o mnoha nebÌch (v barbarskÈ filosofii je mnoho p¯Ìklad˘, kterÈ m˘j
spis zatÌm nech·v· stranou, ale aû bude Ëas, p¯ijdou ke slovu, jak
bylo na poË·tku slÌbeno).450 (3) Jedn· se o pas·û v Timaiovi, kde se
PlatÛn zab˝v· ot·zkou, zda si m·me myslet, ûe je mnoho svÏt˘,
nebo jen tento jeden, p¯iËemû mu nez·leûÌ na slovech, takûe pouûÌv· synonymnÏ v˝razy ÑsvÏtì a Ñnebeì.451 (4) PÌöe doslova toto:
ÑBylo spr·vnÈ, kdyû jsme uvedli, ûe je nebe jedno, nebo by bylo
spr·vnÏjöÌ mluvit o mnoha Ëi nekoneËnÈm poËtu? To prvnÌ, pokud
m· platit, ûe je vytvo¯eno podle vzoru.ì452
80. (1) TakÈ v [KlementovÏ] dopisu z ÿÌma Korinùan˘m Ëteme:
ÑOce·n pro lidi bezmezn˝ a svÏty za nÌm.ì453 (2) Tomu odpovÌd·
zvol·nÌ vzneöenÈho apoötola: ÑJak nesmÌrn· je hloubka BoûÌho
bohatstvÌ, moudrosti a pozn·nÌ!ì 454 (3) Cosi podobnÈho z¯ejmÏ
naznaËuje prorok, kdyû na¯izuje napÈci nekvaöenÈ chleby skrytÈ
v popeli: mÌnÌ tÌm, ûe zasvÏcen·, vpravdÏ posv·tn· ¯eË o nevzniklÈm [poË·tku] a jeho sil·ch musÌ z˘stat skryt·.455 (4) Otev¯enÏ to
452
PlatÛn, Tim. 31a2ñ4. K ot·zce poËtu svÏt˘ v dobovÈ filosofii srv.
zejm. Pl˙tarchos, De def. orac. 421eñ431a, kter˝ na z·kladÏ tÈto pas·ûe
z Timaia zvaûuje moûnost jejich plurality; srv. R. Chlup, in: Pl˙tarchos,
O delfskÈm E, Praha 1995, str. 22ñ24. StandardnÌ ÑplatÛnskouì pozici, podle nÌû svÏt m˘ûe b˝t pouze jeden, zast·v· nap¯. Alkinoos, Didasc. 12,3
(167,41ñ43); srv. takÈ DiogenÈs Laertios, Vitae, III,71.
453
1Klem 20,8.
454
ÿ 11,33; srv. v˝öe, 54,3; nÌûe, 88,5.
455
Srv. Gn 18,6; Ex 12,39; srv. FilÛn Alexandrijsk˝, De sacr. Abel et
Cain, 60.
259
Stromata V,80,4ñ80,9
Korinu¯oyq Øpistolè “ §pÕstoloq §nawandŒn e∆rhken{ Ñsow¯an dÆ lalo◊men Øn to¡q tele¯oiq, sow¯an dÆ o⁄ to◊ a≈Ânoq
to’toy o⁄dÆ tÂn §rxÕntvn to◊ a≈Ânoq to’toy tÂn katargoym≠nvn{ §ll¢ lalo◊men ueo◊ sow¯an Øn mysthr¯Ñ, t∂n §pokekrymm≠nhn.ì (5) ka˘ p°lin §llaxo◊ l≠gei{ Ñe≈q Øp¯gnvsin
to◊ mysthr¯oy to◊ ueo◊ Øn Xristò, Øn û e≈si p°nteq o… uhsayro˘ t∑q sow¯aq ka˘ t∑q gn„sevq §pÕkrywoi.ì (6) Øpiswrag¯zetai ta◊ta “ svt∂r ºmÂn a⁄tŒq Ìd≠ pvq l≠gvn{ Ñfim¡n
d≠dotai gnÂnai tŒ mystµrion t∑q basile¯aq tÂn o⁄ranÂn.ì
(7) ka˘ p°lin whs˘ tŒ e⁄agg≠lion, Íq “ svt∂r ºmÂn ∞legen
to¡q §postÕloiq tŒn lÕgon Øn mysthr¯Ñ{ ka˘ g¢r º prowhte¯a per˘ a⁄to◊ whsin{ ѧno¯jei Øn parabola¡q tŒ stÕma
a⁄to◊ ka˘ Øjere’jetai t¢ §pŒ katabol∑q kÕsmoy kekrymm≠na.ì (8) πdh dÆ ka˘ di¢ t∑q per˘ t∂n z’mhn parabol∑q t∂n
Øp¯krycin “ k’rioq dhlo¡{ whs˘ g°r{ Ñ“mo¯a Øst˘n º basile¯a
tÂn o⁄ranÂn z’mÉ, æn labo◊sa gyn∂ Øn≠krycen e≈q §le’roy
s°ta tr¯a, ≥vq o· Øzym„uh ”lon.ì (9) πtoi g¢r º trimer∂q
kau fipako∂n sñzetai cyx∂ di¢ t∂n Øgkrybe¡san a⁄tè kat¢
t∂n p¯stin pneymatik∂n d’namin, ∫ ”ti º ≈sx÷q to◊ lÕgoy º
doue¡sa ºm¡n, s’ntonoq o›sa ka˘ dynatµ, p°nta tŒn katadej°menon ka˘ ØntŒq ≤ayto◊ kths°menon a⁄t∂n Øpikekrymm≠nvq te ka˘ §wanÂq prŒq ≤ayt∂n ≥lkei ka˘ tŒ p£n a⁄to◊ s’sthma e≈q ≤nÕthta syn°gei.
456
1K 2,6ñ7; srv. v˝öe, 25,2; 65,5.
457
Ko 2,2ñ3; srv. v˝öe, 61,4.
458
Mt 13,11; srv. Mk 4,11; L 8,10.
459
Srv. 1K 2,7; Mt 13,34ñ36.
460
Srv. Mt 13,35; é 77(78),2; srv. v˝öe, 25,1.
461
Mt 13,33.
K trojdÌlnÈ duöi srv. Klement, Paed. III,2,1: ÑDuöe je trojrod·; m· jednak intelektivnÌ prvek (tŒ noerÕn), jemuû se ¯Ìk· rozumov˝ (logistikÕn),
coû je vnit¯nÌ ËlovÏk, vl·dce tohoto viditelnÈho ËlovÏka, jehoû samÈho vede
462
260
Jak poznat nepoznatelnÈ
apoötol potvrzuje v dopise Korinùan˘m: ÑMoudrost hl·s·me mezi
dokonal˝mi, ne ale moudrost tohoto vÏku nebo vl·dc˘ tohoto vÏku, urËen˝ch k z·hubÏ. Hl·s·me BoûÌ moudrost v tajemstvÌ, moudrost skrytou.ì456 (5) A na jinÈm mÌstÏ: ÑÖ do pozn·nÌ BoûÌho tajemstvÌ v Kristu, v nÏmû jsou skrytÈ vöechny poklady moudrosti
a pozn·nÌ.ì 457 (6) S·m n·ö Spasitel to stvrzuje slovy: ÑBylo v·m
d·no poznat tajemstvÌ nebeskÈho kr·lovstvÌ.ì458 (7) Evangelium
takÈ uv·dÌ, ûe n·ö Spasitel hovo¯il k apoötol˘m ¯eËÌ zahalenou tajemstvÌm.459 A proroctvÌ o nÏm ¯Ìk·: ÑPromluvÌ v podobenstvÌch a nech· vytrysknout to, co je skrytÈ od poË·tku svÏta.ì460
(8) O skrytosti [svÈho uËenÌ] P·n vypovÌd· takÈ v podobenstvÌ
o kvasu: ÑKr·lovstvÌ nebeskÈ je jako kvas, kter˝ ûena vmÌsÌ do t¯Ì
mϯic mouky, aû se vöechno prokvasÌ.ì461 (9) To znamen·, ûe trojdÌln· duöe doch·zÌ sp·sy posluönostÌ dÌky duchovnÌ moci, kter· je
v nÌ vÌrou ukryt·, anebo proto, ûe intenzivnÌ a mocn· sÌla Slova,
jeû n·m byla d·na, kaûdÈho, kdo ji p¯ijme a vnit¯nÏ si ji osvojÌ,
skrytÏ a neviditelnÏ t·hne k sobÏ, a uv·dÌ tak v jednotu vöechny
sloûky jeho bytosti.462
nÏkdo jin˝, totiû B˘h; d·le m· prvek vznÏtliv˝ (tŒ uymikÕn), zv̯eck˝, kter˝ nem· daleko k bl·znivosti, a koneËnÏ t¯etÌ prvek û·dostiv˝ (tŒ ØpiuymhtikÕn), kter˝ nab˝v· mnoha podob, promÏnlivÏjöÌ neû mo¯sk˝ daimon PrÛteus.ì Srv. takÈ Strom. III,68,5; 93,1ñ2. K platÛnskÈmu pozadÌ
tohoto dÏlenÌ srv. PlatÛn, Resp. IV, 439d4ñ441b1; Tim. 69d6ñ70a7; ke st¯edoplatÛnskÈ recepci srv. nap¯. FilÛn Alexandrijsk˝, Leg. alleg. I,70ñ71; Alkinoos, Didasc. 17,4 (173,11ñ15); 29,1 (182,19ñ27); dalöÌ odkazy uv·dÌ S.
R. C. Lilla, Clement, str. 80ñ83. K jednotÏ t¯Ì sloûek srv. PlatÛn˘v poûadavek soumÏrnosti jejich pohyb˘ v Tim. 89e3ñ90a2. Podle Klementa je podmÌnkou tÈto jednoty p¯ijetÌ ÑduchovnÌ mociì ve v̯e; srv. Exc. Theod. 1,3,
kde autor v polemice s valentinovsk˝m pojetÌm duchovnÌho z·rodku oznaËuje ÑvyvolenÈ sÈmÏì jako Ñkvas, kter˝ zd·nlivÏ rozdÏlenÈ rody sjednocuje
ve v̯eì. Srv. takÈ metaforu duchovnÌ setby Slova ve Strom. I,1,3ñ2,1;
7,1.4; 9,1; 11,3; 15,2; 17,4; 18,1 aj. K metafo¯e tahu srv. v˝öe, 7,3 a pozn.
52. Moûnosti v˝kladu uvedenÈ v naöÌ pas·ûi se snad liöÌ pouze v tom, zda
zp˘sob, jak˝m Ñduöe doch·zÌ sp·syì, popisujÌ z hlediska lidskÈ v˘le, nebo
boûskÈho p˘sobenÌ.
261
Stromata V,81,1ñ82,1
81. (1) Sow„tata to¯nyn g≠graptai tò SÕlvni ta◊ta per˘
ueo◊{
gnvmos’nhq d §wanÆq xalep„tatÕn Østi no∑sai
m≠tron, ‘ d∂ p°ntvn pe¯rata mo◊non ∞xei.
(2) tŒ g°r toi ue¡on, “ Akragvnt¡nÕq whsi poihtµq,
o⁄k ∞sti〈n〉 pel°sasuai Øn œwualmo¡sin ØwiktŒn
ºmet≠roiq ∫ xers˘ labe¡n, ïp≠r te meg¯sth
peiuo◊q §nur„poisin ®majitŒq e≈q wr≠na p¯ptei.
(3) ka˘ Iv°nnhq “ §pÕstoloq{ ÑueŒn o⁄de˘q ≤„raken p„pote{
“ monogen∂q ueÕq, “ Ën e≈q tŒn kÕlpon to◊ patrÕq, Øke¡noq
Øjhgµsatoì, tŒ §Õraton ka˘ •rrhton kÕlpon œnom°saq ueo◊{
byuŒn 〈d 〉 a⁄tŒn keklµkasin Ønte◊uen tinÆq Íq ¶n perieilhwÕta ka˘ Øgkolpis°menon t¢ p°nta §n≠wiktÕn te ka˘ §p≠ranton. (4) na˘ m∂n “ dysmetaxeiristÕtatoq per˘ ueo◊ lÕgoq
o·tÕq Østin. Øpe˘ g¢r §rx∂ pantŒq pr°gmatoq dyse’retoq,
p°ntvq poy º pr„th ka˘ presbyt°th §rx∂ d’sdeiktoq, Ωtiq
ka˘ to¡q •lloiq ©pasin a≈t¯a to◊ gen≠suai ka˘ genom≠noyq
e»nai. (5) pÂq g¢r ¶n e∆h ÔhtŒn ‘ mµte g≠noq Øst˘ mµte diawor¢ mµte e»doq mµte •tomon mµte §riumÕq, §ll¢ mhdÆ symbebhkÕq ti mhdÆ û symb≠bhk≠n ti. o⁄k ¶n dÆ ”lon e∆poi tiq
a⁄tŒn œruÂq{ Øp˘ meg≠uei g¢r t°ttetai tŒ ”lon ka˘ ∞sti tÂn
”lvn patµr. (6) o⁄dÆ m∂n m≠rh tin¢ a⁄to◊ lekt≠on{ §dia¯reton g¢r tŒ ≥n, di¢ to◊to dÆ ka˘ •peiron, o⁄ kat¢ tŒ §diej¯thton noo’menon, §ll¢ kat¢ tŒ §di°staton ka˘ m∂ ∞xon p≠raq, ka˘ to¯nyn §sxhm°tiston ka˘ §nvnÕmaston. 82. (1) k¶n
SolÛn, zl. 16; srv. nÌûe, 129,6. Tento i n·sledujÌcÌ zlomek cituje TheodÛrÈtos, Graec. affect. I,73ñ74, jako oporu pro svou tezi, ûe ÑinteligibilnÌm
jsoucn˘m se lze p¯iblÌûit pouze intelektem; ani intelekt vöak nem˘ûe inteligibilnÌ jsoucna vidÏt bez vÌryì.
463
464
EmpedoklÈs, zl. B 133.
J 1,18; srv. Klement, Paed. I,8,2; Strom. I,169,4; v˝öe, 1,4. Ke ËtenÌ
Ñjednorozen˝ B˘hì srv. t˝û, Quis dives, 37,1; Exc. Theod. 6,2.
465
262
Jak poznat nepoznatelnÈ
81. (1) Velice moud¯e napsal o Bohu SolÛn:
SkrytÈ je mϯÌtko rozvahy, p¯etÏûko nech· se poznat,
p¯itom pr·vÏ jen s nÌm lze vöemu stanovit mez.463
(2) O boûstvÌ totiû platÌ, co pravÌ b·snÌk z Akragantu:
Nelze je p¯iblÌûit tak, aby oËÌm na dosah bylo,
nebo je rukama vzÌt a vÈst je po hlavnÌ cestÏ,
kudy se do lidskÈ mysli nejsn·ze dostane vÌra.464
(3) Apoötol Jan k tomu pÌöe: ÑBoha nikdy nikdo nevidÏl; jednorozen˝ B˘h, kter˝ je v n·ruËi Otce, ten o nÏm vypovÏdÏl.ì465 Neviditelnost a nev˝slovnost Boha oznaËil jako Ñn·ruËì. Proto jej nÏkte¯Ì auto¯i naz˝vajÌ Ñpropastì, aby naznaËili, ûe obsahuje a objÌm·
vöechny vÏci, s·m nepostiûiteln˝ a bezmezn˝.466 (4) SkuteËnÏ, zde
se n·m ¯eË o Bohu vymyk· ze vöeho nejvÌce. PoË·tek kaûdÈ vÏci je
tÏûkÈ nalÈzt, a zcela nesnadnÈ je uk·zat prvnÌ a nejstaröÌ poË·tek,
kter˝ je p¯ÌËinou toho, ûe vöe ostatnÌ vznik· a nad·le je.467 (5) Kdo
by mohl vyslovit nÏco, co nenÌ rod, ani rozdÌl, ani druh, ani jednotlivina, ani ËÌslo, nÏco, co nenÌ akcident, ani nositel û·dnÈho akcidentu? ÿÌci, ûe je celek, by takÈ nebylo spr·vnÈ. Celek totiû spad·
pod velikost a on je Otcem celku veökerenstva. (6) Nelze ani ¯Ìci, ûe
m· nÏjakÈ Ë·sti. Jedno je nedÏlitelnÈ, a proto i bezmeznÈ, nikoli ve
smyslu nezmÏrnosti, ale protoûe je bezrozmÏrnÈ a nem· mez. Proto
je takÈ bez tvaru a beze jmÈna.468 82. (1) A pokud mu nÏkdy d·v·-
K v˝kladu Otcovy Ñn·ruËeì srv. Klement, Quis dives, 37,1ñ2. K Ñpropastiì srv. v˝öe, str. 95. Klement m· z¯ejmÏ na mysli valentinovce. Srv. ale
takÈ Or. Chald. 18: ÑVy, kdo nahlÌûÌte nadsvÏtskou otcovskou propast (patrikŒn byuÕn)...ì; srv. paralely u Synesia z KyrÈny, kterÈ shrom·ûdila R.
Majercik, The Chaldaean Oracles, Leiden ñ New York ñ K¯behavn ñ Kˆln
1989, str. 149. K Ñbezmeznostiì srv. v˝öe, 80,1; nÌûe, 81,6 a pozn. 468.
466
Parafr·ze PlatÛna, Tim. 28c3ñ5 (srv. v˝öe. 78,1); k prvnÌ p¯ÌËinÏ srv.
v˝öe, 71,5; srv. tÈû 71,3 a pozn. 411.
467
468
Klement postupuje metodou tzv. via negationis, jak je popsan· u Alkinoa, Didasc. 10,4 (165,5ñ19); srv. v˝öe, 71,2 a pozn. 408; 71,4. Predik·ty,
jeû Alkinoos odnÌm· prvnÌmu poË·tku, se s Klementov˝m v˝Ëtem Ë·steËnÏ
263
Stromata V,82,1ñ82,3
œnom°zvmen a⁄tÕ pote, o⁄ kyr¯vq kalo◊nteq πtoi ¥n ∫ t§gauŒn ∫ no◊n ∫ a⁄tŒ tŒ —n ∫ pat≠ra ∫ ueŒn ∫ dhmioyrgŒn ∫
k’rion, o⁄x Íq –noma a⁄to◊ prowerÕmenoi l≠gomen, fipŒ dÆ
§por¯aq œnÕmasi kalo¡q prosxr„meua, n ∞xÉ º di°noia, m∂
per˘ •lla planvm≠nh, Øpere¯desuai to’toiq. (2) o⁄ g¢r tŒ
kau ≥kaston mhnytikŒn to◊ ueo◊, §ll¢ §urÕvq ©panta Øndeiktik¢ t∑q to◊ pantokr°toroq dyn°mevq{ t¢ g¢r legÕmena
∫ Øk tÂn prosÕntvn a⁄to¡q Ôht° Østin ∫ Øk t∑q prŒq •llhla
sx≠sevq, o⁄dÆn dÆ to’tvn labe¡n oÃÕn te per˘ to◊ ueo◊.
(3) §ll o⁄dÆ ØpistµmÉ lamb°netai tè §podeiktikè{ aflth
g¢r Øk prot≠rvn ka˘ gnvrimvt≠rvn syn¯statai, to◊ dÆ §gen-
p¯ekr˝vajÌ. ObÏ pas·ûe se pravdÏpodobnÏ opÌrajÌ o st¯edoplatÛnsk˝ v˝klad
prvnÌ hypotÈzy PlatÛnova Parmenida (Ñjestliûe je jednoì); srv. J. Whittaker,
Philological Comments on the Neoplatonic Notion of Infinity, in: R. B. Harris (vyd.), The Significance of Neoplatonism, Albany 1976, str. 156ñ159;
v˝öe, str. 95ñ99. V nÏm se mÌsÌ platÛnsk· a aristotelsk· (u Alkinoa rovnÏû
stoick·) terminologie; k Ñroduì, Ñdruhuì, ÑrozdÌluì a Ñakcidentuì srv. Alkinoos, Didasc. 10,4 (165,6ñ15). K pojmu Ñjednotlivinyì srv. AristotelÈs, Cat.
1b6; 3a35.39; 3b12; Hippolytos, Refut. VII,15,1. K Ñcelkuì a ÑË·stiì srv.
PlatÛn, Parm. 137c4ñd3; Alkinoos, Didasc. 10,4 (165,13ñ14); ke KlementovÏ zd˘vodnÏnÌ srv. v˝öe, 73,3. K Ñvelikostiì (ve smyslu rozlehlosti) srv.
Strom. VIII,19,4; J. Mansfeld, Heresiography in Context. Hippolytusí Elenchos as a Source for Greek Philosophy, Leiden etc. 1992, str. 81; 84, pozn.
20. K Ñmeziì (peras) a Ñtvaruì (schÈma) srv. PlatÛn, Parm. 137d4ñ138a1
(srv. v˝öe, 36,3; 71,4; 81,3); ke ÑjmÈnuì srv. PlatÛn, Parm. 142a3ñ5 (srv.
v˝öe, 34,7; 71,5). ñ K v˝znamu bezmezna jako ÑnezmÏrnostiì (dosl. Ñtoho,
co nelze projÌtì) srv. AristotelÈs, Phys. III, 204a4ñ5.13ñ14; srv. PlÛtÌnos,
Enn. VI,9,6,10ñ11: Ñ[Jedno] je t¯eba ch·pat jako bezmeznÈ nikoli pro nezmÏrnost [jeho] velikosti nebo poËtu (tò §diejitµtÑ ∫ to◊ meg≠uoyq ∫
to◊ §riumo◊), ale pro nepochopitelnost [jeho] moci (tò §perilµptÑ t∑q
dyn°mevq).î Srv. L. Fr¸chtel, GCS 15/1985, str. 535, ad 280/23; S. R. C.
Lilla, Minutiae, str. 34ñ36, s dalöÌmi odkazy. Jako ÑbezrozmÏrn·ì (dosl. bez
intervalu) je v dobovÈ matematice oznaËov·na jednotka (mon°q) nebo bod;
srv. nap¯. Nikomachos z Gerasy, Introductio arith. II,6,3,17 (Hoche); Sextos Empeirikos, Adv. math. III,20; IX,376.
469
ÑNep¯esnÏì: dosl. nevlastnÏ, nikoli v doslovnÈm smyslu. O tom, ûe
jmÈna, jimiû lidÈ oznaËujÌ boûstvÌ, nejsou zcela adekv·tnÌ, uvaûuje uû SÛkratÈs u PlatÛna, Crat. 400d6ñ9. Podle SÛkrata je vöak spr·vnÈ oslovovat
264
Jak poznat nepoznatelnÈ
me jmÈno a nep¯esnÏ ho naz˝v·me jedno, dobro, intelekt, jsoucÌ
samo, Otec, B˘h, Stvo¯itel, P·n, ne¯Ìk·me to jako bychom vyslovovali jeho jmÈno, ale z bezradnosti uûÌv·me kr·sn· jmÈna, aby se
mysl o nÏ mohla op¯Ìt a nebloudila u jin˝ch.469 (2) é·dnÈ jednotlivÈ z nich nevyjad¯uje Boha, ale vöechny dohromady poukazujÌ
k moci vl·dce vöeho.470 V˝povÏdi totiû ËinÌme buÔ na z·kladÏ atribut˘, kterÈ vÏcem n·leûejÌ, nebo na z·kladÏ vz·jemnÈho vztahu
vÏcÌ, o Bohu vöak nic takovÈho poznat nelze.471 (3) Ani dokazujÌcÌm vÏdÏnÌm ho nelze uchopit, protoûe to se zakl·d· na nÏËem, co
bohy jmÈny, jimiû jsou r·di naz˝v·ni, Ñjako bychom nic jinÈho nevÏdÏliì
(tamt., 400e1ñ401a1); srv. uû Aischylos, Agam. 160ñ162; HÈrakleitos, zl.
B 32 (D-K); srv. nÌûe, 115,1. Klement tento n·boûensk˝ motiv precizuje
v r·mci spekulace o prvnÌm poË·tku, kter˝ nelze vyslovit, protoûe jej nelze
ani adekv·tnÏ myslet (srv. v˝öe, 65,2); mezi Ñkr·sn˝mi jmÈnyì, jeû slouûÌ
jako opora v bezradnosti, uv·dÌ Ëty¯i filosofick· a Ëty¯i tradiËnÏ n·boûensk·. K ÑbloudÏnÌì srv. v˝öe, 53,3 a pozn. 313. Podobnou ˙vahu v kontextu
pohanskÈho kultu vede Klement˘v staröÌ souËasnÌk Maximos z Tyru (2.
stol. po Kr.), Diss. II,10: ÑB˘h, otec a tv˘rce vöeho jsoucÌho Ö je bezejmenn˝ (§n„nymoq) pro z·kond·rce, nev˝slovn˝ pro hlas, neviditeln˝ pro zrak.
NeumÌme uchopit jeho bytnost, a proto se opÌr·me (ØpereidÕmeua) o slova, jmÈna, ûivÈ bytosti a obrazy ze zlata, slonoviny a st¯Ìbra, o rostliny,
¯eky, vrcholky a prameny. TouûÌme jej nahlÈdnout, pro svou slabost vöak
d·v·me jeho p¯irozenosti jmÈna podle toho, co je zde kr·snÈ.ì Srv. takÈ
v˝öe, 34,7. Jedin˝m ÑvlastnÌmì jmÈnem Boha je pro Klementa patrnÏ s·m
Syn; srv. v˝öe, 38,7; nÌûe, 136,3.
K Ñvyj·d¯enÌì ve smyslu p¯ÌmÈ reference srv. v˝öe, 34,1; nÌûe, 89,2.
K mnohosti poukaz˘ srv. Alkinoos, Didasc. 10,3 (164,34ñ36): ÑNeuv·dÌm tato
[oznaËenÌ], abych je oddÏloval, ale proto, ûe je ve vöech myöleno jednoì (Íq
kat¢ p°nta ≤nŒq nooym≠noy); srv. J. Mansfeld, Compatible Alternatives:
Middle Platonic Theology and the Xenophanes Reception, in: R. van den
Broek ñ T. Baarda ñ J. Mansfeld (vyd.), Knowledge of God in the GraecoRoman World, Leiden etc. 1988, str. 109; 115. Podobnou myölenku ve
4. stol. rozpracoval ÿeho¯ z Nyssy; srv. L. KarfÌkov·, ÿeho¯ z Nyssy: BoûÌ
a lidsk· nekoneËnost, Praha 1999, str. 187.
470
V˝povÏÔ podle Klementa buÔ explikuje vlastnosti podmÏtu nebo ukazuje jeho vztah k nÏËemu. O Bohu vöak nic takovÈho nelze poznat, a Ñkr·sn·
jmÈnaì, jimiû Boha naz˝v·me, proto nemajÌ charakter v˝povÏdi. K nev˝slovnosti Boha srv. takÈ v˝öe, 81,5ñ6.
471
265
Stromata V,82,3ñ83,3
nµtoy o⁄dÆn pro‚p°rxei. (4) le¯petai d∂ ue¯Ç x°riti ka˘ mÕnÑ tò par a⁄to◊ lÕgÑ tŒ •gnvston noe¡n, kauŒ ka˘ “ Loyk£q
Øn ta¡q Pr°jesi tÂn §postÕlvn §pomnhmone’ei tŒn Pa◊lon
l≠gonta{ Ñ•ndreq Auhna¡oi, kat¢ p°nta Íq deisidaimonest≠royq fim£q uevrÂ. perierxÕmenoq g¢r ka˘ §nauevrÂn t¢
seb°smata fimÂn e·ron ka˘ bvmŒn Øn û Øpeg≠grapto{ ,§gn„stÑ ueò.ë ‘n o›n §gnoo◊nteq e⁄sebe¡te, to◊ton Øg‰ katagg≠llv fim¡n.ì
XIII. 83. (1) P£n to¯nyn, ‘ fipŒ –noma p¯ptei, gennhtÕn
Østin, Ø°n te bo’lvntai Ø°n te mµ. e∆t o›n “ pat∂r a⁄tŒq
≥lkei prŒq afitŒn p°nta tŒn kauarÂq bebivkÕta ka˘ e≈q ∞nnoian t∑q makar¯aq ka˘ §wu°rtoy w’sevq kexvrhkÕta, e∆te
tŒ Øn ºm¡n a⁄tejo’sion e≈q gnÂsin §wikÕmenon t§gauo◊ skirtÜ te ka˘ phdÜ fipÆr t¢ Øskamm≠na, ï wasin o… gymnasta¯,
pl∂n o⁄ x°ritoq •ney t∑q Øjair≠toy ptero◊ta¯ te ka˘ §n¯statai ka˘ •nv tÂn fiperkeim≠nvn a∆retai º cyxµ, p£n tŒ
br¡uon §potiuem≠nh ka˘ §podido◊sa tò syggene¡. (2) l≠gei
dÆ ka˘ “ Pl°tvn Øn tò M≠nvni ueÕsdoton t∂n §retµn, Íq
dhlo◊sin a… l≠jeiq a de{ ÑØk mÆn to¯nyn to’toy to◊ logismo◊,
È M≠nvn, ue¯Ç ºm¡n wa¯netai mo¯rÇ paraginom≠nh º §ret∂
oÃq parag¯netai.ì (3) ßr o⁄ doke¡ soi t∂n 〈o⁄k〉 e≈q p°ntaq
Podle Aristotela, An. post. 71b20ñ22, se dokazujÌcÌ vÏdÏnÌ zakl·d·
na premis·ch, kterÈ jsou ÑpravdivÈ, prvotnÌ, bezprost¯ednÌ, zn·mÏjöÌ a d¯ÌvÏjöÌì
neû dokazovan˝ z·vÏr a jsou jeho p¯ÌËinami; srv. v˝öe, 59,2. Podle Klementa nelze myslet nic, co by p¯edch·zelo Bohu, a proto jej nelze dok·zat; lze
se vöak k nÏmu vztahovat na z·kladÏ vÌry; srv. Strom. II,13,4ñ14,1.3; VII,
95,6; srv. takÈ Strom. VIII,6,7ñ8,6. K vyuûitÌ aristotelskÈ logiky pro Klementovu filosofii vÌry srv. v˝öe, str. 54ñ55.
472
473
Srv. v˝öe, 7,8; 71,5.
474
Sk 17,22ñ23; srv. Strom. I,91,1ñ5.
Srv. Justin, Apol. II, 6,1, podle nÏhoû nositel jmÈna vûdy povaûuje
toho, kdo mu jmÈno stanovil, za p¯ednÏjöÌho, a Ñprotoûe Otec vöeho je nezrozen˝, û·dnÈ jmÈno mu stanoveno nenÌì. Srv. v˝öe, 82,1.
475
K Ñtahuì Otce srv. J 6,44; v˝öe, 7,3; 80,9; k Ñpojmuì Boha srv. v˝öe,
65,2; 74,4. Ke KlementovÏ terminologii v˘le srv. v˝öe, 7,1 a pozn. 48. P¯Ì476
266
Jak poznat nepoznatelnÈ
je d¯ÌvÏjöÌ a zn·mÏjöÌ, ale nezrozenÈmu nic nep¯edch·zÌ.472 (4) NepoznatelnÈ tak nelze nahlÈdnout jinak neû z boûskÈ milosti a prost¯ednictvÌm jedinÈho Slova, jeû z nÏho poch·zÌ.473 Proto Pavel
podle Luk·öova z·znamu ve SkutcÌch apoötol˘ ¯Ìk·: ÑAthÈÚanÈ, vidÌm, ûe jste v uctÌv·nÌ boh˘ velice horlivÌ. Kdyû jsem proch·zel vaöimi posv·tn˝mi mÌsty a prohlÌûel si je, nalezl jsem i olt·¯ s n·pisem: ÇNezn·mÈmu bohuë. Koho takto uctÌv·te a nezn·te, toho
v·m zvÏstuji.ì474
XIII. 83. (1) Aù chtÏjÌ nebo ne, vöe, Ëemu lze d·t jmÈno, je zrozenÈ.475 Snad platÌ, ûe s·m Otec k sobÏ t·hne kaûdÈho, kdo vedl Ëist˝ ûivot a dospÏl k pojmu blaûenÈ nepomÌjivÈ p¯irozenosti; snad
kdyû se naöe svobodn· v˘le p¯iblÌûÌ k dobru, vymrötÌ se a skoËÌ za
p¯Ìkop, jak ¯ÌkajÌ gymnastÈ.476 Ale to, ûe duöi nar˘stajÌ k¯Ìdla, ûe
povst·v· a je vyzdviûena nad to, co ji p¯evyöuje, ûe odkl·d· vöechnu tÌhu a vracÌ ji tomu, co je s nÌ sourodÈ, se nedÏje bez zvl·ötnÌ
milosti.477 (2) I PlatÛn ¯Ìk·, ûe ctnost je dar od Boha, jak svÏdËÌ n·sledujÌcÌ pas·û v MenÛnovi: ÑZ tÈhle ˙vahy se n·m, MenÛne, ukazuje, ûe pokud se u nÏkoho objevuje ctnost, doch·zÌ k tomu z boûskÈho ˙dÏlu.ì478 (3) Jak uzn·te, v˝raz Ñboûsk˝ ˙dÏlì naznaËuje, ûe
slovÌ ÑskoËit za p¯Ìkopì se objevuje uû u PlatÛna, Crat. 413a8ñ9; podle
tradice jde o p¯ipomÌnku legend·rnÌho v˝konu Faylla z KrotÛnu, kter˝ p¯i
Pythijsk˝ch hr·ch p¯eskoËil pades·t stop dlouh˝ pruh zkyp¯enÈ p˘dy, na
kterou dopadajÌ pÏtiboja¯i p¯i skoku do d·lky (srv. S˙da, s.v. Ò YpÆr t¢
Øskamm≠na); podle S˙dy se p¯ÌslovÌ uûÌv· Ño tÏch, kdo nÏco dÏlajÌ p¯ehnanÏì; Klementovi metafora oznaËuje hranici lidsk˝ch moûnostÌ, kterou lze
p¯ekonat z v˘le a milosti (srv. Strom. II,77,2ñ5); srv. M. Havrda, Jak spr·vnÏ chytat mÌË. P¯irozenost a cÌl ËlovÏka v myölenÌ Klementa z Alexandrie,
in: L. Chv·tal ñ V. Huöek (vyd.), ÑP¯irozenostì ve filosofii minulosti a souËasnosti, Brno 2007, str. 73ñ79; t˝û, Milost, str. 168ñ172.
P˘sobenÌ milosti Klement popisuje pomocÌ platÛnsk˝ch metafor l·sky; srv. PlatÛn, Phaedr. 246b7ñe4; 247a8ñb5; 251a7ñc5, o r˘stu a sÌle perutÌ a tÌûi ÑzemitÈho tÏlaì; k recepci Faidra srv. nÌûe, 138,3; k p¯itaûlivosti
l·sky srv. Strom. IV,145,2. K v˝stupu duöe nad hranici svÏta srv. v˝öe, 34,7;
nÌûe, 103,4ñ5. Ke Ñzvl·ötnÌ milostiì srv. Klement, Protr. 100,3; Strom.
VII,7,1; 81,7; Quis dives, 10,4; 12,1; srv. takÈ v˝öe, 3,1 a pozn. 22,
o Ñzvl·ötnÌ v̯eì.
477
478
PlatÛn, Meno, 100b2ñ4.
267
Stromata V,83,3ñ84,2
Ωkoysan gnvstik∂n ≥jin ue¯an mo¡ran ên¯xuai; (4) saw≠steron dÆ Øpiw≠rei{ Ñe≈ dÆ n◊n ºme¡q Øn pant˘ tò lÕgÑ to’tÑ
kalÂq Øzhtµsamen, §ret∂ ¶n e∆h o¤te w’sei o¤te didaktÕn,
§ll¢ ue¯Ç mo¯rÇ paragignÕmenon, [o⁄k] •ney no◊, oÃq ¶n
parag¯gnhtai.ì (5) ueÕsdotoq to¯nyn º sow¯a, d’namiq o›sa
to◊ patrÕq, protr≠pei mÆn ºmÂn tŒ a⁄tejo’sion, §pod≠xetai
dÆ t∂n p¯stin ka˘ §me¯betai t∂n Øp¯stasin t∑q Øklog∑q •krÇ
koinvn¯Ç.
84. (1) Ka˘ d∂ a⁄tÕn soi Pl°tvna parastµsv •ntikryq
πdh ueo◊ pais˘ piste’ein §jio◊nta{ per˘ g¢r ueÂn “ratÂn te
ka˘ genhtÂn poihs°menoq tŒn lÕgon Øn tò Tima¯Ñ Ñper˘ dÆ
tÂn •llvn daimÕnvn e≈pe¡n ka˘ gnÂnai t∂n g≠nesinì whs˘
Ñme¡zon ∫ kau ºm£q, peist≠on dÆ to¡q e≈rhkÕsin ∞mprosuen,
ØkgÕnoiq mÆn ueÂn o›sin, Íq ∞wasan, sawÂq d≠ pvq to÷q ≤aytÂn progÕnoyq e≈dÕtvn. §d’naton o›n ueÂn pais˘n §piste¡n,
ka¯per •ney e≈kÕtvn ka˘ §nagka¯vn §pode¯jevn l≠goysin.ì
(2) o⁄k o»mai d’nasuai saw≠steron fipŒ Ò Ellµnvn prosmar-
PlatÛn, Meno, 99e4ñ100a1; u PlatÛna v z·vÏru Ëteme: Ñ...doch·zÌ
k tomu z boûskÈho ˙dÏlu, bez intelektu.ì Edito¯i takto upravujÌ i Klementovu citaci, to je vöak z¯ejmÏ zbyteËnÈ; ËtenÌ lze vyloûit jako pokus doxografa p¯izp˘sobit z kontextu vytrûenou pas·û standardnÌmu platonismu; srv.
takÈ nÌûe, 88,1ñ2. Jedn· se o provizornÌ z·vÏr SÛkratovy rozmluvy s MenÛnem o nauËitelnosti aretÈ, a nikoli o PlatÛnovo stanovisko; srv. D. Wyrwa, Die christliche Platonaneignung, str. 288ñ290.
479
K moudrosti jako BoûÌ moci srv. 1K 1,24. K daru srv. v˝öe, 12,2; 25,5;
26,5; 57,2; 64,5; 71,5; 83,1ñ2. K ÑpobÌzenÌì a ÑodmÏÚov·nÌì v˘le srv.
Strom. VII,48,2, kde Klement rozliöuje dva zp˘soby, jimiû B˘h p˘sobÌ ke
sp·se: buÔto jen pobÌzÌ (protr≠pvn mÕnon), nebo tÈû p¯ispÌv· (ka˘ syllambanÕmenoq) tÏm, kdo se sami od sebe stali tÈto pomoci hodn˝mi; srv.
tÈû Strom. VI,50,7. K Ñpozornostiì spjatÈ s volbou srv. Strom. II,9,3 (p¯el.
V. »ernuökov·): ÑSoust¯edÏn· volba (§per¯spastoq proa¯resiq) tak rozhodujÌcÌm zp˘sobem p¯ispÌv· k pozn·nÌ.ì Pojem Øp¯stasiq z¯ejmÏ oznaËuje akt, jÌmû mysl vϯÌcÌho usiluje o porozumÏnÌ boûskÈ moudrosti (srv. Quis
dives, 5,3); odpovÌd· tedy v˝mÏru vÌry jako ÑdobrovolnÈ anticipaceì Ëi
Ñup¯enÌ mysliì (srv. Strom. II,8,4; 17,1ñ3; 28,1); srv. v˝öe, 11,4 a pozn. 82.
Pas·û lze p¯eloûit takÈ: Ñ... odmÏÚuje pozornost ˙ËastÌ na vrcholnÈm spoleËenstvÌ vyvolen˝ch.ì Srv. p¯eklad G. Herveta z r. 1551 (170f): ... curam480
268
Jak poznat nepoznatelnÈ
gnostick˝ stav duöe nenast·v· u kaûdÈho. (4) D·le hovo¯Ì jeötÏ jasnÏji: ÑJestliûe jsme v naöem nynÏjöÌm zkoum·nÌ bÏhem celÈ tÈto
rozpravy postupovali spr·vnÏ, znamenalo by to, ûe ctnost nenast·v· od p¯irozenosti, ani nenÌ nauËiteln·, ale pokud se u nÏkoho objevuje, doch·zÌ k tomu z boûskÈho ˙dÏlu, nikoli bez intelektu.ì479 (5)
Moudrost je totiû BoûÌ dar, moc Otce, kter· pobÌzÌ naöi svobodnou
v˘li, p¯ijÌm· naöi vÌru a odmÏÚuje pozornost, jeû tuto volbu prov·zÌ, ˙ËastÌ na vrcholnÈm spoleËenstvÌ.480
84. (1) Zde se m˘ûeme odvolat na samotnÈho PlatÛna, kter˝ zcela otev¯enÏ û·d·, aby se vϯilo BoûÌm dÏtem. PotÈ, co v Timaiovi
dokonËÌ v˝klad o viditeln˝ch vznikl˝ch bozÌch, pokraËuje: ÑPokud
jde o ostatnÌ boûskÈ bytosti, mluvit o nich a poznat jejich p˘vod je
nad naöe sÌly a je t¯eba vϯit tÏm, kdo se o tom vyslovili d¯Ìve. Byli
to, jak tvrdili, potomci boh˘, takûe snad svÈ p¯edky znali dob¯e.
Nem˘ûeme nevϯit dÏtem boh˘, t¯ebaûe mluvÌ bez pravdÏpodobn˝ch a nutn˝ch d˘kaz˘.ì481 (2) MyslÌm, ûe jasnÏjöÌ svÏdectvÌ o naöem Spasiteli, vlastnÌm Synu Boha, a vöech, kdo byli pomaz·ni
que et attentionem remuneratur electionis suprema communicatione. Tato
dvojznaËnost je moûn· z·mÏrn·; srv. Strom. IV,80,2, kde nelze rozhodnout,
zda pojem Øklogµ oznaËuje akt volby nebo skupinu Ñvyvolen˝chì (srv.
A. van den Hoek, SC 463, str. 187, pozn. 4). Srv. takÈ nÌûe, V,141,3 a pozn.
742. K ÑvrcholnÈmu spoleËenstvÌì srv. Strom. VI,76,3, o ÑvrcholnÈm p¯ijetÌ
za synyì (•kra y…oues¯a); VII,52,1, o ÑspoleËenstvÌ s boûstvÌmì (prŒq tŒ
ue¡on ... koinvn¯a); srv. takÈ v˝öe, 19,2, k ÑboûskÈmu sboruì; 40,1, k p¯ijetÌ za syna.
481
PlatÛn, Tim. 40e1ñ2; Klement vyuûÌv· PlatÛnovu ironickou zmÌnku
o autorech nejstaröÌch theologiÌ; k jejich boûskÈmu p˘vodu srv. PlatÛn,
Resp. II, 364e3ñ4, o Orfeovi a Musaiovi; Ñviditeln˝mi bohyì jsou mÌnÏna
nebesk· tÏlesa (srv. t˝û, Tim. 40d4). S t˝mû z·mÏrem pas·û cituje k¯esùansk˝ apologeta 4.ñ5. stol. TheodÛrÈtos z Kyrrhu, Graec. affect. I,58ñ61; srv.
t˝û, III,34. Jin˝ v˝klad pod·v· AthÈnagor·s, Legat. 23,3, podle nÏhoû PlatÛn povaûoval za nemoûnÈ, aby se bohovÈ rodili, ale zmÏnit p¯esvÏdËenÌ
davu, kter˝ bez d˘kazu podobnÈ m˝ty p¯ijÌm·, povaûoval za jeötÏ nemoûnÏjöÌ. ⁄ryvek byl z¯ejmÏ uv·dÏn v doxografick˝ch p¯ehledech o PlatÛnovÏ
pojetÌ boûstvÌ (srv. Hippolytos, Refut. I,19,8). Klement na nÏj nar·ûÌ takÈ ve
Strom. VI,123,1. PodrobnÏji D. Wyrwa, Die christliche Platonaneignung,
str. 286ñ288.
269
Stromata V,84,2ñ86,1
tyrµsesuai tŒn svt∑ra ºmÂn ka˘ to÷q e≈q prowhte¯an kexrism≠noyq, to÷q mÆn pa¡daq ueo◊ §nhgoreym≠noyq, tŒn dÆ
k’rion y…Œn –nta gnµsion, §lhue¡q e»nai per˘ tÂn ue¯vn m°rtyraq{ diŒ ka˘ de¡n piste’ein a⁄to¡q Ønu≠oiq o›si pros≠uhke.
(3) k¶n tragik„teron e∆pÉ tiq m∂ piste’ein{
o⁄ g°r t¯ moi Ze÷q ªn “ khr’jaq t°de,
§ll ∆stv a⁄tŒn tŒn ueŒn di¢ to◊ y…o◊ t¢q graw¢q khr’janta.
pistŒq dÆ “ t¢ o≈ke¡a katagg≠llvn, Øpe˘ Ñmhde˘qì whs˘n “
k’rioq ÑtŒn pat≠ra ∞gnv, e≈ m∂ “ y…Œq ka˘ û ¶n “ y…Œq §pokal’cÉì. 85. (1) pisteyt≠on •ra to’tÑ ka˘ kat¢ Pl°tvna,
k¶n Ñ•ney ge e≈kÕtvn ka˘ §nagka¯vn §pode¯jevnì di° te t∑q
palai£q di° te t∑q n≠aq diauµkhq khr’sshtai ka˘ l≠ghtai.
ÑØ¢n g¢r m∂ piste’shte,ì whs˘n “ k’rioq, ѧpouane¡sue Øn
ta¡q ®mart¯aiq fimÂn{ì ∞mpalin d≠{ Ñ“ piste’vn ∞xei zv∂n
a≈„nion.ìÑmak°rioi •ra p°nteq o… pepoiuÕteq Øp a⁄tò.ì
(2) ple¡Õn Østi t∑q p¯stevq tŒ pepoiu≠nai{ ”tan g¢r Øp¯sthta¯ tiq ”ti “ y…Õq Østi to◊ ueo◊ “ did°skaloq ºmÂn, p≠poiuen
§lhu∑ e»nai t∂n didaskal¯an a⁄to◊. (3) Íq dÆ Ñº m°uhsiqì
kat Empedokl≠a Ñt¢q wr≠naq a¤jeiì, ofltvq º e≈q tŒn k’rion
pepo¯uhsiq a¤jei t∂n p¯stin. (4) tÂn a⁄tÂn go◊n wamen e»nai
wilosow¯an mÆn c≠gein, p¯stevq dÆ katatr≠xein §dik¯an te
Øpaine¡n ka˘ tŒn kat Øpiuym¯an b¯on e⁄daimon¯zein.
86. (1) Ú Hdh dÆ º p¯stiq e≈ ka˘ ≤ko’sioq t∑q cyx∑q sygkat°uesiq, §ll¢ Ørg°tiq §gauÂn ka˘ dikaioprag¯aq ue482
SofoklÈs, Ant. 450 (hovo¯Ì Antigona o Kreontov˝ch na¯ÌzenÌch); srv.
Strom. IV,48,2.
483
Srv. PlatÛn, Tim. 40e2ñ3.
484
Mt 11,27 (L 10,22); srv. v˝öe, 12,2; 71,5.
485
J 8,24. K v̯e bez d˘kazu srv. v˝öe, 6,1.
486
J 3,15.16.36; 5,24.
487
é 2,12.
Ke vztahu spolehnutÌ a vÌry srv. Strom. II,28,1ñ2: ÑVÌra (p¯stiq) je
dobrovoln· domnÏnka a anticipace rozumnÈho ËlovÏka p¯ed uchopenÌm,
488
270
Jak poznat nepoznatelnÈ
jako proroci a za BoûÌ dÏti prohl·öeni, n·m ÿekovÈ nemohli d·t.
Oni vyd·vajÌ pravdivÈ svÏdectvÌ o boûsk˝ch vÏcech. Jsou naplnÏni
boûstvÌm, a proto PlatÛn p¯ipojil, ûe se jim musÌ vϯit. (3) A pokud
nÏkdo vϯit odmÌt· a ¯Ìk· ve vyööÌm b·snickÈm stylu
vûdyù tohle p¯ece nevyhl·sil Zeus,482
mÏl by vÏdÏt, ûe s·m B˘h skrze Syna vyhl·sil PÌsmo. D˘vÏryhodn˝ je ten, kdo vypr·vÌ o svÈ rodinÏ,483 protoûe, jak ¯Ìk· P·n, Ñnikdo
nezn· Otce, jedinÏ Syn a ten, komu to Syn zjevÌì.484 85. (1) Proto
i PlatÛn souhlasÌ, ûe m·me Synu vϯit, i kdyby byl ve StarÈm a NovÈm z·konÏ ohlaöov·n a zvÏstov·n Ñbez pravdÏpodobn˝ch a nutn˝ch d˘kaz˘ì. ÑPokud neuvϯÌte,ì ¯Ìk· P·n, Ñzem¯ete ve sv˝ch h¯ÌöÌch.ì485 A jinde: ÑKdo vϯÌ, m· vÏËn˝ ûivot.ì486 ÑBlaûenÌ vöichni,
kdo se na nÏj spolehli.ì487 (2) Spolehnout se je vÌce neû vϯit. Kdo
pozn·, ûe n·ö uËitel je Syn Boha, spolÈh· na to, ûe je jeho v˝uka
pravdiv·.488 (3) Jako podle Empedokla ÑuËenÌ posiluje myslì,489
stejnÏ tak spolehnutÌ na P·na posiluje vÌru. (4) Proto tvrdÌme, ûe
lidÈ, kte¯Ì tupÌ vÌru, velebÌ amor·lnost nebo prohlaöujÌ nev·zan˝
ûivot za blaûen˝, jsou stejnÌ jako ti, kdo hanobÌ filosofii.
86. (1) VÌra tak nenÌ jen dobrovoln˝ souhlas duöe, ale i konatelka dobra a z·klad spravedlivÈho jedn·nÌ.490 (2) A jestliûe chce Aris-
oËek·v·nÌ je p¯edstava (nebo sl·va: dÕja) budoucÌho. SpolehnutÌ (pepo¯uhsiq) je pevn˝ ˙sudek o nÏËem. Proto vϯÌme v boûskou sl·vu (e≈q dÕjan
ue¯an) a sp·su, aù uû spolÈh·me na cokoli (û ¶n pepoiuÕteq Èmen). SpolÈh·me p¯itom na jedinÈho Boha, o nÏmû vÌme, ûe nezradÌ kr·snÈ p¯Ìsliby, kterÈ n·m dal, a vöe, co kv˘li nim stvo¯il a laskavÏ n·m daroval.ì Ke
ÑspolehnutÌì Ëi Ñd˘vϯeì (pepo¯uhsiq) srv. takÈ Strom. I,50,3 (2K 1,9);
II,136,3ñ4 (P¯ 1,33); IV,19,3 (Fp 1,14); IV,149,8 (P¯ 1,33; 3,5); V,135,1 (Iz
36,7); VI,113,4 (Mdr 3,9); VII,5,1; 64,5; 67,4; 105,1.
489
EmpedoklÈs, zl. 17,14 (D-K); v p˘vodnÌm EmpedoklovÏ textu snad
mÌsto bÏûnÈho m°uhsiq (kterÈ uv·dÌ rovnÏû Stobaios, Anth. II,31,6/
Wachsmuth 201,9) figuroval novotvar m°uh (srv. T. VÌtek, EmpedoklÈs
III, str. 225); v pozadÌ je z¯ejmÏ obraz uËenÌ jako potravy; srv. v˝öe, 18,4.
490
Diskuse se vracÌ do bodu, od nÏhoû v p·tÈ knize zaËala; srv. v˝öe, 1,1
a pozn. 2. PotÈ, co autor pojednal vÌru z hlediska pozn·nÌ, znovu p¯ipomÌn·
jejÌ etick˝ aspekt, tedy tÈma, jemuû je vÏnov·na vÏtöina druhÈ (a vlastnÏ
271
Stromata V,86,1ñ86,4
m≠lioq. (2) k¶n “ Aristot≠lhq texnologè, tŒ mÆn poie¡n ka˘
Øp˘ tÂn §lÕgvn zñvn t°ssesuai ka˘ Øp˘ §c’xvn did°skvn,
tŒ dÆ pr°ttein §nur„pvn e»nai mÕnvn, e⁄uyn≠tv to÷q l≠gontaq poiht∂n tŒn tÂn ”lvn ueÕn. tŒ dÆ praktŒn ∫ Íq §gauŒn ∫ Íq §nagka¡Õn whsi. tŒ to¯nyn §dike¡n §gauŒn o⁄k
∞stin (o⁄de˘q g¢r e≈ m∂ di° ti ≥teron §dike¡), tÂn dÆ §nagka¯vn o⁄dÆn ≤ko’sion{ tŒ to¯nyn §dike¡n ≤ko’sion, Îste o⁄dÆ
§nagka¡on. (3) tÂn dÆ wa’lvn o… spoyda¡oi m°lista ta¡q te
a…r≠sesi ka˘ ta¡q §ste¯aiq Øpiuym¯aiq diaw≠roysin. p£sa
g¢r moxuhr¯a cyx∑q met¢ §kras¯aq Øst¯n, ka˘ “ di¢ p°uoq
pr°ttvn di §kras¯an pr°ttei ka˘ moxuhr¯an. (4) ∞peisin o›n
moi par ≥kasta uaym°zein t∂n ue¯an Øke¯nhn wvnµn{ ѧm∂n
§mµn, l≠gv fim¡n{ “ m∂ e≈serxÕmenoq di¢ t∑q u’raq e≈q t∂n
a⁄l∂n tÂn prob°tvn, §ll¢ §naba¯nvn §llaxÕuen, Øke¡noq
kl≠pthq Øst˘ ka˘ lÉstµq{ “ dÆ e≈serxÕmenoq di¢ t∑q u’raq
poimµn Østi tÂn prob°tvn{ to’tÑ “ uyrvrŒq §no¯gei.ì e»ta
Øpejhgo’menoq “ k’rioq l≠gei{ ÑØg„ e≈mi º u’ra tÂn prob°tvn.ì
i t¯etÌ a ËtvrtÈ) knihy. K ÑdobrovolnÈmu souhlasuì srv. Strom. II,8,4; 55,1;
v˝öe, 3,2. K v̯e jako Ñz·kladuì srv. v˝öe, 2,5 a pozn. 19. Ke vztahu vÌry
a praxe srv. zejm. Strom. II,9,2. Srv. takÈ tamt., II,47,4; IV,107,6, o nerozluËnosti pozn·nÌ a spravedlivÈho jedn·nÌ (dikaioprag¯a); srv. tamt.,
II,45,7; VI,111,3; VII,59,5; 102,2.
491
K rozliöenÌ mezi tvo¯enÌm a jedn·nÌm srv. AristotelÈs, Eth. Nic. VI,
1140a1ñ23, kde autor odkazuje na svÈ exoterickÈ spisy; k jedn·nÌ srv. tamt.,
VI, 1139a17ñ20 (zv̯ata nejednajÌ); 1139a31ñ33 (poË·tkem jedn·nÌ je volba zaloûen· na touze a rozumovÈ ˙vaze); k rozdÌlu v˘Ëi tvo¯enÌ srv. tamt.,
1139b1ñ5: ÑKaûd˝, kdo tvo¯Ì, tvo¯Ì kv˘li nÏËemu. Tvo¯enÈ (tŒ poihtÕn)
nenÌ naprost˝ cÌl, ale k nÏËemu se vztahuje a n·leûÌ, na rozdÌl od toho, co se
kon· jedn·nÌm (tŒ praktÕn). Neboù spr·vnÈ jedn·nÌ (e⁄praj¯a) je cÌlem,
k nÏmuû se vztahuje touha. Proto je volba (proa¯resiq) touûÌcÌ rozum nebo
uvaûujÌcÌ touha, a takov˝mto poË·tkem je ËlovÏk.ì Srv. t˝û, Eth. Eud. II,
1222b18ñ20; 1224a28ñ30. Jako Ñtv˘rce a otce tohoto vesmÌruì oznaËuje
boha PlatÛn, Tim. 28c3ñ4.
492
Srv. AristotelÈs, Pol. VII, 1333a30ñ33: ÑTak jako se cel˝ ûivot dÏlÌ na
pr·ci a voln˝ Ëas, na v·lku a mÌr, jedn·me buÔto s ohledem na to, co je nutnÈ
272
Jak poznat nepoznatelnÈ
totelÈs postupovat systematicky a rozliöovat mezi tvo¯enÌm, kterÈ
lze p¯iËÌtat nerozumn˝m ûivoËich˘m i neoduöevnÏl˝m jsoucn˘m,
a jedn·nÌm, kterÈ n·leûÌ v˝hradnÏ lidem, mÏl by se vyrovnat s tÏmi,
kdo Boha veökerenstva oznaËujÌ jako tv˘rce.491 Podle Aristotela lze
jednat buÔ tak, ûe kon·me nÏco dobrÈho, nebo nÏco nutnÈho.492
NespravedlivÈ jedn·nÌ ovöem dobrÈ nenÌ (nikdo se ho nedopouötÌ
jinak neû kv˘li nÏËemu jinÈmu), ale nic, co je nutnÈ, nenÌ dobrovolnÈ. NespravedlivÈ jedn·nÌ je vöak dobrovolnÈ, a tudÌû nenÌ nutnÈ.493
(3) ÿ·dn˝ ËlovÏk se od niËemy ze vöeho nejvÌce liöÌ sv˝mi preferencemi a kultivovanostÌ sv˝ch tuûeb. Kaûd· öpatnost duöe je spojena s nedostatkem sebeovl·d·nÌ, a ËlovÏk, kter˝ kon· z afektu,
kon· z nedostatku sebeovl·d·nÌ a öpatnosti. (4) Vûdy znovu musÌm
proto ûasnout nad tÌmto boûsk˝m v˝rokem: ÑAmen amen, pravÌm
v·m: Kdo nevch·zÌ do ovËince dve¯mi, ale p¯elÈz· ohradu, je zlodÏj
a lupiË. Kdo vöak vch·zÌ dve¯mi, je past˝¯ ovcÌ. Vr·tn˝ mu otevÌr·.ì A potÈ P·n vysvÏtluje: ÑJ· jsem dve¯e pro ovce.ì494
a uûiteËnÈ, nebo na to, co je kr·snÈ (tÂn praktÂn t¢ mÆn e≈q t¢ §nagka¡a ka˘ xrµsima t¢ dÆ e≈q t¢ kal°).ì Klement smysl textu posouv·
(viz nÌûe).
493
Klement ukazuje, ûe nespravedlivÈ jedn·nÌ se vymyk· dichotomii,
kterou vyvodil z Aristotela a z nÌû podle Klementova pochopenÌ vypl˝v·, ûe
jedn·nÌ, kterÈ nenÌ dobrÈ, musÌ b˝t nutnÈ. Jelikoû nespravedlivÈ jedn·nÌ
nenÌ samo cÌlem, mÌnÌ Klement, nenÌ jedn·nÌm dobr˝m (podle Aristotelovy
definice spr·vnÈho jedn·nÌ, kterou tato ˙vaha implikuje; srv. AristotelÈs,
Eth. Nic. VI, 1139b3ñ4; 1140b7). NenÌ vöak ani jedn·nÌm nutn˝m, protoûe
je dobrovolnÈ, jak bude d·le vysvÏtleno v ˙seku 86,3. CÌlem tÈto ˙vahy je
zd˘raznit odpovÏdnost ËlovÏka za nespravedlivÈ jedn·nÌ, ale p¯edevöÌm pouk·zat na rozporuplnost etick˝ch koncepcÌ, kterÈ se nezakl·dajÌ na v̯e (srv.
nÌûe, 86,4ñ87,1); srv. A. Le Boulluec, SC 279, str. 272ñ273. K AristotelovÏ vlastnÌmu pojetÌ pojedn·vanÈ ot·zky srv. zejm. Eth. Nic. III, 1113b3ñ
1115a3.
494
J 10,1ñ3.7; srv. Strom. I,81,1; 84,7; II,1,1. Rozpory, jeû Klement nach·zÌ v AristotelovÏ etice, mu umoûÚujÌ znovu pouk·zat na nedostateËnost
¯eckÈ filosofie; srv. v˝öe, 10,1.
273
Stromata V,87,1ñ88,2
87. (1) De¡ to¯nyn di¢ Xristo◊ t∂n §lµueian memauhkÕtaq
sñzesuai, k¶n wilosowµsanteq t∂n Ò Ellhnik∂n wilosow¯an
t’xvsin{ n◊n g¢r Øde¯xuh ØnargÂq, Ñ‘ ≤t≠raiq genea¡q o⁄k
Øgnvr¯suh to¡q y…o¡q tÂn §nur„pvn, n◊n §pekal’wuh{ì
(2) ueo◊ mÆn g¢r ∞mwasiq ≤nŒq ªn to◊ pantokr°toroq par¢
p£si to¡q e› wrono◊si p°ntote wysikµ, ka˘ t∑q §id¯oy kat¢
t∂n ue¯an prÕnoian e⁄erges¯aq §ntelamb°nonto o… ple¡stoi,
o… ka˘ m∂ t≠leon §phryuriakÕteq prŒq t∂n §lµueian. (3) kauÕloy go◊n t∂n per˘ to◊ ue¯oy ∞nnoian Jenokr°thq “ KalxhdÕnioq o⁄k §pelp¯zei ka˘ Øn to¡q §lÕgoiq zñoiq, DhmÕkritoq d≠, k¶n m∂ u≠lÉ, “mologµsei di¢ t∂n §koloyu¯an tÂn
dogm°tvn{ t¢ g¢r a⁄t¢ pepo¯hken e∆dvla to¡q §nur„poiq
prosp¯ptonta ka˘ to¡q §lÕgoiq zñoiq §pŒ t∑q ue¯aq o⁄s¯aq.
(4) pollo◊ ge de¡ •moiron e»nai ue¯aq Ønno¯aq tŒn •nurvpon,
”q ge ka˘ to◊ Ømwysµmatoq Øn tè gen≠sei metalabe¡n §nag≠graptai, kauarvt≠raq o⁄s¯aq par¢ t¢ •lla zòa metasx„n.
88. (1) Ente◊uen o… §mw˘ tŒn PyuagÕran ue¯Ç mo¯rÇ tŒn
no◊n e≈q §nur„poyq Ωkein was¯, kau°per Pl°tvn ka˘ Aristot≠lhq “mologo◊sin. (2) §ll ºme¡q mÆn tò pepisteykÕti
prosepipne¡suai tŒ ©gion pne◊m° wamen, o¿ dÆ §mw˘ tŒn
Pl°tvna no◊n mÆn Øn cyxè ue¯aq mo¯raq §pÕrroian fip°r-
495
Ef 3,15; srv. v˝öe, 60,1.
K Ñodleskuì (∞mwasiq) pravdy v ¯eckÈ filosofii srv. Strom. I,94,3.7;
V,29,4; 116,4; VI,4,3. Srv. takÈ tamt., IV,4,3, kde je metafora odlesku kladena
do souvislosti se vzpomÌn·nÌm. K platÛnskÈmu kontextu srv. R. Mortley,
Connaissance, str. 194ñ196; srv. takÈ v˝öe, str. 220, pozn. 326. Pojem
Ñp¯irozenÈho odleskuì je variantou motivu Ñp¯irozenÈho ponÏtÌ o boûstvÌì;
srv. nÌûe, 133,9 a pozn. 710. K proz¯etelnosti srv. v˝öe, 6,1ñ2. Ke ztr·tÏ
ostychu srv. Strom. I,57,4: ÑTo platÌ jen pro ty ökoly, kterÈ jeötÏ zcela neotupÏly a nep¯iöly o schopnost n·sledovat p¯irozen˝ ¯·d.ì Klement m· patrnÏ na mysli p¯edevöÌm epikurejce; srv. nap¯. Pl˙tarchos, De Stoic. repugn.
1051d11ñe3 (= SVF II,1115); srv. takÈ v˝öe, 6,1 a pozn. 42.
496
497
Srv. nÌûe, 133,7 a pozn. 709.
274
Jak poznat nepoznatelnÈ
87. (1) Ke sp·se je proto t¯eba nauËit se pravdÏ skrze Krista,
i kdyby byl ËlovÏk vzdÏlan˝ v ¯eckÈ filosofii. NynÌ se totiû jasnÏ
uk·zalo, Ñco v d¯ÌvÏjöÌch generacÌch nebylo lidskÈmu pokolenÌ zn·mo a nynÌ se zjevilo.ì495 (2) JistÏ, vöichni, kdo kdy uvaûovali spr·vnÏ, mÏli vûdy u sebe p¯irozen˝ odlesk jednoho vöemohoucÌho Boha
a vÏtöina lidÌ dok·zala vnÌmat vÏËnÈ dobrodinÌ boûskÈ proz¯etelnosti, pokud p¯ed pravdou neztratili veöker˝ ostych.496 (3) XenokratÈs z KalchÈdÛnu nap¯Ìklad obecnÏ p¯ipouötÌ, ûe ponÏtÌ o boûstvÌ
lze nalÈzt i u nerozumn˝ch ûivoËich˘.497 TotÈû, aË nerad, musÌ
uznat DÈmokritos, protoûe to vypl˝v· z jeho uËenÌ: na lidi z boûskÈ
bytnosti nech·v· dopadat stejnÈ obr·zky jako na zv̯ata.498 (4) O to
spÌöe m· ponÏtÌ o boûstvÌ ËlovÏk, o nÏmû je p¯ece ps·no, ûe p¯i
stvo¯enÌ p¯ijal podÌl na BoûÌm dechu, dÌky Ëemuû participuje na
ËistöÌ bytnosti neû ostatnÌ ûivoËichovÈ.499
88. (1) Proto pythagorejci uËÌ, ûe intelekt k lidem p¯ich·zÌ z boûskÈho ˙dÏlu, coû p¯ipouötÌ i PlatÛn a AristotelÈs.500 (2) Ale zatÌmco
platonikovÈ ch·pou intelekt jako emanaci boûskÈho ˙dÏlu v duöi,
a duöi umisùujÌ do tÏla, my tvrdÌme, ûe tomu, kdo uvϯil, je navÌc
498
Podobnou nauku DiogenÈs Laertios p¯ipisuje Pythagorovi (Vitae,
VIII,32); podrobnÏji A. Le Boulluec, SC 279, str. 277ñ278.
Srv. Gn 2,7 (»EP): ÑI vytvo¯il Hospodin B˘h ËlovÏka, prach ze zemÏ,
a vdechl mu v ch¯ÌpÌ dech ûivota.ì Podle Klementova v˝kladu v Paed. I,7ñ8,1
je takto ËlovÏku vdechnuto nÏco specificky lidskÈho (ti a⁄tò ∆dion), jakÈsi
Ñkouzlo l·skyì (tŒ w¯ltron), dÌky nÏmuû B˘h miluje ËlovÏka pro nÏho samÈho. Srv. nÌûe, 94,3, kde je tento akt vyloûen jako vdechnutÌ rozumovÈ
duöe. K rozumovÈmu prvku jako tomu, co odliöuje ËlovÏka od zv̯at, srv.
takÈ Protr. 100,3; 120,3; Paed. II,1,2. K hellÈnistickÈ koncepci p¯irozenÏ
vznikÈho ponÏtÌ (ennoia) o boûstvÌ srv. nÌûe, 133,9 a pozn. 710.
499
500
Srv. TheodÛrÈtos, Graec. affect. V,28. Srv. Stobaios, Anth. I,48,7/
Wachsmuth 317,15ñ16 (= DoxGr 392,1ñ3, snad z AÈtia): ÑPythagoras,
Anaxagoras, PlatÛn, XenokratÈs a KleanthÈs tvrdÌ, ûe intelekt vnik· [do
duöe] zvenku (u’rauen e≈skr¯nesuai tŒn no◊n).ì Srv. AristotelÈs, De
gener. animal. 736b27ñ28. K pythagorejc˘m srv. DiogenÈs Laertios, Vitae,
VIII,28 (p¯el. A. Kol·¯): ÑDuöe je nesmrteln·, protoûe i to, od Ëeho je odtrûena (tŒ §wˆ o· §p≠spastai), je nesmrtelnÈ.ì K PlatÛnovi a ÑboûskÈmu
urËenÌì srv. n·sl. pozn.
275
Stromata V,88,2ñ89,1
xonta, cyx∂n dÆ Øn s„mati katoik¯zoysin{ (3) §nawandŒn g¢r
di¢ Iv∂l ≤nŒq tÂn d„deka prowhtÂn e∆rhtai{ Ñka˘ ∞stai met¢ ta◊ta, Økxe §pŒ to◊ pne’matÕq moy Øp˘ p£san s°rka,
ka˘ o… y…o˘ fimÂn ka˘ a… uygat≠req fimÂn prowhte’soysin.ì
§ll o⁄x Íq m≠roq ueo◊ Øn ≤k°stÑ ºmÂn tŒ pne◊ma. (4) ”pvq
dÆ º dianom∂ aflth ka˘ ” t¯ pot≠ Østi tŒ ©gion pne◊ma, Øn to¡q
Per˘ prowhte¯aq k§n to¡q Per˘ cyx∑q Øpideixuµsetai ºm¡n.
(5) §ll¢ t¢ mÆn t∑q gn„sevq b°uh Ñkr’ptein §pist¯h §gau∂ì kau Ò Hr°kleiton,ѧpist¯h g¢r diawygg°nei m∂ gign„skesuai.ì XIV. 89. (1) t¢ d ≤j∑q 〈pros〉apodot≠on ka˘ t∂n Øk
t∑q barb°roy wilosow¯aq Ò Ellhnik∂n klop∂n saw≠steron
πdh parastat≠on.
501
K pojetÌ lidskÈho intelektu jako emanace boûskÈho srv. Seneca, Ep.
120,14,1ñ3; Maximos Tyrsk˝, Diss. 33,7a2ñ6; srv. takÈ [GalÈnos], An animal
sit, XIX,171,18ñ172,1 (K¸hn); Marcus Aurelius, Ad se ipsum, II,4; Klement, Protr. 68,2. Jedn· se z¯ejmÏ o interpretaci PlatÛnova vypr·vÏnÌ o setbÏ ÑboûskÈho prvkuì (tŒ ue¡on) do lidsk˝ch duöÌ v Tim. 41c6ñd1; 73c6ñd2;
srv. S. R. C. Lilla, Clement, str. 14ñ15, pozn. 1; A. Le Boulluec, SC 279, str.
282ñ283; srv. takÈ Pl˙tarchos, Plat. Quaest. 1001b1ñ6; c1ñ4. Pojem ÑboûskÈho ˙dÏluì, na nÏmû lidÈ participujÌ, se objevuje ve filosofickÈm m˝tu
o PromÈtheovÏ loupeûi v PlatÛnovÏ PrÛtagorovi (322a3); srv. takÈ v˝öe,
83,2ñ4. K rozliöenÌ duöe a intelektu srv. PlatÛn, Tim. 30b4ñ5, kde se ovöem
jedn· o duöi svÏta. Na rovinÏ jednotlivce je podobnÈ schÈma doloûeno aû
u Pl˙tarcha z ChairÛneie; srv. J. Dillon, The Middle Platonists, str. 211ñ
214.391, kter˝ upozorÚuje na paralely v hermetickÈ a gnostickÈ literatu¯e;
pro naöi pas·û srv. zejm. Corp. Herm. XII,13, kde je od intelektu (no◊q) vloûenÈho v duöi odliöena jeötÏ vyööÌ sloûka naz˝van· lÕgoq, kter· je d·le
oznaËena jako Ñobraz a mysl Bohaì (tamt., 14); srv. R. Chlup, Corpus Hermeticum, Praha 2007, str. 250ñ251 a pozn. 3, kter˝ upozorÚuje na podobnost s Klementov˝m pojetÌm vztahu mezi Bohem, jeho Slovem a lidskou
myslÌ v Protr. 98,4; srv. takÈ nÌûe, 94,5 a pozn. 538. K Duchu vdechlÈmu
ÑnavÌcì srv. v˝öe, 25,4ñ5; Strom. VI,134,2. Srv. takÈ nÌûe, 98,4. Podobn·
myölenka se objevuje u Justina, Apol. II, 13,2ñ6; srv. A. Le Boulluec, SC
279, str. 281.
502
Jl 2,28.
Srv. Strom. II,74,1: ÑB˘h vöak k n·m nem· û·dn˝ p¯irozen˝ vztah ...,
leda ûe by se nÏkdo opov·ûil tvrdit, ûe jsme nÏjak· Ë·st Boha nebo ûe jsme
s nÌm tÈûe bytnosti.ì Srv. tamt., 74,2ñ75,2. Podle Klementa je BoûÌ duch jak˝msi ÑsvÏtlem pravdyì, kterÈ se ÑnedÏlitelnÏ dÏlÌì (§merÂq merizÕmenon)
503
276
Jak poznat nepoznatelnÈ
vdechnut svat˝ Duch.501 (3) JasnÏ to bylo ¯eËeno ˙sty Joela, jednoho z dvan·cti prorok˘: ÑA potom se stane: Vyliji svÈho ducha na
kaûdÈ tÏlo a vaöi synovÈ a dcery budou prorokovat.ì502 Duch ale
nenÌ v kaûdÈm z n·s jako Ë·st Boha.503 (4) Jak ale k tÈto distribuci
doch·zÌ a co v˘bec je svat˝ Duch, vyloûÌme, aû budeme pojedn·vat
o proroctvÌ a o duöi.504 (5) Skr˝vat hlubiny pozn·nÌ je ostatnÏ Ñdobr· ned˘vÏraì, jak ¯Ìk· HÈrakleitos, protoûe ÑdÌky ned˘vϯe unikajÌ
pozn·nÌì.505 XIV. 89. (1) My teÔ musÌme pokraËovat a jeötÏ jasnÏji
uk·zat, jak ÿekovÈ vykr·dali barbarskou filosofii.506
mezi ty, kdo jsou posvÏceni skrze vÌru. ⁄Ëast na tÈto moudrosti, kter· ËlovÏka ËinÌ znalcem vÏcÌ boûsk˝ch a lidsk˝ch, je ˙ËastÌ Ñco do moûnosti, nikoli co do bytnostiì (Strom. VI,138,2ñ4); ke KlementovÏ pojetÌ participace
srv. A. Le Boulluec, SC 279, str. 284ñ286.
Distribuce Ducha se podle Klementa nezakl·d· v p¯irozenÈm urËenÌ
duöe; srv. Strom. II,11,2, o basileidovcÌch: ÑB˘h je pro nÏ podle vöeho pouh· distribuce p¯irozenostÌ (º tÂn w’sevn dianomµ), kter· nep¯ipouötÌ z·klad sp·sy, totiû dobrovolnou vÌru.ì Srv. takÈ Strom. I,7,2, kde se pojem
dianomµ uûÌv· v souvislosti s eucharistiÌ. K pl·novanÈmu v˝kladu o proroctvÌ srv. Strom. I,158,1; IV,2,2; 93,1; k v˝kladu o duöi srv. Strom.
II,113,2; 114,2; III,13,3.
504
HÈrakleitos, zl. 86 (D-K); srv. Pl˙tarchos, Marc. Coriol. 38,7 (Ziegler
224,22ñ24): ÑAle z boûsk˝ch vÏcÌ mnohÈ, jak ¯Ìk· HÈrakleitos, kv˘li ned˘vϯe unikajÌ pozn·nÌ (§ll¢ tÂn mÆn ue¯vn t¢ poll°, kauí Ò Hr°kleiton, §pist¯É diawygg°nei m∂ gin„skesuai).ì Podle verze dochovanÈ
u Klementa (a v Ë·sti rukopis˘ Pl˙tarcha), kterou p¯etiskujeme podle GCS
15/1985, by se v z·vÏru asi p¯ekl·dalo ve smyslu: Ñned˘vÏra unik· odhalenÌì (srv. J. Bollack ñ H. Wismann, HÈraclite ou la sÈparation, Paris 1979,
str. 255ñ256; C. Kahn, The Art, str. 68; 211; 327, pozn. 282; M. Conche,
HÈraclite. Fragments, Paris 1986, str. 260ñ261; A. Le Boulluec, SC 279,
str. 289ñ290). V p¯ekladu n·sleduji editory HÈrakleita, kte¯Ì v rukopisnÈm
§pist¯h doplÚujÌ iotu subscriptum (ËtenÌ doloûenÈ v Ë·sti rukopis˘ Pl˙tarcha). R˘znÈ varianty p¯ekladu zvaûuje Z. KratochvÌl, DÈlsk˝ pot·pÏË, str.
149ñ151. NenÌ jistÈ, zda slova Ñdobr· ned˘vÏraì byla obsaûena jiû v HÈrakleitovÏ zlomku, pop¯. jak˝ tam mÏla v˝znam. Klement m· nepochybnÏ na
mysli opatrnost p¯ed nevϯÌcÌmi; srv. v˝öe, 56,4; 58,5. K Ñhlubin·m pozn·nÌì srv. v˝öe, 54,3.
505
506
Klement navazuje na p¯Ìslib vysloven˝ v˝öe, 10,3; ˙sek Strom.
V,89,1ñ134,1 p¯ejÌm· tÈmϯ v plnÈm znÏnÌ Eusebios z Kaisareie, Praep.
evang. XIII,13 (GCS 43/2, 198,4ñ228,8).
277
Stromata V,89,2ñ89,7
(2) Fas˘ g¢r sÂma e»nai tŒn ueŒn o… Stv¬ko˘ ka˘ pne◊ma kat
o⁄s¯an, Îsper §m≠lei ka˘ t∂n cyxµn. p°nta ta◊ta •ntikryq
efirµseiq Øn ta¡q grawa¡q. m∂ g°r moi t¢q §llhgor¯aq a⁄tÂn
ØnnoµsÉq t¢ n◊n Íq º gnvstik∂ parad¯dvsin §lµueia, e≈
•llo ti deikn’oysai, kau°per o… sowo˘ palaista¯, •llo mhn’oysin. (3) §ll o¿ mÆn diµkein di¢ p°shq t∑q o⁄s¯aq tŒn
ueÕn wasin, ºme¡q dÆ poiht∂n mÕnon a⁄tŒn kalo◊men ka˘
lÕgÑ poihtµn. (4) parµgagen dÆ a⁄to÷q tŒ Øn tè Sow¯Ç e≈rhm≠non Ñdiµkei dÆ ka˘ xvre¡ di¢ p°ntvn di¢ t∂n kauariÕthtaì, Øpe˘ m∂ syn∑kan l≠gesuai ta◊ta Øp˘ t∑q sow¯aq t∑q
prvtokt¯stoy tò ueò. (5) na¯, was¯n, §ll¢ fllhn fipot¯uentai
o… wilÕsowoi Øn ta¡q §rxa¡q, o te Stv¬ko˘ ka˘ Pl°tvn ka˘
PyuagÕraq, §ll¢ ka˘ Aristot≠lhq “ PeripathtikÕq, o⁄x˘ dÆ
m¯an §rxµn. (6) ∆stvsan o›n t∂n kaloym≠nhn fllhn •poion
ka˘ §sxhm°tiston legom≠nhn prŒq a⁄tÂn, ka˘ tolmhrÕteron
πdh m∂ —n prŒq to◊ Pl°tvnoq e≈r∑suai. (7) ka˘ mµ ti mysÿazeno jako SVF II,1035. Podle Aristokla z MessÈnie ch·pal jiû ZÈnÛn boha i l·tku jako tÏla (SVF I,98, z Eusebia); ke stoickÈmu pojetÌ tÏlesnosti srv. A. A. Long ñ D. N. Sedley, The Hellenistic Philosophers, I, str.
272ñ274; srv. takÈ Strom. I,51,1 a pozn. 340 ad loc. K bohu jako pneumatu
(duchu Ëi dechu) pronikajÌcÌmu cel˝ svÏt, srv. SVF II,1027 (DoxGr 305,15ñ
306,11, snad z AÈtia); SVF II,441 a 442, z Alexandra. K roli pneumatu ve
stoickÈ fyzice srv. A. A. Long ñ D. N. Sedley, The Hellenistic Philosophers,
I, str. 286ñ289. K duöi jako pneumatu srv. SVF I,38 (DiogenÈs Laertios, Vitae VII,156,6ñ157,3); SVF II,879, z Chalcidia; A. A. Long ñ D. N. Sedley,
The Hellenistic Philosophers, I, str. 319ñ323.
507
508
Srv. Gn 1,2: Ñ...nad vodami vzn·öel se duch BoûÌì (LXX: pne◊ma
ueo◊); podle Klementova v˝kladu v Ecl. proph. 7,1ñ3 tato pas·û poukazuje
ke k¯tu jako ÑnovÈ, duchovnÌ geneziì. K duöi srv. Gn 2,7, o vdechnutÌ Ñdechu ûivotaì (LXX: pno∂ zv∑q). Podle Klementa pas·û vypovÌd· o rozumnÈ
duöi odliönÈ od tÏla; srv. nÌûe, 94,3; srv. tÈû v˝öe, 87,4. K protikladu mezi
p¯Ìmou a nep¯Ìmou referencÌ srv. Strom. IV,4,1, kde je vymezen dvojicÌ pojm˘ mhn’v (d·vat najevo, vyjad¯ovat) a Ønde¯knymi (poukazovat, naznaËovat); srv. v˝öe, 82,2.
278
Poklady barbarskÈ filosofie
(2) Podle stoik˘ je b˘h, stejnÏ jako duöe, ve svÈ bytnosti tÏlo a pneuma.507 To vöe lze v˝slovnÏ najÌt v biblick˝ch textech. Neuvaûujme
nynÌ o jejich alegorick˝ch v˝znamech, jak je pod·v· tradice pravÈho pozn·nÌ, a o tom, jestli tyto texty jako chyt¯Ì z·pasnÌci naznaËujÌ
nÏco jinÈho neû d·vajÌ najevo.508 (3) ZatÌmco stoikovÈ ale tvrdÌ, ûe
b˘h pronik· veöker˝m bytÌm, my jej pouze oznaËujeme jako stvo¯itele, kter˝ tvo¯Ì Slovem. (4) Zavedla je pas·û v Knize Moudrosti,
kde se ¯Ìk·: ÑDÌky svÈ ËistotÏ pronik· a prostupuje vöÌm.ì509 Nepochopili, ûe se zde jedn· o Moudrost, kterou B˘h stvo¯il ze vöeho nejd¯Ìve.510 (5) Dobr·, ¯ÌkajÌ [naöi oponenti], ale filosofovÈ ñ stoikovÈ,
PlatÛn, Pythagoras i peripatetik AristotelÈs ñ mezi poË·tky ¯adÌ l·tku, a nekladou tedy jen jeden poË·tek. (6) MÏli by ale vÏdÏt, ûe onu
takzvanou l·tku, o nÌû [tito filosofovÈ] ¯ÌkajÌ, ûe je nijak· a beztvar·,
PlatÛn jeötÏ odv·ûnÏji nazval ÑnejsoucÌì.511 (7) A zd· se, ûe v Timaiovi velmi tajemnÏ naznaËuje, ûe skuteËnÏ jsoucÌ poË·tek je je509
Mdr 7,24.
Srv. P¯ 8,22; SÌr 1,4. Klement zde ch·pe Slovo jako n·stroj stvo¯enÌ,
kter˝ byl s·m nejprve stvo¯en. Srv. v˝tku byzantskÈho lexikografa FÛtia
(9. stol.), podle nÏhoû Klement ve sv˝ch HypotypÛseis Ñredukuje Syna na
stvo¯enÌì (tŒn y…Œn e≈q kt¯sma kat°gei), za¯azenou jako Klement˘v zl. 23
(CA III, GCS 17/1970, str. 202); srv. S. R. C. Lilla, Clement, str. 208, pozn.
2. K tomu srv. Exc. Theod. 20, kde Klement v r·mci vlastnÌho v˝kladu
é 109,3 LXX (Ñd¯Ìve neû jit¯enku jsem tÏ zplodilì) hovo¯Ì o Slovu jako
o prvostvo¯enÈm Bohu (Øp˘ to◊ prvtokt¯stoy ueo◊ lÕgoy). Pr·vÏ tato
pas·û vöak ukazuje, ûe v pozdÏjöÌ theologickÈ diskusi tak v˝znamÈ rozliöenÌ mezi zplozenÌm a stvo¯enÌm Syna n·ö autor jeötÏ nezn·. K pojetÌ Slova
jako n·stroje srv. Klement, Protr. 5,4ñ6,1; ve vztahu ke stvo¯enÌ srv. tamt.,
7,3. K totoûnosti Slova a Moudrosti srv. v˝öe, 6,3; Strom. VII,7,4; srv. takÈ
Strom. II,4,2ñ5,3; k paralel·m u FilÛna a Justina srv. S. R. C. Lilla, Clement, str. 208ñ209.
510
NenÌ jistÈ, kdo jsou Klementovi oponenti; A. Le Boulluec, SC 279, str.
293, soudÌ, ûe se jedn· o k¯esùanskÈ odp˘rce filosofie. AdjektivnÌ dvojice Ñnijak·ì (•poioq) a Ñbeztvar·ì (§sxhm°tistoq) se objevuje v refer·tu o Pla511
279
Stromata V,89,7ñ90,3
tik„tata m¯an t∂n –ntvq o›san §rx∂n e≈d‰q Øn tò Tima¯Ñ
a⁄ta¡q whsi l≠jesin{ Ñn◊n d o›n tŒ par ºmÂn Ìde Øx≠tv{ t∂n
mÆn per˘ p°ntvn e∆te §rx∂n e∆te §rx¢q e∆te ”pÉ doke¡ to’tvn
p≠ri, tŒ n◊n o⁄ Ôht≠on, di •llo mÆn o⁄d≠n, di¢ dÆ tŒ xalepŒn
e»nai kat¢ tŒn parÕnta trÕpon t∑q diejÕdoy dhlÂsai t¢
doko◊nta.ì 90. (1) •llvq te º l≠jiq Ѻ prowhtik∂ Øke¯nh º dÆ
g∑ ªn §Õratoq ka˘ §kataske’astoqì §worm¢q a⁄to¡q filik∑q
o⁄s¯aq par≠sxhtai.
(2) Na˘ m∂n Epiko’rÑ mÆn º to◊ a⁄tom°toy pare¯sdysiq
o⁄ parakoloyuµsanti tò Ôhtò g≠gonen Ønte◊uen ÑmataiÕthq
mataiotµtvn, t¢ p°nta mataiÕthqì. (3) Aristot≠lei dÆ m≠xri
selµnhq Øp∑lue katagage¡n t∂n prÕnoian Øk to◊de to◊ calmo◊{ Ñk’rie, Øn tò o⁄ranò tŒ ∞leÕq soy ka˘ º §lµuei° soy ≥vq
tÛnovÏ filosofii u Hippolyta ÿÌmskÈho, Refut. I,19,3 (srv. tamt., V,17,2)
a v r·mci öiröÌho v˝Ëtu uû u [Pl˙tarcha], Plac. phil. 882c10 (= DoxGr 308,6,
snad z AÈtia); srv. takÈ Alkinoos, Didasc. 8,2,6.15 (162,36; 163,3); srv.
S. R. C. Lilla, Clement, str. 194, pozn. 1; t˝û, Minutiae, str. 23, kde jsou
uvedeny dalöÌ odkazy. VÏcnÏ se tyto charakteristiky opÌrajÌ o PlatÛna, jehoû
v˝klad o Ñp¯Ìjemkyni (fipodoxµ) a jakÈsi ch˘vÏ vöeho vznik·nÌì v Timaiu
(49añ52d) je nicmÈnÏ prost¯edkov·n pozdÏjöÌ tradicÌ. Samotn˝ pojem l·tky
(fllh) v tÈto souvislosti uûÌvali teprve PlatÛnovi û·ci, zaruËenÏ AristotelÈs
(srv. zejm. Phys. IV, 209b11ñ12) a moûn· i Speusippos (srv. J. Dillon, Alcinous: The Handbook of Platonism, Oxford 1993, str. 90). Pojem •poioq
je poprvÈ doloûen˝ u stoik˘ (srv. DiogenÈs Laertios, Vitae, VII,134 = SVF
I,85), k pojmu §sxhm°tistoq, kter˝ se u PlatÛna objevuje v jinÈm v˝znamu (Phaedr. 247c6; citov·no v˝öe, 16,4), srv. AristotelÈs, Phys. I, 191a2.
PochopenÌ l·tky jako ÑnejsoucÌì (ve smyslu neurËitÈ) lze spolehlivÏ doloûit
u PlÛtÌna (srv. Enn. I,8,3; II,4,10,35ñ36), opÌr· se vöak o staröÌ tradici sahajÌcÌ aû k Aristotelovi (srv. Phys. I, 191a8ñ12); srv. S. R. C. Lilla, Clement,
str. 195ñ196, kter˝ v tÈto souvislosti upozorÚuje na zlomky novopythagorejskÈho filosofa Moderata z Gadeiry (1. stol. po Kr.) a N˙mÈnia z Apameie
(2. stol. po Kr.).
512
PlatÛn, Tim. 48c2ñ6. Podle TheodÛrÈta, Graec. affect. II,79ñ80, podobnÈ v˝roky svÏdËÌ o tom, ûe aË ¯eËtÌ filosofovÈ pohrdali lidov˝mi n·boûensk˝mi p¯edstavami (Ñbludem vÏtöinyì), neodv·ûili se pravdu vyj·d¯it
jasnÏ. Podle D. Wyrwy, Die christliche Platonaneignung, str. 307, se zde
Klement vymezuje proti st¯edoplatÛnskÈmu pojetÌ l·tky jako jednoho z prvnÌch princip˘ (srv. nap¯. Alkinoos, Didasc. 9,1/163,11ñ14).
280
Poklady barbarskÈ filosofie
den. Doslova pÌöe: ÑNynÌ ale uvaûujme takto: nebudeme zde hovo¯it
o poË·tku vöeho, nebo o poË·tcÌch, nebo jak si kdo tyto vÏci p¯edstavuje, a to z toho prostÈho d˘vodu, ûe je p¯i souËasnÈm zp˘sobu
v˝kladu obtÌûnÈ objasnit naöe mÌnÏnÌ.ì512 90. (1) Kaûdop·dnÏ platÌ,
ûe uËenÌ o l·tkovÈ bytnosti rozvinuli z podnÏtu prorockÈho v˝roku
ÑzemÏ byla neviditeln· a neuspo¯·dan·ì.513
(2) Epik˙rovo pojetÌ samovolnosti k nÏmu proniklo z nespr·vnÏ
pochopenÈho v˝roku: ÑMarnost nad marnost, vöe je marnost.ì514
(3) Aristotelova myölenka, ûe proz¯etelnost dosahuje jen po lun·rnÌ
sfÈru, zase vych·zÌ z tohoto ûalmu: ÑPane, tvÈ milosrdenstvÌ je
513
Gn 1,2. PojetÌ l·tky jako bytnosti (o⁄s¯a) m· p˘vod ve stoicismu (srv.
DiogenÈs Laertios, Vitae, VII,134 = SVF I,85), objevuje se vöak i u st¯edoplatÛnsk˝ch autor˘; srv. FilÛn Alexandrijsk˝, De spec. leg. I,328; Pl˙tarchos, De an. Tim. 1014b1; S. R. C. Lilla, Clement, str. 196, pozn. 3.
Z Klementov˝ch pozn·mek nenÌ jasnÈ, zda s·m p¯edpokl·d· stvo¯enÌ svÏta
z l·tky nebo z niËeho (k tÈto alternativÏ srv. Strom. II,74,1); v˝klad o PlatÛnovÏ fyzice moûn· svÏdËÌ o snaze tyto dvÏ moûnosti sm̯it. Podle FÛtia
Klement v HypotypÛseis uvaûuje o ÑbezËasÈ l·tceì (fllh •xronoq), tj. patrnÏ l·tce p¯edch·zejÌcÌ vzniku svÏta (Klement, zl. 23, CA III, GCS 17/1970,
str. 202,10ñ11); pokud vöak Klement takovÈ uËenÌ zast·val, nenÌ jasnÈ, zda
a jak tuto l·tku odvozoval z prvnÌho poË·tku. Stvo¯enÌ p¯edkosmickÈ l·tky
uËil ve 2. stoletÌ Justin˘v û·k Tati·n (Or. 5,6ñ7; 12,2) a Theofilos z Antiochie (Ad Autol. II,10,10); srv. A. Le Boulluec, SC 279, str. 294ñ295. Srv.
takÈ nÌûe, 92,3 a pozn. 526.
Kaz 1,2. Srv. ˙dajnou souvislost slova tŒ a⁄tÕmaton (samovolnost)
s adverbiem m°thn (marnÏ/bezdÏky), na niû se odvol·v· AristotelÈs ve Fyzice
(197b29ñ30). AristotelÈs samovolnostÌ rozumÌ dÏje, kterÈ nesledujÌ û·dn˝
˙Ëel, i ty, kterÈ ˙Ëel sledujÌ, ale nedosahujÌ ho (Phys. II, 197b18ñ32). DoxografickÈ refer·ty o epikurejskÈ fyzice pomocÌ tohoto pojmu Ëasto vyjad¯ujÌ
rozdÌl mezi platÛnsko-stoickou p¯edstavou proz¯etelnÈho ¯·du svÏta a epikurejskou ÑkosmologiÌ bez teleologieì (srv. A. A. Long ñ D. N. Sedley, The
Hellenistic Philosophers, I, str. 57ñ65; Strom. I,50,6 a pozn. 336 ad loc.);
srv. Epik˙ros, zl. 359, 383, 394 (Usener). V˝razy Ñsamovoln· nutnostì (º
kat¢ tŒ a⁄tÕmaton §n°gkh) a Ñsamovolnostì (ta⁄tÕmaton) se objevujÌ
v epikurejskÈm zlomku zachovanÈm na papyrech z Herkulanea (Epik˙ros,
Deperd. libr. rel. 34,27,8ñ9.11ñ12; 30,13ñ14) v r·mci polemiky proti (dÈmokritovskÈmu) determinismu (ke kontextu srv. A. A. Long ñ D. N. Sedley,
The Hellenistic Philosophers, I, str. 102ñ112).
514
281
Stromata V,90,3ñ91,3
tÂn newelÂn.ì o⁄d≠pv g¢r §pokek°lypto º tÂn prowhtikÂn
dµlvsiq mysthr¯vn prŒ t∑q to◊ kyr¯oy paroys¯aq.
(4) T°q te a› met¢ u°naton kol°seiq ka˘ t∂n di¢ pyrŒq
timvr¯an §pŒ t∑q barb°roy wilosow¯aq Ω te poihtik∂ p£sa
mo◊sa, §ll¢ ka˘ º Ò Ellhnik∂ wilosow¯a fiwe¯leto. (5) Pl°tvn go◊n Øn tò teleyta¯Ñ t∑q Polite¯aq a⁄ta¡q whsi ta¡q
l≠jesin{ ÑØnta◊ua d∂ •ndreq •grioi, di°pyroi ≈de¡n, parestÂteq, katamanu°nonteq tŒ wu≠gma, to÷q mÆn ≈d¯Ç paralabÕnteq ªgon, tŒn dÆ Arida¡on ka˘ to÷q •lloyq sympod¯santeq xe¡r°q te ka˘ pÕdaq ka˘ kewalµn, katabalÕnteq ka˘
Økde¯ranteq, eÃlkon par¢ t∂n “dŒn ØktŒq Øp §spal°uvn
kn°ptonteq.ì (6) o… mÆn g¢r •ndreq o… di°pyroi §gg≠loyq
a⁄tò bo’lontai dhlo◊n, o¿ paralabÕnteq to÷q §d¯koyq kol°zoysin{ Ñ“ poiÂnì, whs¯, Ñto÷q §gg≠loyq a⁄to◊ pne’mata ka˘
to÷q leitoyrgo÷q a⁄to◊ p◊r wl≠gon.ì 91. (1) ≥petai dÆ to’toiq
t∂n cyx∂n e»nai §u°naton. tŒ g¢r kolazÕmenon ∫ paideyÕmenon Øn a≈suµsei —n zè, k¶n p°sxein l≠ghtai. (2) t¯ d ; o⁄k
o»den “ Pl°tvn ka˘ pyrŒq potamo÷q ka˘ t∑q g∑q tŒ b°uoq,
t∂n prŒq tÂn barb°rvn G≠ennan kaloym≠nhn T°rtaron
poihtikÂq œnom°zvn, KvkytÕn te ka˘ Ax≠ronta ka˘ Pyriwleg≠uonta ka˘ toia◊t° tina e≈q t∂n pa¯deysin svwron¯zonta
pareis°gvn kolastµria; (3) tÂn mikrÂn dÆ kat¢ t∂n graw∂n
ka˘ Ølax¯stvn to÷q §gg≠loyq to÷q “rÂntaq tŒn ueÕn, prŒq
dÆ ka˘ t∂n e≈q ºm£q di §gg≠lvn tÂn Øwest„tvn Ωkoysan
515
é 35(36),6. Ot·zka proz¯etelnosti hr·la v˝znamnou roli v hellÈnistickÈ
filosofii, p¯edevöÌm v diskusi mezi epikurejci a stoiky; uËenÌ p¯ipisovanÈ
zde Aristotelovi je v˝sledkem interpretace jeho myölenÌ, kter˝ z¯ejmÏ vznikl jako pokus do tÈto diskuse p¯ispÏt. Jeho ozvuk nach·zÌme hlavnÏ u doxograf˘; srv. Areios Didymos, zl. 9 (DoxGr 450,12ñ20); [Pl˙tarchos], Plac.
phil. 886d10ñe2; f2ñ3 (= DoxGr 330,5ñ7; 332,4ñ7, snad z AÈtia); DiogenÈs
Laertios, Vitae, V,32) a k¯esùansk˝ch autor˘ (Tati·n, Or. 2,2; AthÈnagor·s,
Legat. 25,2; Klement, Protr. 66,4; ”rigenÈs, Contra Cels. I,21/Marcovich
22,22; III,75/Marcovich 211,23ñ24 aj.). DÏjinami tÈto interpretace a ot·zkou jejÌch zdroj˘ v AristotelovÏ dÌle se zab˝v· R. W. Sharples, Aristotelian
Theology after Aristotle, in: D. Frede ñ A. Laks (vyd.), Traditions of Theology: Studies in Hellenistic Theology, Its Background and Aftermath, Leiden etc. 2002, str. 1ñ40. Podle nÏkter˝ch badatel˘ ji snad jako prvnÌ zfor-
282
Poklady barbarskÈ filosofie
v nebi a tv· pravda sah· aû k mrak˘m.ì515 Smysl prorock˝ch tajemstvÌ totiû p¯ed p¯Ìchodem P·na jeötÏ nebyl zjevn˝.
(4) RovnÏû posmrtnÈ tresty a obraz trestajÌcÌho ohnÏ p¯evzala
¯eck· filosofie a veökerÈ b·snictvÌ z filosofie barbar˘.516 (5) PlatÛn
nap¯Ìklad v poslednÌ knize ⁄stavy doslova pÌöe: ÑPoblÌû st·li divocÌ
muûi ohnivÈho vzhledu, kte¯Ì ten hlas sledovali a nÏkterÈ z nich
vzali stranou a odvedli je, ale Aridaiovi a dalöÌm sv·zali ruce, nohy
a krk, srazili je k zemi, sed¯eli z nich k˘ûi a odvlekli je pryË trnÌm
podle cesty.ì517 (6) Ohniv˝mi muûi m· PlatÛn na mysli andÏly, kte¯Ì se ch·pou provinilc˘ a trestajÌ je. »teme: ÑTen, kter˝ z vÏtr˘ ËinÌ
svÈ andÏly a z ohniv˝ch plamen˘ sluhy.ì518 91. (1) Vypl˝v· z toho,
ûe duöe je nesmrteln·. Jestliûe podstupuje trest nebo v˝chovu, pak
vnÌm·, a tedy ûije, aËkoli ¯Ìk·me, ûe trpÌ.519 (2) A nezn· snad PlatÛn
ohnivÈ ¯eky a hlubinu zemÏ, Tartar, jak b·snicky naz˝v· totÈû, co
barba¯i oznaËujÌ Gehenna? NelÌËÌ Ëten·¯˘m KÛk˝tos, AcherÛn, PyriflegethÛn a vöelijak· podobn· mÌsta, kde lidÈ podstupujÌ v˝chovnÈ tresty, aby p¯iöli k rozumu?520 (3) PlatÛn takÈ nev·h· uk·zat, ûe
maliËcÌ i nejmenöÌ majÌ andÏly, kte¯Ì hledÌ na Boha, jak ¯Ìk· PÌsmo,521 a ûe se n·m dost·v· pÈËe prost¯ednictvÌm str·ûn˝ch andÏl˘.
muloval peripatetik Kritol·os (2. stol. p¯. Kr.); srv. P. Moraux, Der Aristotelismus bei den Griechen. Von Andronikos bis Alexander von Aphrodisias,
Bd. I: Die Renaissance des Aristotelismus im I. Jh. v. Chr., Berlin ñ New
York 1973, str. 286ñ287, pozn. 46; R. W. Sharples, Aristotelian Theology,
str. 14; 22ñ23. K ¯eckÈ recepci biblick˝ch proroctvÌ srv. v˝öe, 10,2ñ3.
Podobnou tezi zast·v· Theofilos z Antiochie, Ad Autol. II,37,1ñ38,3,
kter˝ ji dokl·d· mnoha p¯Ìklady z ¯eckÈ literatury.
516
PlatÛn, Resp. 615e4ñ616a2; srv. [Justin], Cohort. ad Graec. 27. Na
PlatÛnovo uËenÌ o posmrtn˝ch trestech se odvol·v· uû Justin, Apol. I, 8,4,
a AthÈnagor·s, Legat. 12,1.
517
518
é 103(104),4.
Srv. Klement, Exc. Theod. 14,3, kde autor naukou o posmrtn˝ch trestech argumentuje pro tÏlesnost vzk¯Ìöen˝ch duöÌ.
519
520
Srv. PlatÛn, Phd. 111c4ñ114c8.
521
Mt 18,10; srv. tamt., 25,40.45; srv. v˝öe, 35,1.
283
Stromata V,91,3ñ92,6
Øpiskop∂n Ømwa¯nvn o⁄k œkne¡ gr°wein{ (4) ÑØpeid∂ p°saq
t¢q cyx¢q to÷q b¯oyq ìr∑suai, Îsper ∞laxon, Øn t°jei prosi≠nai prŒq t∂n L°xesin, ke¯nhn dÆ ≤k°stÑ, ‘n e leto da¯mona, to◊ton w’laka symp≠mpein to◊ b¯oy ka˘ §poplhrvt∂n
tÂn a…reu≠ntvn.ì (5) t°xa dÆ ka˘ tò Svkr°tei tŒ daimÕnion
toioytÕ ti ên¯sseto.
92. (1) Na˘ m∂n genhtŒn e»nai tŒn kÕsmon Øk Mvys≠vq
paralabÕnteq Ødogm°tisan o… wilÕsowoi. (2) ka˘ ” ge Pl°tvn •ntikryq e∆rhken{ ÑpÕteron ªn, §rx∂n ∞xvn gen≠sevq
o⁄dem¯an, ∫ g≠gonen, §p §rx∑q tinoq §rj°menoq; g≠gonen{
“ratÕq te g¢r Ën ®ptÕq Østin ®ptÕq te Ën ka˘ sÂma ∞xei.ì
(3) a›u¯q te “pÕtan e∆pÉ ÑtŒn mÆn o›n poiht∂n ka˘ pat≠ra
to◊de to◊ pantŒq efire¡n te ∞rgonì, o⁄ mÕnon genhtŒn [te] ∞deijen tŒn kÕsmon, §ll¢ ka˘ Øj a⁄to◊ gegon≠nai shma¯nei kau°per y…Õn, pat≠ra dÆ a⁄to◊ kekl∑suai, Íq ¶n Øk mÕnoy genom≠noy ka˘ Øk m∂ –ntoq fipost°ntoq. (4) genhtŒn dÆ ka˘ o…
Stv¬ko˘ t¯uentai tŒn kÕsmon.
(5) TÕn te fipŒ t∑q barb°roy wilosow¯aq urylo’menon di°bolon, tŒn tÂn daimÕnvn •rxonta, kakoergŒn e»nai cyx∂n Øn
tò dek°tÑ tÂn NÕmvn “ Pl°tvn l≠gei ta¡sde ta¡q l≠jesin{
(6) Ñcyx∂n dioiko◊san 〈ka˘ Ønoiko◊san〉 to¡q p°ntÉ kinoym≠noiq mÂn o⁄ ka˘ tŒn o⁄ranŒn §n°gkh dioike¡n w°nai; t¯
mµn; m¯an ∫ ple¯oyq; 〈ple¯oyq〉, Øg‰ fipÆr swÂn §pokrino◊mai. dyo¡n 〈m≠n〉 poy ∞latton mhdÆn tiuÂmen, t∑q te e⁄erg≠ti-
522
PlatÛn, Resp. X, 620d5ñe2.
V˝klad PlatÛnov˝ch a Xenofontov˝ch svÏdectvÌ o SÛkratovÏ daimoniu pod·v· F. Novotn˝, Sokratovo daimonion, in: SbFil 7, 1922, str. 353ñ
362. K intepretaci daimonia v platonismu Klementovy doby srv. P. Donini,
Sokrates und sein D‰mon im Platonismus des 1. und 2. Jahrhunderts n. Chr.,
in: Apuleius, ‹ber den Gott des Sokrates, Darmstadt 2004, str. 142ñ161.
523
524
PlatÛn, Tim. 28b6ñ8. Podle Xenokrata a pozdÏjöÌch platonik˘ vöak
PlatÛn o vzniku svÏta hovo¯Ì jen Ñhypoteticky z didaktick˝ch d˘vod˘ì
a ÑnesmÌ se tÌm rozumÏt vznik v Ëaseì; XenokratÈs, zl. 154 (Parente, str.
113). TÈto v dÏjin·ch platonismu standardnÌ interpretaci se ze zn·m˝ch autor˘ vymykali jen Pl˙tarchos z ChairÛneie a Attikos (oba z 2. stol. po Kr.);
284
Poklady barbarskÈ filosofie
(4) PÌöe: ÑKdyû mÏly vöechny duöe vybr·ny svÈ ûivoty, p¯edstupovaly v losem urËenÈm po¯adÌ p¯ed Lachesis. Ta pak kaûdÈmu p¯idÏlila daimona, kterÈho si zvolil, jako pr˘vodce do ûivota a str·ûce,
kter˝ m· naplnit to, co si kdo zvolil.ì522 (5) Podobn˝ v˝znam mÏlo
snad i SÛkratovo daimonion.523
92. (1) FilosofovÈ takÈ zast·vali n·zor, ûe svÏt vznikl, coû opÏt
p¯evzali od MojûÌöe. (2) Nap¯Ìklad PlatÛn v˝slovnÏ ¯Ìk·: ÑZdalipak
byl, aniû by mÏl poË·tek svÈho vzniku, nebo vznikl a z nÏjakÈho
poË·tku zaËal? Vznikl. Je viditeln˝, a tedy hmatateln˝, a je-li hmatateln˝, m· tÏlo.ì524 (3) A kdyû pÌöe: ÑNajÌt tv˘rce a otce tohoto
veökerenstva je n·roËnÈ,ì525 naznaËuje, ûe svÏt vznikl, a navÌc ukazuje, ûe vznikl jako syn z toho, kter˝ je naz˝v·n otcem, coû znamen·, ûe vznikl z jedinÈho [poË·tku], a tedy povstal z nebytÌ.526
(4) RovnÏû stoikovÈ soudÌ, ûe svÏt vznikl.527
(5) œ·bla, vl·dce dÈmon˘, o nÏmû se v barbarskÈ filosofii tolik hovo¯Ì, naz˝v· PlatÛn v des·tÈ knize Z·kon˘ zlou duöÌ. (6) PÌöe: ÑA jestliûe duöe spravuje a ob˝v· vöe, co se kde pohybuje, nebude nutnÈ ¯Ìci, ûe spravuje takÈ svÏt? JistÏûe. Jedna, nebo vÌce?
OdpovÌm za v·s: vÌce. Nep¯edpokl·dejme mÈnÏ neû dvÏ: jednu,
kter· kon· dobrÈ vÏci, a druhou, kter· m˘ûe prov·dÏt vÏci opaËsrv. Proklos, In Plat. Tim. II,116b15ñc10 (Diehl I,381,26ñ382,12); Pl˙tarchos, De an. Tim. 1014añb. Tezi o vzniklosti svÏta zast·v· rovnÏû FilÛn
Alexandrijsk˝, podle nÏhoû PlatÛn v tomto bodÏ n·sleduje MojûÌöe (De aet.
mundi, 13.15.19); srv. t˝û, De decal. 58: ÑByl kdysi Ëas, kdy [svÏt] nebyl
(ªn pote xrÕnoq ”te o⁄k ªn [scil. “ kÕsmoq]).ì Na druhÈ stranÏ podle FilÛna se Ëas ustavil aû pohybem nebe, vznikl tedy aû skrze svÏt (di¢ kÕsmoy
syn≠sth xrÕnoq), a nenÌ tedy spr·vnÈ ¯Ìkat, ûe svÏt vznikl v Ëase (Leg. alleg. I,2). PodobnÏ argumentuje Klement ve Strom. VI,142,4; 145,4ñ5. Tyto
a dalöÌ odkazy uv·dÌ S. R. C. Lilla, Clement, str. 197ñ199; podrobnÏ k celÈ
problematice srv. M. Baltes, Die Weltentstehung des platonischen Timaios
nach den antiken Interpreten, I, Leiden 1976.
525
PlatÛn, Tim. 28c3ñ4; srv. v˝öe, 78,1.
526
Srv. ÿ 4,17; podle D. Wyrwy, Die christliche Platonaneignung, str. 307
a pozn. 44, tato pas·û dosvÏdËuje, ûe pro Klementa ÑnebytÌì nenÌ jen krycÌm
oznaËenÌm l·tky; srv. Strom. II,14,3. Srv. takÈ v˝öe, 90,1 a pozn. 513.
527
SVF II,574.
285
Stromata V,92,6ñ94,2
doq ka˘ t∑q t§nant¯a dynam≠nhq Øjerg°sasuai.ì 93. (1) “mo¯vq dÆ k§n tò Fa¯drÑ ta◊ta gr°wei{ Ñ∞sti mÆn d∂ ka˘ •lla
kak°, §ll° tiq da¯mvn ∞mije to¡q ple¯stoiq Øn tò parayt¯ka
ºdonµn.ì (2) §ll¢ k§n tò dek°tÑ tÂn NÕmvn •ntikryq tŒ
§postolikŒn de¯knysin Øke¡no{ Ño⁄k ∞stin ºm¡n º p°lh prŒq
aÃma ka˘ s°rka, §ll¢ prŒq t¢q §rx°q, prŒq t¢q Øjoys¯aq,
prŒq t¢ pneymatik¢ tÂn Øn o⁄rano¡qì, Ìd≠ pvq gr°wvn{
(3) ÑØpeid∂ g¢r synexvrµsamen ºm¡n a⁄to¡q e»nai mÆn tŒn o⁄ranŒn pollÂn mestŒn §gauÂn, e»nai dÆ ka˘ tÂn Ønant¯vn,
pleiÕnvn dÆ tÂn mµ, m°xh, wam≠n, §u°natÕq Øsu º toia’th
ka˘ wylak∑q uaymast∑q deom≠nhì.
(4) KÕsmon te a›uiq tŒn mÆn nohtŒn o»den º b°rbaroq wilosow¯a, tŒn dÆ a≈suhtÕn, tŒn mÆn §rx≠typon, tŒn dÆ e≈kÕna
to◊ kaloym≠noy parade¯gmatoq{ ka˘ tŒn mÆn §nat¯uhsi mon°di, Íq ¶n nohtÕn, tŒn dÆ a≈suhtŒn ≤j°di{ g°moq g¢r par¢
to¡q Pyuagore¯oiq, Íq ¶n gÕnimoq §riumÕq, º ≤j¢q kale¡tai.
(5) ka˘ Øn mÆn tè mon°di syn¯sthsin o⁄ranŒn §Õraton ka˘
g∑n §eid∑ ka˘ wÂq nohtÕn{ ÑØn §rxèì g°r whsin ÑØpo¯hsen “
ueŒq tŒn o⁄ranŒn ka˘ t∂n g∑n{ º dÆ g∑ ªn §Õratoq.ì 94. (1) e»t
Øpiw≠rei{ Ñka˘ e»pen “ ueÕq{ genhuµtv wÂq{ ka˘ Øg≠neto
wÂq.ì Øn dÆ tè kosmogon¯Ç tè a≈suhtè stereŒn o⁄ranŒn dhmioyrge¡ (tŒ dÆ stereŒn a≈suhtÕn) g∑n te “rat∂n ka˘ wÂq
blepÕmenon. (2) ßr o⁄ doke¡ soi Ønte◊uen “ Pl°tvn zñvn
≈d≠aq Øn tò nohtò §pole¯pein kÕsmÑ ka˘ t¢ e∆dh t¢ a≈suht¢
kat¢ t¢ g≠nh dhmioyrge¡n t¢ noht°;
PlatÛn, Leg. X, 896d11ñe7; k interpretaci tÈto kontroverznÌ pas·ûe
v platonismu 2. stol. po Kr. srv. D. Wyrwa, Die christliche Platonaneignung,
str. 310, pozn. 57.
528
529
PlatÛn, Phaedr. 240a9ñb1.
530
Ef 6,12; srv. Strom. II,110,1ñ3; IV,47,1ñ2; 96,1; VII,24,4; Ecl. proph.
20,1; srv. takÈ nÌûe, 105,2.
531
PlatÛn, Leg. 906a3ñ6.
532
Gn 1,1ñ2.
533
Gn 1,3.
286
Poklady barbarskÈ filosofie
nÈ.ì528 93. (1) PodobnÏ Ëteme ve Faidrovi: ÑJistÏ existujÌ takÈ jin·
zla, bezprost¯ednÏ ale nÏjak˝ daimon do vÏtöiny z nich p¯imÌsil
slast.ì529 (2) A v des·tÈ knize Z·kon˘ v˝slovnÏ potvrzuje apoötolsk˝ v˝rok, ûe Ñsv˘j z·pas nevedeme proti krvi a tÏlu, ale proti vl·d·m, proti mocnostem, proti duch˘m v nebesÌchì.530 PÌöe: (3) ÑJelikoû jsme sami sobÏ p¯ipustili, ûe svÏt je pln˝ mnoha dobr˝ch vÏcÌ,
ale i vÏcÌ opaËn˝ch, a vÌce je tÏch, kterÈ dobrÈ nejsou, pak je ovöem
takov˝to boj bez konce a vyûaduje podivuhodnou ochranu.ì 531
(4) KromÏ smyslovÈho svÏta zn· barbarsk· filosofie takÈ svÏt inteligibilnÌ, kter˝ ch·pe jako archetyp nebo takzvan˝ vzor, jehoû je
smyslov˝ svÏt obrazem. Jakoûto inteligibilnÌ jej spojuje s jednotkou,
zatÌmco ten smyslov˝ s öestkou. (5) Pythagorejci öestku naz˝vajÌ
ÑsÚatekì, protoûe se jedn· o plodivÈ ËÌslo. A do jednotky klade
neviditelnÈ nebe, zemi bez tvaru a inteligibilnÌ svÏtlo. »teme: ÑNa
poË·tku stvo¯il B˘h nebe a zemi. A zemÏ byla neviditeln·.ì532
94. (1) A d·le: ÑB˘h ¯ekl: Budiû svÏtlo! A bylo svÏtlo.ì533 Teprve p¯i
vzniku smyslovÈho svÏta doch·zÌ podle barbarskÈ filosofie ke stvo¯enÌ pevnÈho nebe (pevnÈ je smyslovÈ), viditelnÈ zemÏ a zjevnÈho
svÏtla.534 (2) Nezd· se v·m, ûe kdyû PlatÛn ponech·v· v inteligibilnÌm svÏtÏ ideje ûiv˝ch bytostÌ a nech·v· tvo¯it smyslovÏ vnÌmatelnÈ druhy podle inteligibilnÌch rod˘, vych·zÌ z tÈto pas·ûe? 535
534
BiblickÈ vypr·vÏnÌ o öesti dnech stvo¯enÌ Ëte Klement prismatem
platonizujÌcÌ interpretace FilÛna AlexandrijskÈho; srv. De opif. 13ñ16, kde
FilÛn prvnÌ den stvo¯enÌ ch·pe jako symbol inteligibilnÌho svÏta, podle
jehoû vzoru B˘h stvo¯il svÏt tÏlesn˝. PoË·tek stvo¯enÌ, inteligibilnÌ vzor, m·
totiû povahu jednotky (mon°q), zatÌmco smyslov˝ svÏt je symbolizovan˝
öestkou, tedy ËÌslem podle FilÛna ÑnejplodivÏjöÌmì (gennhtik„tatoq),
protoûe vznik· n·sobkem trojky, ÑmuûskÈhoì poË·tku lich˝ch ËÌsel, a dvojky, ÑûenskÈhoì poË·tku sud˝ch (jednotka je podle ¯eckÈho pojetÌ principem
poËtu, kter˝ s·m nem· povahu ËÌsla). Srv. takÈ Strom. VI,139,2ñ3. K interpretaci öestky jako ÑsÚatkuì srv. tÈû FilÛn Alexandrijsk˝, Quaest. et sol. in
Gen. III,38; Pl˙tarchos, De an. Tim. 1018c2ñ5. StejnÏ nÏkte¯Ì pythagorejci
oznaËovali pÏtku jakoûto souËet dvojky a trojky; srv. W. Burkert, Lore, str.
33, pozn. 26. K dvojÌmu stvo¯enÌ nebe, zemÏ a svÏtla srv. FilÛn Alexandrijsk˝, De opif. 29ñ31; 36ñ39; 55.
535
K ÑidejÌm ûiv˝ch bytostÌì srv. PlatÛn, Tim. 30c7ñd1, o inteligibilnÌm
vzoru viditelnÈho svÏta obsahujÌcÌm Ñvöechny inteligibilnÌ ûivÈ bytosti
287
Stromata V,94,3ñ95,3
(3) E≈kÕtvq •ra Øk g∑q mÆn tŒ sÂma diapl°ttesuai l≠gei
“ Mvys∑q, ‘ gµinÕn whsin “ Pl°tvn sk∑noq, cyx∂n dÆ t∂n
logik∂n •nvuen Ømpneysu∑nai fipŒ to◊ ueo◊ e≈q prÕsvpon.
(4) Ønta◊ua g¢r tŒ ºgemonikŒn …dr◊suai l≠goysi, t∂n di¢
tÂn a≈suhthr¯vn Øpe¯sodon t∑q cyx∑q Øp˘ to◊ prvtopl°stoy [e∆sodon] ≤rmhne’onteq, diŒ ka˘ Ñkat e≈kÕna ka˘ “mo¯vsin
tŒn •nurvponì gegon≠nai. (5) e≈k‰n mÆn g¢r ueo◊ lÕgoq
ue¡oq ka˘ basilikÕq, •nurvpoq §pauµq, e≈k‰n d e≈kÕnoq
§nur„pinoq no◊q. (6) ≤t≠rÑ d e≈ bo’lei paralabe¡n œnÕmati
t∂n Øjomo¯vsin, eflroiq ¶n par¢ tò Mvyse¡ [t∂n] §koloyu¯an
œnomazom≠nhn ue¯an{ whs˘ g°r{ Ñœp¯sv kyr¯oy to◊ ueo◊ fimÂn
pore’esue ka˘ t¢q Øntol¢q a⁄to◊ wyl°jate.ì §kÕloyuoi d ,
o»mai, ka˘ uerapeyta˘ ueo◊ p°nteq o… Øn°retoi. 95. (1) Ønte◊uen o… mÆn Stv¬ko˘ tŒ t≠loq t∑q wilosow¯aq tŒ §kolo’uvq tè
w’sei z∑n e≈rµkasi, Pl°tvn dÆ “mo¯vsin ueò (Íq Øn tò deyt≠rÑ parestµsamen Strvmate¡){ (2) Zµnvn dÆ “ Stv¬kŒq par¢ Pl°tvnoq lab„n, ‘ dÆ §pŒ t∑q barb°roy wilosow¯aq,
to÷q §gauo÷q p°ntaq §llµlvn e»nai w¯loyq l≠gei. (3) whs˘
g¢r Øn tò Fa¯drÑ Svkr°thq Íq Ño⁄x e martai kakŒn kakò
w¯lon e»nai o⁄d §gauŒn §gauò m∂ w¯lonì, ”per k§n tò L’-
(noht¢ zòa) tak, jako tento svÏt obsahuje n·s a vöechny dalöÌ viditelnÈ
tvory.ì Srv. tamt., 39e7ñ9: Ñ[Tv˘rce] uv·ûil, ûe kolik a jak˝ch idejÌ (≈d≠aq)
intelekt vidÌ obsaûeno v ûivÈ bytosti vskutku jsoucÌ [tj. ve vzoru], tolik a takov˝ch [druh˘] musÌ mÌt tato ûiv· bytost [tj. svÏt].ì Podle PlatÛnova v˝kladu se jedn· o Ëty¯i druhy bytostÌ, totiû bohy, lÈtavce, ûivoËichy vodnÌ
a suchozemskÈ (srv. tamt., 39e10ñ40a2). K ÑsmyslovÏ vnÌmateln˝m druh˘mì srv. v˝klad FilÛna AlexandrijskÈho, De opif. 16, podle nÏhoû je ve viditelnÈm svÏtÏ tolik smyslovÏ vnÌmateln˝ch rod˘ (a≈suht¢ g≠nh), kolik je
v jeho netÏlesnÈm vzoru rod˘ inteligibilnÌch.
Srv. Gn 2,7; srv. v˝öe, 87,4. OznaËenÌ tÏla jako ÑzemitÈ schr·nyì se
objevuje v pseudoplatÛnskÈm dialogu Axiochos (365e5; 366a1).
536
537
Gn 1,26. Klement nar·ûÌ na platÛnskou p¯edstavu o umÌstÏnÌ nejvyööÌ
sloûky duöe v hlavÏ (srv. PlatÛn, Tim. 90a2ñb1), p¯iËemû tuto sloûku oznaËuje
stoick˝m pojmem tŒ ºgemonikÕn. M˘ûe se p¯itom op¯Ìt uû o PlatÛn˘v v˝klad v Tim. 45a6ñb2, podle nÏhoû mladÌ bohovÈ p¯i stvo¯enÌ ËlovÏka umÌs-
288
Poklady barbarskÈ filosofie
(3) Z dobr˝ch d˘vod˘ uv·dÌ MojûÌö, ûe tÏlo, kterÈ PlatÛn naz˝v·
Ñzemit· schr·naì, bylo uhnÏteno ze zemÏ, zatÌmco rozumnou duöi
B˘h vdechl sh˘ry do tv·¯e.536 (4) To, ûe u prvnÌho ËlovÏka vstupuje duöe do tÏla tÌmto smyslov˝m vchodem, se vykl·d· tak, ûe je zde
umÌstÏna v˘dËÌ sloûka. Proto byl ËlovÏk stvo¯en Ñpodle obrazu
a podobnostiì.537 (5) BoûskÈ a kr·lovskÈ Slovo, ËlovÏk nepodlÈhajÌcÌ v·önÌm, je totiû obrazem Boha, a obrazem obrazu je lidsk˝ intelekt.538 (6) A pokud chce nÏkdo podobnost pojednat pod jin˝m jmÈnem, m˘ûe si vöimnout, ûe MojûÌö ji oznaËuje jako n·sledov·nÌ
Boha. »teme: ÑKr·Ëejte za P·nem, sv˝m Bohem, a dodrûujte jeho
p¯ik·z·nÌ.ì539 ÿekl bych, ûe vöichni ctnostnÌ lidÈ n·sledujÌ P·na
a slouûÌ mu. 95. (1) Odtud n·zor stoik˘, ûe cÌlem ûivota je ûÌt v souladu s p¯irozenostÌ, a PlatÛn˘v, ûe cÌlem je p¯ipodobnÏnÌ bohu, jak
jsme o tom hovo¯ili ve druhÈ knize Stromat.540 (2) Stoik ZÈnÛn vych·zel z PlatÛna, tak jako PlatÛn z barbarskÈ filosofie, kdyû tvrdil,
ûe vöichni dob¯Ì lidÈ jsou si navz·jem p¯·teli.541 (3) Ve Faidrovi
SÛkratÈs ¯Ìk·: ÑNiËema niËemovi nem˘ûe b˝t p¯Ìtelem a dobr˝ dobrÈmu nep¯Ìtelem,ì a v Lysidovi p¯esvÏdËivÏ ukazuje, ûe kde jsou
tili na p¯ednÌ stranu hlavy tv·¯, k nÌû p¯iv·zali Ñn·stroje veökerÈ prozÌravosti
duöeì (tj. smysly) a urËili, ûe tato p¯ednÌ strana Ñbude mÌt ˙Ëast na vl·dnutÌì
(di≠tajan tŒ met≠xon ºgemon¯aq to◊t’ e»nai).ì Podle Klementa je toto
pojetÌ v˝sledkem interpretace Gn 2,7. Srv. FilÛn Alexandrijsk˝, De opif.
139. K v˝kladu Gn 1,26 srv. Klement, Paed. I,98,2ñ3; Strom. II,102,6;
131,6.
538
Srv. Klement, Protr. 98,4; 120,4; Paed. I,97,2; Strom. VI,72,2;
VII,16,6. PodobnÏ uû FilÛn Alexandrijsk˝, De opif. 69; Quis rerum div. her.
231; De spec. leg. III,207.
Dt 13,5(4); srv. Strom. II,100,4. Srv. takÈ FilÛn Alexandrijsk˝, De
migr. Abr. 131 (s odkazem na Dt 13,5[4]): ÑPodle p¯esvatÈho MojûÌöe je
tedy cÌlem n·sledov·nÌ Boha.ì
539
540
Srv. Strom. II,101,1 (ke stoik˘m); 100,3; 131,5ñ133,3 (k PlatÛnovi).
Refer·t o stoicÌch je za¯azen jako SVF III,6; ke stoickÈmu pojetÌ cÌle srv.
A. A. Long ñ D. N. Sedley, The Hellenistic Philosophers, I, str. 394ñ401.
K PlatÛnovi srv. Tht. 176b1ñ3; Leg. 716c6ñd4.
541
SVF I,223; srv. PlatÛn, Lys. 214c6ñ7.
289
Stromata V,95,3ñ96,6
sidi §p≠deijen …kanÂq, Íq Øn §dik¯Ç ka˘ ponhr¯Ç o⁄k •n pote
svue¯h wil¯a. (4) ka˘ “ Auhna¡oq j≠noq “mo¯vq whs˘ Ñpr£jin
e»nai w¯lhn ka˘ §kÕloyuon ueò ka˘ ≥na lÕgon ∞xoysan §rxa¡on, ”tan tŒ mÆn ”moion tò “mo¯Ñ metr¯Ñ –nti w¯lon í, t¢
dÆ •metra o¤te to¡q §m≠troiq o¤te to¡q Ømm≠troiq. “ dÆ ueŒq
ºm¡n p°ntvn xrhm°tvn m≠tron ¶n e∆h.ì 96. (1) e»ta fipob¢q
Øp°gei p°lin{ Ñp£q g¢r d∂ §gauŒq §gauò ”moioq, kat¢ to◊to dÆ ka˘ ueò Øoik‰q §gauò te pant˘ w¯loq fip°rxei ka˘
ueò.ì (2) Ønta◊ua genÕmenoq k§ke¯noy §nemnµsuhn{ Øp˘ t≠lei g¢r to◊ Tima¯oy l≠gei Ñtò katanooym≠nÑ tŒ katanoo◊n
ØjomoiÂsai de¡n kat¢ t∂n §rxa¯an w’sin, “moi„santa dÆ
t≠loq ∞xein to◊ proteu≠ntoq §nur„pÑ fipŒ ueÂn §r¯stoy b¯oy
prÕq te tŒn parÕnta ka˘ tŒn ∞peita xrÕnon.ì (3) ∆son g¢r
to’toiq Øke¡na d’natai{ Ño⁄ pa’setai “ zhtÂn, ≥vq ¶n eflrÉ{
efir‰n dÆ uambhuµsetai, uambhue˘q dÆ basile’sei, basile’saq dÆ Øpanapaµsetai.ì
(4) T¯ d ; o⁄x˘ k§ke¡na to◊ Q°lhtoq Øk tÂnde πrthtai; tŒ
e≈q to÷q a≈Ânaq tÂn a≈„nvn doj°zesuai tŒn ueŒn ka˘ tŒ
Ñkardiogn„sthnì l≠gesuai prŒq ºmÂn •ntikryq ≤rmhne’ei.
Ørvthue˘q g≠ toi “ Q°lhq, t¯ Østi tŒ ue¡on, ÑtŒ mµte §rxµnì,
∞wh, Ñmµte t≠loq ∞xon.ì pyuom≠noy dÆ ≤t≠roy, e≈ lanu°nei tŒ
ue¡on pr°ssvn ti •nurvpoq, Ñka˘ pÂq,ì e»pen, Ñ”q ge o⁄dÆ
dianoo’menoq;ì
(5) Na˘ m∂n mÕnon tŒ kalŒn §gauŒn o»den º b°rbaroq
wilosow¯a ka˘ t∂n §ret∂n a⁄t°rkh prŒq e⁄daimon¯an, “phn¯ka ¶n e∆pÉ{ Ñ≈do’, d≠dvka prŒ œwualmÂn soy tŒ §gauŒn
ka˘ tŒ kakÕn, t∂n zv∂n ka˘ tŒn u°naton{ ∞klejai t∂n zvµn.ì
(6) tŒ mÆn g¢r §gauŒn zv∂n kale¡ ka˘ kalŒn t∂n to’toy Øk-
542
Srv. PlatÛn, Phaedr. 255b1ñ2; Lys. 214b8ñd7.
543
PlatÛn, Leg. IV, 716c1ñ5.
Srv. PlatÛn, Leg. IV, 716c6ñd2; pokud m· Klement na mysli tuto
pas·û, parafr·zuje ji velice volnÏ; srv. D. Wyrwa, Die christliche Platonaneignung, str. 311, pozn. 63.
544
545
PlatÛn, Tim. 96d4ñ7.
290
Poklady barbarskÈ filosofie
lidÈ nespravedlivÌ a öpatnÌ, p¯·telstvÌ nikdy nevydrûÌ.542 (4) PodobnÏ podle athÈnskÈho hosta Ñexistuje jedn·nÌ, kterÈ je milÈ bohu
a vyznaËuje se jeho n·sledov·nÌm; vyjad¯uje je jeden star˝ v˝rok,
ûe podobnÈ je milÈ podobnÈmu, pokud ovöem zachov·v· spr·vnou
mÌru. To, co nem· mÌru, nenÌ milÈ ani tomu, co mÌru nem·, ani
tomu, co ji m·. MÌrou vöech vÏcÌ je n·m pak nejspÌöe b˘h.ì 543
96. (1) A nÌûe znovu uv·dÌ: ÑProtoûe kaûd˝, kdo je dobr˝, se podob· dobrÈmu, a tudÌû se podob· takÈ bohu, a je tedy p¯Ìtelem kaûdÈmu, kdo je dobr˝, i bohu.ì544 (2) Toto mÌsto mi p¯ipomnÏlo jeötÏ
jednu pas·û. Na konci Timaia PlatÛn pÌöe: ÑJe t¯eba, abychom myölenÌ podle p˘vodnÌ p¯irozenosti p¯ipodobnili myölenÈmu a tÌmto
p¯ipodobnÏnÌm dos·hli pro nynÏjöÌ i budoucÌ Ëas cÌle nejlepöÌho
ûivota, jak˝ bohovÈ ËlovÏku nabÌdli.ì545 (3) Stejn˝ v˝znam majÌ
tato slova: ÑKdo hled·, neustane, dokud nenalezne. Aû nalezne,
uûasne, uûasl˝ se stane kr·lem, jako kr·l spoËine.ì546
(4) PosuÔte sami, zda takÈ n·sledujÌcÌ ThalÈtovy v˝roky nejsou
odvozenÈ z toho, co uËÌme my. ZjevnÏ tlumoËÌ naöe v˝roky o velebenÌ Boha na vÏky vÏk˘ a o tom, ûe B˘h Ñzn· srdceì lidÌ.547 Kdyû
se ThalÈta zeptali, co je boûstvÌ, odpovÏdÏl: ÑTo, co nem· poË·tek
ani konec.ì A na ot·zku, jestli ËlovÏk nÏjakÈ jedn·nÌ m˘ûe p¯ed
boûstvÌm skr˝t, ¯ekl: ÑJak by mohl? Vûdyù ani myölenÌ nem˘ûe.ì548
(5) BarbarskÈ filosofii bylo takÈ zn·mo, ûe jen kr·snÈ je dobrÈ
a ctnost staËÌ k blaûenosti.549 »teme: ÑPodÌvej, zde jsem ti p¯edloûil
dobro a zlo, ûivot a smrt. Zvol ûivot.ì550 (6) Dobru ¯Ìk· ûivot a jeho
546
Srv. Strom. II,45,5, kde je podobn˝ v˝rok citov·n z Evangelia Hebrejc˘ (srv. NZA I, str. 189); srv. takÈ TmEv, log. 2 (NZA I, str. 89ñ90).
K velebenÌ Boha Ñna vÏky vÏk˘ì srv. é 83(84),5; TÛb 14,15; 4Mak
18,24; Ga 1,5; Ef 3,21; Fp 4,20; 1Tm 1,17; 2Tm 4,18; éd 13,21; 1Pt 4,11; Zj
1,6; 5,13; 7,12. K Bohu jako Ñznalci srdceì srv. Sk 1,24; 15,8.
547
548
Srv. DiogenÈs Laertios, Vitae, I,36; k definici boûstvÌ srv. takÈ Hippolytos, Refut. I,1,3; Gnomol. Vatic. 321(d).
Srv. nÌûe, 97,6; k filosofickÈmu kontextu nauky o ctnosti jako dostaËujÌcÌ podmÌnce blaûenosti srv. S. R. C. Lilla, Clement, str. 68ñ72. Srv. takÈ
Strom. II,133,7.
549
550
Dt 30,15.19; srv. Klement, Protr. 95,2; v˝öe, 72,5; Strom. VI,48,7.
291
Stromata V,96,6ñ97,7
logµn, kakŒn dÆ t∂n to◊ Ønant¯oy a resin. §gauo◊ dÆ ka˘
zv∑q ¥n t≠loq tŒ wilÕueon gen≠suai{ Ñaflth g¢r º zvµ soy
ka˘ tŒ polyµmeronì, §gap£n tŒ prŒq §lµueian.
97. (1) Saw≠steron dÆ Øke¡na ∞xei. “ g¢r svtµr, §gap£n
paragge¯laq tŒn ueŒn ka˘ tŒn plhs¯on, Øn ta’taiq whs˘ ta¡q
dys˘n Øntola¡q ”lon tŒn nÕmon ka˘ to÷q prowµtaq kr≠masuai. (2) ta◊ta urylo◊sin o… Stv¬ko˘ t¢ dÕgmata ka˘ prŒ
to’tvn “ Svkr°thq Øn Fa¯drÑ e⁄xÕmenoq{ ÑÈ P°n te ka˘ •lloi ueo¯, do¯ht≠ moi t•ndon e»nai kalò.ì (3) Øn dÆ tò QeaitµtÑ diarrµdhn whs¯n{ Ñ“ g¢r kalÂq l≠gvn kalÕq te k§gauÕq.ì (4) k§n tò PrvtagÕrÇ kall¯oni Alkibi°doy Øntyxe¡n
“mologe¡ to¡q ≤ta¯roiq [PrvtagÕroy], e∆ ge tŒ sow„taton
k°llistÕn Østin{ (5) t∂n g¢r §ret∂n tŒ k°lloq t∑q cyx∑q
∞wh e»nai, kat¢ dÆ tŒ Ønant¯on t∂n kak¯an a»sxoq cyx∑q.
(6) Ant¯patroq mÆn o›n “ Stv¬kÕq, tr¯a syggrac°menoq bibl¯a per˘ to◊ Ñ”ti kat¢ Pl°tvna mÕnon tŒ kalŒn §gauÕnì,
§pode¯knysin ”ti ka˘ kat a⁄tŒn a⁄t°rkhq º §ret∂ prŒq e⁄daimon¯an, ka˘ •lla ple¯v parat¯uetai dÕgmata s’mwvna
to¡q Stv¬ko¡q. (7) Aristobo’lÑ dÆ tò kat¢ Ptolema¡on gegonÕti tŒn Filomµtora, o· m≠mnhtai “ syntaj°menoq t∂n tÂn
Makkaba¬kÂn Øpitomµn, bibl¯a g≠gonen …kan°, di Ìn §pode¯knysi t∂n Peripathtik∂n wilosow¯an ∞k te to◊ kat¢ Mvys≠a nÕmoy ka˘ tÂn •llvn ∏rt∑suai prowhtÂn.
Pojem wilÕueoq (dosl. bohumiln˝) vyjad¯uje asi tolik co ËeskÈ slovo
Ñzboûn˝ì (srv. AristotelÈs, Rhet. II,17, 1391b2); v Paed. I,63,1 Klement odliöuje ËlovÏka od ostatnÌch stvo¯en˝ch bytostÌ p¯Ìzviskem wilÕueon zòon
(zboûn˝ ûivoËich, animal religiosum); pojem se Ëasto objevuje u FilÛna
(srv. De Cher. 7; De vita Mos. II,67; De virt. 184 aj.); srv. takÈ v˝öe, 8,7;
Strom. VII,2,1; 4,1.
551
552
Dt 30,20.
553
Mt 22,37ñ40.
554
PlatÛn, Phaedr. 279b8ñ9; srv. Strom. II,22,1.
555
PlatÛn, Tht. 185e4ñ5.
556
PlatÛn, Prot. 309c9ñ12.
292
Poklady barbarskÈ filosofie
volbu naz˝v· uölechtilou, zatÌmco volbu opaku öpatnou. CÌl dobra
a ûivota je jeden: st·t se ËlovÏkem, kter˝ miluje Boha.551 ÑV tom je
tv˘j ûivot a dÈlka tv˝ch dn˘,ì552 milovat, co vede k pravdÏ.
97. (1) UveÔme jasnÏjöÌ p¯Ìklady. Spasitel p¯ikazuje milovat
Boha a bliûnÌho a ¯Ìk·, ûe na tÏchto dvou p¯ik·z·nÌch z·visÌ cel˝
z·kon a proroci.553 (2) Tyto nauky Ëasto opakujÌ stoikovÈ a p¯ed
nimi SÛkratÈs, kter˝ se ve Faidrovi modlÌ takto: ÑP·ne a ostatnÌ bohovÈ, dejte, abych byl uvnit¯ kr·sn˝.ì554 (3) A v TheaitÈtovi v˝slovnÏ ¯Ìk·: ÑKdo kr·snÏ mluvÌ, je kr·sn˝ a dobr˝.ì555 (4) V PrÛtagorovi p¯izn·v· sv˝m druh˘m, ûe potkal nÏkoho kr·snÏjöÌho neû
AlkibiadÈs, jestliûe alespoÚ platÌ, ûe nejkr·snÏjöÌ je nejmoud¯ejöÌ.556
(5) Ctnost je totiû podle nÏho kr·sa duöe, a naopak öpatnost oöklivost duöe.557 (6) Stoik Antipatros, autor t¯Ì knih o tom, ûe podle PlatÛna pouze kr·snÈ je dobrÈ, ukazuje, ûe takÈ podle PlatÛna ctnost
staËÌ k blaûenosti, a uv·dÌ mnoho jin˝ch nauk, v nichû se PlatÛn
shoduje se stoiky.558 (7) Aristob˙los, jenû p˘sobil za Ptolemaia FilomÈtora a o nÏmû se zmiÚuje autor v˝tahu z dÏjin Makabejc˘, sepsal mnoho knih, v nichû ukazuje, ûe peripatetick· filosofie vych·zÌ z MojûÌöova z·kona a dalöÌch prorok˘.559
557
Srv. PlatÛn, Resp. IV, 444d8ñe2.
Srv. Strom. II,129,2; v˝öe, 96,5. Stoik Antipatros z Tarsu p˘sobil ve 2.
stol. p¯. Kr. a byl zn·m sv˝mi polemikami proti akademick˝m skeptik˘m (srv.
nap¯. Cicero, Acad. II,17); jeho v˝klad o shod·ch mezi PlatÛnem a stoiky
m· z¯ejmÏ svÈ mÌsto pr·vÏ v tomto kontextu. Pas·û je ¯azena jako Antipatr˘v zl. 56 (SVF III, str. 252).
558
559
Druh· kniha Makabejsk˝ch je sv˝m autorem prezentov·na jako v˝tah
z delöÌho v˝kladu J·sona KyrÈnskÈho (srv. 2Mak 2,23ñ25). K Aristob˙lovi
srv. 2Mak 1,10, kde je oznaËen jako uËitel kr·le Ptolemaia VI. FilomÈtora
(vl·dl 180ñ145 p¯. Kr.). DÌlo tohoto alexandrijskÈho uËence, kter˝ se pokouöel doloûit odvozenost ¯eckÈ literatury a filosofie z ûidovsk˝ch PÌsem,
se dochovalo ve zlomcÌch; srv. zejm. Eusebios z Kaisareie, Praep. evang.
VIII,10,1ñ17 (GCS 43/1, 453,13ñ454,8); XIII,12 (GCS 43/2, 190,18ñ
197,15). Jejich podrobn˝ v˝klad pod·v· N. Walter, Der Thoraausleger,
passim. F. Jacoby zlomek ¯adÌ jako FGrHist 737, F 10 (III.C/2, str. 704).
Klement se na Aristob˙la odvol·v· ve Strom. I,72,4; 150,1ñ2; srv. tÈû nÌûe,
99,3; 107,1ñ4.
293
Stromata V,98,1ñ98,7
98. (1) Ka˘ t¢ mÆn tède Øx≠tv{ §delwo÷q dÆ e»nai ºm£q, Íq
¶n to◊ ≤nŒq ueo◊ 〈–ntaq〉 ka˘ ≤nŒq didask°loy, wa¯neta¯ poy
ka˘ Pl°tvn kalÂn Ìd≠ pvq{ (2) ÑØstÆ mÆn g¢r p°nteq o… Øn
tè pÕlei §delwo¯, Íq wµsomen prŒq a⁄to÷q myuologo◊nteq,
§ll “ ueŒq pl°ttvn, ”soi mÆn fimÂn …kano˘ •rxein, xrysŒn Øn
tè gen≠sei syn≠mijen a⁄to¡q, diŒ timi„tato¯ e≈sin{ ”soi dÆ
Øp¯koyroi, •rgyron{ s¯dhron dÆ ka˘ xalkŒn to¡q gevrgo¡q ka˘
to¡q •lloiq dhmioyrgo¡q.ì (3) ”uen ѧn°gkhì whs˘ Ñ[gegon≠nai] §sp°zesua¯ te ka˘ wile¡n to’toyq mÆn ta◊ta Øw oÃq
gnÂsiq, Øke¯noyq dÆ Øw oÃq dÕjaì. (4) ∆svq 〈g¢r〉 t∂n Øklekt∂n
ta’thn w’sin gn„sevq Øwiem≠nhn mante’etai, e≈ mµ ti tre¡q
tinaq fipotiu≠menoq w’seiq, tre¡q polite¯aq, Íq fip≠labÕn
tineq, diagr°wei, ka˘ Ioyda¯vn mÆn §rgyr£n, Ò Ellµnvn dÆ t∂n
tr¯thn, XristianÂn d≠, ï 〈“〉 xrysŒq “ basilikŒq Øgkatam≠miktai, tŒ ©gion pne◊ma{ (5) tÕn te XristianÂn b¯on Ømwa¯nvn kat¢ l≠jin gr°wei Øn tò QeaitµtÑ{ Ñl≠gvmen d∂ per˘
tÂn korywa¯vn. t¯ g¢r •n tiq to’q ge wa’lvq diatr¯bontaq Øn
wilosow¯Ç l≠goi; (6) o·toi d≠ poy o¤te e≈q §gor¢n ∆sasi t∂n
“dŒn o¤te ”poy dikastµrion ∫ boyleytµrion π ti koinŒn •llo
t∑q pÕlevq syn≠drion, nÕmoyq dÆ ka˘ chw¯smata gegramm≠na o¤te “rÂsin o¤te §ko’oysin. (7) spoyda˘ dÆ ≤tairiÂn ka˘
s’nodoi ka˘ o… s÷n a⁄lhtr¯si kÂmoi o⁄dÆ –nar pr°ttein
pros¯statai a⁄to¡q. e› dÆ ∫ kakÂq tiq g≠gonen Øn pÕlei ∫ t¯
tÑ kakÕn Østi gegonŒq Øk progÕnvn, m£llon a⁄to÷q l≠lhuen
560
Srv. Mt 23,8ñ10.
561
PlatÛn, Resp. III, 415a2ñ7; srv. nÌûe, 133,6.
562
PlatÛn, Resp. V, 479e10ñ480a1.
Klement zmiÚuje dva v˝klady PlatÛnova m˝tu o t¯ech pokolenÌch:
v prvnÌm snad ironicky naznaËuje, ûe valentinovsk· nauka o vyvolenÈ p¯irozenosti je inspirov·na pr·vÏ touto pas·ûÌ z ⁄stavy, ve druhÈm pak p¯edkl·d·
jejÌ ze svÈho hlediska p¯ijatelnÏjöÌ interpretaci. Srv. Strom. III,12ñ24, kde
autor h·jÌ ¯eckÈ filosofy proti zkreslenÌ v nauk·ch markionit˘. Ve svÏtle
Klementovy polemiky proti hypotÈze o vyvolenÈ p¯irozenosti (srv. v˝öe,
3,4) se nezd· b˝t pravdÏpodobnÈ, ûe by zde tuto hypotÈzu zast·val, a pone563
294
Poklady barbarskÈ filosofie
98. (1) To by k uvedenÈmu staËilo. O tom, ûe jsme brat¯i, protoûe pat¯Ìme k jednomu Bohu a jednomu uËiteli,560 svÏdËÌ z¯ejmÏ uû
PlatÛn v n·sledujÌcÌch slovech: (2) ÑVöichni v obci jste zajistÈ brat¯i ñ takto je v naöem vypr·vÏnÌ oslovÌme ñ, ale kdyû v·s b˘h tvo¯il,
tÏm z v·s, kte¯Ì jsou schopni vl·dnout, p¯imÌsil do jejich poË·tku
zlato, a proto jsou nejvz·cnÏjöÌ, pomocnÌk˘m st¯Ìbro a zemÏdÏlc˘m
a jin˝m v˝robc˘m ûelezo a bronz.ì561 (3) Proto je podle PlatÛna
ÑnutnÈ, aby jedni oblibovali a milovali vÏci, k nimû se vztahuje pozn·nÌ, a druzÌ ty, k nimû se vztahuje mÌnÏnÌì.562 (4) Snad zde totiû
prorokuje onu vyvolenou p¯irozenost touûÌcÌ po pozn·nÌ, pokud
ovöem, jak se domnÌvali nÏkte¯Ì vykladaËi, pomocÌ hypotÈzy
o t¯ech p¯irozenostech nepopisuje t¯i zp˘soby ûivota: st¯Ìbrn˝, kter˝ vedou éidÈ, ten t¯etÌ, kter˝ vedou ÿekovÈ, a ten, kter˝ n·leûÌ
k¯esùan˘m, do nichû je vmÌch·no kr·lovskÈ zlato, tj. svat˝ Duch.563
(5) Jak˝ je ûivot k¯esùan˘, ukazuje PlatÛn v tomto cit·tu z TheaitÈta: ÑMluvme o v˘dcÌch tohoto sboru: vûdyù co ¯Ìkat o tÏch, kte¯Ì
se filosofiÌ zab˝vajÌ nev·ûnÏ? (6) Tito v˘dcovÈ snad ani neznajÌ
cestu k ago¯e, nevÏdÌ, kde je soud, radnice nebo jinÈ spoleËnÈ mÌsto, na kterÈm se shromaûÔuje obec, neËtou z·kony a psan· usnesenÌ ani neposlouchajÌ, kdyû se o nich mluvÌ. (7) StranickÈ haöte¯enÌ,
pletichy, veËÌrky s piötkynÏmi, to jsou vÏci, kterÈ by je ani ve snu
nenapadlo prov·dÏt. O tom, jestli je v obci nÏkdo z dobrÈ nebo
öpatnÈ rodiny, nebo jestli na nÏkom lpÌ vina nÏkoho z p¯edk˘, vÏdÌ
ch·val tedy prvnÌ z v˝klad˘ jako otev¯enou moûnost, jak se domnÌv·
D. Wyrwa, Die christliche Platonaneignung, str. 312; srv. takÈ A. Le Boulluec, SC 279, str. 308, podle nÏhoû snad Klement myslÌ na pavlovskÈ pojetÌ
predestinace. K druhÈmu z Klementem navrhovan˝ch v˝klad˘ srv. Strom.
II,67,4; VI,41,7; VI,50; VII,109,1ñ110,1, a snad takÈ tamt., IV,30,1ñ3.
K motivu zlata srv. Strom. II,116,2 a pozn. 612 ad loc. K p¯ÌmÏsi Ducha srv.
v˝öe, 25,5; 88,2; Paed. I,28,1; Strom. II,122,1; VI,94,4. ñ StejnÏ jako A. Le
Boulluec (SC 278, str. 186/98,14) Ëtu tuto pas·û podle rukopisnÈho znÏnÌ:
XristianÂn d≠, oÃq xrysŒq ktl. Podle p¯etiötÏnÈho St‰hlinova textu, kter˝ se opÌr· o emendaci E. Schwartze (oÃq na ï), by se p¯ekl·dalo: Ñ...[zp˘sob ûivota,] kter˝ n·leûÌ k¯esùan˘m a do nÏhoû je p¯imÌch·no...ì »len p¯ed
xrysÕq St‰hlin vkl·d· podle citace tÈto pas·ûe u Eusebia, Praep. evang.
XIII,13,19 (GCS 43/2, 203,19).
295
Stromata V,98,7ñ100,1
∫ o… t∑q ual°sshq legÕmenoi xÕeq. (8) ka˘ ta◊t o⁄d ”ti o⁄k
o»den, o»den, §ll¢ tò –nti tŒ sÂma ke¡tai a⁄to◊ ka˘ Øpidhme¡,
a⁄tŒq dÆ p≠tatai, kat¢ P¯ndaron, t£q te g£q fip≠neruen o⁄rano◊ te flper §stronomÂn ka˘ p£san p°ntÉ w’sin Øreyn„menoq.ì
99. (1) P°lin a› tò to◊ kyr¯oy Ôhtò Ñ∞stv fimÂn tŒ na˘ na˘
ka˘ tŒ o‹ o¤ì, Øke¡no §peikast≠on{ ѧll° moi ce◊dÕq te sygxvr∑sai ka˘ §lhuÆq §wan¯sai o⁄damÂq u≠miq{ì (2) tè te
per˘ to◊ œmÕsai §pagore’sei synÖdei Ωde º Øn tò dek°tÑ tÂn
NÕmvn l≠jiq{ Ñ∞painoq dÆ ”rkoq te per˘ pantŒq §p≠stv.ì
(3) Ñka˘ tŒ s’nolon PyuagÕraq ka˘ Svkr°thq ka˘ Pl°tvn,
l≠gonteq §ko’ein wvn∑q ueo◊, t∂n kataskey∂n tÂn ”lvn
uevro◊nteq §kribÂq fipŒ ueo◊ gegony¡an ka˘ synexom≠nhn
§diale¯ptvq, §khkÕasi [g¢r] to◊ Mvys≠vq l≠gontoq ,e»pen,
ka˘ Øg≠netoë, tŒn lÕgon to◊ ueo◊ ∞rgon e»nai diagr°wontoq.ì
(4) Ep¯ te t∑q to◊ §nur„poy Øk xoŒq diapl°sevq …st°menoi gµinon mÆn o… wilÕsowoi par ≥kasta tŒ sÂma §nagore’oysin{ (5) Û Omhroq dÆ o⁄k œkne¡ Øn kat°raq m≠rei u≠suai tÕ{
§ll fime¡q mÆn p°nteq fldvr ka˘ ga¡a g≠noisue,
(6) kau°per Ò Hsa√aq, ka˘ Ñkatapatµsate a⁄to÷qì l≠gvn ÑÍq
phlÕnì. 100. (1) Kall¯maxoq dÆ diarrµdhn gr°wei{
ªn ke¡noq ofiniaytÕq, û tÕ te pthnŒn
ka˘ to⁄n ual°ssÉ ka˘ tŒ tetr°poyn ofltvq
Øwu≠ggeto Íq “ phlŒq “ Promµueioq.
564
PlatÛn, Tht. 173c6ñ174a2 (zkr·cen· verze); cit·t z Pindara je ¯azen
jako zl. 292 (Snell ñ Maehler II,147).
565
Mt 5,37.
566
PlatÛn, Tht. 151d2ñ3.
567
Mt 5,34.36.
568
PlatÛn, Leg. XI, 917c3ñ4.
569
KromÏ v˝kladu slova (lÕgoq) jako Ëinu (∞rgon) je pas·û p¯evzat·
z Aristob˙la (Eusebios z Kaisareie, Praep. evang. XIII,12,3ñ4/GCS 43/2,
296
Poklady barbarskÈ filosofie
jeötÏ mÈnÏ neû o p¯ÌsloveËn˝ch kapk·ch v mo¯i. (8) Takov˝ ËlovÏk
ani nevÌ, ûe to nevÌ, protoûe se v obci vyskytuje a bydlÌ opravdu jen
jeho tÏlo, zatÌmco on s·m poletuje, jak ¯Ìk· Pindaros, Çjak dole na
zemi, tak naho¯e na nebië, sleduje pohyby hvÏzd a zkoum· p¯irozenost vöech vÏcÌ.ì564
99. (1) DalöÌ p¯Ìklady: v˝rok P·na Ñvaöe ¯eË aù je ano ano, ne
neì565 m˘ûeme srovnat s n·sledujÌcÌm: ÑV û·dnÈm p¯ÌpadÏ nesmÌm
p¯ipustit leû a potlaËit pravdu.ì566 (2) Z·kazu p¯Ìsahat567 odpovÌd·
tato vÏta z des·tÈ knihy Z·kon˘: Ñé·dnÈ vychvalov·nÌ a p¯Ìsah·nÌ
stran Ëekoholi!ì568 (3) ÑA v˘bec, pokud Pythagoras, SÛkratÈs a PlatÛn ¯ÌkajÌ, ûe slyöÌ hlas Boha a nahlÌûejÌ, ûe stavbu veökerenstva
peËlivÏ vytvo¯il a nep¯etrûitÏ udrûuje B˘h, je to dÌky tomu, ûe slyöeli MojûÌö˘v v˝rok Çÿekl, a stalo seë, jÌmû popsal BoûÌ slovo jako
Ëin.ì 569
(4) FilosofovÈ p¯i kaûdÈ p¯Ìleûitosti oznaËujÌ tÏlo jako ÑzemitÈì,
coû se zakl·d· na p¯ÌbÏhu o stvo¯enÌ ËlovÏka z prachu zemÏ. 570
(5) HomÈr nev·h· s·hnout k takovÈto kletbÏ:
RadÏji aù se vöichni zmÏnÌte v hlÌnu a vodu!571
(6) PodobnÏ Izaj·ö: ÑPoölapete je jako jÌl.ì572 100. (1) Kallimachos
pak v˝slovnÏ uv·dÌ:
To byl ten rok, co ptactvo v povÏt¯Ì
i ryby v mo¯i, suchozemsk· zvϯ,
mluvily pr·vÏ tak, jak PromÈthe˘v jÌl.573
191,9ñ12), kter˝ nicmÈnÏ upozorÚuje, ûe Ñboûsk˝ hlas je t¯eba ch·pat nikoli jako mluvenou ¯eË (ÔhtŒn lÕgon), ale jako vyr·bÏnÌ dÏl (∞rgvn kataskey°q)ì. Srv. Klement, Protr. 63,3. K ÑMojûÌöovu v˝rokuì srv. Gn 1,3.6.9
etc.; é 32(33),9. Z Aristob˙la Klement moûn· Ëerp· i v n·sledujÌcÌch v˝Ëtech.
570
Srv. v˝öe, 94,3.
571
HomÈr, Il. VII,99.
572
Srv. Iz 10,6; 41,25.
573
Kallimachos, zl. 192,1ñ3 (Pfeiffer I,172).
297
Stromata V,100,2ñ100,6
(2) p°lin te a› “ a⁄tÕq te
e∆ se (∞wh) [“] Promhue÷q
∞plase ka˘ phlo◊ m∂ Øj ≤t≠roy g≠gonaq,
(3) Ò Hs¯odÕq te Øp˘ t∑q Pand„raq l≠gei
Û Hwaiston d Øk≠leyse periklytŒn ”t〈t〉i t°xista
ga¡an fldei w’rein, Øn d §nur„poy u≠men a⁄d∂n
ka˘ nÕon.
(4) p◊r mÆn o›n texnikŒn “dò bad¯zon e≈q g≠nesin t∂n w’sin
“r¯zontai o… Stv¬ko¯{ p◊r dÆ ka˘ wÂq §llhgore¡tai “ ueŒq
ka˘ “ lÕgoq a⁄to◊ prŒq t∑q graw∑q. (5) t¯ d ; o⁄x˘ ka˘ Û Omhroq, parawr°zvn tŒn xvrismŒn to◊ fldatoq §pŒ t∑q g∑q ka˘
t∂n §pok°lycin t∂n Ømwan∑ t∑q jhr£q. Øp¯ te t∑q Thu’oq
ka˘ to◊ Vkeano◊ l≠gei{
πdh g¢r dhrŒn xrÕnon §llµlvn §p≠xontai
e⁄n∑q ka˘ wilÕthtoq.
(6) p°lin tŒ dynatŒn Øn p£si pros°ptoysi ka˘ o… par Û Ellhsi logi„tatoi tò ueò, “ mÆn Ep¯xarmoq (PyuagÕreioq dÆ
ªn) l≠gvn{
o⁄dÆn Økwe’gei tŒ ue¡on{ to◊to gign„skein se de¡,
a⁄tÕq Øsu ®mÂn ØpÕpthq, §dynate¡ dÆ o⁄dÆn ueÕq,
574
Kallimachos, zl. 493 (Pfeiffer I,366).
HÈsiodos, Op. 60ñ62; akuzativ Ñmyslì (nÕon) nahrazuje slovo ÑsÌluì
(su≠noq), kterÈ bylo v tÈûe metrickÈ pozici u ¯eckÈho b·snÌka p˘vodnÏ; tuto
Ñemendaciì provedl z¯ejmÏ uû Klement˘v apologetick˝ zdroj (srv. v˝öe, str.
296ñ297, pozn. 569), aby Ëten·¯˘m pomohl rozpoznat paralelu s Gn 2,7;
srv. v˝öe, 94,3.
575
576
Refer·t o stoicÌch je ¯azen jako SVF II,1134; srv. DiogenÈs Laertios,
Vitae, VII,156 (= SVF II,774); SVF II,1027 (snad z AÈtia); II,1133 (z GalÈna) aj. K ˙loze Ñtv˘rËÌho ohnÏì ve stoickÈ kosmogonii srv. A. A. Long ñ
D. N. Sedley, The Hellenistic Philosophers, I, str. 274ñ279. K biblick˝m
298
Poklady barbarskÈ filosofie
(2) A znovu na jinÈm mÌstÏ:
pokud jsi nevznikl
z jinÈho jÌlu a stvo¯il tÏ PromÈtheus.574
(3) A HÈsiodos ¯Ìk· v p¯ÌbÏhu o PandÛ¯e:
PoruËil HÈfaistovi, aù ihned prohnÏte s vodou
hlÌnu a do tÈ pak vloûÌ hlas ËlovÏka i jeho mysl.575
(4) StoikovÈ definujÌ p¯Ìrodu jako tv˘rËÌ oheÚ, kter˝ metodicky postupuje tak, aby vÏci vznikaly. Jako oheÚ a svÏtlo PÌsmo alegoricky
oznaËuje Boha a jeho Slovo.576 (5) VöimnÏme si takÈ, ûe HomÈr parafr·zuje motiv oddÏlenÌ vody a zemÏ, p¯i nÏmû se objevuje souö.577
»teme o TÈthydÏ a ”keanu:
Drahnou dobu se zdrûujÌ l˘ûka vz·jemnÈ l·sky.578
(6) NejvzdÏlanÏjöÌ ÿekovÈ rovnÏû Bohu p¯isuzujÌ moc nade vöemi
vÏcmi.579 Pythagorejec Epicharmos nap¯Ìklad pÌöe:
MusÌö ch·pat, ûe boûstvÌ neunikne nic.
B˘h s·m n·s hlÌd·: nic pro nÏj nemoûnÈ nenÌ.580
souvislostem srv. Klement, Protr. 8,3 (v˝klad Ex 13,21): ÑVznÏcuje plamen
ohnivÈho sloupu, znamenÌ svÈ milosti i dÏsivosti: Jestliûe poslechneö, svÏtlo, jestliûe neposlechneö, oheÚ.ì K epifanii ohnÏ srv. takÈ Strom. VI,32,3ñ
33,1; t˝û, Ecl. proph. 25ñ26; ke svÏtlu srv. t˝û, Protr. 84,2.6; 88,2; 98,4;
101,2; Strom. VI,138,2 aj. ObÏ metafory Klement uûÌv· velmi Ëasto, nÏkter· biblick· mÌsta, o nÏû se opÌr·, shrnuje A. Le Boulluec, SC 279, str. 311ñ
312. Srv. takÈ v˝öe, 9,4; 26,4; 29,5ñ6.
577
Gn 1,7.9.
578
HomÈr, Il. XIV,206ñ207.
579
Srv. ÿ 9,22.
580
Epicharmos, zl. 23 (D-K); b·snÌk snad p˘vodem ze sicilskÈ Megary
p˘sobil v prvnÌ polovinÏ 5. stol. p¯. Kr. Jako Pythagorova posluchaËe ho
oznaËuje takÈ DiogenÈs Laertios, Vitae, VIII,78.
299
Stromata V,101,1ñ101,4
101. (1) “ melopoiŒq d≠{
ueò dÆ dynatŒn Øk mela¯naq
nyktŒq §m¯anton –rsai w°oq,
kelainew≠i dÆ skÕtei kal’cai kauarŒn
®m≠raq s≠laq
(“ mÕnoq ºm≠raq Ønest„shq n’kta poi∑sai dyn°menoq [poi∑sai], whs¯n, ueŒq o·tÕq Østin), (2) ∞n te to¡q Fainom≠noiq
Øpigrawom≠noiq Ú Aratoq,
Øk DiŒq §rx„mesua
e≈p„n,
tŒn o⁄d≠pot , •ndreq, ØÂmen
•rrhton{ mesta˘ dÆ DiŒq p£sai mÆn §gyia¯,
p£sai d §nur„pvn §gora¯, mest∂ dÆ u°lassa
ka˘ lim≠neq{ p°ntÉ dÆ DiŒq kexrµmeua p°nteq{
(3) Øpiw≠rei{
to◊ g¢r ka˘ g≠noq Øsm≠n,
oÃon dhmioyrg¯a,
“ d πpioq §nur„poisin
deji¢ shma¯nei, lao÷q d Øp˘ ∞rga Øge¯rei{
a⁄tŒq g¢r t°de sµmat Øn o⁄ranò Østµrijen,
•stra diakr¯naq{ Øsk≠cato d e≈q ØniaytŒn
§st≠raq, o ke m°lista tetygm≠na shma¯noien
§ndr°sin Ò Vr°vn, –wr ∞mpeda p°nta w’htai{
ka¯ min §e˘ prÂtÕn te ka˘ flstaton …l°skontai{
xa¡re, p°ter, m≠ga ua◊ma, m≠g §nur„poisin –neiar.
(4) ka˘ prŒ to’toy dÆ Û Omhroq Øp˘ t∑q ºwaistote’ktoy §sp¯doq kosmopoiÂn kat¢ Mvys≠a
581
Pindaros, zl. 108b (Snell ñ Maehler II,97).
300
Poklady barbarskÈ filosofie
101. (1) PodobnÏ zpÌv· lyrik:
B˘h m˘ûe z temnÈ noci
probudit ryzÌ svÏtlo
a nebo zahalit dennÌ jas
ËernoËernou tmou.581
TÌm, kdo jako jedin˝ m˘ûe ve dne zp˘sobit noc, je podle nÏho
B˘h.582 (2) TakÈ Aratos v Jevech na nebi pravÌ:
ZaËnÏme Diem, jehoû my lidÈ nesmÌme zamlËet
nikdy. Vûdyù jsou ho plnÈ vöechny ulice, ve¯ejn·
prostranstvÌ, ale i mo¯e a p¯Ìstavy plnÈ jsou Dia.
Kaûd˝ z n·s, aù je kdekoli, Diovu p¯ÌzeÚ si û·d·.
(3) K tomu dod·v·:
OstatnÏ jsme z jeho rodu
(ve smyslu, ûe jsme jeho stvo¯enÌ)
a on s n·mi laskavÏ jedn·,
p¯Ìzniv· znamenÌ d·v· a budÌ ËlovÏka k pr·ci.
S·m totiû na nebe vsadil a rozt¯Ìdil nebeskÈ znaËky
a podle pr˘bÏhu roku zv·ûil, jak h˝bat se majÌ
hvÏzdy, aby co nejlÈpe umÏly uk·zat lidem
promÏny roËnÌch dob a ˙roda byla vûdy jist·.
Proto je vûdycky prvnÌ i poslednÌ, kterÈho chv·lÌ:
ÑOtËe, velik˝ dive! Mocn· z·ötito lidÌ!ì583
(4) P¯ed Aratem jiû HomÈr tvo¯Ì na ötÌtÏ, kter˝ zhotovil HÈfaistos,
svÏt podle MojûÌöe:
582
Srv. Ex 10,21ñ22.
Aratos, Phaen. 1ñ6.10ñ15; srv. Klement, Protr. 73,2 (GCS 12, 55,20ñ
21), kde autor vych·zÌ z Aristob˙la (srv. Eusebios z Kaisareie, Praep. evang.
XIII,12,7/GCS 43/2, 195,4).
583
301
Stromata V,101,4ñ103,1
Øn mÆn ga¡an ∞teyj , Øn d o⁄ranÕn, Øn dÆ u°lassan
whs¯n,
Øn dÆ t¢ te¯rea p°nta, t° t o⁄ranŒq Østew°nvtai.
“ g¢r di¢ tÂn poihm°tvn ka˘ katalog°dhn syggramm°tvn
ádÕmenoq Ze÷q t∂n ∞nnoian Øp˘ tŒn ueŒn §naw≠rei.
102. (1) Ú Hdh dÆ Íq e≈pe¡n Ñfip a⁄g¢qì “ DhmÕkritoq e»na¯
tinaq Ñœl¯goyqì gr°wei ÑtÂn §nur„pvnì, o¿ d∂ ѧnate¯nanteq t¢q xe¡raq Ønta◊ua ‘n n◊n ∏≠ra kal≠omen o… Û Ellhneq,
〈was¯〉{ p°nta Ze÷q myu≠etai ka˘ p°nu o·toq o»de ka˘ dido¡
ka˘ §wair≠etai, ka˘ basile÷q o·toq tÂn p°ntvn.ì (2) mystik„teron dÆ “ mÆn Boi„tioq P¯ndaroq, ©te PyuagÕreioq Án,
Ñ¥n §ndrÂn, ¥n ueÂn g≠noq, Øk mi£q dÆ matrŒq pn≠omen
•mwvì, t∑q fllhq, parad¯dvsi ka˘ ≥na tŒn to’tvn dhmioyrgÕn, ‘n ѧristot≠xnan pat≠raì l≠gei, tŒn ka˘ t¢q prokop¢q
kat §j¯an e≈q ueiÕthta paresxhm≠non. (3) sivp g¢r Pl°tvna. •ntikryq o·toq Øn tè prŒq Ú Eraston ka˘ Kor¯skon Øpistolè wa¯netai pat≠ra ka˘ y…Œn o⁄k o»d ”pvq Øk tÂn Ò Ebra¬kÂn grawÂn Ømwa¯nvn, parakeleyÕmenoq kat¢ l≠jin{
(4) ÑØpomn’ntaq spoydè te ©ma m∂ §mo’sÑ ka˘ 〈tè〉 t∑q
spoyd∑q §delwè paidiÜ tŒn p°ntvn ueŒn a∆tion ka˘ to◊ ºgemÕnoq ka˘ a≈t¯oy pat≠ra k’rion Øpomn’ntaq, ”n, Ø¢n œruÂq
wilosowµshte, e∆sesue.ì (5) Ω te Øn Tima¯Ñ dhmhgor¯a pat≠ra kale¡ tŒn dhmioyrgŒn l≠goysa Ìd≠ pvq{ Ñueo˘ ueÂn, Ìn
Øg‰ pat∂r dhmioyrgÕq te ∞rgvn.ì 103. (1) Îste ka˘ Øp¢n
584
HomÈr, Il. XVIII,483.485; srv. [Justin], Cohort. ad Graec. 28,3.
585
Srv. Aristob˙los podle Eusebia, Praep. evang. XIII,12,7,3.
DÈmokritos, zl. B 30 (D-K); srv. Klement, Protr. 68,5. ÑV z·¯iì (fipí
a⁄g°q) je fr·ze homÈrskÈho p˘vodu; srv. HomÈr, Od. II,181 (Ñv z·¯i slunceì;
citov·no ve Strom. VII,25,3); XI,498 a 619; XV,349; srv. takÈ Klement,
Paed. III,63,3: Ñv z·¯i Bohaì.
586
587
Pindaros, Nem. VI,1ñ3.
V˝raz Ñotec ñ nejlepöÌ umÏlecì je zachov·n ve zlomku Pindarova paj·nu na dÛdÛnskÈho Dia; ¯azen jako Pindar˘v zl. 57 (Snell ñ Maehler II,67);
588
302
Poklady barbarskÈ filosofie
Nejd¯Ìv tam zobrazil zemi, nebeskou klenbu a mo¯e
a vöechna z·¯iv· svÏtla, jeû nebe dokola zdobÌ.584
V poezii i v prozaick˝ch dÌlech opÏvovan˝ Zeus totiû pozved· naöe
myölenÌ k Bohu.585
102. (1) DÈmokritos uû tak¯ÌkajÌc Ñv z·¯i [slunce]ì pÌöe, ûe existuje ÑnÏkolik m·lo lidÌì, kte¯Ì ÑvzpÌnajÌ ruce k mÌst˘m, jeû my ÿekovÈ dnes naz˝v·me vzduch, a ¯ÌkajÌ: Zeus vöechno zvaûuje; on
vöechno vÌ, d·v· a bere a je kr·lem vöehoì.586 (2) BoiÛtsk˝ Pindaros hovo¯Ì mystiËteji, jak se sluöÌ na pythagorejce: ÑJeden rod lidÌ,
jeden boh˘, oba ûijeme z tÈûe matky,ì tj. z l·tky.587 UËÌ takÈ o jednom tv˘rci tÏch rod˘, jehoû naz˝v· Ñotec ñ nejlepöÌ umÏlecì, a ten
n·m podle z·sluh umoûÚuje postupovat k boûstvÌ.588 (3) To ale nemluvÌm o PlatÛnovi. Zd· se, ûe v listÏ adresovanÈm Erastovi a Koriskovi na z·kladÏ ûidovskÈho PÌsma nepochopitelnÏ vypovÌd·
o Otci a Synu. Takto nab·d· svÈ adres·ty: (4) ÑP¯Ìsahejte s v·ûnostÌ
nikoli nevkusnou a sestrou v·ûnosti, hrou, p¯i bohu, p¯ÌËinÏ vöeho,
a p¯i p·nu a otci vl·dce a p¯ÌËiny, jehoû pozn·te, budete-li spr·vnÏ
filosoficky myslet.ì589 (5) V projevu k boh˘m v Timaiovi je otcem
naz˝v·n stvo¯itel. »teme: ÑBohovÈ mezi bohy, dÌla, kter˝ch jsem
otcem a stvo¯itelem.ì590 103. (1) Takûe kdyû ¯Ìk·: ÑKe kr·li vöeho
srv. Klement, Protr. 98,3; v˝öe, 29,1; nÌûe, 134,1. K PindarovÏ Ñpythagoreismuì srv. A. Le Boulluec, SC 279, str. 314ñ315, kter˝ upozorÚuje, ûe tÈto
charakteristice boiÛtskÈho b·snÌka odpovÌd· vÌce Klementem citovan˝ch
zlomk˘, a domnÌv· se proto, ûe poch·zejÌ ze sbÌrky ovlivnÏnÈ novopythagoreismem. K postupu podle z·sluh srv. nÌûe, 141,1.3; Strom. VI,96,3;
VII,45,1ñ3; Ecl. proph. 17ñ19.
589
PlatÛn (?), Ep. VI,323d1ñ5; v podobnÈ souvislosti cituje ”rigenÈs,
Contra Cels. VI,8 (Marcovich 385,24ñ386,3); Eusebios z Kaisareie, Praep.
evang. XI,16,2ñ3 (GCS 43,2, 37,15ñ21); TheodÛrÈtos, Graec. affect. II,71ñ
73.
PlatÛn, Tim. 41a7; k p¯ekladu srv. F. KarfÌk, Die Beseelung des Kosmos. Untersuchungen zur Kosmologie, Seelenlehre und Theologie in Platons
Phaidon und Timaios, M¸nchen ñ Leipzig 2004, str. 87ñ148. K apologetickÈmu vyuûitÌ tÈto pas·ûe srv. AthÈnagoras, Legat. 6,3; [Justin], Cohort. ad
Graec. 22,3; 24,1; 25,1ñ2; ”rigenÈs, Contra Cels. VI,10 (Marcovich 387,12ñ
18); Eusebios z Kaisareie, Praep. evang. XI,32,4 (GCS 43/2, 69,9ñ10).
590
303
Stromata V,103,1ñ103,5
e∆pÉ Ñper˘ tŒn p°ntvn basil≠a p°nta Øst˘ k§ke¯noy ≥neken
t¢ p°nta k§ke¡no a∆tion ®p°ntvn 〈tÂn〉 kalÂn, de’teron dÆ
per˘ t¢ de’tera ka˘ tr¯ton per˘ t¢ tr¯ta,ì o⁄k •llvq ∞gvge
Øjako’v ∫ t∂n ®g¯an tri°da mhn’esuai{ tr¯ton mÆn g¢r e»nai tŒ ©gion pne◊ma, tŒn y…Œn dÆ de’teron, di o· Ñp°nta Øg≠netoì kat¢ bo’lhsin to◊ patrÕq.
(2) Ò O d a⁄tŒq Øn tò dek°tÑ t∑q Polite¯aq HrŒq to◊ Armen¯oy, tŒ g≠noq Pamw’loy, m≠mnhtai, ”q Østi Zvro°strhq{
(3) a⁄tŒq go◊n “ Zvro°strhq gr°wei{ Ñt°de syn≠graca Zvro°strhq “ Armen¯oy, tŒ g≠noq P°mwyloq, Øn pol≠mÑ teleytµsaq, 〈”sa〉 Øn Û AidÉ genÕmenoq Ød°hn par¢ ueÂn.ì (4) tŒn
d∂ Zvro°strhn to◊ton “ Pl°tvn dvdekata¡on Øp˘ tè pyrÜ
ke¯menon §nabiÂnai l≠gei{ t°xa mÆn o›n t∂n §n°stasin,
t°xa dÆ Øke¡na a≈n¯ssetai, Íq di¢ tÂn d„deka zÑd¯vn º “dŒq
ta¡q cyxa¡q g¯netai e≈q t∂n §n°lhcin, a⁄tŒq dÆ ka˘ e≈q t∂n
g≠nes¯n whsi t∂n a⁄t∂n g¯gnesuai k°uodon. (5) ta’tÉ fipolhpt≠on ka˘ t¢ to◊ Ò Hrakl≠oyq ßula gen≠suai d„deka, meu ™
t∑q §pallag∑q pantŒq to◊ kÕsmoy to◊de tygx°nei º cyxµ.
591
PlatÛn, Ep. II,312e1ñ4.
Srv. J 1,3. K filosofickÈmu pozadÌ Klementovy interpretace srv. S. R.
C. Lilla, The Neoplatonic Hypostases, str. 129ñ135, kter˝ upozorÚuje na
paralelu u PlÛtÌna, Enn. V,1,8, jehoû v˝klad o t¯ech prvotnÌch hypostazÌch,
dobru, intelektu a duöi, se rovnÏû opÌr· o uvedenou pas·û DruhÈho listu.
Srv. Eusebios z Kaisareie, Praep. evang. XI,20,1ñ3 (GCS 43/2, 46,5ñ20),
kter˝ novoplatÛnskou a k¯esùanskou interpretaci klade do vz·jemnÈho kontrastu; srv. S. R. C. Lilla, The Neoplatonic Hypostases, str. 148ñ149. Druh˝
list je dnes (na rozdÌl od antiky) obecnÏ povaûov·n za pseudoplatonikum,
kterÈ snad vzniklo aû vlivem ÑnovopythagorejskÈì renesance pozdnÏ hellÈnistickÈ doby; srv. H. D. Saffrey ñ L. G. Westerink, Histoire des exégèses de
la Lettre II de Platon dans la tradition platonicienne, in: Proclus, ThÈologie
platonicienne, II, Paris, 1974, str. XXñXXVI; k dÏjin·m jeho interpretace
ve st¯edoplatÛnskÈm obdobÌ srv. tamt., str. XXXVñXLIII. Ke k¯esùanskÈ recepci srv. uû Justin, Apol. I, 60,7; AthÈnagoras, Legat. 23,3; Klement, Protr. 68,5. Podle Hippolyta, Refut. VI,37,2.5ñ9, je uvedenou pas·ûÌ DruhÈho
listu ovlivnÏna valentinovsk· theologie a rozvrh t¯Ì rovin skuteËnosti ve
592
304
Poklady barbarskÈ filosofie
se vztahujÌ vöechny vÏci a kv˘li nÏmu vöechny jsou a to je p¯ÌËinou vöeho dobrÈho; k druhÈmu se pak vztahujÌ druhÈ a ke t¯etÌmu
t¯etÌ,ì591 nedok·ûu to ËÌst jinak neû jako v˝povÏÔ o svatÈ Trojici.
T¯etÌ je podle toho svat˝ Duch, druh˝ Syn, skrze nÏhoû Ñvöechno
vznikloì podle v˘le Otce.592
(2) V des·tÈ knize ⁄stavy se t˝û autor zmiÚuje o …rovi, synu ArmÈniovÏ, p˘vodem z Pamfylie, kter˝ je totoûn˝ se Zarathuötrou.593
(3) U samotnÈho Zarathuötry totiû Ëteme: ÑToto sepsal Zarathuötra,
syn ArmÈni˘v, p˘vodem z Pamfylie, jenû zahynul v boji. Toto jsem
v H·du vyzvÏdÏl od boh˘.ì594 (4) Podle PlatÛna tento Zarathuötra
dvan·ct˝ den po smrti, kdyû uû leûel na hranici, znovu oûil.595 To je
snad odkaz ke zmrtv˝chvst·nÌ, nebo moûn· k tomu, ûe kdyû duöe
vystupujÌ do nebe, proch·zejÌ dvan·cti znamenÌmi zvÏrokruhu. On
s·m ¯Ìk·, ûe stejn· cesta vede zp·tky do zrozenÌ.596 (5) Takto m˘ûeme rozumÏt, proË bylo pr·vÏ dvan·ct HÈrakleov˝ch pracÌ: po nich
duöe dos·hne vysvobozenÌ z celÈho tohoto svÏta.597
ValentinovÏ b·sni éeÚ. Ke KlementovÏ trojiËnÌ theologii srv. takÈ Paed.
I,42,1; III,101,2; Quis dives, 34,1; 42,19ñ20; Ecl. proph. 29,1; J. Lebreton,
La thÈologie de la TrinitÈ chez ClÈment díAlexandrie, in: RSR 34, 1947, str.
61ñ64.
593
Srv. PlatÛn, Resp. X, 614b3ñ4; k Zarathuötrovi srv. n·sl. pozn.
Pod jmÈnem Zarathuötrov˝m koloval v hellÈnistickÈ dobÏ spis o Ëty¯ech knih·ch nazvan˝ Per˘ w’sevq, kter˝ byl z¯ejmÏ stylizov·n jako p¯edloha PlatÛnova m˝tu o …rovi; podle Prokla, In Remp. II,109, kter˝ z p¯edmluvy cituje ˙vodnÌ vÏtu v podobnÈm znÏnÌ jako Klement, znal tento spis
uû Epik˙r˘v û·k KÛlÛtÈs (4.ñ3. stol. p¯. Kr.), proslul˝ kritik PlatÛnov˝ch
dialog˘.
594
595
Srv. PlatÛn, Resp. X, 614b6ñ7.
596
Srv. PlatÛn, Resp. X, 621b3.
K nebeskÈmu v˝stupu duöe srv. nÌûe, 106,4 a pozn. 610. K alegorickÈmu v˝kladu HÈrakleov˝ch pracÌ srv. odkazy, kterÈ shrom·ûdil A. Le
Boulluec, SC 279, str. 319ñ321; srv. zejm. Eusebios z Kaisareie, Praep.
evang. III,11,25 (GCS 43/1, 139,22ñ140,3).
597
305
Stromata V,103,6ñ105,2
(6) O⁄ parap≠mpomai ka˘ tŒn Empedokl≠a, ‘q wysikÂq
ofltvq t∑q tÂn p°ntvn §nalµcevq m≠mnhtai, Íq Øsom≠nhq
potÆ e≈q t∂n to◊ pyrŒq o⁄s¯an metabol∑q. 104. (1) saw≠stata 〈d 〉 Ò Hr°kleitoq “ Ew≠sioq ta’thq Øst˘ t∑q dÕjhq, tŒn m≠n
tina kÕsmon §¯dion e»nai dokim°saq, tŒn d≠ tina wueirÕmenon, tŒn kat¢ t∂n diakÕsmhsin e≈d‰q o⁄x ≥teron –nta
Øke¯noy pvq ∞xontoq. (2) §ll ”ti mÆn §¯dion tŒn Øj ®p°shq
t∑q o⁄s¯aq ≈d¯vq poiŒn kÕsmon ëdei, wanerŒn poie¡ l≠gvn
ofltvq{ ÑkÕsmon tŒn a⁄tŒn ®p°ntvn o¤te tiq ueÂn o¤te §nur„pvn Øpo¯hsen, §ll ªn §e˘ ka˘ ∞stin ka˘ ∞stai p◊r §e¯zvon ®ptÕmenon m≠tra ka˘ §posbenn’menon m≠tra.ì (3) ”ti
dÆ ka˘ genhtŒn ka˘ wuartŒn a⁄tŒn e»nai Ødogm°tizen, mhn’ei
t¢ ØpiwerÕmena{ ÑpyrŒq tropa˘ prÂton u°lassa, ual°sshq dÆ tŒ mÆn Ωmisy g∑, tŒ dÆ Ωmisy prhstµr.ì (4) dyn°mei
g¢r l≠gei, ”ti p◊r fipŒ to◊ dioiko◊ntoq lÕgoy ka˘ ueo◊ t¢
s’mpanta di §≠roq tr≠petai e≈q figrŒn tŒ Íq sp≠rma t∑q
diakosmµsevq, ‘ kale¡ u°lassan{ Øk dÆ to’toy a›uiq g¯netai g∑ ka˘ o⁄ranŒq ka˘ t¢ ØmperiexÕmena. (5) ”pvq dÆ p°lin
§nalamb°netai ka˘ Økpyro◊tai, sawÂq di¢ to’tvn dhlo¡{
Ñu°lassa diax≠etai ka˘ metr≠etai e≈q tŒn a⁄tŒn lÕgon “ko¡oq prÕsuen ªn ∫ gen≠suai g∑.ì “mo¯vq ka˘ per˘ tÂn •llvn
stoixe¯vn t¢ a⁄t°. 105. (1) paraplµsia to’tÑ ka˘ o… Øllogim„tatoi tÂn Stv¬kÂn dogmat¯zoysi per¯ te Økpyr„sevq
dialamb°nonteq ka˘ kÕsmoy dioikµsevq ka˘ to◊ ≈d¯vq poio◊
kÕsmoy te ka˘ §nur„poy ka˘ t∑q tÂn ºmet≠rvn cyxÂn Øpidiamon∑q.
(2) P°lin te a› “ Pl°tvn Øn mÆn tò ≤bdÕmÑ t∑q Polite¯aq
t∂n Ønta◊ua ºm≠ran nykterin∂n k≠klhken (di¢ Ñto÷q kosmokr°toraqì, o»mai, Ñto◊ skÕtoyq to’toyì), flpnon dÆ ka˘ u°na-
Srv. Hippolytos, Refut. I,3,1. V ˙seku 103,6ñ104,5 Klement pracuje
s interpretacÌ Empedoklov˝ch a HÈrakleitov˝ch zlomk˘ z perspektivy stoickÈ
kosmologie (srv. nÌûe, 105,1); srv. K. Reinhardt, Heraklits Lehre vom Feuer, in: Hermes 77, 1942, str. 9. ⁄st¯ednÌm motivem je stoick· koncepce ekpyrÛse (ÑvzplanutÌì), kterou Klement ch·pe jako paralelu k¯esùansk˝ch eschatologick˝ch p¯edstav; srv. v˝öe, 9,4; srv. tÈû Justin, Apol. I, 20,4.
598
306
Poklady barbarskÈ filosofie
(6) P¯ipomeÚme d·le Empedokla, kter˝ se vyjad¯uje o n·pravÏ
vöech vÏcÌ na zp˘sob fyzik˘, kdyû ¯Ìk·, ûe jednou dojde k p¯emÏnÏ
vöeho v bytnost ohnÏ.598 104. (1) Tent˝û n·zor evidentnÏ sdÌlÌ HÈrakleitos, jenû potvrzuje, ûe existuje svÏt vÏËn˝ a svÏt pomÌjiv˝,
p¯iËemû vÌ, ûe uspo¯·dan˝ svÏt nenÌ nic jinÈho neû ten druh˝ v urËitÈm stavu. (2) To, ûe svÏt jako individu·lnÌ kvalita sest·vajÌcÌ
z veökerÈ bytnosti599 je podle HÈrakleita vÏËn˝, je z¯ejmÈ z tÏchto
jeho slov: ÑSvÏt, stejn˝ pro vöechny, nevytvo¯il û·dn˝ b˘h ani ËlovÏk, ale byl, je a bude, st·le ûiv˝ oheÚ, kter˝ se podle mÌry roznÏcuje a podle mÌry uhasÌn·.ì600 (3) Ale ûe podle jeho n·zoru z·roveÚ
podlÈh· vzniku a z·niku, ukazuje pokraËov·nÌ: ÑObraty ohnÏ: nejprve mo¯e, a z mo¯e nap˘l zemÏ, nap˘l bl˝skavice.ì601 (4) Tento
v˝rok znamen·, ûe p˘sobenÌm logu, boha, kter˝ vöechno ¯ÌdÌ, se
oheÚ skrze vzduch obracÌ ve vlhkost, coû je jakoby z·rodek svÏtovÈho uspo¯·d·nÌ, zde naz˝van˝ mo¯e. Z nÏho opÏt vznik· zemÏ
a nebe a vöe, co je na nÏm. (5) JasnÏ pak ukazuje, jak doch·zÌ
k opÏtnÈmu obnovenÌ a vzplanutÌ svÏta: ÑMo¯e se rozlÈv· a mÏ¯Ì se
v tÈmû pomÏru, jak˝ byl d¯Ìve, neû se stalo zemÌ.ì602 A totÈû platÌ
o ostatnÌch ûivlech. 105. (1) PodobnÏ uËÌ nejzn·mÏjöÌ stoikovÈ,
kdyû vykl·dajÌ o ekpyrÛsi, spr·vÏ svÏta, o svÏtÏ a ËlovÏku jako individu·lnÌ kvalitÏ a p¯etrv·nÌ naöich duöÌ.603
(2) PlatÛn v sedmÈ knize ⁄stavy oznaËil vezdejöÌ den jako ÑnoËnÌì (nejspÌöe kv˘li Ñvl·dc˘m tohoto svÏta tmyì) a stejnÏ jako HÈ599
Srv. v˝öe 9,4 a pozn. 74.
600
HÈrakleitos, zl. B 30 (D-K).
601
HÈrakleitos, zl. B 31a (D-K).
HÈrakleitos, zl. B 31b (D-K); k HÈrakleitovÏ kosmogonii srv. DiogenÈs Laertios, Vitae, IX,8ñ9; C. Kahn, The Art, str. 132ñ159.
602
603
SVF II,590 (pro ˙sek Strom. V,104,1ñ105,1); k ÑekpyrÛsiì a Ñindividu·lnÌ kvalitÏì srv. v˝öe, 9,4 a pozn. 74. K racion·lnÌ spr·vÏ svÏta (dio¯khsiq) srv. SVF II,945, z Alexandra. K p¯etrv·nÌ (Øpidiamonµ) duöÌ srv. DiogenÈs Laertios, Vitae, VII,157: ÑKleanthÈs tvrdÌ, ûe vöechny duöe p¯etrvajÌ
(Øpidiam≠nein) aû do ekpyrÛse, Chrysippos, ûe pouze duöe mudrc˘.ì ChrysippovskÈ pojetÌ bylo z¯ejmÏ bÏûnÏjöÌ; srv. DiogenÈs z Oinoandy, zl. 35,
col. I,13ñII,12 (Chilton).
307
Stromata V,105,2ñ106,4
ton t∂n e≈q sÂma k°uodon t∑q cyx∑q kat¢ ta⁄t¢ Ò Hrakle¯tÑ. (3) ka˘ mµ ti to◊to Øp˘ to◊ svt∑roq proeu≠spisen tŒ
pne◊ma di¢ to◊ Dab˘d l≠gon{ ÑØg‰ Økoimµuhn ka˘ flpnvsa{
Øjhg≠ruhn, ”ti k’rioq §ntilµceta¯ moy.ì (4) o⁄ g¢r t∂n §n°stasin mÕnhn to◊ Xristo◊ Øj flpnoy ∞gersin, §ll¢ ka˘ t∂n
e≈q s°rka k°uodon to◊ kyr¯oy flpnon §llhgore¡. 106. (1) a⁄t¯ka “ a⁄tŒq svt∂r pareggyÜ{ Ñgrhgore¡teì, oÃon melet£te
z∑n ka˘ xvr¯zein t∂n cyx∂n to◊ s„matoq peir£sue. (2) tµn
te kyriak∂n ºm≠ran Øn tò dek°tÑ t∑q Polite¯aq “ Pl°tvn
di¢ to’tvn katamante’etai{ ÑØpeid∂ dÆ to¡q Øn tò leimÂni
≤k°stoiq ≤pt¢ ºm≠rai g≠nointo, §nast°ntaq Ønte◊uen de¡ tè
œgdÕÉ pore’esuai ka˘ §wikne¡suai tetarta¯oyq.ì (3) leimÂna mÆn o›n §koyst≠on t∂n §plan∑ swa¡ran, Íq Ωmeron
xvr¯on ka˘ proshnÆq ka˘ tÂn “s¯vn xÂron, ≤pt¢ dÆ ºm≠raq
≤k°sthn k¯nhsin tÂn ≤pt¢ ka˘ p£san t∂n Ørgastik∂n t≠xnhn e≈q t≠loq §napa’sevq spe’doysan. (4) º dÆ met¢ to÷q
planvm≠noyq pore¯a Øp˘ tŒn o⁄ranŒn •gei, toyt≠sti t∂n œgdÕhn k¯nhs¯n te ka˘ ºm≠ran. tetarta¯oyq dÆ t¢q cyx¢q §pi≠nai l≠gei, dhlÂn t∂n di¢ tÂn tess°rvn stoixe¯vn pore¯an.
604
Srv. PlatÛn, Resp. VII, 521c5ñ8, o obratu duöe Ñz jakÈhosi noËnÌho
dne k tomu pravÈmu, kter˝ je v˝stupem ke jsoucÌmu, v˝stupem, kter˝ nazveme pravou filosofiÌì (srv. nÌûe, 133,5). K Ñvl·dc˘m tohoto svÏta tmyì
srv. Ef 6,12; srv. v˝öe, 93,2. Ke smrti jako metafo¯e narozenÌ srv. Strom.
III,21,1, kde je citov·n HÈrakleit˘v zl. B 21 (D-K) a zmÌnÏn PlatÛn˘v Gorgias (patrnÏ 693a1ñ3); srv. Strom. III,15,3; 16,3. K sestupu duöe do tÏla srv.
takÈ PlatÛn, Phd. 95d1ñ4. K asociaci sp·nku a smrti srv. Strom. IV,141,1ñ
2, s citacÌ HÈrakleitova zl. B 26 (D-K); srv. takÈ Klement, Protr. 84,2; Paed.
II,80,3.
605
é 3,6.
606
Jak upozorÚuje A. Le Boulluec, SC 279, str. 324, ûalm 3,6 je v k¯esùanskÈ literatu¯e 2. stol. bÏûnÏ vztahov·n ke Kristu, sp·nek je vöak vûdy
ch·p·n jako metafora jeho smrti, nikoli sestupu do tÏla (srv. Justin, Apol. I,
38,5; Dial. Tryph. 97,1; Irenej z Lyonu, Adv. haer. IV,33,13).
607
Srv. Mt 24,42.
608
K metafo¯e bdÏlosti srv. Klement, Protr. 4,2; 77,1; 80,2 (é 6,9); 84,1ñ
2 (Ef 5,14; srv. Iz 26,19); Paed. I,28,1; II,79ñ82; Strom. IV,139,4ñ140,3. Ke
308
Poklady barbarskÈ filosofie
rakleitos sestup duöe do tÏla nazval sp·nkem a smrtÌ.604 (3) Moûn·, ûe v tomhle smyslu vÏötil Duch skrze Davida o Spasiteli:
ÑUlehl jsem a usnul; probudil jsem se, neboù P·n se mne ujme.ì605
(4) Alegoricky zde vypovÌd· nejen o vzk¯ÌöenÌ Krista jako o probuzenÌ ze sp·nku, ale takÈ o P·novÏ sestupu do tÏla jako o sp·nku.606
106. (1) TakÈ s·m Spasitel vybÌzÌ: ÑProbuÔte se!ì607 TÌm mÌnÌ: starejte se, abyste ûili, a snaûte se oddÏlit duöi od tÏla.608 (2) V n·sledujÌcÌ pas·ûi des·tÈ knihy ⁄stavy PlatÛn prorokuje den P·nÏ:
ÑKaûd˝, kdo si na tÈ louce pobyl sedm dnÌ, musel osm˝ den vst·t
a odejÌt a dojÌt Ëtvrt˝ den.ì609 (3) Loukou je t¯eba rozumÏt sfÈru st·lic, jakoûto pokojnÈ a p¯ÌvÏtivÈ mÌsto, oblast svat˝ch, a sedmi dny
jednotlivÈ pohyby sedmi sfÈr a vöechny postupy jedn·nÌ, jejichû cÌlem je dos·hnout spoËinutÌ. (4) Cesta za planety vede do nebe, tj.
do osmÈho pohybu a osmÈho dne. Kdyû ¯Ìk·, ûe duöe odch·zÌ po
Ëty¯i dny, mÌnÌ tÌm cestu Ëty¯mi ûivly.610
starosti o ûivot duöe jejÌm oddÏlov·nÌm od tÏla srv. PlatÛn, Phd. 67d4ñ10;
80e2ñ81a2; srv. v˝öe, 67,1ñ2 a pozn. 390ñ391. Srv. takÈ Klement, Paed.
I,6,4; I,98,3; II,41,4; 82,3; Strom. IV,12,5; 18,3; 58,2; VI,113,3; VII,67,3.
PlatÛn, Resp. X, 616b1ñ4; pas·û je souË·stÌ m˝tu o …rovi; srv. v˝öe,
103,2. Ke Ñdni P·nÏì srv. Mt 24,42.
609
610
Klement vykl·d· pas·û z PlatÛnovy ⁄stavy jako alegorickou v˝povÏÔ
o nebeskÈm v˝stupu duöe; k tomuto oblÌbenÈmu motivu ûidovskÈ a k¯esùanskÈ
apokalyptickÈ literatury a jeho recepci v KlementovÏ dÌle srv. S. R. C. Lilla, Clement, str. 181ñ189; srv. zejm. Strom. II,51,1; IV,109,2; 116,2ñ117,2;
155,4; 159,2; VI,108,1; VII,57; 68; 83,1; Ecl. proph. 57. K r˘zn˝m aspekt˘m srv. v˝öe, 34,7; 49,1; 83,1; 103,5, s pozn. ad loc. ÑOsm˝ pohybì odpovÌd· pohybu st·lic (a podÌvanÈ Ñna h¯betu svÏtaì), Ñosm˝ denì je symbolem
vzk¯ÌöenÌ; srv. v˝öe, 36,3 a pozn. 239. Ke ÑspoËinutÌì srv. tamt. Ve Strom.
VI,108,1 Klement ÑspoËinutÌì (§n°paysiq) spojuje se sedmiËkou, jÌû je
nad¯azena dobr· Ëinnost odpovÌdajÌcÌ osmiËce (œgdoadik∂ e⁄erges¯a);
tamt., 137,4ñ138,4, pak up¯esÚuje, ûe odpoËinek sedmÈho dne, p¯edepsan˝
v Ex 20,8, je odstupem od zla, kter˝ ËlovÏka p¯ipravuje na ÑpravÈ spoËinutÌì, jeû odpovÌd· dni prvnÌmu, tedy dni, v nÏmû se zrodilo svÏtlo (srv. v˝öe,
93,4ñ94,1). Pr·vÏ k tomuto ÑprvnÌmu dniì z¯ejmÏ odkazuje den osm˝; srv.
A. Choufrine, Gnosis, str. 143ñ145; Justin, Dial. Tryph. 41,4; Barn 15,9. Ke
spoËinutÌ srv. takÈ Klement, Paed. I,29,3; Strom. VII,57,1; 68,5; S. R. C.
Lilla, Clement, str. 187ñ188.
309
Stromata V,107,1ñ107,4
107. (1) All¢ ka˘ t∂n ≤bdÕmhn …er¢n o⁄ mÕnon o… Ò Ebra¡oi,
§ll¢ ka˘ o… Û Ellhneq ∆sasi, kau æn “ p£q kÕsmoq kykle¡tai
tÂn zvogonoym≠nvn ka˘ wyom≠nvn ®p°ntvn. (2) Ò Hs¯odoq mÆn
〈o›n〉 ofltvq per˘ a⁄t∑q l≠gei{
prÂton ∞nh tetr°q te ka˘ ≤bdÕmh …erŒn ªmar.
ka˘ p°lin{
≤bdom°tÉ d a›uiq lamprŒn w°oq ∏el¯oio.
(3) Û Omhroq d≠{
≤bdom°tÉ dπpeita katµlyuen …erŒn ªmar.
ka¯
≤bdÕmh ªn …erµ.
ka˘ p°lin{
≥bdomon ªmar ∞hn, ka˘ tò tet≠lesto ©panta.
ka˘ a›uiq{
≤bdom°tÉ d ∏o¡ l¯pomen ÔÕon Øj Ax≠rontoq.
(4) na˘ m∂n ka˘ Kall¯maxoq “ poiht∂q gr°wei{
≤bdom°tÉ d ∏o¡ ka¯ o… tet’konto ©panta.
Ke svatosti sedmÈho dne srv. Gn 2,3; Ex 16,23; FilÛn Alexandrijsk˝,
De mut. nom. 260. PoËÌnaje v˝rokem o cyklu svÏta (k Ëemuû srv. Strom.
VI,142,4b) je ˙sek 107,1ñ4 s drobn˝mi obmÏnami p¯evzat z Aristob˙la;
srv. Eusebios z Kaisareie, Praep. evang. XIII,12,13ñ16 (GCS 43/2, 196,8ñ
197,15); srv. koment·¯ N. Waltera, Der Thoraausleger, str. 150ñ171.
611
612
HÈsiodos, Op. 770.
Nezn·m˝ verö, ¯azen jako HÈsiodos, zl. 362 (Merkelbach ñ West),
v oddÌle Ñfragmenta dubiaì; srv. HomÈr, Il. I,605.
613
Tento ani n·sledujÌcÌ zlomek nepoch·zejÌ z HomÈra; k v˝razu Ñsvat˝
denì srv. HomÈr, Il. VIII,66; Od. IX,56.
614
615
Tento p˘lverö se u Aristob˙la (podle Eusebiovy citace) neobjevuje.
310
Poklady barbarskÈ filosofie
107. (1) Pokud jde o den sedm˝, nejen éidÈ, ale i ÿekovÈ vÏdÌ,
ûe je svat˝, protoûe se jÌm ¯ÌdÌ cyklus celÈho svÏta, se vöÌm, co se
rodÌ a roste.611 (2) HÈsiodos o nÏm nap¯Ìklad ¯Ìk·:
Ze dn˘ je svat˝ p¯edevöÌm nov a Ëtvrt˝ a sedm˝.612
A jinde:
SedmÈho dne opÏt z·¯Ì jasnÈ paprsky slunce.613
(3) A u HomÈra Ëteme:
A potÈ, sedmÈho dne, jiû koneËnÏ nastal den svat˝.614
A jinde:
Sedm˝ den byl svat˝.615
A opÏt:
Nadeöel sedm˝ den, kdyû vöechno hotovo bylo.616
Nebo:
Od ¯eky Acherontu jsme odeöli sedmÈho jitra.617
(4) TakÈ b·snÌk Kallimachos pÌöe:
Nadeölo sedmÈ jitro, kdyû vöechno skonËeno bylo.618
616
Srv. HomÈr, Od. V,262 (kde je vöak ¯eË o ÑËtvrtÈm dniì).
Ani tento verö se u HomÈra nevyskytuje; srv. ale N. Walter, Der Thoraausleger, str. 151ñ153, podle nÏhoû nenÌ vylouËeno, ûe figuroval v nÏkterÈm
z rukopis˘ Odysseie p¯ed vytvo¯enÌm kritick˝ch edic HomÈra v 3.ñ2. stol.
p¯. Kr.
617
Verö se u Aristob˙la objevuje v ponÏkud odliönÈ podobÏ. Tento i n·sledujÌcÌ t¯i zlomky p¯ipisuje Aristob˙los mytickÈmu b·snÌku Linovi (srv.
v˝öe, 24,1), coû lÈpe odpovÌd· jeho z·mÏru doloûit biblickÈ motivy u nejstaröÌch b·snÌk˘. Pokud z·mÏnu Lina za Kallimacha provedl s·m Klement,
aby odkazem k mytickÈmu b·snÌkovi nevzbudil podez¯enÌ sv˝ch Ëten·¯˘, jak
se domnÌv· N. Walter, Der Thoraausleger, str. 158, pozn. 1 (s odvol·nÌm na
”rigena, Contra Cels. I,16), pak zde m·me doklad ˙myslnÈ mystifikace.
Vzhledem k odchylk·m na dalöÌch mÌstech citovanÈho textu se vöak zd·
pravdÏpodobnÏjöÌ, ûe autor vych·zÌ z jinÈ, pozdÏjöÌ redakce tÈûe p¯edlohy.
618
311
Stromata V,107,4ñ108,5
ka˘ p°lin{
≤bdÕmh e≈n §gauo¡s〈i〉 ka˘ ≤bdÕmh Øst˘ gen≠ulh.
ka¯{
≤bdÕmh Øn pr„toisi[n] ka˘ ≤bdÕmh Øst˘ tele¯h.
ka¯{
≤pt¢ dÆ p°nta t≠tykto Øn o⁄ranò §sterÕenti
Øn k’kloisi wan≠nta Øpitellom≠noiq Øniayto¡q.
108. (1) §ll¢ ka˘ a… SÕlvnoq Ølege¡ai swÕdra t∂n ≤bdom°da
Økuei°zoysin.
(2) T¯ d ; o⁄x˘ paraplµsia tè lego’sÉ grawè Ñ•rvmen §w
ºmÂn tŒn d¯kaion, ”ti d’sxrhstoq ºm¡n Østinì “ Pl°tvn mononoyx˘ prowhte’vn t∂n svtµrion o≈konom¯an Øn tò deyt≠rÑ
t∑q Polite¯aq Ìd≠ whsin{ (3) Ñofltv dÆ diake¯menoq “ d¯kaioq
mastigvuµsetai, strebl„setai, deuµsetai, Økkopµsetai t‰
œwualm„, teleytÂn p°nta kak¢ pau‰n §naskindyleyuµsetai.ì
(4) Û O te SvkratikŒq Antisu≠nhq, parawr°zvn t∂n prowhtik∂n Øke¯nhn wvn∂n Ñt¯ni me Ímoi„sate; l≠gei k’rioqì,
Ñ〈ueŒn〉 o⁄den˘ Øoik≠naiì whs¯{ ÑdiÕper a⁄tŒn o⁄de˘q Økmaue¡n
Øj e≈kÕnoq d’natai.ì (5) t¢ d ”moia ka˘ JenowÂn “ Auhna¡oq
619
Srv. Strom. VI,144,4ñ6, kde Klement v podobnÈ souvislosti cituje SolÛn˘v zl. 27.
620
Iz 3,10 LXX; srv. Mdr 2,12.
621
PlatÛn, Resp. II, 361e4ñ362a2; srv. Strom. IV,52,1; 78,1. Klement se
opÌr· o exegetickou tradici, kter· ¯eck˝ text Iz 3,10 ch·pala jako proroctvÌ Kristova utrpenÌ; srv. Barn 6,7; Justin, Dial. Tryph. 136,2. ApollÛnios, k¯esùansk˝ muËednÌk popraven˝ kolem r. 180, p¯ednesl pr˝ p¯ed svou smrtÌ obhajobu, v nÌû tento verö rovnÏû spojil s v˝öe citovan˝m mÌstem z PlatÛnovy
⁄stavy a p¯irovnal JeûÌöe k SÛkratovi (srv. Acta et martyrium Apollonii, 39ñ
41/Musurillo 100,18ñ30; srv. Eusebios z Kaisareie, Hist. eccl. V,21,2ñ5/
GCS NF 6/1, 486,3ñ19); srv. E. Bentz, Der gekreuzigte Gerechte bei Plato,
312
Poklady barbarskÈ filosofie
A jinde:
ätastn˝ je sedm˝ den a sedmÈ pokolenÌ.
Nebo:
P¯ednÌ je sedm˝ den, sedm˝ ñ dokonal˝.
Nebo:
TÏch bylo na hvÏzdnÈm nebi celkovÏ stvo¯eno sedm,
rozsvÌtily se v kruzÌch, kdyû nast·val ˙svit rok˘.
108. (1) TakÈ v SolÛnov˝ch elegiÌch se sedmiËka velebÌ jako cosi
boûskÈho.619
(2)VöimnÏme si takÈ, ûe PlatÛn ve druhÈ knize ⁄stavy ¯Ìk· cosi
podobnÈho tomuto v˝roku z PÌsma: ÑZbavme se spravedlivÈho,
k niËemu n·m nenÌ.ì 620 Skoro lze ¯Ìci, ûe p¯itom prorokuje naplnÏnÌ pl·nu sp·sy: (3) ÑSpravedlivÈho ËlovÏka budou pro jeho postoj
biËovat, napÌnat na sk¯ipec, sv·ûou ho, vydloubajÌ mu oËi a nakonec ho po vöech ˙trap·ch narazÌ na k˘l.ì621
(4) Sokratik AntisthenÈs parafr·zuje zn·m· slova proroka ÑKomu jste mne p¯ipodobnili, ¯Ìk· P·n?ì622 PÌöe: ÑB˘h se niËemu nepodob·, a proto ho nikdo nem˘ûe poznat ze zpodobenÌ.ì623 (5) Podob-
im Neuen Testament und in der alten Kirche, Wiesbaden 1950, str. 1065/
37ñ1072/44. Podle Septuaginty ve veröi Iz 3,10 namÌsto Ñzbavme seì (•rvmen) stojÌ Ñsvaûmeì (dµsvmen); k tÏmto variant·m srv. uû Justin, Dial.
Tryph. 137,3, kter˝ povaûuje za spr·vnÈ ËtenÌ prvnÌ; filologick˝ koment·¯
k recepci obou pas·ûÌ v patristickÈ literatu¯e pod·v· …. des Places, Un thème platonicien dans la tradition patristique: Le juste crucifiÈ (Platon, RÈpublique, 361e4ñ362a2), in: StPatr 9, 1966, str. 30ñ40. K Ñpl·nu sp·syì
srv. v˝öe, 6,2; 39,2; 55,3.
622
Srv. Iz 40,18.25; 46,5.
AntisthenÈs, zl. 40A (Decleva Caizzi). AntisthenÈs byl p¯Ìm˝ Sokrat˘v û·k, pro jehoû n·sledovnÌky se vûilo oznaËenÌ kynici; srv. DiogenÈs
Laertios, Vitae, I,15.19; II,47; VI,1ñ19. Cit·t, kter˝ mu zde Klement p¯ipisuje, je dochov·n pouze u k¯esùansk˝ch autor˘: v EusebiovÏ citaci Klementa (Praep. evang. XIII,13,35) a v delöÌ, nez·vislÈ verzi u TheodÛrÈta, Graec.
affect. I,75, kde za nÌm n·sleduje prvnÌ Ë·st stejnÈho Ñcit·tuì z XenofÛnta,
623
313
Stromata V,108,5ñ109,2
kat¢ l≠jin l≠gei{ Ñ“ go◊n p°nta se¯vn ka˘ §trem¯zvn Íq mÆn
m≠gaq tiq ka˘ dynatÕq, wanerÕq{ “po¡oq d Øst˘n morwµn, §wanµq{ o⁄dÆ m∂n “ pamwa∂q dokÂn e»nai Ωlioq o⁄d o·toq ∞oiken
“r£n afitŒn Øpitr≠pein, §ll πn tiq §naidÂq a⁄tŒn ue°shtai,
t∂n –cin §waire¡tai.ì
(6) t¯q g¢r s¢rj d’natai tŒn Øpoyr°nion ka˘ §lhu∑
œwualmo¡s〈in〉 ≈de¡n ueŒn •mbroton, ‘q pÕlon o≈ke¡;
§ll o⁄d §kt¯nvn katenant¯on ∏el¯oio
•nurvpoi st∑nai dynato¯, unhto˘ gegaÂteq,
proe¡pen º S¯bylla. 109. (1) e› go◊n ka˘ Jenow°nhq “ Kolow„nioq, did°skvn ”ti eÃq ka˘ §s„matoq “ ueÕq, Øpiw≠rei{
eÃq ueÕq, ∞n te ueo¡si ka˘ §nur„poisi m≠gistoq,
o¤ ti d≠maq unhto¡sin “mo¯ioq o⁄dÆ nÕhma.
(2) ka˘ p°lin{
§ll o… broto˘ doko◊si genn£suai ueo’q,
t∂n swet≠rhn dÆ Øsu∑ta ∞xein wvnµn te d≠maq te.
jak˝ nÌûe (108,5) uv·dÌ Klement; nenÌ vylouËeno, ûe v obou p¯Ìpadech se
referenti opÌrajÌ o apologeticky motivovanou fikci. K ˙seku Strom.
V,108,4ñ6 srv. tÈû Klement, Protr. 71,2ñ4.
624
Parafr·ze nebo Ë·st shrnutÌ SÛkratovy ¯eËi podle XenofÛnta, Mem.
IV,3,13ñ14, kterou Klement mylnÏ povaûuje za cit·t; srv. Stobaios, Anth.
II,1,33 (Wachsmuth 15,5ñ10), kde je uvedena delöÌ verze. K dalöÌm paralel·m srv. v˝öe, pozn. 623.
625
Orac. Sib. zl. 1,10ñ13 (Geffcken, str. 228); cel˝ fragment uv·dÌ Theofilos z Antiochie, Ad Autol. II,36. K Sibyllin˝m vÏötb·m srv. NZA III, str.
351ñ417.
626
XenofanÈs, zl. B 23 (D-K). Tento i n·sledujÌcÌ dva zlomky jsou jinak
dochov·ny pouze u Eusebia (Praep. evang. XIII,13,36, v cit·tu tÈto pas·ûe)
a TheodÛrÈta (Graec. affect. III,72, zl. B 14ñ15); jejich pravost zpochybÚuje M. J. Edwards, Xenophanes Christianus?, GRBS 32/3, 1991, str. 219ñ
228, kter˝ upozorÚuje, ûe v˝raz eÃq ueÕq (Ñjeden b˘hì) nenÌ jinak doloûen
314
Poklady barbarskÈ filosofie
nÏ mluvÌ AthÈÚan XenofÛn; cituji: ÑJe z¯ejmÈ, ûe ten, kter˝ vöÌm
ot¯·s· a vöechno zklidÚuje, je kdosi velik˝ a mocn˝. Jakou m· vöak
podobu, z¯ejmÈ nenÌ. Vûdyù ani slunce, kterÈ je zd·nlivÏ viditelnÈ
vöem, patrnÏ nep¯ipustÌ, aby se na nÏ nÏkdo dÌval: kdo se do nÏj
beze studu zahledÌ, ztratÌ zrak.ì624 (6) P¯ed nÌm jiû zpÌvala Sibylla:
Jak asi mohlo by tÏlo spat¯it na vlastnÌ oËi
pravÈho, nesmrtelnÈho Boha, jenû ob˝v· nebe,
kdyû ani p¯Ìm˝ pohled do z·¯iv˝ch paprsk˘ slunce
ËlovÏk nem˘ûe snÈst, vûdyù je to jen smrteln· bytost.625
109. (1) XenofanÈs z KolofÛnu m· tedy pravdu, kdyû uËÌ, ûe B˘h je
jeden a bez tÏla. ÿÌk· k tomu:
Jeden b˘h, ten nejmocnÏjöÌ mezi bohy i lidmi,
nepodob· se tÏlem Ëi myölenÌm smrteln˝m tvor˘m.626
(2) Nebo:
To lidem se jen zd·, ûe bozi rodÌ se,
ûe majÌ lidsk˝ hlas i tÏlo a ûe nosÌ öaty.627
u Xenofana, jenû boha naz˝val tŒ ≥n (Ñjednoì; srv. zl. A 30 D-K), ani
u jinÈho p¯edsokratovskÈho filosofa, a naopak je charakteristick˝ pro ûidovsko-k¯esùanskÈ apologetickÈ podvrhy (srv. v˝öe, 78,4; nÌûe, 113,2); kritika
zobrazov·nÌ boha, kterou vöechny t¯i zlomky implikujÌ, navÌc nem· v archaickÈm a klasickÈm myölenÌ obdobu (M. J. Edwards, Xenophanes, str.
223ñ227). Proti tomu lze namÌtnout, ûe Xenofan˘v henotheismus m· oporu
jiû u HomÈra (srv. nap¯. Il. II,669; VIII,27; XIX,95ñ96) a v˝rok o nepodobnosti tÏlem (o¤ ti d≠maq unhto¡sin “mo¯ioq) pravdÏpodobnÏ vznikl
inverzÌ tÏlesnÈho Ñtheomorfismuì homÈrskÈho hrdiny (srv. HomÈr, Od.
III,468: d≠maq §uan°toisin “mo¡oq); srv. Poetae elegiaci. Testimonia et
fragmenta, pars I, ed. B. Gentili ñ C. Prato, Leipzig 1988, str. 178.
627
XenofanÈs, zl. B 14 (D-K); kombinace jambu a hexametru podle M. J.
Edwardse, Xenophanes, str. 222ñ223, posiluje pochybnost o pravosti zlomku;
srv. ale paralely, kterÈ shrom·ûdili B. Gentili a C. Prato, in: Poetae elegiaci, str. 175. K podobnosti boha lidskÈmu Ñhlasu a tÏluì srv. HomÈr, Il.
XIII,45; XVII,555; XXII,227.
315
Stromata V,109,3ñ111,1
(3) ka˘ p°lin{
§ll e∆ toi xe¡raq 〈g 〉 e»xon bÕeq ∏Æ l≠onteq,
Íq gr°cai xe¯ressi ka˘ ∞rga tele¡n ©per •ndreq,
ppoi m≠n u ppoisi, bÕeq d≠ te boys˘n “mo¯aq
ka¯ 〈ke〉 ueÂn ≈d≠aq ∞grawon ka˘ s„mat Øpo¯oyn
toia◊u oÃÕn per ka˘ a⁄to˘ d≠maq e»xon “mo¡on.
110. (1) §ko’svmen o›n p°lin Bakxyl¯doy to◊ melopoio◊ per˘
to◊ ue¯oy l≠gontoq{
o¿ mÆn §dm∑teq §eikeli£n
no’svn e≈s˘〈n〉 ka˘ •natoi,
o⁄dÆn §nur„poiq ∆keloi{
(2) Kle°nuoyq te to◊ Stv¬ko◊ ∞n tini poiµmati per˘ to◊ ueo◊
ta◊ta gegrawÕtoq{
(3) t§gauŒn ØrvtÜq me oÃÕn Øst ; •koye dµ{
tetagm≠non, d¯kaion, ”sion, e⁄seb≠q,
krato◊n ≤ayto◊, xrµsimon, kalÕn, d≠on,
a⁄sthrÕn, a⁄u≠kaston, §e˘ symw≠ron,
•wobon, •lypon, lysitel≠q, §n„dynon,
Êw≠limon, e⁄°reston, 〈§swal≠q, w¯lon,
∞ntimon,〉 “mologo’menon, ***
e⁄kle≠q, •tywon, Øpimel≠q, pr£on, swodrÕn,
xronizÕmenon, •mempton, §e˘ diam≠non.
111. (1) “ dÆ a⁄tŒq kat¢ tŒ sivp„menon t∂n tÂn pollÂn diab°llvn e≈dvlolatre¯an Øpiw≠rei{
§nele’ueroq p£q ”stiq e≈q dÕjan bl≠pei,
Íq d∂ par Øke¯nhq teyjÕmenoq kalo◊ tinoq.
628
XenofanÈs, zl. B 15 (D-K); srv. Strom. VII,22. Srv. Epicharmos, zl.
5,3ñ5 (D-K); AristotelÈs, Pol. I, 1252b26ñ27.
BakchylidÈs, zl. 23 (Snell ñ Maehler 106). Ve druhÈm veröi Ëtu podle
˙pravy G. H. Sch‰fera •natoi (ÑnepodlÈhajÌ zk·zeì) mÌsto rukopisnÈho §na¯tioi (Ñjsou bez vinyì), kterÈ (z metrick˝ch a v˝znamov˝ch d˘vod˘) z¯ejmÏ neodpovÌd· p˘vodnÌmu Bakchylidovu textu; n·sleduji tak edici GCS
629
316
Poklady barbarskÈ filosofie
(3) Nebo:
ÿeknÏme, ûe by voli anebo lvi mÏli ruce
a jako lidÈ by umÏli kreslit a vyr·bÏt dÌla.
KonÏ by tvary boh˘ kreslili podobnÈ konÌm
a voli podobnÈ vol˘m a vyr·bÏli by pro nÏ
pr·vÏ takov· tÏla, jak· u sebe vidÌ.628
110. (1) PoslechnÏme si d·le, jak· slova o boûstvÌ pron·öÌ lyrik
BakchylidÈs:
NepÏkn˝m nemocem nepodlehnou,
û·dn· je nezhubÌ zk·za, nic nenÌ,
ËÌm podobnÌ byli by lidem.629
(2) Stoik KleanthÈs v jednÈ b·sni napsal o Bohu toto:
(3) Pt·ö se mne, jakÈ je dobro? Poslouchej:
Spo¯·danÈ, spravedlivÈ, svatÈ a zboûnÈ,
zdrûenlivÈ, uûiteËnÈ, kr·snÈ, pot¯ebnÈ,
p¯ÌsnÈ a up¯ÌmnÈ, pokaûdÈ p¯ÌhodnÈ,
vzd·lenÈ vöÌ bolesti, obavy i z·rmutku,
p¯ÌnosnÈ, prospÏönÈ, spolehlivÈ, milÈ,
ctÏnÈ a uzn·vanÈ [Ö]
proslulÈ, skromnÈ, peËlivÈ, klidnÈ, horlivÈ,
trpÏlivÈ, bez˙honnÈ, st·le trvalÈ.630
111. (1) Vz·pÏtÌ t˝û autor skrytÏ kritizuje lidovou idolatrii:
NenÌ svobodn˝ ËlovÏk, kter˝ hledÌ k mÌnÏnÌ,
jako by pr·vÏ z nÏho mohlo vzejÌt nÏco dobrÈho.631
15/1985 a editory Bakchylida. Je ale moûnÈ, ûe Klement znal b·seÚ pr·vÏ
ve verzi uvedenÈ v rukopisu, jak soudÌ A. Le Boulluec, SC 279, str. 333.
Tato teologicky jistÏ zajÌmavÏjöÌ verze je rovnÏû dochov·na v EusebiovÏ citaci tÈto pas·ûe (Praep. evang. XIII,13,37).
630
KleanthÈs, zl. 3 (Collect. Alex., str. 229).
KleanthÈs, zl. 5 (Collect. Alex., str. 230). Tento a p¯edchozÌ zlomek
Klement cituje v Protr. 72,2; srv. t˝û, Ecl. proph. 37,1.
631
317
Stromata V,111,2ñ112,1
(2) o¤koyn ∞ti kat¢ t∂n tÂn pollÂn dÕjan per˘ to◊ ue¯oy
fipolhpt≠on.
(3) o⁄dÆ g¢r l°urÇ dokÂ
wvtŒq kako’rgoy sxµmat Økmimo’menon
so˘ Z∑n Øq e⁄n∂n Îsper •nurvpon mole¡n,
Amw¯vn l≠gei tè AntiÕpÉ. (4) “ Sowokl∑q dÆ e⁄uyrhmÕnvq
gr°wei{
t∂n to◊de g°r toi Ze÷q ∞ghme mht≠ra,
o⁄ xrysÕmorwoq o⁄d Øphmwiesm≠noq
pt¯lon k’kneion, Íq kÕrhn Pleyrvn¯an
fiphmbr’vsen, §ll “losxer∂q §nµr.
(5) e»ta fipelu‰n ka˘ d∂ Øpµgagen{
tax÷q dÆ baumo¡q nymwiko¡q Øpest°uh
“ moixÕq.
(6) Øw oÃq ∞ti waner„teron t∂n §kras¯an to◊ myuopoioym≠noy
DiŒq Ìd≠ pvq Økdihge¡tai{
‘ d o¤te daitŒq o¤te x≠rniboq uig‰n
prŒq l≠ktron ëei kard¯an Êdagm≠noq{
”lhn d Øke¯nhn e⁄wrÕnhn ØuÕrnyto.
(7) tayt˘ mÆn o›n pare¯suv ta¡q tÂn ue°trvn §no¯aiq{ •ntikryq dÆ “ mÆn Ò Hr°kleitoq Ñto◊ lÕgoy to◊d ØÕntoq a≈e˘ì whs˘n
ѧj’netoi g¯gnontai •nurvpoi ka˘ prÕsuen ∫ §ko◊sai ka˘
§ko’santeq tŒ prÂton.ì 112. (1) “ melopoiŒq dÆ Melanipp¯dhq àdvn whs¯n{
632
EuripidÈs, zl. 210 (TrGF V/1,300), z dramatu AntiopÈ.
[SofoklÈs], zl. 1026 (TGF 359) = Adesp. 619 (TrGF II,171). Pravost
zlomku je pochybn·. PleurÛn je mÏsto v AitÛlii, odkud podle tradice poch·zela
dcera kr·le Thestia, pozdÏjöÌ spartsk· kr·lovna LÈda, s nÌû se pr˝ Zeus spojil v podobÏ labutÏ; Klement tento m˝tus kritizuje v Protr. 37,1ñ4; 60,2.
633
634
HÈrakleitos, zl. B 1 (D-K); podle Aristotela, Rhet. III,5, 1407b14ñ18,
se jedn· o ˙vodnÌ vÏtu HÈrakleitova spisu; srv. takÈ Sextos Empeirikos,
318
Poklady barbarskÈ filosofie
(2) Uû si tedy nesmÌme p¯edstavovat boûstvÌ tak, jako vÏtöina lidÌ.
(3) Jak ¯Ìk· AmfiÛn v AntiopÏ:
pochybuji, ûe by Zeus
chtÏl napodobit zloËince a potajÌ
se jako ËlovÏk vplÌûil k tobÏ na l˘ûko.632
(4) Ale SofoklÈs bez okolk˘ pÌöe:
S·m Zeus se s jeho matkou oûenil,
a ne ve zlatÈ podobÏ, ne v perutÌch,
jako kdyû v tÏle labutÌm
obtÏûkal dÏvËe z PleurÛnu.
To tentokr·t byl se vöÌm vöudy muû.
(5) A o nÏkolik verö˘ nÌûe:
V tu r·nu p¯ekroËil nevÏstin pr·h
ten chlÌpnÌk.
(6) Aby jeötÏ jasnÏji uk·zal, jak m·lo se mytick˝ Zeus dok·ûe ovl·dat, p¯ipojuje dalöÌ podrobnosti:
Nedotkl se jÌdla, neomyl se vodou,
s buöÌcÌm srdcem k posteli bÏûÌ.
Tu noc aû do r·na s nÌ souloûil.633
(7) Tyhle nesmysly m˘ûeme nechat divadl˘m. HÈrakleitos v˝slovnÏ ¯Ìk·: ÑTato ¯eË je platn· st·le, lidÈ jsou vöak nech·pavÌ, aù p¯edtÌm, neû ji vyslechnou, aù potÈ, co uû ji slyöeli.ì 634 112. (1) A lyrik
MelanippidÈs zpÌv·:
Adv. math. VII,132. V˝rok je tradiËnÌ crux interpretationis; srv. C. Kahn,
The Art, str. 92ñ95; Z. KratochvÌl, DÈlsk˝ pot·pÏË, str. 109ñ113. Klement
jej patrnÏ cituje kv˘li spojenÌ pojmu logos (ѯeËì, Ñslovoì) s adverbiem a≈e¯
(Ñst·leì, ÑvÏËnÏì), p¯iËemû toto spojenÌ ch·pe jako v˝povÏÔ o boûskÈm
principu, p¯ÌpadnÏ o ѯeËiì PÌsma, kter· (na rozdÌl od divadelnÌ scÈny) vypovÌd· o Bohu pravdivÏ. V rukopisu Stromat i v p¯ÌsluönÈm cit·tu u Eusebia (Praep. evang. XIII,13,39) je v prvnÌ Ë·sti zlomku dochov·no jinÈ ediËnÌ ËlenÏnÌ textu (to◊ lÕgoy to◊ d≠ontoq a≈e¯), podle nÏhoû by se mohlo
319
Stromata V,112,1ñ113,2
kl◊u¯ moi, È p°ter, ua◊ma brotÂn,
t£q §eiz„oy cyx£q med≠vn.
(2) Parmen¯dhq dÆ “ m≠gaq, Îq whsin Øn Sowistè Pl°tvn,
Ìd≠ pvq per˘ to◊ ue¯oy gr°wei{
poll¢ m°l , Íq §g≠nhton ØŒn ka˘ §n„leurÕn Østin,
o›lon moynogen≠q te ka˘ §tremÆq ∏d §g≠nhton.
(3) §ll¢ ka˘ “ Ò Hs¯odoq
a⁄tŒq g¢r p°ntvn
whs˘
basile÷q ka˘ ko¯ranÕq Østin
§uan°tvn{ s≠o d o¤tiq Ørµristai kr°toq •lloq.
(4) na˘ m∂n ka˘ º tragÑd¯a §pŒ tÂn e≈d„lvn §pospÂsa e≈q
tŒn o⁄ranŒn §nabl≠pein did°skei. 113. (1) “ mÆn Sowokl∑q, Îq
whsin Ò Ekata¡oq “ t¢q …stor¯aq syntaj°menoq Øn tò Kat Abramon ka˘ to÷q A≈gypt¯oyq, •ntikryq Øp˘ t∑q skhn∑q ØkboÜ{
(2) eÃq ta¡q §lhue¯aisin, eÃq Østi〈n〉 ueÕq,
‘q o⁄ranÕn te ∞teyje ka˘ ga¡an makr∂n
pÕntoy te xaropŒn o»dma ka˘ §n≠mvn b¯an.
unhto˘ dÆ pollo˘ kard¯an plan„menoi,
…drys°mesua phm°tvn paracyx∂n
ueÂn §g°lmata Øk l¯uvn, ∫ xalk≠vn
∫ xrysote’ktvn ∫ Ølewant¯nvn t’poyq{
uys¯aq te to’toiq ka˘ kak¢q panhg’reiq
st≠wonteq, ofltvq e⁄sebe¡n nom¯zomen.
p¯ekl·dat Ñtato ¯eË je vhodn· vûdyì, p¯Ìp. ѯeË o tom, co je t¯ebaì; stejnÈ
ËlenÏnÌ je v rukopisu Hippolyta, Refut. IX,9,1, a v nejstaröÌm rukopisu Aristotela, Rhet. III,5, 1407b17 (srv. apar·t v RossovÏ edici, str. 154). V p¯ÌpadÏ
Hippolyta je vöak toto ËtenÌ v rozporu s autorovou uvozujÌcÌ parafr·zÌ, a jde
tedy prokazatelnÏ o chybu.
635
PMG, zl. 762 (MelanippidÈs, zl. 6); z dÌla tohoto ¯eckÈho b·snÌka klasickÈ doby (2. pol. 5. stol. p¯. Kr.), autora dithyramb˘, se dochovaly nepatr-
320
Poklady barbarskÈ filosofie
Slyö mne, otËe, nad nÌmû lidÈ ûasnou,
ty, jenû vÏËnÏ ûivÈ duöe ¯ÌdÌö.635
(2) A Ñvelik˝ ParmenidÈsì, jak ho naz˝v· PlatÛn v Sofistovi, uvaûuje o boûstvÌ takto:
znamenÌ mnoh·, ûe nevznik· jsoucÌ ani nezanik·,
celistvÈ, jedineËnÈ, je nehybnÈ ani nevznik·.636
(3) Ale i HÈsiodos ¯Ìk·:
Protoûe on je kr·l a nejvyööÌ velitel boh˘
nesmrteln˝ch. Vûdyù û·dn˝ se nemohl mϯit s tvou mocÌ.637
(4) A dokonce i tragÈdie se pokouöÌ odtrhnout ËlovÏka od idol˘
a uËÌ ho zvednout oËi k nebi.638 113. (1) Jak uv·dÌ historik Hekataios ve spise Za Ëas˘ Abrahama a Egypùan˘, SofoklÈs nech·v· na
scÈnÏ zaznÌt tato odv·ûn· slova:
(2) P¯i pravdÏ dÌm, ûe B˘h je jeden jedin˝,
on vytvo¯il i nebesa i öirou zem,
i p¯Ìboj mo¯e sivÈho i vÏtr˘ smröù.
Z n·s mnozÌ ale zabloudili v srdci svÈm
a sochy boh˘ stavÌme si k ˙levÏ,
jeû tesanÈ jsou z kamene Ëi bronzovÈ,
Ëi ze zlata litÈ Ëi ze slonoviny.
A tÏm pak obÏù p¯i hanebn˝ch slavnostech
vzd·v·me v domnÏnÌ, ûe zboûnÏ ËinÌme.639
nÈ zlomky; pravost zde uv·dÏnÈho cit·tu je nejist· (srv. PMG, str. 394,
pozn. 2).
636
ParmenidÈs, zl. 8,3ñ4 (D-K); k oznaËenÌ Ñvelik˝ì srv. PlatÛn, Soph.
237a4ñ5.
HÈsiodos, zl. 308 (Merkelbach ñ West); Klement zlomek cituje rovnÏû
v Protr. 73,3 (kde edito¯i uv·dÏjÌ jinou interpunkci).
637
638
Srv. Klement, Protr. 74,1.
[SofoklÈs], zl. 1025 (TGF 358) = Adesp. 618 (TrGF II,170); Klement
cituje rovnÏû v Protr. 74,2. Tento nepochybnÏ podvrûen˝ zlomek je Ëasto cito639
321
Stromata V,114,1ñ115,2
114. (1) E⁄rip¯dhq dÆ Øp˘ t∑q a⁄t∑q skhn∑q tragÑdÂn
“rÜq
whs˘
tŒn fico◊ tÕnd •peiron a≈u≠ra
ka˘ g∑n p≠rij ∞xonta figra¡q 〈Øn〉 §gk°laiq;
to◊ton nÕmize Z∑na, tÕnd ºgo◊ ueÕn.
(2) Øn dÆ tò Peir¯uÑ dr°mati “ a⁄tŒq ka˘ t°de tragÑde¡{
sÆ tŒn a⁄towy∑, tŒn Øn a≈uer¯Ñ
ÔÕmbÑ p°ntvn w’sin Ømpl≠janta,
‘n p≠ri mÆn wÂq, p≠ri d œrwna¯a
n÷j a≈olÕxrvq •kritÕq t •strvn
–xloq ØndelexÂq §mwixore’ei.
(3) Ønta◊ua g¢r tŒn mÆn a⁄towy∑ tŒn dhmioyrgŒn no◊n e∆rhken, t¢ d ≤j∑q Øp˘ to◊ kÕsmoy t°ssetai, Øn û ka˘ 〈a…〉 ØnantiÕthteq wvtÕq te ka˘ skÕtoyq. (4) ” te E⁄wor¯vnoq A≈sx’loq
Øp˘ to◊ ueo◊ semnÂq swÕdra whs¯n{
Ze’q Østin a≈uµr, Ze÷q dÆ g∑, Ze÷q d o⁄ranÕq{
Ze’q toi t¢ p°nta xÎti tÂnde [toi] fip≠rteron.
115. (1) o»da Øg‰ ka˘ Pl°tvna prosmartyro◊nta Ò Hrakle¯tÑ
gr°wonti{ Ñ¥n tŒ sowŒn mo◊non l≠gesuai o⁄k Øu≠lei ka˘
Øu≠lei ZhnŒq –noma.ì (2) ka˘ p°lin{ ÑnÕmoq ka˘ boylè pe¯-
v·n u k¯esùansk˝ch apologet˘; srv. AthÈnagoras, Legat. 5,2; [Justin], Cohort. ad Graec. 18; De mon. 2,2 aj. (srv. odkazy v TrGF II, str. 170). Spis Za
Ëas˘ Abrahama a Egypùan˘ je apologetickÈ falsum z pozdnÏ hellÈnistickÈ
doby, patrnÏ tent˝û spis, o nÏmû se zmiÚuje ûidovsky historik 1. stol. po Kr.
Flavius Josef v Ant. Jud. I,159. Hekataiovi z AbdÈr, dvornÌmu historikovi
Ptolemaia I., kter˝ ve svÈm pojedn·nÌ o EgyptÏ (Aigyptiaka) odvozoval ¯eckÈ umÏnÌ a filosofii ze starÈ egyptskÈ moudrosti, bylo p¯ipisov·no takÈ pojedn·nÌ o dÏjin·ch éid˘, na nÏû se odvol·v· Flavius Josef, ale jehoû pravost
byla zpochybÚov·na uû v antice (srv. FGrHist 264, F 21ñ24, III.A, str. 19ñ
22; ”rigenÈs, Contra Cels. I,15/Marcovich 18,18ñ19). NenÌ vylouËeno, ûe
ze spisu o Abrahamovi poch·zejÌ i nÏkterÈ dalöÌ citace, jimiû Klement a dalöÌ apologeti dokl·dajÌ z·vislost ¯eckÈ literatury na PÌsmu; srv. N. Walter,
322
Poklady barbarskÈ filosofie
114. (1) A EuripidÈs na tÈûe scÈnÏ recituje:
PodÌvej, nad hlavou je nebe bez konce,
co ve vlahÈ n·ruËi zemi objÌm·.
To jemu ¯Ìkej Zeus, to je mÏj za boha.640
(2) V dramatu Peirithoos t˝û autor p¯edn·öÌ:
Ty, kter˝ vznik·ö ze sebe,
a vöechny vÏci spojujeö
v nebeskÈm vÌru, zatÌmco
ve st·lÈm tanci kruhovÈm
st¯Ìd· se svÏtlo se öerem
t¯pytivÈ noci s pr˘vodem
nesËetn˝ch hvÏzdn˝ch z·stup˘.641
(3) TÌm, kter˝ Ñvznik· ze sebeì, zde m· na mysli stvo¯itele, intelekt, vöe ostatnÌ se t˝k· kosmu, v nÏmû jsou protiklady svÏtla a tmy.
(4) TakÈ Aischylos, syn EuforiÛn˘v, mluvÌ o Bohu velice d˘stojnÏ:
Zeus je aithÈr, Zeus je zemÏ, Zeus je nebe,
Zeus je vöechno i vöe, co je nad to.642
115. (1) S·m dod·v·m, ûe i PlatÛn potvrzuje slova, kter· napsal
HÈrakleitos: ÑTo jedno moudrÈ samo nechce i chce b˝t naz˝v·no
jmÈnem Dia.ì643 (2) Nebo: ÑZ·kon: takÈ poslouchat v˘li jednoDer Thoraausleger, str. 172ñ201. Zlomek je ¯azen jako FGrHist 264, F 24
(III.A, str. 22).
640
EuripidÈs, zl. 941 (TrGF V/2,936); Klement rovnÏû cituje v Protr.
74,1; srv. AthÈnagoras, Legat. 5,1. O pravosti zlomku svÏdËÌ to, ûe je citov·n u ¯eck˝ch autor˘ a v latinskÈm p¯ekladu u Cicerona, De nat. deor. II,65
(srv. odkazy v TrGF V/2, str. 936ñ937).
641
EuripidÈs, zl. 593 (TGF 548), z dramatu Peirithoos (= Kritias, zl. 4,
TrGF I,173ñ174); srv. v˝öe, 36,1.
Aischylos, zl. 70 (TrGF III,187); autenticitu tohoto unik·tnÌho zlomku potvrzuje parafr·ze z (patrnÏ) FilodÈmova spisu O zboûnosti (De pietate), podle kterÈ poch·zÌ z dramatu HÈliades (citov·no v TrGF III, str. 187).
642
643
HÈrakleitos, zl. B 32 (D-K); tento a n·sledujÌcÌ zlomek jsou jinak dochov·ny pouze v EusebiovÏ citaci tÈto pas·ûe (Praep. evang. XIII,13,42).
323
Stromata V,115,2ñ116,1
uesuai ≤nÕq.ì (3) k¶n tŒ ÔhtŒn Øke¡no §nagage¡n Øu≠lÉq Ñ“
∞xvn Èta §ko’ein §koy≠tvì, eflroiq ¶n Ìd≠ pvq ØmwainÕmenon
prŒq to◊ Ewes¯oy{ ѧj’netoi §ko’santeq kvwo¡q Øo¯kasi{ w°tiq a⁄to¡sin martyre¡ pareÕntaq §pe¡nai.ì
(4) All •ntikryq [ka˘] m¯an §rx∂n ka˘ par Ò Ellµnvn
§ko◊sai poue¡q; T¯maioq “ LokrŒq Øn tò wysikò syggr°mmati kat¢ l≠jin Ìd≠ moi martyrµsei{ Ñm¯a §rx¢ p°ntvn Øst˘n
§g≠nhtoq{ e≈ g¢r Øg≠neto, o⁄k ¶n ªn ∞ti §rx°, §ll Øke¯na, Øj
´q ® §rx¢ Øg≠neto.ì (5) Ørr’h g¢r Øke¡uen dÕja º §lhuµq{
Ñ•koyeì, whs¯n, Ñ Israµl, k’rioq “ ueÕq soy eÃq Østin, ka˘
a⁄tò mÕnÑ latre’seiq.ì
(6) o·toq ≈do÷ p°ntessi saw∂q §pl°nhtoq fip°rxei,
Îq whsin º S¯bylla. 116. (1) πdh dÆ ka˘ Û Omhroq wa¯netai
pat≠ra ka˘ y…Œn di¢ to’tvn, Íq ∞tyxen mante¯aq e⁄stÕxoy,
l≠gvn{
e≈ mÆn d∂ o¤tiq se bi°zetai o»on ØÕnta,
no◊son d o¤pvq ∞sti DiŒq meg°loy §l≠asuai.
o⁄ g¢r K’klvpeq DiŒq a≈giÕxoy §l≠goysin.
Odkazem na PlatÛna m· snad Klement na mysli ˙vahy v Kratylovi citovanÈ
v˝öe, str. 264ñ265, pozn. 469. NenÌ jasnÈ, proË PlatÛna v tÈto souvislosti
zmiÚuje, snad jako svÏdka pravosti citovan˝ch zlomk˘. ⁄vod pas·ûe navozuje dojem, ûe Klement ke sbÌrce v˝rok˘, z nÌû dosud Ëerpal, p¯ipojuje
vlastnÌ podÌl; srv. A. Le Boulluec, SC 279, str. 339.
644
HÈrakleitos, zl. B 33 (D-K).
645
Srv. Mt 11,15; 13,9; Mk 4,9.23; L 8,8; 14,35.
HÈrakleitos, zl. B 34 (D-K); kromÏ Eusebia (Praep. evang.
XIII,13,42) je zlomek dochov·n u TheodÛrÈta, Graec. affect. I,70. Podle rukopisu Stromat by se v z·vÏru Ëetlo: Ñjsou tu a odch·zejÌì (pareÕntaq
§pi≠nai); moûn˝ v˝znam tÈto verze zvaûuje Z. KratochvÌl, DÈlsk˝ pot·pÏË,
str. 120 (s odkazem na zl. B 91).
646
647
Srv. PlatÛn, Phaedr. 245d1ñ3. Pod jmÈnem Timaia z Loker, mluvËÌho
stejnojmennÈho PlatÛnova dialogu, kter˝ byl tradiËnÏ povaûov·n za pythagorej-
324
Poklady barbarskÈ filosofie
ho.ì644 (3) A pokud by chtÏl nÏkdo interpretovat v˝rok Ñkdo m· uöi
k slyöenÌ, aù slyöÌì,645 snad mu pom˘ûe toto vysvÏtlenÌ efeskÈho filosofa: ÑKdyû nech·pavÌ naslouchajÌ, podobajÌ se hluch˝m. O nich
svÏdËÌ rËenÌ, ûe jsou tu a nejsou tu.ì646
(4) Moûn· byste ale r·di slyöeli, zda ÿekovÈ o jednom poË·tku
hovo¯Ì v˝slovnÏ. Mohu se odvolat na svÏdectvÌ Timaia z Loker,
kter˝ ve svÈm p¯ÌrodovÏdnÈm pojedn·nÌ doslova uv·dÌ: ÑJe jeden
poË·tek vöeho, kter˝ nevznikl. Kdyby vznikl, nebyl by uû poË·tkem on, ale ten, z nÏhoû poË·tek vznikl.ì647 (5) Pravdiv˝ n·zor,
kter˝ vyvÏr· z tohoto pramene: ÑSlyö Izraeli! P·n, tv˘j B˘h je jeden
a pouze jemu budeö slouûit.ì648 (6) Jak ¯Ìk· Sibylla:
PohleÔte, ten, jehoû kaûd˝ vidÌ, nesch·zÌ z cesty.649
116. (1) Zd· se, ûe dokonce i HomÈr p¯ipadl na trefnou vÏötbu
a rozliöuje Otce a Syna:
Pokud nikdo tÏ netr˝znÌ, nikdo dalöÌ tam nenÌ,
tÏûko je vyhnout se nemoci od velikÈho Dia.
KyklÛpi z bou¯nÈho Dia nemajÌ obavu û·dnou.650
ce, se dochoval spis s n·zvem O povaze svÏta a duöe, dÛrsk˝m n·¯eËÌm psan˝ v˝tah z PlatÛnova Timaia, stylizovan˝ jako jeho p¯edloha, avöak poch·zejÌcÌ z¯ejmÏ aû z 1. stol. p¯. Kr.; srv. M. Baltes, Timaios, in: NP 12/1, sl.
574ñ575. Klementem citovan· vÏta (psan· rovnÏû v dÛrskÈm dialektu) se
v tomto spise neobjevuje, poch·zÌ vöak z¯ejmÏ z podobnÈho zdroje; srv.
takÈ v˝öe, 29,1.
648
Dt 6,4.13; srv. Klement, Protr. 80,4.
649
Orac. Sib., zl. 1,28 (Geffcken 229); srv. v˝öe, 108,6; Klement cituje
v Protr. 77,2.
HomÈr, Od. IX,410ñ411; 275. Alegorick˝ v˝klad se opÌr· o rozliöenÌ
mezi Diem Ñvelik˝mì, jehoû se KyklÛpi ob·vajÌ, a Diem Ñbou¯n˝mì, z nÏhoû
obavy nemajÌ. Tato podivuhodn· exegeze se moûn· opÌr· o pokus filosofick˝ch vykladaˢ p¯edstavit HomÈra jako platÛnskÈho metafyzika; srv. nÌûe,
116,3. Eusebios ji v citaci z Klementa vypouötÌ. Ke k¯esùanskÈ interpretaci
¯eck˝ch b·snÌk˘ srv. takÈ v˝öe, 70,2ñ6.
650
325
Stromata V,116,2ñ118,1
(2) ka˘ prŒ to’toy Orwe÷q kat¢ to◊ prokeim≠noy werÕmenoq
e∆rhken{
y…Æ DiŒq meg°loio, p°ter DiŒq a≈giÕxoi〈o〉.
(3) Jenokr°thq dÆ “ KalxhdÕnioq, tŒn mÆn flpaton D¯a, tŒn dÆ
n≠aton kalÂn, ∞mwasin patrŒq §pole¯pei ka˘ y…o◊. (4) ka˘ tŒ
paradojÕtaton, Û Omhroq gign„skein wa¯netai tŒ ue¡on “ §nurvpopaue¡q e≈s°gvn to÷q ueo’q{ ‘n o⁄d ofltvq a≈de¡tai
Ep¯koyroq. 117. (1) whs˘ go◊n{
t¯pte me, Phl≠oq y…≠, pos˘n tax≠essi di„keiq,
a⁄tŒq unhtŒq Ø„n, ueŒn •mbroton; o⁄d≠ ny p„ me
∞gnvq Íq ueÕq e≈mi.
(2) o⁄x ®lvtŒn g¢r e»nai unhtò o⁄dÆ katalhptŒn tŒ ue¡on
o¤te pos˘n o¤te xers˘n o¤te œwualmo¡q o⁄d ”lvq tò s„mati
dedµlvken. (3) Ñt¯ni Ímoi„sate k’rion; ∫ t¯ni “moi„mati
Ímoi„sate a⁄tÕn;ì whs˘n º grawµ. (4) Ñm∂ e≈kÕna Øpo¯hse
t≠ktvn, ∫ xrysoxÕoq xvne’saq xrys¯on periexr’svsen a⁄tÕn;ì ka˘ t¢ Øp˘ to’toiq.
118. (1) Û O te kvmikŒq Ep¯xarmoq sawÂq per˘ to◊ lÕgoy Øn
tè Polite¯Ç l≠gei Ìd≠ pvq{
651
OF 338.
XenokratÈs, zl. 217 (Parente, str. 132); srv. Pl˙tarchos, Plat. quaest.
1007f (= XenokratÈs, zl. 216 Parente): ÑTomu, co je naho¯e a prvnÌ, totiû sta¯Ì
¯Ìkali flpaton (nejvyööÌ). Nap¯Ìklad XenokratÈs Dia v oblasti toho, co je st·le
v t˝chû vztazÌch stejnÈ, naz˝v· nejvyööÌ (flpaton), zatÌmco toho sublun·rnÌho nejniûöÌ (n≠aton). P¯ed nÌm uû HomÈr oznaËil boha, kter˝ je vl·dcem
vl·dc˘, jako ÇnejvyööÌho z vlada¯˘ë (flpaton kreiÕntvn).ì Srv. HomÈr, Il.
VIII,31; Od. I,45.81; XXIV,473; p¯Ìzvisko flpatoq je z¯ejmÏ kultickÈho
p˘vodu; srv. DÈmosthenÈs, In Mid. 59,9; Pausanias, Graec. desc. IX,19,3;
A. B. Cook, Zeus. A Study in Ancient Religion, II/2, Cambridge 1925, str.
875. Srv. takÈ nÌûe, 131,1ñ2 a pozn. 700. V XenokratovÏ rozvrhu ÑnejvyööÌ
Zeusì nejspÌöe odpovÌd· jeho ÑprvnÌmu bohuì, tj. monadÏ charakterizovanÈ
jako transcendentnÌ intelekt; srv. XenokratÈs, zl. 213 (Parente), ze Stobaia,
Anth. I,1,29b (Wachsmuth 36,6ñ10); mezi nejvyööÌho a sublun·rnÌho
(= podsvÏtnÌho) Dia patrnÏ kladl jeötÏ st¯ednÌ oblast odpovÌdajÌcÌ svÏtovÈ
duöi; srv. H. J. Kr‰mer, Der Ursprung, str. 37, pozn. 58. Klementova exege652
326
Poklady barbarskÈ filosofie
(2) A p¯ed nÌm k tomuto rozliöenÌ dospÏl jiû Orfeus:
Synu Dia velkÈho, otËe Dia bou¯nÈho.651
(3) TakÈ XenokratÈs z ChalkÈdonu n·m zanechal odlesk Otce a Syna, jednoho nazval nejvyööÌm Diem a druhÈho nejniûöÌm.652 (4) Je
nadmÌru podivnÈ, ûe HomÈr, kter˝ p¯edv·dÌ bohy s lidsk˝mi v·önÏmi, patrnÏ zn· povahu boûstvÌ 117. (1) (Epik˙ros ho vöak stejnÏ
nem· v ˙ctÏ).653 Tak u HomÈra Ëteme:
ProË za mnou hbit˝ma nohama bÏûÌö, PÈle˘v synu,
za nesmrteln˝m bohem, aËkoli s·m jsi jen ËlovÏk?
JeötÏ jsi ve mnÏ nepoznal boha.654
(2) TÌm ukazuje, ûe boûstvÌ nelze dostihnout ani nohama, ani rukama, ani oËima, ani ËÌmkoli tÏlesn˝m. (3) Jak ¯Ìk· PÌsmo: ÑKomu
jste p¯ipodobnili P·na? JakÈ podobÏ jste ho p¯ipodobnili? (4) NenÌ
autorem obrazu umÏlec? NenÌ to zlatotepec, kdo roztavil zlato a pozlatil ho?ì A d·le, jak text pokraËuje.655
118. (1) Komik Epicharmos ve svÈ ⁄stavÏ jasnÏ vypovÌd· o Logu.656 Cituji:
ze svÏdËÌ o tom, ûe nenÌ s Xenokratov˝m systÈmem obezn·men, neboù jinak
by nemohl nejniûöÌho Dia ztotoûÚovat se Synem. K Ñodleskuì srv. v˝öe,
87,2.
653
Podle stoika HÈrakleita, Quaest. Hom. 4,2, se Epik˙ros ÑötÌtil veökerÈho b·snictvÌ coby smrtonosnÈ n·vnady z m˝t˘ì; srv. jeho kritiku lidov˝ch
p¯edstav o bozÌch v Listu Menoikeovi (DiogenÈs Laertios, Vitae, X,123ñ
124); tradiËnÏ byl vöak z·roveÚ povaûov·n za nevdÏËnÈho HomÈrova dluûnÌka; srv. HÈrakleitos, Quaest. Hom. 79,2; Sextos Empeirikos, Adv. math.
I,273; J. PÈpin, Mythe, str. 134ñ138.
654
HomÈr, Il. XXII,8ñ10.
655
Iz 40,18ñ19; srv. Klement, Protr. 79,5.
Epicharmos, p˘vodem snad ze SicÌlie, souËasnÌk Aischyl˘v, byl jeden
ze zakladatel˘ komickÈho û·nru, jehoû pozdÏjöÌ doba op¯edla legendami.
DiogenÈs Laertios, Vitae, VIII,78, ho oznaËuje za Pythagorova û·ka a p¯ipisuje mu p¯ÌrodovÏdnÈ, gnÛmickÈ a lÈka¯skÈ spisy. O b·sni ⁄stava kolujÌcÌ pod jeho jmÈnem se zmiÚuje uû peripatetik Aristoxenos (4. stol. p¯. Kr.),
podle nÏhoû byl jejÌm autorem jak˝si flÈtnista Chrysogonos (AthÈnaios,
656
327
Stromata V,118,1ñ119,2
“ b¯oq §nur„poiq logismo◊ ka˘ §riumo◊ de¡tai p°ny{
zÂmen [dÆ] §riumò ka˘ logismò{ ta◊ta g¢r
sñzei broto’q{
(2) e»ta diarrµdhn Øpiw≠rei{
“ lÕgoq §nur„poyq kybernÜ, kat¢ trÕpon sñzei{
(3) e»ta, e≈
∞stin §nur„pÑ logismÕq, ∞sti ka˘ ue¡oq lÕgoq{
〈‘ mÆn Øn〉 §nur„pÑ p≠wyken per˘ b¯oy katastrow°q{
‘ d≠ ge t£q t≠xnaq ©pasi syn≠petai ue¡oq lÕgoq,
Økdid°skvn [a≈e˘] a⁄tŒq a⁄to’q, ” ti poie¡n
de¡ symw≠ron{
o⁄ g¢r •nurvpoq t≠xnan e·r[en]{ “ dÆ ueŒq ta’tan w≠rei.
“ d≠ ge t§nur„poy [lÕgoq] p≠wyken §pÕ ge
to◊ ue¯oy lÕgoy.
119. (1) na˘ m∂n di¢ to◊ Ò Hsa√oy to◊ pne’matoq kekragÕtoq
Ñt¯ moi pl∑uoq tÂn uysiÂn; l≠gei k’rioq{ plµrhq e≈m˘ “lokaytvm°tvn kriÂn ka˘ st≠ar §rnÂn ka˘ aÃma ta’rvn o⁄ bo’lomaiì ka˘ met œl¯ga Øp°gontoq Ñlo’sasue, kauaro˘ g≠nesue, §w≠lete t¢q ponhr¯aq §pŒ tÂn cyxÂn fimÂnì ka˘ t¢
Øp˘ to’toiq, (2) M≠nandroq “ kvmikŒq a⁄ta¡q gr°wei ta¡q
l≠jesin{
e∆ tiq dÆ uys¯an prosw≠rvn, È P°mwile,
ta’rvn ti pl∑uoq ∫ Ør¯wvn, ∫ n∂ D¯a
≤t≠rvn toio’tvn, ∫ kataskey°smata,
xrys£q poiµsaq xlam’daq πtoi porwyr£q,
∫ di Øl≠wantoq ∫ smar°gdoy zñdia,
e¤noyn nom¯zei tŒn ueŒn kauist°nai,
pepl°nhtai Øke¡noq ka˘ wr≠naq ko’waq ∞xei.
de¡ g¢r tŒn •ndra xrµsimon pewyk≠nai,
m∂ paru≠noyq wue¯ronta ka˘ moix„menon,
Deipnosoph. XIV,59/Kaibel III,434,9ñ12); srv. H.-G. Nesselrath, Epicharmos, in: NP 3, sl. 1093ñ1097.
328
Poklady barbarskÈ filosofie
V ûivotÏ je zapot¯ebÌ rozumnost a ËÌslo.
DÌky tomu lidÈ ûijÌ, to n·s zachraÚuje.657
(2) Pak ¯Ìk· v˝slovnÏ:
Rozum je n·ö lodivod, kter˝ n·s dob¯e chr·nÌ.
(3) A dod·v·, ûe
m·-li ËlovÏk rozumnost, m· takÈ boûsk˝ rozum.
Rozumnost m·me v sobÏ pro ûivot bez nesn·zÌ,
vöak kaûd˝ lidsk˝ postup prov·zÌ boûsk˝ rozum,
to on vûdy uËÌ lidi, jak majÌ spr·vnÏ jednat.
Ten postup je dar boha, to nevym˝ölÌ ËlovÏk,
rozumnost lidsk· m· sv˘j p˘vod v boûskÈm rozumu.658
119. (1) Poslyöme zvol·nÌ Ducha prost¯ednictvÌm Izaj·öe: ÑK Ëemu
tolik obÏtÌ, ¯Ìk· P·n. P¯esytil jsem se z·paln˝ch obÏtÌ beran˘, nechci tuk z jehÚat a b˝ËÌ krev.ì A o nÏco nÌûe: ÑOmyjte se, oËistÏte
se, zbavte svÈ duöe öpatnostÌ,ì a tak d·le.659 (2) PodobnÏ pÌöe komik Menandros:
Pokud kdo, Pamfile, p¯in·öÌ obÏti
b˝k˘ Ëi kozlÌk˘, anebo, u Dia,
podobn˝ch zv̯at, Ëi nosÌ svÈ v˝tvory
v öateËk·ch ze zlata Ëi z l·tky nachovÈ,
figurky ze slonoviny Ëi smaragdu,
a douf·, ûe snad tÌm si boha naklonÌ,
pak ûije v omylu a p¯iöel o rozum.
Vûdyù spÌö je t¯eba st·t se dobr˝m ËlovÏkem,
nesv·dÏt panny, neûÌt smiln˝m ûivotem,
[Epicharmos], zl. B 56 (D-K); tento a n·sledujÌcÌ zlomek je jinak dochov·n pouze v EusebiovÏ citaci tÈto pas·ûe (Praep. evang. XIII,13,44).
657
658
[Epicharmos], zl. B 57 (D-K).
659
Iz 1,11.16; srv. v˝öe, 74,6.
329
Stromata V,119,2ñ121,1
kl≠ptonta ka˘ sw°ttonta xrhm°tvn x°rin{
mhdÆ belÕnhq ∞namma ØpiuymµsÉq, [P°m]w¯le{
“ g¢r ueŒq bl≠pei se plhs¯on par„n.
(3) ÑueŒq Øgg¯zvn Øg„ e≈mi ka˘ o⁄x˘ ueŒq pÕrrvuen{ ∫ poiµsei ti •nurvpoq Øn krywa¯oiq ka˘ o⁄x˘ –comai a⁄tÕn;ì di¢
Ò Ierem¯oy whs¯n. 120. (1) ka˘ p°lin “ M≠nandroq parawr°zvn
t∂n graw∂n Øke¯nhn Ñu’sate uys¯an dikaios’nhq ka˘ Ølp¯sate Øp˘ k’rionì Ìd≠ pvq gr°wei{
(2) mhdÆ belÕnhq, È w¯ltate,
ØpiuymµsÉq potÆ §llotr¯aq{ “ g¢r ueŒq
dika¯oiq ∞rgoiq Ωdetai ka˘ o⁄k §d¯koiq,
pono◊nta dÆ ØÜ tŒn ∆dion ficÂsai b¯on,
t∂n g∑n §ro◊nta n’kta ka˘ t∂n ºm≠ran.
ueò dÆ u◊e di¢ t≠loyq d¯kaioq Án,
m∂ lamprŒq Ën ta¡q xlam’sin Íq tè kard¯Ç.
Übront∑q Ø¢nÜ §ko’sÉq, m∂ w’gÉq,
mh〈dÆn〉 syneid‰q a⁄tŒq afitò, d≠spota{
“ g¢r ueŒq bl≠pei se plhs¯on par„n.
(3) Ñ∞ti so◊ lalo◊ntoqì, whs˘n º grawµ, ÑØrÂ{ ≈do÷ p°reimi.ì
121. (1) D¯wiloq p°lin “ kvmikŒq toia◊t° tina per˘ t∑q kr¯sevq dial≠getai{
o∆ei s÷ to÷q uanÕntaq, È Nikµrate,
tryw∑q ®p°shq metalabÕntaq Øn b¯Ñ,
peweyg≠nai tŒ ue¡on Íq lelhuÕtaq;
∞stin D¯khq œwualmÕq, ‘q t¢ p°nta “rÜ.
ka˘ g¢r kau Û Aidhn d’o tr¯boyq nom¯zomen{
m¯an dika¯vn, ≤t≠ran dÆ §sebÂn e»nai “dÕn.
660
[Menandros], zl. 683 (Koerte); b·seÚ pokraËuje nÌûe, 120,2.
661
Jr 23,23ñ24; srv. Klement, Protr. 78,1.
662
é 4,6.
330
Poklady barbarskÈ filosofie
nekr·st a nezabÌjet kv˘li majetku.
KÈû ani nitka û·dost v tobÏ nevzbudÌ!
B˘h st·le blÌzko je a hledÌ na tebe.660
(3) ÑJ· jsem B˘h blÌzk˝ a nikoli B˘h vzd·len˝. M˘ûe ËlovÏk nÏco uËinit skrytÏ, aniû bych ho vidÏl?ì ¯Ìk· skrze Jeremj·öe. 661
120. (1) Menandros takÈ parafr·zuje v˝rok PÌsma: ÑObÏtujte obÏù
spravedlnosti, mÏjte nadÏji v P·na.ì662 Cituji:
(2) nesmÌö zatouûit, nejdraûöÌ,
ani po jehle druhÈho, vûdyù b˘h m· r·d
jen dobrÈ Ëiny, û·dnou nespravedlnost.
Kdo ve dne v noci lopotÌ se na poli,
tomu b˘h dovolÌ sv˘j ûivot pozvednout.
Spravedliv˝m ûivotem bohu obÏtuj,
buÔ Ëist˝ spÌöe srdcem neûli odÏvem,
a kdyû uslyöÌö hrom, tak nikam neprchej,
nem·ö-li, pane, na svÏdomÌ zlÈho nic.
B˘h st·le blÌzko je a hledÌ na tebe.663
(3) V PÌsmu Ëteme: ÑDokud budeö mluvit, budu ¯Ìkat: tady jsem.ì664
121. (1) Komik Difilos rovnÏû hovo¯Ì o soudu v n·sledujcÌm dialogu:
Ty myslÌö, ûe kdo v ûivotÏ si uûÌval
jen sam˝ch rozkoöÌ, drah˝ NikÈrate,
po smrti boûstvu unikne, jakoby nic?
Spravedlnost m· oko, kter˝m vidÌ vöe.
VϯÌme p¯ece, ûe jsou v H·du cesty dvÏ,
ta pro spravedlivÈ a ta pro bezboûnÈ.
663
Viz v˝öe, 119,2. Celou b·seÚ (se Ëty¯mi veröi uprost¯ed navÌc) cituje
[Justin], De mon. 4,1ñ2, p¯ipisuje ji vöak komiku FilÈmÛnovi. Jedn· se pravdÏpodobnÏ o apologeticky motivovan˝ podvrh; srv. N. Walter, Der Thoraausleger, str. 179ñ184.
664
Iz 58,9; srv. Klement, Protr. 116,4.
331
Stromata V,121,1ñ122,1
ka¯{
e≈ to÷q d’v kal’cei º g∑ (whs¯) tò pant˘ xrÕnÑ,
©rpaze §pelu„n, kl≠pte, §post≠rei, k’ka{
mhdÆn planhuèq{ ∞sti ka˘ Øn Û Aidoy kr¯siq{
Ωnper poiµsei [“] ueŒq “ p°ntvn despÕthq,
o· tŒ –noma woberŒn [Østin] o⁄d ¶n œnom°saimi Øg„{
‘q to¡q ®mart°noysi prŒq m∑koq b¯on
d¯dvsin.
(2) e∆ tiq dÆ unhtÂn o∆etai tŒ fiw ºm≠ran
kakÕn ti pr°ssvn to÷q ueo÷q lelhu≠nai,
doke¡ ponhr¢ ka˘ dokÂn ®l¯sketai,
”tan sxol∂n •goysa tygx°nÉ D¯kh.
(3) “r£te ”soi doke¡te o⁄k e»nai ueÕn.
∞stin g°r, ∞sti〈n〉{ e≈ d≠ tiq pr°ttei kalÂq,
kakŒq pewyk„q, tŒn xrÕnon kerdain≠tv{
xrÕnÑ g¢r o·toq flsteron d„sei d¯khn.
(4) synÖdei dÆ to’toiq º tragÑd¯a di¢ tÂnde{
∞stai g°r, ∞stai ke¡noq a≈Ânoq xrÕnoq,
”tan pyrŒq g≠monta uhsayrŒn sx°sÉ
xrysvpŒq a≈uµr, º dÆ boskhue¡sa wlŒj
©panta t§p¯geia ka˘ met°rsia
wl≠jei mane¡sa.
122. (1) ka˘ met œl¯ga a›uiq Øpiw≠rei{
Øp¢n dÆ Økl¯pÉ tŒ p£n,
wro◊doq mÆn ∞stai kym°tvn ©paq byuÕq,
g∑ dÆ ≤dr°nvn ∞rhmoq, o⁄d §∂r ∞ti
665
Difilos byl vedle Menandra a FilÈmona nejzn·mÏjöÌm p¯edstavitelem
tzv. novÈ komedie; p˘sobil v AthÈn·ch ve 3. stol. p¯. Kr. Veröe, kterÈ jsou
mu zde p¯ipisov·ny, uv·dÌ v ponÏkud jinÈ verzi [Justin], De mon. 3,2, avöak
pod jmÈnem FilÈmÛnov˝m (srv. v˝öe, 120,2 a pozn. 663). ÿazeno jako [FilÈmÛn], zl. 246 (CAF II,539).
666
Srv. [Justin], De mon. 3,3, kde jsou veröe p¯ips·ny Euripidovi; to potvrzujÌ dalöÌ prameny (Sextos Empeirikos, Adv. math. I,274; Stobaios, Anth.
332
Poklady barbarskÈ filosofie
A pokraËuje:
Kdyû zemÏ oba stejnÏ navûdy p¯ikryje,
bÏû loupit, kr·st a podv·dÏt a ruöit ¯·d.
Jen nenechej se m˝lit: v H·du Ëek· soud,
a soudit bude b˘h, co nad vöÌm panuje,
j· jeho straönÈ jmÈno nechci vyslovit.
On p¯idÏluje dlouh˝ ûivot h¯ÌönÌk˘m.665
(2) Pokud si nÏkdo myslÌ, ûe bozi nevidÌ,
jak denodennÏ p·ch· samÈ zloËiny,
myslÌ si to öpatnÏ a bude odsouzen,
aû Spravedlnost voln˝m krokem dorazÌ.666
(3) Jen pohleÔte, kdo myslÌte, ûe nenÌ b˘h.
ée nenÌ? Je! Aù pÏknÏ sv˘j Ëas vytÏûÌ,
kdo povahu m· zlou a dob¯e vede si.
Po jistÈm Ëase bude platit pokutu.667
(4) S tÌm souhlasÌ i tragÈdie:
A jednou p¯ijde Ëas, ta doba nastane,
kdy Èter zlatav˝ sv˘j poklad otev¯e
a vyvalÌ se oheÚ, jehoû plameny
pak spasou vöechno na zemi i na nebi
sv˝m nep¯ÌËetn˝m û·rem.
122. (1) A o nÏco nÌûe navazuje:
Tak vöechno zahyne
a zmizÌ vlnami se dmoucÌ hlubiny
i sÌdla na zemi a rozp·len˝ vzduch
I,3,15a/Wachsmuth 54,25ñ55,2), podle nichû se jedn· o ˙ryvek z tragÈdie
Frixos (EuripidÈs, zl. 835, TrGF V/2,874ñ875).
667
RovnÏû [Justin], De mon. 3,3, tuto pas·û p¯ipojuje k p¯edchozÌmu
Ëty¯veröÌ, kterÈ p¯ipisuje Euripidovi; jedn· se vöak z¯ejmÏ o podvrh ([EuripidÈs], zl. 1131, TGF 713ñ714 = Adesp. 624, II, 173).
333
Stromata V,122,1ñ123,2
ptervt¢ w◊la bast°sei pyroym≠nh,
k•peita s„sei p°nta ™ prÕsu[en] §p„lesen.
(2) t¢ ”moia to’toiq k§n to¡q Orwiko¡q efirµsomen Ìd≠ pvq
gegramm≠na{
p°ntaq g¢r kr’caq [ka˘] a›uiq w°oq Øq polyghuÆq
Øj …er∑q krad¯hq §nen≠gkato, m≠rmera Ô≠zvn.
(3) ∫n dÆ “s¯vq ka˘ dika¯vq diabi„svmen, mak°rioi mÆn Ønta◊ua, makari„teroi dÆ met¢ t∂n Ønu≠nde §pallagµn, o⁄
xrÕnÑ tin˘ t∂n e⁄daimon¯an ∞xonteq, §ll¢ Øn a≈Âni §napa’esuai dyn°menoi,
§uan°toiq •lloisin “m≠stioi, ∞n te trap≠zaiq
ØÕnteq §ndre¯vn §x≠vn §pÕklhroi, §teire¡q,
º wilÕsowoq Empedokl≠oyq l≠gei poihtikµ. o⁄x ofltv tiq m≠gaq ∞stai ka˘ kau Û Ellhnaq Íq fiper≠xein t∂n d¯khn, o⁄dÆ
smikrŒq Íq laue¡n. 123. (1) “ dÆ a⁄tŒq Orwe÷q ka˘ ta◊ta
l≠gei{
e≈q dÆ lÕgon ue¡on bl≠caq to’tÑ pros≠dreye,
≈u’nvn krad¯hq noerŒn k’toq{ e› d Øp¯baine
§trapito◊, mo◊non d ØsÕra kÕsmoio •nakta
§u°naton.
(2) a›u¯q te per˘ to◊ ueo◊, §Õraton a⁄tŒn l≠gvn, mÕnÑ gnvsu∑nai ≤n¯ tin¯ whsi tŒ g≠noq Xalda¯Ñ, e∆te tŒn Abra¢m l≠gvn to◊ton e∆te ka˘ tŒn y…Œn tŒn a⁄to◊, di¢ to’tvn{
⁄ryvek v ponÏkud delöÌ verzi cituje [Justin], De mon. 3,1, a p¯ipisuje
ho Sofoklovi ([SofoklÈs], zl 1027, TGF 360 = Adesp. 619, TrGF II,171).
668
669
OF 21a; ˙ryvek z hymnu na Dia, kter˝ je (coby pas·û z orfick˝ch b·snÌ) dochov·n v pseudo-aristotelskÈm spise O svÏtÏ ([AristotelÈs], De mundo, 401a28ñb7).
EmpedoklÈs, zl 147 (D-K); kromÏ cit·tu tÈto pas·ûe u Eusebia (Praep.
evang. XIII,13,49) zlomek nenÌ jinde dochov·n. V EusebiovÏ citaci figuruje
670
334
Poklady barbarskÈ filosofie
uû k¯Ìdla lÈtavc˘ nebude nadn·öet.
A potom vöe, co zniËil, znovu zachr·nÌ.668
(2) Podobn˝ v˝rok najdeme takÈ v orfick˝ch b·snÌch:
Nejprve vöechno ukryl a pak to zas na svÏtlo vynes
ze svÈho svatÈho srdce, kdyû dokonal dÌlo zk·zy.669
(3) Pokud budeme ûÌt ËistÏ a spravedlivÏ, budeme öùastnÌ jiû zde,
a jeötÏ vÌce, aû odsud odejdeme, protoûe nebudeme mÌt blaûenost
jen po nÏjak˝ Ëas, ale budeme moci spoËinout ve vÏËnosti,
u tÈhoû krbu i stolu s dalöÌmi nesmrteln˝mi,
zbaveni podÌlu na lidsk˝ch strastech a nezniËitelnÌ,
jak Ëteme v EmpedoklovÏ filosofickÈ b·sni.670 (4) Ani podle ÿek˘
nenÌ nikdo tak velk˝, aby na nÏj nedos·hla spravedlnost, ani tak
mal˝, aby se p¯ed nÌ skryl. 123. (1) U tÈhoû Orfea najdeme i slova:
PohlÈdni na boûsk˝ rozum a nespouötÏj z nÏho oËi,
rozumnÏ veÔ svÈ srdce, dob¯e na cestu vykroË,
a sleduj pouze nesmrtelnÈho vlada¯e svÏta.671
(2) D·le hovo¯Ì o tom, ûe Boha, jehoû oznaËuje jako neviditelnÈho,
poznal pouze jeden ËlovÏk chaldejskÈho p˘vodu, ËÌmû m· na mysli
Abrahama nebo snad jeho syna:
v prvnÌm veröi neologismus a⁄totr°pezoi, kter˝ spÌöe odpovÌd· p˘vodnÌmu Empedoklovu textu; srv. T. VÌtek, EmpedoklÈs III, str. 618.
V ˙secÌch Strom. V,78,4ñ5, 123,1ñ124,1, 126,5; 127,2 a 133,1 Klement cituje z b·snÏ p¯ipisovanÈ Orfeovi, jeû byla (patrnÏ na b·zi ¯eck˝ch Ñorfick˝chì zlomk˘) vytvo¯ena v prost¯edÌ hellÈnistickÈho ûidovstva; v nejdelöÌm znÏnÌ (41 verö˘) je dochov·na v EusebiovÏ citaci z Aristob˙la (Praep.
evang. XIII,12,5), ˙ryvky jsou v r˘zn˝ch verzÌch tÈû v pseudo-justinovsk˝ch
apologiÌch (De mon. 2,4; Cohort. ad Graec. 15) a v KlementovÏ Protreptiku
(74,4ñ5); jednotlivÈ redakce jsou ¯azeny jako OF 245 (justinovskÈ verze),
247 (Klement) a 248 (Aristob˙los); k ot·zce p˘vodu b·snÏ a chronologie
redakcÌ srv. N. Walter, Der Thoraausleger, str. 103ñ115; 202ñ261. K citovanÈmu trojveröÌ srv. ˙ryvek v KlementovÏ Protreptiku 75,4 (OF 246 =
245/247,5ñ7).
671
335
Stromata V,123,2ñ125,2
e≈ m∂ moynogenµq tiq §porr‰j w’loy •nvuen
Xalda¯vn{ ∆driq g¢r ∞hn •stroio pore¯hq,
ka˘ swa¯rhq k¯nhm §mw˘ xuÕna [u ] Íq perit≠llei
kykloterÆq Øn ∆sÑ te kat¢ sw≠teron kn„daka,
pne’mata d ºnioxe¡ per¯ t ∏≠ra ka˘ per˘ xe◊ma.
124. (1) e»ta oÃon 〈parawr°zvn〉 tŒ Ñ“ o⁄ranÕq moi urÕnoq, º
dÆ g∑ fipopÕdion tÂn podÂn moyì Øpiw≠rei{
a⁄tŒq d a› m≠gan a›tiq Øp o⁄ranŒn Østµriktai
xrys≠Ñ e≈n˘ urÕnÑ, ga¯h d fipŒ poss˘ b≠bhken.
xe¡ra 〈dÆ〉 dejiter∂n per˘ t≠rmasin Êkeano¡o
Økt≠taken, œr≠vn dÆ tr≠mei b°siq ∞ndoui uymò
o⁄dÆ w≠rein d’natai kraterŒn m≠noq. ∞sti dÆ p°ntÉ
a⁄tŒq Øpoyr°nioq ka˘ Øp˘ xuon˘ p°nta teleytÜ,
§rx∂n a⁄tŒq ∞xvn ka˘ m≠sshn ∏dÆ teleytµn.
•llvq o⁄ uemitÕn se l≠gein{ trom≠v d≠ te gy¡a
Øn nÕÑ. Øj fip°toy kra¯nei,
ka˘ t¢ Øp˘ to’toiq. (2) di¢ g¢r to’tvn dedµlvken p°nta Øke¡na t¢ prowhtik°{ ÑØ¢n §no¯jÉq tŒn o⁄ranÕn, trÕmoq lµcetai
§pŒ so◊ –rh ka˘ takµsetai, Íq §pŒ pros„poy pyrŒq tµketai khrÕq{ì 125. (1) ka˘ 〈t¢〉 di¢ Ò Hsa√oy Ñt¯q Øm≠trhsen tŒn
o⁄ranŒn spiuamè ka˘ p£san t∂n g∑n drak¯;ì p°lin ”tan
e∆pÉ{
a≈u≠roq ∏d A¯doy, pÕntoy ga¯hq te t’ranne,
‘q bronta¡q se¯eiq briarŒn dÕmon O⁄l’mpoio{
da¯moneq ‘n wr¯ssoysi[n], ueÂn dÆ d≠doiken ”miloq{
û Mo¡rai pe¯uontai, §me¯likto¯ per Øo◊sai{
(2) •wuite, mhtrop°tvr, o· uymò p°nta done¡tai{
‘q kine¡q §n≠moyq, new≠lÉsi dÆ p°nta kal’pteiq,
672
OF 246 (= 247,23ñ27).
673
Iz 66,1.
674
OF 246 (= 247,29ñ35.38ñ39). Ke ËtvrtÈmu veröi srv. PlatÛn, Leg. IV,
715e7ñ716a1, a orfick˝ hymus na Dia (= OF 21a) zmÌnÏn˝ v˝öe, 122,2.
336
Poklady barbarskÈ filosofie
Leda ten ojedinÏl˝ odötÏpek od chaldejskÈho
n·roda, kter˝ byl znalcem hvÏzdnÈho bÏhu a vÏdÏl,
jak se okolo zemÏ podÈl svÈ vlastnÌ osy
pohybem st·le stejn˝m ot·ËÌ nebesk· sfÈra
a ¯ÌdÌ sp¯eûenÌ vÏtr˘ vzduchem i vodnÌmi proudy.672
124. (1) Text pokraËuje slovy, kter· znÌ jako parafr·ze biblickÈho
Ñnebe je m˘j tr˘n a zemÏ podnoû m˝ch nohouì:673
S·m se pak jeötÏ na öirÈm nebi, na zlatÈm tr˘nÏ,
posadil pevnÏ; nohy si op¯el o tvrdou zemi,
pravicÌ vzd·len˝ b¯eh oce·nu dokola objal.
Hory se p¯ed jeho hnÏvem v hlubok˝ch z·kladech t¯esou,
vûdyù jeho straölivou sÌlu by nikdy nemohly unÈst.
Veskrze nebesk˝ s·m, vöe pozemskÈ ku konci vede,
m· totiû v rukou poË·tek, st¯ed i konec vöech vÏcÌ.
Jinak hovo¯it nesmÌö, jen kdyû pomyslÌm na to,
cel˝ se t¯esu. On vl·dne n·m sh˘ry,
a tak d·le.674 (2) Zde je ˙plnÏ vyloûen tento prorock˝ v˝rok: ÑPokud otev¯eö nebe, hory se p¯ed tebou rozt¯esou a roztajÌ, jako p¯ed
ohnÏm taje vosk.ì675 125. (1) RovnÏû vykl·d· slova pronesen· Izaj·öem: ÑKdo zmϯil nebe pÌdÌ a celou zemi hrstÌ?ì676 »teme:
Vlada¯i nebe a podsvÏtÌ, vl·dce mo¯e a zemÏ,
silou tv˝ch hrom˘ se ot¯·s· pevnÈ olympskÈ sÌdlo.
P¯ed tebou dÈmoni chvÏjÌ se, tebe se bohovÈ bojÌ,
dokonce nezlomnÈ bohynÏ osudu poslouchajÌ tÏ.
(2) Mate¯Ì otËe nehynoucÌ, tv· zloba vöe dÏsÌ.
Ty d·v·ö pohyb vÏtr˘m a vöechno do mrak˘ halÌö,
K biblickÈmu pozadÌ jednotliv˝ch motiv˘ srv. A. Le Boulluec, SC 279, str.
349ñ350.
675
Iz 63,19ñ64,1; Klement cituje v Protr. 78,2.
676
Iz 40,12; Klement cituje v Protr. 78,2.
337
Stromata V,125,2ñ126,5
prhst∑rsi sx¯zvn plat÷n a≈u≠ra{ s∂ mÆn Øn •stroiq
t°jiq, §nall°ktoisin Øwhmos’nais〈i〉 tr≠xoysa{
(3) sò dÆ urÕnÑ pyrÕenti parest£si〈n〉 pol’moxuoi
•ggeloi, oÃsi m≠mhle broto¡q Íq p°nta tele¡tai{
sŒn mÆn ∞ar l°mpei n≠on •nuesi porwyr≠oisin{
sŒq xeim‰n cyxra¡sin ØperxÕmenoq new≠laisin{
s°q pote bakxeyt¢q BrÕmioq di≠neimen œp„raq.
126. (1) e»ta Øpiw≠rei, ÔhtÂq pantokr°tora œnom°zvn tŒn
ueÕn{
•wuiton, §u°naton, ÔhtŒn mÕnon §uan°toisin.
Ølu≠, m≠giste ueÂn p°ntvn, kraterè s÷n §n°gkÉ,
wriktÕq, §µtthtoq, m≠gaq, •wuitoq, ‘n st≠wei a≈uµr.
(2) di¢ mÆn to◊ Ñmhtrop°tvrì o⁄ mÕnon t∂n Øk m∂ –ntvn g≠nesin Ømµnysen, d≠dvken dÆ §worm¢q to¡q t¢q probol¢q e≈s°goysi t°xa ka˘ s’zygon no∑sai to◊ ueo◊{ (3) parawr°zei
dÆ Øke¯naq t¢q prowhtik¢q graw°q, tµn te di¢ VshÆ ÑØg‰
stereÂn bront∂n ka˘ kt¯zvn pne◊maì, o· a… xe¡req t∂n strati¢n to◊ o⁄rano◊ Øuemel¯vsan, ka˘ t∂n di¢ Mvys≠vq{
(4) Ñ∆dete ∆dete, ”ti Øg„ e≈mi, ka˘ o⁄k ∞sti ueŒq ≥teroq pl∂n
Ømo◊{ Øg‰ §pokten ka˘ z∑n poiµsv{ pat°jv k§g‰ ≈°somai{
ka˘ o⁄k ∞stin ‘q Øjele¡tai Øk tÂn xeirÂn moy.ì
677
OF 248; hymnus je jinak dochov·n pouze v EusebiovÏ citaci tÈto pas·ûe (Praep. evang. XIII,13,52ñ53); k Dion˝sovÏ p¯Ìzvisku Bromios srv.
OF 170; Orph. hym. 40,10; 50,8; v˝öe, 48,7. SlovnÌkem i tematicky se text
blÌûÌ b·snÌm za¯azen˝m do sbÌrky Orfick˝ch hymn˘; nÏkterÈ p¯Ìklady uv·dÌ
A. Le Boulluec, SC 279, str. 350. OznaËenÌ Boha jako ÑvöemohoucÌhoì
(dosl. Ñvl·dce vöehoì) Klement nach·zÌ ve druhÈm veröi, kter˝ lze v z·vislosti na interpunkci p¯eloûit buÔto ÑP¯ijÔ, nejvÏtöÌ ze vöech boh˘, s mocnou nutnostÌì, nebo ÑP¯ijÔ, nejvÏtöÌ z boh˘, s nutnostÌ vl·dnoucÌ vöemuì.
Slovo mhtrop°tvr (Ñmate¯Ì otecì) zmÌnÏnÈ v p·tÈm veröi hymnu
p˘vodnÏ znamen· tolik co ÑmatËin otecì, tj. dÏdeËek z matËiny strany (srv.
HomÈr, Il. XI,224). V naöem hymnu snad oznaËuje ten rys nejvyööÌho boha,
ûe plodÌ s·m ze sebe, a je tedy Ñotcemì i Ñmatkouì veökerenstva; k tomuto
motivu srv. [AristotelÈs], De mundo, 401b2 (= OF 21a6); Porfyrios, zl.
325,31 (Smith); Nikomachos z Gerasy podle FÛtia, Bibl. 143a25 (Henry
678
338
Poklady barbarskÈ filosofie
bl˝skavicemi roztÌn·ö nebeskÈ pl·nÏ. A hvÏzdy
od tebe majÌ sv˘j ¯·d, sv˘j bÏh podle nemÏnn˝ch smÏrnic.
(3) U tvÈho ûhnoucÌho tr˘nu utrm·cenÌ andÏlÈ,
na starost majÌ naplnÏnÌ vöech lidsk˝ch osud˘.
Jaro je tvÈ, kdyû mladistvÏ z·¯Ì nachem sv˝ch kvÏt˘,
zima je tv·, kdyû p¯in·öÌ chladnÈ z·voje mrak˘,
tvÈ jsou bakchickÈ plody, jeû Bromios rozd·val kdysi.
126. (1) D·le pak Boha v˝slovnÏ oznaËuje jako vöemohoucÌho,
nesmrteln˝, jehoû nesmrtelnÌ jenom vyslovit mohou.
Ty, nejvÏtöÌ z boh˘, p¯ijÔ s nutnostÌ mocnou,
ot¯esn˝, nezdoln˝, velik˝ boûe s korunou nebes.677
(2) P¯Ìzviskem Ñmate¯Ì otecì, kter˝m chtÏl vyj·d¯it vznik z nejsoucÌho, podnÌtil autory nauky o emanacÌch k ˙vaze, ûe by B˘h
mohl mÌt partnerku.678 (3) Jinak parafr·zuje prorockÈ spisy, slova
pronesen· skrze Oze·öe: ÑJ· jsem tv˘rce bou¯e i vÏtru, mÈ ruce
stvo¯ily nebeskÈ vojsko,ì679 a skrze MojûÌöe: (4) ÑVÏzte, ûe j· jsem
a kromÏ mne jin˝ b˘h nenÌ. J· usmrtÌm i oûivÌm, ude¯Ìm a s·m
uzdravÌm, z m˝ch rukou nikdo neunikne.ì680 (5) Jak ¯Ìk· Orfeus,
III,42,10); Corp. Herm. I,9; V,7; Asclepius 20 (Nock 321,9ñ10); dalöÌ odkazy uv·dÌ R. Majercik, The Chaldaean Oracles, str. 143. V jinÈ souvislosti
motiv boûÌ androgynity uûÌv· s·m Klement, Quis dives, 37,2. Samotn˝ pojem mhtrop°tvr se v souvislosti s nejvyööÌm boûstvÌm objevuje v jednÈ
z redakcÌ TajnÈ knihy Janovy (NHC II,5,6; 6,16; 14,19; 19,17; 20,9; 27,33),
snad v z·vislosti na filosofick˝ch zdrojÌch. Podle Ireneje, Adv. haer. I,5,1,
jej uûÌvali takÈ valentinovci, nikoli vöak k oznaËenÌ nejvyööÌho boha, ale
(od nÏj odliönÈho) tv˘rce svÏta; spÌöe neû androgynitu tak vyjad¯ovali z·vislost jeho tv˘rËÌ aktivity na Ñmatceì, tj. padlÈ Moudrosti. Autory nauky
o emanacÌch m· Klement z¯ejmÏ na mysli pr·vÏ valentinovce (srv. Strom.
III,1,1 a pozn. 2 ad loc.) a uËenÌ o prvotnÌm boûskÈm p·ru, kterÈ nÏkte¯Ì
z nich zast·vali (srv. Irenej z Lyonu, Adv. haer. I,1,1; 11,1.5). K filosofickÈmu pozadÌ valentinovskÈ emanaËnÌ nauky srv. H. J. Kr‰mer, Der Ursprung, str. 223ñ264. K tvo¯enÌ z nejsoucÌho srv. v˝öe, 90,1; 92,3.
679
Srv. Am 4,13; Oz 13,4; stejn˝ text Klement cituje v Protr. 79,2.
680
Dt 32,39; Klement cituje v Protr. 79,1.
339
Stromata V,126,5ñ128,1
(5) a⁄tŒq dÆ Øj §gauo¡o kakŒn unhto¡si wyte’ei
ka˘ pÕlemon kryÕenta ka˘ •lgea dakryÕenta
kat¢ tŒn Orw≠a. 127. (1) toia◊ta ka˘ “ P°rioq Arx¯loxoq
l≠gei{
È Ze◊, 〈p°ter Ze◊,〉 sŒn mÆn o⁄rano◊ kr°toq,
s÷ d ∞rga Øp §nur„pvn “rÜq
levrg¢ k§u≠mista.
(2) p°lin ºm¡n ás°tv “ QrÖkioq Orwe’q{
xe¡ra dÆ dejiter∂n Øp˘ t≠rmatoq Êkeano¡o
p°ntouen Økt≠taken, ga¯h d fipŒ poss˘ b≠bhken.
(3) ta◊ta ØmwanÂq Øke¡uen e∆lhptai{ Ñ“ k’rioq s„sei pÕleiq
katoikoym≠naq, ka˘ t∂n o≈koym≠nhn ”lhn katalµcetai tè
xeir˘ Íq neossi°n{ì Ñk’rioq “ poiµsaq t∂n g∑n Øn ≈sx’i tè
afito◊ì, Îq whsin Ò Ierem¯aq, Ñka˘ §noru„saq t∂n o≈koym≠nhn
Øn tè sow¯Ç a⁄to◊.ì (4) ∞ti prŒq to¡sde Fvkyl¯dhq to÷q §gg≠loyq da¯monaq kalÂn, to÷q mÆn e»nai §gauo÷q a⁄tÂn, to÷q
dÆ wa’loyq di¢ to’tvn par¯sthsin, Øpe˘ ka˘ ºme¡q §post°taq tin¢q pareilµwamen{
§ll •ra da¯mon≠q e≈sin Øp §ndr°sin •llote •lloi{
o¿ mÆn Øperxom≠noy kako◊ §n≠raq Økl’sasuai.
128. (1) kalÂq o›n ka˘ Filµmvn “ kvmikŒq t∂n e≈dvlolatre¯an ØkkÕptei di¢ to’tvn{
o⁄k ∞stin ºm¡n o⁄dem¯a T’xh ueÕq,
o⁄k ∞stin, §ll¢ ta⁄tÕmaton ‘ g¯gnetai
Íq ∞tyx[en] ≤k°stÑ, prosagore’etai t’xh.
681
OF 246 (= 245,11ñ12); srv. v˝öe, 123,1 a pozn. 671. K druhÈmu veröi
srv. HÈsiodos, Theog. 936; 227.
682
Archilochos, zl. 94; b·seÚ je dochov·na u Stobaia, Anth. I,3,34
(Wachsmuth 58,12ñ15), vËetnÏ druhÈ poloviny t¯etÌho a celÈho ËtvrtÈho
veröe; srv. p¯eklad R. Hoöka, in: NejstaröÌ ¯eck· lyrika, Praha 1981, str. 52.
683
OF 246; jin· verze ˙seku citovanÈho v˝öe, 124,1, veröe 2ñ4 (= OF
247,30ñ32, podle Eusebia).
340
Poklady barbarskÈ filosofie
On takÈ p˘sobÌ lidem, ûe zlÈ jim z dobrÈho vzch·zÌ,
aù je to surov· v·lka, aù jsou to ûalostnÈ strasti.681
127. (1) PodobnÏ mluvÌ takÈ Archilochos z Paru:
Ach Die, otËe Die, m·ö moc nebeskou,
a vidÌö vöechny skutky ËlovÏËÌ,
prostop·önost i poctivost.682
(2) A znovu aù zazpÌv· thr·ck˝ Orfeus:
Pravici napjal a vzd·len˝ b¯eh oce·nu
ze vöech stran objal, nohy si op¯el o tvrdou zemi.683
(3) To je evidentnÏ p¯evzato z v˝roku: ÑP·n zachr·nÌ mÏsta pln·
lidÌ a cel˝ svÏt uchopÌ rukou jako hnÌzdo.ì684 Je to, jak ¯Ìk· Jeremj·ö, ÑP·n, kter˝ stvo¯il zemi svou silou a napravil svÏt svou moudrostÌ.ì685 (4) P¯ipomeÚme takÈ FÛkylida, kter˝ andÏly naz˝v· daimoni, a protoûe podle naöÌ tradice nÏkte¯Ì andÏlÈ odpadli, rozliöuje
mezi nimi dobrÈ a öpatnÈ:
Ne vöichni daimoni vl·dnoucÌ lidem jsou ale stejnÌ:
nÏkte¯Ì mohou ËlovÏka zachr·nit, kdyû nÏco hrozÌ.686
128. (1) S idolatriÌ se pÏknÏ vypo¯·dal komik FilÈmÛn:
N·hoda nenÌ û·dn· naöe bohynÏ,
kdepak ñ jen co se komu samo od sebe
n·hodou p¯ihodÌ, m· jmÈno n·hoda.687
684
Iz 10,14; Klement v˝rok cituje rovnÏû v Protr. 79,4, kde nicmÈnÏ zaËÌn· slovy ÑP·n ot¯eseì (“ k’rioq se¯sei), stejnÏ jako v SeptuagintÏ.
685
Jr 10,12; Klement cituje v Protr. 80,3.
686
FÛkylidÈs, zl. 16; tento milÈtsk˝ lyrik p˘sobil v 6. stol. p¯. Kr.; zlomek
je jinak dochov·n pouze v EusebiovÏ citaci tÈto pas·ûe (Praep. evang.
XIII,13,54), ale je obecnÏ povaûov·n za prav˝. K p·du andÏl˘ srv. v˝öe,
10,2. UËenÌ o andÏlech Klement p¯ipisuje takÈ PlatÛnovi; srv. v˝öe, 90,6.
687
FilÈmÛn, zl. 137 (CAF II,520); kromÏ Eusebia je zlomek dochov·n
u TheodÛrÈta, Graec. affect. VI,16. Kult bohynÏ TychÈ (Ñn·hodyì) Klement
341
Stromata V,128,2ñ129,5
(2) Sowokl∑q dÆ “ tragÑdopoiŒq
o⁄dÆ ueo¡q,
l≠gei,
a⁄ua¯reta p°nta p≠lontai,
nÕswi DiÕq{ ke¡noq g¢r ∞xei t≠loq ∏dÆ ka˘ §rxµn.
” te Orwe’q{
¥n kr°toq, eÃq da¯mvn g≠neto, m≠gaq o⁄ranŒn a∆uvn,
¥n dÆ t¢ p°nta t≠tyktai, Øn û t°de p°nta kykle¡tai,
p◊r ka˘ fldvr ka˘ ga¡a,
ka˘ t¢ Øp˘ to’toiq. 129. (1) P¯ndarÕq te “ melopoiŒq oÃon
Økbakxe’etai, •ntikryq e≈p„n{
t¯ ueÕq; ” ti tŒ p£n.
(2) ka˘ p°lin{
ueŒq “ p°nta te’xvn broto¡q.
(3) Øp¢n dÆ e∆pÉ{
t¯ ∞lpeai sow¯an; œl¯gon toi §n∂r fipÆr §ndrŒq ∞xei.
t¢ ueÂn boyle’mata Øreyn£sai brot≠Ç wren˘ d’skolon{
unat£q d §pŒ matrŒq ∞wy,
Øke¡uen ∞spake t∂n di°noian{ (4) Ñt¯q ∞gnv no◊n kyr¯oy; ∫ t¯q
s’mboyloq a⁄to◊ Øg≠neto;ì (5) §ll¢ ka˘ Ò Hs¯odoq di Ìn gr°wei synÖdei to¡q proeirhm≠noiq{
kritizuje v Protr. 51,1; 102,4; srv. uû Epik˙ros u Diogena Laertia, Vitae,
X,134.
688
[SofoklÈs], zl. 1028 (TGF 360) = Adesp. 621, TrGF II,172.
V ponÏkud odliönÈ verzi se tyto veröe objevujÌ v ÑOrfeovÏì hymnu na
Dia, kter˝ je zachov·n v EusebiovÏ citaci z Porfyria (Eusebios, Praep. evang.
III,9,2/GCS 43/1, 126,7ñ127,16) a ¯azen jako OF 168 (srv. veröe 6ñ8).
689
342
Poklady barbarskÈ filosofie
(2) A tragik SofoklÈs ¯Ìk·:
Vûdyù ani boh˘m se nedÏje vöe, jak si zvolÌ,
s v˝jimkou Dia, jenû konec i poË·tek drûÌ.688
(3) A Orfeus:
Povstalo boûstvo, jedin· sÌla, jeû rozsvÏcÌ nebe,
jedno je vöechno a v nÏm toto vöe se ot·ËÌ v kruhu,
oheÚ, voda i zemÏ,
a tak d·le.689 129. (1) Lyrik Pindaros jako u vytrûenÌ p¯Ìmo ¯Ìk·:
Co je b˘h? To, co veökerenstvo.690
(2) A nebo:
B˘h, jenû lidem vöechno p˘sobÌ.691
(3) TakÈ u nÏho Ëteme:
ProË douf·ö v moudrost? »lovÏka ËlovÏk p¯edËÌ jen m·lo.
SmrtelnÌk tÏûko svou myslÌ vyp·tr· ˙radky boh˘:
poch·zÌ jen ze smrtelnÈ matky.692
Tuto myölenku p¯evzal odsud: (4) ÑKdo poznal P·novu mysl? Kdo
se stal jeho r·dcem?ì693 (5) S uveden˝mi v˝roky vöak souhlasÌ uû
HÈsiodos:
690
Pindaros, zl. 140d (Snell ñ Maehler II,117); kromÏ citace tÈto pas·ûe
u Eusebia, Praep. evang. XIII,13,56/GCS 43/2, 17, zlomek nenÌ jinde dochov·n.
Pindaros, zl. 141 (Snell ñ Maehler II,117); edito¯i rekonstruujÌ druh˝
verö na z·kladÏ paralely u Didyma SlepÈho (4. stol.), De Trin. III,1 (PG
39,784,16): Ña d·v· p˘vab zpÏvuì (ka˘ x°rin §oidÜ wyte’ei).
691
692
Pindaros, zl. 61 (Snell ñ Maehler II,69ñ70); prvnÌ Ëty¯i veröe jsou dochov·ny tÈû u Stobaia, Anth. II,1,8 (Wachsmuth 4,20ñ5,3), jako ˙ryvek
z Pindarov˝ch Pai·n˘.
693
Iz 40,13.
343
Stromata V,129,5ñ130,4
m°ntiq d o⁄de¯q Østin Øpixuon¯vn §nur„pvn,
”stiq ¶n e≈de¯h ZhnŒq nÕon a≈giÕxoio.
(6) e≈kÕtvq •ra SÕlvn “ Auhna¡oq Øn ta¡q Ølege¯aiq, ka˘
a⁄tŒq katakoloyuµsaq Ò HsiÕdÑ,
p°ntÉ d §uan°tvn §wan∂q nÕoq §nur„poisi
gr°wei. 130. (1) p°lin, to◊ Mvys≠vq e≈q mÕxuoyq ka˘ pÕnoyq
di¢ t∂n par°basin t≠jesuai t∂n gyna¡ka prowhte’santoq,
poihtµq tiq o⁄k •shmoq gr°wei{
o⁄d≠ pot ªmar
pa’sontai kam°toy ka˘ œiz’oq, o⁄d≠ ti n’ktvr
steinÕmenoi{ xalep¢q dÆ ueo˘ d„soysi mer¯mnaq.
(2) ∞ti Û Omhroq m≠n, e≈p‰n
a⁄tŒq dÆ xr’seia pat∂r Øt¯taine t°lanta,
d¯kaion tŒn ueŒn mhn’ei{ (3) M≠nandroq dÆ “ kvmikÕq, §gauŒn ≤rmhne’vn tŒn ueÕn, whs¯n{
©panti da¯mvn §ndr˘ sympar¯statai
e⁄u÷q genom≠nÑ mystagvgŒq to◊ b¯oy
§gauÕq{ kakŒn g¢r da¯mona o⁄ nomist≠on
e»nai, b¯on bl°ptonta xrhstÕn.
(4) e»ta Øpiw≠rei{
©panta d §gauŒn e»nai tŒn ueÕn,
HÈsiodos, zl. 303 (Merkelbach ñ West); kromÏ citace u Eusebia,
Praep. evang. XIII,13,57, zlomek nenÌ jinde dochov·n.
694
695
SolÛn, zl. 17; srv. v˝öe, 81,1; kromÏ citace u Eusebia, Praep. evang.
XIII,13,57, zlomek nenÌ jinde dochov·n.
696
Srv. Gn 3,16.
697
HÈsiodos, Op. 176ñ178; ÑnezbavÌ ˙zkostiì p¯ekl·d·m podle zaË·tku
t¯etÌho veröe, kter˝ edito¯i p¯evzali z paralely u Eusebia, Praep. evang.
XIII,13,58 (steinÕmenoi); v rukopisu Stromat stojÌ g¯nomenoi, u HÈsioda
344
Poklady barbarskÈ filosofie
é·dn˝ pozemsk˝ ËlovÏk nenÌ takov˝ vÏötec,
aby dok·zal poznat ˙mysl bou¯nÈho Dia.694
(6) AthÈÚan SolÛn se rovnÏû vydal HÈsiodovou cestou a ve sv˝ch
elegiÌch spr·vnÏ ¯Ìk·:
⁄mysl nesmrteln˝ch je lidem naprosto skryt˝.695
130. (1) DalöÌ p¯Ìklad: v n·vaznosti na MojûÌöovo proroctvÌ, ûe
ûena bude kv˘li svÈmu provinÏnÌ rodit jen pro samou lopotu a tr·penÌ,696 pÌöe vÏhlasn˝ b·snÌk:
Po cel˝ den si neodpoËinou od d¯iny a str·znÏ,
po celou noc se nezbavÌ ˙zkosti, tak budou tÏûkÈ
starosti od boh˘.697
(2) Citujme d·le HomÈra:
Otec s·m uû pozdvihl zlat· ramena v·hy.698
Tak sdÏluje, ûe B˘h je spravedliv˝. (3) Komik Menandros zase vyjad¯uje, ûe je B˘h dobr˝, tÏmito slovy:
Hned od narozenÌ m· ËlovÏk po boku
pr˘vodce ûivotem, dobrÈho daimona.
ée byl by daimon zl˝ a ökodil ûivotu,
jenû spr·vnÏ veden je, to nelze p¯ipustit.
(4) K Ëemuû dod·v·:
B˘h vöecek dobr˝ je.699
wueirÕmenoi. Srv. p¯eklad J. Nov·kovÈ, in: HÈsiodos, éelezn˝ vÏk, Praha
1976, str. 15.
698
HomÈr, Il. VIII,69; XXII,209, o Diovi.
Menandros, zl. 714,1ñ4.5 (Koerte); zlomek je v delöÌ verzi (10 verö˘)
dochov·n v koment·¯i ke knize Job, jehoû autorem je jist˝ Juli·n, ari·nsky
zamϯen˝ autor ze 4. stol.; srv. Julianus, Comm. in Job, 126 (Hagedorn
261,2ñ12); Klement vynech·v· konec ËtvrtÈho a zaË·tek p·tÈho veröe.
⁄ryvky jsou dochov·ny i u dalöÌch autor˘, srv. zejm. Pl˙tarchos, De tranq.
an. 474b5ñ7. K motivu pr˘vodce srv. v˝öe, 73,4; 91,4.
699
345
Stromata V,130,4ñ132,2
πtoi p°nta ueŒn §gauŒn l≠gvn π, ”per ka˘ m£llon, Øn p£si
tŒn ueŒn §gauÕn. 131. (1) p°lin a› A≈sx’loq mÆn “ tragÑdopoiÕq, t∂n d’namin to◊ ueo◊ paratiu≠menoq, o⁄k œkne¡ ka˘
flciston a⁄tŒn prosagore’ein di¢ to’tvn{
(2) x„rize unhtÂn tŒn ueŒn ka˘ m∂ dÕkei
”moion saytò s°rkinon kauest°nai.
o⁄k o»sua d a⁄tÕn{ potÆ mÆn Íq p◊r wa¯netai
•platoq “rmµ, potÆ dÆ fldvr, potÆ [dÆ] gnÕwoq{
ka˘ uhrs˘n a⁄tŒq g¯netai paremwerµq,
§n≠mÑ new≠lÉ te ka˘ §strapè, brontè, broxè.
(3) fiphrete¡ dÆ a⁄tò u°lassa ka˘ p≠trai,
ka˘ p£sa phg∂ ka˘ fldatoq systµmata.
tr≠mei d –rh ka˘ ga¡a ka˘ pel„rioq
byuŒq ual°sshq ka˘ œr≠vn flcoq m≠ga,
Øp¢n Øpibl≠cÉ gorgŒn –mma despÕtoy.
p°nta dynat∂ g¢r dÕja fic¯stoy 〈ueo◊〉.
(4) ßr o⁄ doke¡ soi Øke¡no parawr°zein tŒ ѧpŒ pros„poy
kyr¯oy tr≠mei º g∑ì; 132. (1) Øp˘ to’toiq “ mantik„tatoq
ApÕllvn, martyrÂn tè dÕjÉ to◊ ueo◊, l≠gein §nagk°zetai
per˘ t∑q Auhn£q, ºn¯ka Øp˘ t∂n Ò Ell°da Østr°teyon o… M∑doi, Íq Øde¡tÕ te ka˘ …k≠teye tŒn D¯a per˘ t∑q Attik∑q. (2) ∞xei
dÆ Ìde “ xrhsmÕq{
o⁄ d’natai Pall¢q D¯ Ol’mpion Øjil°sasuai,
lissom≠nh pollo¡si lÕgoiq ka˘ mµtidi pyknè{
pollo÷q d §uan°tvn nho÷q malerò pyr˘ d„sei,
o poy n◊n …drÂti Ôee’menoi ≤stµkasin
de¯mati pallÕmenoi,
ka˘ t¢ Øp˘ to’toiq.
700
[Aischylos], zl. 464 (TGF 127ñ128) = Adesp. 617 (TrGF II,169ñ170);
srv. [Justin], De mon. 2,1; k biblickÈmu pozadÌ nÏkter˝ch motiv˘ srv. A. Le
Boulluec, SC 279, str. 357ñ358. K v˝razu ÑstraönÈ okoì (v. 11) srv. Aischylos, Sept. 537; EuripidÈs, Phoen. 146. K oznaËenÌ ÑnejvyööÌ b˘hì (flcistoq
ueÕq) v poslednÌm veröi srv. Gn 14,18.20.22; é 56(57),3; 77(78),35.56;
81(82),6 aj. Epiteton bylo v hellÈnistickÈ a ¯ÌmskÈ dobÏ spojov·no s vÌcero
v˝znaËn˝mi boûstvy, zejmÈna s Diem, a v prost¯edÌ, kde se mÌsily r˘znÈ
346
Poklady barbarskÈ filosofie
TÌm buÔto mÌnÌ, ûe je dobr˝ kaûd˝ b˘h, nebo, coû je pravdÏpodobnÏjöÌ, ûe je B˘h dobr˝ v kaûdÈm ohledu. 131. (1) Tragick˝ b·snÌk
Aischylos rovnÏû p¯edv·dÌ, jak je B˘h mocn˝, p¯iËemû ho nev·h·
nazvat ÑnejvyööÌì:
(2) OddÏluj boha od lidÌ a nemysli,
ûe tÏlo m· a podobn˝ je jako ty.
Vûdyù nezn·ö ho: tu jevÌ se jak ohnÏ û·r,
a tu zas jako voda, jindy jako tma.
A nÏkdy m·lem podob· se zv̯at˘m,
Ëi vÏtru, mraku, blesku, hromu, p¯Ìvalu.
(3) Skl·nÌ se p¯ed nÌm mo¯e, b¯ehy skalistÈ
a vöechny ¯eky, vody nahromadÏnÈ.
ChvÏjÌ se p¯ed nÌm hory, zemÏ, z·vratnÈ
hlubiny mo¯e i vysok· poho¯Ì,
kdyû straönÈ oko vl·dce na nÏ pohlÈdne.
Vûdyù sl·va nejvyööÌho boha zm˘ûe vöe.700
(4) Nezd· se v·m, ûe parafr·zuje biblick˝ v˝rok Ñp¯ed tv·¯Ì P·na se
chvÏje zemÏì?701 132. (1) DalöÌ svÏdectvÌ o BoûÌ sl·vÏ p¯inesl vÏötec vÏötc˘ ApollÛn. V dobÏ, kdy se MÈdovÈ chystali za˙toËit na
ÿecko, byl nucen ¯Ìci, ûe se AthÈna p¯imlouv· u Dia a prosÌ ho za
Attiku. (2) VÏötba znÏla:
AËkoli chyt¯e ho prosÌ a nikterak neöet¯Ì slovy,
nem˘ûe usm̯it Pallas vlada¯e Olympu Dia.
Napospas prudkÈmu ohni vyd· bezpoËet chr·m˘,
bohovÈ stojÌ uû zbroceni potem a v hr˘ze se t¯esou,
a tak d·le.702
kulturnÌ vlivy, bylo Ëasto uûÌv·no jako n·stroj mezin·boûenskÈho srozumÏnÌ nebo asimilace; srv. ”rigenÈs, Contra Cels. I,24 (Marcovich 24,20); V,41
(Marcovich 356,2); C. Roberts ñ T. C. Skeat ñ A. D. Nock, The Gild of Zeus
Hypsistos, in: HTR 29,1,1936, str. 39ñ88, zejm. 55ñ72; M. P. Nilsson, Geschichte der griechischen Religion, II: Die hellenistische und rˆmische Zeit,
M¸nchen 1950, str. 551; 636ñ638.
701
Srv. é 113(114),7.
»ty¯veröÌ je sestaveno ze dvou vÏöteb, jichû se podle HÈrodota dostalo
AthÈÚan˘m p¯ed vp·dem Peröan˘ do Attiky r. 480 p¯. Kr.; srv. HÈrodotos,
702
347
Stromata V,133,1ñ133,8
133. (1) Qear¯daq dÆ Øn tò Per˘ w’sevq gr°wei{ Ñ® §rx¢
tÂn –ntvn, §rx¢ mÆn –ntvq §lhuin°, m¯a{ ke¯na g¢r Øn §rxÜ
t≠ Østin ¥n ka˘ mÕnon,ì
(2) o⁄d≠ tiq ∞su ≥teroq xvr˘q meg°loy basil∑oq,
Orwe÷q l≠gei{ (3) û peiuÕmenoq “ kvmikŒq D¯wiloq gnvmik„tata ÑtŒn –nta p°ntvnì, whs¯,
pat≠ra to◊ton di¢ t≠loyq t¯ma mÕnon,
§gauÂn toso’tvn efiret∂n ka˘ kt¯stora.
(4) e≈kÕtvq to¯nyn ka˘ Pl°tvn Øu¯zei Ñt¢q belt¯staq w’seiq
§wikne¡suai prŒq tŒ m°uhma, ‘ Øn tò prÕsuen ∞wamen e»nai
m≠giston, ≈de¡n te t§gauŒn ka˘ §nab∑nai Øke¯nhn t∂n §n°basinì. (5) Ñto◊to d≠, Íq ∞oiken, o⁄k œstr°koy ¶n e∆h peristrowµ, §ll¢ cyx∑q periagvgµ, Øk nykterin∑q tinoq ºm≠raq
e≈q §lhuin∂n to◊ –ntoq o›san Øp°nodon, æn d∂ wilosow¯an
§lhu∑ wµsomen e»nai.ì (6) ka˘ to÷q ta’thq metasxÕntaq to◊
xryso◊ g≠noyq kr¯nei, ÑØstÆ mÆn d∂ p°nteq §delwo¯ì l≠gvn,
o… dÆ to◊ xryso◊ g≠noyq [kr¯nein] §krib≠stata ka˘ p°ntÉ.
(7) To◊ patrŒq •ra ka˘ poihto◊ tÂn symp°ntvn Ømw’tvq ka˘
§did°ktvq §ntilamb°netai p°nta prŒq p°ntvn, t¢ mÆn •cyxa sympauo◊nta tò zñÑ, tÂn dÆ Ømc’xvn t¢ mÆn πdh §u°nata kau ºm≠ran ØrgazÕmena, tÂn dÆ ∞ti unhtÂn t¢ mÆn Øn
wÕbÑ, ka˘ di¢ t∑q mhtrŒq a⁄tÂn ∞ti kat¢ gastrŒq œxo’mena,
(8) t¢ dÆ a⁄tejoys¯Ñ logismò, ka˘ tÂn §nur„pvn p°nteq
Hist. VII,141,3 (RosÈn II,243,1462ñ1463); 140,3 (RosÈn II,242,1448ñ
1450).
703
Tento dÛrsk˝m dialektem psan˝ zlomek p¯ipomÌn· texty z helÈnistickÈ a ranÏ ¯ÌmskÈ doby p¯ipisovanÈ star˝m pythagorejc˘m; srv. v˝öe, 29,2;
115,4. Autor jmÈnem Thearidas ovöem nenÌ odjinud zn·m; snad je mÌnÏn
TheÛridÈs z Metapontu, jehoû v poËtu star˝ch pythagorejc˘ uv·dÌ Jamblichos, De vita Pythag. 36,266 (Deubner 143,9).
704
OF 246 (= 245,13; srv. 247,16); srv. v˝öe, 123,1 a pozn. 671.
705
[Difilos], zl. 138 (CAF II,580); srv. v˝öe. 121,1.
348
Poklady barbarskÈ filosofie
133. (1) Thearidas ve spise O povaze vÏcÌ pÌöe: ÑPoË·tek vÏcÌ,
poË·tek vskutku prav˝, je jeden. On je to jedno jedinÈ na poË·tku.ì703 (2) Jak ¯Ìk· Orfeus,
kromÏ velkÈho kr·le û·dn˝ jin˝ uû nenÌ.704
(3) Komick˝ b·snÌk Difilos s Orfeem souhlasÌ a jako v sentenci ¯Ìk·
o ÑpravÈm otci vöehoì:
Po vöechen Ëas jen jeho uctÌvej,
vûdyù objevil a stvo¯il tolik dobrÈho.705
(4) Proto je spr·vn˝ PlatÛn˘v zvyk Ñp¯iv·dÏt nejlepöÌ povahy k nauce, kterou jsme d¯Ìve nazvali nejvyööÌ, aby spat¯ili dobro a vystoupili po onÈ cestÏ vzh˘ruì.706 (5) ÑTo by jistÏ nebylo Çnoc nebo
denë jako p¯i h·zenÌ st¯epu, ale obracenÌ duöe z jakÈhosi noËnÌho
dne k pravÈmu, kter˝ je v˝stupem k jsoucÌmu, v˝stupem, o nÏmû
tvrdÌme, ûe je pravou filosofiÌ.ì707 (6) Ti, kdo se ho ˙ËastnÌ, pat¯Ì
podle jeho soudu ke ÑzlatÈmu pokolenÌì. ÑVöichni jste zajistÈ brat¯iì, ¯Ìk·, coû nejvlastnÏji a ve vöech ohledech platÌ pr·vÏ o p¯ÌsluönÌcÌch ÑzlatÈho pokolenÌì.708 (7) Vöechny bytosti ve vz·jemnÈm
vztahu p¯irozenÏ, bez uËenÌ, vnÌmajÌ Otce a stvo¯itele veökerenstva.
NeoduöevnÏlÈ na z·kladÏ sympathie s ûivou bytostÌ, oduöevnÏlÈ se
dÏlÌ na ty, kterÈ jiû dos·hly nesmrtelnosti a pozn·vajÌ jej p¯i dennÌm
kon·nÌ, a na ty, kterÈ jsou jeötÏ smrtelnÈ. Z nich jedny, kterÈ dosud
jejich matka nosÌ v b¯iöe, jej vnÌmajÌ ve strachu, druhÈ, a to jsou
vöichni lidÈ, ÿekovÈ i barba¯i, jej pozn·vajÌ svobodnou rozumovou
ËinnostÌ.709 (8) é·dn˝ kmen, aù jde o zemÏdÏlce, pastevce nebo
706
PlatÛn, Resp. VII, 519c8ñd1; k ÑcestÏ vzh˘ruì srv. v˝öe, 106,2ñ4.
707
PlatÛn, Resp. VII, 521c4ñ7; srv. v˝öe, 67,2; 105,2.
708
Srv. PlatÛn, Resp. III, 415a4.2.3; srv. v˝öe, 98,1ñ4.
Klement rozliöuje Ëty¯i skupiny bytostÌ a jim odpovÌdajÌcÌ zp˘sob
ÑvnÌm·nÌì stvo¯itele svÏta. K neoduöevnÏl˝m asi ¯adÌ i rostliny (srv. Strom.
II,110,4 a Klement˘v zl. 38 [CA III, GCS 17/1970, str. 219ñ220]; Sextos
Empeirikos, Adv. math. IX,81; SVF II,708ñ711); jejich vztah ke stvo¯iteli
odvozuje z principu sympathie, tj. vz·jemnÈ souvztaûnosti Ë·stÌ svÏta (srv.
Cicero, De div. II,33ñ34; De nat. deor. II,19; FilÛn Alexandrijsk˝, De migr.
709
349
Stromata V,133,8ñ134,2
Û Ellhn≠q te ka˘ b°rbaroi. g≠noq d o⁄dÆn o⁄damo◊ tÂn gevrgo’ntvn o⁄dÆ nom°dvn, §ll o⁄dÆ tÂn politikÂn d’natai z∑n,
m∂ prokateilhmm≠non tè to◊ kre¯ttonoq p¯stei. (9) diŒ p£n
mÆn ∞unoq ≤ñvn, p£n dÆ ≤sper¯vn ®ptÕmenon ê〈Õnvn〉 bÕreiÕn
te ka˘ t¢ prŒq tò nÕtÑ p°nta m¯an ∞xei ka˘ t∂n a⁄t∂n prÕlhcin per˘ to◊ katasthsam≠noy t∂n ºgemon¯an, e∆ ge ka˘ t¢
kauolik„tata tÂn Ønerghm°tvn a⁄to◊ diapewo¯thken Øp
∆shq p°nta{ 134. (1) pol÷ dÆ pl≠on o… par Û Ellhsi polypr°gmoneq, o… wilÕsowoi, Øk t∑q barb°roy “rm„menoi wilosow¯aq 〈tò〉 §or°tÑ ka˘ mÕnÑ ka˘ dynatvt°tÑ ka˘ texnikvt°tÑ ka˘ tÂn kall¯stvn a≈tivt°tÑ t∂n pronom¯an ∞dosan, t¢ §kÕloyua to’toiq, e≈ m∂ kathxhue¡en prŒq ºmÂn,
o⁄k Øpist°menoi, §ll o⁄d a⁄tŒn ”pvq noe¡suai p≠wyken tŒn
ueÕn, mÕnon d , Íq πdh poll°kiq e≈rµkamen, kat¢ per¯wrasin
§lhu∑. (2) e≈kÕtvq o›n “ §pÕstoloq Ñ∫ Ioyda¯vn mÕnvnì
Abr. 178; Sextos Empeirikos, Adv. math. IX,79ñ80 aj.); Ñûivou bytostÌì je
snad mÌnÏn celek svÏta (srv. PlatÛn, Tim. 30b6ñc1; DiogenÈs Laertios, Vitae, VII,142ñ143 = SVF II,633); srv. EpiktÈtots, Diss. I,14,2ñ5, kter˝ chov·nÌ rostlin a tÏl odvozuje z toho, ûe jsou Ñprov·z·ny s veökerenstvem
a v sympathii s nÌmì (d≠detai to¡q ”loiq ka˘ symp≠ponuen). Ke ÑvnÌm·nÌì stvo¯itele srv. DiÛn Chrysostomos, Or. XII,35ñ36, podle nÏhoû (kromÏ
boh˘ a lidÌ) takÈ zv̯ata Ñpozn·vajÌ a uctÌvajÌ boha a snaûÌ se ûÌt podle jeho
ustanovenÌì; to, ûe rostliny ÑdobrovolnÏ a ochotnÏì nesou p¯ÌsluönÈ plody,
DiÛn p¯iËÌt· urËitÈmu pozumÏnÌ (j’nesiq) tomu, co naz˝v· Ñv˘lÌ a mocÌì
(gn„mh ka˘ d’namiq) boha; srv. J. PavlÌk, DiÛn Chr˝sostomos o v˝tvarnÈm umÏnÌ, n·boûenstvÌ a filosofii: ÿeË olympijsk·, Praha 2004, str. 57 a 83,
kter˝ v tÈto souvislosti odkazuje na Cicerona, De nat. deor. II,29, kde stoik
Balbus p¯ipisuje jakousi Ñv˘dËÌ sloûkuì podobnou lidskÈmu intelektu zv̯at˘m, strom˘m a rostlin·m. NenÌ vylouËeno, ûe skupina neoduöevnÏl˝ch bytostÌ vnÌmajÌcÌch stvo¯itele zahrnuje i kameny; srv. Simplikios, Comm.
Epict. Ench. 95,25ñ28 (pas·û cituje H.-J. Klauck, Dion von Prusa, Olympische Rede oder ‹ber die erste Erkenntnis Gottes, Darmstadt 2004, str.
129, pozn. 177). ñ Bytosti oduöevnÏlÈ pak Klement rozliöuje do t¯Ì skupin,
mezi nimiû kupodivu nezmiÚuje zv̯ata. NesmrtelnÌ jsou andÏlÈ, jejichû
Ñkon·nÌmì je patrnÏ mÌnÏna nebesk· liturgie (srv. v˝öe, 35,1; 36,3ñ4; k v˝znamu Ørg°zomai srv. 1K 9,13), kter· je ÑdennÌì proto, ûe se dÏje ve svÏtle
Slova (srv. v˝öe, 29,5ñ6 a pozn. 199). Srv. takÈ v˝öe, 133,5. T¯etÌ skupinu
p¯edstavujÌ embrya, coû je snad mÌnÏno alegoricky; srv. ale pokus A. Le
350
Poklady barbarskÈ filosofie
mÏstsk˝ lid, nem˘ûe nikde ûÌt, pokud nenÌ veden vÌrou v nÏco vyööÌho. (9) Proto vöechny n·rody u b¯eh˘ v˝chodnÌch, vöechny u b¯eh˘ z·padnÌch, vöechny, co na sever bydlÌ i na jih, majÌ jednu a touû
anticipaci toho, kter˝ nastolil ¯·d svÏta, protoûe nejobecnÏjöÌ projevy jeho p˘sobenÌ pronikajÌ vöÌm stejnÏ.710 134. (1) Zvl·ötÏ pak
vynikli ¯eËtÌ badatelÈ, milovnÌci moudrosti, kte¯Ì dÌky podnÏt˘m
z barbarskÈ filosofie p¯ipsali proz¯etelnost tomu, kter˝ je neviditeln˝, jedin˝, nejmocnÏjöÌ, nejlepöÌ umÏlec, nejzazöÌ p¯ÌËina nejkr·snÏjöÌch vÏcÌ, aniû ovöem vÏdÏli, co z toho vypl˝v·, pokud se od n·s
nenechali pouËit. Ani samÈho Boha neumÏli nahlÈdnout zp˘sobem
odpovÌdajÌcÌm jeho p¯irozenosti, n˝brû, jak jsme jiû mnohokr·t
uvedli, na z·kladÏ pravdivÈho opisu.711 (2) Apoötol to ¯Ìk· spr·vnÏ:
Boullueca, SC 279, str. 361, o v˝klad doslovn˝. »tvrt· zahrnuje Ñvöechny
lidiì patrnÏ potud, pokud pro nÏ platÌ, ûe Boha pozn·vajÌ na z·kladÏ rozumovÈ schopnosti duöe, kter· ËlovÏka odliöuje od zv̯at (srv. v˝öe, 87,4
a pozn. 499); ta je svobodn· v tom smyslu, ûe zakl·d· moûnost svobodnÈ
volby (srv. v˝öe, 7,1; 83,1.5); srv. takÈ Strom. VI,135,4. K rozdÌlu mezi n·boûensk˝m postojem zaloûen˝m na strachu a na rozumnÈ volbÏ srv. Paed.
I,31,1; 33,3; 87,1; Strom. VII,73,5; Quis dives, 9,2ñ10,1.
710
Pojem anticipace je epikurejskÈho p˘vodu, uûÌvali ho vöak i stoikovÈ
k oznaËenÌ Ñp¯irozenÈho ponÏtÌ o obecnÈmì (∞nnoia wysik∂ tÂn kauÕloy), tedy takovÈho ponÏtÌ o obecnÈm, kterÈ nevznik· studiem, ale zkuöenostÌ; srv. DiogenÈs Laertios, Vitae, VII,54; [Pl˙tarchos], Plac. phil. 900b1ñ
d4 (= SVF II 83). NÏkterÈ tyto anticipace byly ch·p·ny jako ÑspoleËnÈì
(koina¯) vöem lidem; srv. Pl˙tarchos, De commun. not. 1058eñf; 1060a9ñ
10; 1084d8ñ9; Sextos Empeirikos, Adv. math. IX,124 (= SVF II,1017); EpiktÈtos, Diss. I,22; IV,1,42; F. H. Sandbach, Ennoia and Prolëpsis in the Stoic
Theory of Knowledge, in: A. A. Long (vyd.), Problems in Stoicism, London
1971, str. 22ñ37. Na z·kladÏ tÏchto spoleËn˝ch anticipacÌ bylo vykl·d·no
i vöeobecnÏ rozö̯enÈ p¯esvÏdËenÌ, ûe existujÌ bozi (srv. Cicero, De nat.
deor. I,44ñ45; II,12ñ13; Seneca, Ep. 117,6). Srv. takÈ DiÛn Chrysostomos,
Or. XII,47; ”rigenÈs, Contra Cels. IV,14 (Marcovich 228,25ñ27). K projev˘m boûÌho p˘sobenÌ, na jehoû z·kladÏ tato n·boûensk· ÑponÏtÌì vznikajÌ,
srv. Kleanth˘v v˝klad podle Cicerona, De nat. deor. II,13ñ15; [Pl˙tarchos],
Plac. phil. 879c3ñ880d6 (= SVF II,1009); srv. Klement, Protr. 26,1ñ7. Srv.
takÈ v˝öe, 87,2.4; 88,2 (a pozn. 501 ad loc.); 101,4.
711
K z·vislosti ¯eckÈ moudrosti na PÌsmu srv. v˝öe, 10,1ñ3; 29,3ñ4. FilosofovÈ se o Bohu vyjad¯ujÌ Ñna z·kladÏ opisuì (kat¢ per¯wrasin), a ni-
351
Stromata V,134,2ñ136,1
whs˘n Ñ“ ueÕq; o⁄x˘ ka˘ Ò Ellµnvn;ì o⁄ mÕnon prowhtikÂq
l≠gvn ka˘ to÷q Øj Ò Ellµnvn piste’ontaq Û Ellhnaq e∆sesuai
tŒn ueÕn, §ll¢ k§ke¡no mhn’vn, Íq dyn°mei mÆn “ k’rioq ka˘
ueŒq p°ntvn ¶n e∆h ka˘ tò –nti pantokr°tvr, kat¢ dÆ t∂n
gnÂsin o⁄ p°ntvn ueÕq{ (3) o¤te g¢r ” Østin o¤u ”pvq k’rioq
ka˘ pat∂r ka˘ poihtµq, o⁄dÆ t∂n •llhn ∆sasin o≈konom¯an
t∑q §lhue¯aq, m∂ o⁄ prŒq a⁄t∑q didaxu≠nteq.
135. (1) Ò Vsa’tvq ka˘ t¢ prowhtik¢ t∂n a⁄t∂n ∞xei tò §postolikò lÕgÑ d’namin. Ò Hsa√aq mÆn g°r whsin{ Ñe≈ dÆ l≠gete{ Øp˘ k’rion tŒn ueŒn ºmÂn pepo¯uamen{ n◊n m¯xuhte tò
kyr¯Ñ moy basile¡ tÂn Assyr¯vn.ì ka˘ Øpiw≠rei{ Ñka˘ n◊n m∂
•ney kyr¯oy §n≠bhmen Øp˘ t∂n x„ran ta’thn to◊ polem∑sai
a⁄tµn;ì (2) Ivn£q dÆ “ ka˘ a⁄tŒq prowµthq tŒ a⁄tŒ a≈n¯ssetai di Ìn whsin{ Ñka˘ e≈s∑luen prŒq a⁄tŒn “ prÑre÷q ka˘
e»pen a⁄tò{ t¯ s÷ Ô≠gxeiq; §n°sthui, Øpikalo◊ tŒn ueÕn soy,
”pvq dias„sÉ ºm£q ka˘ m∂ §pol„meua.ì (3) tŒ mÆn g¢r Ñ“
ueÕq soyì tò kat Øp¯gnvsin e≈dÕti e»pen, tò dÆ Ñ”pvq dias„sÉ ºm£q “ ueŒqì t∂n syna¯suhsin tÂn e≈q tŒn pantokr°tora ØpibalÕntvn tŒn no◊n ØunÂn Ødµlvsen tÂn mhd≠pv
pepisteykÕtvn. (4) ka˘ p°lin “ a⁄tÕq{ Ñka˘ e»pen prŒq a⁄to’q{ do◊loq kyr¯oy Øg„ e≈mi ka˘ k’rion tŒn ueŒn to◊ o⁄rano◊
Øg‰ wobo◊mai.ì 136. (1) a›u¯q te “ a⁄tÕq{ Ñka˘ e»pan{ mhdamÂq, k’rie{ m∂ §pol„meua ≥neken t∑q cyx∑q to◊ §nur„-
koli Ñna z·kladÏ pozn·nÌì (kat Øp¯gnvsin) vÏci samÈ (k tomuto rozliöenÌ
srv. Strom. I,91,5; 92,2; VI,39,1; srv. takÈ Strom. I,87,2; VI,55,4; 64,6;
123,2; v˝öe, 69,6; nÌûe, 135,3; D. Wyrwa, Die christliche Platonaneignung,
str. 304). ÑOpisemì Klement patrnÏ mÌnÌ symbolickou ¯eË PÌsma, k nÌû filosof˘m chybÌ klÌË (srv. v˝öe, 55,3), dokud se nenechajÌ ÑpouËitì na zp˘sob
katechumen˘ (e≈ m∂ kathxhue¡en), tj. dokud nep¯istoupÌ na stanovisko
ÑspoleËnÈ vÌryì (srv. v˝öe, 2,5ñ6). Teprve na tomto z·kladÏ lze z prvnÌho
poË·tku (ÑnejzazöÌ p¯ÌËinyì) vyvodit spr·vnÈ d˘sledky (t¢ §kÕloyua), tj.
dospÏt od filosofickÈ vÌry v proz¯etelnost k uËenÌ o pl·nu sp·sy (srv. v˝öe,
6,2; nÌûe, 134,3). Z¯ejmÏ nejd·le se tÌmto smÏrem podle Klementa dostal
PlatÛn, kdyû z uËenÌ o p¯ÌËinÏ vöeho kr·snÈho vyvodil druh˝ a t¯etÌ princip
(srv. v˝öe, 103,1). Ke KlementovÏ postupu srv. AthÈnagoras, De res. 14,1ñ
2, kter˝ chce rovnÏû z premis zaloûen˝ch Ñve spoleËnÈm a p¯irozenÈm po-
352
Poklady barbarskÈ filosofie
ÑCoûpak B˘h je jen Bohem éid˘? NenÌ takÈ Bohem pohan˘?ì712
TÏmito slovy prorokuje, ûe takÈ vϯÌcÌ ÿekovÈ, kte¯Ì byli p˘vodnÏ
pohany, poznajÌ Boha, ale p¯edevöÌm ukazuje, ûe co do svÈ moci je
P·n Bohem a prav˝m vl·dcem vöech, ale co do pozn·nÌ nenÌ Bohem
vöech.713 (3) NevÏdÌ totiû, kdo je, ani v jakÈm smyslu je P·n, Otec
a stvo¯itel, a nevÏdÌ nic ani o pl·nu pravdy, pokud se to nedozvÏdÏli
od nÌ samÈ.714
135. (1) Stejn˝ v˝znam jako apoötolova slova majÌ nÏkterÈ v˝roky prorok˘. Nap¯Ìklad Izaj·ö pÌöe: ÑPokud ¯Ìk·te: D˘vϯujeme P·nu
svÈmu Bohu, spojte se nynÌ s m˝m p·nem, assyrsk˝m kr·lem.ì
A pokraËuje: ÑCoûpak jsme do v·lky proti tÈto zemi vyt·hli bez
P·na?ì715 (2) TotÈû naznaËuje jin˝ prorok, Jon·ö: ÑP¯iöel k nÏmu
velitel lodi a ¯ekl mu: Co chr·peö? VstaÚ a zavolej svÈho Boha, aby
n·s zachr·nil p¯ed smrtÌ.ì716 (3) Ten, kdo mÏl zavolat ÑsvÈho Bohaì, o nÏm vÏdÏl na z·kladÏ pozn·nÌ, zatÌmco ti, kdo si p¯·li, aby je
B˘h zachr·nil, p¯edstavujÌ vÏdomÌ pohan˘, kte¯Ì svou mysl upÌrajÌ
k vl·dci vöeho, ale dosud nevϯÌ. 717 (4) U tÈhoû proroka Ëteme:
ÑOdpovÏdÏl jim: SlouûÌm P·nu a bojÌm se P·na, Boha nebe.ì718
136. (1) A znovu tamtÈû: ÑÿÌkali: ProsÌme, Pane, aù nezahyneme
nÏtÌì (Øk t∑q koin∑q ka˘ wysik∑q Ønno¯aq) vyvodit d˘sledky odpovÌdajÌcÌ k¯esùanskÈmu stanovisku. Zde konËÌ ˙sek citovan˝ u Eusebia z Kaisareie,
Praep. evang. XIII,13, zapoËat˝ v˝öe, 89,1.
712
ÿ 3,29; srv. v˝öe, 18,8.
Srv. Strom. II,5,4: ÑSvou bytnostÌ je vzd·len˝ ... ale svou mocÌ, kterou
vöe objÌm·, je zcela blÌzko.ì
713
714
Srv. v˝öe, 134,1 a pozn. 711. K ot·zce Ñkdo jeì srv. v˝öe, 1,2 a pozn. 4.
K sebeprost¯edkov·nÌ pravdy srv. v˝öe, 1,4; 71,5; 82,4; FilÛn Alexandrijsk˝,
De spec. leg. I,42. Srv. takÈ Klement, Protr. 10,3 (v˝klad J 10,9 a Mt 11,27),
o v˝luËnÈm prost¯ednictvÌ KristovÏ.
715
Iz 36,7ñ8.10.
716
Jon 1,6.
K v˝razu Ñna z·kladÏ pozn·nÌì (katí Øp¯gnvsin) srv. v˝öe, 134,1
a pozn. 711. K Ñup¯enÌ mysliì k Bohu srv. v˝öe, 74,1.
717
718
Jon 1,9.
353
Stromata V,136,1ñ137,1
poy to’toy.ì (2) Malax¯aq dÆ “ prowµthq •ntikryq Ømwa¯nei
tŒn ueŒn l≠gonta{ Ñuys¯an o⁄ prosd≠jomai Øk tÂn xeirÂn
fimÂn, diÕti §p §natol∑q ºl¯oy ≥vq dysmÂn tŒ –nom° moy
dedÕjastai Øn to¡q ∞unesi, ka˘ Øn pant˘ tÕpÑ uys¯a moi
prosw≠retai.ì (3) ka˘ p°lin{ ÑdiÕti basile÷q m≠gaq Øg„ e≈mi,
l≠gei k’rioq pantokr°tvr, ka˘ tŒ –nom° moy ØpiwanÆq Øn to¡q
∞unesin.ì po¡on –noma; Øn mÆn to¡q pepisteykÕsin “ y…Œq pat≠ra mhn’vn, Øn dÆ to¡q Û Ellhsi tŒ ÑueŒq poihtµqì. (4) tÕ te
a⁄tejo’sion “ Pl°tvn Ønde¯knytai di¢ tÂnde{ ѧret∂ dÆ
§d≠spoton, æn timÂn ka˘ §tim°zvn pl≠on ka˘ ∞latton ≥kastoq a⁄t∑q meu≠jei. a≈t¯a ≤lom≠noy{ ueŒq §na¯tioq.ì kakÂn
g¢r “ ueŒq o¤pote a∆tioq.
(5) È TrÂeq §rh¯wiloi,
“ lyrikÕq whsi,
Ze÷q ficim≠dvn, ‘q ©panta d≠rketai,
o⁄k a∆tioq unato¡q meg°lvn §x≠vn{
§ll Øn m≠sÑ ke¡tai kixe¡n
p£sin §nur„poisi D¯kan “s¯an,
®gn£q E⁄nom¯aq §kÕloyuon ka˘ pinyt£q Q≠midoq{
œlb¯vn pa¡deq o nin efirÕnteq s’noikon.
137. (1) P¯ndaroq dÆ •ntikryq ka˘ svt∑ra D¯a synoiko◊nta
Q≠midi e≈s°gei, basil≠a, svt∑ra d¯kaion, ≤rmhne’vn Ìd≠
pvq{
prÂta mÆn e¤boylon Q≠min o⁄ran¯an
xrys≠aisin ppoisin Vkeano◊ par¢ pag£n
Mo¡rai pot˘ kl¯maka semn¢n
719
Jon 1,9.
720
Mal 1,10ñ11.
721
Mal 1,14.
K platÛnskÈmu pojetÌ boha jako tv˘rce srv. v˝öe, 78,1; 86,2; 92,3.
K v˝kladu Mal 1,14 srv. Irenej z Lyonu, Adv. haer. IV,17,6. RozliöenÌ jmen,
jimiû Boha oslovujÌ k¯esùanÈ a pohanÈ, patrnÏ poukazuje k rozdÌlu mezi ¯eck˝m a k¯esùansk˝m pojetÌm proz¯etelnosti; srv. v˝öe, 6,1ñ2.
722
354
Poklady barbarskÈ filosofie
pro ûivot tohoto muûe.ì719 (2) U proroka Malachi·öe pak B˘h p¯Ìmo ¯Ìk·: ÑZ vaöich rukou obÏù nep¯ijmu, neboù mezi pohany bude
mÈ jmÈno oslaveno od v˝chodu aû na z·pad, vöude mi budou p¯in·öet obÏù.ì720 (3) A tamtÈû: ÑNeboù j· jsem velik˝ kr·l, ¯Ìk· vöemohoucÌ P·n, a mÈ jmÈno je mezi pohany slavnÈ.ì721 JakÈ jmÈno?
Mezi vϯÌcÌmi Syn, kter˝ zjevuje Otce, mezi ÿeky b˘h tv˘rce.722
(4) O svobodÏ volby pak vypovÌd· PlatÛn tÏmito slovy: ÑCtnost
nem· p·na. Kaûd˝ na nÌ bude mÌt ˙Ëast vÏtöÌ nebo menöÌ podle
toho, jak ji bude Ëi nebude ctÌt. OdpovÏdnost m· ten, kdo volÌ. B˘h
je bez viny.ì723 B˘h totiû nikdy nenÌ p¯ÌËinou niËeho öpatnÈho.724
(5) Jak ¯Ìk· lyrick˝ b·snÌk:
TrÛjanÈ bojovnÌ,
Zeus, jenû z v˝öe vl·dne a na vöechno z¯Ì,
na straönÈm lidskÈm souûenÌ nenese vinu.
KaûdÈmu ËlovÏku je tu vöak d·no
dos·hnout svatÈ spravedlnosti,
druûky vzneöenÈ z·konnosti a uv·ûlivÈho pr·va.
Ten je blaûen˝, kdo ji m· po boku.725
137. (1) A Pindaros Dia po boku Themidy, bohynÏ pr·va, p¯edstavuje p¯Ìmo jako Ñsp·snÈhoì, jako kr·le a spravedlivÈho spasitele.
Vyjad¯uje to n·sledovnÏ:
Po skvostnÈ cestÏ od pramen˘ ”ke·nu
k ˙patÌ posv·tn˝ch olympsk˝ch schod˘
p¯ivezly v sp¯eûenÌ zlat˝ch konÌ
PlatÛn, Resp. X, 617e3ñ5; srv. Strom. I,84,1; Quis dives, 14,1; D. Wyrwa, Die christliche Platonaneignung, str. 313ñ314, pozn. 70, kde jsou uvedeny dalöÌ odkazy.
723
724
Srv. Resp. II, 379bñc; 380b.
725
BakchylidÈs, carm. 15 (= dith. 1),50ñ56 (Snell ñ Maehler 53ñ54); ˙ryvek z dithyrambu, kter˝ je v öiröÌm kontextu dochov·n na papyru uloûenÈm
v BritskÈm muzeu; hovo¯Ì Menel·os v dobÏ TrojskÈ v·lky; ke kontextu srv.
Bacchylide, Dithyrambes ñ …pinicies ñ Fragments, ed. J. Irigoin, Paris
1993, str. 5ñ8.
355
Stromata V,137,1ñ138,3
ßgon Ol’mpoy lipar¢n kau “dÕn,
svt∑roq §rxa¯an •loxon DiŒq ∞mmen{
® dÆ t¢q xrys°mpykaq §glaok°rpoyq t¯kten
§lau≠aq Û Vraq.
(2) “ to¯nyn m∂ peiuÕmenoq tè §lhue¯Ç, didaskal¯Ç dÆ §nurvp¯nÉ tetywvm≠noq, dysda¯mvn, •uliÕq te ka˘ kat¢ tŒn
E⁄rip¯dhn,
‘q t°de le’ssvn ueŒn o⁄x˘ noe¡,
metevrolÕgvn d ≤k¢q ∞rricen
skoli¢q §p°taq, Ìn §thr¢
glÂssa e≈kobole¡ per˘ tÂn §wanÂn,
o⁄dÆn gn„mhq met≠xoysa.
138. (1) AwikÕmenoq o›n Øp˘ t∂n §lhu∑ m°uhsin “ boylÕmenoq §koy≠tv mÆn Parmen¯doy to◊ Ele°toy fipisxnoym≠noy{
e∆sÉ d a≈uer¯an te w’sin t° t Øn a≈u≠ri p°nta
sµmata ka˘ kauar£q e⁄ag≠oq ∏el¯oio
lamp°doq ∞rg §¯dhla ka˘ “ppÕuen Øjeg≠nonto,
∞rga te k’klvpoq pe’sÉ per¯woita selµnhq
ka˘ w’sin, e≈dµseiq dÆ ka˘ o⁄ranŒn §mw˘q ∞xonta,
∞nuen [mÆn g¢r] ∞wy te ka˘ Îq min •goysa Øp≠dhsen
An°gkh
pe¯rat ∞xein •strvn,
(2) Mhtrod„roy te, ka¯toi Epikoyre¯oy genom≠noy, Ønu≠vq
ta◊t° ge e≈rhkÕtoq{ Ñm≠mnhso, Men≠strate, diÕti, unhtŒq w÷q
ka˘ lab‰n b¯on Írism≠non, §nab¢q tè cyxè ≥vq Øp˘ tŒn a≈Âna ka˘ t∂n §peir¯an tÂn pragm°tvn kate¡deq ka˘ ,t¢ ØssÕmena prÕ t ØÕntaë.ì (3) Ñ”te s÷n e⁄da¯moni xoròì kat¢ tŒn
726
Pindaros, zl. 30 (Snell ñ Maehler II,8ñ9), snad ˙ryvek z hymnu na Dia
zpÌvan˝ M˙sami; prvnÌ verö cituje alexandrijsk˝ gramatik HÈfaistion (2.
stol. po Kr.), Ench. 15,11 (Consbruch, 51,6); poslednÌ verö je rekonstruov·n
podle zmÌnky u HÈsychia, s.v. §lau≠aq Îraq.
727
EuripidÈs, zl. 913 (TrGF V/2,921); tento patrnÏ autentick˝ zlomek
nenÌ jinde dochov·n. Ke KlementovÏ uvozenÌ srv. 1 Tm 6,3ñ4.
356
Poklady barbarskÈ filosofie
Moiry moudrou nebeskou Themis,
aby se prastar· bohynÏ stala druûkou sp·snÈho Dia.
Ona pak zplodila d·rkynÏ plod˘ se zlatou Ëelenkou,
nemylnÈ HÛry.726
(2) Ten, kdo pravdÏ ned˘vϯuje a pyönÌ se lidskou naukou, je neöùastnÌk a uboû·k, jak potvrzuje EuripidÈs,
kdo tohle vidÌ a nepozn· boha
a p¯ijÌm· zvr·cenÈ v˝mysly lidÌ,
co zkoumajÌ nebe a zmaten˝ jazyk
jim manÏ o nezjevn˝ch p¯edmÏtech ûvanÌ,
aniû by rozumu pobral.727
138. (1) Pokud jste ale dospÏli k pravdivÈmu uËenÌ, pak si, chceteli, poslechnÏte p¯Ìslib Parmenida z Eleje:
Pozn·ö povahu nebe a vöechny nebeskÈ znaËky,
niËivÈ dÌlo ËistÈ a svatÈ pochodnÏ slunce,
zjistÌö, kde m· to sv˘j p˘vod. Pozn·ö i okrouhlÈ oko
luny, povahu jejÌ i dÌlo, jeû putujÌc kon·.
DozvÌö se takÈ, odkud se vzala obloha cel·,
kter· vöe dokola drûÌ, a v poutech ûe vede ji nutnost,
aby se hvÏzdy drûely v mezÌch.728
(2) Poslyöte takÈ MÈtrodÛra, coû byl sice epikurejec, ale pronesl
tento inspirovan˝ v˝rok: ÑPamatuj, Menestrate, ûe jsi sice smrteln˝
ËlovÏk a tv˘j ûivot je vymezen, ale v duöi jsi vystoupil aû k vÏËnosti a bezmeznosti vÏcÌ a spat¯il jsi ÇbudoucÌ i minulÈë.ì729 (3) Tehdy,
728
ParmenidÈs, zl. 10, D-K; zlomek nenÌ jinde dochov·n. K ÑuËenÌì srv.
v˝öe, 2,6 a pozn. 21, kde jsou uvedeny dalöÌ odkazy.
729
MÈtrodÛros, zl. 37 (Koerte); cit·t je z HomÈra, Il. I,70. MÈtrodoros
z Lampsaku (4.ñ3. stol. p¯. Kr.) byl jednÌm z nejbliûöÌch Epik˙rov˝ch û·k˘
(srv. DiogenÈs Laertios, Vitae, X,22ñ24). Tento zlomek z Listu Menestratovi je dochov·n tÈû v epikurejskÈm vatik·nskÈm gnomologiu, kde vöak konËÌ ponÏkud odliönÏ: Ñ... tv˘j ûivot je vymezen, ale sv˝mi ˙vahami o p¯irozenosti jsi vystoupil k bezmeznu a vÏËnosti (§n≠bhq to¡q per˘
w’sevq dialogismo¡q Øp˘ t∂n §peir¯an ka˘ tŒn a≈Âna) a spat¯il jsi
Çp¯ÌtomnÈ i budoucÌë.ì Srv. A. Koerte, Metrodori Epicurei Fragmenta,
Leipzig 1890, str. 557.
357
Stromata V,138,3ñ140,4
Pl°tvna Ñmakar¯an –cin te ka˘ u≠anì Øpopte’somen, Ñ≤pÕmenoi met¢ mÆn DiŒq ºme¡q, •lloi dÆ met •llvn ueÂn, teletÂn, ï u≠miq l≠gein, makarivt°thn telo’menoi, æn œrgi°zomen, “lÕklhroi mÆn a⁄to˘ ka˘ §paue¡q kakÂn, ”sa ºm£q Øn
fist≠rÑ xrÕnÑ fip≠meinen, “lÕklhra dÆ ka˘ §trem∑ w°smata
myo’meno¯ te ka˘ Øpopte’onteq Øn a⁄gè kauarÜ, kauaro˘ ka˘
§sµmantoi to’toy, ‘ n◊n sÂma periw≠ronteq œnom°zomen,
œstr≠oy trÕpon dedesmeym≠noi.ì 139. (1) o… dÆ PyuagÕreioi
tŒn o⁄ranŒn tŒn §nt¯xuona kalo◊sin, Øw øq g∑q di Ò Ierem¯oy{
Ñt°jv se e≈q t≠kna, ka˘ d„sv soi g∑n Øklekt∂n klhronom¯an
ueo◊ pantokr°toroqì, æn o… klhronomµsanteq basile’soysi
g∑q. (2) ka˘ myr¯a [Øp˘ myr¯a] Øp˘ myr¯oiq Øpirre¡ moi parat¯uesuai, symmetr¯aq d o›n ≥neka katapayst≠on πdh tŒn
lÕgon, ”pvq m∂ tŒ to◊ tragÑdopoio◊ Ag°uvnoq p°uvmen
ka˘ a⁄to¯{
tŒ mÆn p°rergon ∞rgon Ïq ºgo’menoi,
tŒ d ∞rgon Íq p°rergon Økpono’menoi.
140. (1) Dedeigm≠noy to¯nyn sawÂq, Íq o»mai, ”pvq kl≠ptaq
e≈r∑suai prŒq to◊ kyr¯oy to÷q Û Ellhnaq Øjakoyst≠on, ≤k‰n
parale¯pv t¢ tÂn wilosÕwvn dÕgmata. (2) e≈ g¢r ka˘ t¢q
l≠jeiq Øp¯oimen a⁄tÂn, o⁄k ¶n wu°noimen, pl∑uoq ”son fipomnhm°tvn syneran¯zonteq, Øk t∑q barb°roy wilosow¯aq p£san werom≠nhn t∂n par Û Ellhsin Øndeikn’menoi sow¯an.
(3) øq uevr¯aq o⁄dÆn øtton a›uiq ØwacÕmeua kat¢ tŒ §nagka¡on, “phn¯ka ¶n t¢q per˘ §rxÂn dÕjaq t¢q par Û Ellhsi
werom≠naq §naleg„meua. (4) pl∂n ka˘ to◊to ºm¡n Øk tÂn
PlatÛn, Phaedr. 250b6ñc6. PlatÛnovo vypr·vÏnÌ o ˙dÏlu duöÌ p¯ed
vstupem do tÏl Klement obracÌ v eschatologickÈ lÌËenÌ; srv. A. Le Boulluec,
SC 279, str. 370ñ371; D. Wyrwa, Die christliche Platonaneignung, str.
315ñ316. K recepci tÈto pas·ûe z Faidra srv. v˝öe, 14,2; 36,3; 40,1; 58,5;
83,1.
730
731
Cit·t je z Jr 3,19. Nauku o Ñprotizemiì snad rozvinul pythagorejec Filolaos z KrotÛnu (5. stol. p¯. Kr.); srv. G. S. Kirk ñ J. E. Raven ñ M. Schofield, P¯edsÛkratovötÌ filosofovÈ, str. 440ñ443.
358
Poklady barbarskÈ filosofie
jak ¯Ìk· PlatÛn, Ñse öùastn˝m sboremì uz¯Ìme Ñblaûen˝ pohled a podÌvanouì, Ñmy v pr˘vodu DiovÏ, druzÌ za jin˝mi bohy, a budeme
zasvÏcov·ni, m˘ûeme ¯Ìci, do toho nejblaûenÏjöÌho z ob¯ad˘, kter˝
budeme slavit celistvÌ a nedotËenÌ vöemi zly, kter· n·s v p¯ÌötÌm
Ëase oËek·vala, a v ËistÈ z·¯i mysticky nazÌrat celistvÈ a nehybnÈ
jevy, ËistÌ a nepoznamenanÌ tÌm, co nynÌ na sobÏ nosÌme a naz˝v·me tÏlem a k Ëemu jsme p¯ipout·ni jako ˙st¯ice ke ökebli.ì730
139. (1) Dodejme, ûe pythagorejci naz˝vajÌ nebe ÑprotizemÏì,
a o tÈto Ñzemiì je ¯eËeno skrze Jeremi·öe: ÑP¯ipojÌm tÏ k syn˘m
a d·m ti tu vybranou zemi jako dÏdictvÌ vöemohoucÌho Boha,ì
a dÏdici budou na tÈ zemi kralovat.731 (2) A takto bychom mohli
pokraËovat d·l a d·l a uv·dÏt bezpoËet p¯Ìklad˘, ale je t¯eba zachovat p¯imϯen˝ rozsah, a proto zde v˝klad ukonËÌme, abychom nedopadli jako ti, o nichû pÌöe AgathÛn,
kdo podruûnou vÏc povaûujÌ za hlavnÌ
a hlavnÌ vÏci vÏnujÌ se podruûnÏ.732
140. (1) MyslÌm, ûe jsem jasnÏ uk·zal, v jakÈm smyslu je t¯eba rozumÏt P·nov˝m slov˘m, ûe jsou ÿekovÈ zlodÏji.733 Nauky filosof˘
p¯itom z·mÏrnÏ nech·v·m stranou. (2) Kdybychom totiû mÏli probÌrat takÈ jejich v˝roky, nikdy bychom nebyli hotovi.734 Museli bychom shrom·ûdit obrovskÈ mnoûstvÌ doklad˘, abychom uk·zali, ûe
veöker· ¯eck· moudrost je p¯evzat· z barbarskÈ filosofie. (3) K tÈto
ot·zce se nicmÈnÏ v nezbytnÈ m̯e znovu vr·tÌme, aû budeme probÌrat n·zory ÿek˘ o poË·tcÌch.735 (4) Ale uû z toho, co jsme uvedli,
AgathÛn, zl. 11 (TrGF 164); zlomek je tÈû dochov·n u AthÈnaia,
Deipnosoph. V,1 (Kaibel I,404,4ñ5).
732
733
Srv. J 10,8; srv. v˝öe, 10,1ñ3; 86,4; 89,1.
734
Srv. Strom. VI,27,5.
Z·mÏr pojednat o ÑpoË·tcÌchì (Ëili prvnÌch principech) v polemice
proti ¯eck˝m filosof˘m Klement vyjad¯uje od t¯etÌ knihy Stromat; srv.
Strom. III,13,1; 21,2; IV,2,1; 16,3; VI,4,2 (proti tomu srv. Strom. I,15,2, kde
zatÌm v tÈto souvislosti poËÌt· jen s polemikou proti herezÌm). Teprve potÈ,
co se vyrovn· s n·zory ÿek˘, hodlal autor p¯edloûit k¯esùansk˝ v˝klad o poË·tcÌch, opÌrajÌcÌ se o biblickou exegezi a Ñgnostickouì tradici cÌrkve, jinak
735
359
Stromata V,140,4ñ141,2
e≈rhm≠nvn ºm¡n ºsyxè par¯statai skope¡n, ‘n trÕpon ta¡q
Ò Ellhnika¡q tò o Ñ te –nti dianµxesuai t¢ Øn a⁄to¡q k’mata
Ønteykt≠on b¯bloiq.
(5) –lbioq,
Íq ∞oiken, •ra Øst˘n kat¢ tŒn Empedokl≠a,
‘q ue¯vn prap¯dvn Øktµsato plo◊ton,
deilŒq d û skotÕessa ueÂn p≠ri dÕja m≠mhlen.
gnÂsin ka˘ §gnvs¯an ”royq e⁄daimon¯aq kakodaimon¯aq te
ue¯vq Ødµlvsen. (6) Ñxr∂ g¢r e› m°la pollÂn ∆storaq wilosÕwoyq •ndraq e»naiì kau Ò Hr°kleiton, ka˘ tò –nti §n°gkh
poll¢ planhu∑nai dizµmenon ∞mmenai ØsulÕn.
141. (1) πdh mÆn o›n d∑lon ºm¡n Øk tÂn proeirhm≠nvn Íq
§¯dioq º to◊ ueo◊ e⁄poi¯a tygx°nei ka˘ e≈q p°ntaq Øj §rx∑q
§n°rxoy ∆sh §texnÂq º wysik∂ dikaios’nh, kat §j¯an ≤k°stoy g≠noyq genom≠nh, o⁄k §rjam≠nh pot≠{ (2) o⁄ g¢r §rx∂n
tÈû naz˝van˝ Ñgnostick· fyzikaì (srv. Strom. I,15,2; IV,3,1ñ3). é·dn˝
z tÏchto z·mÏr˘ Klement z¯ejmÏ neuskuteËnil.
736
Srv. Strom. II,7,2, o pot¯ebÏ mÌt v sobÏ Ñspr·vnÈ a neklamnÈ kritÈriumì; srv. tamt., VI,81,2.
EmpedoklÈs, zl. 132, D-K; zlomek nenÌ jinde dochov·n. R·mcem Empedoklovy ˙vahy je patrnÏ nauka o Ëty¯ech ko¯enech veökerenstva, jejichû
spr·vnÈ ch·p·nÌ ËinÌ myölenÌ ËlovÏka boûsk˝m; srv. T. VÌtek, EmpedoklÈs
III, str. 574ñ576.
737
HÈrakleitos, zl. B 35, D-K; zlomek nenÌ jinde dochov·n; v˝znamovÏ
je v jistÈm napÏtÌ v˘Ëi zl. B 40 (D-K), citovanÈm ve Strom. I,93,2; srv. ale
zl. B 22 (D-K), citovan˝ ve Strom. IV,4,2. Podobn· formulace se objevuje
u Porfyria, De abst. II,49 (Nauck 176,13ñ14), nikoli vöak jako cit·t. Pokud
je zlomek prav˝, je to nejstaröÌ doklad slova wilÕsowoq (dosl. milujÌcÌ
moudrÈ; srv. v˝öe, 115,1); srv. slovesnou podobu u HÈrodota, Hist. I,30,2
(RosÈn I,18,15). Pravost zlomku h·jÌ nap¯. J. Bollack ñ H. Wismann, HÈraclite, str. 143ñ144; C. Kahn, The Art, str. 105; srv. Z. KratochvÌl, DÈlsk˝
pot·pÏË, str. 276ñ278.
738
FÛkylidÈs, zl. 13; zlomek cituje Pl˙tarchos, De aud. 47e10, a dalöÌ
prameny; srv. Poetae elegiaci, I, str. 139. K FÛkylidovi srv. v˝öe, 127,4.
739
360
Poklady barbarskÈ filosofie
je pomalu z¯ejmÈ, jak je t¯eba ËÌst ¯eckÈ knihy, m·-li b˝t ËlovÏk
schopen proplout jejich vlnami.736 (5) Opravdu asi platÌ Empedoklova slova:
äùastn˝ je ten, kdo poklad boûskÈho myölenÌ zÌskal,
uboû·k ten, kdo o bozÌch zast·v· domnÏnky temnÈ.737
Boûsk˝m zp˘sobem sdÏluje, ûe blaûenost spoËÌv· v pozn·nÌ a zoufalstvÌ v nevÏdomosti. (6) Jak ¯Ìk· HÈrakleitos, ÑmuûovÈ milovnÌ
moudrÈho musejÌ zn·t mnohÈì.738 A jistÏ je nezbytnÈ, aby
mnoh˝mi cestami bloudil kaûd˝, kdo touûÌ se zlepöit.739
141. (1) Toto pojedn·nÌ uk·zalo, ûe dobrodinÌ Boha je vÏËnÈ a ûe
p¯irozen· spravedlnost je od poË·tku bez poË·tku pro vöechny naprosto stejn· a dÏje se podle z·sluhy toho kterÈho pokolenÌ, aniû
kdy zaËala.740 (2) B˘h nikdy nezaËal b˝t P·n nebo dobr˝, n˝brû co
K pozitivnÌmu hodnocenÌ mnohostrannÈho vzdÏl·nÌ srv. Strom. I,19,4;
20,4; 181,2; VI,65,1; proti tomu srv. Strom. I,36,1; 93,1ñ2; VI,82,1; 162,3.
Srv. Strom. I,37,2 (p¯el. J. Pl·tov·): ÑJen jeden je rolnÌk obÏl·vajÌcÌ
zemi, kter· je v ËlovÏku. Od stvo¯enÌ svÏta ji sh˘ry osÈv· semeny, kter· jsou
zdrojem obûivy, a v kaûdÈ dobÏ sesÌl· dÈöù svÈho mocnÈho Slova. NicmÈnÏ
okolnosti a mÌsta, jeû tyto dary p¯ijÌmajÌ, vyd·vajÌ r˘znÈ plody.ì KaûdÈ pokolenÌ vöak podle Klementa nese odpovÏdnost za to, jak˝m zp˘sobem toto
ÑvÏËnÈ dobrodinÌì promÏnÌ (srv. Strom. II,26,3). Proto lze hovo¯it o Ñz·sluh·chì, na kterÈ pak odpovÌd· spravedlnost Boha, kter˝ Ñod poË·tku aû do
konce p¯imϯen˝m zp˘sobem ¯ÌdÌ kaûdÈ pokolenÌ ke sp·seì (tamt., II,91,1;
p¯el. V. »ernuökov·). ÑP¯imϯenÏì (proswyÂq) zde patrnÏ znamen· pr·vÏ
zp˘sobem odpovÌdajÌcÌm volbÏ Ëi Ñz·sluzeì toho kterÈho ËlovÏka Ëi pokolenÌ; nejde p¯itom jen o v˝sledek, ale takÈ o podmÌnky volby; srv. tamt.,
II,26,5 (p¯el. V. »ernuökov·*): Ñ»iny nejsou mϯeny jen sv˝m v˝sledkem,
ale jsou posuzov·ny takÈ podle volby danÈho ËlovÏka, jestli pro nÏj bylo
snadnÈ zvolit, jestli litoval sv˝ch chybì atd. Snad pr·vÏ tuto p¯imϯenost
podmÌnk·m vyjad¯uje v naöÌ pas·ûi oznaËenÌ Ñp¯irozen· spravedlnostì; srv.
tamt., II,26,3: ÑPovol·v· spravedlivÏ, od kaûdÈho û·d· to, co odpovÌd· jeho
moûnosti.ì K postupu podle z·sluh srv. v˝öe, 102,2, kde jsou uvedeny dalöÌ odkazy. ÑPoË·tkem bez poË·tkuì je snad mÌnÏn boûsk˝ poË·tek svÏta,
tj. Slovo, kterÈ nem· poË·tek v Ëase; srv. Klement, Protr. 65,4; Strom.
IV,162,5; VI,101,6; VII,2,2; zl. 37 (CA III, GCS 17/1970, str. 219,17ñ18);
srv. takÈ v˝öe, 71,5; Strom. VI,142,4; 145,4ñ5.
740
361
Stromata V,141,2ñ141,4
to◊ k’rioq ka˘ §gauŒq e»nai e∆lhwen “ ueŒq Ën §e˘ ” Østin,
o⁄dÆ m∂n pa’seta¯ pote §gauopoiÂn, k¶n e≈q t≠loq §g°gÉ
≥kasta. (3) metalamb°nei dÆ t∑q e⁄poi¯aq ≥kastoq ºmÂn
prŒq ‘ bo’letai, Øpe˘ t∂n diawor¢n t∑q Øklog∑q §j¯a genom≠nh cyx∑q a res¯q te ka˘ syn°skhsiq pepo¯hken.
(4) ˜ Vde mÆn o›n ka˘ “ p≠mptoq ºm¡n tÂn kat¢ t∂n §lhu∑
wilosow¯an gnvstikÂn fipomnhm°tvn Strvmate÷q peraio’suv.
741
Srv. Strom. VI,64,1; 104,3; 141,7.
742
Klement zde evokuje pojmy, kterÈ hrajÌ klÌËovou roli v soteriologick˝ch p¯edstav·ch jeho oponent˘, totiû valentinovsk˝ pojem ÑvyööÌhoì,
dosl. ÑrozdÌlnÈhoì (diaw≠ron) pokolenÌ (srv. Strom. II,38,5; IV,90,3; 91,2;
Exc. Theod. 21,1; 26,1ñ2; 35,1; 41,1) a basileidovsk˝ pojem Ñvyvolenostiì,
ve smyslu kolektivnÌho oznaËenÌ vyvolen˝ch (Øklogµ; srv. Strom. II,10,1.3;
36,1; 37,6; 38,2; III,3,3; IV,165,3; v˝öe, 4,1). Podtrhuje tak odliön˝ d˘raz
362
Poklady barbarskÈ filosofie
je, je vûdy, a nikdy nep¯estane konat dobro, ani tehdy, kdyû vöechny vÏci p¯ivede ke konci.741 (3) A kaûd˝ z n·s m· na tom dobrodinÌ ˙Ëast, nakolik chce, neboù rozdÌl, jÌmû se vyznaËujÌ vyvolenÌ,
je tvo¯en volbou spojenou s k·znÌ. kterou se duöe st·v· vyvolenÌ
hodna.742
(4) A tÌm naöi p·tou knihu Stromat, gnostick˝ch pozn·mek sledujÌcÌch pravou filosofii, uzav¯eme.
svÈ ÑgnostickÈì etiky: zatÌmco pro jeho oponenty je faktorem odliöujÌcÌm
skupinu Ñvyvolen˝chì jak·si vyööÌ p¯irozenost (srv. v˝öe, 3,2ñ4), pro Klementa je jÌm Ñvolbaì a Ñk·zeÚì, kterÈ jsou vyvolenÌ hodny; srv. v˝öe, 3,1
a pozn. 22; 83,5; 141,1. Ke KlementovÏ pojetÌ Ñvyvolenostiì srv. v˝öe, 3,4;
8,7; 17,5; 63,7; 79,1; 98,4; k pojmu Øklogµ srv. takÈ Strom. III,63,4; 69,1;
VI,106,1; 107,1ñ3.
363
364
Bibliografie
Bibliografie
Prim·rnÌ zdroje
SbÌrky zlomk˘:
Agrapha, in: A. Resch, Agrapha. Aussercanonische Schriftfragmente,
Darmstadt 1974 (reprint Leipzig 19062).
Collectanea Alexandrina: Reliquiae minores Poetarum Graecorum
Aetatis Ptolemaicae 323ñ146 A.C., vyd. I. U. Powell, Oxford 1925.
Comicorum atticorum fragmenta, IñIII, vyd. T. Kock, BT, Leipzig I:
1880; II: 1884; III: 1888.
Die Fragmente der Griechischen Historiker, in: F. Jacoby, Die Fragmente der Griechischen Historiker (FGrHist), II.A (Zeitgeschichte/
Universalgeschichte und Hellenika, Nr. 64ñ105), Leiden 1961; II.C
(Kommentar zu Nr. 64ñ105), Leiden 1963; III.A (Geschichte von
St‰dten und Vˆlkern/Autoren ¸ber verschiedene St‰dte/L‰nder, Nr.
262ñ296), Leiden 1940; III.a, Kommentar zu Nr. 262ñ296, Leiden
1964; III.B (Geschichte von St‰dten und Vˆlkern/Autoren ¸ber
einzelne St‰dte/L‰nder, Nr. 297ñ607), Leiden 1964; III.b, Kommentar zu Nr. 297ñ607 (Text), Leiden 1969; III.C/1ñ2 (Geschichte
von St‰dten und Vˆlkern/Autoren ¸ber einzelne L‰nder, Nr. 608añ
856), Leiden 1958 (bis).
Die Fragmente der Vorsokratiker, IñII, vyd. H. Diels ñ W. Kranz,
Dublin ñ Zurich 197216.
Doxographi Graeci, vyd. H. Diels, Berlin 19654.
Iambi et elegi Graeci, vyd. M. L. West, II, Oxford 19922.
NejstaröÌ ¯eck· lyrika, Praha 1981.
Novoz·konnÌ apokryfy I: Nezn·m· evangelia, vyd. J. A. Dus ñ P. Pokorn˝, Praha 2001.
Orphicorum fragmenta, vyd. O. Kern, Berlin 1963.
Poetae elegiaci. Testimonia et fragmenta, pars I, vyd. B. Gentili ñ
C. Prato, Leipzig 1988.
365
Bibliografie
Poetae Melici Graeci, vyd. D. L. Page, Oxford 1967.
Rhetores Graeci, vyd. L. Spengel, III, Frankfurt a. Main 1966 (reprint
Leipzig 1856).
Stoicorum veterum fragmenta, IñIII, vyd. J. von Arnim, Stuttgart, I:
1978 (reprint 1905); II: 1979 (reprint 1903); III: 1979 (reprint 1903).
Tragicorum Graecorum fragmenta (TGF), vyd. A. Nock, Leipzig 1889.
Tragicorum Graecorum fragmenta (TrGR), I: vyd. B. Snell, Gˆttingen
1971; II: vyd. R. Kannicht ñ B. Snell, Gˆttingen 1981; III: vyd. S.
Radt, Gˆttingen 1985; IV: vyd. S. Radt, Gˆttingen 1977; V/1ñ2,
vyd. R. Kannicht, Gˆttingen 2004 (bis).
Auto¯i, texty:
Acta et martyrium Apollonii, vyd. H. Musurillo, in: The Acts of the
Christian Martyrs, Oxford 1972, str. 90ñ104.
AgathÛn, zlomky, in: TrGF I, str. 155ñ168.
Ailianos, De natura animalium, vyd. R. Hercher, in: Claudii Aeliani
De natura animalium libri XVII. Varia historia, epistolae, fragmenta, I, Graz 1971 (reprint Leipzig 1864).
Aischylos, Agamemnon, Eumenides, Prometheus vinctus, Septem contra Thebas, vyd. D. Page, in: Aeschyli septem quae supersunt tragoediae, Oxford 1972.
ñ zlomky, in: TrGF III.
[Alexandros], Problemata, vyd. I. L. Ideler, in: Physici et medici Graeci minores, Amsterdam 1963 (reprint vyd·nÌ z r. 1841).
Alkinoos, Didaskalikos, vyd. J. Whittaker, in: Alcinoos. Enseignement
des doctrines de Platon, BL, Paris 1990.
AntisthenÈs, zlomky, vyd. F. Decleva Caizzi, in: Antisthenis Fragmenta, Milano 1966.
ApollodÛros, Bibliotheca, vyd. J. G. Frazer, in: Apollodorus, The Library, IñII, LCL, Cambridge, Mass. ñ London, I: 1976, II: 1970 (reprint 1921).
Aratos, Phaenomena, vyd. D. Kidd, in: Aratus, Phaenomena, Cambridge 1997.
Aristeae epistula ad Philocratem, vyd. A. Pelletier, in: Lettre díAristÈe
à Philocrate, SC 89, Paris 1962.
AristotelÈs, Analytica priora, Analytica posteriora, vyd. W. D. Ross,
in: Aristotleís Prior and Posterior Analytics, Oxford 1949.
366
Bibliografie
ñ Categoriae, vyd. R. Bodȸs, in: Aristote, CatÈgories, BL, Paris
2001.
ñ De anima, vyd. W. D. Ross, in: Aristotelis De anima, Oxford 1956.
ñ De caelo, vyd. P. Moraux, in: Aristote, Du ciel, BL, Paris 1965.
ñ De generatione animalium, vyd. H. J. Drossaart Lulofs, in: Aristotelis De generatione animalium, Oxford 1965.
ñ De motu animalium, vyd. P. Louis, in: Aristote, Marche des animaux, Mouvement des animaux, Index des traitÈs biologiques, BL,
Paris 1973, str. 43ñ69.
ñ Ethica Eudemia, vyd. R. R. Walzer ñ J. M. Mingay, in: Aristotelis
Ethica Eudemia, Oxford 1991.
ñ Ethica Nicomachea, vyd. I. Bywater, in: Aristotelis Ethica Nicomachea, Oxford 1975 (reprint 1894).
ñ Historia animalium, vyd. P. Louis, in: Aristote, Histoire des animaux, IñIII, BL, Paris, I: 1964; II: 1968; III: 1969.
ñ Metaphysica, vyd. W. Jaeger, in: Aristotelis Metaphysica, Oxford
1973 (reprint 1957).
ñ Physica, vyd. W. D. Ross, in: Aristotelis Physica, Oxford 1977
(reprint 19562).
ñ Poetica, vyd. R. Kassel, in: Aristotelis De arte poetica liber, Oxford
1968 (reprint 19662).
ñ Politica, vyd. W. D. Ross, in: Aristotelis Politica, Oxford 1973
(reprint 1957).
ñ Rhetorica, vyd. W. D. Ross, in: Aristotelis Ars rhetorica, Oxford
1975 (reprint 1959).
ñ Topica, vyd. W. D. Ross, in: Aristotelis Topica et Sophistici elenchi,
Oxford 1974 (reprint 19703).
[AristotelÈs,] De mundo, vyd. W. L. Lorimer, in: Aristotelis qui fertur
libellus De mundo, BL, Paris 1933.
ArtemidÛros, Onirocriticon, vyd. R. A. Pack, in: Artemidori Daldiani
Onirocriticon libri V, BT, Leipzig 1963.
Asclepius, vyd. A. D. Nock, in: Corpus Hermeticum, II, BL, Paris 1973,
str. 296ñ355.
AthÈnagoras, Legatio pro Christianis, vyd. M. Marcovich, Berlin ñ
New York 1990.
ñ De resurrectione, vyd. B. Pouderon, in: AthÈnagore, Supplique au
suject de chrÈtiens et Sur la rÈsurrection des morts, SC 379, Paris
1992, str. 214ñ317.
367
Bibliografie
AthÈnaios, Deipnosophistae, vyd. G. Kaibel, in: Athenaei Naucratitae
Deipnosophistarum libri XV, IñIII, BT, Leipzig, IñII: 1887 (bis);
III:1890.
Augustin, De civitate Dei, vyd. B. Dombart ñ A. Kalb, in: Sancti Aurelii Augustini episcopi De civitate Dei libri XXII, IñII, BT, Stuttgart
19815 (bis).
BakchylidÈs, zlomky, vyd. B. Snell ñ H. Maehler, in: Bacchylidis carmina cum fragmentis, BT, Leipzig 1970; vyd. J. Irigoin, in: Bacchylide, Dithyrambes ñ …pinicies ñ Fragments, BL, Paris 1993.
Barnab·ö˘v list, vyd. R. A. Kraft, in: …pÓtre de BarnabÈ, SC 172, Paris
1971.
Bible. PÌsmo svatÈ StarÈho a NovÈho z·kona, »esk˝ ekumenick˝ p¯eklad, Praha 2001.
Georgius Cedrenus, Compendium historiarum, vyd. I. Bekker, Bonn
1838.
ChairÈmÛn, zlomky, vyd. P. W. van den Horst, in: t˝û, Chaeremon:
Egyptian Priest and Stoic Philosopher, Leiden 1984.
Cicero, Academica I (sive posteriora); Academica II (sive priora, sive
Lucullus), vyd. H. Rackham, in: Cicero, De natura deorum, Academica, LCL, Cambridge, Mass. ñ London 1933, str. 410ñ659.
ñ De divinatione, vyd. W. A. Falconer, in: Cicero, De senectute, De
amititia, De divinatione, LCL, Cambridge, Mass. ñ London 1971
(reprint 1923), str. 222ñ539.
ñ De finibus, vyd. H. Rackham, in: Cicero, De finibus bonorum et
malorum, LCL, Cambridge, Mass. ñ London 1971 (reprint 19312).
ñ De natura deorum, vyd. H. Rackham, in: Cicero, De natura deorum,
Academica, LCL, Cambridge, Mass. ñ London 1933, str. 1ñ387.
ñ Tusculanae disputationes, vyd. J. E. King, in: Cicero, Tusculan
disputations, Cambridge, Mass. ñ London 1971 (reprint 19452).
ñ Respublica, vyd. C. W. Keyes, in: Cicero, De re publica, De legibus, Cambridge, Mass. ñ London 1970 (reprint 1928), str. 12ñ285.
Clementina: Homiliae, vyd. B. Rehm ñ J. Irmscher ñ F. Paschke, in:
Die Pseudoklementinen I: Homilien, GCS 42, Berlin 19692.
Corpus Hermeticum, vyd. A. D. Nock, in: Corpus Hermeticum, IñII,
BL, Paris I: 1972; II: 1973.
DÈmokritos, zlomky, in: Die Fragmente der Vorsokratiker, II, str. 81ñ
230.
368
Bibliografie
DÈmosthenÈs, De corona, vyd. S. H. Butcher, in: Demosthenis orationes, I, Oxford 1978 (reprint 1903).
ñ In Midiam, vyd. S. H. Butcher, in: Demosthenis orationes, II/1,
Oxford 1955 (reprint 1907).
Dexippus, In Aristotelis Categorias commentarium, vyd. A. Busse,
Commentaria in Aristotelem Graeca, IV/2, Berolini 1888.
DidachÈ, vyd. W. Rordorf ñ A. Tuilier, in: La doctrine des douze apÙtres (Didachè), SC 248, Paris 19982.
Didymos Chalkenteros, Symposiaca, in: Didymi Chalcenteri grammatici Alexandrini fragmenta, ed. M. Schmidt, Amsterdam 1964
(reprint 1854), str. 368ñ384.
DiodÛros Sicilsk˝, Bibliotheca historica, liber I, vyd. F. Vogel (post
I. Bekker ñ L. Dindorf), in: Diodori Bibliotheca historica, I, BT,
Leipzig 1888; liber XL, vyd. C. T. Fischer (post I. Bekker ñ L. Dindorf), in: Diodori Bibliotheca historica, VI, BT, Stuttgart 1969 (reprint Leipzig 1867/8).
DiogenÈs Laertios, Vitae philosophorum, vyd. M. Marcovich, in: Diogenis Laertii Vitae philosophorum, I, BT, Stuttgart ñ Leipzig 1999.
DiogenÈs z Oinoandy, zlomky, vyd. C. W. Chilton, in: Diogenis Oenoandensis fragmenta, BT, Leipzig 1967.
DiÛn Chrysostomos, Oratio XII, vyd. D. A. Russell, in: Dio Chrysostom, Orations VII, XII and XXXVI, Cambridge 1992, str. 62ñ88.
Dionysios Thr·k, zlomky, vyd. K. Linke, in: Die Fragmente des Grammatikers Dionysios Thrax, Die Fragmente der Grammatiker Tyrannion und Diokles, Apions Glvssai Omhrikai, Berlin ñ New York
1977, str. 1ñ77.
EmpedoklÈs, zlomky, in: Die Fragmente der Vorsokratiker, I, str. 276ñ
375.
Enchiridion Sexti, vyd. H. Chadwick, in: The Sentences of Sextus.
A Contribution to the History of Early Christian Ethics, Cambridge
1959.
Epicharmos, zlomky, in: Die Fragmente der Vorsokratiker, I, str. 190ñ
210.
Epifanios, De fide, vyd. K. Holl ñ J. Dummer, in: Epiphanius, III, GCS
37, Berlin 1985, str. 496ñ526.
ñ Panarion, vyd. K. Holl, in: Epiphanius I, GCS 25, Leipzig 1915, str.
153ñ464.
369
Bibliografie
EpiktÈtos, Dissertationes, Enchiridion, vyd. H. Schenkl, in: Epicteti
dissertationes ab Arriano digestae, BT, Stuttgart 1965 (reprint Leipzig 1916).
Epik˙ros, zlomky, vyd. H. Usener, in: Epicurea, Leipzig 1887.
ñ Deperditorum librorum reliquiae, in: G. Arrighetti, Epicuro, Opere,
Turin 19732.
EuforiÛn z Chalkidy, zlomky, vyd. I. U. Powell, in: Collectanea Alexandrina, str. 28ñ58.
EuripidÈs, Hercules, vyd. J. Diggle, in: Euripidis fabulae, II, Oxford
1981, str. 117ñ174.
ñ Phoenisae, vyd. J. Diggle, in: Euripidis fabulae, III, Oxford 1994,
str. 83ñ179.
ñ zlomky, in: TrGF V/1ñ2.
Eusebios, Historia ecclesiastica, vyd. E. Schwartz ñ T. Mommsen, in:
Eusebius Werke II/1ñ2, Die Kirchengeschichte, GCS NF 6/1, 6/2,
Berlin 1999.
ñ Praeparatio evangelica, vyd. K. Mras, in: Eusebius Werke VIII, Die
Praeparatio evangelica, GCS 43/1, 43/2, Berlin 1954, 1956.
Eustathii Commentarii ad Homeri Odysseam, vyd. G. Stallbaum, IñII,
Hildesheim ñ New York 1970 (reprint Leipzig 1825ñ26).
Evangelium Egypùan˘ (NHC III,2/IV,2), vyd. A. Bˆhlig ñ F. Wisse, in:
Nag Hammadi Codices III,2 and IV,2: The Gospel of the Egyptians
(The Holy Book of the Great Invisible Spirit), Leiden 1975.
Evangelium pravdy (NHC I,3), vyd. H. W. Attridge, in: Nag Hammadi
Codex I (the Jung Codex), Leiden 1985, str. 82ñ118.
FilÛn Alexandrijsk˝, De Abrahamo, De vita Mosis, vyd. F. H. Colson,
in: Philo, VI, LCL, Cambridge, Mass. ñ London 1966 (reprint 1935).
ñ De aeternitate mundi, De vita contemplativa, Quod omnis probus
liber sit, vyd. F. H. Colson, in: Philo, IX, LCL, Cambridge, Mass. ñ
London 1985 (reprint 1941).
ñ De agricultura, De plantatione, Quod Deus sit immutabilis, vyd. F.
H. Colson ñ G. H. Whitaker, in: Philo, III, LCL, Cambridge, Mass.
ñ London 1988 (reprint 1930).
ñ De Cherubim, De gigantibus, De posteritate Caini, De sacrificiis
Abelis et Caini, Quod deterius potiori insidiari soleat, vyd. F. H.
Colson ñ G. H. Whitaker, in: Philo, II, LCL, Cambridge, Mass. ñ
London 1979 (reprint 1929).
370
Bibliografie
ñ De confusione linguarum, De migratione Abrahami, Quis rerum
divinarum heres sit, vyd. F. H. Colson ñ G. H. Whitaker, in: Philo,
IV, LCL, Cambridge, Mass. ñ London 1985 (reprint 1932).
ñ De gigantibus, p¯el. M. äedina, in: FilÛn Alexandrijsk˝, O stvo¯enÌ
svÏta, O gigantech, O nemÏnnosti boûÌ, Praha 2001, str. 417ñ469.
ñ De mutatione nominum, De somniis, vyd. F. H. Colson ñ G. H. Whitaker, in: Philo, V, LCL, Cambridge, Mass. ñ London 1988 (reprint
1934).
ñ De opificio mundi, Legum allegoriae, vyd. F. H. Colson ñ G. H.
Whitaker, in: Philo, I, LCL, Cambridge, Mass. ñ London 1991 (reprint 1929).
ñ De praemiis et poenis, De virtutibus, vyd. F. H. Colson, in: Philo,
VIII, LCL, Cambridge, Mass. ñ London 1968 (reprint 1939).
ñ De specialibus legibus IñIII, vyd. F. H. Colson, in: Philo, VII, LCL
320, Cambridge, Mass. ñ London 1984 (reprint 1939).
ñ Quaestiones et solutiones in Exodum, transl. R. Marcus, in: Philo,
Supplement II, LCL, Cambridge, Mass. ñ London 1970 (reprint
1953).
ñ Quaestiones et solutiones in Genesim, transl. R. Marcus, in: Philo,
Supplement I, LCL, Cambridge, Mass. ñ London 1979 (reprint 1953).
FilostratÈs, Vita Apollonii, vyd. C. L. Kayser, in: Flavii Philostrati
opera, I, BT, Hildesheim 1964 (reprint Leipzig 1870).
FÛkylidÈs, zlomky, in: Poetae elegiaci, str. 135ñ140.
FÛtios, Bibliotheca, vyd. R. Henry, in: Photius, Bibliothèque, IñVIII,
BL, Paris 1959ñ1977.
GalÈnos, De placitis Hippocratis et Platonis IñV, vyd. P. De Lacy, in:
Galen, On the Doctrines of Hippocrates and Plato, part I, Berlin
19843.
[GalÈnos,] An animal sit quod est in utero, vyd. C. G. K¸hn, in: Claudii
Galeni opera omnia, XIX, Hildesheim 1965 (reprint Leipzig 1830),
str. 158ñ181.
Gellius, Aulus, Noctes Atticae, vyd. C. Hosius, in: A. Gellii Noctium
Atticarum libri XX, IñII, BT, Stuttgart 1981 (reprint 1903), bis.
Gnomologium Vaticanum, vyd. L. Sternbach, Berlin 1963.
HarpokratiÛn, Lexicon in decem oratores Atticos, vyd. G. Dindorf, in:
Harpocrationis Lexicon in decem oratores Atticos, I, Groningen
1969 (reprint Oxford 1853).
371
Bibliografie
HÈfaistion, Enchiridion, vyd. M. Consbruch, in: Hephaestionis Echiridion, BT, Stuttgart 1971 (reprint Leipzig 1906).
HÈrakleitos (stoik), Allegoriae, vyd. F. Buffière, in: HÈraclite, AllÈgories díHomère, BL, Paris 1989.
HÈrakleitos z Efesu, zlomky, in: Die Fragmente der Vorsokratiker, I,
str. 139ñ190.
Hermae Pastor, vyd. M. Whittaker, in: Die apostolischen V‰ter I: Der
Hirt des Hermas, GCS 48, Berlin 19672.
HÈrodotos, Historiae, vyd. H. B. RosÈn, in: Herodoti Historiae, IñII,
BT, Leipzig I: 1987; II: 1997.
HÈrÛn, Pneumatica, vyd. W. Schmidt, in: Heronis Alexandrini opera
quae supersunt omnia, I, Leipzig 1899, str. 2ñ332.
HÈsiodos, Opera et dies, Theogonia, vyd. F. Solmsen; zlomky, vyd.
R. Merkelbach ñ M. L. West, in: Hesiodi Theogonia, Opera et dies,
Fragmenta selecta, Oxford 1970.
HÈsychios, vyd. K. Latte, in: Hesychii Alexandrini Lexicon, Købehavn
1953.
Hippolytos, Refutatio omnium haeresium, vyd. M. Marcovich, Berlin
1986.
HomÈr, Ilias, vyd. A. Ludwich, in: Homeri Ilias, IñII, Stuttgart ñ Leipzig 1995 bis (reprint I: 1902; II: 1907).
ñ Odyssea, vyd. P. von der M¸hll, in: Homeri Odyssea, Stuttgart ñ
Leipzig 1984 (reprint 19622).
HorapollÛn, Hori Apollinis Hieroglyphica, ed. F. Sbordone, Hildesheim 2002 (reprint Napoli 1940).
Ignatios, Epistulae ad Ephesios, Magnesios, Trallianos, Philadelphios,
Smyrnaeos, vyd. P. T. Camelot, in: Ignace díAntioche, Polycarpe de
Smyrne, Lettres; Martyre de Polycarpe, SC 10, Paris 1998 (reprint
19694).
Irenej z Lyonu, Adversus haereses, liber I, vyd. A. Rousseau ñ L. Doutreleau, in: IrÈnÈe de Lyon, Contre les hérèsies, I/1ñ2, SC 263, 264,
Paris 1979 bis; liber II, vyd. A. Rousseau ñ L. Doutreleau, in: IrÈnÈe
de Lyon, Contre les hérèsies, II/2, SC 294, Paris 1982; liber III, vyd.
A. Rousseau ñ L. Doutreleau, in: IrÈnÈe de Lyon, Contre les hérèsies, III/2, SC 211, Paris 1974; liber IV, vyd. A. Rousseau, in:
IrÈnÈe de Lyon, Contre les hérèsies, IV, SC 100, Paris 1965; liber V,
vyd. A. Rousseau, in: IrÈnÈe de Lyon, Contre les hérèsies, V/2, SC
153, Paris 1969.
372
Bibliografie
IsokratÈs, Panathenaicus, vyd. G. Mathieu ñ …. BrÈmond, in: Isocrate,
Discours, IV, BL, Paris 1972, str. 87ñ159.
Jamblichos, De communi mathematica scientia, vyd. N. Festa ñ
U. Klein, in: Iamblichi De communi mathematica scientia liber, BT,
Stuttgart 1975 (reprint Leipzig 1891).
Jamblichos, De vita Pythagorica, vyd. L. Deubner ñ U. Klein, in: Iamblichi De vita Pythagorica liber, BT, Stuttgart 1975 (reprint Leipzig
1937).
Jamblichos, Protrepticus, vyd. H. Pistelli: Iamblichi Protrepticus, BT,
Stuttgart 1967 (reprint Leipzig 1888).
Julianus, Commentarius in Job, vyd. D. Hagedorn, Der Hiobkommentar des Arianers Julian, Berlin ñ New York 1973.
Justin, Apologia prima, Apologia secunda, vyd. M. Marcovich, in:
Iustini Martyris Apologiae pro Christianis, Berlin ñ New York 1994.
ñ Dialogus cum Tryphone, vyd. M. Marcovich, in: Iustini Martyris
Dialogus cum Tryphone, Berlin ñ New York 1997.
[Justin], Cohortatio ad Graecos, De monarchia, vyd. M. Marcovich,
in: Pseudo-Iustinus, Cohortatio ad Graecos, De monarchia, Oratio
ad Graecos, Berlin ñ New York 1990.
Kallimachos, Epigrammata, vyd. R. Pfeiffer, in: Callimachus, II: Hymni et epigrammata, Oxford 1953.
Kallimachos, zlomky, vyd. R. Pfeiffer, in: Callimachus, I: Fragmenta,
Oxford 1965 (reprint 1949).
KleanthÈs, zlomky, vyd. I. U. Powell, in: Collectanea Alexandrina, str.
227ñ231.
Klement Alexandrijsk˝, Protrepticus, Paedagogus, vyd. O. St‰hlin ñ
U. Treu, in: Clemens Alexandrinus, I, GCS 12, Berlin 19723; Stromata IñVI, vyd. O. St‰hlin ñ L. Fr¸chtel, in: Clemens Alexandrinus,
II, GCS 15, Berlin 19854; Stromata VIIñVIII, Excerpta ex Theodoto,
Eclogae propheticae, Quis dives salvetur, Fragmente, vyd. O. St‰hlin ñ L. Fr¸chtel ñ U. Treu, in: Clemens Alexandrinus, III, GCS 17,
Berlin 19702; Register, vyd. O. St‰hlin ñ U. Treu, in: Clemens Alexandrinus, IV, GCS 39, Berlin 19852.
ñ Stromata, p¯el. G. Hervetus, in: Clementis Alexandrini scriptoris
graussimi et antiquissimi Stromatum libri octo Gentiano Herveto
Aureli interprete, Florentiae 1551; p¯el. O. St‰hlin, in: Clemens von
Alexandrien ausgew‰hlte Schriften, ¸bersetzt von O. St‰hlin, BKV
2.19ñ20, M¸nchen 1936, 1937.
373
Bibliografie
ñ Stromata I, p¯el. J. Pl·tov·, in: Klement Alexandrijsk˝, Stromata I,
Praha 2004.
ñ Stromata IIñIII, p¯el. V. »ernuökov· ñ J. Pl·tov·, in: Klement Alexandrijsk˝, Stromata IIñIII, Praha 2006.
ñ Stromata IV, vyd. A. van den Hoek, in: ClÈment díAlexandrie, Les
Stromates, Stromate IV, SC 463, Paris 2001; p¯el. V. »ernuökov·,
in: Klement Alexandrijsk˝, Stromata IV, Praha 2008.
ñ Stromata V, vyd. A. Le Boulluec, in: ClÈment díAlexandrie, Les
Stromates, Stromate V/1ñ2, SC 278, 279, Paris 1981 bis.
Klement ÿÌmsk˝, Epistula I ad Corinthios, vyd. A. Jaubert, in: ClÈment de Rome, …pÓtre aux Corinthiens, SC 167, Paris 1971.
[Klement ÿÌmsk˝,] Homiliae, viz Clementina.
Korn˙tos, Theologia Graeca, vyd. C. Lang, in: Cornuti Theologiae
Graecae compendium, BT, Leipzig 1881.
Kritias, zlomky, in: TrGF I, str. 170ñ184.
Lucretius, De rerum natura, vyd. C. Bailey, in: Titi Lucreti Cari De
rerum natura libri sex, I, Oxford 1986 (reprint 1947).
L˙kianos, Vitarum auctio, vyd. A. M. Harmon, in: Lucian, II, LCL,
Cambridge, Mass. ñ London 1968 (reprint 1915), str. 450ñ511.
Marcus Aurelius, Ad se ipsum, vyd. J. Dalfen, in: Marci Aurelii Antonini Ad se ipsum libri XII, BT, Leipzig 1987.
Marcus Manilius, Astronomica, vyd. E. Flores, in: Manilio, Il poema
degli astri (Astronomia), I, Libri IñII, Verona 1996.
Maximos Tyrsk˝, Dissertationes, vyd. M. B. Trapp, in: Maximus Tyrius, Dissertationes, BT, Stuttgart ñ Leipzig 1994.
Menandros, zlomky, vyd. A. Koerte, in: Menander, Reliquiae, II, Leipzig 1958.
MÈtrodoros, zlomky, vyd. A. Koerte, in: Metrodori Epicurei Fragmenta, Leipzig 1890.
Nikomachos z Gerasy, Introductio arithmetica, vyd. R. Hoche, in:
Nicomachi Geraseni Pythagorei Introductionis arithmeticae libri II,
BT, Leipzig 1866.
Novum Testamentum Graece, vyd. E. et E. Nestle ñ B. et K. Aland
et al., Stuttgart 199327.
Oracula Chaldaica, vyd. R. Majercik, in: The Chaldaean Oracles,
Leiden ñ New York ñ Købehavn ñ Kˆln 1989.
Oracula Sibyllina, vyd. J. Geffcken, in: Die Oracula Sibyllina, Leipzig
1902.
374
Bibliografie
”rigenÈs, Commentarii in evangelium Joannis, liber X, vyd. C. Blanc,
in: Origène. Commentaire sur saint Jean, II, SC 157, Paris 1970, str.
378ñ581; liber XIII, vyd. C. Blanc, in: Origène. Commentaire sur
saint Jean, III, SC 222, Paris 1975.
ñ Commentarii in Psalmos, in: PG XII, str. 1053ñ1686.
ñ Contra Celsum, vyd. M. Marcovich, in: Origenes, Contra Celsum
libri VIII, Leiden ñ Boston ñ Kˆln 2001.
Orphei hymni, vyd. W. Quandt, Berlin 19623.
Papyri Graecae Magicae, vyd. K. Preisendanz, in: Die Griechischen
Zauberpapyri, II, Stuttgart 19742.
ParmenidÈs, zlomky, in: Die Fragmente der Vorsokratiker, I, str. 217ñ
246.
Pausanias, Graeciae descriptio, vyd. M. H. Rocha-Pereira, in: Pausaniae Graeciae descriptio, IñIII, BT, Leipzig I: 1973, II: 1977, III:
1981.
Pindaros, Isthmia, Nemea, Pythia, vyd. B. Snell ñ H. Maehler, in: Pindarus, I, BT, Leipzig 19806.
ñ zlomky, vyd. B. Snell ñ H. Maehler, in: Pindarus, II, BT, Leipzig
19754.
PlatÛn, Alcibiades I, Parmenides, Phaedrus, Philebus, Symposium,
vyd. J. Burnet, in: Platonis opera, II, Oxford 1901.
ñ Axiochos, Epinomis, Epistulae, Leges, vyd. J. Burnet, in: Platonis
opera, V, Oxford 1907.
ñ Charmides, Gorgias,Lysis, Meno, Protagoras, vyd. J. Burnet, in:
Platonis opera, III, Oxford 1903.
ñ Cratylus, Crito, Phaedo, Politicus, Sophista, Theaetetus, vyd. J. Burnet, in: Platonis opera, I, Oxford 1900.
ñ Critias, Respublica, Timaeus, vyd. J. Burnet, in: Platonis opera, IV,
Oxford 1902.
PlÛtÌnos, Enneades, vyd. P. Henry ñ H.-R. Schwyzer, in: Plotini opera,
Oxford 1964ñ1982.
Pl˙tarchos, Alexander, vyd. K. Ziegler, in: Plutarchi Vitae parallelae,
II/2, BT, Leipzig 1968, str. 152ñ253.
ñ Consolatio ad uxorem, vyd. M. Pohlenz ñ W. Sieveking, in: Plutarchi moralia, III, BT, Leipzig 1972 (reprint 1929), str. 533ñ542.
ñ De animae procreatione in Timaeo, vyd. H. Cherniss, in: Plutarchís
Moralia, XIII/1, LCL, Cambridge, Mass. ñ London 1976, str. 158ñ
345.
375
Bibliografie
ñ De audiendo, vyd. W. R. Paton ñ I. Wegehaupt ñ M. Pohlenz, in:
Plutarchi moralia, I, BT, Leipzig 19742, str. 75ñ97.
ñ De communibus notitiis adversus Stoicos, vyd. H. Cherniss, in:
Plutarchís Moralia, XIII/2, LCL, Cambridge, Mass. ñ London 1976,
str. 660ñ873.
ñ De defectu oraculorum, De E apud Delphos, vyd. W. Sieveking, in:
Plutarchus, Pythici dialogi, BT, Stuttgart ñ Leipzig 19972.
ñ De exilio, vyd. M. Pohlenz, W. Sieveking, in: Plutarchi moralia, III,
BT, Leipzig 1972 (reprint 1929), str. 512ñ532.
ñ De garrulitate, vyd. M. Pohlenz ñ W. Sieveking, in: Plutarchi moralia, III, BT, Leipzig 1972 (reprint 1929), str. 279ñ311.
ñ De facie in orbe lunae, vyd. H. Cherniss ñ W. Helmbold, in: Plutarchís Moralia, XII, LCL, Cambridge, Mass. ñ London 1957, str.
34ñ223.
ñ De Iside et Osiride, vyd. M. Pohlenz ñ W. Sieveking, in: Plutarchi
moralia, II/3, BT, Leipzig 1971 (reprint 1935), str. 1ñ80.
ñ De profectibus in virtute, vyd. W. R. Paton ñ I. Wegehaupt ñ M.
Pohlenz, in: Plutarchi moralia, I, BT, Leipzig 19742, str. 149ñ171.
ñ De Pythiae oraculis, vyd. W. Sieveking, in: Plutarchus, Pythici
dialogi, BT, Stuttgart ñ Leipzig 19972, str. 25ñ59.
ñ De Stoicorum repugnantiis, vyd. H. Cherniss, in: Plutarchís Moralia, XIII/2, LCL, Cambridge, Mass. ñ London 1976, str. 412ñ603.
ñ De tranquillitate animi, vyd. M. Pohlenz ñ W. Sieveking, in: Plutarchi moralia, III, BT, Leipzig 1972 (reprint 1929), str.187ñ220.
ñ Marcius Coriolanus, vyd. K. Ziegler, in: Plutarchi Vitae parallelae,
I/2, BT, Leipzig 19944, str. 183ñ226.
ñ Numa, vyd. K. Ziegler, in: Plutarchi Vitae parallelae, III/2, BT,
Leipzig 19732, str. 49ñ93.
ñ Platonicae quaestiones, vyd. H. Cherniss: Plutarchís Moralia,
XIII/1, LCL, Cambridge, Mass. ñ London 1976, str. 1ñ129.
ñ Quaestiones convivales, vyd. C. Hubert, in: Plutarchi Moralia, IV,
BT, Leipzig 1971.
[Pl˙tarchos], De fato, vyd. M. Pohlenz ñ W. Sieveking, in: Plutarchi
moralia, III, BT, Leipzig 1972 (reprint 1929), str. 445ñ460.
[Pl˙tarchos], Placita philosophorum, vyd. J. Mau: Plutarchi Moralia,
V, fasc. 2, pars 1, Leipzig 1971, str. 50ñ153.
376
Bibliografie
Porfyrios, De antro nympharum, De abstinentia, Vita Pythagoriae,
vyd. A. Nauck, in: Porphyrii philosophi platonici opuscula selecta,
BT, Hildesheim ñ New York 1977 (reprint Leipzig 1886).
ñ zlomky, vyd. A. Smith, in: Porphyrii philosophi fragmenta, BT,
Stuttgart ñ Leipzig 1993.
Proklos, In Platonis Rem publicam commentarii, vyd. W. Kroll, in:
Procli Diadochi in Platonis Rem publicam commentarii, IñII, BT,
Amsterdam 1965 bis (reprint Leipzig I: 1899; II: 1901).
ñ In Platonis Timaeum commentaria, vyd. E. Diehl: Procli diadochi
in Platonis Timaeum commentaria, BT, Leipzig 1903.
ñ In primum Euclidis Elementorum librum commentarii, vyd. G.
Friedlein: Procli diadochi in primum Euclidis Elementorum librum
commentarii, BT, Hildesheim 1967 (reprint Leipzig 1873).
Scholia in Apollonium Rhodium, vyd. C. Wendel, in: Scholia in Apollonium Rhodium vetera, Hildesheim 1999 (reprint Berlin 1935).
Scholia in Pindari Isthmionicas, vyd. A. B. Drachmann, in: Scholia
vetera in Pindari carmina, III, BT, Leipzig 1927.
Seneca, Epistulae, vyd. R. M. Gummere, in: Seneca, Ad Lucilium epistulae morales, IñIII, LCL, Cambridge, Mass. ñ London I: 1917; II:
1920; III: 1925.
ñ Naturales quaestiones, vyd. T. H. Corcoran, in: Seneca, Naturales
quaestiones, IñII, LCL, Cambridge, Mass. ñ London I: 1971; II:
1972.
Septuaginta, vyd. E. Rahlfs, Stuttgart 1935.
Sextos Empeirikos, Adversus mathematicos, libri IñVI, vyd. R. G.
Bury, in: Sextus Empiricus, IV, LCL, Cambridge, Mass. ñ London
1971 (reprint 1949); libri VIIñVIII, vyd. R. G. Bury, in: Sextus
Empiricus, II, LCL, Cambridge, Mass. ñ London 1967 (reprint
1935); libri IX-X, vyd. R. G. Bury, in: Sextus Empiricus, III, LCL,
Cambridge, Mass. ñ London 1968 (reprint 1936).
ñ Pyrrhoniae hypotyposes, vyd. R. G. Bury, in: Sextus Empiricus, I,
LCL, Cambridge, Mass. ñ London 1963 (reprint 1933).
Sim[m]ias Rhodsk˝, zlomky, vyd. I. U. Powell, in: Collectanea Alexandrina, str. 109ñ120.
Simplikios, In Aristotelis Physicorum libros quattuor priores commentaria, vyd. H. Diels, in: Commentaria in Aristotelem Graeca,
IX, Berlin 1882.
377
Bibliografie
ñ Commentarius in Epicteti Enchiridion, vyd. I. Hadot, in: Simplicius,
Commentaire sur le manuel d’Épictète, Leiden ñ New York ñ Kˆln
1996.
Skythinos z Teu, zlomky, vyd. M. L. West, in: Iambi et elegi Graeci,
II, str. 97ñ98.
SofoklÈs, Antigone, Oedipus tyrannus, Oedipus Coloneus, vyd.
H. Lloyd-Jones ñ N. G. Wilson, in: Sophoclis fabulae, Oxford 1990.
ñ zlomky, in: TrGF IV.
SolÛn, zlomky, vyd. M. L. West, in: Iambi et elegi Graeci, II, str. 139ñ
165.
Stobaios, Anthologium IñII, vyd. C. Wachsmuth, in: Ioannis Stobaei
Anthologium, vyd. C. Wachsmuth ñ O. Hense, IñII, Berlin 1958
(reprint 1884).
ñ Anthologium III, vyd. O. Hense, in: Ioannis Stobaei Anthologium,
vyd. C. Wachsmuth ñ O. Hense, III, Berlin 1958 (reprint 1894).
ñ Anthologium IV, vyd. O. Hense, in: Ioannis Stobaei Anthologium,
vyd. C. Wachsmuth ñ O. Hense, IV-V, Berlin 1958 (reprint 1909,
1912).
StrabÛn, Geographica, liber X, vyd. S. Radt, in: Strabons Geographika, III, Gˆttingen 2004, str. 158ñ285; liber XIV, vyd. S. Radt, in:
Strabons Geographika, IV, Gˆttingen 2005, str. 2ñ139.
S˙da, vyd. A. Adler, in: Suidae Lexicon, BT, Stuttgart 1967 (reprint
Leipzig 1931).
Synesios z KyrÈny, Dio, vyd. N. Terzaghi, in: Synesii Cyrenensis opuscula, Roma 1944, str. 233ñ278.
Tati·n, Oratio ad Graecos, vyd. M. Marcovich, in: Tatiani Oratio ad
Graecos, Berlin ñ New York 1995.
Tertulli·n, Adversus Marcionem, vyd. E. Evans, in: Tertullian, Adversus Marcionem, Books IñIII, Oxford 1972.
TheodÛrÈtos z Kyrrhu, Graecarum affectionum curatio, vyd. P. Canivet, in: ThÈodoret de Cyr, ThÈrapeutique des maladies hellÈniques,
IñII, SC 57, Paris 1958 bis.
Theofilos z Antiochie, Ad Autolycum, vyd. M. Marcovich, in: Theophili Antiocheni Ad Autolycum, Berlin ñ New York 1995.
Theognis, Elegiae, vyd. E. Diehl ñ D. Young, in: Theognis, BT, Leipzig 19712.
Thespis, zlomky, in: TrGF I, str. 61ñ66.
378
Bibliografie
TimÛn z Fli˙ntu, zlomky, vyd. H. Lloyd-Jones, P. Parsons, in: Supplementum Hellenisticum, Berlin ñ New York 1983, str. 368ñ394.
TrojdÌln˝ trakt·t (NHC I,5), vyd. E. Thomassen, in: Le TraitÈ tripartite
(NH I,5), QuÈbec 1989.
XenofanÈs, zlomky, in: Die Fragmente der Vorsokratiker, I, str. 113ñ
139.
XenofÛn, Memorabilia, vyd. E. C. Marchant, in: Xenophontis opera
omnia, II, Oxford 1971 (reprint 19212).
XenokratÈs, zlomky, vyd. M. I. Parente, in: Senocrate ñ Ermodoro,
Frammenti, Napoli 1982.
Z·vÏù äalamounova, vyd. C. C. McCown, in: The Testament of Solomon, Leipzig 1922.
ZjevenÌ Abrah·movo, p¯el. R. Rubinkiewicz, in: J. H. Charlesworth
(vyd.), The Old Testament Pseudoepigrapha, I.: Apocalyptic Literature and Testaments, New York 1983, str. 681ñ705.
ZjevenÌ Sofonj·öovo, p¯el. O. S. Wintermute, in: J. H. Charlesworth
(vyd.), The Old Testament Pseudoepigrapha, I.: Apocalyptic Literature and Testaments, New York 1983, str. 497ñ515.
Sekund·rnÌ literatura
Amand, D., Fatalisme et libertÈ dans líantiquitÈ greque, Louvain 1945.
Armstrong, A. H., Pagan and Christian Traditionalism in the First
Three Centuries, in: StPatr 15/1, 1984, str. 414ñ431.
Baltes, M., Der Platonismus und die Weisheit der Barbaren, in: J. J.
Cleary (vyd.), Traditions of Platonism. Essays in Honour of John
Dillon, Aldershot ñ Brookfield ñ Singapore ñ Sydney 1999, str.
115ñ138.
ñ Die Weltentstehung des platonischen Timaios nach den antiken Interpreten, I, Leiden 1976.
ñ Timaios, in: NP 12/1, sl. 574ñ575.
Bauckham, R., The Apocalypses in the New Pseudepigrapha, in: t˝û,
The Jewish World around the New Testament, T¸bingen 2008, str.
103ñ121.
ñ The Fall of the Angels as the Source of Philosophy in Hermias and
Clement of Alexandria, in: VigChr 39/4, 1985, str. 313ñ330.
379
Bibliografie
Bentz, E., Der gekreuzigte Gerechte bei Plato, im Neuen Testament
und in der alten Kirche, Wiesbaden 1950.
Bierbaum, W., Geschichte als Paidagogia Theou. Die Heilsgeschichtslehre des Klemens von Alexandrien, in: MThZ 5, 1954, str. 246ñ272.
Boer, W. den, De allegorese in het werk van Clemens Alexandrinus,
Leiden 1940.
Bollack, J. ñ Wismann, H., HÈraclite ou la sÈparation, Paris 1979.
Bonazzi, M., Eudorus of Alexandria and Early Imperial Platonism, in:
R. W. Sharples ñ R. Sorabji (vyd.), Greek and Roman Philosophy
100 BC ñ 200 AD, II, London 2007, str. 365ñ377.
Borgen, P., Philo. Survey of Research Since World War II, in: ANRW
II,21,1, 1984, str. 98ñ154.
Bos, A. P., Exoterikoi logoi and enkyklioi logoi in the Corpus Aristotelicum and the Origin of the Idea of the enkyklios paideia, in: JHI
50/2, 1989, str. 179ñ198.
Boulluec, A. Le, Alien Wisdom, in: C. Jacob ñ F. de Polignac (vyd.),
Alexandria, Third Century BC. The Knowledge of the World in a
Single City, Alexandria 2000, str. 56ñ69.
ñ La lettre sur lí…vangile secret de Marc et le Quis dives salvetur de
ClÈment díAlexandrie, in: Apokrypha 7, 1996, str. 27ñ41.
ñ La notion díhÈrÈsie dans la littÈrature grecque IIeñIIIe siècles, II,
Paris 1985.
ñ Voile et ornement: Le texte et líaddition des sens, selon ClÈment
díAlexandrie, in: …tudes de littÈrature ancienne II: Questions de
sens, Paris 1982, str. 53ñ64.
Boys-Stones, G. R., Post-Hellenistic Philosophy. A Study of its Development from the Stoics to Origen, Oxford 2001.
Brenk, F. E., An Imperial Heritage: The Religious Spirit of Plutarch of
Chaironeia, in: ANRW II,36,1, 1987, str. 248ñ349.
Brisson, L., Sauver les mythes, in: L. Brisson ñ C. Jamme ñ A. Pernet,
Introduction à la philosophie du mythe, I, Paris 1996.
Brunschwig, J., Proof Defined, in: M. Schofield ñ M. F. Burnyeat ñ
J. Barnes (vyd.), Doubt and Dogmatism. Studies in Hellenistic Epistemology, Oxford 1980, str. 125ñ160.
Burkert, W., Lore and Science in Ancient Pythagoreanism, Cambridge,
Mass. 1972.
Bury, J. B., The Isthmian Odes of Pindar, London ñ New York 1892.
380
Bibliografie
Camelot, P. Th., Foi et gnose. Introduction à líÈtude de la connaissance mystique chez ClÈment díAlexandrie, Paris 1945.
Charlesworth, J. H. (vyd.), The Old Testament Pseudoepigrapha, I.:
Apocalyptic Literature and Testaments, New York 1983.
Casey, R. P., Clement and the Two Divine Logoi, in: JTS 25, 1924, str.
43ñ56.
Chlup, R., ApollÛn a Dion˝sos v myölenÌ Pl˙tarcha z ChairÛneie, in:
Pl˙tarchos, O delfskÈm E, Praha 1995, str. 63ñ205.
ñ Corpus Hermeticum, Praha 2007.
ñ Plutarchís Dualism and the Delphic cult, in: Phronesis 45/2, 2000,
str. 138ñ158.
Choufrine, A., Gnosis, Theophany, Theosis. Studies in Clement of
Alexandriaís Appropriation of His Background, New York 2002.
Clark, E. A., Clementís Use of Aristotle, New York ñ Toronto 1977,
str. 16ñ26.
Conche, M., HÈraclite. Fragments, Paris 1986.
Cook, A. B., Zeus. A Study in Ancient Religion, II/2, Cambridge 1925.
Dawson, D., Allegorical Readers and Cultural Revisions in Ancient
Alexandria, Berkeley ñ Los Angeles ñ Oxford 1992.
Deiber, A., ClÈment díAlexandrie et lí…gypte, Le Caire 1904.
Delling, G., Perspektiven der Erforschung des hellenistischen Judentums, in: HUCA 45, 1974, str. 133ñ176.
Derchain, Ph., Les hiÈroglyphes à líÈpoque ptolémaïque, in: Cl. Baurain ñ C. Bonnet ñ V. Krings (vyd.), Phoinikeia grammata, Namur
1991, str. 243ñ256.
Dillon, J., Alcinous: The Handbook of Platonism, Oxford 1993.
ñ Plutarch and Second Century Platonism, in: t˝û, The Golden Chain.
Studies in the Development of Platonism and Christianity, Aldershot
1990, XIII.
ñ Speusippus and the Ontological Interpretation of the Parmenides,
in: A. HavlÌËek ñ F. KarfÌk (vyd.), Platoís Parmenides. Proceedings
of the Fourth Symposium Platonicum Pragensae, Praha 2005, str.
296ñ312.
ñ The Middle Platonists: A Study of Platonism 80 B.C. to A.D. 220,
London 19962.
Dodds, E. R., The Parmenides of Plato and the Origin of the Neoplatonic ëOneí, in: CQ 22, 1928, str. 129ñ142.
381
Bibliografie
Donini, P., Sokrates und sein D‰mon im Platonismus des 1. und 2.
Jahrhunderts n. Chr., in: Apuleius, ‹ber den Gott des Sokrates,
Darmstadt 2004, str. 142ñ161.
Dˆrrie, H., Der Begriff ´Pronoiaª in Stoa und Platonismus, in:
FZPhTh 24, 1977, str. 60ñ87.
ñ Zur Methodik antiker Exegese, in: ZNW 65, 1974, str. 121ñ138.
Dragona-Monachou, M., Divine Providence in the Philosophy of the
Empire, in: ANRW II,36,7, 1994, str. 4417ñ4490.
Droge, A. J., Homer or Moses? Early Christian Interpretations of the
History of Culture, T¸bingen 1989.
Edwards, M. J., Xenophanes Christianus?, in: GRBS 32/3, 1991, str.
219ñ228.
Fascher, E., Erw‰hlung, in: RAC 6, sl. 417ñ422.
Feldman, L. H., Judaism and Hellenism Reconsidered, Leiden ñ Boston 2006.
Feulner, R., Clemens von Alexandrien, Frankfurt a. M. 2006.
Fossum, J. E., In the Beginning was the Name. Onomanology as the
Key to Johannine Christology, in: t˝û, The Image of the Invisible
God. Essays on the Influence of Jewish Mysticism on Early Christology, Gˆttingen 1995, str. 108ñ133.
ñ The Name of God and the Angel of the Lord. Samaritan and Jewish
Concepts of Intermediation and the Origin of Gnosticism, T¸bingen
1985.
Frede, M., Chairemon der Stoiker, in: ANRW II,36,3, 1989, str. 2067ñ
2103.
ñ Numenius, in: ANRW II,36,2, 1987, str. 1034ñ1075.
Gˆrler, W., Antiochos aus Askalon und seine Schule, in: Die Philosophie der Antike, Band 4: Die Hellenistische Philosophie, Basel
1994, str. 938ñ980.
Grabbe, L. L., Who Were the First Real Historians? On the Origins of
Critical Historiography, in: t˝û (vyd.), Did Moses Speak Attic?
Jewish Historiography and Scripture in the Hellenistic Period,
Sheffield 2001, str. 156ñ181.
Griffiths, J. G., Plutarchís De Iside et Osiride, Wales 1970.
Grondin, J., ⁄vod do hermeneutiky, p¯el. B. Horyna ñ P. Kouba, Praha
1997.
Hadot, I., Arts libÈraux et philosophie dans la pensÈe antique, Paris
1984.
382
Bibliografie
Hadot, P., Être, vie, pensée chez Plotin et avant Plotin, in: Les sources
de Plotin, Genève 1960, str. 107ñ157.
ñ ThÈologie, exégèse, rÈvÈlation, Ècriture, dans la philosophie grecque, in: M. Tardieu (vyd.), Les règles de líinterprÈtation, Paris
1987, str. 13ñ34.
H‰gg, H. F., Clement of Alexandria and the Beginnings of Christian
Apophaticism, Oxford University Press 2006.
Harnack, A., Die Chronologie der altchristlichen Litteratur bis Eusebius, II, Leipzig 1904.
ñ Marcion: Das Evangelium vom Fremden Gott, Leipzig 1924.
Havrda, M., Jak spr·vnÏ chytat mÌË. P¯irozenost a cÌl ËlovÏka v myölenÌ
Klementa z Alexandrie, in: L. Chv·tal ñ V. Huöek (vyd.), ÑP¯irozenostì ve filosofii minulosti a souËasnosti, Brno 2007, str. 67ñ
80.
ñ Milost a svoboda v myölenÌ Klementa AlexandrijskÈho, in: J. A. Dus
ñ L. KarfÌkov· (vyd.), Milost v antickÈ, ûidovskÈ a k¯esùanskÈ tradici, Jihlava 2009, str. 153ñ180.
ñ ValentinovskÈ pojetÌ milosti, in: L. KarfÌkov· ñ J. Mr·zek (vyd.),
Milost podle PÌsma a starok¯esùansk˝ch autor˘, Jihlava 2004, str.
110ñ135.
ñ VÌra jako anticipace smyslu. K filosofii vÌry Klementa AlexandrijskÈho, in: V. Huöek ñ L. Chv·tal ñ J. Pl·tov· (vyd.), Miscellanea
patristica, Brno 2007, str. 7ñ21.
Hay, D. M., Philoís References to Other Allegorists, in: StPhil 6, 1979ñ
80, str. 41ñ75.
Heller, J., StarovÏk· n·boûenstvÌ, Praha 1978.
Hoek, A. van den, Clement of Alexandria and His Use of Philo in the
Stromateis, Leiden ñ New York ñ København ñ Kˆln 1988.
ñ The Concept of sÂma tÂn grawÂn in Alexandrian Theology, in:
StPatr 19, 1989, str. 250ñ254.
Holte, R., Logos Spermatikos: Christianity and Ancient Philosophy
According to St. Justinís Apologies, in: StTh 12 (1958), str. 109ñ68.
Horst, P. W. van den, Chaeremon: Egyptian Priest and Stoic Philosopher, Leiden 1984.
Iv·nka, E. von, Plato christianus, p¯el. V. NÏmec, Praha 2003.
Jacoby, F., Die Fragmente der Griechischen Historiker, viz Prim·rnÌ
zdroje/SbÌrky zlomk˘.
383
Bibliografie
Jakab, A., Une lettre perdue de ClÈment díAlexandrie? (Morton Smith
et líevangile secret de Marc), in: Apokrypha 10, 1999, str. 7ñ15.
Kahn, C., The Art and Thought of Heraclitus, Cambridge 1979.
Karamanolis, G., Plato and Aristotle in Agreement? Platonists on
Aristotle from Antiochus to Porphyry, Oxford 2006.
Karavites, P., Evil, Freedom, and the Road to Perfection in Clement of
Alexandria, Leiden ñ Boston ñ Kˆln 1999.
KarfÌk, F., Apokatastasis: Velk˝ rok a vÏËn˝ n·vrat tÈhoû, in: J. äubrt
(vyd.), Apokatastasis nebo apokalypsis?, Olomouc 2001, str. 17ñ32.
ñ Die Beseelung des Kosmos. Untersuchungen zur Kosmologie, Seelenlehre und Theologie in Platons Phaidon und Timaios, M¸nchen
ñ Leipzig 2004.
ñ PlÛtÌnova metafyzika svobody, Praha 2002.
ñ P¯edpoklady stoickÈ kosmologie, in: Reflexe 18/3, 1998, str. 1ñ30.
KarfÌkov·, L., ÿeho¯ z Nyssy: BoûÌ a lidsk· nekoneËnost, Praha 1999.
KerÈnyi, K., Mytologie ÿek˘ II: P¯ÌbÏhy hÈrÛ˘, p¯el. J. Binder, Praha
1998.
Kirk, G. S. ñ Raven, J. E. ñ Schofield, M., P¯edsÛkratovötÌ filosofovÈ,
p¯el. F. KarfÌk ñ P. Kolev ñ T. VÌtek, Praha 2004.
Klauck, H.-J., Dion von Prusa, Olympische Rede oder ‹ber die erste
Erkenntnis Gottes, Darmstadt 2004.
Kovacs, J. L., Concealment and Gnostic Exegesis: Clement of Alexandriaís Interpretatuion of the Tabernacle, in: StPatr 31, 1997, str.
414ñ437.
Kr‰mer, H. J., Der Ursprung der Geistmetaphysik: Untersuchungen
zur Geschichte des Platonismus zwischen Platon und Plotin, Amsterdam 1964.
KratochvÌl, Z., DÈlsk˝ pot·pÏË k HÈrakleitovÏ ¯eËi, Praha 2006.
Kurtz, D., Die Lautwerte der Hieroglyphen in den Tempelinschriften
der Griechisch-Rˆmischen Zeit, in: ASAE 69, 1983, str. 287ñ309.
Lampe, G. W. H., The Seal of the Spirit, London 1951.
Lampe, P., Die stadtrˆmischen Christen in den ersten beiden Jahrhunderten. Untersuchungen zur Sozialgeschichte, T¸bingen 1989.
Lebreton, J., La thÈologie de la TrinitÈ chez ClÈment díAlexandrie, in:
RSR 34, 1947, str. 55ñ76, 142ñ179.
Lilla, S. R. C., Clement of Alexandria: A Study in Christian Platonism
and Gnosticism, Oxford 1971.
384
Bibliografie
ñ Minutiae clementinae et pseudo-dionysianae, in: Paideia cristiana.
Studi in onore di Mario Naldini, Roma 1994.
ñ The Neoplatonic Hypostases and the Christian Trinity, in: M. Joyal,
Studies in Plato and the Platonic Tradition: Essays Presented to
John Whittaker, Aldershot ñ Brookfield 1997, str. 127ñ189.
Lˆhr, W. A., Basilides und seine Schule. Eine Studie zur Theologieund Kirchengeschichte des zweiten Jahrhunderts, T¸bingen 1996.
ñ Gnostic Determinism Reconsidered, in: VigChr 46/4, 1992, str. 381ñ
390.
Long, A. A., Aisthesis, Prolepsis and Linguistic Theory in Epicurus, in:
BICS 18, 1971, str. 114ñ133.
Long, A. A. ñ Sedley, D. N., The Hellenistic Philosophers, I: Translations of the Principal Sources with Philosophical Commentary,
Cambridge 1987.
Majercik, R., The Chaldaean Oracles, Leiden ñ New York ñ Købehavn
ñ Kˆln 1989.
Mansfeld, J., Compatible Alternatives: Middle Platonic Theology and
the Xenophanes Reception, in: R. van den Broek ñ T. Baarda ñ
J. Mansfeld (vyd.), Knowledge of God in the Graeco-Roman World,
Leiden ñ New York ñ Købehavn ñ Kˆln 1988.
ñ Doxography and Dialectic. The Sitz im Leben of the ÑPlacitaì, in:
ANRW II,36,4, 1990, str. 3056ñ3229.
ñ Heresiography in Context. Hippolytusí Elenchos as a Source for
Greek Philosophy, Leiden ñ New York ñ Kˆln 1992.
ñ Resurrection Added: The Interpretatio Christiana of a Stoic Doctrine, in: VigChr 37/3, 1983, str. 218ñ233.
Marjanen, A. ñ Luomanen, P. (vyd.), A Companion to Second-Century
Christian ÑHereticsì, Leiden ñ Boston 2005.
Markschies, C., Valentinus Gnosticus?Untersuchungen zur valentinianischen Gnosis mit einem Kommentar zu den Fragmenten Valentins,
T¸bingen 1992.
May, G., Marcion in Contemporary Views: Results and Open Questions, in: SecCen 6, 1987/88, str. 129ñ151.
May, G. ñ Greschat, K. (vyd.), Marcion und seine kirchengeschichtliche Wirkung, Berlin ñ New York 2002.
MÈhat, A., …tude sur les ÇStromatesë de ClÈment díAlexandrie, Paris
1966.
385
Bibliografie
MondÈsert, C., ClÈment díAlexandrie. Introduction à líÈtude de sa
pensÈe religieuse à partir de lí…criture, Paris 1944.
Moraux, P., Der Aristotelismus bei den Griechen. Von Andronikos bis
Alexander von Aphrodisias, Bd. I: Die Renaissance des Aristotelismus im I. Jh. v. Chr., Berlin ñ New York 1973; Bd. II: Der Aristotelismus im I. und II. Jh. n. Chr., Berlin ñ New York 1984.
Mortley, R., Connaissance religieuse et hermÈneutique chez ClÈment
díAlexandrie, Leiden 1973.
ñ From Word to Silence, I: The Rise and Fall of Logos, 1986 (on-line
edition).
ñ From Word to Silence, II: The Way of Negation, Christian and Greek,
1986 (on-line edition).
ñ The Mirror and I Cor 13,12 in the Epistemology of Clement of Alexandria, in: VigChr 30/2, 1976, str. 109ñ120.
M¸hl, M., Der lÕgoq Øndi°uetoq und proworikÕq von der ‰lteren
Stoa bis zur Synode von Sirmium 351, in: ABG 7, 1962, str. 7ñ56.
M¸ller, M., Freiheit. ‹ber Autonomie und Gnade von Paulus bis Clemens von Alexandrien, in: ZNW 25, 1926, str. 177ñ236.
Murray, O., Hecataeus of Abdera and Pharaonic Kingship, in: JEA 65,
1970, str. 141ñ171.
Nautin, P., La fin des ÑStromatesì et les ÑHypotyposesì de ClÈment
díAlexandrie, in: VigChr 30/4, 1976, str. 268ñ302.
ñ Lettres et Ècrivains chrÈtiens des IIe et IIIe siÈcles, Paris 1961.
NÏmec, V., Koment·¯, in: Marius Victorinus, O soupodstatnosti Trojice, Praha 2006, str. 257ñ461.
Nesselrath, H.-G., Epicharmos, in: NP 3, sl. 1093ñ1097.
Nilsson, M. P., Geschichte der griechischen Religion, II: Die hellenistische und rˆmische Zeit, M¸nchen 1950.
Novotn˝, F., Sokratovo daimonion, in: SbFil 7, 1922, str. 353ñ362.
Orbe, A., Hacia la primera teologÌa de la procesiÛn del Verbo (Estudios Valentinianos I), Roma 1958.
Osborn, E., Clement of Alexandria, Cambridge 2005.
Patterson, L. G., The Divine Became Human: Irenaean Themes in
Clement of Alexandria, in: StPatr 31, 1997, str. 497ñ516.
PavlÌk, J., DiÛn Chr˝sostomos o v˝tvarnÈm umÏnÌ, n·boûenstvÌ a filosofii: ÿeË olympijsk·, Praha 2004.
Pearson, B. A., Basilides the Gnostic, in: A. Marjanen ñ P. Luomanen
(vyd.), A Companion, str. 1ñ31.
386
Bibliografie
Pelik·n, J. ñ Hotchkiss, V. (vyd.), Creeds and Confessions of Faith in
Christian Tradition, I, New Haven ñ London 2003.
PÈpin, J., La vraie dialectique selon ClÈment díAlexandrie, in: J. Fontaine ñ C. Kannengiesser (vyd.), Epektasis. MÈlanges patristiques
offerts au cardinal Jean Danielou, Paris 1972, str. 375ñ383.
ñ Mythe et allÈgorie. Les origines grecques et les contestations judÈochrÈtiennes, Paris 1976.
Pilhofer, P., Presbyteron kreitton. Der Alterbeweis der j¸dischen und
christlichen Apologeten und seine Vorgeschichte, T¸bingen 1990.
Places, …. des, Platonisme moyen et apologÈtique chrÈtinenne au II
siècle ap. J.-C. NumÈnius, Atticus, Justin, in: StPatr 15/1, 1984, str.
432ñ441.
ñ Un thème platonicien dans la tradition patristique: Le juste crucifiÈ
(Platon, RÈpublique, 361e4ñ362a2), in: StPatr 9, 1966, str. 30ñ40.
Privitera, G. A., Pindaro, Le Istmiche, Milano 1982.
Reinhardt, K., Heraklits Lehre vom Feuer, in: Hermes 77, 1942, str. 1ñ
27.
Resch, A., Agrapha: viz Seznam pramen˘.
Riedweg, C., Mysterienterminologie bei Platon, Philon und Klemens
von Alexandrien, Berlin 1986.
Rizzerio, L., Clemente di Alessandria e la ÑFYSIOLOGIA veramente
gnosticaì. Saggio sulle origini e le implicazioni di uníepistemologia
e di uníontologia Ñcristianeì, Leuven 1996.
ñ Foi, gnosis, dialectique, logique: notes à propos de Stromates VIII
de ClÈment díAlexandrie, in: StPatr 31, 1997, str. 522ñ529.
ñ La notion de gnvstik∂ wysiolog¯a chez ClÈment díAlexandrie,
in: StPatr 26, 1993, str. 318ñ323.
ñ Sulla nozione di ´Fedeª in Clemente Alessandrino, in: Sandalion
8ñ9, 1985ñ86, str. 147ñ179.
Roberts, C. ñ Skeat, T. C. ñ Nock, A. D., The Gild of Zeus Hypsistos,
in: HTR 29,1,1936, str. 39ñ88.
Rudolph, K., Die Gnosis. Wesen und Geschichte einer sp‰tantiken
Religion, Leipzig 1977.
Saffrey, H. D. ñ Westerink, L. G., Histoire des exégèse de la Lettre II
de Platon dans la tradition platonicienne, in: Proclus, ThÈologie
platonicienne, II, BL, Paris, 1974, str. XXñLIX.
Sagnard, F., La gnose valentinienne et le tÈmoignage de Saint IrÈnÈe,
Paris 1947.
387
Bibliografie
Sandbach, F. H., Ennoia and Prolëpsis in the Stoic Theory of
Knowledge, in: A. A. Long (vyd.), Problems in Stoicism, London
1971, str. 22ñ37.
Scham, J., Der Optativgebrauch bei Klemens von Alexandrien, Paderborn 1913.
Schneider, U., Theologie als christliche Philosophie. Zur Bedeutung
der biblischen Botschaft im Denken des Clemens von Alexandria,
Berlin ñ New York 1999.
Scholem, G., Major Trends in Jewish Mysticism, New York 1954.
Schwyzer, H.-R., Chairemon, Leipzig 1932.
Segal, A. F., Vzk¯Ìöen˝ Kristus a postavy andÏlskÈho prost¯ednÌka ve
svÏtle Kumr·nu, in: J. H. Charlesworth (vyd.), JeûÌö a svitky od
MrtvÈho mo¯e, p¯el. J. Voda, Vyöehrad 2000, str. 318ñ327.
Sharples, R. W., Aristotelian Theology After Aristotle, in: D. Frede ñ
A. Laks (vyd.), Traditions of Theology: Studies in Hellenistic Theology, Its Background and Aftermath, Leiden ñ Boston ñ Kˆln 2002.
Smith, M., Clement of Alexandria and a Secret Gospel of Mark, Cambridge, Mass., 1973.
Smith II, Carl B., No Longer Jews. The Search for Gnostic Origins,
Peabody, Mass. 2004.
Staats, R., Ogdoas als ein Symbol f¸r die Auferstehung, in: VigChr 26/
1, 1972, str. 29ñ52.
Starobinski-Safran, E., La communautÈ juive díAlexandrie à líÈpoque
de Philon, in: ALEJANDRINA. HellÈnisme, judaïsme et christianisme à Alexandrie, mÈlanges offerts au P. Claude MondÈsert, Paris
1987, str. 45ñ75.
Steneker, H., PEIUOYS DHMIOYRGIA . Observations sur la fonction
du style dans le Protreptique de ClÈment díAlexandrie, Nijmegen
1967.
Stroumsa, G. G., Hidden Wisdom: Esoteric Traditions and the Roots of
Christian Mysticism, Leiden ñ New York ñ Kˆln 1996.
Struck, P. T., Birth of the Symbol. Ancient Readers at the Limits of
Their Texts, Princeton ñ Oxford 2004.
Sundberg, Jr., A. C., The Septuagint: The Bible of Hellenistic Judaism,
in: L. M. McDonald ñ J. A. Sanders (vyd.), The Canon Debate,
Peabody, Mass. 2002, str. 68ñ90.
äedina, M., Epistemologie vÌry, in: Klement Alexandrijsk˝, Stromata
IIñIII, Praha 2006, str. 7ñ92.
388
Bibliografie
ñ Filosofie jako rÈtorika vÌry, in: Klement Alexandrijsk˝, Stromata I,
Praha 2004, str. 7ñ174.
Tardieu, M., La Lettre à Hipparque et les rÈminiscences pythagoriciennes de ClÈment díAlexandrie, in: VigChr 28/1, 1975, str. 241ñ
247.
Tarrant, H., Antiochus: A New Begining?, in: R. W. Sharples ñ R. Sorabji (vyd.), Greek and Roman Philosophy 100 BC ñ 200 AD, II,
London 2007, str. 317ñ332.
Theiler, W., Die Vorbereitung des Neuplatonismus, Berlin 1950.
ñ Poseidonios. Die Fragmente, II: Erl‰uterungen, Berlin ñ New York
1982.
Thomassen, E., The Spiritual Seed. The Church of the ëValentiniansí,
Leiden ñ Boston 2006.
Thraede, K., Erfinder II, in: RAC 5, sl. 1191ñ1278.
Thummer, E., Pindar: Die Isthmischen Gedichte, Bd. II: Kommentar,
Heidelberg 1969.
Todorov, T., ThÈories du symbole, Paris 1977.
Tollinton, R. B., Clement of Alexandria. A Study in Christian Liberalism, I, London 1914.
Torrance, T. F., Divine Meaning. Studies in Patristic Hermeneutics,
Edinburgh 1995.
Trapp, M., Neopythagoreans, in: R. W. Sharples ñ R. Sorabji (vyd.),
Greek and Roman Philosophy 100 BC ñ 200 AD, II, London 2007,
str. 347ñ363.
Trigg, J. W., Receiving the Alpha: Negative Theology in Clement of
Alexandria and its Possible Implications, in: StPatr 31, 1997, str.
540ñ545.
Turner, J. D., Sethian Gnosticism and the Platonic Tradition, Louvain
ñ Paris 2001.
Vergote, J., ClÈment díAlexandrie et líÈcriture Ègyptienne, in: Chronique dí…gypte 31, 1941, str. 21ñ38.
VÌtek, T., EmpedoklÈs III./Koment·¯, Praha 2006.
ñ Sedm mudrc˘ a jejich v˝roky, in: F» 54, 2006/3, str. 363ñ380.
Vˆlker, W., Der Wahre Gnostiker nach Clemens Alexandrinus, Berlin
1952.
Walter, N., Der Thoraausleger Aristobulos. Untersuchungen zu seinen
Fragmenten und zu pseudepigraphischen Resten der j¸disch-hellenistischen Literatur, Berlin 1964.
389
Bibliografie
Waszink, J. H., Bemerkungen zu Justins Lehre vom Logos Spermatikos, in: A. Stuiber ñ A. Hermann (vyd.), Mullus. FS Theodor Klauser, M¸nster 1964, str. 380ñ390.
ñ Bemerkungen zum Einfluss des Platonismus im fr¸hen Christentum,
in: VigChr 19/1, 1965, str. 129ñ162.
ñ Some Observations on the Appreciation of ÑThe Philosophy of the
Barbariansì in Early Christian Literature, in: t˝û, Opuscula selecta, Leiden 1979 (p˘vodnÌ vyd·nÌ 1963), str. 272/41ñ287/56.
Whittaker, J., Alcinoos, viz Prim·rnÌ zdroje, s.v. Alkinoos.
ñ EPEKEINA NOY KAI OYSIAS, in: VigChr 23/2, 1969, str. 91ñ104.
ñ Goodness Power Wisdom: A Middle Platonic Triad, in: M.-O. Goulet-GazÈ ñ G. Madec ñ D. OíBrien (vyd.), in: SOFIHS MAIHTORES . ÑChercheurs de sagesseì, Hommage à Jean PÈpin, Paris
1992, str. 179ñ194.
ñ Philological Comments on the Neoplatonic Notion of Infinity, in:
R. B. Harris (vyd.), The Significance of Neoplatonism, Albany 1976,
str. 155ñ172.
ñ Proclus and the Middle Platonists, in: J. PÈpin ñ H. D. Saffrey (vyd.):
Proclus lecteur et interprète des anciens, str. 277ñ291.
Wilamowitz-Moellendorff, U., Pindaros, Berlin 1922.
Williams, M. A., Rethinking ÑGnosticismì. An Argument for Dismantling a Dubious Category, Princeton 1996.
Wolfson, H. A., The Philosophy of the Church Fathers, Cambridge,
Mass., 1956.
Wyrwa, D., Die christliche Platonaneignung in den Stromateis des
Clemens von Alexandrien, Berlin ñ New York 1983.
Zahn, T., Forschungen zur Geschichte des neutestamentlichen Kanons
und der altkirchlichen Literatur, III. Teil: Supplementum Clementinum, Erlangen 1884.
Zauzich, K.-T., Hierogrammat, Lƒ II, 1977, str. 1199ñ1201.
Zeoli, A., Libero arbitrio,grazia e predestinazione nel pensiero di
Clemente Alessandrino, in: Humanitas 9, 1954, str. 851ñ854.
390
Bibliografie
Zkratky1
ABG
Adesp.
ANRW
ASAE
Barn
BICS
BKV
BL
BT
CA
CAF
CH
CQ
»EP
Did
D-K
DoxGr
F»
Archiv f¸r Begriffgeschichte
Tragicorum Graecorum fragmenta adespota, in: TrGF
II, str. 1ñ319.
Aufstieg und Niedergang der rˆmischen Welt
Annales du Service des AntiquitÈs
Barnab·ö˘v list
Bulletin of the Institute for Classical Studies
Bibliothek der Kirchenv‰ter
Les belles lettres
Bibliotheca Teubneriana
Clemens Alexandrinus, viz Prim·rnÌ zdroje/Auto¯i, texty/Klement Alexandrijsk˝
Comicorum atticorum fragmenta, viz Prim·rnÌ zdroje/
SbÌrky zlomk˘
Corpus Hermeticum, viz Prim·rnÌ zdroje/Auto¯i, texty
Classical Quarterly
»esk˝ ekumenick˝ p¯eklad
DidachÈ
Die Fragmente der Vorsokratiker, viz Prim·rnÌ zdroje/
SbÌrky zlomk˘
Doxographi Graeci, viz Prim·rnÌ zdroje/SbÌrky zlomk˘
Filosofick˝ Ëasopis
1
Do seznamu nejsou zahrnuty n·zvy biblick˝ch text˘ a staroz·konnÌch a
novoz·konnÌch apokryf˘. N·zvy tÏchto spis˘ zkracujeme podle »EP a p¯eklad˘ ve svazcÌch†Knihy tajemstvÌ a moudrosti I-III (Praha 1997, 1998, 1999)
a Novoz·konnÌ apokryfy I-III (Praha 2001, 2003, 2007).
391
Bibliografie
Zkratky
FGrHist
FZPhTh
GCS
GRBS
HTR
HUCA
JEA
JHI
JTS
1Klem
Lƒ
MThZ
NF
NHC
NP
NS
NZA
OF
PG
PGL
PGM
PMG
RAC
RE
RHE
RPh
RSR
SbFil
SC
SC 463
Die Fragmente der griechischen Historiker, viz Prim·rnÌ
zdroje/SbÌrky zlomk˘
Freiburger Zeitschrift f¸r Philosophie und Theologie
Griechische Christliche Schriftsteller
Greek, Roman and Byzantine Studies
Harvard Theological Review
Hebrew Union College Annual
Journal of Egyptian Archaeology
Journal of the History of Ideas
Journal of Theological Studies
Klement ÿÌmsk˝, Epistula I ad Corinthios
Lexikon der ƒgyptologie
M¸nchener Theologische Zeitschrift
Neue Folge
Nag Hammadi Codex
Der Neue Pauly, Stuttgart ñ Weimar 1996-2003.
New Series
Novoz·konnÌ apokryfy, viz Prim·rnÌ zdroje/SbÌrky
zlomk˘
Orphicorum fragmenta, viz Prim·rnÌ zdroje/SbÌrky
zlomk˘
Patrologia Graeca, vyd. J.-P. Migne
G. W. H. Lampe, A Patristic Greek Lexicon, Oxford
1961.
Papyri Graecae Magicae, Prim·rnÌ zdroje/Auto¯i, texty
Poetae Melici Graeci, viz Prim·rnÌ zdroje/SbÌrky
zlomk˘
Reallexikon f¸r Antike und Christentum
Pauly ñ Wissowa, Real-Encyclopaedie des klassischen
Altertumswissenschaft
Revue díhistoire ecclÈsiastique
Revue de philologie
Recherches de science religieuse
SbornÌk filologick˝
Sources chrÈtiennes
viz Prim·rnÌ zdroje/Auto¯i, texty/Klement Alexandrijsk˝, Stromata IV
392
Bibliografie
Zkratky
SC 278, 279 viz Prim·rnÌ zdroje/Auto¯i, texty/Klement Alexandrijsk˝, Stromata V
SecCen
Second Century
SÿS
SlovnÌk ¯eck˝ch spisovatel˘, Praha 2006
StPatr
Studia Patristica
StPhil
Studia Philonica
StTh
Studia Theologica
SVF
Stoicorum veterum fragmenta, viz Prim·rnÌ zdroje/SbÌrky zlomk˘
TGF
Tragicorum Graecorum fragmenta (Nauck), viz Prim·rnÌ zdroje/SbÌrky zlomk˘
TrGF
Tragicorum Graecorum Fragmenta I-V (Kannicht, Radt,
Snell), viz Prim·rnÌ zdroje/SbÌrky zlomk˘
VigChr
Vigiliae Christianae
ZNW
Zeitschrift f¸r die Neutestamentliche Wissenschaft und
die Kunde der ƒlteren Kirche
393
Bibliografie
EdiËnÌ pozn·mka
K p¯ekladu p·tÈ knihy Stromat je p¯ipojen ¯eck˝ text v revidovanÈ edici Otto St‰hlina (Clemens Alexandrinus, II, vyd. O. St‰hlin, L. Fr¸chtel, GCS 52, Berlin 19854, str. 326-421). Text je p¯etiötÏn beze zmÏn,
s v˝jimkou ËlenÏnÌ do odstavc˘, kterÈ upravuji podle vlastnÌho uv·ûenÌ. Kritick˝ apar·t je vypuötÏn. Pokud se v p¯ekladu od p¯etiötÏnÈho
textu odkl·nÌm (zpravidla ve prospÏch ¯eöenÌ navrûenÈho edicÌ ClÈment díAlexandrie, Les Stromates, Stromate V/1, vyd. A. Le Boulluec,
SC 278, Paris 1981), upozorÚuji na to vûdy pod Ëarou. »Ìslov·nÌ textu
odpovÌd· ËlenÏnÌ na kapitoly, odstavce a niûöÌ ˙seky, jak je postupnÏ navrhli W. Lowth (1715, pro Potterovu edici), R. Klotz (1832)
a O. St‰hlin (1905).
P¯i pr·ci na pozn·mk·ch jsem bohatÏ Ëerpal z odkaz˘, kterÈ shrom·ûdili nÏmeËtÌ edito¯i, a p¯edevöÌm francouzsk˝ patrolog Alain Le
Boulluec, autor koment·¯e k p·tÈ knize (ClÈment díAlexandrie, Les
Stromates, Stromate V/2, SC 279, Paris 1981). Le Boulluec˘v koment·¯ tyto pozn·mky nemohou nahradit a na mnoha mÌstech na nÏj odkazujÌ. Ne vûdy ale sdÌlejÌ jeho v˝kladovou perspektivu a p¯ÌleûitostnÏ jej
doplÚujÌ.
V p¯ekladu poezie se ilustrativnÏ pokouöÌm zohledÚovat rozmÏr origin·lu, zvl·ötÏ v p¯ÌpadÏ hexametr˘, jambick˝ch trimetr˘, elegick˝ch
distich˘ a anapest˘. Ve zp˘sobu provedenÌ si nicmÈnÏ ponech·v·m
znaËnou volnost, nap¯Ìklad pokud jde o cÈsury v hexametrech, poËet
slabik a pravidelnost p¯Ìzvuku v jambech apod. Anapest, kter˝ v ËeötinÏ nelze p¯ÌzvuËnÏ napodobit, nahrazuji jin˝m schÈmatem.
Odkazy na prim·rnÌ zdroje jsou zkracov·ny tak, aby bylo moûno je
vyhledat v seznamu pramen˘. Tituly ¯eck˝ch a latinsk˝ch text˘ zkracuji podle (zpravidla latinsk˝ch) n·zv˘ jejich edic; odkazuji na paginaci v edicÌch uveden˝ch v seznam˘ pramen˘. S v˝jimkou odkaz˘ na
Klementova Stromata uv·dÌm p¯ed zkr·cen˝m n·zvem jmÈno autora,
podle nÏhoû lze titul v seznamu pramen˘ vyhledat. V p¯Ìpadech, kdy to
Ëten·¯i usnadnÌ orientaci, uv·dÌm rovnÏû odkaz na strany p¯ÌsluönÈ edice, pop¯ÌpadÏ ËÌsla citovan˝ch ¯·dk˘.
394
Bibliografie
PodÏkov·nÌ
Na tÈto knize jsem pracoval v letech 2005ñ2008 v Kabinetu pro klasick· studia FilosofickÈho ˙stavu v Praze. DÏkuji vedoucÌmu Kabinetu Ji¯Ìmu Beneöovi, bez jehoû podpory bych k tÈto pr·ci nemÏl podmÌnky,
a zamÏstnanc˘m tamnÌ knihovny MartÏ HoffmanovÈ a Petru Dolejöovi
za jejich ochotnou kaûdodennÌ pomoc. Za instituËnÌ z·ötitu dÏkuji UniverzitÏ PalackÈho v Olomouci, zejmÈna dÏkance CyrilometodÏjskÈ teologickÈ fakulty Gabriele VlkovÈ. KoneËnÏ dÏkuji vöem p¯·tel˘m a
koleg˘m, kte¯Ì se podÌleli na p¯ÌpravÏ tÈto knihy, zvl·ötÏ pak Lence
KarfÌkovÈ a Jaroslavu Ryt̯ovi.
M. H.
395
KLEMENT ALEXANDRIJSK›
Stromata
V
Vydalo nakladatelstvÌ OIKOYMENH jako svoji 382.
publikaci. P¯eklad, ˙vod a pozn·mky k textu Maty·ö
Havrda. Revize p¯ekladu Jaroslav Ryt̯. Redakce
Jana Pl·tov·. Technick· redakce VladimÌr NedvÌdek.
Ob·lku navrhl ZdenÏk Ziegler. Sazba Miroslav äedina. Tisk Alfaprint Praha. PrvnÌ vyd·nÌ, Praha 2009.
Matyáš Havrda